Novinky a zajímavosti ze světa piva

Před 55 léty se ve strakonickém pivovaru Dudák naposledy ledovalo. V Otavě, se speciálně upravenou cirkulárkou s velkým řezacím koutoučem pivovarští dělníci vyřezávali ledy, které se sekerou následně rozsekávali a pomocí bidel s kovovými hroty posouvali po hladině řeky do obrovské pivovarské lednice. Ta už dnes neexistuje, prostory slouží zcela jiným účelům.

V řece je ale stále speciální vpusť. Kusy ledu se vozily výtahem a házely se do lednice, což byl obrovský prostor, který přesahoval tři současná patra budovy stojící na Podskalí. Budova byla od té doby několikrát přestavěna. Jen pamětníci ví, jak byla tehdy uspořádána. Ale tam kde byla lednice, jsou dnes například pivovarské tanky, kde zraje uvařené pivo nebo sklady.

„Lednice měly pět na pět a vysoké asi 12 metrů. Led se tam dostával po šupnách, kam padal z kapsových výtahů. Po celou zimu byly plné ledu, který se tam neustále dodával. Led byl v pivovaru po celý rok," popisuje Jan Musel, který v pivovaru pracoval na různých pozicích od padesátých let do nového tisíciletí. S ledováním pomáhali jak zaměstnanci pivovaru, tak sezonní pracovníci zemědělských družstev z okolí, kteří v zimních měsících neměli takové vytížení.

Z dnešního pohledu se to zdá neuvěřitelné, jak mohl led vydržet i v největších vedrech, vše je dílem starých strakonických právovárečníků, kteří navrhovali architektonickou podobu budovy pivovaru. „Vnější hlavní stěna je na dřevěných pilotech, stojí totiž na tekutých píscích. A ta zeď je dvojitá. Navíc u řeky stojí stromy s velkými korunami, které na pivovar vrhají stín do dnes," vysvětluje Musel, který je autorem mnoha historických fotografií.

Led následně sloužil k chlazení piva přímo při vaření, odváželi si ho ale i hospodští, kteří ledem chladili svoje sudy. Jednalo se o práci velice náročnou, kterou vykonávaly dělníci pivovaru v těch největších mrazech. Ty byly v polovině minulého století naprosto běžné a trvaly často i celou zimu. Každé ráno se musel výtah vysekávat z ledu. Nejhorší bylo, když zamrzl i speciální řetěz z pásové oceli a kulových čepů, který táhl plechové kapsy s ledem. Kapsa měla rozměry 80x50x50 a měla díry.

Výtah měl asi 18 metrů na výšku a zvenčí byl obedněný prkny. Nad stropem lednic byl pracovník, který posouval led po dřevěných šupnách do vyústě. „Noční vrátní měli za úkol po určitých časových intervalech výtahy pouštět, aby nezamrzly," uvádí Musel s tím, že nejhorší byly pondělky. Přes víkend výtahy po každé zamrzly, spodní části se musely vysakávat z ledu a nahoru se lezlo po zamrzlých kapsách po celé výšce výtahu a kladivy se otloukali vodiče řetězu od ledu a rozmrazovali se autogenem. Na bezpečnost práce se nijak nekoukalo. Zajímavostí je, že v dnešní době mají ve vpusti výtahu vodáci zaparkované své lodě.

Sekera, která se používala při vysekávání měla dlouhé a úzké dno, to kvůli snazšímu dělení kry. Topůrko sekery bylo dlouhé, uzpůsobené sekání ve stoje. Vpustě do výtahů měly po obou stranách chodníčky, po kterých chodili dělníci, kteří postrkovali led. Na sobě museli mít dlouhé nepromokavé kabáty s kapucí, protože z výtahu tekla pořád voda.

Občas se prý stalo, že někdo spadl do vody, šel se osušit do kotelny a vrátil se znovu do práce. K neštěstí prý nikdo nedošlo. S ledováním pomáhali i zaměstnanci zemědělských družstev z okolí. Ledovalo vždy tak zhruba 15- 20 lidí. „Přes zimu měli mnohem méně práce, tak chodili k nám. Na pivo byli jako dělaní. Byla to práce náročná, ale v pivovaru byla výborná parta a pořád legrace," shrnuje Musel.

Přímo na Otavě se řeka prořezávala speciálně upravenou cirkulárkou na benzínový dvoutaktní motor, která byla posazená na kovových lyžinách. Díky nim jezdila po ledě. Řeka se pomocí kotouče cirkulárky přeťala napříč a pak se ledy vyřezávaly po produ a proti proudu. Kry se posouvaly příčným kanálem, kde se sekerami dělil na takové části, aby se vešly do „kapes" výtahu.

