Novinky a zajímavosti ze světa piva

Do domácího prostředí pivovaru Starobrno zavítá od pátku do neděle konkurenční Pilsner Urquell. Svou roadshow odstartuje u kláštera na Mendlově náměstí, tedy paradoxně v těsném sousedství místa, kde se už 150 let vaří známé brněnské pivo.

Podle zástupců Plzeňského Prazdroje padla volba na toto místo, protože nabízelo nejlepší technické a bezpečnostní podmínky pro stání návěsu.

„Vzhledem k velké hmotnosti trucku bylo po dohodě s magistrátem a opatstvím vybráno právě místo u Mendlova náměstí, které je ale shodou okolností v sousedství brněnského pivovaru. Žádný jiný důvod, kromě bezpečnosti a vyhovujícího technického zázemí, pro umístění objektu není,“ uvedla marketingová manažerka Pilsner Urquell Zuzana Dudová

Z přítomnosti konkurence v jejich vlastním rajónu si ve Starobrně příliš těžkou hlavu nedělají. „Jsme moc rádi, že český pivní trh je tak pestrý, a je normální, že i konkurenční firmy chtějí pivařům představit své produkty. Každá značka a pivovar má vlastní skalní příznivce a my si vážíme těch našich,“ reagovala mluvčí Starobrna Dita Jacobson.

Brněnský pivovar uspořádal vlastní roadshow už loni. Na různých místech po městě představoval extra hořký ležák Bitr, který zaměstnanci rozdávali z pojízdného výčepu. Pivo zájemcům osobně čepoval vrchní sládek Jiří Brňovják.

Prazdroj slibuje možnost vyzkoušet si čepování s finalistou soutěže o nejlepšího výčepního plzeňského ležáku Master Bartender. Připravené bude pivo Pilsner Urquell Nefiltr, které je běžně dostupné pouze jednou v roce.

Brno bude první zastávkou plzeňské roadshow. Následně zavítá i do dalších měst.

Pro ještě příjemnější léto vyvinula společnost One Two Beer automatický systém výdeje piva. Ústřední prvek – mobilní výdejní hlava umožňuje naplnit každý kelímek během pěti sekund bez zbytečné pěny – je postaven na samomazném, hygienickém a nerezovém pohybovém šroubu z řady dryspin od společnosti igus.

Festivalová sezóna je na vrcholu. Ke koncertům neodmyslitelně patří vychlazené pivo. Typicky ale na festivalech musí každý vystát dlouhou frontu. Tuto nepříjemnost se snaží řešit rakouská společnost One Two Beer. Proto vyvinula automatické výčepní zařízení. Obsluze stačí postavit dva kelímky vedle sebe - podobně jako u kávovaru. Po jednom stisknutí tlačítka se dvě výdejní hlavy přesunou na dno kelímků. Pivo teče proudem a bez zbytečné pěny je načepováno za pouhých pět vteřin. To ocení každý návštěvník koncertu. Prodejci piva zase to, že při nedostatku pracovní síly jde o bezobslužnou technologii.

Požadavek: bez mazání
Jakkoli se může zdát, že je pivní robot jednoduchý a elegantní, jeho zkonstruování bylo výzvou. "Aby bylo možné například čepovat během několika vteřin, bylo nezbytné rychlé lineární vedení s co nejmenším třením," říká Tamás Kozma ze společnosti One Two Beer. Systém musel fungovat s přesností na desetinu milimetru. Měl být co nejkompaktnější, aby umožňoval rychlou přepravu. A zároveň odolný vůči drsnému festivalovému prostředí - prachu, vysokým teplotám a vlhku. "Protože náš stroj pracuje v potravinářském sektoru, byla pro nás rozhodující také stoprocentní samomaznost a shoda s potravinářskými předpisy FDA."

Po dlouhém hledání nakonec inženýři společnosti našli u firmy igus systém, který tyto požadavky splňoval: kompletní lineární jednotku sestávající z kompaktního pohybového šroubu a matice z řady dryspin a odpovídajícího krokového motoru.

Vysoce výkonný plast a nerezová ocel pro hygienický a bezproblémový chod bez mazání
A právě takto funguje toto lineární vedení. Kohoutek je namontován na přírubové pohybové matici řady dryspin JFRM. Pokud krokový motor NEMA 23 otáčí šroubem, matice se pohybuje nahoru nebo dolů. V podstatě jednoduchý systém. Ovšem s některými zvláštnostmi: Závitová matice je vyrobena z vysoce výkonného plastu, který splňuje požadavky FDA. Materiál je samomazný a umožňuje tak chod bez mazání s nízkým třením. Výhoda je zřejmá: na rozdíl od verzí s mazáním vyrobených z kovu nehrozí, že se polymerová matice stane magnetem na nečistoty způsobené mastnotou. Snadno se čistí, ať už vodou, nebo vysokým tlakem. Lineární kluzné vedení je hygienické a mechanicky bezporuchové. Kombinace plastu a nerezové oceli navíc zabraňuje korozi. Díky eliminaci mazání není potřeba žádná údržba.

Závitový šroub dosahuje účinnosti 82 %
Nejen odolnost proti korozi a necitlivost na nečistoty vedou k dlouhé životnosti lineárního kluzného vedení. Stejně rozhodující je i asymetrický profil závitu, kde je pata závitu 1,3krát větší.

Díky tomuto zvětšení se na přenosu síly podílí více triboplastů. A tím i více materiálu, který je optimalizován z hlediska tření a opotřebení. "Díky této asymetrii se prodloužila životnost přibližně o 30 procent ve srovnání se symetrickými lichoběžníkovými závity," říká Tomáš Vlk, produktový manažer pro kluzná pouzdra igus ve společnosti HENNLICH. Kromě toho jsou úhly závitu matice a šroubu zploštělé. "To nám umožňuje dosáhnout nadprůměrné účinnosti 82 %," dodal.

