Novinky a zajímavosti ze světa piva

Spanilá jízda moravských pivovarů pokračuje. I letošní ročník degustační soutěže Zlatý Pohár PIVEX byl pro piva společnosti Pivovary CZ Group a.s., velmi úspěšný. Celkem získaly 12 ocenění včetně nejvyšších příček. Absolutním vítězem celé soutěže bylo vyhlášeno světlé výčepní pivo Zubr Gold. Další zlatou medaili přidal do sbírky hořký ležák Litovel Josef 11,5 a u odborné poroty zabodovala také Holba Horská 10, Holba Nealko, Litovel Pomelo a Litovel Řezaný citron. Úspěchy Pivovarů CZ Group navíc podtrhla další dvě zlata v soutěži Zlatý soudek, která po právu náleží světlému ležáku Zubr Gradus a světlému výčepnímu pivu Holba Horská 10.

Pivovary Holba, Litovel a Zubr patří do skupiny Pivovary CZ Group a pravidelně se umisťují na předních místech prestižních tuzemských i zahraničních degustačních soutěží. Svou výjimečnou kvalitu opakovaně potvrdily i na 31. ročníku soutěže o Zlatý pohár PIVEX.
Do letošního ročníku soutěže o Zlatý pohár PIVEX se ve všech kategoriích přihlásilo celkem 95 soutěžních vzorků piv a odbornou porotu nejvíce zaujalo světlé výčepní pivo Zubr Gold, které bylo vyhlášeno absolutním šampionem celé soutěže.

„Ocenění, která jsme získali na letošním ročníku soutěže o Zlatý pohár PIVEX, si velmi vážíme. Jsou pro nás potvrzením, že důraz na kvalitu, tradici a poctivou výrobu se vyplácí. To koneckonců oceňují nejen nezávislí odborníci z poroty, ale také konzumenti našeho piva, kteří jsou těmi nejpřísnějšími hodnotiteli,“ říká Nataša Rousková, sládková pivovaru Zubr.

V prestižní kategorii ležáků zabodoval hořký ležák Litovel Josef 11,5 %, který se od svého loňského uvedení na trh zúčastnil této degustační soutěže poprvé, ovládl svou kategorii a získal zlato. „Český milovník piva je náročný a stoupající obliba Josefa 11,5 jednoznačně potvrzuje, že poctivá jedenáctka s vyladěnou hořkostí přesně vystihla očekávání našich zákazníků i přísná degustační kritéria odborné poroty,“ říká Petr Kostelecký, sládek pivovaru Litovel.

Na stupně vítězů v kategorii světlých ležáků dosáhl i dvanáctistupňový ležák Zubr Gradus, který se umístil na 2. místě. V kategorii světlých výčepních piv zabodovalo pivo Holba Horská 10, které získalo bronzovou medaili. Že se na Moravě vaří výborná piva, potvrdila i další piva ze společnosti Pivovary CZ Group. Holba Nealko si ze soutěže odnesla 3. místo v kategorii nealkoholických piv, Litovel Pomelo a Litovel Řezaný citron si odvážejí medaile za 2. a 3. místo v kategorii míchaných nealkoholických piv.

Úspěšnou účast piv ze skupiny Pivovary CZ Group podtrhla další dvě zlata v soutěží Zlatý soudek. První místa patří světlému ležáku Zubr Gradus a světlému výčepnímu pivu Holba Horská 10. Na druhém místě v kategorii světlých ležáků se umístil Zubr Grand a třetí příčku obsadil Litovel Josef 11,5. „Za oceněními našich piv stojí také vybrané místní suroviny a poctivé pivovarské řemeslo. Máme velkou radost, že se naše piva těší oblibě u konzumentů a jsme hrdí na jejich opakované úspěchy na prestižních soutěžích v Česku i ve světě,“ říká výrobně-technický ředitel Pivovary CZ Group Tomáš Pluháček.

Provozovatel jedné z nejvýše položených varen piv v České republice vstupuje do nové sezony s optimismem. Chystá akce na podporu piva z pramenů stříbrných hor.
Miroslava Suchého znají lidé hlavně z mosteckého hipodromu, kde byl dlouhé roky ředitelem. Pak podnikal ve stavebnictví a teď se věnuje novému koníčku – provozuje minipivovar Emeran na Klínech v Krušných horách. „Vyrábět pivo jsem nikdy netoužil, ale vždycky mě bavilo starat se o nějaký areál a poskytovat lidem zážitky,“ řekl Suchý, který má za sebou první rok v pivovarnictví.