Ve sklepě bylo 6 lednic o rozměrech asi 5x5 metrů a výšce 12 metrů. Lednice od řeky byly chráněny dvoudílnou kamennou zdí o šířce jeden metr. Lednice pak sloužila k chlazení sudů s pivem. Sudy byly tehdy ještě dřevené. Led se také používal při chlazení piva, když se vařilo na spilce. „Spiláci si nakopali led a v putnách, které se používali na uhlí je nanosili do obrovských plováků na spilce, kde se chladila mladina," uvedl Musel. Plováky byly kulové nádoby na led.

Ledování zmizelo ze strakonického pivovaru v polovině 60.let s rozvojem moderních technologií a moderního čpavkového chlazení. Svou roli hrálo i počasí, již nebyly takové mrazy na jaké byli lidé zvyklí. Naposledy se ve Strakonicích ledovalo v roce 1966, tehdy už ale nebyla na Otavě taková vrstva ledu a tak ho museli zaměstnanci strakonického pivovaru nakutat na jednom z blatenských rybníků. Do Strakonic ho pak dopravili nákladními vozy.

Tmavé pivo s nasládlou chutí a krémovou čepicí se ve své domovině stalo národním nápojem, ba dokonce národním symbolem. Kdo chce ochutnat Guinness, však nemusí až do Irska. Pivo s harfou ve znaku se totiž vyrábí v padesáti zemích světa. A jeho historie je také bohatá. Na jejím počátku stál muž jménem Arthur Guinness.

Pivovarník a podnikatel, zakladatel věhlasného pivovaru, se narodil v roce 1725 do protestantské rodiny. Když mu bylo sedmadvacet, pronajal si spolu s mladším bratrem malý pivovar v nedalekém městě Leixlip, jen kousek od Dublinu. A tam to všechno začalo.

Bratři několik let podnikali společně, vařili lehké pivo podle starých osvědčených receptů a dařilo se jim.

Jenže Arthur to chtěl dotáhnout ještě dál a Leixlip už mu začal být malý. Proto leixlipský pivovar nechal mladšímu bratrovi a přestěhoval se do hlavního města. Do oka mu padl starý, chátrající a opuštěný pivovar v St. James's Gate.

Smlouva na 9000 let
Arthuru Guinnessovi bylo tehdy pouhých čtyřiatřicet let, když si roku 1759 pronajal zchátralý pivovar v St. James‘s Gate za pětačtyřicet liber ročně na celých devět tisíc let! Rok 1759 je mimochodem dnes na každé lahvi či plechovce s tmavým mokem.

Byl čas začít s opravami zanedbaných budov. A hlavně čas pustit se do vaření piva. Nového, dublinského. A jak se bude jmenovat? No přece po panu sládkovi, Guinness!

Arthur byl ambiciózní a v hlavě se mu rodily velké plány. Tehdy mu ale málokdo předpovídal úspěch, natož takový, jakého se dočkal. O konkurenci totiž nebyla nouze. V Dublinu v té době vařilo pivo dalších skoro sedm desítek pivovarů.

Ne obyčejné, ale tmavé pivo!
Guinness začal experimentovat se starými recepturami na výrobu piva. Nejdříve vařil obyčejné pivo typu „ale“, které se nijak zvlášť nelišilo od ostatních.

„Ale“, pivo svrchně kvašené, má předlouhou tradici a kdysi bylo velmi rozšířené mezi prostým lidem. Lehké, svrchně kvašené pivo a chleba, to byly ve středověku takřka základní potraviny.

Guinness měl se svými svrchně kvašenými pivy úspěch a už po deseti letech vyvezl první sudy do Anglie. A pak se pustil do výroby svého vlajkového nápoje, tmavého piva typu „stout“. Vsadil na poctivost a kvalitu, a to mu pomohlo k úspěchu. A také hlásal do světa, že jeho „stout“ je první ze všech. Což ale nebyla tak úplně pravda, protože první zmínky o tomto typu piva se objevily už asi o sto let dříve.

Kdo převzal živnost po Arthuru Guinessovi? Kde všude po světě si toto pivo můžete koupit? Je Arthur Guinness autorem nejen slavného piva, ale také neméně slavné Guinnessovy knihy rekordů?

Čokoládový amorek, svíčka plná srdíček, polštářek s roztouženými hrdličkami... Už jste vyzkoušeli kde co a zatím žádný z valentýnských dárků nevzbudil u vaší drahé polovičky patřičné nadšení? Zkuste letos své láskyplné vyznání zhmotnit v kouscích z e-shopu Plzeňského Prazdroje a další slova budou zbytečná! Milovníky i milovnice lahodného pivního moku zaručeně potěšíte stylovým oblečením, praktickými doplňky či užitečnými drobnostmi v barvách oblíbené značky. Některé z nich je možné dokonce dekorovat osobním přáním nebo jménem.

