Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivaři se v době pandemie přemístili z uzavřeného výčepu do obýváků. Když nakupovali pivo, potvrdili letitý trend a stále častěji sáhli po plechovkách.
Článek

Pivovary, které v minulých letech investovaly do linek s plechovkami, trefily jackpot. Hliníkový obal je totiž jediný, který dlouhodobě roste - na úkor všech ostatních, počínaje klasickou skleněnou lahví a PET lahví konče.

Podle informací Českého svazu pivovarů a sladoven vzrostl podíl piva stočeného do plechu na 12 procent celkové produkce. Sklo sice zůstává se 40 procenty nejoblíbenějším obalem, ale jeho podíl klesá.

„Zájem o plechovkové balení ze strany konzumentů každoročně narůstá. Když se podíváme na prvních 11 měsíců loňského roku, tak celkové objemy piva prodaného v plechovkách ve srovnání s rokem 2018 vzrostly téměř o 14 procent. V případě společnosti Pivovary Staropramen to dokonce bylo dvakrát tolik,“ uvedla tisková mluvčí Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová.

Konzumenti vidí v plechovkách řadu výhod. „Jde hlavně o nízkou hmotnost a poměrně rychlé vychlazení nápoje v ledničce,“ vysvětluje tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

Jejich obliba se promítá i do prodeje, takže Plzeňský Prazdroj zaznamenává meziročně největší nárůst. „Vzhledem k tomu jsme letos v únoru dokončili novou linku na stáčení piva do plechovek v nošovickém pivovaru. Díky ní budeme schopní stočit přes 600 000 hektolitrů piva ročně,“ dodává Kovář.

Se zájmem o pivo v plechovkách zahýbala i pandemie. Pivovary totiž zaznamenaly v období od března do května největší nárůst prodeje nápoje v tomto obalu. „V dubnu jsme dokonce ve srovnání se stejným obdobím v roce 2019 prodali téměř dvojnásobné množství plechovek,“ popsala Mylbachrová. Podle ní v nárůstu prodeje sehrála zásadní roli karanténa, protože se lidé zdržovali hlavně doma.

Nárůst v letošním prvním pololetí vypozoroval i Budějovický Budvar, a to o 10 procent v porovnání s loňskem. „Část objemu prodeje piva se z restaurací přesunula do baleného piva. O 20 procent se také zvýšil objem prodaného piva ve vratné lahvi,“ oznámila mluvčí Budějovického Budvaru Markéta Ježková.

Přestože se zájem o balené pivo během pandemie zvýšil, nevykompenzoval ztráty z prodeje piva, které by se jinak prodalo v restauracích. „Prodej čepovaného piva se propadl o 40 procent. Zato prodej baleného piva v lahvích a plechovkách vzrostl o 10 procent,“ vypočítává Kovář z Plzeňského Prazdroje.

Na prodej piva v plechu měla dopad také nepřízeň letního počasí. „Letošní červen byl tím nejdeštivějším a nejstudenějším za posledních několik let, což významně ovlivnilo letní sezonu, která je pro každý pivovar velmi důležitá. Červenec už byl lepší, po krizi se ukazuje, že se lidé chtějí potkávat a chodit do hospod,“ vysvětlil Kovář. Plzeňský pivovar proto doufá v hezčí srpen i září.

Z větší obliby hliníkového obalu se mohou těšit i výrobci plechovek, kterým přibývají zakázky. „Poptávka má vzrůstající tendenci. V našem závodě v Dýšině u Plzně proto stavíme další dvě linky pro zvýšení kapacity. Nyní v Česku ročně vyrobíme 600 milionů plechovek,“ říká Pavel Batík ze společnosti Ball Beverage Packaging.

