Novinky a zajímavosti ze světa piva

Obliba domácího vaření piva v Česku a na Slovensku roste. Letos je to ale poprvé, co bude mít jeden z domovarníků jedinečnou možnost uvařit si pivo dle svého receptu ve spolupráci s Plzeňským Prazdrojem. Vítězem soutěže, kterou pořádal Cech domácích pivovarníků spolu s plzeňským pivovarem, se stal Martin Březa. Své pivo uvaří jako podzimní speciál programu Volba sládků. Pod názvem Vítěz ho pivní fajnšmekři budou moci během září ochutnat ve více než tisícovce podniků po celé republice.

„Obliba domácího vaření piva a experimentování se surovinami i postupy u nás stále roste. Cech domácích pivovarníků, který pivní nadšence sdružuje, má nyní už více jak 1600 členů a jejich počet se stále zvyšuje. Členové Cechu se mezi sebou podporují, sdílejí zkušenosti, vyměňují si tipy i recepty. Jako cech se snažíme o zvyšování kvality domácí produkce piva a pořádáme také degustační soutěže“ přibližuje Roman Holoubek, předseda Cechu domácích pivovarníků, z.s..

Nyní je to poprvé, co bude mít jeden z domácích sládků možnost uvařit si svůj recept v plzeňském pivovaru. Během historicky prvního oficiálního setkání plzeňských sládků s domovarníky, které proběhlo 26. června na půdě Prazdroje, došlo k vyhodnocení výzvy o nejlepší recepturu na domácí vaření piva pořádaného pod hlavičkou programu Volba sládků. Výzvy, kterou vyhlásil Cech domácích pivovarníků spolu s Prazdrojem, se zúčastnilo přes 40 domovarníků a nabídli své originálními receptury, od piv typu IPA až po méně obvyklé styly belgického původu.

Vítězné pivo uvařil Martin Březa z Čelákovic. Do soutěže poslal recepturu na belgický pivní styl Grisette. Ten byl v minulosti oblíbený zejména mezi horníky pracující v belgicko-francouzském pohraničí. Pivo tohoto typu jim sloužilo jako osvěžení po namáhavé šichtě. Odborná porota složená ze sládků Plzeňského Prazdroje ocenila jeho nejpropracovanější recepturu, která je současně realizovatelná i na zařízení velkého pivovaru. „Bylo to pro mě velkým překvapením, ale samozřejmě mám obrovskou radost. Pivo vařím především pro zábavu a také proto, že rád zkouším vše nové. Na spolupráci s plzeňskými sládky se už velmi těším,“ říká vítěz soutěže Martin Březa.

Program pivních speciálů Volba sládků se dlouhodobě věnuje rozvoji pivní kultury. Pravidelně spolupracuje s malými pivovary a nyní nově i domácími pivovarníky. „Domovarníci jsou v tom nejlepším smyslu slova nadšenci s obrovským zájmem a vášní pro pivo a jeho vaření. I když se jedná o amatéry, je mezi nim i řada talentovaných „sládků“, kteří dokáží i ve skromných domácích podmínkách uvařit opravdu kvalitní a chuťově skvělé pivo. Byli jsme velmi příjemně překvapeni pestrostí a propracovaností receptur, které domovarníci do výzvy poslali. Naším cílem je dlouhodobě rozšiřovat povědomí o nejrůznějších druzích piva a kultivovat českou pivní kulturu. Podpora talentovaných sládků z prostředí domácích pivovarníků k tomu rozhodně patří,“ přibližuje Tomáš Drahoňovský, manažer Volby sládků.

Pivo s názvem Vítěz uvaří sládci Volby sládků spolu s autorem originálního receptu v průběhu léta, v září pak bude speciál dostupný na čepu více než 1000 podniků po celé republice.

Majestátní štít bývalého pivovaru nad řekou, to je jedna z pohledových dominant Litoměřic. Atraktivní podívanou to ale už léta končí. Vstupu do samotného areálu na západním předměstí brání plot a aspoň podle cedule i pes. Historická budova pustne, o novém využití brownfieldu se jen spekuluje, postoj soukromého majitele k investičním záměrům není zřejmý. Jako nejreálnější se tady jeví vznik nové obchodní nebo obytné zóny, existují ale i odvážnější návrhy. Mezi ty patří termální lázně s hotelem z diplomové práce Romana Balšána. Za tyto návrhy ocenilo studenta architektury Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Dnes 31letý Balšán se narodil v Litoměřicích a při studiích architektury na UMPRUM přemítal, jak by šlo postupně rekonstruovat tak obrovský areál s rozměrnými budovami v malém městě, kde na to nejsou finance. Nakonec ho přemýšlení dovedlo k diplomové práci s vizí lázní.