Nadčasovou ozdobou dámského šatníku se stanou pastelově červené šaty Pilsner Urquell. Pohodlné šaty s 3/4 rukávy a se zadním zapínáním opticky zeštíhlují postavu – v pase se lehce rozšiřují a mají tedy decentní áčkový střih. Přidanou hodnotou tohoto modelu jsou postranní kapsy, kam se dá bezpečně schovat každá maličkost. Pánové se ve společnosti blýsknou pozlacenými (dvanáctikarátové zlato) manžetovými knoflíčky s logem Pilsner Urquell ze speciální edice. Pozornost spolehlivě upoutá také krásný dřevěný motýlek s dekorem Pilsner Urquell. A pokud zůstanete doma, během sychravých večerů spolehlivě zahřeje měkoučká deka Pilsner Urquell s obrázkem Jubilejní brány, která byla postavena v roce 1892 na počest 50. výročí pivovaru a od té doby patří k jeho symbolům.

„Vykozlím ti úsměv na tváři!“ Kozlí triko ze 100% bavlny s tímhle optimistickým příslibem je k mání v slušivém dámském i pánském provedení. Na výlet do přírody se určitě bude hodit praktický trekový batoh s retro logem připomínajícím 50. výročí první várky hořkého ležáku Radegast. Trendy městský batoh s kvalitním koženým upnutím s tradiční pečetí Pilsner Urquell navíc můžete doplnit výšivkou se jménem svého miláčka.

Designový dvoulitrový Growler Pilsner Urquell stačí v oblíbené hospůdce naplnit čerstvě načepovaným pivem Pilsner Urquell a vychutnat si jej v pohodlí domova. Vítaným tipem na valentýnský dárek z e-shopu Plzeňského Prazdroje jsou také pivní sklenice různých tvarů a velikostí, na které si můžete nechat vygravírovat osobní přání nebo jméno. Stačí v objednávce uvést do poznámky text, který si přejete vybrousit. A stejně postupujte i v případě, že chcete na vybrané tričko či mikinu nechat vyšít jméno obdarovaného.

Zbyňku Burešovi mohou nejen obyvatelé Paskova být vděční za to, že po více než sto letech obnovil tradici vaření piva v tomto městě. Vaří Obecní desítku, dvanáctku nazvanou Borloch a třináctku Perkajst. V období Vánoc nabízel také speciál, a sice jedenáctistupňovou Vánoční kometu.

„Dříve jsem si vařil pivo v garáži a říkal jsem si, že bych si jednou chtěl postavit minipivovar. Z dnešního pohledu to vidím jako nejhorší rozhodnutí v životě,“ poznamenal Zbyněk Bureš, který momentálně zažívá nejkrušnější období.

Kvůli vládním nařízením, která mají bránit šíření nákazy koronavirem mu spadly příjmy na méně než deset procent. „Přitom stále musím platit odvody za zaměstnance a také hypotéku, kterou jsem si vzal na budovu. Technologie pivovaru jsem nakoupil za peníze, které jsem měl našetřené,“ přiblížil.

Koupí Panského pivovaru Zbyněk Bureš obnovil tradici vaření piva v Paskově. „U náměstí jsem měl malý objekt, ale ten se mi pro potřeby pivovaru příliš nezamlouval, a tak jsem se poohlížel po něčem jiném,“ vysvětlil.

Práce starých mistrů
„Líbí se mi historické budovy, staré věci, práce starých mistrů. To, co dělali, mělo hlavu a patu. Shodou okolností jsem se dostal tady do tohoto prostoru a padlo mi to tu do oka. Jsou tady nádherné klenby a líbí se mi i to, jak je celý objekt členěný,“ pokračoval s tím, že až následně se dozvěděl, že tento objekt už kdysi sloužil jako pivovar. „Poslední pivo se tu uvařilo v roce 1913, takže dneska těžko najdeme nějaké pamětníky.“

Ještě před koupí pivovaru si Zbyněk Bureš udělal pivovarnickou školu, následně se mohl pustit do vaření piva.

„Vaříme Obecní desítku, což je historický název. Kdysi se tady vařil Paskovský kozel, ale ten je profláknutý, dneska se pojí spíše s Velkými Popovicemi. Vzhledem k tomu, že Paskov byl hornické město, tak vaříme dvanáctistupňového Borlocha, což je v překladu první vyhloubená jáma při zakládání, zřizování šachty. Do každé díry patří skřítek, což je u nás třináctistupňový Perkajst. Na Vánoce jsme dělali polotmavou Vánoční kometu s nádechem skořice, která lidem poměrně chutnala,“ přiblížil paskovský sládek a dodal, že vaří klasickým způsobem z kvalitních surovin bez příměsí, pasterizace a filtrace.

V poslední době vzniklo nejen ve zdejším regionu mnoho pivovarů. Zbyněk Bureš však upozorňuje na to, že produkují pouze dvě nebo tři procenta spotřeby v celé republice.