Kvůli pandemii však nedostatkem plechovek český trh netrpí, na rozdíl od amerických pivovarů. „V březnu na počátku koronakrize jsme zaznamenali mírné zakolísání poptávky, nyní je však opět stabilní,“ říká Batík. Díky smlouvám s dodavateli mají pivovary plechovek dostatek. „Díky nově otevřené továrně na výrobu plechovek ve Stříbře máme výrobce v těsném sousedství našeho největšího pivovaru v Plzni,“ uvedl Kovář.

Americká společnost Canpack otevřela novou výrobnu na konci července. „Zahájení výroby v novém závodě ve Stříbře je mezníkem pokračujícího strategického partnerství mezi společnostmi Canpack, Asahi a Plzeňským Prazdrojem. Pro Canpack představuje další krok na cestě stát se globálním partnerem společností, které volí efektivní a udržitelné obalové materiály, které oceňují i jejich zákazníci,“ říká obchodní ředitel skupiny Canpack Stephen McAneny.

Ročně spotřebuje Budějovický Budvar 90 milionů kusů plechovek, další desítky milionů vyprodukuje pivovar Staropramen. S přibývajícím počtem plechovek také narůstá počet těch vytříděných. Pivovary se často zabývají rovněž jejich sběrem a recyklací. „V oblasti likvidace obalů spolupracujeme se společností Eko-Kom a podíl recyklovaného materiálu u plechovek se pohybuje mezi 70 až 90 procenty,“ říká Mylbachrová.

Podobě je na tom i Plzeňský Prazdroj, jenž však počet plechovek, které pošle do oběhu, neuvádí. „Naše plechovky jsou zhruba z poloviny vyrobené z recyklátu. To je velice důležité, protože opakovaným použitím hliníku se snižuje energetická náročnost celého výrobního procesu o 75 až 95 procent,“ uvedl Kovář.

Podle údajů společnosti Eko-Kom bylo v prvním čtvrtletí v Česku nainstalováno 31 tisíc kontejnerů na hliníkový odpad, do kterých lidé mohou plechovky vyhazovat.

„Hliníkové obaly se zpracovávají na nový hliníkový plech, recyklují se také na práškové barvy, přísady na výrobu železa nebo na ohňostroje. Obaly ze železa se taví a využívají nejčastěji k výrobě nových plechovek,“ říká tisková mluvčí Eko-Komu Lucie Müllerová. Hliníková plechovka je pro přírodu stejně nebezpečná jako ostatní anorganické obaly, které se podle Müllerové rozkládají desítky až stovky let, některé se však nerozloží nikdy.

U nejvýše položeného města v Česku, Božího Daru, vznikl malý hostinec. Dům, z kterého se brzy má stát pivovar, stojí téměř na samotě poblíž krušnohorské magistrály v dechberoucí přírodě. Na úpatí luk a hustých lesů se kdysi rozkládala celá obec, po odsunu Němců byla ale většina domů srovnána se zemí. Hostinec teď navazuje na historii místa, vaří vlastní pivo a české jídlo. Podívejte se.

Obec Ryžovna měla před druhou světovou válkou asi 78 domů a 460 převážně německy hovořících obyvatel. Po odsunu Němců nechala tehdejší vláda většinu domů srovnat se zemí. Zanikl i kostel sv. Václava a hřbitov, který dnes na kopci připomíná informační tabule a památný kříž. Z osady zbylo devět domů, jedním z nich je i někdejší škola, ve které teď její majitel buduje malý pivovar.

Co přinesl první týden ostrého provozu v domažlickém pivovaru? Především je to mimořádný zájem veřejnosti. Pivnice je prakticky stále plná a servírky nestačí roznášet čepovanou domažlickou dvanáctku. Varna je po většinu času v provozu. V tancích dozrává desítka, dvanáctka, jedenáctka Čerchov a ALE (konkrétně je to dohromady k 4. 8. dvacet tisíc piv). Vyjmenované čtyři druhy budou o Chodských slavnostech-Vavřinecké pouti k dispozici. Denní nabídka je okamžitě zveřejňována na fb stránkách pivnice - stačí se jen přihlásit k odběru novinek.

