Novinky a zajímavosti ze světa piva

Po světě jsme známí jako národ pivařů, ale na velké experimenty s naším oblíbeným nápojem nás moc neužije. Ve výběru jsme stále konzervativní patrioti. Preferujeme piva z tradičních velkých pivovarů a víme, že pivo jedné značky má chutnat stále stejně. I přes širokou nabídku speciálů, svrchně kvašených piv a různých druhů radlerů u nás vítězí česká piva plzeňského typu. Vyplývá to z průzkumu obchodů Albert, který uskutečnily při příležitosti Mezinárodního dne piva.

Piva netradičních chutí to u českého konzumenta nemají úplně snadné. Svrchně kvašená piva jako ALE, IPA nebo stout si u nás hledají své fanoušky jen pomalu. Sáhnou po nich jenom 4 procenta Čechů. Nealkoholická piva si zvolí 7 procent lidí. Naopak vyššímu zájmu se těší radlery, vybrala by si je téměř jedna pětina Čechů. Největší oblibu si ale pořád drží česká piva plzeňského typu. Preferuje je šest z deseti lidí. Čeští pivaři mají také rádi, když pivo chutná pořád stejně. Neměnnou chuť preferuje šedesát procent z nich. Tomu odpovídá i zjištění, že osm z deseti milovníků piva upřednostní produkty z tradičního velkého pivovaru před těmi z malých restauračních.

Kromě názorů respondentů průzkumu potvrzují konzervativnost českého pivního trhu i spotřebitelů také statistiky obchodů založené na reálných prodejích. Ty ale ukazují, že rozšiřující se nabídka v prodejnách si najde své zákazníky. Pestrost pivní nabídky se pak nerozkročuje do světa, ale naopak se soustředí na Českou a lokální nabídku. „Zákazníkům nabízíme v prodejnách nejen pestrý výběr velkých českých pivních značek a regionálních piv, ale také piva z minipivovarů. Obliba regionálních i těchto lokálních piv roste, největší je ale stále zájem o ležáky a výčepní piva,“ popisuje Jiří Mareček, ředitel komunikace obchodů Albert.

„Právě ležáky a výčepní piva tvořily v prvním pololetí letošního roku osmdesát procent prodejů. Druhý nejvyšší zájem byl o nealkoholická piva. Tento segment v prodejích vytrvale roste a překonal již desetiprocentní hranici, což poukazuje na měnící se životní styl a důraz na zdraví i odpovědnost za volantem či v práci. Na druhou stranu ale také dokazuje, že pivo je prostě českým národním nápojem a pokud Češi nemohou zvolit alkoholickou variantu, rádi si dají i pivo nealkoholické. Pivní speciály pak tvoří osm procent a radlery jedno procento prodejů,“ doplňuje Jiří Mareček.

Ideální čas na pivo? Pátek nebo víkend a posezení s přáteli
Nejčastěji si pivo dáme či na něj zajdeme v pátek nebo přes víkend. Dělá to tak více než polovina dotázaných. Jenom jedenkrát od pátku do neděle na něj zamíří necelých 30 procent a vícekrát pak 23 procent. Naopak v průběhu pracovního týdne se tímto nápojem osvěží jen 16 procent Čechů a každý den jej pije jeden z deseti. Jako výjimečnou událost bere jeho konzumaci jedna pětina.

Ideální příležitostí je posezení s přáteli. Během něj si jej vychutnají tři z deseti milovníků piva. Tímto nápojem také doplňujeme jídlo, dělá to téměř jedna pětina konzumentů. 17 procent si jej zase nejčastěji dá při oslavách a 14 procent při sportu nebo po práci. Konzumaci piva ovlivňuje také roční období. „Zákazníci jej s oblibou kupují v průběhu celého roku, ale vrcholů dosahuje během léta a pak přes Vánoce a Velikonoce. V letní sezóně nejvíce roste zájem o nealkoholická ochucená piva. Z balení jsou to pak plechovky, které se snadno přenášejí a lépe se s nimi manipuluje,“ doplňuje Jiří Mareček.

Chuť a značka rozhodují
Při výběru piva u nás nejčastěji rozhoduje jeho chuť, dále pak značka a cena. Příležitost a nálada hraje při nákupu jenom menší roli. U piva stejně jako u vína Češi zatím moc neřeší jeho párování s jídlem. V obou případech hraje pokrm u výběru podle průzkumu jenom zanedbatelnou roli. Přitom podobně jako u vína dokáže správná kombinace pozvednout chuťový zážitek i u piva.

Letošní 10. ročník tradičního běžeckého závodu do vrchu, který se uskutečnil v sobotu 1. 8. 2020 v Bělé pod Pradědem, a jehož součástí bylo zároveň i Mistrovství ČR mužů, žen, juniorů a juniorek v běhu do vrchu, se Navzdory délce trati a obtížnému terénu s výrazným převýšením se Holba běh na Šerák setkává se stále větší oblibou nejen u profesionálních běžců, ale každoročně přivítá i vyšší počty závodníků z řad amatérských sportovců. V první srpnovou sobotu zavítali do Bělé pod Pradědem běžci z celé České republiky, aby poměřili své síly v jedné z několika kategorií, ze kterých si vybral dle svých možností každý, malé či starší běžce nevyjímaje. Celkem 165 běžců se zúčastnilo Holba běhu na Šerák, který byl zároveň i Mistrovstvím ČR mužů, žen, juniorů a juniorek v běhu do vrchu, na kterém startovalo 57 závodníků.

Nebylo poražených
Mistrovství ČR a Holba běh na Šerák pro veřejnost, měly totožnou trať o délce 9,5 km, z toho 4,5 km po asfaltu a 5 km lesními cestami, a celkovým převýšením 820 m, amatérští běžci si tak mohli porovnat své výkony s profesionály. Slunečné počasí a bezvětří přálo jak divákům, tak i účastníkům, kteří v náročném terénu předvedli skvělou formu. Zlatý mistrovský titul získal M. Chrascina, který zdolal trať s časem 40:45, nejrychlejší ženě T. Hrochové trvala trasa o 10 minut déle. Pozornost si zaslouží i výkon pana Merty, který v neuvěřitelných 85 letech zvládl Holba běh na Šerák za 2 hodiny a 26 minut, což je na této trati opravdu mimořádný výkon.