Začalo to životním rozhodnutím ukončit psychicky náročnou kariéru stavebního podnikatele, vyrazit za novými příležitostmi do hor a pomoct synovi s pronajatou restaurací ve Sportareálu Klíny. Minipivovar je součástí gastronomického zařízení, takže vzájemná rodinná podpora je užitečná. „Řekli jsme si, že to zkusíme společně. Co se týče vaření piva, všechno jsem se učil za pochodu, protože do té doby jsem nic takového nedělal,“ sdělil Suchý, který převzal minipivovar loni v dubnu a nyní spolupracuje s novým sládkem Vladislavem Burešem z Oseka.

Pivovary loni uvařily o 950 tisíc hektolitrů piva více než v předchozím roce. Celkem to je 20,6 milionu hektolitrů. Vyplývá to z dat Českého svazu pivovarů a sladoven.

Kromě výroby se zvedla i spotřeba piva. Na jednoho obyvatele se zvýšila ze 129 litrů na 136 litrů za rok. Objem výroby piva se sice zvedl, ale je stále asi o milion hektolitrů nižší než před vypuknutím pandemie koronaviru v roce 2019. Na svém webu to uvádí ČTK.

Nejoblíbenějším druhem piva je ležák. Z celkové produkce tvoří ležáky přes 56 procent, zatímco podíl výčepního piva činí zhruba 40 procent. Největší podíl uvařeného piva pivovary stočily do klasických pivních lahví, celkem 39 procent výroby. Do sudů stočily 31 procent. Pivo v plechovkách tvořilo 19 procent piv na trhu. Z deseti na osm procent klesl podíl piv v PET lahvích.

Nejvíce se pivo vyváželo na Slovensko, do Polska a Německa
Meziročně vzrostla výroba nealkoholických piv včetně jejich ochucených variant, a to o 13 procent na 1,3 milionu hektolitrů. Na domácí trh směřovalo 15,6 milionu hektolitrů piva. Oproti roku 2019 je to o milion hektolitrů méně. Podíl zahraničních piv podle svazu tvoří jen 3,4 procenta české spotřeby.

Prodej piva v hospodách se podle svazu drží na nejnižší úrovni za poslední desítky let. Zatímco v roce 2009 se v hospodách a restauracích vypila téměř polovina piva, loni to bylo 31 procent. „Rostoucí ceny a ekonomická nejistota bohužel drží lidi více doma, což má nepříznivý dopad na sektor gastronomie, který se dosud zcela nevzpamatoval z tvrdých následků pandemie a nyní čelí dalším problémům,“ uvedla výkonná ředitelka svazu Martina Ferencová.

Vinohradský pivovar pokřtil výrobu ve svém dalším pivovaru, který zprovoznil v Káraném. Ve středočeské obci se zaměří na výrobu ležáků plzeňského typu. S novým pivovarem na místě bývalé sodovkárny se plánuje i rozšíření nabídky o nová piva, již na jaře bude jako první novinka uvedena Káranská 9.

Vinohradský pivovar oficiálně zahajuje výrobu v místě bývalé sodovkárny v obci Káraný. Pro stavbu nového pivovaru se hledalo vhodné místo poměrně dlouho. Volba padla na obec Káraný, která představuje vhodnou lokalitu z logistického pohledu i proto, že je pivovar napojen na stejnou vodu jako ten Vinohradský. Nově otevřený pivovar bude mít roční výstav 15 000 hektolitrů, což je dvojnásobek výstavu pivovaru na Vinohradech.

„Kapacita našeho pivovaru na Vinohradech už nestačila uspokojovat stále rostoucí poptávku po našich ležácích. Proces vaření piva urychlit nelze, otevření nového pivovaru s větším výstavem tak bylo logickým krokem,” řekl Dan Hojdar, výrobní ředitel Vinohradského pivovaru.

„Káraný jsme nevybrali náhodou. Výroba nápojů zde má tradici. Současně jsou tu i kvalitní zdroje vody, což je jeden z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o kvalitě uvařeného piva,“ dodal. Voda ze studní v okolí Káraného je dodávána do pražské vodovodní sítě.

