Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nový Kozel 0,0% se už kampaní od Triad Prague představuje v Polsku, rozšíří se do Jižní Koreje, Slovinska či Itálie.

Značka Kozel ve světě do svého portfolia k aktuálním produktům Kozel Premium Lager a Kozel Dark přidala novinku Kozel 0,0%. Ta nahradila původní Kozel Nealko, jenž obsahoval 0,5 % alkoholu. Díky úpravě receptury získala značka příležitost expandovat, produkt je už v tuto chvíli dostupný v Polsku, Finsku, Slovinsku, Chorvatsku i Jižní Koreji. K těmto zemím se příští rok přidají i Rumunsko nebo Itálie.

Kozel 0,0% je v porovnání se standardními světlými nealkoholickými pivy výjimečný svou chutí a barvou. Jedná se totiž o polotmavé pivo s rubínovou barvou. Jak dodává Ard Bossema, ředitel globálního marketingu pro Asahi Europe & International: „Bylo načase přinést 0,0% ležák, který nejenže nedělá kompromisy ve skvělé chuti a intenzitě, ale naopak ji ještě vylepšuje. I tak si ale zachovává stejný polotmavý barevný profil jako Kozel Non-Alcoholic.“

Právě barva se stala hlavním hrdinou nové mezinárodní kampaně od Triad Prague, která byla nejprve nasazena v Polsku. Vysílá se v TV, online i na sociálních sítích. Kampaň vznikla v dílně Armada Production a kromě Polska bude nasazena v dalších zemích, jako Jižní Korea, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko a Itálie.

„V rámci našeho dlouhodobého kreativního konceptu příběhů z Popovic se vždy snažíme začínat u produktu samotného a pak si představit, co by se kolem něj mohlo Popovičákům stát. Velkou produktovou výhodou nového Kozla 0,0% je, vedle skvělé chuti, právě jeho unikání a lákavá rubínová barva. Ta se pak stala společně s pošťačkou hlavním hrdinou této kampaně,“ uvedl o kampani Richard Axell, kreativní ředitel v agentuře Triad, a dodal: „Ze spotřebitelského výzkumu víme, že klíčem k oblibě nového Kozla 0,0% je ho ochutnat. Díky tomu, že se jedná o polotmavé pivo, jeho chuťový profil je pro spotřebitele zajímavější, než co mohou nabídnout klasické světlé nealko ležáky. Proto jsme celou kampaň postavili tak, aby ponoukala k ochutnání.“

O produkci kampaně se postarala Armada Films. TV spot měl pod palcem dánský režisér Klaus Spendster, který pro mezinárodního Kozla točil už více videí.

Mezinárodní tým Kozla nasadil kampaň nejdříve v Polsku, kde se vysílá v TV, onlinu, na sociálních médiích a je zároveň podporována influencery. Kampaň bude nasazena také ve Finsku a v následujících letech také v Jižní Koreji, Slovinsku, Chorvatsku, Itálii a Rumunsku.

Dlouhodobě plánovaná rekonstrukce bývalé budovy pivovaru na Palackého náměstí začíná. Do 14 dnů se staveniště zaměří a začnou bourací práce. Hotovo by mělo být do září 2025.

Spojené nepříjemnosti
Rekonstrukce částečně poznamená i běžný chod města. Náměstí a Vaníčkovu ulici bude ovlivňovat stavba nejvíce. Dojde k omezení parkování i k nárůstu nákladní dopravy v centru. „Největší investiční akce současné doby by však měla být do dvou let hotová,“ uklidňuje starosta.

Na co se těšit?
V horních patrech budovy bude dům dětí a mládeže. Dočká se herny, místnosti na lego, grafickou a výtvarnou dílnu, potěší i kuchyňka na vaření. Základní umělecká škola, která v současné době působí na mnoha různých místech se sejde pod jednou střechou. Dočká se i vlastního velkého sálu.

Ve spodních patrech najde své místo městská knihovna a městské muzeum s interaktivní výstavou o Kralupech.

Své místo tu najde i kavárna. Historický původ stavby zároveň připomene sklepní restaurace s malým pivovarem.

Projekt Kulturní centrum Kralupy nad Vltavou je spolufinancován Evropskou unií. Město na centrum získalo dotaci z Národního plánu obnovy ve výši 200 miliónů korun. Celková stavba vyjde na 399 056 613,30 Kč s DPH.

V unikátní starobrněnské hospodě na kolejích s názvem Šalina Pub se lidé v Brně vozí už 10 let. Dopravní podnik města Brna představil pivní tramvaj v roce 2013. Za tu dobu se uskutečnilo více než 500 jízd, při kterých cestující vypili přes 40 000 půllitrů piva.