„Není jednoduché lidi přesvědčit, že pivo z malého pivovaru je zdravější než z velkého. Odvětví ale rozhodně není k zahození. Sem tam se podaří někde uchytit. Velké pivovary už nás začínají vnímat. Kupříkladu Plzeň si udělala vlastní minipivovar, aby mohla jezdit po soutěžích,“ poodhalil Bureš.

Skalní fanušci pivovaru
A kteří lidé patří mezi skalní příznivce Panského pivovaru? „V létě k nám jezdí hodně cyklistů, protože jsme kousek od cyklostezky z Ostravy do Beskyd. Pravidelně nás navštěvují členové Cykloklubu Hrabová. Lidé pak pivo hodnotí kladně a vrací se k nám,“ řekl Bureš.

„Černé pivo všem hodně chutná, protože není moc sladké. Desítku každý hodnotí jinak. Pro někoho je moc hořká, pro jiného zase sladká. Každý si musí najít svou chuť. Někteří, kteří začali pít Borlocha, pak říkají, že už jiné pivo nepijí.“

V budoucnu by pak Zbyněk Bureš chtěl výrobu rozšířit o svrchně kvašená piva, ale v současné situaci na to nemá ani pomyšlení. „Finanční situace je tristní,“ pokrčil rameny.

„Přitom máme smělé plány. Chtěli bychom vytvořit i pokoje pro hosty a také pivní lázně či kádě. Ovšem momentálně na to nemáme peníze. Nezbývá nám nic jiného než doufat, že se situace co nejdříve zlepší,“ uzavřel Bureš.

Novou linku skoro za šest milionů korun, na níž se kromě plechovek stáčí pivo i do skleněných a PET láhví, má od loňského prosince.

Kamenice nad Lipou (Pelhřimovsko) 8. února (ČTK) - Pivovar Kamenice z Kamenice nad Lipou na Pelhřimovsku začal vedle láhví stáčet pivo i do plechovek, aby mohl víc prodávat v obchodech. Čtyři pětiny produkce zatím v sudech odebíraly hospody, které jsou od loňského jara zavírané kvůli epidemii. Podnikání pivovaru se kvůli tomu minulý rok prakticky na pět měsíců zastavilo, řekl ČTK jednatel Milan Houška.

Společnost vaří pivo od roku 2017 v někdejším panském pivovaru v Kamenici nad Lipou, který opravila. Vloni prodala 11.500 hektolitrů piva namísto plánovaných skoro 21.000 hektolitrů.

Do restaurací se znovu nemůže od 18. prosince. "V lednu jsme měli tržby proti plánu 23 procent. Protože my nejsme primárně zavření vládou, náhrady jsou skoro nula," řekl Houška k ekonomice pivovaru.

Kamenické pivo se teď prodává v několika prodejnách, z výdejního okénka v pivovaru a přes firemní e-shop, s možností využít dovoz piva. Bílé pivovarské dodávky jezdí do Prahy nebo Brna, po Vysočině i do jižních Čech. "I když si někdo objedná dvě tři basy, tak mu to dovezeme domů," uvedl Houška. Nově pivovar vstoupí do obchodů řetězce Albert. "Už máme smlouvy podepsané, někdy od března bychom tam měli začít dodávat," řekl.

Pivovar pomocí úvěrů investuje, aby se vyrovnal s velkými výkyvy odbytu při protiepidemických nařízeních. Novou linku skoro za šest milionů korun, na níž se kromě plechovek stáčí pivo i do skleněných a PET láhví, má od loňského prosince. "V podstatě počítáme s tím, že by se do pěti let měla zaplatit," řekl Houška. Předchozí malá ruční linka na plnění láhví musela vloni kvůli výpadkům prodeje sudového piva jet na tři směny. Plechovky zpestřily nabídku pivovaru. "Zájem o plechovky je čím dál větší," řekl jednatel.

V ležáckém sklepě pivovaru teď také přibylo 11 nerezových tanků, čímž se jeho kapacita zvýšila o 660 hektolitrů na 25.000 hektolitrů. Tuto investici podle jednatele urychlily zkušenosti z minulého léta. Když po jarní pauze otevřely restaurace, prodej piva skokově stoupl. "Byl ohromný boom, i proto, že lidé nikam nemohli jet. Nám třeba chybělo měsíčně 1500 hektolitrů, které bychom prodali, ale neměli jsme je navařené," řekl Houška. Předpokládá, že se situace bude opakovat i letos.

V pivovaru pracuje 20 lidí a dalších 15 v jeho restauraci. Peníze na mzdy pracovníků zavřené restaurace dostává společnost z programu ochrany zaměstnanosti Antivirus. V lednu požádala o náhradu z programu Covid gastro za nařízené uzavření provozovny kvůli pandemii. Jednatel řekl, že zatím neví, kdy tyto peníze budou. Firma přitom musí splácet úvěry.