Pochopitelně platí, že každý začátek je těžký a teprve až provoz ukazuje, co je ještě třeba zlepšit. Nejčastějším cílem kritiky je zejména v pátek a v sobotu večer hluk v pivnici, kde se hovor hostů odráží mezi klenbami, kamennou podlahou a zdmi. Proto město krátce po otevření oslovilo odbornou firmu zabývající se akustikou interiérů, která má v oboru bohaté zkušenosti. Nyní se čeká na její nabídku a zpracované základní řešení, které slíbila dodat zhruba do čtrnácti dnů. Pochopitelně podobných záležitostí se v každé stavbě objevuje více, podstatné je, že co lze, odstraňují zde pracující kolegové a kolegyně obratem, případně se hledá řešení jako v popisovaném případě.

A ještě jedno malé vysvětlení pro ty, kteří si pivo chtějí odnést domů. Hlavní nepsanou zásadou našich sládků je kvalita na prvním místě. Proto si pivo domů odnesete k okamžité konzumaci ve džbánku, ale ne vámi v donesené PET lahvi, kde pivo rychle mění chuť. Řádně ošetřené pivo v lahvích (plastových, skleněných i plechovkách) se v domažlickém pivovaru bude prodávat, stejně jako sudy např. na zahradní party, ale až poté, co uzraje dostatek zlatavého moku v tancích. Jak je zmíněno výše je ho připraveno dost, jen se musí ještě chvíli počkat.

Pivovary letos prochází náročným obdobím vzhledem k restrikcím, které musela zavést vláda v souvislosti s pandemií koronaviru. Velkou ranou bylo především uzavření restauračních zařízení na období dvou měsíců. Vznikla proto řada veřejných aktivit, jejichž cílem byla podpora prodeje piva a záchrana českých pivovarů.

Počet uzavřených pivovarů je prozatím prakticky stejný jako v roce 2019. Ukazuje se, že vliv covidu-19 nebyl naštěstí až tak dramatický, pokud jde o životaschopnost pivovarů, jak se v některých prognózách očekávalo. Celkově svoji činnost ukončilo 10 pivovarů od tradičních velkých až po ty nejmenší lokální. Nejvíce v Praze a dále pak ve Středočeském a Zlínském kraji. Jedním z uzavřených pivovarů je také Pivovar Uherský Brod, jehož historie sahá až do roku 1894 a byl zároveň největším pivovarem Slovácka. Žádný pivovar nebyl uzavřen například v Karlovarském kraji, jehož ekonomické subjekty byly vystaveny největšímu vlivu covidu-19 podle další analytické mapy Corpis Maps s daty databáze BizMachine.

Zajímavostí je, že všechny pivovary, které byly nově otevřeny v posledních dvou letech, jsou stále otevřené. Za stejné období nebyl v pěti krajích – Vysočina, Královéhradecký, Liberecký, Ústecký, Karlovarský – uzavřen ani jeden pivovar. A jediným okresem, kde za posledních 10 let nebyl otevřen ani jeden pivovar, je okres Tachov v západních Čechách.

Ať už jste z jakéhokoliv regionu, dobrou zprávou pro milovníky českého piva je fakt, že i přes složité období v první polovině tohoto roku počet pivovarů i nadále stoupá. Vloni bylo otevřeno o 45 pivovarů více, než bylo uzavřeno. V tomto roce je rozdíl prozatím osm a opět ve prospěch nově otevřených pivovarů.

Památkově chráněný pivovar z 19. století v Rudníku na Trutnovsku se po desítkách let otevřel. Architekt Josef Smutný chce areál nejprve oživit a pak ho přestavět na centrum s byty a obchody.

Zdevastovaný areál pivovaru v podkrkonošském Rudníku ze začátku 19. století se v polovině července po mnoha letech poprvé otevřel veřejnosti.