„Klíčová je pochopitelně také technologie. Tu jsme si poskládali tak, abychom mohli vyrábět pivo v minimálně stejné kvalitě jako na Vinohradech,“ pokračoval Hojdar. Většinu pivovarské technologie dodal německý výrobce pivovarů Kaspar Schulz, rodinná firma s dlouholetou tradicí, na trhu působí již od roku 1677. Stejní budou i lidé. Pivo v pivovaru v Káraném bude totiž vyrábět stejný tým jako na Vinohradech včetně vrchního sládka Jiřího Fišera.

S nadcházející sezónou Vinohradský pivovar chystá několik pivních novinek, první z nich uvede již na jaře. V Káraném se totiž připravuje světlé spodně kvašené pivo Káranská 9. Součástí pivovaru je také výčep.

„V Káraném jsme měli stejně jako na Vinohradech možnost navázat na tradici a obnovit výrobu v již nevyužívané továrně. Proto jsme ve spolupráci s architekty vytvořili promyšlený koncept, kde využíváme již existující části staveb v kombinaci s novými prvky. Doufáme, že se nám i díky citlivému přístupu k původní stavbě podaří stát se součástí lokálního života, jak se nám to povedlo i na Vinohradech., uvedl Václav Hrabák, který celou rekonstrukci vedl.

Velkopivovary a řemeslné minipivovary v Česku doplňuje ještě jedna, málo viditelná kategorie: létající pivovary. Na stálé adrese je nenajdete – jejich majitelé nevlastní technologické zařízení ani prostory. Pivo vaří podle originální, často výstřední receptury tam, kde se zrovna naskytne kapacita. S minimální vstupní investicí a takřka bez rizika krachu.

Je libo pivo s příchutí švestkového koláče s čokoládovou polevou, piña colady, milkshaku nebo třeba malinového smoothie? Pro provozovatele šest let existujícího létajícího pivovaru Chroust Jiřího a Karolínu Chroustovské není skoro žádná vize nesplnitelná.

Inspirace k nim nepřekvapivě přichází při jídle, ale ponejvíce během toulek v zahraničí. Přemýšlejí o tom, které suroviny by k pivu mohly pasovat, s jasnou chuťovou představou je nakombinují a pak už jen očekávají výsledek.

„Většinou nakonec chutná tak, jak jsme si vysnili,“ tvrdí dvaatřicetiletý Jiří, který se před vznikem firmy pohyboval v bankovním sektoru, což ho ubíjelo.

Se stejně starou manželkou, která na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze navštěvovala i přednášky o pivovarství, ve volném čase obráželi tehdy ještě nepříliš rozšířené pivotéky nabízející alternativu ke konvenčnímu prazdroji nebo budvaru – většinou vícestupňové speciály, které do té doby znali jen z jiných států.

Nezdařený pokus o rozjetí internetové pivotéky s rozvozem, kolem níž prý byla spousta práce se směšnými tržbami, postupně vykrystalizoval v nápad na vlastní značku piva.

Karolína se díky tomuto projektu seznámila s vlastníkem plzeňského pivovaru Raven, kde záhy nastoupila jako sládková a současně rozvíjela plán na vlastní vaření.

„Z účtu jsme vybrali naše veškeré úspory, asi padesát tisíc korun, koupili si sudy a uvařili naše první pivo Stout, s kakaovými boby a kokosem. Překvapivě se prodalo,“ vzpomíná Jirka na rok 2016.

Šlo o riskantní krok, tenkrát ještě bezdětní Chroustovští ale neměli žádné závazky, a tak se jej příliš neobávali.

Označení létající pivovar, které vyjadřuje podstatu jejich fungování – pronajímání pivovarnického vybavení –, moc v lásce nemají. Sami se prezentují jako kukaččí pivovar, načas nastěhovaný do cizího hnízda, anebo coby „experimentální tankisté“. Od typického „letce“ se liší v tom, že technologií částečně disponují.

Za zhruba dva miliony korun si díky vysokým příjmům v uplynulých letech postupně pořídili pět třicetilitrových tanků, dnes ustájených v pivovaru Clock ve východočeském Potštejně, kde mají prostory nasmlouvané na pět let.

„Vyhovuje nám, že mají obrovskou varnu, důležitá je ale především tamní velká kapacita sklepa,“ vysvětluje Jirka.