Poprvé s cestujícími vyjela Šalina pub 7. září 2013 a od té doby si získala velkou popularitu. Lidé si ji mohou pronajmout a užít si tak nevšední zážitek při soukromých akcích. „Jsme rádi, že můžeme už deset let obyvatelům Brna i turistům zprostředkovávat tento originální zážitek, který spojuje dva brněnské fenomény – tradici vaření piva a jízdu šalinou,“ uvedl generální ředitel DPMB Miloš Havránek.

Šalina Pub za posledních deset let svezla tisíce cestujících. „Statistiky hovoří za vše – více než 500 jízd a tisíce cestujících jsou důkazem toho, že Brňané si tuto netradiční atrakci oblíbili a stala se nedílnou součástí kulturního a společenského života v Brně,“ dodal Havránek.

Od běžných tramvají se odlišuje například zaslepenými druhými a čtvrtými dveřmi, díky čemuž se uvolnil prostor pro nezaměnitelný interiér vozu. Jedná se o přestavěnou tramvaj typu K2R s unikátním designem čela od architekta Patrika Kotase. „Samotná úprava na pojízdnou hospodu trvala zhruba tři měsíce. Na rekonstrukci tehdy pracovali naši lidé v ústředních dílnách,“ popsal tehdejší přestavbu Havránek.

Uvnitř cestující najdou speciálně navržená sedadla a stolky, aby se v šalině mohli také občerstvit a užít si výhled na město. Vůz nabízí celkem 38 míst k sezení a 17 ke stání. Zajímavým prvkem jsou pak praktické držáky na pivo, díky kterým se při jízdě nápoj nepřevrhne. V zadní části tramvaje je výčepní pult, který umožňuje čepovat najednou dva druhy piva z pivovaru Starobrno. V tramvaji nechybí ani základní restaurační vybavení, jako je lednička, kávovar a mikrovlnná trouba, díky čemuž si návštěvníci mohou vychutnat i jiné nápoje než pivo a také se občerstvit. Samozřejmostí je připojení k internetu, audio a video systém i toaleta.

Jízdy je možné objednat na webu www.salina-pub.cz. Projížďka pivní tramvají zpestří program firemní akce, soukromého večírku či rozlučky se svobodou.

Vždycky když jsme se v říjnu v kostele modlívali za misie, měl jsem představy o nahatých černoušcích na poušti nebo indiánech někde v pralese jako jsem to viděl ve filmu Misie z osmdesátých let. Teprve před třiceti lety mi pomalu došlo, že misionářem může být každý z nás.

Už od mládežnických let jsem preferoval spíše venkovské farnosti a menší církevní společenství, kde se žije jako jedna rodina. Ale to nepopírá, že velmi rád si zajedu na poutě a velké akce typu celostátního setkání mládeže apod.
Osobně jsem se setkal s misionáři až v podobě polských kněží a bohoslovců, kteří přišli na výpomoc v roce 1992. A v té době také na přednášce o korejské církvi v podání otce Václava Klemeta SDB.

V půli května 2023 jsem byl dotázán, zda bych jel do Erdenetu v Mongolsku postavit a rozjet minipivovar, ale rozhodl jsem se rychle. Koncem května jsem potvrdil tuto svou pivní misi a odjel na Svatý Hostýn. Tam jsem s jezuity vtipkoval, že když se po zázračném zásahu Panny Marie Mongolům v roce 1242 nepovedlo dobýt Moravu mečem, tak letos tedy Morava dobude Mongolsko pivem. A tak také symbolicky naliji do první várky litr svatohostýnské vody. No a ten šok, když týden poté papež František oznámil svou apoštolskou cestu! Že se aktivně zúčastním této slávy, jsem měl pouze za realitu formátu sci-fi. Začal jsem si hledat informace ohledně struktury místní církve a farností. A v jednom článku jsem pak našel zmínku o otci Jaroslavovi Vracovském SDB, který zde od roku 2017 působí. Strejda Google mi zase pomohl, a tak jsme se s Járou následně zkontaktovali přes WhatsApp.

Přípravu na papežovu návštěvu Mongolska s mottem „Hopping together – Společně doufat“ jsem průběžně celou dobu sledoval a sdílel na Facebooku a v kostele vkládal při čtení do přímluv. Posledních deset dní jsem se pak přidával k modlitbě novény za zdar této plánované návštěvy. A pevně věřím, že to přineslo a přinese své plody nejen mongolské církvi.