„Chceme sem dostat lidi,“ říká pražský architekt Josef Smutný, který od holandského vlastníka památku kupuje a komplex plánuje přestavět na centrum s restaurací, byty a obchody.

Už v blízké budoucnosti zde chce pořádat konference, výstavy a studentské workshopy. Otevření areálu a jeho oživení si architekt stanovil jako prioritní úkol. Na rekonstrukci bývalé ledárny má stavební povolení.

Na akci Pivovar žije dorazilo 500 lidí, kromě výstavy a koncertu organizátoři ruinu oživili malými trhy. Mnozí z návštěvníků uvnitř nebyli nikdy nebo před třiceti a více lety.

Na přelomu 80. a 90. let tu jako zootechnik státního statku pracoval rudnický musher a v současnosti místostarosta Jiří Vondrák.

„V Rudníku jsem od roku 1988. První, co jsem tehdy viděl, byl právě pivovar, protože jsem zde podepisoval pracovní smlouvu a čtyři roky chodil pro výplatu. V bývalém zámku byla kancelář, pracovala tam účetní, ekonomka, měli jsme tu porady,“ vzpomíná.

Ze zámku je dnes ruina, v podobně havarijním stavu jsou bývalé ležácké sklepy i sladovna. „Celý pivovar byl plně využitý, bývaly tu dílny, garáže a sklady se šrotem, obilím a osivem. V momentě, kdy odsud státní statky na začátku 90. let odešly, tak všechno skončilo,“ podotýká Vondrák.

Přestože komplex už třicet let chátrá, některé prostory včetně technologií se dochovaly v nečekaně solidním stavu. Například pivovarnické kádě.

„Musím říct, že zevnitř budova vypadá lépe než zvenku. Jsem překvapený, co se zde nachází za skvosty. Jako obec jsme rádi, že to tu začíná žít,“ říká rudnický starosta Aleš Maloch.

Architektonická kancelář Illex Design Josefa Smutného v minulosti plánovala rekonstrukci pivovaru ještě s původním holandským vlastníkem. V letošním roce by měla dotáhnout odkoupení nemovitosti od firmy DC Capital do konce a chce do ní investovat. Obě strany už podepsaly rezervační smlouvu.

Celý areál má rozlohu více než 7 000 metrů čtverečních, zastavěná plocha je ani ne poloviční. Jedinou opravenou částí je administrativní budova, kde kancelář v červenci rozjela jednoduché ubytování.

Galerie v kádích?
Tým kolem Josefa Smutného se nyní zaměří na budovu bývalého chladového hospodářství, která je z celého komplexu nejzachovalejší. Má mohutné zdivo a dodnes jsou na fasádě zbytky původní korkové izolace. Tesaři už opravili krov párníku a pokrývači vyměnili polovinu střechy. Podle architekta je „vlajkovou lodí“ projektu místnost v nejvyšším patře, kde se pivo z varny pomocí ventilačních systémů prvně zchlazovalo.

„Je to nejzachovalejší prostor v celém areálu, do kterého se dá bezpečně dostat. Mohly by se zde konat výstavy, debaty a přednášky. Rádi bychom, aby tu nějaká akce byla ještě letos, ale koronavirus to všechno zkomplikoval a musíme teď řešit celou řadu jiných problémů,“ říká.

Velký potenciál podle něj má i místnost, která se nachází o patro níž. Deset betonových kádí, které tu jsou, by rád přebudoval na originální galerii.

„Je to atypický prostor, který už nikdy nikdo nevyrobí. Zasloužil by si získat novou náplň, ať už to bude galerie, nebo pivní lázně. V každé nádrži by mohla být socha, návštěvníci by do ní sestoupili po žebříku,“ plánuje Smutný.