„Navázal jsem na to, že se Litoměřice chtějí stát energeticky soběstačné díky geotermálnímu vrtu,“ vysvětluje začínající architekt, který má dnes studio v Praze a pracuje na různých zakázkách. „Přišlo mi také škoda, že se pořád řeší pivovar v centru města a tento zůstává stranou,“ dodává Balšán.

Kompletní půdorysy budov včetně rozsáhlých sklepení získal od kolegy, který se dříve také věnoval tomu, v co bývalý pivovar přeměnit. „Sice jsem tam nikdy nebyl, ale prošel jsem řadu fotek od lidí, kteří do areálu potají lezli a třeba tam hráli airsoft,“ líčí Balšán s tím, že si tak postupně skládal komplexní obrázek rozlehlého areálu.

A navrhl do něj trochu strašidelně působící hotel i s rozhlednou a báječně vyhlížejícími bazény. Na odvážnou, dva roky starou diplomku ale pomalu sedá prach. „Je to v šuplíku,“ přiznává architekt. Je ale rád, že si práce všimli na MPO a v roce 2020 ji ministerstvo dalo zvláštní cenu.

Město je připraveno na ústupky
Podle katastru nemovitostí patří dnes areál společnosti CUBO Investments. Plány soukromého majitele s litoměřickým brownfieldem nejsou zřejmé, na jeho stránkách je jen e-shop s nanorouškami. Kontaktní číslo uvedeného mobilního telefonu je nedostupné. Majitel má chátrající objekt zvenčí zabezpečený, pro stavební úřad tak brownfield nepředstavuje problém. Podle informací Deníku jednatel firmy zatím nemá v plánu objekt prodat případnému investorovi, i když už měl vzniknout v pořadí druhý zásadnější investiční záměr - po vizi obchodní zóny také plán na zónu obytnou.

Objekt je v ochranném pásmu městské památkové rezervace. V územním plánu Litoměřic stojí, že by město rádo zachovalo stávající panorama. To tvoří soustava tří budov, jimž se ovšem propadá střecha. Bezpečně konzervovat nebo renovovat obrovské soudomí by bylo nejspíš neúnosně nákladné. Lidé na úřadě jsou ale přístupní jednáním. „Jsme nachystaní a připravení nechat popřípadě udělat změnu územního plánu,“ potvrzuje vedoucí odboru územního rozvoje Venuše Brunclíková. „Ale bude nás vždycky zajímat, jak bude při příjezdu do Litoměřic tato lokalita vypadat,“ upozorňuje Brunclíková.

V západním předměstí, kde je i městský hřbitov a zimní stadion, vidí úřad potenciál. „Otevření Cháberova mostu zásadně změnilo jeho význam. Dosud jde o skladové a technické zázemí Litoměřic, přestože už je jedním ze dvou hlavních vstupů do města,“ připomněl již dříve městský architekt Jan Mužík.

Po dlouhé přípravě spustil 23. června svůj provoz pivovar Poupě, který najdete v Dominikánské ulici v centru města. Doplnil tak již dříve otevřenou restauraci s názvem Pivovarský dům Poupě. Těšit se můžete na svrchně kvašená piva a další speciály. První oficiální sadu piv by návštěvníci mohli ochutnat na začátku září v rámci Pivních slavností Františka Ondřeje Poupěte.

Podnik navazuje na tradici městského pivovaru v Brně, ve kterém na začátku 19. století vařil proslulý sládek František Ondřej Poupě. Jeho vybavení je ale podle majitele pivovaru Marka Tichého jedno z nejmodernějších v Česku.

„Sládek Poupě byl vizionář a je dodnes uznávanou osobností v oboru. Obnovení pivovaru s jeho jménem je výjimečná příležitost, při které navazujeme na jeho práci. Je to do určité míry i závazek, dát našemu pivu jeho jméno,“ dodává Marek Tichý, který před 8 lety Pivovarský dům Poupě se svými společníky koupil v dražbě.

Pohnutá historie pivovaru
„Slavný pivovar začal v druhé polovině 19. století stagnovat. Prostory budovy nedovolovaly další růst a k tomu se přidal problém s nedostatkem vody. V 60. letech 19. století zanikl a prostory byly využívány jako byty nebo skladiště. Během 2. světové války byla budova částečně vybombardována a v 80. letech se z její části stal Dům brněnských stavbařů, který od revoluce jenom chátral,” líčí Brněnská drbna.

„My jsme tzv. Dům stavbařů koupili se zájmem, aby znova ožil jako pivovar. Dnes už totiž existují způsoby, jak vařit pivo i v centru Brna,“ sdělil Brněnské drbně Tichý. Budovu se společníky zrekonstruovali a před rokem v něm otevřeli restauraci. „Současně jsme plánovali spustit i pivovar, bohužel doba covidová tomu nepřála. Kvůli potížím s dodáním zařízení a dalším problémům jsme jej tak mohli spustit až nyní,“ vysvětluje Tichý, který je povoláním architekt.