Počasí bylo přímo ukázkové, pivo vychlazené na ideální teplotu a účinkující předváděli na scénách parádní show, která roztančila a rozezpívala 4 000 návštěvníků. Na čepu byla všechna litovelská piva včetně speciálů a největší úspěch sklízel Josef, Gustav a Moravan. Celkem se vypilo neskutečných 20 000 piv. Letošní ročník festivalu Litovelský Otvírák byl zároveň oslavou 130. narozenin pivovaru, a tak nechyběly tradiční exkurze do pivovaru, novinka v podobě školy čepování piva a překvapení pod taktovkou litovelských sládků. Celý festival zakončil impozantní ohňostroj, který rozzářil noční nebe nad litovelským pivovarem.

Litovelský Otvírák, který má za sebou svůj 18. ročník, začal ve 12:00 hodin a na hlavní scéně si návštěvníci užili kapely Šrouby a Matice, 05 a Radeček, Legendy se vrací, DESMOD, ale taky ikonu českého popu Michala Davida a Kristýnu. Druhé scéně na nádvoří dominovaly Deep Purple Tribute, Checkpoint, GABRIELA V.G., Fofrovanka nebo Perseus.

Historická show pod taktovkou sládků
Po 17:00 hodině čekalo na hosty překvapení, které sklidilo obrovský úspěch. Na pódiu vystoupili emeritní sládek Miroslav Koutek a sládek Petr Kostelecký v historických kostýmech jako ikony litovelského pivovaru Josef Elleder a Josef Svozil a předvedli divákům originální kulturní vložku. „Náš pivovar tento rok slaví 130 let od svého založení a bylo nezapomenutelné užít si takovou oslavu s bezmála 4 000 gratulanty,“ říká emeritní sládek Miroslav Koutek a dodává: „Sám vím, jak dlouhou cestu náš pivovar za ta léta ušel, jak se vyvíjel a rostl, ale respekt k pivovarskému řemeslu, tradici a kvalitním surovinám je základ, který se u nás nemění a potvrzuje náš správný přístup.“

Narážení narozeninového soudku
Dalším překvapení bylo naražení soudku s nefiltrovaným narozeninovým speciálem 13 % uvařeným v litovelském minipivovaru. Této zodpovědné činnosti se ujala s hrdostí a úctou Iva Kohútová, hospodská Hostince U Kotásků, který provozuje už 4. generace od roku 1905. „Loni jsme o tomto čase naráželi naši novinku hořkého Josefa 11,5 %,“ vzpomíná Petr Kostelecký, sládek pivovaru Litovel a s úsměvem dodává: „ A nyní rok po uvedení na trh sklízí famózní úspěchy. Nejen, že jsme jej začali pro enormní zájem zákazníků stáčet do lahví, ale na letošním PIVEXU získal od odborné degustační komise zlatou medaili v kategorii ležáků. Josef potvrzuje, že inovace s respektem k tradici nezpochybnitelně patří i do pivovarského řemesla.“

Škola čepování piva a exkurze pivovaru
Pro ty, kteří chtěli nahlédnout do tajů vaření piva, byly brány pivovaru otevřeny po celou dobu trvání festivalu. Návštěvníci si prošli varnou, spilkou, ležáckými sklepy a seznámili se s prací sládka nejen dnes, ale i v historických souvislostech. Úspěch slavila také novinka – Škola čepování piva. Naši zkušení bartendeři učili zájemce své řemeslo i fígle, jak dobře načepovat pivo tak, aby si mohli naplno vychutnat jeho chuť, říz a pěnu.

Co vás napadne, když se vydáte pěšky jen kousek od nádraží v Berouně po cestě ve směru jízdy vlakem na Plzeň a po krátké chůzi uvidíte název zastávky "U Berounského medvěda" ?

Že Berounský medvěd je v Berouně profláklý a aby ne, když medvěda má město Beroun ve svém znaku. Ale pozor Berounský medvěd je také dobrá značka tamějšího pivovaru.

Trochu historie nikoho nezabije ...
Právovárečná a sladovnická práva městu Berounu byla udělena roku 1295 Václavem II. a první zmínka o vaření piva v Berouně je z patnáctého století z roku 1437. Ví se také, že v roce 1872 měšťané postavili společný pivovar, kde se vařilo pivo déle než sto let až do roku 1978, kdy v rámci celostátní akce rušení regionálních pivovarů, to odskákal i ten berounský podnik. Po odmlce, která trvala dvě desetiletí, se tradice vaření piva v Berouně ujali manželé Hana a Václav Mayerovi. Původní pivovar však už nestojí a ten současný se nachází v objektu bývalého cukrovaru.

Vaření piva se do Berouna vrátilo trochu náhodou a možná i dílem šťastných událostí. Ale popořadě. Když manželé Mayerovi začínali v roce 1990, v berounském areálu, kde je nyní pivovar, byly převážně holé stěny a sutiny. První, co tu však zřídili, nebyl zatím pivovar, ale místo pro zpracovávání šrotu. Spolumajitel pivovaru Václav Mayer je dodnes majitelem firmy MK Metal zabývající se mimo jiné výkupem kovového odpadu a barevných kovů a komplexním řešením odpadového hospodářství.

Pivovarnictví však byl nejdříve Mayerův velký koníček, který až později přerostl v profesi. Rozhodujícím momentem bylo, když se pohyboval ve firmě, která dodávala technologie do potravinářských firem a ta montovala zařízení i do Smíchovského pivovaru. Tam ve Staropramenu pivovarnictví právníka Mayera nadchlo tak, že dostal nápad, postavit si také pivovar, malý ale vlastní.

„Nejspíš jsem podědil nějaké geny po předcích, protože můj strýc, Jan Mayer, je sládkem v Plzni, vzdálený příbuzný měl pivovar v Cerhovicích a jistě bychom našli další. Prostě v našem rodu sládkové byli a jsou.“ řekl Václav Mayer začátkem srpna 2023 skupině novinářů přímo v Berouně.

V první varně pro 10 hl moku byla uvařena první várka ještě v minulém století a to v červnu 1998. Dodnes funguje a je hodna muzejní úcty, neboť vytápění je prováděno otevřeným ohněm. Prostě se pod varnou stále topí dřevem.

