Novinky a zajímavosti ze světa piva

Češi se rádi chlubí tím, že jsou národem pivařů. A čísla to potvrzují. Svědčí o tom jak narůstající počet nových pivovarů, tak spotřeba piva, ve které si Češi drží dlouhodobě světový primát. K pivní vášni nově patří i „pěnivá turistika“, minipivovary rostou v každém koutku země. Aktuálně.cz přináší přehlednou mapu všech pivních cílů v Česku spolu s návodem, jak se v jejich bohaté nabídce vyznat.

Podle posledních předloňských čísel se celkový výstav pivovarů přehoupl přes 21,3 milionu hektolitrů piva. K vysokému číslu pomohly i minipivovary, kterých v Česku stále přibývá. Podle výkonné ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) Martiny Ferencové se minipivovary v posledních letech podílí na celkovém výstavu zhruba 2 až 2,5 procenty.

Za minipivovar se označuje podnik, jehož výstav piva nepřesahuje 10 000 hl. Průměrný výstav minipivovaru je výrazně menší: přibližně 950 hl za rok, loni jich po Česku nabízelo zlatavý mok už 480. „Nemyslím si, že by Česko bylo výjimkou v porovnání s Evropou a světem, kde jich také stále přibývá,“ říká k narůstajícímu počtu minipivovarů prezident Českomoravského svazu minipivovarů (ČMSM) Jan Šuráň.

Šuráň odhaduje, že budou další minipivovary vznikat i v příštích letech, byť ne už v takovém množství. Ročně půjde podle Šuráně o zhruba kolem dvaceti až třiceti. „Poptávka od lidí ale je a poroste, což pozorují i velké pivovary, které musí zvyšovat pestrost výroby,“ popisuje Šuráň.

Minulý rok začal čepovat oblíbený alkoholický nápoj třeba minipivovar Sobíňov na Vysočině, v tomto kraji funguje od stejného roku také Panský pivovar Telč. Kousek u hranic s Polskem v Olešnici v Orlických horách zase vznikl minipivovar Agent, k nováčkům se přidaly také v Ostravě otevřené podniky Medojed a Troll. Letos chtějí vejít do provozu třeba Klokočka u Mladé Boleslavi nebo Lázeňský pivovar Luhačovice. Oba zatím fungují jako takzvané létající pivovary (kočovný pivovar, který nemá vlastní pivovarné zařízení a pivo si vyrábí v jiných pivovarech v rámci pronájmu – pozn. red.).

„Některé minipivovary se ale v příštích letech budou zavírat, protože dochází ke generačním výměnám. Někteří mladí to zkrátka dělat chtějí, někteří ne,“ dodává Šuráň. Na konci minulého měsíce dovařil po 27 letech pivo například Novoměstský pivovar v pražské Vodičkově ulici. Důvodem ale nebyla generační obměna, nýbrž vypovězení smlouvy. Restaurace předloni spadla do dvoumilionové ztráty. V minulých letech zanikl třeba i pivovar Magistr v Brně, jeden z majitelů Zdeněk Svoboda to tehdy odůvodnil tím, že ho pivovarnictví již nebaví, a jeho společník se navíc odstěhoval z města pryč.

Velké pivovary v Česku podle Šuráně ty malé nevnímají jako konkurenci jako spíše spolupráci a průzkum trhu. To potvrzuje i českobudějovický Budvar, který se sedmi minipivovary (Clock, Zichovec, Zvíkov, Cobolis, Antoš, Permon a Nachmelená opice) dokonce uzavřel spolupráci a ve svých hospodách teď nabízí i jejich nápoje. Partnerství s minipivovary navázal třeba i Plzeňský Prazdroj.

„Líbí se mi, že to podporuje pivní rozmanitost. Když jde zákazník do hospody, má z čeho vybírat – není tam jen jeden typ piva. My sice umíme výborně vyrábět ležák, ale jeden druh nestačí,“ komentuje spolupráci s menšími společnostmi obchodní sládek pivovaru Budějovický Budvar Aleš Dvořák.