Na borůvkách nešetří
Podle zákona nejsou létající anebo takzvané nomádské či kočující pivovary v pravém smyslu slova pivovary, z právního hlediska totiž operují jako velkoobchody s pivem. Podle ministerstva zemědělství se jejich počet v rámci Česka dá odhadnout na desítky. Přesné statistiky nejsou, protože mezi povinnosti létajícího pivovaru na rozdíl od klasického usazeného nepatří odvádění spotřební daně. Tu za něj platí pivovar, kde kočovný sládek působí.

Nespadá tak pod evidenci Celní správy ČR, která má oproti tomu absolutní přehled o produktově podobně zaměřených řemeslných minipivovarech, jichž je v tuzemsku okolo pěti set.

Chroustovští současnou legislativu vnímají jako benefit, natrvalo „přistát“ kvůli nutnosti nemalého kapitálu v blízkém horizontu neplánují. „Nemáme mnoho fixních nákladů. Jakmile začneme vařit v menším měřítku, máme tím pádem i nižší výlohy. I kdybychom vařili v polovičním rozsahu, stále to ustojíme,“ míní Jirka.

Snaží se prý dělat pivo bez kompromisů. Moc nehledí na cenu výroby a objem přísad, které vybírají podle kvality, a když se jim do piva hodí například borůvky, přidají jich do jednoho tanku tolik, kolik je potřeba. I když je jen ovoce do jediné várky vyjde na sto tisíc korun.

„Nevyhnutelně to vede k tomu, že máme v rámci konkurence dražší pivo,“ poukazuje na neobvyklou částku 100 korun a výše za půllitrový nápoj v plechovce.

Zákazníky, nejčastěji starší dvacátníky a mladší třicátníky a spíše muže než ženy, si Chroustovští dlouhodobě drží, průměrný roční výstav 1500 hektolitrů piva se jim daří vyprodat.

E-shop momentálně z časových důvodů nespravují, distribuují tak výhradně do restaurací. Stálicí na čepu jsou kupříkladu v barbecue restauraci Big Smokers a v pivnici Dno pytle v metropoli, jimž dodávají aromatické ležáky i piva typu Ale (svrchně kvašená).

Zlatavý mok s cukrovou vatou
Ještě ztřeštěnější nápady realizuje létající česko-slovenské duo Jakub Rendl (33) a Martina Nagyová (32) pod příznačnou značkou Crazy Clown (v překladu Bláznivý klaun).

Přidejte za název anglické slovo Time a zjistíte jeho původ ve druhém hudebním albu amerického filmaře Davida Lynche. Začali stejně jako Chroust před sedmi lety a na konci loňského roku to vlivem pustošivých důsledků covidu málem zabalili.

„Pandemie nás zdeptala, vyhořeli jsme. Z pivovaru se stal nástroj, jak splatit dluhy, kvůli čemuž nás to přestalo bavit.“ Nad vodou je drží fanoušci, přesto mají v úmyslu doprodat sklad a od toho momentu vařit na místech, která se zrovna namanou, pouze do sudů na objednávku. Vyrábět do zásoby se jim nevyplatí, lehčí piva mají trvanlivost přibližně dva měsíce.

Impulzem ke startu jim byly výlety po Belgii, kde ochutnávali místní piva. „Český pivní trh byl dříve velice konzervativní, panovala ‚ležáková‘ doba. Nikdo se neodvážil experimentovat, a tak jsme si řekli, proč nevyzkoušet něco vlastního,“ říká Martina, která svého budoucího partnera v byznysu i životě Jakuba potkala během vysokoškolského studia ekonomiky a managementu.

Oba byli podle svých slov naprostí pivní amatéři, Jakub se marně pokoušel vařit pivo v domácích podmínkách, kde je prý nepřeberné množství způsobů, jak ho nechtěně kontaminovat nebo jakkoli pokazit.

Po opuštění školy pracoval za barem v pivotéce, kde přičichl k odvětví a seznamoval se s řadou sládků. Důležitou osobou se pro něj a Martinu stal Pavel Palouš z pražského pivovaru Cobolis, který je v záměru založení létajícího pivovaru podpořil, předal jim cenné know-how a doladil načrtnuté recepty.

Skočili do toho a v roce 2017 uvařili dva tisíce litrů piva belgického typu God Is Dead (Bůh je mrtev) provoněného vanilkou. Že to zní jako nekombinovatelná záležitost? Byl to ještě slabý odvar, mezi atypickými ingrediencemi se „klauni“ nezaleknou ničeho.