Prvním uvařeným pivem byl jedenáctistupňový Zlatý kůň a tehdy označený ještě původními etiketami. Do ztvárnění nových etiket a pivovarského loga se zapojil výtvarník, hudebník, textař a zálesák Honza Vyčítal, který se od roku 2001 stal i tváří pivovaru. Bohužel, tvůrce pivních Medvědů už zemřel, ale jeho památce je v pivovaru věnována velká pozornost.

„S Honzou Vyčítalem jsme se hodně kamarádili. Dodnes má tady u nás pokojík, kde jsou všechny jeho obrázky, které nám nakreslil. Je to taková zdejší galerie. Prostě vzpomínka na neobyčejného člověka. Občas k tomu seženu nějaké staré desky nebo jeho grafiky. Zapsal se i do historie našeho piva. Také naše Honzova jedenáctistupňová polotmavá medová, je vzpomínkou na Vyčítala. Jednou jsme totiž byli spolu na čundru a on se zmínil o medovém pivu Kvasar, že ho prý někde vaří. Takže když u nás slavil sedmdesátiny, tak ho od nás dostal k narozeninám. Proto máme od té doby v sortimentu „Honzovo polotmavé medové“. Zatím co k tomu prvnímu se vyjadřoval spíše skepticky, naše mu zachutnalo a ten večer nepil nic jiného,“ řekl Václav Mayer na besedě s novináři.

Poohlídnete-li se po postupně renovovaném továrním areálu, najdeme unikátní rodinný pivovar s útulným hostincem s názvem „Berounský medvěd“ uprostřed obnovovaných budov, z kterých se mají brzo stát ubytovací zařízení pro turisty, kteří se zde budou moci ubytovat za přijatelných podmínek.

Za pětadvacet let, co je Berounský medvěd a se vším, co je s tím spojené v provozu, se v Berouně v lokalitě v dohledu železniční trati udělalo velmi mnoho.

Proto, když zájem o berounský pěnivý mok neustále stoupá, tak si tady nedávno pořídili podstatně větší varnu na 40 hektolitrů.

„V současné době ročně vyrábíme zhruba 2500 hl. piva ročně. Ze tři ležáckých sklepů, jsou dva na nefiltrované pivo a jeden na filtrované pivo. Rozdělili jsme je, abychom neměli s těmi pivy problémy. Nyní máme 21 tanků na nefiltrované pivo a deset na filtrované, dále kvasné čtyři vany s obsahem 30 hl a šest po 10 hl. Všechno je samozřejmě v nerezu,“ řekl spolumajitel pivovaru a zároveň zdejší sládek Václav Mayer novinářům při exkurzi po provozu, kde je k obdivování varna, pod kterou se topí dřevem.

Jako málokterý český pivovar může využívat vlastní slad. Vyrábějí jej v Suchomastech zhruba kolem 800 tun ročně. Krom vlastního odběru mají jednoho velkého zákazníka, který s ním krmí a k tomu ještě řadu dalších odběratelů, většinou malých pivovarů. Díky vlastní sladovně si v Berouně mohou dovolit široký sortiment piva. Vaří pro cyklisty Osmičku světlou, kterou původně považovali za sezónní značku, ale když po ní poptávka neklesala, tak ji nabízí celoročně. Na čepu mají dále pivo František, což je desítka světlá, jedenáctistupňový Zlatý kůň, který je světlý, jedenáctistupňovou polotmavou medovou, dvanáctistuňové pivo František, třináctistupňovou tmavou, čtrnáctistupňovou polotmavou, patnáctistupňového lorda, patnáctistupňové pivo přičmoudlé, osmnáctku Grizzly, který je tmavý a dvanáctistuňové pivo Jubilejní světlé, které se zrodilo, když pivovar slavil dvacáté výročí. Protože v Berouně oslavili v roce 2023 čtvrtstoletí 25 let existence, tak uvařili Světlý ležák pětadvacetistupňové, kterému dali jméno Bručoun. Všimněte si, že i když mnoho pivovarů vyrábí tato silná piva ve tmavém provedení, v Berouně dali přednost světlým pivům.

Zajímavostí je, že v roce 2015 získal pivovar od Pražské židovské obce i certifikát kosher a tak se berounského piva napijí bez obav i návštěvníci s jarmulkou na hlavě, neboť certifikát je pravidelně obnovovaný.

Rada pro nezkušené návštěvníky pivovarské restaurace
„Pokud chcete ochutnat více našich piv, doporučuji začít od těch slabších a pokračovat těmi silnějšími," radí sládek pivovaru Berouský medvěd Václav Mayer a jeho radu si pamatujte i všude jinde a hlavně v Berouně, kde mají na čepu jedenáct druhů piv.

Národní podnik po 20 letech změnil agenturu. Limitku Budvar 33 chce propagovat s TMBK.
Agentura Ogilvy vzešla jako vítěz z dvoukolového výběrového řízení na novou kreativní agenturu pro Budějovický Budvar. Spolupráce oficiálně odstartovala na začátku srpna a zaměřuje se především na budování značky Budějovický Budvar na domácím trhu skrze produktové portfolio a na rozvoj positioningu Budvaru jako národního pivovaru, tedy hledání nových cest, jak edukovat spotřebitele, rozvíjet českou minipivovarskou scénu či podporovat poctivou gastronomii.

Jak připomíná Marketing & Media, posledních 20 let se o Budvar kreativně starala agentura Kaspen/Jung von Matt. „Změna kreativní agentury je pro nás po tolika letech skokem do neznáma. Agentura nás ale v procesu výběru přesvědčila jak šíří prezentovaných konceptů a přístupů, tak schopností reagovat na náš feedback,“ uvedla Gabriela Kudrnáčová, marketingová manažerka Budějovického Budvaru pro Česko.

Ogilvy má pro Budvar zajišťovat integrované marketingové služby, od přípravy komunikačních konceptů přes kreativní řešení značky až po realizaci netradičních reklamních formátů. „Důležitou roli v komunikaci bude hrát profilace značky v kontextu přímé zkušenosti zákazníků. Hlavním cílem spolupráce je dostat Budějovický Budvar více do hledáčku českých spotřebitelů a posunout ho v jejich vnímání od tradiční pivní značky k moderní značce, která jde s dobou a dokáže uspokojit rozličné chutě pivních konzumentů díky rozrůstající se produktové nabídce, navíc pravidelně doplňované o limitované edice,“ oznámila agentura.