První měsíc zde v Erdenetu byl na stavbě pracovně náročný, děkoval jsem alespoň za on-line nedělní mše svaté. Po měsíci jsem pak byl odměněn volnou nedělí, prožitou s místní farností. Ta mi zařídila vstupenku s příslibem společného noclehu a cesty vlakem. Bohužel v Mongolsku plánovat znamená mrhat časem a hodiny zde tikají jinak. Místo pátku jsem nakonec odjížděl až v sobotu ráno a taxíkem spolu s českými kolegy montážníky, směřujícími na letiště. Strávil jsem pak s nimi odpoledne a večer procházkou po Ulánbátaru, i když jsem měl zajištěnou vstupenku na program s papežem u katedrály. I toto považuji za určitý druh misie a evangelizace – přebývat s druhými lidmi a být jim na blízku.

Božím řízením jsem se dostal do Steppa Areny na čas. Dokonce jsem seděl vedle rodáka z Kyjova, stejně jako jsem já. Oba nás překvapila plná hala, pestrost zúčastněných národů a vitalita papeže. Oba jsme silně vnitřně pocítili, že jsme součástí společenství celosvětové Církve – jedné velké duchovní rodiny. Osobně se mě dotknuly liturgické texty (22. neděle v mezidobí cyklu A) a papežova promluva zmiňující se o vyprahlosti s odkazem na žalm 62,3. Silným okamžikem bylo též setkání dvou emeritních biskupů na konci mše svaté a papežova touha po návštěvě a podpoře čínské katolické církvi.
Po mši svaté se mi podařilo získat několik květin z výzdoby od oltáře, kterou si účastníci mše svaté rozebírali na památku. Po příjezdu do farnosti Svaté Rodiny v Šovo můj postup vázání kytiček před oltář (anthurie) a ke svatostánku (karafiát a růže) zvědavě a udiveně pozorovali dva k kluci doslova s otevřenou pusou.

Pondělní ráno začalo mší svatou v kapli a po ní odjezdem na letiště k závěrečnému rozloučení se s papežem před jeho odletem do Říma. Díky mongolskému chaosu jsme byli na místě první a už tři hodiny předem. Loučení s „dědečkem v bílé klerice“ bylo pro mnohé tím nejdojemnějším okamžikem papežova zdejšího pobytu.

Z letiště s námi do Šovo přijel otec biskup Vladimír Fekete SDB, apoštolský prefekt Ázerbajdžánu a misionáři z Jakutska otec Josef Tóth se svou sestrou Margitou. Během mého vaření oběda stihli natočit audio reflexi zveřejněnou zde:
Náš společný pozdní oběd způsobil, že jsme nestihli odjezd autobusu na vlak zpět do Erdenetu. Mělo to však jiný přínos. Povídání si u oběda mě povzbudilo v mých dosavadních farních aktivitách (ministrování, péče o květiny v kostele) a navíc vyústilo mimo jiné i do tří pozvánek, abychom s celou mou rodinou přijeli a strávili společný čas, klidně i rok, na misích. Zde v Mongolsku i jinde totiž chybí živé aktivní a nadšené rodiny, které povzbudí a evangelizují další pro práci a službu s lidmi ve farnostech (ministranti, varhaníci, kostelníci apod.). Při loučení s otcem Josefem mi do očí doslova vhrkly slzy dojetí.
Zatelefonoval jsem tedy kolegům, že přijedu o den později. Mé obavy a stres z následků pozdního příjezdu zpět do práce se staly planými a o den později se vyřešily zvláštní duchovní odměnou. Nakonec v práci na montáži pivovaru totiž nic neuteklo a ve středu stejně nikdo z dělníků na stavbu nepřišel.

Získal jsem za to dva dny volna, které jsem mohl pojmout i jako duchovní obnovu na misii a nahradit otci Járovi komunitu za odcestované spolubratry. Společná mše svatá v češtině, modlitba breviáře, růženec na procházce u řeky, meditace v přírodě, večerní návštěva s eucharistií u nemocného farníka v jurtě, naslouchání o životních příbězích jednotlivých farníků, odpolední cesta hromadnou dopravou a noční cesta vlakem spojené s rozhovory se spolucestujícími, zpěv moravských lidovek coby reakce na zpěv partičky místních opilců před obchodem během čekání na Járův návrat z nákupu, komunikace s dětmi… to vše se nevejde do několika řádků tohoto článku.
Lidé s námi snadno navazovali komunikaci. Třeba v autobuse si chtěl pán povídat anglicky. Po asi čtvrthodině povídání na různá témata včetně představení farnosti a papežské návštěvy nás pak na cestu sám od sebe podaroval plechovkovým pivem, původně určených na oslavu narozenin jeho kamaráda. Jeho zase potěšil věnovaný kalendář farnosti Svaté Rodiny, coby kousek evangelizačního materiálu.