"Teď nám řeknou, že Antivirus končí v únoru a kurzarbeit není schválený, takže od března jsme v podstatě bez peněz," řekl. Podnik podle Houšky vládní nařízení dodržuje. "Ale od března, když nám nedají náhrady na zaměstnance, otevírám hospodu," prohlásil.

Pro milovníky zlatavého moku je to dobrá zpráva. Minipivovary v Olomouckém kraji by koronavirová krize neměla položit. A to přesto, že řada z nich zažívá kvůli vládním omezením výpadky tržeb. Hanácký pivovar šel loni s produkcí dokonce nahoru. A to i přes to, že se zcela zastavila možnost prodávat pivo do hospod.

Stejně jako ostatní mohl loni fungovat bez omezení pouhých pár měsíců rodinný Pivovar Jadrníček v Náměšti na Hané na Olomoucku. Jeho hlavním úsilím tak v loňském roce bylo co nejvíce eliminovat ztráty způsobené dopady koronaviru.

„Loni jsme šli dolů zhruba o třicet procent, což v covidové době nepovažuji za vůbec špatný výsledek,“ říká spolumajitel pivovaru Luboš Jadrníček.

Podle něj je ale hodně špatný letošní leden. „Museli jsme snížit výrobu, tři týdny jsme vůbec nevařili pivo. Teď už zase vaříme,“ podotkl Jadrníček.

„Museli jsme si pořídit vlastní profi stáčírnu“
Minipivovar podobně jako ostatní citelně zasáhlo uzavření hospod. Své speciály totiž dodává do patnácti restaurací na Olomoucku.

„Museli jsme se rychle přizpůsobit. Zřídili jsme už loni na jaře výdejní okénko, kvůli covidovým omezením jsme pořídili i profi stáčírnu, která nám umožňuje stáčet až tři stovky lahví za hodinu. Hodně dobře se teď prodávají i patnáctilitrové soudky, které si berou lidé domů. Zato velké sudy 30 a 50 litrů se teď kvůli uzavřeným restauracím neprodávají. Zhruba polovinu vyrobeného piva prodáváme přes okénko, druhou polovinu si lidé objednávají na rozvoz,“ popsal Jadrníček.

Prostějovský Pivovar U Ječmínka je spojený s restaurací stejného jména. Pochlubil se, že piva vyráběl loni jenom o něco méně než v „necovidových“ letech.

„Protože vaříme a rozvážíme jídlo, hodně lidí si teď objednává spolu s jídlem pivo. Hodně se nám osvědčuje akce k jídlu nad pět set korun pivo v PET láhvi zdarma,“ sdělila jednatelka pivovaru Lucie Szoma.

Také z tohoto pivovaru jdou teď dobře na odbyt malé soudky. „Řada milovníků piva si totiž kvůli uzavřeným hospodám koupila domácí výčepní zařízení,“ podotkla Szoma.

I tak ale čekají v Prostějově stejně jako v jiných minipivovarech na zázrak. „Tahle doba je neskutečně psychicky náročná. Nepotřebujeme nic jiného, než aby nám stát umožnil úplně normálně podnikat se vším všudy. Kéž by to bylo už o Velikonocích,“ přeje si Lucie Szoma.

Pivovar Chomout v Olomouci byl jedním z malých pivovarů v republice, které loni na jaře spustily e-shop.

„Jsme s výrobou o něco níž, ale zvládáme to. Nejen díky e-shopu a rozvozům piva s jídlem. Významnou část produkce dodáváme do tří obchodních sítí na Olomoucku,“ popisuje manželka majitele pivovaru Barbora Omelková.

Růstu produkce nezabránil ani koronavirus
Husarský kousek se podařil Hanáckému pivovaru Olomouc. Ten v prvním covidovém roce dokonce zvýšil výrobu.

„V našem minipivovaru jsme loni vyrobili asi o čtvrtinu víc piva než v roce 2019. Nebýt koronavirových zákazů a omezení, rostli bychom ještě rychleji,“ uvedl jednatel pivovaru Pavel Hanuštiak.

Ne všechno pivo se však v Hanáckém pivovaru vyrábí pod vlastními značkami. „Vaříme i pro Létající pivovary. Je to nyní zhruba 40 procent naší produkce,“ objasnil Hanuštiak.

Další pivo z Hanáckého pivovaru putuje do několika velkých obchodů a do sítě pivoték na Moravě i v Čechách.

„V době, kdy jsou uzavřené restaurace, je potřeba vyvinout daleko větší úsilí, abychom pivo prodali. Je to náročné, ale zvládnout se to dá,“ doplnil.