Jedním z prvních společných projektů je příprava komunikace pro jeden z mladších produktů v portfoliu – ležák Budvar 33, který je známý svou odvážnou komunikací. Pivovar plánuje letos na podzim pod touto značkou uvést limitovanou edici plechovek s designem vytvořeným ve spolupráci se satirikem Tomášem Břínkem alias TMBK. Kreativa má cílit především na mladší generaci.

Pivovar Falkenštejn sídlící v Krásné Lípě na Děčínsku slaví desáté narozeniny. Za dekádu fungování získal značné renomé. Z jeho nabídky si vyberou jak tradiční pivaři, tak ti, kteří chtějí objevovat a ochutnávat. „Zpětně vnímám, že naše začátky byly amatérské,“ říká Jan Srb, jednatel a manažer pivovaru.

V jednom ze starších rozhovorů jste přiznal, že do roku 2005 jste Krásnou Lípu neznal a první noc před otevřením pivovaru jste se cítil jako v cizím městě. Jak moc se váš pohled za ty roky proměnil?
Dnes, po deseti letech fungování pivovaru, považuji Krásnou Lípu za svůj druhý domov. Prakticky každý týden pendluji mezi Prahou a Krásnou Lípou. V Praze mám rodinu, v Krásné Lípě práci.

Jaké byly vůbec první ohlasy po otevření pivovaru? Vnímali vás místní pozitivně, nebo jste od nich cítil nedůvěru?
Myslím, že ohlasy nebyly úplně špatné, i když po deseti letech zkušeností vnímám, že začátky byly celkem amatérské a vlastně jsme se všechno učili za běhu. Samozřejmě hodně lidí nevěřilo, že by tady mohl pivovar fungovat a uspět. Někteří si dokonce mysleli, že varna je jenom kulisa a pivo kupujeme z jiného pivovaru.

Interiér pivovaru prošel od roku 2013 úpravami. To kvůli komfortu zákazníků?
Za tu dobu proběhly dvě zásadní změny. Tou první a největší byl v roce 2015 odkup vedlejšího objektu, který jsme kompletně rekonstruovali a kde jsme instalovali nový pivovar s větší kapacitou. Ve druhém patře jsme pak vybudovali penzion. Tyto úpravy byly dokončeny v roce 2017. Ke komfortu zákazníků určitě přispělo přesunutí varny z restaurace, což ale dnes nepovažuji za dobré řešení. Druhá významná investice byla provedena v letošním roce. V rámci ní jsme rozšířili kuchyň, jelikož původní již nestačila kapacitně ani technicky. Rekonstrukce kuchyně naopak přispěla ke komfortu kuchařů, kterým zároveň umožňuje připravovat jídla lépe a efektivněji.

Pomohl i vám boom minipivovarů?
Boom minipivovarů byl reakcí na touhu spotřebitelů po větší rozmanitosti pivního trhu i ochutnávání nových pivních stylů. Na druhé straně tento boom znamenal, že dnes být jenom malým pivovarem žádný úspěch nezaručuje.

Jaká je vůbec cena třeba klasického jedenáctistupňového piva, kterou je pivař v restauraci ochoten zaplatit? Existuje v tomto ohledu „psychologická hranice“?
Psychologická hranice určitě existuje a souvisí také se značkou a pivním stylem, který si konzument kupuje. Dnes nemají lidé zpravidla problém zaplatit za prazdroj a svrchně kvašená piva z řemeslných pivovarů přes 60 korun. Ale jsou i pivní styly, kde konzument nemá problém zaplatit 90 až 100 korun za půllitr. Na druhou stranu u desítky nebo českého ležáku je psychologická hranice posazena níže. Ale při srovnání s cenami v Evropě je u nás pivo v restauraci stále levné.

Vaše pivo se dá sehnat v různých koutech České republiky. Do kolika zemí v zahraničí pivo dovážíte a kde je o něj největší zájem?
V současné chvíli zhruba 75 až 80 procent naší produkce distribuujeme mimo naši pivovarskou restauraci. Hlavními odběrnými místy jsou regiony Českého Švýcarska, Ústecka a Liberecka, částečně i Praha. V zahraničí máme pár stálých odběratelů v přilehlé části Saska. Historicky se naše pivo objevilo i ve Velké Británii, na Slovensku nebo v Rusku. Ale to byly většinou jednorázové akce.

Bavili jsme se o pozitivech. Kdy jste naopak prožívali nejkrušnější časy? Bylo to během covidové pandemie?
Nejkrušnější časy jsme prožívali hned na začátku, po otevření pivovaru. Ale to ve většině podnikání je nejtěžší zvládnout první dva roky. A ano, druhým složitým momentem byl začátek pandemie covidu, kdy se zavřely restaurace a byla to úplně nová situace, na niž člověk nemohl být připraven. Náročné jsou vlastně celé poslední čtyři roky, které byly ovlivněny covidem, válkou, energetickou krizí a nakonec i kůrovcovou kalamitou a požárem v Českém Švýcarsku. Bohužel situace v Českém Švýcarsku byla následně i špatně komunikována a celý problém nafoukly i novinové články, což poškodilo mediální obraz našeho regionu.

Za problém považuji rovněž selhání správy Národního parku České Švýcarsko při zprůchodnění turistických cest po kůrovcové kalamitě. Zatímco v Saském Švýcarsku jsou dnes turistické cesty po kůrovcové kalamitě perfektně vyčištěné a průchozí, u nás tomu tak bohužel není. Věřím, že pod novým vedením národního parku se tento problém podaří do příští sezony vyřešit.

Hrozil reálně v průběhu pandemie zánik pivovaru?
Nehrozil nám bezprostřední zánik ve smyslu, že bychom nebyli schopni splácet naše finanční závazky, nicméně stejně jako celému pivovarnictví a gastru se nám snížily obraty a ziskovost.