Junioři a juniorky se při svém mistrovském běhu na Šerák skvěle popasovali s 6 km dlouhou tratí, stejně jako jejich vrstevníci z řad veřejnosti v rámci Jesenického kondičního běhu. Na své si přišli i ti nejmenší sportovci a zároveň možná budoucí generace běžců, na startu se sešlo přes 50 dětí.

Skvělá nálada panovala celou sobotu
Nádherné počasí, natěšení účastníci a úctyhodné výkony se postaraly o skvělou atmosféru, která byla v cíli podpořena zaslouženou odměnou v podobě osvěžujícího občerstvení a vychlazeného piva Pivovaru Holba, který byl hlavním sponzorem celé akce. „I přes organizační náročnost se závody povedly na jedničku. Pivovar Holba je znám svým vztahem k přírodě Jeseníků, takže jsme velice rádi, že jsme i my mohli ze své pozice přispět k tomu, aby se tato každoroční skvělá akce vydařila,“ uvedl Ing. Ondřej Hnila, marketingový manažer Pivovaru Holba. Organizátoři jsou zároveň hrdí na to, že mohli podpořit sportovními potřebami Dětské domovy v Černé Vodě a Jeseníku.

Otavský zlatý slaví desáté narozeniny. Za tu dobu se ve strakonickém pivovaru uvařilo a prodalo na 40 tisíc hektolitrů. Oblíbená dvanáctka, která se vyznačuje zajímavou hořkou chutí připravila pro své milovníky překvapení. Na jeden den – sobotu 15. srpna se sníží jeho cena ve všech restauračních provozech včetně kempů. Stát bude pouze 20 korun.

„Otavský zlatý je jedno z našich nejúspěšnějších piv. Tato cesta nám přijde ideální. Jedná se o symbolický jeden den, ale věřím, že touto slevou uděláme našim zákazníkům radost,“ uvádí ředitel pivovaru Dušan Krankus.

Ve spolupráci s městem Strakonice, Městským kulturním střediskem Strakonice, největšími strakonickými sportovními kluby, Klubem českých turistů, Městem Písek je připravený dopolední program, který se odehraje pod pivovarem u restaurace Zavadilka. Akce je naplánovaná na sobotu 15. srpna, začátek bude v 9 hodin.

„Ti co přijdou, si budou moc vyzkoušet různé sporty- basketbal, florbal, fotbal, lední hokej, házenou, ve vodě se bude hrát vodní pólo. Během dopoledne bude připravené hudební vystoupení strakonické skupiny Pianko,“ uvedl Krankus s tím, že děkuje sportovcům strakonickým klubům TJ Fezko Strakonice, FK Junior Strakonice, HC Strakonice, HbC Strakonice 21, BK Strakonice.

Právě Dušan Krankus tu vypije symbolický půllitr s číslem 8 000 000.

Ležák, který byl poprvé uvařený v roce 2010 získal za dobu své existence celou řadu ocenění, například zlatou pivní pečeť v kategorii Prémiový ležák v roce 2014 na XXIV. ročníku Reprezentačních slavností piva v Táboře.

Otavský zlatý je společným projektem měst Sušice, Horažďovice, Strakonice a Písek, tedy měst, které spojuje řeka Otava. Tato strakonická prémiová dvanáctka v kempech na této zlatonosné řece nechybí. „Právě vodáci, turisté i jiní návštěvníci kempů si na Otavákovi tradičně pochutnávají nejvíce,“ připomněl Krankus.

V sobotu 15. srpna také startuje u pivovaru první ročník Otavského zlatého vodáckého půlmaratonu, který bude končit v Písku v restauraci Ostrov. Tu provozuje třetím rokem Michal Polodna. Městský objekt pomohl zrekonstruovat pivovar a vznikla zde tzv. Dudákovna, tedy výstavní restaurace strakonického pivovaru, která má speciální design i vybavení.

„Na Ostrově náročný den oslavíme diskotékou, která bude pokračovat do večerních hodin. Každý účastník vodáckého půlmaratonu od nás na cestu dostane litrovou láhev Otaváku s etiketou, kterou jsme nechali na tuto akci vyrobit,“ uzavírá ředitel pivovaru.

Nasik Kiriakovský začínal jako stavař, prodával auta a v roce 2009 vrátil do Dvora Králové nad Labem po třiceti letech pivovar. Pivo je pro něj prací i hobby zároveň, dovolenou si bez prohlídky pivovaru umí jen těžko představit. V rozhovoru pro MF DNES líčí mimo jiné to, že konkurence je čím dál větší nebo proč jeho pivo Tambor vozí bratři Formanové do zahraničí.

Můžete mi, prosím, vysvětlit, jak se ze stavaře stane pivovarník?
Vyrůstal jsem ve starém činžovním domě, kde žili převážně senioři. Babičku i dědu jsem měl v Řecku, takže to byli sousedi, kdo mě seznamoval s historií Dvora Králové nad Labem. Neustále vzpomínali, jaké to tu dřív bylo, a tím mě přivedli k zájmu o historii města, která zahrnovala i pivovarnictví. Starý pivovar fungoval do roku 1979, takže jsem ho ještě zažil a nosil tátovi z hospody dvorské pivo. Když pivovar skončil, všímal jsem si, jak to místní vnímají negativně. V Hradci Králové jsem studoval obor technické zařízení budov a měl kolem sebe spolužáky, kteří měli pivovarnictví v sobě. Pořád se bavili o tom, jak se dělají tanky, spilky, varny. Do pivovarnictví mě vtáhli ještě víc.

Kdy jste se poprvé pokusil vstoupit do tohoto oboru?
V roce 1993 se privatizovaly pivovary východních Čech a byla vyhlášená veřejná soutěž na pivovar Rychtář v Hlinsku. V té době jsem už měl rozjetou stavební firmu. Odjel jsem do Hlinska na prohlídku a zjistil jsem, že by pivovar vyžadoval velké investice v řádech stovek milionů korun, takže jsem od toho ustoupil.