Vizi má rovněž pro obrovskou místnost v prvním patře, které přezdívá „kaple“. Původně sloužila pro uskladňování ledu. „Prostor má zajímavou akustiku. Pokud se nám podaří snížit vlhkost, která tu je, tak to bude ideální místo pro koncerty.“

Na přípravu projektové dokumentace pro revitalizaci památkově chráněného areálu si vyčlenil pět let. Jeho snem je komplex proměnit v městečko s apartmány, restaurací, bazénem, minipivovarem a obchody. Náklady na odvodnění a rekonstrukci budovy chladového hospodářství pražský architekt odhaduje na 50 milionů korun, celková oprava bude stát šestkrát tolik. Illex Design už má stavební povolení na vybudování výtahu a rekonstrukci fasády v bývalé ledárně.

Nejspíš smírně skončí po jedenácti letech soudní spor o prodej městského pivovaru - dnešního Primátoru - v Náchodě do rukou liberecké společnosti LIF. Náchodští zastupitelé schválili uzavření dohody mezi městem a Pivovarem Holba, který byl v tendru neúspěšným uchazečem a domáhal se neplatnosti původní smlouvy.

Zastupitelé projednali záležitost 27. července. Schválili jednomyslně, že město uzavře dohodu s nynějším vlastníkem pivovaru LIF. Podle ní město bude souhlasit se zastavením soudního sporu u hradeckého krajského soudu a uzavře s Pivovarem Holbou dohodu o narovnání.

Od Libereckého investičního fondu, jenž provozuje vedle Primátoru také pivovary Svijany a Rohozec, získá Náchod dar v částce jednoho milionu korun.

„Pro město tedy nevyplývají z tohoto rozhodnutí žádné další náklady, naopak získá částku ve výši jednoho milionu korun jako kompenzaci již uhrazených soudních výloh. Aktuálně je ve věci sporu se společností Holba o určení neplatnosti smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2009 nařízeno Krajským soudem v Hradci Králové jednání na 16. září 2020. Tato dohoda umožní smírné skončení sporu,“ uvedla mluvčí náchodské radnice Nina Adlof.

Podle starosty Jana Birkeho se na smírném řešení domluvily napřed obě firmy s tím, že nebudou vzájemně žádat žádné finanční nároky.

„Pro město však není možné, aby jednalo bez finančního nároku, jestliže jsme již za právní služby na trestní kauzu i tuto kauzu vynaložili celkem dva miliony korun. LIF poté nabídl jeden milion korun jako kompenzaci pro město čili Náchod zaplatí jen polovinu výdajů za právní služby. Všichni zastupitelé hlasovali pro, znamená to ukončení sporu s Holbou. Jinak by se soudní spor dostal v září znovu k první instanci,“ poznamenal starosta Jan Birke (ČSSD).

Náchod se s firmou LIF po prodeji pivovaru dohodl, že po pět let bude dostávat vždy milion korun ročně pro sport. „Je třeba říci, že LIF platil náchodskému sportu celkem deset let po milionu korun. Nyní po koronavirové pandemii nám věnovali zmíněný dar a přislíbili další milion korun i pro příští rok na sport. Byla to nabídka, která se nedala odmítnout,“ řekl starosta.

Město o dohodě nijak zvlášť neinformovalo. Odvysílalo přímý přenos ze zastupitelstva, nyní už na webu vyvěsilo i usnesení. Dohodu komentoval na sociálních sítích opoziční zastupitel Michal Kudrnáč (Zelení):

„Prodej proběhl v roce 2009 v režii tehdejší ODS a doteď ho pokládám ze jednu z nejhanebnějších věcí, které se v naší samosprávě odehrály. Bohužel je to ale krok, který už nejde vzít zpátky, změna majitele podniku podle stavu, v jakém se nacházel před 11 lety, by byla nesmírně komplikovaným procesem, který by poškodil jak město, tak pivovar. Navíc by jej ani nezískalo zpátky město, ale pravděpodobně by přešel do rukou Holby.“

„Dohodu o ukončení soudního sporu je tedy v současné situaci nutné jednoznačně uvítat a Primátor tak už definitivně zůstává v rukou Libereckého investičního fondu,“ napsal Kudrnáč na svém facebookovém profilu. Ocenil však LIF jako vlastníka, pod nímž se Primátoru daří.