Máte do budoucna s pivovarem nějaké významné plány?
V podnikání musíte pořád pracovat na plánech, jinak ustrnete. Pracujeme na řadě malých i větších záměrů, jejichž realizaci v budoucnu zvažujeme. Chceme se posouvat nejenom v kvalitě našich produktů a služeb, ale máme i plány na možné rozšíření pivovaru a našich provozů.

Jaké pivo mimochodem z vašeho portfolia nejvíc chutná vám osobně?
Mám rád ležáky i svrchně kvašená piva. V létě nejradši piji naši světlou jedenáctku Světáka a devítistupňový ALE Svižnej Emil. V zimě mám naopak rád trochu silnější piva a z našeho výběru si rád dám třeba čtrnáctistupňové tmavé pivo Dittrich.

A co vám chutná od konkurence?
Ochutnávám jak piva z malých pivovarů, tak určitě nepohrdnu dobře ošetřenou plzní nebo budvarem. Ochutnávky piv z malých pivovarů mi slouží nejen pro porovnání s našimi pivy, ale v případě pivních stylů, které nevyrábíme, také jako inspirace.

A teď bych si dal pivo, zasní se nejeden člověk poté, co vystoupá kopec nebo zastaví s kolem na návsi. Jeho touhu mu leckde vyplní samočep. Stroj, ze kterého si po zaplacení sám natočí pivo nebo limonádu. Mezi veřejností i provozovateli si tyto stroje získávají oblibu. Ti první ocení často neomezenou otevírací dobu, druzí zase nemusí shánět nedostatkový personál.

Vedle hostince Na Rybníčku na návsi v Bohutíně na Šumpersku stojí velký stan. Vlajka ve tvaru mušího křídla nese nápis Samočep. Už sedm let jej zde provozuje Tomáš Jílovec.

„Okoukal jsem to v roce 2015 na Otakarově farmě v Kozákově. V tom kraji je spousta cyklostras, turisté si tam ve velkém kamenném altánu natočí pivo, vedle je lednice plná sýrů a klobás. Peníze dávají vedle do kasičky. Říkal jsem si, mám tu hospodu, kolem vede Moravská cyklotrasa, nejdelší v republice, tak to zkusím,“ popisuje myšlenku na zřízení bohutínského samočepu jeho provozovatel.

Vedle hostince si nechal dovézt šestiboký stánek Elvíra, který roky stával na cestě od nádraží do centra Šumperku. Do něj umístil výčep. Na „poctivosti“ fungoval sezonu a půl.

„Z toho, co se mělo zpeněžit, se zpeněžila třetina. Místní, kteří sedávali před Jednotou s lahváčem v ruce, se přesunuli sem. Zaplatili jednoho Bernarda a vypili čtyři. Musel jsem to utnout,“ vzpomíná Tomáš Jílovec.

Cíl pro party kamarádů
Cyklisté, kteří kolem jezdili, však byli z nápadu nadšeni. Tomáš Jílovec narazil na kutila, který vytvořil průtokoměr schopný přepočítat objem nápoje na peníze. Do svého samočepu jej instaloval a ten od té doby funguje na bázi automatu na mince.

Kromě piva je ve stánku umístěn automat se slanými i sladkými pochutinami a limonádou. Kdo nemá v peněžence drobné, tomu poslouží měnička. O víkendech nabídku doplňuje sortiment ze samoudírny.

„To je náš další zlepšovák. Naplníme ji uzeninou, lidé ji zaplatí do kasičky bokem, ve stánku mají pečivo a ingredience. To jediné nám na dobrovolnosti fungovalo vždycky,“ poznamenává Tomáš Jílovec.

V létě tvoří polovinu návštěvníků samočepu cyklisté, mimo ni převládají místní a lidé z okolí. Do Bohutína lze totiž pohodlně dojít pěšky z Klášterce, Olšan nebo Rudy nad Moravou.

„O prázdninách se tu schází skupinky kamarádů. Jsou to lidé, kteří by do hospody nepřišli, ale toto je láká, mají pocit, že si něco udělají sami. Schází se tu hodně kluků vysokoškoláků z okolí, o prázdninách třeba dvacet,“ líčí.

Platba kartou a výhled od kraje
Obdobné zařízení lze najít v okolních vesnicích. V sousední Chromči mají Samotoč, další je ve Velkých Losinách. V Hanušovicích město provozuje samoobslužnou hospodu.

Samočepy se nachází i na Staroměstsku na chatě Návrší a kopci Štvanice v areálu Kraličák.

V posledně jmenovaném si lidé mohou natočit pivo Keprník a malinovku. Platí se zde kartou, součástí systému je ověření věku pro výčep piva.

„Měli jsme tu bezinku a Šerák, ale teď jsme zůstali u malinovky. Ta jde na odbyt víc než pivo,“ poznamenává manažerka gastroprovozu a ubytovacích zařízení areálu Kraličák Nikol Podhorová. Bonusem pro turisty je krásný výhled do kraje.

Uklidit po hostech samočep dá práci
Samočep je pro horský areál schůdnou variantou, jak u horní stanice lanovky a rozhledny zajistit občerstvení.

„Není třeba člověka, který by ho obsluhoval. A hlavně funguje 24 hodin denně sedm dní v týdnu,“ doplnila Nikol Podhorová.

I provozovatel bohutínského samočepu uvádí jako klíčovou výhodu teoreticky neomezenou provozní dobu. Klasické pohostinství má otevřeno čtyři dny v týdnu od 17 hodin. Více kupní síla na vesnici neumožní. Dát do pořádku samočep ale dá více práce než uklidit lokál.

„Každý den nám ráno trvá hodinu, než to tu dáme do pucu. Vysanitujeme, veškeré sklo se musí přemýt, stan uklidit. Někteří lidé se nechovají, jak si představujeme,“ říká Tomáš Jílovec.

Klasickou hospodu nenahradí
Ačkoli je samočep v sezoně ekonomicky velmi přínosný, klasickou hospodu nenahradí.