„Někteří jiní konkurenti z těch velkých hráčů si mohou dovolit udělat nějakou menší sérii angloamerického typu piva. Budvar je ale 120 let starý pivovar zaměřený striktně na výrobu ležáků. My jsme navíc už tak velký pivovar, že nejsme schopni vyrobit šarži tak malou, aby se to prodalo,“ dodává Dvořák. Na mysli mu tak přišel nápad oslovit kvalitní české minipivovary, které vaří jiný druhý piv, na něž technologie Budvaru nestačí.

Právě umění nabídnout lidem neotřelý druh alkoholického nápoje považuje Dvořák za zásadní proto, aby minipivovary uspěly. „To, že se trh otevřel jiným pivním druhům, je naprosto jasné. I když konzervativní pijáky ve středním věku nebo starší už asi nikdo nepředělá. Mladou generaci ale už jenom desítka a dvanáctka neuspokojí,“ myslí si Dvořák.

Také on předpovídá další, byť ne nijak enormní, nárůst minipivovarů. „Hlavně si ale myslím, že začne růst kvalita. Některé pivovárky, které nedělají úplně super kvalitní pivo, možná zaniknou. Jiné se naopak dostanou do elity,“ uzavírá obchodní sládek Budvaru.

České pivovary nevyrábí už jen klasický světlý ležák, který proslavil české pivo po celém světě. Spolu s boomem minipivovarů a houstnutím konkurence se začalo v uplynulých letech experimentovat i s pivními rozmanitostmi z celého světa. Tradiční spodní kvašení výčepních piv a ležáků doplňují třeba anglosaské svrchně kvašené "ipy a ejly", chutě pivních znalců testují také belgická ovocná piva, německé "kyseláče" či jen prosté použití netypických chmelů tajemných chutí a vůní.

Pivovar Kamenice plánuje, že letos dodá na trh až 22 000 hektolitrů piva. Protože do ležáckého sklepa přidal 19 nerezových tanků na zrání piva, zvýšil svou výrobní kapacitu proti minulému roku skoro na dvojnásobek. Společnost začala vařit pivo před třemi lety v někdejším panském pivovaru u zámku v Kamenici nad Lipou na Pelhřimovsku, který opravila. Počítá s dalším růstem produkce, řekl jednatel Milan Houška.

„Ještě nás čeká jedna fáze rozšiřování na 30 000 hektolitrů, to by mělo proběhnout během příštího roku. Tím bychom byli na maximální roční kapacitě, kterou jsme od začátku plánovali,“ řekl Houška. Pivovar byl slavnostně otevřen 28. října 2017. Vedle velké varny má malý pivovar obohacující nabídku o pivní speciality.

Vloni pivovar prodal skoro 12 000 hektolitrů piva. Zároveň investoval přes 20 milionů korun, nejvíc do ležáckých tanků. Firma si také nechala na míru vyrobit první automatickou stáčecí linku, teď ji technici zprovozňují. „A abychom byli schopni to pivo distribuovat, tak jsme pořídili v loňském roce 3500 sudů,“ doplnil Houška výčet největších investic.

Do sudů pivovar stáčí přes 80 procent piva, zatím ručně. Nová linka podle jednatele dokáže naplnit 50 padesátilitrových sudů za hodinu, ušetří práci tří lidí. „Ale jelikož se rozšiřujeme, ti lidé se přesunou na sanitaci, vaření piva, na expedici," uvedl. Linka na stáčení piva do láhví by měla přibýt příští rok.

Za hranice Česka
Pivovar hledá odbyt i za hranicemi, nejvíc zatím vyváží na Slovensko a do Itálie. „Pak máme Bulharsko, rozjíždíme Rusko a Dánsko,“ uvedl Houška. Ve velké varně se vaří sedm druhů piv. Po roce testování k nim přibyl jedenáctistupňový Kamenický Galus, který obsahuje výluh z kořene kozince blanitého. Tato bylina používaná v tradiční čínské medicíně by měla pomáhat zlepšit odolnost organismu. Recepturu pivovar podle Houšky vyladil ve spolupráci s pražským Výzkumným ústavem rostlinné výroby.

Původní kamenický pivovar skončil v roce 1947, budovy naposled sloužily jako sklady. Houška na jejich záchranu použil peníze, které vydělal předchozím podnikáním. Areálu vrátil podobu z roku 1861. „Co vyděláváme, se vrací do pivovaru a ještě hodně let to budeme takhle praktikovat,“ uvedl.