Krajský soud žalobu Pivovaru Holba už třikrát zamítl. Po druhém zamítnutí rozsudek v roce 2012 potvrdil i Vrchní soud v Praze, takže prodej pivovaru platil. Pak však Nejvyšší soud v únoru 2016 rozsudek zrušil a rozhodl, jak by se spor měl posuzovat.

Pokud by soudy určily smlouvu jako neplatnou, LIF a město by si musely vrátit pivovar a částku 150 milionů korun. Město však za peníze již opravilo základní uměleckou školu a polikliniku.

Holba nabídla tehdy v tendru 185 milionů, avšak podle radnice by město inkasovalo pouze 136,5 milionu korun.

Policie stíhala za prodej pivovaru bývalého starostu Oldřicha Čtvrtečku (ODS), který vedl radnici do podzimu 2010. Náchodský okresní soud mu na šest let zakázal výkon veřejné funkce, v listopadu 2013 ho však krajský soud zprostil obžaloby z porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci veřejného činitele. V kauze podal dovolání k Nejvyššímu soudu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Jeho dovolání však soud v září 2014 zamítl. Čtvrtečka zemřel v roce 2016.

Primátor dosahuje ročních výstavů 120 tisíc až 130 tisíc hektolitrů piva. Vedle tradičních piv se zaměřuje na pivní speciály, velkou část produkce vyváží do zahraničí. Boduje i v mezinárodních soutěžích.

NÁZOR - Pozornost vědců, kteří zkoumají pijácké zvyky populace, se v poslední době zaměřila na to, jak karanténa ovlivňuje míru konzumace alkoholu, konstatují socioložka Emily Nichollsová a psycholog Dominic Conroy v komentáři pro server The Conversation. Odborníci z University od Portsmouth a University of East London rozebrali dopady březnového uzavření britských hospod - nedílné součásti života Britů - v rámci koronavirové karantény.

Rozmach britských hospod z 90. let je sice dávno pryč, ale i tak zůstávají místem, kde se lidé setkávají ve známém prostředí a cítí vazbu na komunitu, nastiňují akademici. Dodávají, že hospoda také poskytuje kulturně přijatelný prostor pro konzumaci velkého množství alkoholu.

V Británii nyní sílí obavy z nebezpečného pití v důsledku karantény, upozorňují autoři komentáře. Poukazují, že se diskutuje jak problém řešit při rozvolňování karantény, protože poslední průzkumy ukazují, že během ní zvýšila konzumaci alkoholu více než čtvrtina lidí.

"Naše rozhovory s lidmi během karantény ale nabízejí smíšenější obraz," pokračují Nichollsová a Conroy. Jejich zatím nedokončený výzkum naznačuje, že mnoho Britů sice hospody postrádá, ale po jejich znovuotevření se do nich nehrnou.

Pití doma vs. suchá karanténa
Rozhovory ohledně pijáckých návyků Britů, kteří dle svých slov "pijí společensky ", ukázaly rozdíly nejen v jejich dosavadním chování, ale také chování během karantény, uvádějí socioložka a psycholog. Přiznávají, že některé vedla nepříjemná zkušenost s absencí každodenní rutiny a stres z karantény k větší a častější konzumaci.

Jedním z důsledků uzavření hospod tak může být postupné přivyknutí na pití doma, upozorňují odborníci. Připomínají, že v Británii vzrostl prodej alkoholu v obchodech, což vyvolalo obavy z osamělého pití v karanténě z důvodu nudy či uvolnění stresu.