Do piva už přimíchali marcipán, chilli papričky nebo sépiový inkoust s jemně rybí chutí. Ze směsi chmele, sladu a vody společně s cukrovou vatou a bonbony vzešla růžová Unicorn Swingers Party (jednorožčí sexuální večírek), do snídaňového piva zase vetkli ovesné vločky, jogurt a ovoce, jednou i lívance s javorovým sirupem. Sladkostmi jejich mantinely nekončí, vyzkoušeli také houbový ležák.

„Nakombinovali jsme sušené houby s pepřem, solí a rozmarýnem, nakonec to chutnalo dobře, jako studená bramboračka,“ směje se Jakub.

Některým konzumentům zůstává nad jejich výtvory rozum stát, třeba jistému návštěvníkovi pivního festivalu v Bratislavě, jehož rozmanitý výběr Crazy Clowna zrovna nenadchl a s notnou dávkou sarkasmu prohlásil, že by příště měli do piva zavařit, slušně řečeno, exkrementy.

Netušil, že Jakub s Martinou nadnesený výrok přijmou jako další výzvu, a tak se zrodilo pivo Shit Happens (fráze se dá velmi volně přeložit jako „to je život“) smíchané s cibetkovou kávou, gurmánskou specialitou z Filipín.

Obyčejné vyleželé pivo zkrátka dvojici nebaví, ačkoli Jakub v poslední době bývá z měnících se návyků pivařů značně rozmrzelý.

„Mám pocit, že lidé přestávají být zvědaví. Dříve chtěli všichni nadšeně ochutnávat. Dnes už se ani nechtějí vracet k tomu, co už vyzkoušeli, byť jim to chutnalo.“ Stejné je to prý s hospodami, které od nich pivo nakoupí mnohdy jen jednou a podruhé už opět prodávají mainstreamové výrobky.

Tento trend a dozvuky koronavirové krize je vloni donutily zavřít Pivárnu U Klauna v pražských Vysočanech, kterou zprovoznili souběžně se vzestupem Crazy Clowna. Martina aktuálně pracuje jako delegátka cestovní kanceláře, Jakub pomáhá coby manažer budoucímu pivovaru Švabín se vstupem na trh a je rád, že setrvá v oboru. Svůj podnik si ponechají jako okrajovou činnost.

Pivovarník z dob Rakouska-Uherska
Málokterý létající pivovarník se v plánu na otevření kamenného pivovaru zatvrdil natolik jako třiatřicetiletý Jan Havelka. Vystudovaného historika táhlo srdce do malebného Podještědí, respektive do Trávníčku na Liberecku, který kdysi navštívil při školním výletu.

Miniaturní obci vévodí roubený hostinec z roku 1560, který chátral od smrti posledního majitele Antonína Berana, jenž krátce po skončení první světové války podlehl tuberkulóze. Jeho pozůstalí podnik finančně neutáhli.

Hostinec, v němž současná secesní podoba interiéru vychází právě z doby jeho poslední slávy, se Jan v roce 2015 rozhodl se společníky koupit a zrekonstruovat na muzeum o pivu i lidové architektuře se sezonním výčepem, který zatím jako jediný dotáhl do finiše.

Do ikonického hostinského se nový vlastník rád stylizuje – často ho potkáte s retro čapkou, vestičkou a uvázanou bílou zástěrou: „Jednou jsem se za Berana převlékl a už mi to tak nějak zůstalo.“ Teprve renovace ho přivedla k myšlence na vaření piva. Shodou okolností se skamarádil se sládkovou Alenou Dančovou z pivovaru Albrecht ve Frýdlantě v Čechách, která mu objasnila koncept létajícího pivovaru a před pěti lety ho pošťouchla k jeho založení.

„Tehdy jsem si myslel, že touto dobou už bude dávno hotový kamenný pivovar,“ vybavuje si Jan svou naivní vidinu, která se až teď pomalu a složitě stává skutečností. Prvotní studie cenu zamýšleného pivovaru vyčíslila na šedesát milionů korun, od takto ambiciózního projektu Jan se svými společníky upustil. Nyní doufají, že se dostanou na poloviční částku. Vytipovaný bývalý statek JZD v obci pouze přestaví, nikoli zbourají, jak předtím zamýšleli.