Zdroj: https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/olomoucky-kraj-minipivovary-pandemie-koronavirus-krize.A210203_592644_olomouc-zpravy_mip

Pivo Bernard Bohemian Ale získalo ocenění „Nejlepší nový český ale desetiletí“. Cenu udělil odborný časopis Pivo, Bier & Ale. Ten zhodnotil vývoj uplynulých deseti let českého pivovarnictví, kritéria byla kvalita nápojů, originalita receptur i ochota pivovaru vykročit o neznáma. „Odvahy bylo na českém konzervativním trhu potřeba opravu hodně. A také pokory,“ řekl k udělení cen šéfredaktor časopisu Pavel Borowiec. Kritéria naplnil Rodinný pivovar Bernard beze zbytku.

Oceněné svrchně kvašené pivo belgického typu vyrábí Rodinný pivovar Bernard od roku 2014. Podnět na rozšíření sortimentu o pivní speciál přišel ze strany belgického spolumajitele, kterým je pivovar Duvel Moortgat. „Abychom mohli vyrábět svrchně kvašené pivo, museli jsme postavit vlastně pivovar v pivovaru — samostatné potrubí, filtrace, přetlačné tanky, kvasné tanky atd.To proto, že se nesmí potkat svrchní kvasinky používané pro Ale s kvasinkami pro spodní kvašení,“ vypočítává vrchní sládek Josef Vávra, čemu bylo nutné vyhovět.

Pivo dobré, ALE nikdo ho neznal
Slušnou práci odvedl marketingový tým, aby na podzim 2014 odstartoval prodej se vší parádou. „Museli jsme zpropagovat novinku a zároveň edukovat širokou veřejnost, pro kterou byl tento druh piva neznámý,“ popisuje nesnadný úkol ředitel marketingu Tomáš Lipták.

Pro český pravopis nešikovný název tohoto druhu piva se nakonec stal inspirací a zároveň zábavnou součástí reklamní kampaně. Zaujal už první vzkaz vyslaný do světa na billboardech „Pište ale, ALE čtěte ejl“. Následně se glosovaly třeba účinky silného piva „Nejsem ležák ALE pěkný divoch“, či „Nepijte na ex ALE radši na chuť“. Pozadu nestála ani děvčata z marketingu, která přišla s vlastním pojetím „Pár už jsem jich měla ALE první byl jen jeden“. Slogan na Velikonoce 2015 vyvolává úsměv i po letech „Pomlázka se plete z osmi ALE jazyk už ze dvou“.

Na balení novinky pivovar použil už dobře zavedené lahve s patentním uzávěrem, ale také úplně nové privátní třetinky s korunkovým uzávěrem a podle inspirace z Belgie u nás do té doby nevídané balení na pivo – sektové lahve o objemu 75 cl.

Český ALE, světový úspěch
Rodinnému pivovaru Bernard se podařilo v České republice prošlapat cestu typu piva, které je známé především na západ od našich hranic. S příchodem Bernard Bohemian Ale a po „edukační kampani“ i v našem království ležáků našla svrchně kvašená piva řadu příznivců a dnes je už mnohem běžnější položkou v nabídkách českých pivovarů a restaurací. „S Bohemian Ale jsme přišli v čase, kdy už se lidé rozhlíželi, zajímali se o novinky, odlišné chutě, speciály. Reakce českého trhu byla velmi dobrá,“ vzpomíná spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.

Brzy se ukázalo, že potenciál piva Bohemian Ale přesahuje hranice České republiky. Už rok následující po uvedení na trh byl tento nápoj v prestižní světové soutěži World Beer Awards v Londýn ě označen jako nejlepší v kategorii Strong Belgian Ale a stal se tak nejlepším pivem tohoto typu na světě. Že nešlo o náhodu potvrdily výsledky řady dalších porovnání v České republice, Německu, Portugalsku, Španělsku, Francii či Austrálii, ve kterých pivo získalo celkem 24 ocenění, z toho 17 prvních míst a zlatých medailí.

Výjimečné pivo, výjimečná spolupráce
„Že se nám podařilo dohodnout s Karlem Gottem, aby pro náš Bohemian Ale namaloval sérii obrazů, které budou sloužit jako etikety na sektové lahve s Bernard Bohemian Ale, je jednou z krásných kapitol příběhu tohoto nápoje i našeho pivovaru. Byla to pro nás velká čest,“ podotkl Stanislav Bernard k limitované edici, kterou s podařilo s Karlem Gottem vytvořit. Celkem z mistrova ateliéru mělo vzejít pět obrazů, na ten poslední už bohužel nedošlo. Aktuálně pivovar nabízí kompletní čtveřici takto ozdobených piv v ucelené limitované kolekci.