"Naše data v zásadě zrcadlí tyto obavy," píšou autoři komentáře. Zmiňují rozhovor se sedmatřicetiletou projektovou manažerkou, matkou malé dcery, která ke svému překvapení zjistila, že pije pětkrát až šestkrát týdně, ačkoliv před karanténou pila třikrát až čtyřikrát týdně - alkohol ji totiž pomáhal uvolnit se a přečkat den během pandemie.

Naopak, jiní respondenti využili karanténu jako příležitost k abstinenci, vyzdvihují Nichollsová a Conroy. Dodávají, že mnozí lidé také během karantény preferovali umírněnější pití právě kvůli uzavření hospod a nedostatečné socializaci, protože dle svých slov pijí pouze "společensky", a tak mohli omezit či vysadit alkohol bez obav ze sociálních dopadů, které by takový krok měl před karanténou.

Jako příklad uvádějí experti jednačtyřicetiletou učitelku, která chodí pravidelně do hospody, ale karanténu využila ke "zdravotní očistě", přestala téměř pít a naopak se zaměřila na stravu a cvičení. Je jinou otázkou, zda po karanténě obnoví své dřívější zvyky, ale výzkum naznačuje, že udržet si zdravější životní styl - omezit alkohol, přestat kouřit a začít cvičit - bude lehčí pro lidi ve vyšším postavení a stabilnější finanční situaci, dodávají akademici.

Virtuální hospoda
Respondenti, kteří vyjadřovali odpor k osamocenému pití a postrádali společenský rozměr návštěvy hospod, oceňovali virtuální socializaci a přiznávali, že během karantény pijí během videohovorů s rodinou či kamarády, uvádějí Nichollsová a Conroy. Jejich předchozí výzkum ukázal velkou vazbu mezi pitím alkoholu a přátelstvím, přičemž mnoho jejich respondentů přiznalo, že alkohol má u nich pozitivní roli při ulehčování intimity a sounáležitosti při online setkáních i v karanténě.

Jednačtyřicetiletý rodák ze Znojma Tomáš Hájek byl jedním z posledních branců, kteří byli v roce 1997 odvedeni na povinnou základní vojenskou službu. Osudové cesty jej naučily řídit bojové vozidlo pěchoty, ale také dělat špičkové víno. Dnes se učí vařit pivo. A chce, aby bylo stejně dobré, jako víno, kterému se dříve věnoval. „Vojnu by dnešní mladí kluci potřebovali,“ říká otec tří dětí.

Ve Znojmě se vyučil mechanikem-opravářem zemědělských strojů na Střední zemědělské škole ve Dvořákově ulici. „Ale oboru jsem se až na jeden měsíc před vojnou nikdy nevěnoval,“ naznačuje Hájek.

Krátce po škole narukoval na prezenční vojenskou službu. To bylo v dubnu 1997. Uniformu začal oblékat v dnes již neexistujících Žižkových kasárnách v Jarošově ulici ve Znojmě. „Byl jsem poslední branec, kterého armáda ve Znojmě odvedla,“ směje se Hájek. Tři dny pobýval na „Jarošce“, pak sloužil v Mikulově. „Učil jsem se řídit bojové vozidlo pěchoty, tak zvané bévépéčko. Tři měsíce jsem se učil, pak už jsem normálně sloužil,“ přibližuje Hájek.

Vojnu by dnešním mladým mužům docela přál. „Povinná vojna mohla klidně jeden rok zůstat. To nikoho nezabije a mladí by se tam naučili soběstačnosti, režimu, pořádku a úctě k nadřízeným. Já sám jsem žádnou šikanu nezažil, takže bych vojnu vřele doporučoval,“ myslí si muž. S bojovým vozidlem pěchoty jezdil na dvou cvičištích nad Mikulovem. „Jedno navazovalo přímo na kasárnu, na druhé se muselo přejíždět po polňačkách. Myslím si, že i dnes bych byl schopen bez velkých problémů BVP řídit,“ tvrdí muž, který šel do civilu s hodností desátníka.