Prostředky hodlají získat prodejem akcií a částečně bankovním úvěrem. Zatím využívají kapacity tří pivovarů, přičemž v každém z nich se rodí jiné pivo. Jedenáctku, která tvoří až dvě třetiny jejich produkce, pro ně vaří pivovar Muflon v pražských Kunraticích, polotmavou dvanáctku si vaří a vozí z Lomnice nad Popelkou a speciály vznikají v pivovaru Hostivar v hlavním městě.

„Diverzifikace není nahodilá, každý pivovar má trochu odlišnou senzorickou kvalitu,“ dodává Jan.

Oproti Chroustovi a Crazy Clownovi je sortiment Beranova pivovaru poněkud konzervativní, což souvisí s jeho historickou tradicí, ale především s nároky lokálních spotřebitelů.

Na venkově podle Jana prostě extravagantní pivo nejde tak na dračku jako ve větších městech.

Čas od času se nicméně zasadí také o něco odvážnějšího, například o osmistupňové spodně kvašené pivo s řízným chmelem z malé farmy.

Dvoulitrovka za sto padesát
K výčepu v Trávníčku prý směřují mladí i staří. „Leckdy dorazí sedmdesátiletý cyklista a přeje si dvanáctistupňový Ale. Jindy si zase značně mladší člověk poručí ležák, nedá se to jednoznačně říct.“ Pivo vaří nefiltrované a nepasterizované s co možná nejčistšími surovinami, což se logicky odráží na ceně. Dvoulitrová PET lahev vyjde obvykle na sto padesát korun, letos pivovar, který loni dosáhl výstavu 1100 hektolitrů, přistoupí ke zdražování.

Pivo prý namísto agresivního marketingu pomáhá prodávat hlavně Antonínův příběh. „Jsme takoví upřímní skauti, ostré lokty nemáme v povaze. V kamenném pivovaru bych rád výstav držel do čtyř tisíc hektolitrů, větší firmě bych šéfovat nechtěl,“ poznamenává Jan. Distribuci produktů s kolegou Josefem Matiáškem zvládají ve vlastních dodávkách do blízkého Turnova, Liberce a po dálnici do Prahy.

Navíc vyrážejí na festivaly s veteránem značky Citroën z roku 1930 – Beran Beer Truckem po vzoru food trucků, avšak s pivem, ciderem či proseccem. „Auto jsem si vytipoval v Normandii, a když jsem zjistil, že původně sloužilo k převozu ovcí, nemohl jsem odolat. V překladu z francouzštiny doslova znamená beraniéra,“ usmívá se Jan.

Loni navštívil i Nomad Beer Festival, který se už podruhé konal v pražské holešovické tržnici. Coby odborný poradce této přehlídky působí biochemik a pivní nadšenec Marek Kamlar, který se létající pivovary snaží soustavně propagovat.

„Všímám si, že lidí, kteří by zašli do hospody na pět deset piv, ubývá. Pivo podle mě přestává být nápojem takzvaně na žízeň. Mladá generace ho chce hlavně ochutnávat, navštěvuje minidegustace anebo si zajde na třetinku do pivnic a pivoték, kde mívají na čepu i několik desítek značek. Kdo dnes nabízí jen ležák, tolik nezaujme,“ usuzuje Kamlar.

Gastronomie zatím marně vyhlíží lepší časy a vůbec nejhorší je situace hospod na vesnicích a v menších městech. Po dvou covidových letech loni do jejich podnikání výrazně zasáhl růst cen prakticky všech vstupů, který vesničtí restauratéři nemohou plně přenášet na své hosty. Mnoho provozovatelů se tak potýká s tíživou ekonomickou situací a snaží se ze všech sil zachovat hospodu jako tradiční místo setkávání lidí na venkově. Celkem se podle dat Plzeňského Prazdroje za poslední 4 roky počet vesnických hospod snížil o 15 %. To je o polovinu více, než kolik ubylo provozoven ve městech nad 100 tisíc obyvatel.

Nejohroženějším druhem současné gastronomie jsou jednoznačně vesnické hospody, které jsou ale tradičně důležitou součástí společenského života na venkově. Podle dat obchodního týmu Plzeňského Prazdroje je právě v sídlech s méně než 5 000 obyvateli situace nejhorší a úbytek hospod nejmarkantnější. Za poslední 4 roky z gastronomické mapy českého venkova zmizelo více než 1300 zařízení, tedy 15 % vesnických hospod. Z toho jen v minulém roce skončilo přes 250 venkovských pohostinství.