Během svého pobytu jsem si vytvořil v messengeru skupinku mongolských kontaktů na lidi, se kterými jsem se setkal a nějak hovořil. Byli zvědaví, co dělám a jak se mi zde žije. A tak jim občas napíšu hromadnou zprávu. Například na fotky s třemi vybranými citáty papeže v mongolštině jsem obdržel odpověď – wau!

Minulý týden jsem dostal nápad postavit na kopci nad pivovarem, na který koukám z okna pokoje, jednoduchý kovový kříž ze zbytků železných trubek ze stavby pivovaru. Po středeční mši svaté, sloužené v závětří na kamenech tohoto kopce, se mi v pátek povedlo tuto myšlenku zrealizovat. Místní svářeči mi kříž svařili, já jsem z drátu vytvořil trnovou korunu v podobě srdce. A navíc jsem v trávě u cesty našel se povalovat koňskou lebku (lebka hebrejsky Golgota, řecky kalvárie). Takže jsem kopeček pojmenoval Kalvárie Erdenetská na Govyl Bagu. A možná že z něho bude jednou i poutní místo.

Co říct závěrem? Ježíšovo „Nebojte se!“ platí i dnes. Nebojte se udělat rychlé a bláznivé rozhodnutí. Pán vás zato odmění zase z jiné strany a to třeba i několikanásobně…

Pivo s inkoustem ze sépie nebo se solí a karamelem. Přesně takové speciální příchutě vyrábí pivovar Crazy Clown, který se označuje za ten nejšílenější v České republice. Hostem nejnovějšího dílu Desítky byl Jakub Rendl, jeho spoluzakladatel. Co si myslí o změnách spotřební daně u alkoholu? A proč chtěl ještě nedávno s podnikem skončit?

Jakuba Rendla otázkami na tělo souvisejícími s extravagantním pivovarem vyzpovídal komerční redaktor Jiří Štraub.

V této Desítce jsme se dočkali odpovědí, které odhalují, co má Crazy Clown jako alter ego Jakuba Rendla vyjadřovat a kvůli čemu se ho pivovarník na poslední chvíli rozhodl nenechat odejít.

„Vždycky jsem chtěl být rocková hvězda, což nešlo, protože jsem nikdy neměl ani hlas a ani trpělivost naučit se na nějaký nástroj. Crazy Clown mi nějakým způsobem pomáhá si tento sen plnit,“ říká například v Desítce Jakub Rendl. „Chci, aby se lidé naučili brát pivo jako nápoj, s nímž je strašně moc práce,“ zmiňuje také.

Staropramen 10 podporuje mediální kampaní uvedení piva Staropramen 10, které vychází z receptury z roku 1877.

Pivovary Staropramen uvedly na trh pivo s názvem Staropramen 10, které vychází z receptury z roku 1877. V červnu bylo pokřtěno na akci Výčep pod komínem, během léta se pak objevilo na festivalech, v obchodech a restauracích. V současnosti ho podporuje kampaň v TV, digitálu, místě prodeje i prostřednictvím PR. Novinku bude možné ochutnat i v rámci tradiční akce Dny českého piva (20.9.-30.9. 2023). Spot vytvořila agentura WMC Grey, o média se postarala OMD, PR zajišťuje DFMG.

Srážek i vody v naší krajině ubývá a brzy jí možná nezbyde dost ani na výrobu piva. Alespoň to je myšlenkou nejnovějšího ekologického počinu pivovaru Radegast, který se rozhodl vyrobit limitovanou várku piv bez vody. Jako první ve střední Evropě totiž využil vlhkosti získané ze vzduchu. Jak se takový neobvyklý zdroj vody pro pivo získává? A budeme v budoucnu pít pouze „vzdušné“ ležáky?

Co je Futur?
Méně deště, odlesňování, postupné oteplování a s tím související nárůst výparu vody. To jsou jen některé z klíčových důvodů, proč je potřeba věnovat ubývající pitné vodě – která je nezbytná nejen pro vegetaci a živočichy, ale také pro ochlazování krajiny – obrovskou pozornost.

Pivovar Radegast na tuto problematiku upozorňuje dlouhodobě, aktuálně využil neobvyklého projektu. Stvořil limitovanou várku ležáků s názvem Futur, na jejichž výrobu využil pouze vodu získanou ze vzduchu.