Pivovar Tambor jste založil až v roce 2009…
Dva roky předtím jsem onemocněl a po operaci odjel na měsíční pobyt do lázní v Karlových Varech. Tam jsem najednou viděl sílu české značky a českého výrobku. Hrozně to na mě zapůsobilo. Řekl jsem si: Pojďme do Dvora Králové vrátit pivo. Díky podnikání jsem měl nějaké prostředky a rozhodl se, že si pivovar postavím sám.

Ve starých mapách jsem našel, že ve firemním areálu, kde od roku 1991 sídlíme, byl historicky vodní zdroj. Provedl jsem hydrogeologický průzkum a obnovil ho. Chemický rozbor ukázal, že je velmi kvalitní a voda je na úrovni kojenecké. Objížděl jsem malé i velké pivovary a zajímal se o technologii. Bavilo mě to, byla to taková badatelská činnost. Nechtěl jsem restaurační pivovar, ale malý, technologický, produkční pivovar. Takové u nás v té době vůbec nebyly. Pouze malé, nebo velké. Musel jsem proto jít vlastní cestou.

Jak dlouho trvalo, než se Tambor pevně usadil na trhu?
Trvá to roky. Po těch jedenácti letech jsme naštěstí součástí trhu, máme stálé zákazníky i místa, kde se naše pivo pravidelně objevuje. Elektronická evidence tržeb, protikuřácký zákon a další opatření bohužel způsobily, že dnes je mnohem těžší dostat sudové pivo do restaurací. Velké pivovary dominují na trhu a jednoznačně určují pravidla hry, hospodským poskytnou nejen vybavení, ale i peníze. Pivovary, jako je Tambor, absolutně nemají prostředky, aby si mohly dovolit takovýmto způsobem kupovat trh.

V posledních letech navíc raketově přibývají nové pivovary a konkurence je stále větší…
V roce 2009 u nás bylo osmdesát minipivovarů s průměrným ročním výstavem čtyřicet tisíc hektolitrů piva, dnes jich je víc než 500 s průměrný výstavem 500 tisíc hektolitrů. Situace se za jedenáct let zásadně změnila.

Pustil byste se do toho dnes znovu?
Se zkušenostmi, které mám, a s ohledem na konkurenci i současnou situaci na trhu bych do toho znovu už asi nešel. Finanční prostředky bych tomuto oboru nejspíš nesvěřil. V roce 2009 jsem pivovar zakládal s obrovským nadšením, chutí a radostí, chtěl jsem se pivem bavit. Dnes se tím už nebavíte, ale je to boj. V součtu s koronavirem je to boj o přežití.

Jak moc vážná pro vás byla koronavirová krize?
Ze dne na den přestaly chodit objednávky od hospod a restaurací. U sudového piva je přitom rentabilita největší. Přestože objem vyráběného piva šel podstatně dolů, pivovary neměly nárok na žádnou pomoc od státu. Zachránilo nás lahvové pivo, po kterém se naopak poptávka zvedla.

Teď je situace jaká?
V žádném případě se to nevrátilo do doby před koronavirovou krizí. Vypadly nám letní stánky, hudební festivaly, městské akce a tak bych mohl pokračovat. Hospody se sice znovu rozjely, ale není to žádná odbytová hitparáda. Nutí nás to hledat další možnosti a oslovovat podniky v jiných městech.

Překvapilo mě, že zdaleka nejvíc hospod, kde se točí královédvorské pivo, je v Brně.
Dlouhodobě tam máme obchodní zastoupení, navíc Brno je historicky nakloněné malým pivovarům. Brněnští hospodští byli v tomhle směru vždy hodně osvícení, velké pivovary tam nemají takovou sílu.

Naopak v mnoha dvorských restauracích Tambor chybí.
Někdy se pivo personifikuje. Myslím si, že mi úplně nepomohlo čtyřleté působení v komunální politice (mezi lety 2014 až 2018 byl zastupitelem Dvora Králové za hnutí Východočeši, pozn. red.), kdy jsem se často vyjadřoval k nepopulárním věcem. Někdo to třeba chápe jinak a pak vám to chce vrátit. Asi mě postihlo to samé, co pana Bernarda, když se chtěl stát senátorem.

Na první pohled se může zdát, že do procesu vaření piva nevstupuje příliš proměnných a rutinně se postupuje podle osvědčené receptury. Jak těžké je vařit stále stejně kvalitní pivo?
Zachovat stále stejnou kvalitu je pro malé producenty to největší umění. Standardizovat výrobu, jak to umějí velké průmyslové pivovary, vy nedokážete a pořád je tam velký podíl rukodělnosti. Všechny procesy výroby piva, od varny přes spilku až po ležácký sklep, dozoruje člověk, nehlídají to jen čidla a chemické rozbory. V tom je zároveň krása menších pivovarů.

Kontrolujete stále podniky, kde vaše pivo čepují?
Dnes už hlavně technologii, dříve jsme kontrolovali, jak hospodští pivo čepují. Oproti minulosti jsou dnes už úplně někde jinde. Hospoda v roce 2009 a ta v roce 2020 se nedá srovnat.

V roce 2009 vaše pivo popíjeli čeští jezdci na Rallye Paříž Dakar v Jižní Americe, v posledních letech ho do zahraničí vozí divadelníci bratři Formanové, pro které vaříte speciální edici. Jak k této zvláštní spolupráci došlo?
Můj bratr se ze studentských let dobře zná s Matějem Formanem. Petr Forman měl před třemi lety na Kuksu představení a hledal do svého stánku nějaký pivovar. Tam jsme se dali dohromady a začali pro ně dělat speciální „divadelní“ pivo pro jejich představení po celé Evropě. Máme radost, že se tak naše pivo dostane za hranice a Petr Forman nám dává zpětnou vazbu, jak lidem v Belgii, Francii nebo Velké Británii Tambor chutnal.

Zaměřujete se na ležáky a speciály. Velkou módou jsou svrchně kvašená piva. Neláká vás to také?
Nemůžu říct, že by mě to odrazovalo, ale díky technologii, kterou máme, jsme se specializovali na spodně kvašená piva. Od začátku jsem věděl, že chceme dělat dobrou desítku, jedenáctku a dvanáctku, k tomu jsme potom přidali silnější a polotmavá piva. K 10. výročí pivovaru Tambor jsme uvařili vídeňský ležák, což je zase úplně něco jiného než plzeňský typ piva. Chceme se držet toho, co relativně umíme a na co jsou naši zákazníci zvyklí. Na druhou stranu se svrchně kvašeným pivům do budoucna asi úplně neubráníme.