Kromě propadu absolutního počtu podniků svědčí o zhoršující se situaci tohoto segmentu i další data. Tak například v roce 2019 navštívilo vesnickou hospodu alespoň jednou za 14 dní 67 % lidí, loni už to bylo jen 62 %. A snižuje se také jejich frekvence, návštěvy hospod nejvíce ze všech omezili právě lidé v obcích do 5 000 obyvatel.

„Na celou gastronomii dopadá razantní růst cen vstupů. Ale zvláště hospodští na vesnicích musí velmi citlivě zvažovat koncové ceny pro spotřebitele, protože ti jsou na jakékoliv navýšení výrazně senzitivní. Zároveň mnoho lidí na vsích a v menších městech přešlo na pití piva v domácím prostředí – v garážích nebo na zahrádkách. A nové hosty shánějí hospodští na vesnicích velmi těžko,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

Podle průzkumu Prazdroje mezi 856 hospodami více než sedmnáct procent restauratérů zvažuje, zda bude v provozování svého podniku pokračovat. Nejpesimističtější jsou právě hospodští z vesnic. „Zatímco ve větších městech často končící hospodu převezme nový nájemce a její provoz třeba s nějakou obměnou znovu rozjede, na vesnicích je to mnohem problematičtější. Uzavření hospody většinou znamená její definitivní konec,“ uvádí agrární analytik a ekonom Petr Havel.

Plzeňský Prazdroj se snaží hospodským na vsích maximálně pomáhat „Naším cílem je udržet hospody v co největším počtu obcí. Jsou totiž jedním z mála míst, kde se místní mohou scházet k debatám a kde se konají i společenské a další akce. Spolu s kostelem a vesnickým fotbalem, který také podporujeme, jsou to tradiční body, kde se vždy vytvářela místní pospolitost,“ dodává Tomáš Mráz.

S tím, že má hospoda na venkově rozměr nejen ekonomický, ale i sociální, souhlasí i ekonom Petr Havel. „Vesnická hospoda je často jediným místem, kde najdete skutečně pestrou směsici lidí nejrůznějších povolání a názorů. Hospodští tak často drží hospodu, aby zachovali místo setkávání pro místní i přespolní,“ doplňuje Petr Havel.

Proto Prazdroj už šest let provozuje program pro podporu venkovských hospod s názvem Vesnice. Investoval do něj již téměř 28 milionů korun, nejvíc přitom loni, přes devět milionů. Do projektu může vstoupit jakákoli místní hospoda, která odebírá piva z Prazdroje a zároveň je situovaná v obci do 5 000 obyvatel. Celkem se již zapojila tisícovka hospod a pivnic, což je více než 13 % všech vesnických hospod v Česku. „Pomáháme hospodám rozvíjet jejich podnikání. Spolufinancujeme třeba nové fasády nebo venkovní zahrádku. Zároveň spolu s nimi pořádáme speciální akce, třeba oslavu dožínek, aby měli lidi další důvod k návštěvě. Když totiž hospody udělají něco navíc, je velká šance, že hosté přijdou, a jim se zvýší tržby. To se děje vlastně všem, kteří jsou zapojení do našeho programu. Ale i tak je to pro ně náročné v současných ekonomických podmínkách, kdy často balancují na hranici profitability,“ dodává Tomáš Mráz.

Že hostinští aktivní přístup Prazdroje oceňují, potvrzuje například Marie Valentová, která provozuje hospůdku v západočeské Neuměři: „Bez podpory ze strany plzeňského pivovaru a také obce, která nám mimo jiné odpouští nájemné, by naše situace byla určitě ještě obtížnější.“

Co se vám vybaví, když se řekne sládek? Bodrý chlapík s červenými tvářemi, knírem od pěny a pupíkem? Tak na to honem zapomeňte. Sládkem může být i dáma. V Česku máme navíc žen v pivovarnictví celkem dost. Vrchní sládkovou je například Lenka Straková z pivovaru Proud. Na začátku března, na Mezinárodní den žen, jsme se za ní vydali.