Jak vzniká voda „z ničeho“?
Použita byla technologie, která vznikla ve spolupráci ČVUT UCEEB a společnosti Karbox. Jedná se o unikátní zařízení, které je schopno ze vzduchu získávat vodu i ve velmi suchém a horkém prostředí a běžně se využívá jako nouzový zdroj pitné vody například pro složky záchranného systému. Pro průmyslové vaření piva ve velkém by ovšem zatím nestačilo.

„Dokáže získat zhruba 35 l vody za den v těch nejsušších a nejteplejších místech na světě. Nicméně pro průmyslovou výrobu piva by získávání vody v takových podmínkách bylo nemožné nebo přinejmenším velmi nákladné,“ přibližuje technologické zařízení Tomáš Matuška, vedoucí týmu S.A.W.E.R. na ČVUT UCEEB, který se na vývoji přístroje podílel.

Kde můžete Futur ochutnat?
Také proto byl Radegast Futur uvařen pouze v symbolickém množství a běžně si ho nekoupíte. Do maloobchodního prodeje totiž nepůjde. Veřejnost ho bude moci jako čepovanou kuriozitu ochutnat na letošním Radegast dni, který se koná 26. srpna v pivovaru v Nošovicích. Několik lahví bude rovněž možné vyhrát v rámci soutěží pivovaru na sociálních sítích.

A jak ležák „ze vzduchu“ chutná? Vyznačuje se prý velmi vysokou hořkostí. Pro představu, většina českých ležáků má hořkost kolem 30 jednotek hořkosti (IBU), Futur má přes 60 IBU, tedy i více než jednou tolik

Proč pivo Futur vzniklo?
Limitovaná várka ležáku Futur ze vzdušné vlhkosti má především upozornit na dlouhotrvající problém nedostatku vody v krajině a podnítit kroky, které by vedly k jejímu navrácení do přírody. A marketingové využití našeho národního moku je v Česku určitě dobrým způsobem.

„Ležák Futur je důkazem, že by se pivo tímto způsobem uvařit dalo, ale zároveň je vzkazem, že budoucnost bez vody v Radegastu určitě nechceme. Proto se snižováním její spotřeby a ochranou vodních zdrojů zabýváme dlouhodobě a podporujeme projekty, které se věnují zadržování vody v krajině,“ uvádí v tiskovém prohlášení pivovaru Petr Klíma, senior brand manažer značky Radegast. Kromě symbolických piv se pivovar letos ve spolupráci s Lesy ČR podílel například také na obnově a výstavbě lesních tůní..

Jak se staví k ekologii další pivovary?
O svých ekologických záměrech dávají v poslední době vědět i ostatní velké české značky. Bernard například nedávno představil kolekci svých originálních chladicích tašek na lahve a soudky ušité z použitých reklamních plachet, které by jinak skončily bez dalšího využití v odpadu.

Pivovar Svijany se na Liberecku rozhodl poradit si s rostoucími cenami energií. Ve svém areálu zprovoznil vlastní fotovoltaické elektrárny, kterou plánuje do budoucna dále rozšiřovat.

Plzeňský Prazdroj nedávno informoval o tom, že z vratných lahví odstranil aluminiové folie a plastové nálepky, které nahradil papírovými. Ke snížení uhlíkové stopy pivovar přispěl také zahájením recyklace pivních plechovek. Gambrinus zase ukončil výrobu a prodej piva v PET láhvích.

Pokud vyrazíte do Rumunska, můžete ochutnat pivo, které má své kořeny v Česku. Ostatně jako celá oblast vesnic Banát. „Mohu říct, že pivo Eibenthal se stalo jedním ze symbolů naší vesnice a hlavním PR vůči tuzemské klientele,“ říká Štěpán Slaný, který v regionu se svými kamarády povzbuzuje turismus.

Když jsme v roce 2009 spustili v zapadlé vesničce turistický projekt, přijelo k nám přibližně čtyřicet českých turistů za sezonu. Bylo nám jasné, že jestliže chceme toto místo změnit z původně hornické vesnice na vesnici, která bude nabízet různé služby, čeká nás dlouhá cesta,“ začíná Štěpán Slaný vypravování o tom, jak do české krajanské vesnice Eibenthal, která se nachází v rumunském Banátu, přivedli turisty a pivo.

Cesta nejen k vlastnímu pivu ale nebyla snadná a vlastně pořád není u konce.