Včetně obchodních zástupců pivovar zaměstnává 20 lidí. Dalších až 25 lidí pracuje v jeho pivnici, podle sezony. Loňský obrat Pivovaru Kamenice, s.r.o., byl skoro 50 milionů korun, letos by podle jednatele měl stoupnout

Nové sazby na pivo a nepochopitelný chaos v nich vyvolaly na sociálních sítích velký rozruch. Pro většinu komentátorů se ministryně financí Alena Schillerová chová podivně a zbytečně přidělává starosti podnikatelům. Jsou však i tací, kteří šéfce státní kasy nabízejí i další daňové novinky, které by se daly do budoucna využít.

K jedněm z prvních známých osobností, které na novinku v počítání daně z přidané hodnoty zareagovaly, patřil i Jaromír Bosák. Populární sportovní komentátor ovšem na Twitteru konstatoval, že potenciál dělení daně nebyl plně využit. „Mám pocit, že paní Schillerová je troškař. S pivem se přece nabízí tolik možností,“ napsal Bosák na sociální síť.

A rovnou přidal i další tipy, jak by se dalo DPH účtovat. „Centrum Prahy DPH 35 %, širší centrum a ostatní města nad 50 000 lidí 29 %, zbylá města a pražské městské části 21 %, venkov 19 %, samoty 10 %. K překročení hranic nutno mít bumážku z MF…,“ nabídl komentátor své nápady ministryni financí.

Ještě interněji se do problému „položil“ spisovatel a nakladatel Jiří Padevět. „Předpokládám, že se v nových sazbách DPH na pivo všichni hostinští i pijáci báječně zorientují,“ sdělil na Facebooku.

Zároveň přidal seznam 21 možností, jimiž obohatil už tak pestrou nabídku DPH na pivo:
Točené pivo v provozovně 10 %
Točené pivo v provozovně, pokud si dáte i párek 11,2 %
Točené pivo v provozovně, pokud si dáte i guláš 11,3 %
Točené nealko pivo do džbánku 15 %
Točené nealko pivo do malovaného džbánku 14,9 %
Točené nealko pivo do džbánku, vybryndané cestou 16,4 %
Točené pivo do džbánku 21 %
Točené pivo do džbánku neodnesené 10,5 %
Točené pivo do kelímku 21 %
Točené pivo do kelímku s veselým potiskem 22 %
Točené pivo do kelímku od zmrzliny 18 %
Pivo z plechovky, vypité z plechovky v provozovně 21,8 %
Pivo z plechovky, vypité ze skleničky v provozovně 21,9 %
Pivo z plechovky, vypité z půllitru v provozovně 22,1 %
Pivo rozlité na zem v provozovně 18,3 %
Pivo rozlité na zem před provozovnou 18,4 %
Pivo rozlité na zem před Úřadem vlády 4 %
Pivo vyzvracené 42 %
Pivo použité k rituálním účelům 666 %
Pivo použité k vaření 4,8 %
Pivo použité k utužení číra 4,7 %

Svou reakci očekávaně zveřejnil i oblíbený twitterový glosátor Jie. „Doplňuji nové sazby DPH u piva: Pivo natočené na Čapáku – 0 %, Pivo natočené v Sokolovně v Průhonicích – 0 %, Pivo natočené v jiné Sokolovně – 13,3 %, Pivo natočené hostinským, co mrká levým okem – 3,47449 %, Pivo natočené za úplňku – 5,11 %, Pivo natočené za slunovratu – 0,789 %,“ přidal si Jie.

V komentářích u jeho statusu se poté objevil příspěvek, který přesně dokazuje, jakou hloupost Babišova oblíbená ministryně vymyslela. „Pokud pivo točí osoba s brýlemi, navyšuje se sazba o 0,3 %, pokud má více než tři dioptrie, o 0,4 %. Pokud ale matka této osoby brýle nenosí, ale má červenou šálu, navyšuje se za úplňku o 0,2 %, jinak o 0,28 %,“ napsal twitterový uživatel s nickem Løtsiah není antilopa.

Národ se zkrátka výmyslem na dvojí či trojí danění zlatavého moku baví. V praxi to ovšem moc k smíchu nebude. Nejenže hostinským přibude administrativa, ale také se budou muset potýkat s další vlnou zloby vůči nim. Pokud totiž pivo nezlevní, jak nabádal Andrej Babiš, budou před některými hosty neprávem za zloděje.