Trendem jsou ochucená piva. Dokonce se dá koupit nealkoholické pivo smíchané s coca-colou. Co si o tom myslíte?
Rozumím tomu, že velké pivovary mají svůj nealkoholický program. Některé druhy mi také chutnají. Nenazývám to ale pivem. Když si to z plechovky nalijete do sklenice, je to napěněná limonáda.

Jakým směrem se podle vás bude české pivovarnictví ubírat? Bude pokračovat trend malých pivovarů?
Myslím si, že budou vznikat nové, ale zároveň budou některé zanikat. Trh je už do velké míry nasycený a prorazit s novým pivem je čím dál těžší. Ještě důležitější je ekonomické hledisko. Otázkou je, zda lidé budou chtít investovat miliony korun do něčeho, co bude mít na trhu problém se prosadit. Další otázkou je, jestli se český zákazník úplně přemění z konzumenta klasického ležáku do – jak já tomu říkám – ochutnávače, který neustále zkouší různé druhy piv a značky.

Do jaké skupina patříte vy?
Jsem ochutnávač, neustále zkouším nová piva a rád si do pivovaru zajedu. I když jsem na dovolené, tak chci vidět, jak to tam dělají. Je to taková pivovarská dovolená. Navštívil jsem několik pivovarů v New Yorku, Londýně, Amsterodamu a dalších městech.

Jak vám chutnalo americké pivo?
Pivovary v New Yorku mě mile překvapily špičkovou technologií, všude jsem narazil na lidi, kteří pivo dělají s nadšením, jsou na něj obrovsky hrdí a zároveň mají širokou podporu blízkého okolí, které jim vyloženě fandí. Obecně mají mnohem výraznější a silnější piva, než na která jsme zvyklí v Evropě.

Pivo neošidíte. Tak by se dalo shrnout poselství někdejšího sládka a současného ředitele náchodského pivovaru Primátor Petra Kaluži. Češi jsou podle něj na kvalitu piva přísní. I díky tomu mají tuzemská piva vynikající kvalitu.

„Tady to je nejkrásnější místo na světě. Jsou tu zásoby piva a žádný signál,“ začíná Kaluža exkurzi po náchodském pivovaru. Stojíme v ležáckém sklepě, kde se nachází několik desítek obrovských tanků s různými druhy zlatavého moku.

Primátor je lokální pivo, náchodský pivovar byl založený už v roce 1872. V současnosti vyrábí 17 druhů piv. Účastníky exkurze baví zejména jedenáctka s názvem „Tchyně“. Podle Kaluži je pivo s originálním titulem oblíbené i v zahraničí.

Náchodské pivo mohou pít lidé například v Chile nebo i na Velikonočních ostrovech, v Rusku i v Číně. Zahraniční trh prý pivovaru pomohl během koronavirové krize. „Bylo to náročné období, protože jsme nevěděli, co bude. Naštěstí jsme žádné pivo nemuseli vylévat a podařilo se nám ho distribuovat za hranice,“ vypráví ředitel.

Várku piva může zkazit špatně vymytá káď
Zdůrazňuje, že české pivo má obecně výbornou kvalitu. „Je to jedna z mála surovin, která se nedá šidit. Do masa můžete přidat různé soli nebo koření, to u piva nejde. Navíc český zákazník je přísný a neodpouští,“ popisuje Kaluža.

Na jedné várce piva se podílí asi 48 lidí. Zkazit ji může jen jeden z nich. Zásadní je podle ředitele pivovaru dbát na správné čištění tanků a kádí. „Jednotlivec může ovlivnit celou várku piva. Špatně umytá káď může zkazit celou várku. Naštěstí se to u nás neděje,“ říká Kaluža.

Kromě samotné výroby piva mě při exkurzi zaujme lahvovna. Vozí se sem vratné lahve, které se v nerezových přístrojích myjí 40 minut. Stojí zde také robotický „inspektor“, který kontroluje, jestli na lahvích není nějaká vada, například uštípnuté hrdlo.

„Trochu nám dělali problém kuřáci. Občas do lahví nacpali průhledné obaly cigaret, které nešly vymýt a inspektor si jich nevšiml. Ale nakonec jsme si i s tímhle poradili,“ vypráví Kaluža.

Pokud se do Náchoda vydáte, můžete vyrazit také na exkurzi. Prohlídky mají 60 minut, lidé se seznámí s provozem pivovaru, historií i současností. Komentována prohlídka bez ochutnávky stojí 120 korun. Exkurze s ochutnávkou stojí 200 korun a trvá celkem dvě hodiny.

Kromě pivovaru si turisté mohou zpestřit den návštěvou dominanty města, krásného zámku, ve kterém jsou k vidění renesanční a raně barokní malby na trámových stropech, sgrafitta a fresková výmalba. Základní okruh stojí pro dospělého 140 korun.

„Náchodský zámek je krásnou ukázkou dobové architektury. I ten, kdo má rád gotické hrady, si najde své. Líbit se tady bude i těm, kdo mají raději rokokové interiéry,“ popisuje průvodce Martin Souček.

Místní vzácností jsou nástěnné koberce. „Víme, že v době, kdy tady pobývali Piccolominiové, tak se tady nacházelo asi 50 nástěnných koberců. Je škoda, že do dnešní doby se zachovalo jen 9 kusů,“ uvádí Souček.

V Náchodě mají dva medvědy
U zámku se bude líbit i dětem a milovníkům zvířat. Pár kroků od památky totiž stojí největší medvědárium v Česku. Obývají ho dva medvědi – Ludvík a Dáša. Ludvík sice celou dobu naší návštěvy spal téměř zimním spánkem, ale Dáša si před námi pochutnávala na syrových vejcích, které zručně rozlouskla a vysála.

„Dáša také miluje ryby v jakékoli úpravě, takže kupuji sušené rybičky. Ludvík má rád hrušky, hroznové víno a nějaké to sezonní ovoce,“ komentuje ošetřovatelka Jana Vlášková. Oběma medvědům je 27 let a už jsou pomalu v poslední třetině medvědího života. Podle ošetřovatelky spolu mají krásný vztah. Ošetřovatelka zdůraznila, že pokud lidé potkají medvěda ve volné přírodě, rozhodně by mu neměli koukat do očí.