Po vojně pracoval asi deset let jako číšník. Začínal v hospodě Pod mostem, lidé jej mohli potkávat také v restauraci Lidový dům nějakou dobu i v Suchohrdlech. „Na téhle práci mě bavila práce s lidmi. Zažil jsem veselé situace i rvačky. Z těch veselých rád vzpomínám třeba na běhy na lyžích okolo Liďáku. Občas jsem to točil. Byla to velká sranda. Vítěz dostal vždycky medaili,“ vzpomíná Hájek.

Nějakou dobu se věnoval ekologické likvidaci použitých stolních olejů. „Sváželi jsme použité oleje z restaurací. Vozili jsme je do Hostěradic, kde se z toho dělal metylester. Firma olej nahrubo očistila a pak se chemikálie vozila do chemiček, které produkt zpracovávaly. Byl to přídavek do paliva. To byla taky zajímavá práce,“ vzpomíná Hájek.

Potom ho osud zavál k vinařství. „K tomu mne dovedl švagr, známý znojemský vinař Kamil Piálek. Začal se věnovat vínu ve sklepě v Dobšicích. Já jsem zpočátku pomáhal, kde se dalo. Pak se Kamil dal dohromady s jeho kamarádem Jardou Jägerem. To bylo v roce 2011. Od té doby jsem se s Jardou věnoval výrobě vína. Jejich vinařství je sice menší, ale je jedním z nejvýznamnějších na Znojemsku. Svědčí o tom například dodávání vín do michelinských restaurací i fakt, že se kluci věnují skvělé gastronomii ve sklepě v Novém Šaldorfě. Jezdí za nimi kuchaři z výborných restaurací,“ přibližuje Hájek.

Také má rád dobré pití i jídlo, sám často vaří. „V kuchyni jsem dvakrát až třikrát týdně. Baví mě to. Vařím všechno kromě sladkých jídel. Nejraději dělám pro rodinu svíčkovou nebo guláše. Omáčky myslím dělám lepší než manželka. Ona zase umí skvěle jiné pokrmy, takže se doplňujeme,“ směje se Hájek.

Nakonec se místo vínu věnuje výrobě piva. „Teď se učím vařit pivo pro soukromého majitele malého pivovaru. Potkali jsme se na narozeninách společného kamaráda. Slovo dalo slovo a já se teď bavím vařením piva. Stavím se k tomu stejně jako k vínu. Na konci musí být kvalita. Zásadní rozdíl je v tom, že víno se dělá jen jednou za rok. Pivo každý týden. Navíc pivo vyžaduje přísnější nároky na hygienu a péči než víno. Je náchylnější na zkažení. Učím se od Petra Vachka, známějšího spíš pod přezdívkou Šnek, který je můj mentor. Věřím, že společně ve Znojmě nabídneme zajímavé a vyhledávané pivo. Mně tedy to, co vaříme, moc chutná,“ dodává.

V sobotu 1. srpna se při příležitosti 7. výročí krásnolipského Pivovaru Falkenštejn uskutečnila tradiční Krásnolipská nádhera. Hudebně pivovarský festiválek proběhl přímo na prostranství před pivovarem a lákal nejen na skvělé pivo, ale také na bohatý hudební program.

Zahrála emo-punková kapela DC Radio z Děčína, pražští freestyle rapeři Saysomething.cz, brněnští punkrockeři The Desperate Mind nebo Surovej Stefan z Rumburku. V pivovaru narazili také Výroční světlý 13° speciál.

Zrušené festivaly a velké akce se do chodu pivovarů a minipivovarů promítnout více než dvouměsíční uzavření restaurací a hospod.
Pivovary v kraji přežily koronavirovou krizi a téměř všechny se drží nad vodou. V nejtěžších dobách jim pomohli lidé, po rozvolnění vládních nařízení se jim navíc vrátili téměř všichni odběratelé ze stran restaurací a hospod. Minipivovary v kraji navíc dokázaly prodat navařené zásoby.