Důvodů k oslavám pivovary příliš mnoho nemají. Sice se loni v obchodech prodalo pivo za 20,6 miliardy korun a překonalo tak všechny dosavadní rekordy, čísla ovšem zachraňují především ovocné mixy. Prodej klasických piv, kam patří ležáky či speciály, klesá.

Loni se podle dat společnosti Nielsen propadly prodeje piva bez mixů v obchodech o 0,3 procenta. Právě maloobchod přitom v minulých letech vykazoval růst, zatímco podíl sudového piva dodávaného do restaurací klesal.

Nová pivní daň vyvolala v české společnosti velké vášně. Sahat Čechům na pivo se totiž nevyplácí. Když pak dáte zručnému pivaři do ruky Photoshop, začnou se dít věci. Prohlédněte si koláže, které se šíří internetem.

Restaurace se budou muset od května vyrovnat s několika změnami daně z přidané hodnoty. Ty je nutí při účtování daně rozlišovat mezi točeným a netočeným pivem, alkoholickým a nealkoholickým a nebo mezi tím, zda je pivo podáváno u stánku se zázemím, nebo bez něj. Změna zároveň snižuje DPH na stravovací služby. Tabulky ze sociálních sítí, které ukazují až devět variant DPH, ministerstvo financí nezpochybnilo. Jsou ale podle něj účelové a obsahují i extrémní modelové příklady.

Pivovaru Kout na Šumavě čelí pokutě od České inspekce životního prostředí. Poté, co se firma před časem ocitla v insolvenci, je to tak další rána pro třetího největšího producenta piva v Plzeňském kraji. Sankce 230 tisíc přišla kvůli nakládání s podzemními vodami v rozporu s povolením.

Podle inspektorů výrobce piva v průběhu roku 2017 odebral 3241 metrů krychlových podzemních vod nad povolený limit z jedné vrtané a čtyř kopaných studní v Koutu na Šumavě. Porušil tím vodní zákon.

Pochybení zjistila inspekce při své kontrole už v roce 2017. „Pivovar měl povoleno odebrat maximálně 670 metrů krychlových měsíčně. V období od června až do prosince 2017 tuto hranici ale výrazně překročil,“ řekla Petra Horčicová, ředitelka oblastního inspektorátu inspekce v Plzni.

Při stanovení výše pokuty použili inspektoři horní hranici zákonné sazby 70 korun za jeden metr krychlový. Důvodem bylo právě to, že pivovar limit překračoval opakovaně.

Pivovar je navíc čerstvě v insolvenci. Návrh podala podle dokumentů dostupných na webu České justice loni v létě jako jeden z věřitelů Jana Skalová ze Kdyně, bývalá manželka majitele. O úpadku společnosti rozhodl Krajský soud v Plzni letos v lednu.

Pivovar odkázal předposlední a poslední ženě. Přišel krach
Na smutný osud pivovaru upozornil nedávno týdeník Euro. Pivovar, který své zlaté časy prožíval za první republiky, kdy pivo zavážel do několika evropských metropolí, patřil v posledních desetiletích podnikateli Jánu Skalovi, který oživil jeho někdejší slávu.

Jenže když Skala na začátku roku 2017 zemřel, odkázal ho dvěma ženám – své poslední a předposlední partnerce, tedy Gabriele Hodečkové a Janě Skálové. A tím okamžikem bylo zaděláno na spor, jenž pak vedl přes další peripetie až k insolvenci.

Týdeník Euro také popsal, co našla na místě menšinová majitelka pivovaru Skálová, když se letos v lednu s bývalým sládkem Bohuslavem Hlavsou vypravila na prohlídku opuštěného pivovaru.

Našli tu stovky hektolitrů vyrobeného piva. „Bylo zjištěno, že je zde navařené pivo umístěné v tancích, a to 160 hektolitrů desetistupňového, 380 hektolitrů dvanáctistupňového, 90 hektolitrů čtrnáctistupňového – evidentně zkažených, pivo je výrazně kyselé – a asi 15 hektolitrů osmnáctistupňového piva,“ cituje týdeník ze zápisu, který Skalová se svým právním zástupcem odeslali plzeňskému krajskému soudu.