Bohemian Ale
Bohemian Ale není jediný výrazný počin Rodinného pivovaru Bernard. V roce 2009 představil zcela nový druh nealkoholického nápoje na bázi sladu Švestka, na který za rok navázal také skvělou Višní, čímž otevřel celý nový segment nealkoholických nápojů. Dnes jde o samozřejmou součást sortimentu mnoha výrobců nápojů a nezbytnou položku prodejen a restaurací. Pivovar jako první přišel na trh s nealkoholickým polotmavým pivem. Senzací se stalo zavedení retro lahví s patentními uzávěry, jako zjevení na unavené oči zákazníků zapůsobily originální dřevěné přepravky, stále oblíbenější jsou přepravky na jedenáct lahví atd.

Na jihu Moravy vzniklo navzdory opatřením proti šíření koronaviru a omezováním provozu hospod a restaurací pět nových minipivovarů. Jeden z nich převzal technologii jiného podniku. Počet subjektů podnikajících v odvětví se tak zvýšil na 61. Uvedl to Filip Vrána z Mendelovy univerzity.

„Vzhledem k pandemii covid-19 nelze zaručit, zda se tento počet nebude rychle měnit, protože není jasné, zda všechny provozy budou ještě pokračovat,“ uvedl Vrána. Dokazuje to například několikrát odložené otevření Pivovarského domu Poupě v centru Brna, které bylo původně naplánované na září loňského roku. „V dopadu koronakrize je velký rozdíl mezi mikropivovary, které se zabývají převážně výrobou takzvaných craft beer prodejných v lahvích, a mezi malými pivovary, produkujícími klasická kvalitní piva, kterým vždy lépe slušely sudy. Segment čepovaného piva je samozřejmě postižen řádově víc než segment piva lahvového,“ uvedl za pivovarský dům Poupě Marek Tichý. Většina malých pivovarů a minipivovarů se musela kvůli omezení gastronomických provozů, na kterém byla existenčně závislá, přeorientovat na jiný způsob odbytu. „Zefektivnili jsme výrobní procesy a rozšířili sortiment. Ve větší míře jsme se zaměřili na výrobu plechovkové piva, ve kterém vidíme potenciál do budoucnosti,“ uvedl Martin Šibal, majitel skupiny Czech Craft Beers, která provozuje značky Lucky Bastard a Moravia. Jedním z pivovarů, který loni otevřel, je brněnský EFI Pivovar spojený s hotelem, wellness a restaurací. „Doba na otvírání nejen pivovarů je složitá. Přesto si myslíme, že spolu s naším e-shopem, kde zajišťujeme distribuci hlavně chlazeného vakuově baleného jídla a piva, to zvládneme a lidem pivo dokážeme doručit až domů, když na něj nemůžou do restaurací,“ uvedl Tomáš Urbánek z EFI Pivovaru. Kromě Brna vznikly loni nové pivovary v Šardicích na Hodonínsku, Louce u Znojma a v Sivicích na Brněnsku.

Své zaměstnání v Pivovaru Kamenice musel na nějaký čas vyměnit za lisování pantů ve fabrice. Za novou práci byl ale Dominik Bořil vděčný. Pivovar v Kamenici nad Lipou, který stojí především na dodávkách piva do restaurací, musel totiž svůj provoz v této době značně omezit. „Dělám ve sklepě, kde přetahuju pivo do tanků a hlídám jeho kvalitu. V posledních měsících už ale bylo práce méně a v pivovaru nás na ni bylo hodně,“ přemítal takzvaný sklepák Dominik Bořil.

Jednatel Pivovaru Kamenice nad Lipou Milan Houška tak šesti svým zaměstnancům domluvil práci v tamní firmě Edscha Automotive Kamenice. „V Edsche jsem dělal zhruba tři a půl měsíce. Kvůli pandemii ale hodně lidí skončilo bez práce, takže jsem rád, že pan Houška byl tak ochotný a „postaral” se o nás,“ pochvaloval si Bořil, který v pivovaru pracuje téměř od jeho otevření, tedy přes tři roky.

Současný stav je podle jeho slov pro mnoho lidí tím nejhorším, jaký nás mohl potkat. „Musíme to ale nějak zvládnout, i když to není moc lehké,“ povzdychl si Bořil.

Za velmi špatnou považuje aktuální situaci i Milan Houška. „Již čtvrtý měsíc jsme nepřímo zavřeni. Byli jsme nuceni na to reagovat a vyřešit si to sami, protože stát nám žádné náhrady nedá,“ poznamenal jednatel kamenického pivovaru.

Pracovníci pivovaru se do zmíněné kamenické fabriky možná ještě vrátí. „Zhruba čtrnáct dní už tam nepracují, protože Edscha má omezený provoz kvůli tomu, že jim v automobilovém průmyslu začínají klesat poptávky. Domluvili jsme se tedy, že začátkem února uvidí, jestli se k nim naši lidé budou moci zase vrátit,“ sdělil Milan Houška.