Štěpán Slaný a jeho kolegové celý projekt vzali komplexně. „V první vlně jsme se začali starat o to, aby příroda kolem nás byla co nejvíce atraktivní, za více než deset let jsme dokázali vyčistit okolí a celé ho s podporou mnoha nadšenců proznačkovat 250 kilometrů turistických tras, mezitím jsme i budovali potřebné zázemí ve vesnici, kde vznikla hospoda U Medvěda, na kterou jsme poté navázali se stavbou velké restaurace,“ dodává Slaný podrobnosti toho, čeho se svými společníky už dosáhl.

Krizová situace? Covid sebral plány, ale na jiné zase přivedl
„Jelikož Eibenthal byla naprosto neznámá vesnice v Rumunsku i České republice, začali jsme pracovat s brandem vesnice a používat již pouze ‚Eibenthal‘. Vsadili jsme na to, že v situaci, kdy služby budou propagovat název vesnice, tak to bude mít mnohem větší efekt než drobit komunikaci na více názvů. Výsledkem bylo i pivo Eibenthal,“ vysvětluje příběh zdejšího zlatavého moku s tím, že covid a s tím spojený útlum financí znamenal i na čas stopnout vizi vlastního pivovaru. „Prostory pro stavbu technologie na výrobu piva v horní budově nad restaurací máme připraveny, ale byli jsme nuceni v první fázi začít fungovat jako létající pivovar a začít vařit pivo v České republice,“ vzpomíná Slaný.

Kamarádsko-lokální spolupráce
Vzhledem k tomu, že Štěpán Slaný je z České Lípy, stejně jako další část týmu starající se o projekty v Banátu, byla podle něj logickým krokem obrátit se na – nejen zeměpisnou polohou – blízký pivovar ve Cvikově. „Se Štěpánem nás pojí dlouholeté přátelství, když přišel s tímto projektem, tak nás to zaujalo,“ vzpomíná Roman Hejna, obchodní ředitel Pivovaru Cvikov.

„Domluvili jsme se, že společným úsilím vznikne jedenáctistupňové světlé pivo a třináctka polotmavá. Pivo je nepasterizované s měsíční expirací, proto se k tomu váže velmi složitá logistika, kdy ho převážíme přes půl Evropy v chladicích vozech,“ doplňuje šéfa cvikovského pivovaru Slaný a vysvětluje, že musí řešit mimo jiné také celní sklad. „Je pravda, že logistiku jsme řešili hodně, ale všechno jsme zvládli. Jde o sezonní spolupráci, eibenthalské pivo vaříme od dubna do října,“ říká Hejna.

Jiná mentalita, ale zlatavý mok jim chutná
Právě kvůli pivu a točeným limonádám z Česka – v Rumunsku totiž točené limonády neznají – začalo podle Slaného do Eibenthalu jezdit mnohem více tuzemských klientů. „Zpětně mohu říct, že pivo Eibenthal se stalo jedním ze symbolů naší vesnice a hlavním PR vůči tuzemské klientele,“ bilancuje Slaný. Rumuni podle něj čím dál více pivo pijí, v této zemi však zatím převládají PET lahve, lahváče a plechovky. Kvalitní pivní servis je zde spíše výjimkou, ale o to vyhledávanější. „Máme z této spolupráce velkou radost, o to větší, že naše pivo pomáhá české komunitě,“ uzavírá Roman Hejna.

Slunečný den a pivo patří k sobě. Série sousedských letních slavností v pivovaru Starobrno vyvrcholila v sobotu 9. září. Po komornějších akcích v červnu a červenci si tentokrát návštěvníci užili větší pivní slavnost s rozšířeným programem. Příchozí si mohli koupit jeden „škopek“ starobrněnského piva za třicet korun a vstupné na akci pořadatelé nevybírali.

Na programu byla muzika, škola čepování, pivní degustace, hospodský kvíz s cenami i exkurze do pivovaru. Zahrála skupina UDG, představil se i Jaroslav Uhlíř s kapelou, Sofian Medjmedj a na závěr MC Gey.

Zájemci navštívili některé provozy pivovaru. Prohlédli si varnu, prostory, kam ústí tanky k dokvašování piva a z ochozu mohli vidět i linku k vyfukování, plnění a balení PET lahví. Na místě se tak dozvěděli vše o výrobě piva i používané technologii a zjistili, jak dlouhá cesta vede od vstupních surovin po orosený půllitr na stole. Na závěr byla naplánovaná ochutnávka nefiltrovaného ležáku Bitr v historickém ležáckém sklepě. Součástí výkladu bylo i přiblížení historie pivovarnictví na starém Brně i samotného pivovaru, který vloni oslavil sto padesát let.