A právě toto poslední nezkažené pivo má ještě šanci na záchranu. Trvanlivost mu končí v březnu, a tak ho soud z insolvence vyjmul. Správce majetku jej tak může ještě prodat.

Chaos se sazbami piva odhaluje riziko, které hrozí každému populistovi – že narazí na hráz reality. A že se u toho v horším případě také znemožní, nebo si dokonce popudí lid.

Je to už celkem zapomenutá skladba z konce 80. let od Michala Horáčka a Petra Hapky. Jmenovala se Vítejte v Absurdistánu.

Prýštila z ní frustrace z poslední, úpadkové fáze komunistického režimu, kdy oficiální slogany pořád ještě ujišťovaly o světlých socialistických zítřcích, pod všeobjímající přetvářkou byl ale běžný, ušmudlaný život plný potýkání se s množstvím překážek a situací postavených na hlavu.

Člověk nemusí trpět sklony k přehánění, aby si v posledních dnech na tu trochu uřvanou písničku vzpomněl. Docela trefně vyjadřovala pocity nad výčtem kuriózních situací, které může způsobit poslední úprava DPH u piva.

Ministryni financí Aleně Schillerové je třeba uznat, že přes všechny EET, kontrolní hlášení a kouzlení se státním rozpočtem stále dokáže leckoho přesvědčit s úsměvem hodné tety, která bojuje „za peníze nás všech“. A také narovnává podnikatelské prostředí a snižuje daně. S paskvilem, do něhož vyústilo snižování DPH na točené pivo, ale ministryně zpochybňuje svoji důvěryhodnost u lidí, kterým jsou třeba online pokladny šum a fuk, nebo je dokonce podporují.

Schillerová se brání tím, že tabulky s výčtem nákupů piva s různými daňovými sazbami, kterými se baví sociální sítě a nad nimiž zůstává rozum stát, přehánějí. Možná v něčem trochu ano, hospodští asi opravdu nebudou často točit do džbánu nealko pivo. Množství jiných situací už ale neobvyklé není.

Jako příklad se dá uvést náčrt, kterým jeden daňový poradce demonstroval, jak to asi bude vypadat na každoroční pouti v jeho městečku. V hospodě na rohu náměstí se podává pivo a klobása se sazbou 10 procent. Ale hned ve stáncích vedle je klobása v sazbě 15 procent a pivo v sazbě 21 procent. To se přitom nepouštíme do podrobností, jako třeba, jestli bude výčep v hospodě točit pivo i do kelímků, a zda to bude za jinou cenu, než do sklenic štamgastům a tak dále.

Podstata problému je zřejmá – čím víc daňových sazeb existuje a čím více se mezi nimi přehazují jednotlivé položky, tím více stoupá riziko, že vznikne nějaký zmatek. Což se v konečném důsledku zjevně stalo.

Celé to přitom zdaleka není jen o zdanění posvátného zlatavého nápoje Čechů, jehož cena je obecně považována za jednu z nejcitlivějších položek tuzemského „spotřebního koše“. Chaos se sazbami piva odhaluje riziko, které hrozí každému populistovi – že narazí na hráz reality. A že se u toho v horším případě také znemožní, nebo si dokonce popudí lid.

Připomeňme, jak to celé vzniklo. Se snižováním DPH na točené pivo přišel současný premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš, a to už v době, kdy jako předchůdce Schillerové na Ministerstvu financí rozjížděl projekt EET. Nižší sazbu překládal jako „náplast“ pro restaurace, které se musely vyrovnat se zavedením elektronických pokladen. Nejdřív to mělo být z 21 na 15 procent. Poté, co se stal Babiš premiérem, už to šlo rovnou na deset.

Nechme stranou oprávněné výtky, že v zemi, která se dlouhodobě pohybuje mezi státy s největší spotřebou alkoholu na hlavu, mohou takové daňové úlevy vyznít poněkud zvláštně. Babiš nejspíš nepočítal s tím, že bude pivo levnější, hospody ostatně jeho cenu v posledních letech zvyšovaly, asi i kvůli EET. Předsedovi hnutí ANO šlo spíš o gesto, jež vzhledem k tématu zasáhne širokou voličskou populaci.