Ostatní zaměstnanci Pivovaru Kamenice jsou na šedesáti procentech platu doma. „Navíc jsme na nějakých pětadvaceti, maximálně třiceti procentech letošních plánovaných prodejů. Minimum piva dodáváme do obchodní sítě v lahvích nebo plechovkách,“ informoval Houška.

Výdejní okýnko pivnice se jim provozovat nevyplatilo. „Okýnko jsme zavřeli, protože to je ekonomický nesmysl. Je lepší nechat lidi doma, než topit a platit další energie, když pak máte tržby tři tisíce korun denně. To bylo ztrátové a nemělo to absolutně význam,“ kroutil hlavou Houška.

Teď se pivovar chystá na jarní sezonu. „Doufáme, že od Velikonoc se provoz zase spustí. Naše pivo leží ve sklepě dva měsíce, takže teď začínáme vařit pivo, které budeme prodávat koncem března,“ prozradil Milan Houška.

Jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili si z vyhlášení výsledků světové pivní degustační soutěže Meininger’s International Craft Beer Award v kategorii piv plzeňského typu a ležáků minulý týden odnesla piva ze Svijan. Zlatou medaili získalo silné pivo Svijanský Kníže 13 %, stříbrnou nefiltrovaný Kvasničák 13 %. O umístění rozhodla jury složená z odborníků z řad pivovarníků, sommeliérů a senzorických expertů z několika zemí.

Soutěž International Craft Beer Award pořádá vydavatelství Meininger Verlag, specializující se na tituly o víně a o pivu, teprve od roku 2014, ale za tu dobu se stala významnou světovou přehlídkou různých pivních stylů. Při hodnocení piva využívá speciálně vyvinutou metodologii ochutnávek přihlášených vzorků. Piva tak nesoutěží navzájem, pro individuální popis jejich vlastností – vzhledu, vůně, chuti a pitelnosti – se využívá stobodová stupnice. Získané ocenění pak doprovází senzorický popis v podobě speciálního diagramu, který může posloužit k zběžnému popisu piva. Od letoška se výsledky soutěže nevyhlašují naráz, ale každý měsíc je věnován jedné konkrétní kategorii. Leden pořadatelé vyhradili pro piva plzeňského typu a ležáky.
Pivovar Svijany si zakládá na tradičním výrobním postupu vaření piva na dva rmuty, kvašení v otevřených kádích a dlouhodobém zrání piva v ležáckých sklepích. Všechna jeho klasická, nepasterovaná česká piva doprovází dlouhý seznam různých cen. Svijanský Kníže stál naposledy na stupních vítězů v loňských světových degustačních soutěžích World Beer Idol (stříbrná medaile) a World Beer Awards (bronzová plaketa). Také Kvasničák 13 % se pravidelně umisťuje na stupních vítězů nejrůznějších soutěží, stříbrnou pozici v Meiningers Craft Beer Awards například obhájil již podruhé.

Z Meininger’s International Craft Beer Award si Svijany odvezly řadu cenu již v přechozích ročnících soutěže. Například v roce 2015 převzaly zlatou plaketu za studena dochmelovaný ležák Svijanský Rytíř 12 %, v roce 2018 ji získal rovněž Svijanský Kníže 13 % a v roce 2019 pak Svijanská Kněžna 13 % (v kategorii tmavé pivo českého typu). Loni získal zlato v kategorii český ležák plzeňského typu Svijanský Máz 11 %.

„V podobných situacích vždy opakuji, že zásadní jsou pro nás hlavně reakce běžných spotřebitelů a našich fanoušků, ale že ocenění od odborníků si samozřejmě také nesmírně považujeme. Tak je tomu i tentokrát. Všechna podobná ocenění nám totiž dokazují, že jsme se vydali správnou cestou, když jsme vsadili na skutečně tradiční výrobní postupy českého piva,“ řekl k nejnovějšímu ocenění svijanských piv sládek Pivovaru Svijany Petr Menšík. „V tomto případě nás to těší o to více, že se ocenění dočkala dvě silná piva, což je kategorie, na níž si ve Svijanech velice zakládáme a v níž máme na českém trhu trvale bezkonkurenční postavení.“
------------------------------
Svijanský Kníže 13 % silnější sváteční pivo, vyráběné tak, aby ještě více vynikly chutě a vůně typické pro ležáky. Pivovar jej vyrábí nejdéle ze všech silných piv – již od poloviny devadesátých let – a je také nejoblíbenější: tvoří téměř polovinu celkového výstavu silných piv ve Svijanech. Vyznačuje se příjemně hořkou a plnou chutí.

Kvasničák 13 % při výrobě neprochází filtrací, takže je v něm zachován plný obsah kulturních pivovarských kvasinek. Jemně zakalené pivo se vyznačuje příjemně hořkou chutí a lze je servírovat přímo ze svátečních dvoulitrových skleněných džbánů nebo litrových designových lahví. Dodává se i v sudech.