„To v žádném případě. Může nahradit ekonomickou ztrátu. Prodloužíme tím otevírací dobu, nabídneme pivo v době, kdy tu nemáme personál. Přínos je to pro hospodského a lidi, kteří by jinak neměli kam jít. Rozhodně to ale nenahradí hospodu jako kulturní stánek, kde si sousedi sednou, popovídají o všem možném, přijde k nim servírka s načepovaným pivem. Pohostinství je o službě, a ta je v samočepu taková provizorní,“ uzavírá Tomáš Jílovec.

O hospodách v hlavním městě, kde se čepují svrchně kvašená piva, jsme v minulosti již informovali. Ačkoli cena tohoto alkoholického nápoje vzrostla všude, v těchto místech necháte za jeden půllitr mnohem víc než za klasickou Plzeň.

S tou tady neuspějete. Těžko najít podnik v Praze, který by měl na čepu svrchně kvašené speciály a zároveň Pilsner Urquell. K dispozici jsou maximálně ležáky z menších pivovarů.

Abychom čtenářům nastínili, jak se to vlastně s těmito pivními specialitami má, oslovili jsme už na začátku tohoto roku Adama Humlu, který pracuje v pivovaru Zichovec a je vítězem prvního ročníku pivařské obdoby soutěže MasterChef - BeerMaster.

„Přesvědčovat klasické pivaře o kvalitách netradičních speciálů v zemi ležáku i tak zůstává hodně pracné. Zájem o ně ale nadále roste a už i velké pivovary zakládají svoje divize, které se tomuto fenoménu věnují. Ať už vlastní produkcí, nebo spolupracemi s minipivovary. Budoucnost českého piva je tak speciálnější než kdy dřív,“ uvedl mimo jiné Adam Huml alias Medojed.

Ceny těchto piv jsou logicky o něco vyšší. Průměrně je to zhruba kolem osmdesáti korun, mnohdy se ovšem silnější půllitr dostane i přes 105 korun.

Nyní jsme však ochutnali asi nejdražší pivo našeho života.

Na čepu ho měl libeňský pivní bar Napalmě nedaleko metra Palmovka.

Nejdražší pivo v Praze?
Kdybychom si chtěli dát půllitr tohoto speciálu, peněženka by byla lehčí o 270 korun. 0,1 litrů stojí 54 korun. Jedná se o Jule Mælk Tequila Edition (Dánsko), druh piva je Stout - Imperial.

Takzvaný Stout poznáte jednoduše podle jeho zabarvení, je černý jako káva či colová limonáda. Pivní styl se vyvinul z takzvaného Porter, což je například všem známý Guiness z britských ostrovů. Stout je ale o dost silnější a má hned několik druhů.

Právě Stout - Imperial, který jsme ochutnali v Libni, se někdy označuje také jako Russian Stout. Většinou má přes devět či deset procent alkoholu a mnohdy připomíná čokoládu či kávový likér.

Jule Mælk Tequila Edition, který se objevil na čepu v Libni, měl obsah alkoholu neuvěřitelných patnáct procent. A jak už název piva prozrazuje, obsahuje také mexický nápoj tequila.

Malou skleničku, tedy 0,1 litrů, jsme ochutnali.

Bylo to hodně zvláštní. Ze začátku jsme opravdu cítili chuť tvrdého alkoholu, která se později změnila v kávovou chuť. Upřímně nám to zase tolik nechutnalo, ale zkušenost dobrá.

Jak nám sdělil barman, o podobná piva je velký zájem. Viděli jsme ovšem, že také sklízí nedopité skleničky s tímto pivem. Další zákazníci se zase jen olizovali a chtěli si objednat další.

Podle portálu Untappd, což je doména, můžeme říct i sociální síť pro pivaře, kde hodnotí piva, si tento dánský kousek vysloužil průměrně kolem čtyř hvězdiček z pěti. Hodnotilo přes dva tisíce uživatelů.

Vysoká cena se odvíjí od vyššího obsahu alkoholu.

Ale ceny za pivní mok mohou být i mnohem vyšší. Zvlášť pak ve světě. Ve skandinávských zemích typu Dánsko je cena kolem 160 až 200 korun za půllitr naprosto běžná a nemusí se jednat o podobné pivní speciály, jako čepují třeba na Palmovce.

Jeden australský novinář si zase v roce 2019 v hotelu v Manchesteru objednal pivo, za které mu ovšem naúčtovali přes 55 tisíc liber, což je přibližně 1,6 milionů korun.

Stalo se tak omylem. Láhev měla stát 5,50 libry. Uvedl to Český Rozhlas s odkazem na BBC.

„Australané běžně považují Anglii za zatraceně drahou, ale tohle je vrchol,“ postěžoval si. „Je to pro mne spousta peněz. Píšu o kriketu, nevydělávám velké peníze,“ dodal.

Podnik jsme navštívili na vlastní náklady.

Češi jsou v pití piva už několik let na první příčce. Piva se tu tak na osobu vypije nejvíce na světě. Jakou má mít ale správnou teplotu? Říká se, že nejlepší pivo je ze sedmého schodu. Kdo ale mohl vymyslet takovou pitomost?
Článek

Češi vypijí v průměru přes 140 litrů piva na osobu za rok. To je 280 půllitrových piv na každého obyvatele naší země. Do toho se samozřejmě nepočítají jen zletilí muži, ale i ženy všech věkových kategorií i nezletilé děti včetně nemluvňat a novorozenců. Tak kolik jich pak musí vypít ti, kteří pivo skutečně konzumují?

V našem článku se ale chceme věnovat tomu, jakou má mít pivo správnou teplotu. Ze svého okolí poslední dobou slýchám, že pivo je dnes podáváno chladnější, než bylo dříve. Nejprve mě napadlo, že by to mohlo být z důvodu, aby déle vydrželo, protože v letních měsících je hlavně ve městech výtoč slabší, ale když jsem si jedno tohle přechlazené pivo dal, tak mi to došlo.