Náchod je spojený také se spisovatelem Josefem Škvoreckým. Ten se tady narodil a v jeho knihách najdete o Náchodě několik zmínek.

Skoro třicetiletou tradicí se může pochlubit zvíkovský pivovar, který je jedním z nejstarších českých minipivovarů. O chod vyhlášené restaurace se k potěšení zákazníků stará početná skupina lidí, ale o provoz pivovaru jen sládek Vladimír Ličman. K ruce jsou mu jen majitelé pivovaru se svými potomky. A právě s nimi se potkala na jihu Čech při cestě po českých minipivovarech Drbna.

Hlavním tématem posledních dnů byl bezesporu nový typ koronaviru, který na čtvrt roku zastavil veškerou ekonomiku nejen v tuzemsku. Prakticky na nulu se zastavil odbyt a výroba také ve zvíkovském pivovaru. „Víte, jak se to říká. Důležité je nepo… se. Rozhodně si tím nenecháme ničit život,“ dodává s úsměvem Michal Voldřich. Ten v pivovarnické branži dělá už od osmdesátých let a jak sám vysvětluje zažil lepší i horší časy.

„Kdybych říkal, že nám nikdy v minulosti nehrozil krach, tak by to byl nesmysl a nafoukanost. Nyní ale určitě nejsme v nejhorší situaci, ve které jsme kdy byli. Musím říct, že se opravdu hodně snažíme a docela se nám i daří. Sice nejsem zastánce tvrzení, že všechno špatné je pro něco dobré, ale snažíme se i v případě koronaviru mít dobrou náladu na rozdávání. Měli jsme i po dobu krize moc dobré pivo a také věřím, že si naši zaměstnanci zaslouženě odpočali.“ doplňuje.

Minipivovary se staly trendem
Ne každý majitel minipivovaru ale bude na poslední měsíce vzpomínat podobně s úsměvem. Už teď je jasné, že z více než pěti stovek malých pivovarů řada nepřežije. „Myslím, že některé minipivovary by sice zavřely i bez koronaviru z důvodu třeba generační výměny. Na druhou stranu i proto, že se v rámci různých podpůrných projektů ze strany vlády na pivovarnictví trochu zapomnělo. Ale to je zas jiný příběh,“ shrnuje do pár vět dění posledních měsíců Josef Valenta, druhý spolumajitel.

Podle něho se po revoluci kolem minipivovarů točila malá skupinka lidí, kteří byli odborníci na slovo vzatí. „V posledních letech se vlastnění minipivovaru stalo takovým módním trendem, kdy si lidé něco podobného pořizují bez znalosti oboru pivovarství, hoteliérství a především ekonomiky. O všem mají velmi naivní představy a podle toho to také nakonec vypadá,“ říká.

Pivovar Zvíkov si během skoro třicetileté historie vybudoval slušné jméno nejen na jihu Čech, ale hlavně v Praze, kde najdete pípu s jeho logem hned na několika místech. Zvíkovské pivo si dnes dáte například U Buldoka na Smíchově, ve Zlých časech nebo v hostincích u Vodoucha.

„Vaříme stále nejvíce ležáku. Velmi dobré ohlasy máme také na pšeničné pivo, které je vlastně takovou naší typickou specialitou. My jsme byli ti, kteří v 90. letech uvařili první svrchně kvašené pivo v republice. Trendem posledních let jsou piva typu ALE nebo IPA. Dá se říct, že díky těmto specialitám se „chytilo“ hodně minipivovarů,“ popisuje ve zkratce aktuální nabídku sládek pivovaru Vladimír Ličman. Podle něho je například v horkých letních dnech větší zájem než kdykoliv jindy také o černé pivo.

„Sílí také zájem o nealkoholické nápoje. Máme například tankovou limonádu, bez konzervantů a bez umělých sladidel. Nealko pivo je pro minipivovar velmi složité udělat. Je totiž riziko, aby se to nezvrhlo jen v nízkostupňovité alkopivo. Jelikož máme poměrně propracovanou technologii, tak se můžeme pochlubit právě vlastním nealkoholickým pivem,“ shrnul.

Trendy se vrací
Z jeho povídání se zdá, že s pivem je to tak trochu jako s módou. „Těžko se popisuje, co je dnes trendy pivem. Ono se to totiž mění a zas vrací. Svého času jsme dělali třeba malinové pšeničné pivo, kterého jsme denně jen tady prodali padesát litrů. Pak o něj přestal být zájem a teď se to vrátilo,“ vypichuje. Na začátku devadesátých let navíc náš pivovar učil lidi pít kalné pivo. „Museli jsme lidem vysvětlovat, že kalné pivo neznamená zkažené. Zní to absurdně, ale začali jsme proto čepovat pivo do plecháčů, aby neviděli, že je kalné. Potom, co přišli na to, že to pivo je dobré, vrátili jsme se ke sklu. A jaká je situace teď? Když lidé dostanou kvasnicové nebo nefiltrované, klidně si i stěžují, že je málo kalné. V té době frčela desítka, dvanáctka a když se někdo chtěl odvázat, dal si černé pivo. Dneska mají lidé možnost vybírat ze stovek různých speciálů, které často pochází právě z minipivovarů,“ doplnil Voldřich.

Pivovar leží pouhých pár set metrů od královského hradu Zvíkov na soutoku Vltavy a Otavy na Orlické přehradě v Jižních Čechách. Vařením vlastního piva navazuje na dávnou slávu hradního pivovaru na Zvíkově. Pivovar je dnes pověstný i svou kvalitní kuchyní, dobrým ubytováním s wellness. Nabízí dohromady až 300 míst v restauraci, na venkovních terasách a ubytování v pětadvaceti pokojích.

„Myšlenka vybudování minipivovaru byla nezávisle v našich hlavách už nějakou dobu od revoluce. Jasnějších obrysů však začala nabývat kolem roku 1991, kdy Josef Valenta, jako bývalý reprezentant ve veslování, koupil pozemek na Zvíkově, kde právě často vesloval a současný sládek nás seznámil. Budovali jsme nejprve pivovar, pekárnu a také výrobnu uzenin. To vše tady na Zvíkově,“ vzpomíná Michal Voldřich.