Jenže v tomhle případě Babišův analytický tým asi podcenil přípravu. Populismus narazil na své meze. Přesněji na realitu v podobě celních sazebníků a statistických škatulek, které v daňových předpisech omezují volné přehazování položek, jak je libo.

Ale nepodceňujme Babiše. Přinejhorším odstřelí Schillerovou stejně jako jiné své ministry, jejichž odchod z úřadu zakryl fakt, že podíl viny připadá i na šéfa. Nebo to třeba celé svalí na Brusel, že mu byrokratickými předpisy brání ve zlevňování. Když populismus narazí, cestu ze šlamastyky hledá zase jen populismem. Do voleb zbývá rok a půl, ještě bude veselo.

Pivo a Znojmo je klasické spojení, které funguje již od 14. století, kdy se objevily první zmínky o udělení práva várečného. Samotné založení městského pivovaru se upíná k roku 1720. Provozovatelem moderního průmyslového pivovaru je momentálně společnost Znojemský městský pivovar a.s., která usiluje o navrácení výroby kvalitního zlatavého moku tradiční metodou s využitím všech současných moderních technologických vybavení.

Historie výroby piva ve Znojmě sahá až do 14. století, kdy lze nalézt první zmínky o udělení práva várečného. V tamním pivovaru Hostan se pivo vařilo po staletí až do roku 2009, kdy byla produkce ukončena. Samotný moderní pivovar byl založen roku 1720 a po spletité historii je od roku 2015 v pronájmu společnosti. Kromě samotné výroby je nabídnuta také možnost exkurze do pivovaru, kterou v minulém roce využilo cca 6 tis. návštěvníků. Součástí je také přilehlá pivovarská restaurace, ve které si zákazníci pochutnají nejenom na kvalitním pivě, ale také zažijí gastronomický zážitek. O veškerý servis a samotnou výrobu se postará 20členný tým a nespočet brigádníků. Ochutnat chmelový nektar lze nejen v provozovnách společnosti, ale také na 30 dalších místech v okolí Znojma. Samotná budova městského pivovaru je ve vlastnictvím Města Znojmo. Současný výstav se pohybuje okolo 4 tis. hektolitrů piva, což je zapříčiněno především nedostatečnou kapacitou. Po odstranění této limitující překážky je v plánu výstav až 6 tis. hektolitrů piva.

Provozovatel je dceřinou jednotkou společnosti Gourmet Invest a.s., která má ve vlastnictví několik dalších entit, které se pohybují v oblasti pivovarnictví a výroby nápojů. Za celou skupinou stojí pan Martin Pacovský, který disponuje několikaletými zkušenostmi nabitými ve společnosti ČEZ, a.s.

Společnost aktuálně poptává financování na investiční platformě Fundlift. V případě úspěšné emise ve výši 2 mil. CZK budou finanční prostředky použity na zvýšení kapacity pivovaru, rekonstrukci pivovarské restaurace a na posílení provozního cash flow.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Na sítích se objevila tabulka, která má usvědčovat Ministerstvo financí z nepřehledného danění piva různými sazbami DPH. Tato tabulka však není ničím jiným, než účelovou kombinací různých druhů nápojů, konzumovaných v různém prostředí, a to včetně extrémních modelových příkladů, které se v praxi reálně nedějí. Například točené nealkoholické pivo načepované do džbánu a odnesené z provozovny.

Skutečnost je mnohem jednodušší. Co se týče prodeje piva, budou od 1. května 2020 uplatňovány 2 sazby DPH. Snížená 10 % sazba DPH bude aplikována pro točené pivo konzumované v restauračním zařízení. Na balené pivo a točené pivo konzumované mimo restaurační zařízení bude nadále aplikována základní 21% sazba DPH.

Nealkoholické nápoje včetně nealkoholického piva budou nadále zařazeny do snížené 15% sazby DPH s výjimkou nápojů podávaných ve stravovacích zařízeních, což od 1. května 2020 podléhá 10% sazbě DPH.

Lze tedy říci, že jediná změna, kterou MF zavádí, je snížení DPH na poskytování stravovacích služeb, prodeje nealkoholických nápojů a točeného piva v restauracích, a to v souvislosti se zbývající vlnou EET.