Velmi vychlazené pivo vám navíc načepují do ledové sklenice. Nápoj ve skle se tak rychle podchladí. Neznalec a jen občasný konzument piva to asi nepozná, ale ten, kdo si dá pivo rád, zjistí, že vlastně vůbec neví, co pije. Podchlazením se z piva ztrácí veškeré chuťové vlastnosti. Mohou vám tak do toho půllitru nalít opravdu cokoli a vy to nepoznáte.

V Čechách se vyrábí zejména ležáky plzeňského typu, u nich je teplota jejich skladování i servírování jasně daná. Není to tak, že by každá značka piva měla mít určenou jinou teplotu, při které je její pivo nejlepší.

Obecně se traduje, že by se tato teplota měla pohybovat mezi 5 až 8 stupni Celsia. Je tedy nesmysl, aby se obecně mohlo říci, že nejlepší pivo je ze sedmého schodu. Jedná se pouze o zlidovělou hlášku z filmu Vesničko má, středisková. Je celkem logické, že každý sklep má na sedmém schodu odlišnou teplotu. Nelze tedy říci, že na šestém schodu je teplé a na osmém už podchlazené.

Pokud máte pocit, že pivo už často nechutná tak jako dřív, nemusí to být nutně novými postupy při jeho výrobě či recepturou z pivovaru. Na vině mohou být právě hospodská a restaurační zařízení, kde se pivo čepuje. Přestože naštěstí většina restaurací čepuje pivo správné teploty, je pravdou, že nemusí chutnat tak jako dřív.

Některé podniky totiž skladují pivo v sudech nechlazené, ale při pokojové, nebo dokonce vyšší teplotě. Když pak prochází ze sudu potrubím do vaší sklenice, dochází k jeho šokovému zchlazení. Na to musí být často vyvinuta teplota nižší než 5 až 8 stupňů Celsia. Za cestu ze sudu do výčepu se musí pivo zchladit někdy i o 15 či 20 stupňů. Tím už ale nikdy nebude chutnat tak, jak by mělo.

Pokud si tak chcete skladovat pivo ve vlastním sklepě, neřiďte se radou a nedávejte jej na sedmý schod vašeho sklepa. Změřte si, jakou máte ve sklepě teplotu na různých místech a pivo plzeňského typu umístěte tam, kde se celoroční teplota pohybuje kolem 5 až 8 stupňů Celsia. Uvidíte, že odtud vám bude chutnat nejvíce.

Sama o sobě říká, že bývala pivní barbar. A teď se jako hlavní výčepní Ambiente stará o kvalitu piva v devíti Lokálech. „Pokud vám pivo chutná, tak jdete platit a zjistíte, že jste jich vypili třeba pět,“ říká Lucie Janečková.

Jak jste se dostala k pivu a k postu hlavní výčepní Ambiente?
Úplnou náhodou. Myslela jsem si, že budu právnička, policajtka nebo něco takového a tenkrát jsem se vracela z Ameriky, kde jsem se dostala na univerzitu a měla studovat organizovaný zločin. Neklapla ale stipendia a otevíral se shodou okolností Lokál Hamburk na Karlínském náměstí.

Dělal tam náš rodinný známý František Šťástka, který je teď generálním manažerem Lokálu U Bílé kuželky, a sháněli brigádníky na léto. Původně to měla být opravdu servírka na dva měsíce. Zůstala jsem potom i při škole a asi po tři čtvrtě roce mi Martin Bušo, generální manažer karlínského Lokálu, nabídl rozšíření na poloviční úvazek a trénink na výčepu.

Do té doby jsem o pivu nevěděla nic, byla jsem pivní barbar. Bylo mi jedno, co to je za značku, jak to pivo vypadá, jestli je natočené, nebo načepované, jestli má čepici a podobně. No a tady jsem zjistila, že to pivo chutná úplně jinak, než na co jsem zvyklá, a výčep mi otevřel oči, jak může být práce s pivem skvělá a zároveň náročná.

Řekla jste natočené, nebo načepované, je v tom rozdíl?
My výčepní rádi používáme výraz načepované pivo. Nedávno mi někdo řekl, že pivo nečepuju ani netočím, ale tlačím, protože používám plyn, kterým pivo tlačím ven. To je sice pravda, ale to je tam už pár desítek let.

Slovíčko točit zlidovělo u starších výčepů, kdy se muselo zatočit kolem, aby se do výčepu nahnal vzduch a potom se mohlo čepovat. Ale dalo by se říct, že jakýkoliv tank nebo sud jsou naražené přes určitou formu čepu a jsme přece jenom výčepní u výčepu, tak se držíme tohoto slova.

To jsme trochu odbočily. Jak pokračovala ta cesta k výčepu?
Shodou okolností jsem studovala žurnalistiku a chtěla jsem být velká bojovnice proti korupci, ale mnohem víc mě uchvátilo to pivo. Takže někdy ve druháku jsem si řekla, že to dostuduju, aby se neřeklo, ale už jsem se daleko víc začala věnovat výčepnímu řemeslu. Prošla jsem zkouškami do cechu sanitačních techniků a začala se starat o čistotu pivního vedení v Lokálu.

A když jsem školu dodělala, tak si mě Lukáš Svoboda vytáhl k sobě na pozici létající výčepní a začala jsem mít na starost pivo ve všech našich Lokálech a trénink všech našich výčepních.

Co znamená létající výčepní? Že doslova lítáte po výčepech?
Přesně tak. Jako létající výčepní jsem neměla svůj stálý Lokál, kde by mě mohli lidi potkávat, a opravdu jsem doslova lítala po výčepech, protože kvalita a výcvik lidí se musí udržet všude stejně. Byla to velká zodpovědnost, muselo být všechno perfektní, hosté k nám chodili na perfektně ošetřené pivo.

V té době jste se starala o kolik Lokálů?
Jestli se nemýlím, tak jich bylo sedm. Za tu dobu jsme stavěli Lokál v Korunní a přidali jsme Lokál U Jiráta. Teď jich máme devět, z toho jeden v Plzni a jeden v Brně.