Vždy zůstaneme minipivovarem
Dnes pivovar vyrábí hodně přes tisíc hektolitrů piva ročně a pokaždé se snaží číslo o něco málo navyšovat. Sami majitelé dodávají, že to však není podmínkou. „Postavili jsme si minipivovar za účelem, že vždy zůstaneme minipivovarem. Nechceme být nějakým velkým molochem. Samozřejmě, kdyby přišla nabídka, že by od nás odebíral například velký koncern restaurací, tak bychom do toho šli, pokud by to bylo ekonomicky výhodné, ale vždycky zůstaneme minipivovarem,“ vysvětlují. I proto se v tento moment vytočí zhruba šedesát procent zvíkovského piva právě v Pivovarském dvoře. „Pro nás je nejdůležitější kvalita a té se chceme držet. Proto dodáváme také do menšího počtu hospod. Nepotřebujeme za každou cenu prodávat v podmínkách, které naše pivo nebudou dělat takovým, jaké chceme. Zárukou musí být hospodský, který na kvalitu a dobré jméno bude dbát,“ dodává Voldřich.

Dobré jméno zvíkovského pivovaru neuniklo pozornosti národního pivovaru Budějovický Budvar, který nabídl minipivovaru spolupráci. „Oslovili nás, že by chtěli rozšířit svůj sortiment o speciály z našeho pivovaru. Takovou spolupráci jsme samozřejmě rádi přijali,“ potvrzují majitelé minipivovaru.

„Proč Budějovický Budvar a Zvíkov? Tak samozřejmě je to legenda. Je to prakticky jeden z prvních českých minipivovarů a jako první začal se svrchními kvasnicemi. S Michalem Voldřichem jsme spolužáci, je to velká osobnost. Ve Zvíkově pořádají Jarní cenu českých sládků a pivovarníky vzdělává na seminářích. Takže ten nesmí ve sbírce našich spolupracujících pivovarů chybět. Zvíkov je taková ikona. Jeho piva patří spíše ke konzervativním, ale v jižních Čechách se řadí mezi ty nejprogresivnější,“ doplňuje obchodní sládek národního pivovaru Budějovický Budvar Aleš Dvořák.

PETka pivu neuškodí, ale…
Kdo by si ze zvíkovského pivovaru chtěl donést pivo domů, má možnost zakoupit si přímo v Pivovarském dvoře různé druhy skleněných láhví ale i PET lahev s vybraným pivem. Nabízí se tedy otázka, jaký má zkušený pivovarník Michal Voldřich názor na pivo v plastu.

„Když si pivo šetrně natočíte do PETky a donesete si ho domů a rychle vypijete, tak se vážně nijak neznehodnotí. Vždyť v pivovarech si to slaďáci pro sebe dělali vždycky, ale rychle ho vypili. Pivo z minipivovaru se reálně dřív znehodnotí nějakou svou infekcí než tím, že je v takovém obalu,“ popisuje a jedním dechem dodává: „Piva v PET lahvích s dlouhou trvanlivostí je jiná věc. PET lahev není jednolitá látka, je to vlastně síťovina, kterou nám unikají molekuly kysličníku uhličitého ven a kyslík nám proniká dovnitř, což naprosto zlikviduje pivo. Pokud vám dá dokonce minipivovar na PETku trvanlivost tři měsíce, tak ho nekupujte, protože takové pivo se za tu dobu s jistotou zkazí. Tohle nikdy dělat nebudeme. U nás je hraniční doba pro PET lahev zhruba dva až tři týdny v důsledném chladu.“

Cena nemusí odpovídat kvalitě
Závěrem zhruba hodinové návštěvy se dostáváme k pojmu, který se posledních letech rozmohl především ve spojení s velkými obchodními řetězci. Co si představit pod označením europivo? „Před třiceti lety vznikl tenhle pojem jako označení pro univerzální pivo, které sice neurazí ani určitě nenadchne. Na druhou stranu vím, že to europivo, které si kupuji, bude vždy stejné a tudíž vím, do čeho jdu. Europivo se vyznačuje tím, že jde o zpravidla silně prokvašené pivo bez jakýchkoliv specifických vůní a chutí, tedy bez charakteru“ říká závěrem Vladimír Ličman a Michal Voldřich dodává ještě jednu krátkou poznámku. Podle něho je rozšířenou polopravdou, že levná piva musí být zákonitě méně kvalitní. „Je nesmysl myslet si, že pivo za sedm korun musí být nižší kvality. Těžko se to vysvětluje, ale skutečně to tak je. To, že je levnější, je často věcí řetězců, že ho mohou prodávat dočasně dokonce i pod nákupní cenou. Spousta značek si tuhle nálepku vysloužila neprávem. I pod deset korun si můžete koupit dobré pivo.“

Povídání s pány ze zvíkovského pivovaru by mohlo trvat několik hodin, náš čas se ale nachýlil ke konci. Pokud by i vás zajímalo, jak to v takovém minipivovaru chodí, není nic jednoduššího než do Zvíkovského Podhradí zavítat a absolvovat prohlídku prostor, kde se Zlatá labuť, Rarášek nebo třeba ALE a IPA vyrábí.

Budějovický Budvar loni uvařil rekordních 1,7 milionu hektolitrů piva a dosáhl také nejlepšího zisku od roku 2001. Podle generálního ředitele Budvaru Petra Dvořáka, který byl hostem pořadu Interview na televizi CNN Prima NEWS, chod národního pivovaru nijak zvlášť nepoznamenala ani pandemie koronaviru.

Vlivem pandemie na několik týdnů zavřely hospody a restaurace, které tak mohly prodávat pivo maximálně v kelímku přes okýnko. Pivo určené k čepování pivovary začaly stáčet do lahví a snažily se ho během karantény prodat co nejvíc.

Situaci se pokoušela vylepšit například iniciativa zachranpivo.cz, která v databázi neprodaného piva zviditelňovala pivovary, které měly příliš výrobků na skladu. Přesto nakonec musely české pivovary kvůli pandemii vylít desítky tisíc hektolitrů piva a přišly o miliardy korun. Český svaz pivovarů a sladoven dokonce odhadoval až 50% pokles prodeje v době karantény.