Tentokrát měla k ruce i pár pomocnic. Společně vařili limitovanou edici piva Raise Your Glass APA. Pivovar Proud, stejně jako několik dalších, se letos zapojil do celosvětové akce Pink Boots Collaboration Brew Day, jejímž symbolem jsou růžové holínky a cílem je podpořit a oslavit ženy v pivovarnictví. Projekt se koná už poněkolikáté a vždy je spojujícím prvkem chmelová směs z americké společnosti Yakima Chief Hops. „Letos se ve směsi nacházejí již známé chmelové odrůdy Loral a Ekuanot, které jsou doplněny jedním novošlechtěncem, jenž nese zatím jen označení HBC 586,“ popisuje směs Straková.

Společnost Yakima Chief Hops dostala název podle území, odkud pochází její chmel. „Yakima je velké území pouště obklopené horami, z kterých sbírá vodu. Díky této zvláštnosti má stabilní podnebí, kde panuje teplo a suchost. Hory zároveň zajišťují dostatek vody pro celé vegetační období chmele,“ popisuje oblast sládková a dodává: „Podnebí je trochu podobné tomu v Žatci a Lounech. Ty jsou ale horami uzavřené jen z jedné strany,“ doplňuje.

Proud ze směsi letos vytvořil american pale ale. „Jde o studeně chmelené svrchně kvašené pivo, které má obsah alkoholu 5,3 procenta,“ upřesňuje Straková.

Plzeňský pivovar uvařil šest tisíc litrů, jednoduchým dělením zjistíte, že jde o 12 tisíc piv. Jestli se vám už sbíhají sliny, máte štěstí. Narážečka piva Raise Your Glass APA je na programu v plzeňském podniku Štipec nejen Bistro v Riegrovce už ve čtvrtek 27. dubna.

Proud ale nebyl jediným pivovarem, který se do projektu na podporu žen v pivovarnictví zapojil. Ruku k dílu přiložila třeba sládková Žaneta Petružálková z pivovaru Zlatá kráva. Její svrchně kvašené světlé pivo Lady cow NEIPA si můžete objednat na e-shopu pivovaru už nyní.

Jestli budeme muset zdražit pivo, můžeme rovnou zavřít, kritizují hospodští z venkovských podniků Olomouckého kraje návrh ministerstva financí na reformu DPH. Ten chce přesunout část služeb a zboží, mezi nimi i točené pivo, z desetiprocentní do jednadvacetiprocentní sazby. Za podniky se staví i pivovary.

„Asi by to byl konec, už teď do hospody nikdo nechodí, natož jestli pivo podraží. Nedávno jsme už cenu zvyšovali, protože se zvedla elektřina, plyn a tak dále. A lidé nadávali. Teď budou zase, takže si akorát koupí lahvové pivo a zůstanou doma,“ říká například Radovan Hořín, majitel Restaurace U Ervina v Hlubočkách na Olomoucku.

Pokles dokládá i na jídlech. Dříve jich prodával i šedesát denně, dnes deset. Lidé podle něj také víc počítají, kolik piv si mohou dovolit.

Zpestřete si prosluněné jarní dny osvěžujícím svrchně kvašeným pivem SUMMIT ALE. Jeho základ tvoří české a bavorské ječné slady, které určují plnost chuti a zlatou barvu. Specifický charakter pivu dodává kombinace vybraných českých a amerických chmelů, zejména odrůd Summit a Willamette, díky kterým vyniká vyváženou lahodnou hořkostí a jedinečným chmelovým aroma s převládajícími kořeněnými a citrusovými tóny.

Na čepu se ve vybraných pivnicích a restauracích, především na střední Moravě, začal objevovat od 17. dubna.

SUMMIT ALE je součástí nového projektu Sládkův Tip společnosti Pivovary CZ Group, ve kterém budou zákazníkům v průběhu celého roku představována výjimečná a netradiční piva. „Cílem je zákazníkům a štamgastům zpestřit běžnou nabídku našimi pivními specialitami pod značkou Sládkův Tip. Věříme, že si svrchně kvašený SUMMIT ALE vychutnají nejen znalci, ale i ti, kteří rádi objevují nové chutě a vůně piva,“ říká Tomáš Pluháček, výrobně technický ředitel společnosti Pivovary CZ Group.

Jednomu z tradičních tuzemských minipivovarů se podařilo změnit část pravidel o spotřební dani z piva. Nejvyšší správní soud dal po dvou letech sporu za pravdu Jarošovskému pivovaru v tom, že mu celní správa neoprávněně doměřila spotřební daň ve výši jednoho milionu korun. Zařadila ho totiž mezi takzvané velké pivovary, přestože se limitu pro tuto kategorii ani zdaleka nepřiblížil.