Pro úplnost vysvětlujeme, z jakého důvodu není možné uplatnit sníženou sazbu DPH na pivo, které není prodáváno v rámci poskytování stravovací služby, ale jako tzv. dodání zboží:

Do snížené sazby DPH 10 % bude nově od 1. května spadat položka „stravovací služba a podávání nápojů včetně točeného piva“. Pokud tak zákazník v rámci „restauračních služeb“ požívá točené pivo, nealko pivo, limonádu apod., všechny tyto položky budou nově v sazbě 10 %. Stále přitom platí, že musí být naplněna podstata restaurační služby, u níž existuje přidaná hodnota, jako je například obsluha, posezení, klimatizace, využití WC, úklid sklenice, její umytí a další rysy typické pro restaurační služby, které je povyšují nad pouhé „dodání zboží“. Právě a jedině u restauračních služeb umožňuje harmonizovaná evropská úprava aplikovat sníženou sazbu DPH u prodeje alkoholických nápojů. Prodej točeného piva do plastového kelímku u stánku v rámci sportovní či kulturní akce byl a i po novele zákona dále bude považován za "dodání zboží", neboť u takového stánku nedochází k převažujícímu naplnění rysů restaurační služby (je to srovnatelné s dodáním zmrzliny v kornoutu).

Právě proto nebyl stánkový prodej v 1. vlně EET, neboť nevykazuje znaky stravovací služby. Stravovací službou se konstantně a dlouhodobě rozumí služba tak, jak je vymezena konstantní judikaturou Evropského soudního dvora v oblasti DPH (viz např. www.etrzby.cz).

Řízení společnosti Pivovary Staropramen v České republice a na Slovensku se od února ujal dosavadní komerční ředitel Zdenek Havlena. Ve vedení nahradil Petra Kovaříka, který své působení ve společnosti Pivovary Staropramen ukončil v prosinci minulého roku v důsledku reorganizace, kterou prochází mateřská společnost Molson Coors. Přes veškeré strategické a strukturální změny Staropramen nadále zůstává jednou z klíčových světových značek této pivovarské skupiny.

Zdenek Havlena působil od loňského roku na pozici komerčního ředitele a zároveň byl jednatelem a předsedou představenstva Pardubického pivovaru. Do společnosti Pivovary Staropramen s.r.o. se vrátil v lednu 2017 na pozici finančního ředitele. Pracoval zde již v letech 2001–2008, následně přijal nabídku pracovat pro bývalého vlastníka naší společnosti ABInbev v Rusku a Belgii. Zdenek tak přináší řadu manažerských zkušeností z velké pivovarnické společnosti, a to jak z českého, tak i zahraničního prostředí. „Věříme, že změny budou mít pozitivní vliv na další rozvoj naší společnosti. Nastavená obchodní i marketingová strategie zůstává beze změny a značka Staropramen je i nadále jednou z klíčových značek společnosti Molson Coors,“ říká Zdenek Havlena, ředitel společnosti Pivovary Staropramen pro Česko a Slovensko.

Rozsáhlá změna struktury v mateřské společnosti
Společnost Molson Coors prochází od loňského podzimu zásadní reorganizací s cílem zjednodušit a zefektivnit své fungování. V této souvislosti došlo ke změně řízení, kdy ze čtyř původních obchodních jednotek vznikly pouze dvě: Severní Amerika a EMEA & APAC (Europe, Middle East, Africa & Asia Pacific and Australia). Tyto změny se následně dotkly také organizační struktury a způsobu řízení byznysu v Evropě. Evropské země, v nichž skupina Molson Coors působí, jsou nyní rozděleny do dvou funkčních jednotek podle příslušných teritorií: Západní Evropa a Střední a východní Evropa. Ke konci roku 2019 tak zanikly tzv. clustery a s nimi i pozice jejich generálních ředitelů. To se přímo dotklo vedení v České republice, které k 31. 12. 2019 po necelých čtyřech letech opustil Petr Kovařík. „Pivovarům Staropramen se daří nejen doma, ale i v zahraničí, kde značka Staropramen překonala hranici dvou milionů prodaných hektolitrů. Bylo mi ctí, že jsem mohl k tomuto úspěšnému období přispět, a věřím, že se novému vedení na něj podaří navázat,“ komentuje události dnes již bývalý šéf společnosti Pivovary Staropramen Petr Kovařík.