Podle Petra Dvořáka však Budějovický Budvar koronakrize v porovnání s jinými pivovary tolik nezasáhla. „Vylévání piva nás potkalo, ale nebyly to zásadní hektolitry. Týkalo se to hlavně nefiltrovaných piv a těch z tanků, čili té části výroby, která není tolik trvanlivá,“ řekl ředitel Budvaru, který se v posledních letech snaží pomáhat i menším tuzemským pivovarům.

„Spolupráce s menšími pivovary přináší pozitiva pro obě strany. My menší pivovary zviditelníme, že je jednoduše řečeno pustíme k pípě. Ony zase doplní naši nabídku o zajímavá piva,“ vysvětloval Dvořák.

Druhý největší exportér piva v Česku
Kromě tuzemského trhu se Budvar v budoucnu bude soustřeďovat i na to, aby dostával menší pivovary i do zahraničí. V současné době je problém v tom, že menší značky ještě nedisponují dostatečnými technologiemi na to, aby jejich pivo bylo dlouho trvanlivé, což je u zahraničního prodeje nezbytné.

Budějovický Budvar, v zahraničí známý jako Budweiser Budvar a v USA Czechvar (kvůli sporu s americkým „Budvarem“, pozn. red.) je druhým největším českým exportérem piva do zahraničí hned po Plzeňském Prazdroji. Na rozdíl od „Plzně“ je ale Budvar stále národním pivovarem.

Ani včerejší zatažené počasí neodradilo návštěvníky akce Pivní Festival Brno. Od středy až do soboty se na náměstí Svobody objeví dvě desítky pivovarů, díky kterým si mohou lidé vychutnat nejrůznější druhy kvašeného nápoje na jednom místě.

Oblíbený alkoholický nápoj si mohou dát návštěvníci akce Pivní Festival Brno. Dvacet pivovarů z celého Česka, ale i zahraničí, se jim představí na náměstí Svobody od 5. až do 8. srpna. Stánky jsou kolemjdoucím k dispozici od jedenácti ráno až do osmi večer. V případě zájmu se může návštěvní doba prodloužit.

Speciály nabízí pivovar MadCat. „K pivovarnictví jsem se dostal přes svého strejdu. Čepujeme podle toho, co je zrovna navařené a čeho je zrovna nejvíc. Nejoblíbenější je asi Iskra,“ popsal Jakub Man. S počtem zákazníků byl spokojený. „Ze začátku to bylo zoufalé, protože bylo poměrně zataženo. Pak se ale roztáhly mraky, udělalo se vedro, a najednou se sem nahrnulo plno lidí, takže to bylo super,“ dodal prodávající. Pití nabízí také například Axiom Brewery, Browar Raduga nebo Lucky Bastard.

Kromě piva i speciality z Gruzie
Zájemci si kromě vychutnání chmelového nápoje mohou vybrat i ze široké nabídky jídla. Na místě jsou k prodeji například valašské frgály, langoše, grilované oštěpky, párky v rohlíku nebo gruzínské speciality. „Moje mamka je peče, a tak nás napadlo, že bychom s tím mohli začít podnikat. V roce 2012 jsme založili firmu. Takto prodáváme už třetí rok, jezdíme na různé festivaly,“ sdělil Mamuka Murgulia.

Pravidelnou návštěvnicí je Andrea Prokešová. „Byla jsem už na podobných akcích. Pivo moc nemusím a vyloženě ho nevyhledávám, ale je fajn, že si tady můžeme popovídat s přáteli. Zatím je to fajn. Je tu hodně mužského osazenstva, to se mi líbí,“ ohodnotila. Ochutnat pití přišla i Kateřina Papírková. „Sama bych tuto událost nehledala, ale vzali mě sem kamarádi. Myslím, že by podobné akce mohly být i častěji. Je tady narváno, takže se to lidem asi líbí,“ řekla.

Konec jednorázových plastů
S ohledem na ochranu životního prostředí a boj proti jednorázovým plastům se organizátoři rozhodli neprodávat nápoje do jednorázových kelímků. Zájemci si tak mohou na akci koupit nevratné pivní sklenice. Za menší zaplatí 70 korun, půllitrová je bude stát o dvacet korun víc. Na vratné kelímky je záloha padesát korun. Na náměstí jsou rozmístěné stanice, kde lze kelímky vypláchnout.

Pivní festival Brno má už jedenáctiletou tradici a obvykle se koná dvakrát ročně. Organizátorem je společnost Break Point Communications. Vstup na akci je zdarma. Návštěvníci by měli dodržovat dvoumetrové rozestupy a dezinfikovat si ruce. Doporučené je i zakrytí úst a nosu v době, když kolemjdoucí zrovna nekonzumují jídlo nebo pití. Událost se bude konat také v termínu 9. až 12. září 2020.

Pivovar Holba se se svým jantarovým ležákem Holba Premium umístil mezi 8 jedinečnými výrobky na špici soutěže Regionální potravina 2020 v Olomouckém kraji. Titul z nejsilněji zastoupené kategorie Alkoholické a nealkoholické nápoje tak poputuje do Hanušovic.

Do tradiční celostátní soutěže, prostřednictvím které Ministerstvo zemědělství každoročně oceňuje nejlepší zemědělské a potravinářské výrobky, se v Olomouckém kraji přihlásilo na 42 výrobců s celkem 107 produkty. V pořadí 11. ročníku soutěže dominovala z hlediska největšího počtu soutěžních produktů právě kategorie Alkoholické a nealkoholické nápoje (s výjimkou vína z hroznů révy vinné), ve které prošlo hodnocením odborné komise 21 vzorků (převážně piv) od 10 regionálních výrobců.

Holba Premium, světlý ležák jantarové barvy s vyváženou chutí, hutnou pěnou a poctivým řízem, který má na svém kontě již 7 ocenění z celorepublikových i mezinárodních soutěží, si tak připisuje další úspěch.

„Holba Premium se dlouhodobě těší oblibě nejen laických milovníků dobrého piva, ale jeho kvalit si všímají také profesionální degustátoři různých soutěží. Vždy jsme si zakládali na tom, že jsme nedílnou součástí Jeseníků, a jsme proto vždy rádi, když nás jako svůj pivovar bere i náš kraj. Jeseníky nejsou jen adresou, na které vaříme pivo, jsou pro nás především zdrojem výjimečných surovin – vody, ječmene i chmele, které našemu pivu dávají nezaměnitelný charakter,“ komentoval nové ocenění Ing. Vladimír Zíka, ředitel pivovaru Holba Hanušovice.