V německém Mnichově, který je od Prahy vzdálený zhruba 400 kilometrů, už zanedlouho začnou pivní slavnosti Oktoberfest, na které každoročně vyráží i mnoho Čechů. Letos se pořádá již 188. ročník

Akce se koná na Terezině louce v Mnichově a vždy přiláká miliony návštěvníků. Ti během více než dvou týdnů spořádají miliony litrů piva. To z něj dělá bezkonkurenčně největší pivní festival na světě. Každoročně sem míří i lidé z Česka.

Mnichov je však oblíbenou turistickou destinací i mimo Oktoberfest.

Je bohatý na historii a není daleko.

Vůbec nejznámějším místem a přirozeným centrem města je Marienplatz. Na hlavním náměstí se nachází například Mariánský sloup či Stará radnice, která je nádhernou ukázkou gotické architektury. Jen pár kroků odsud je další skvost - Frauenkirche, jehož stavba byla dokončena v patnáctém století. Dominují dvě vysoké věže, které přežily i bombardování během druhé světové války.

Nejlepší výhled na tato místa je z 91 metrů vysoké věže kostelu svatého Petra.

Přes Oktoberfest zájem roste, hotely reagují
To je ale pouze malý výčet těch nejznámějších památek. Zájem o Mnichov raketově roste zejména během Oktoberfestu. Ten se letos uskuteční od 16. září do 3. října.

Provozovatelé ubytování už zareagovali. Hotely jsou v tomto období mnohem dražší než obvykle.

A jako jsme už informovali o zvýšených cenách hotelů v Praze během očekávaného mistrovství světa v ledním hokeji v květnu, v Mnichově navýšení cen posunuli na nový level.

Například víkend během Oktoberfestu pro dvě osoby v tříhvězdičkovém hotelu ibis Styles Muenchen Perlach, jenž se nachází zhruba sedm kilometrů od centra, vyjde na více než 26 tisíc korun. O tři týdny později, v první polovině října, je to ovšem pouhých 3.672 korun pro dvě osoby na dvě noci. To je více než šestinásobek a jedná se o totožný pokoj s manželskou postelí.

Reakce přišla i ze strany luxusních hotelů. Pětihvězdičkový Louis Hotel přímo v centru města má víkend během pivních slavností za bezmála padesát tisíc. Zkraje října je totožný pokoj za necelých 18 tisíc.

Podobných příkladů napálených ubytování bychom našli celou řadu.

Varianty jsou ale i pro spořivé, stejně jako na každém festivalu, jedná se o kempy. Ale ani to nebude zadarmo, místo pro stan vyjde přes portál Booking na minimálně dva a půl tisíce korun za víkend. Oproti hotelům je však cena bezkonkurenční.

Nejdražší piva, co jste kdy měli
Návštěvník by patrně šetřil peníze hlavně kvůli cenám občerstvení v areálu. Drtivá většina lidí jezdí na Oktoberfest hlavně kvůli pivu. A takovou cenu za tupláka, což je zlatavý mok v typické bavorské sklenici o velikosti jednoho litru, byste nezaplatili ani v centru Prahy.

Už v uplynulých letech se částka přehoupla přes deset euro, což je cca 230 korun.

Letos opět padnou rekordy.

Jak připomíná celá řada německých portálů, pivaři si připlatí. Organizátoři už zveřejnili ceník piv na konkrétních stanovištích.

Nejlevněji bude v takzvaném Augustiner-Festhalle, kde tuplák vyjde na 13,50 euro.

Augustiner (Bräu) je mimochodem nejstarší pivovar v celém Mnichově, vznikl již v roce 1328. Hospody pod značkou tohoto pivovaru jsou dnes po celém centru bavorské metropole. A také podle hlasu místních, nejedná se v žádném případě o žádnou turistickou past, jsou mezi Bavory oblíbené. Pivo se zde čepuje z dřevěných sudů a má v sobě tak méně oxidu uhličitého

V dalších případech je ale na Oktoberfestu mnohem dráže.

„Ceny nápojů neurčuje město Mnichov. Město jako pořadatel Oktoberfestu však ceny restauratérů kontroluje, aby byly přiměřené. K tomu porovnává ceny s cenami velkých gastronomických zařízení v metropolitní oblasti Mnichova. U piva jsou tyto ceny aktuálně 7,10 eur a 12,20 eur za litr,“ podotýkají organizátoři na stránkách Oktoberfestu.

Paulaner bude prodávat pivo za 14,50 euro, to je v přepočtu asi 350 korun.