Jak je to s létající výčepní dnes?
Jako tým piva jsme se v Lokále rozrostli, mám k sobě dva kolegy, kteří pomáhají s kvalitou a péčí o pivo, takže už nelítám. Hodně se soustředím na Školu čepování Lukáše Svobody, kterou založil před jedenácti lety a ve které pokračujeme.

Škola čepování je určena pro koho?
Od začátku pro veřejnost. Nikdy jsme se netajili tím, jak to děláme, naopak jsme to křičeli do světa. Naším cílem je pečlivě ošetřené pivo, které si jednoho dne budete moci dát kdekoliv a od kohokoliv. Bude úplně jedno, jaký je to pivovar.

Já vždycky říkám, že sládek pivo vaří a výčepní ho dělá, a je hrozně důležité, aby tyto dvě profese spolupracovaly. Žádný sládek nechce uvařit špatné pivo, z pivovaru odchází ve stoprocentní kvalitě, ale než dorazí do půllitru, musí urazit ještě kus cesty a tato péče je na straně restaurace.

Co všechno se může pokazit?
Spousta věcí. U nás hlídáme pivo od začátku, už přečerpání z cisteren do tanků kontrolují naši výčepní. V Lokálech máme vždycky minimálně jednoho výčepního, který složil sanitační zkoušky. A pak je strašně důležitý trénink výčepního, který v Lokálech trvá tři měsíce, aby si byl sám sebou jistý, když se za výčep postaví sám.

Když se něco pokazí, tak to má vliv na chuť piva, je to tak? Pozná to i laik?
Ano, přesně tak. My pivo pokaždé ochutnáváme, když ho narazíme, abychom věděli, že je v pořádku. Spousta lidí nedokáže identifikovat, proč mu pivo nechutná, ale důležité je, že do něj nepadá. Ale pokud vám pivo chutná, tak jdete platit a zjistíte, že jste jich vypili třeba pět.

Když si dáte pivo vy, poznáte, co je s ním špatně?
Bohužel ano. Kolikrát se ani nemusím napít a jen podle vůně poznám vady. Jsem bohužel schopná identifikovat, co je špatně, a mám pak omezenější výběr, kam si zajít na dobré pivo. Těch hospod je čím dál víc, péče se neustále zlepšuje a je pořád prostor pro inovaci v péči a technologiích, i když třeba styly čepování už jiné asi nevymyslíme.

Jde říct, kde se pivo dokáže nejvíc zkazit?
Je to úplně všechno. Může to být nečistý prostor, kde uchovávám sudy, hygiena na výčepu, čistota pivního vedení a špatně načepované pivo nebo nesprávně umyté sklo.

Prostoru na zkažení je strašně moc a pak je mi líto, když vidím, jak si někdo dal práci s uvařením piva a někdo na výčepu to zkazí. Je to vlastně to samé, když si koupíte to nejlepší maso a upečete ho úplně na uhel.

Pozorujete za devět let, co jste v pivním světě, nějaký pozitivní vývoj, nebo je ještě potřeba spoustu práce?
Já si myslím, že jsme ušli ohromný kus cesty. A to nejenom my jako Lokály, ale i pivovary. Na druhou stranu je upřímně ještě velký kus cesty před námi. Když vezmu, že zmínky o pivu u nás jsou přibližně z roku 993 a já o 1200 let později pořád řeším, že se pivo nečepuje tak, jak má, tak je to smutné.

Ale vidím to s námi dobře a troufnu si říct, že je to díky zákazníkům, kteří začali vnímat rozdíly, a to, kde si dají dobré pivo. Bylo by fajn, kdybyste mohla jednoho dne přijít kamkoliv a dát si pečlivě ošetřené pivo a nemusela se bát, co vám přinesou na stůl, to by bylo perfektní. To je vlastně náš dlouhodobý cíl.

Navíc před sto lety se mohlo vyučit na sklepmistra a výčepníka, bylo by fajn to jednoho dne vrátit do škol.

A proto vznikl nový kurz Maximum o pivu, který od září spouštíte?
První vznikla právě Škola čepování, což je čtyřhodinový kurz, kde ukazujeme, jak to děláme, a učíme, jak pivo správně načepovat. Ale tyto čtyři hodiny strávíte jen u výčepu, tak jsme si asi před rokem a půl začali hrát s myšlenkou, jak naučit lidi všechno od surovin přes vaření po výčep.

Že z toho bude kurz na deset měsíců, jsme na začátku opravdu nepředpokládali. Přizvali jsme Lukáše Tomsu, sládka pivovaru Dva kohouti, a začali jsme si povídat, co všechno by tam mělo být a začalo se to postupně nabalovat. Takže by se tam člověk opravdu měl dozvědět maximum o pivu.

Co si pod tím máme představit?
Začínáme historií v Černokosteleckém pivovaru, navštívíme sladovny, pojedeme se podívat na chmel, do podniků vyrábějících pivovarskou technologii. Účastníci budou mít možnost si uvařit vlastní pivo, naučit se recept na pivo. Přesuneme se pak za výčep učit se styly čepování, sanitování, budou mít možnost si udělat i sanitační zkoušky.

Podíváme se i na cenotvorbu a třeba i senzoriku, kde si budou moci vyzkoušet poznat vady piva, a taky si udělat senzorickou zkoušku. Pojedeme do Mnichova na pivní tour. Pivo, které si uvaří, potom chceme narazit ve Dvou kohoutech.

Kdo by měl být typický účastník takového kurzu?
Na začátku jsme si říkali, že to bude pro milovníka piva. A za tím si stojím i teď, je to pro někoho, kdo to s pivem myslí opravdu vážně, kdo se o něj zajímá. Ať už to je někdo z minipivovaru, restaurace nebo pivní nadšenec, co se chce podívat do zákulisí pivního světa a třeba si jednou otevře vlastní hospodu.

Budete se zaměřovat jen na piva plzeňského typu?
Určitě ne, chceme ukázat, že jsou tady nejen piva spodně kvašená, ale naopak spousta dalších. Budeme se bavit o craftových pivech nebo mít řízenou degustaci různých druhů piv. Univerzální je ale určitě to, že se o všechna piva musím postarat, jak nejlépe umím.