Regionální potravina – celostátní soutěž podporující domácí výrobce lokálních potravin – každoročně vyhlašuje v celkem 9 soutěžních kategoriích napříč jednotlivými kraji vítězné produkty, jejichž společným jmenovatelem je výjimečná chuť i kvalita a zároveň splňují evropské i národní požadavky na kvalitu potravin. Přihlášené výrobky musí být vyrobeny v daném regionu s minimálním podílem místních surovin 70 %, přičemž hlavní složka musí být 100% domácího původu.

Pivovar HOLBA, a. s., tradiční český výrobce (od roku 1874) se sídlem v Hanušovicích je společně s pivovary ZUBR a Litovel součástí pivovarské skupiny PMS. Holba je regionální pivovar s celostátním dosahem, pivo však také vyváží např. na Slovensko, do Německa, Polska, Maďarska, Itálie, Finska, Švédska, Litvy, Estonska, Ruska atd., ale třeba i do Kolumbie.

Nejprodávanějším pivem je 11° ležák Holba Šerák, aktuálně se pyšnící zlatými medailemi z European Beer Challenge (EBC) a World Beer Awards (WBA) a oceněním Výrobek Olomouckého kraje. Úspěchy však slaví také Holba Premium – zlatá na EBC a stříbrná na WBA a druhé místo v soutěži České pivo. Jedinečnou součástí produkce pivovaru je výhradně čepovaný ležák Holba Keprník, vyráběný z podhorských ječmenů a ručně česaného horského chmele.

Po světě jsme známí jako národ pivařů, ale na velké experimenty s naším oblíbeným nápojem nás moc neužije. Ve výběru jsme stále konzervativní patrioti. Preferujeme piva z tradičních velkých pivovarů a víme, že pivo jedné značky má chutnat stále stejně. I přes širokou nabídku speciálů, svrchně kvašených piv a různých druhů radlerů u nás vítězí česká piva plzeňského typu. Vyplývá to z průzkumu obchodů Albert, který uskutečnily při příležitosti Mezinárodního dne piva.

Piva netradičních chutí to u českého konzumenta nemají úplně snadné. Svrchně kvašená piva jako ALE, IPA nebo stout si u nás hledají své fanoušky jen pomalu. Sáhnou po nich jenom 4 procenta Čechů. Nealkoholická piva si zvolí 7 procent lidí. Naopak vyššímu zájmu se těší radlery, vybrala by si je téměř jedna pětina Čechů. Největší oblibu si ale pořád drží česká piva plzeňského typu. Preferuje je šest z deseti lidí. Čeští pivaři mají také rádi, když pivo chutná pořád stejně. Neměnnou chuť preferuje šedesát procent z nich. Tomu odpovídá i zjištění, že osm z deseti milovníků piva upřednostní produkty z tradičního velkého pivovaru před těmi z malých restauračních.

Kromě názorů respondentů průzkumu potvrzují konzervativnost českého pivního trhu i spotřebitelů také statistiky obchodů založené na reálných prodejích. Ty ale ukazují, že rozšiřující se nabídka v prodejnách si najde své zákazníky. Pestrost pivní nabídky se pak nerozkročuje do světa, ale naopak se soustředí na Českou a lokální nabídku. „Zákazníkům nabízíme v prodejnách nejen pestrý výběr velkých českých pivních značek a regionálních piv, ale také piva z minipivovarů. Obliba regionálních i těchto lokálních piv roste, největší je ale stále zájem o ležáky a výčepní piva,“ popisuje Jiří Mareček, ředitel komunikace obchodů Albert.

„Právě ležáky a výčepní piva tvořily v prvním pololetí letošního roku osmdesát procent prodejů. Druhý nejvyšší zájem byl o nealkoholická piva. Tento segment v prodejích vytrvale roste a překonal již desetiprocentní hranici, což poukazuje na měnící se životní styl a důraz na zdraví i odpovědnost za volantem či v práci. Na druhou stranu ale také dokazuje, že pivo je prostě českým národním nápojem a pokud Češi nemohou zvolit alkoholickou variantu, rádi si dají i pivo nealkoholické. Pivní speciály pak tvoří osm procent a radlery jedno procento prodejů,“ doplňuje Jiří Mareček.
Ideální čas na pivo? Pátek nebo víkend a posezení s přáteli

Nejčastěji si pivo dáme či na něj zajdeme v pátek nebo přes víkend. Dělá to tak více než polovina dotázaných. Jenom jedenkrát od pátku do neděle na něj zamíří necelých 30 procent a vícekrát pak 23 procent. Naopak v průběhu pracovního týdne se tímto nápojem osvěží jen 16 procent Čechů a každý den jej pije jeden z deseti. Jako výjimečnou událost bere jeho konzumaci jedna pětina.

Ideální příležitostí je posezení s přáteli. Během něj si jej vychutnají tři z deseti milovníků piva. Tímto nápojem také doplňujeme jídlo, dělá to téměř jedna pětina konzumentů. 17 procent si jej zase nejčastěji dá při oslavách a 14 procent při sportu nebo po práci. Konzumaci piva ovlivňuje také roční období. „Zákazníci jej s oblibou kupují v průběhu celého roku, ale vrcholů dosahuje během léta a pak přes Vánoce a Velikonoce. V letní sezóně nejvíce roste zájem o nealkoholická ochucená piva. Z balení jsou to pak plechovky, které se snadno přenášejí a lépe se s nimi manipuluje,“ doplňuje Jiří Mareček.

Chuť a značka rozhodují
Při výběru piva u nás nejčastěji rozhoduje jeho chuť, dále pak značka a cena. Příležitost a nálada hraje při nákupu jenom menší roli. U piva stejně jako u vína Češi zatím moc neřeší jeho párování s jídlem. V obou případech hraje pokrm u výběru podle průzkumu jenom zanedbatelnou roli. Přitom podobně jako u vína dokáže správná kombinace pozvednout chuťový zážitek i u piva.