Ale pokud jste abstinentem a na Oktoberfest se vydáte s domněnkou, že ušetříte, budete nejspíš dost zklamáni. Nealkoholické nápoje nejsou o moc levnější. Podle organizátorů bude letošní průměrná cena vody asi 10,04 euro (zhruba 240 korun), to je o necelých čtyřicet centů více oproti loňskému průměru. Limonáda kolem 11,14 euro, což je asi 270 korun.

Zájezdy na největší pivní festival na světě pořádá i celá řada českých cestovních kanceláří. Ve všech případech se jedná o výjezdy autobusem, nejčastěji na víkend, našli jsme ovšem i možnost lidově řečeno na otočku.

Například cestovka Vsacan Tour nabízela třídenní výlet na Oktoberfest za 4.550 korun. K dispozici byl podobný zájezd i u cestovních kanceláří jako například CK Emma či CK Vega Tour.

Téměř deset cestovek z Česka jsme oslovili. Zajímali nás jejich zkušenosti se zájezdy z tuzemska. Rovněž jsme se ptali na historický a aktuální zájem o Oktoberfest.

Na naše dotazy z poloviny srpna ale nikdo dodnes nezareagoval.

Pivní festival a fotbal?
Na Oktoberfest je připravený i tamní fotbalový klub FC Bayern. Jeden z nejlepších celků na planetě na letošní sezonu přivedl zářivou posilu z Anglie Harryho Kanea. A stejně jako každý rok, i letos na počest Oktoberfestu muselo vzniknout týmové focení s typickými bavorskými obleky a sklenicemi piva.

Samozřejmě, že značky Paulaner, která je sponzorem bavorského velkoklubu.

Fotbal v tomto případě zmiňujeme záměrně, protože je dost možné, že kdo vyrazí na Oktoberfest, bude chtít svůj výlet propojit i s návštěvou fotbalového utkání.

Přímo během pivního festivalo odehraje Bayern ve své domácí Allianz Areně, která pojme necelých osmdesát tisíc diváků, jedno utkání nejvyšší Bundesligy. Konkrétně třiadvacátého záři proti Bochumi, se kterou mají oba fanouškovské tábory dobré vztahy.

Pozor ovšem na vstupenky mimo oficiální distribuci.

Z vlastní zkušenosti to nemůžeme doporučit. Například na Facebooku je celá řada německých skupin, kde se vstupenky na utkání mnichovského giganta prodávají. A jak jsme sami zažili, narazit tady na poctivého prodejce je jako najít jehlu v kupce sena.

Pokud se už k nákupu vstupenek mimo oficiální distribuci uchýlíte, je dobré sledovat celou řadu věcí. Hlavní je profil prodávajícího, sledovat stáří jeho příspěvků. Pokud byl účet a všechny fotky přidány nedávno, pravděpodobně se jedná o podvodníka.

Nečestní prodejci ale práci s fotografiemi a příspěvky dnes už povýšili na nový stupeň a někdy je těžké rozpoznat i tohle. Další možností je sledovat původní uživatelské jméno na Facebooku, které se zobrazí na profilu a uživatel ho zadával na úplném začátku. Je totiž dost možné, že si původně vytvářel opravdu osobní profil a pak zjistíte, že původní uživatelské jméno je z úplně jiného kontinentu.

Jak jsme sami zažili, prodejci se nebojí poslat ani fotografii svého občanského průkazu, který je ale vlastně falešný.

A pokud už se uchýlíte k platbě, k mezinárodní je nejideálnější PayPal, nikdy nevyužívejte platbu „pro rodinu a přátele“, i kdyby to prodejce chtěl. V této možnosti totiž nejde zažádat o takzvaný refund, což je vrácení peněz za předpokladu, že by vám prodejce vstupenky neposlal.

Další možností, kde si užít fotbalové radovánky během Oktoberfestu, je „ten druhý“ Mnichov. Mluvíme o fotbalovém celku Mnichov 1860, který na výše zobrazeném stadionu v minulosti rovněž hrál svá domácí utkání.

Nyní ovšem hraje třetí německou ligu a přesunul se na velmi starý Grünwalder Stadion, který má velké kouzlo. Sami jsme to zažili během loňské sezony (reportáž jsme přinesli ZDE). 

„Domácí kotel zpíval velmi chytlavé chorály, do kterých se často zapojovaly i okolní tribuny a zkrátka to mělo velké grády. Troufáme si říct, že z fanoušků byla cítit i velká hrdost. Aby také ne, Mnichov 1860 se už léta potácí po nižších soutěžích a postup do druhé Bundesligy by byl zázrak, stadion i přesto naplňují,“ psali jsme tehdy.

Mnichov 1860 odehraje během Oktoberfestu utkání 30. září proti SC Verl.