Obnova zaniklých pivovarů se stává jeho specialitou – před více než 20 lety totiž podobně s kolegy koupili a oživili Dalešický pivovar, tak dobře známý z filmu Postřižiny. „Jsme na podobné startovní čáře jako tehdy, jen tentokrát místo ležáků budeme vařit svrchně kvašená piva. Je to zajímavá kombinace současných trendů a historie, vždyť sládek Poupě také vařil jen tzv. svrchňáky, ležákům naopak moc nevěřil,“ říká Tichý.

Nabídka piv
V pivovaru nyní díky modernímu vybavení sládci mohou uvařit téměř jakékoliv pivo. „Máme v plánu vytvořit určitou základní nabídku několika piv, a pak reagovat s novými druhy podle oblíbenosti, trendů nebo i sezóny. Zařízení na to máme,“ říká Ladislav Němeček, sládek pivovaru Poupě. Toho „vychoval“ Dalešický pivovar, kde před dvanácti lety začal vařit.

„Pro mě je Poupě splněný sen. Mám tady možnost experimentovat a využít inspiraci, kterou jsem za ta léta sládkování načerpal,“ dodává. Teoreticky podle něj pivovar v jednu chvíli může mít v tancích až 14 rozdílných druhů piva. Ročně pak v pivovaru plánují navařit tisíc hektolitrů piva.

Myšlenka majitelů ale není do budoucna nekonečně rozšiřovat výrobu a vařit víc a víc. „Záměrně chceme udržet množství omezené a soustředit se výhradně na úplné pivní šperky, které budou vzácné jak kvalitou, tak množstvím,“ vysvětluje Marek Tichý. V odkazu sládka Poupěte chce pokračovat i vytvořením tzv. pivní laboratoře. „Stejně jako Poupě chceme vaření piva posouvat dál a experimentovat. Ne však ve smyslu vynalézání nových druhů piva, zajímá nás například výzkum pivních kvasinek a jejich využití,“ uzavírá Marek Tichý.

Sládek Poupě
Brno má spoustu zpola zapomenutých velikánů, kterými by se mohlo chlubit. Že v Brně působil nejslavnější sládek české historie František Ondřej Poupě, ví ale jen málokdo. Sládek Poupě (1753 – 1805) byl proslulý svým vědeckým přístupem k vaření piva –⁠ do jeho výroby zavedl například používání teploměru nebo pivní váhy, předchůdce alkoholmetru. O vaření piva také vydal několik spisů a v Brně měl i první pivovarskou školu na světě.

Voda, chmel a ječný slad – opakoval prý, podle pivovarského historika Filipa Vrány, svým žákům Poupě. A dodával: „Pšenici na koláče, oves pro koně, ječmen pro pivo.“ „Pšenice má podle Poupěho v sobě hustou šťávu, která se pro svou maznou a lepkavou vlastnost nedá tak dobře rozpustit jako ječmen, ovsi přisuzoval ještě horší vlastnosti a některé další plodiny pro výrobu piva zcela zamítal. Dnes se přitom vrací do módy a poučené i nepoučené pivovary hledají, čím by konzumenty zaujaly – trochu proti zásadám prvního pivního vědce v zemích Českých. Další Poupěho poučka „kde se nedostává učitelů a základního naučení, tam se nedostává příležitosti k osvícení rozumu,“ jako by platila stále, filozofuje Vrána.

„František Ondřej Poupě se narodil v Českém Šternberku, jako syn kováře. Ještě před svou plnoletostí nastoupil do učení v pivovaru ve Velké Bíteši, kde byl sládkem jeho starší bratr Jan. Kolem roku 1780 se stal sládkem hraběte Karla z Windischgrätzu ve Štěkni. Působil také v Tachově, Jinonicích nebo ve Slaném. Pivovary zmodernizoval, zvýšil kvalitu piva a snížil náklady. Jeho přístup byl novátorský, což se nelíbilo pivovarské chase, která mu často dělala naschvály, proto se často stěhoval. V Brně v roce 1798 vyhrál konkurz na sládka v městském pivovaru. Svou výtečnou způsobilost prokázal i svými slavnými tiskopisy o umění vaření piva.” shrnuje Vrána.

Kroměřížský minipivovar Černý orel je jedním ze „základních stavebních kamínků“ stejnojmenného hotelového komplexu, jehož součástí je také restaurace, wellness a čokoládovna. Pro mnohé bude jistě zajímavý tím, že se tento rodinný podnik nachází přímo v srdci města, kde sídlí na Velkém náměstí (č. 27/9) a v domě jehož historie se píše již od 16. století. Potěší také fakt, že kromě ochutnání produktů značky Černý orel se zde nabízí i možnost prohlédnout si výrobní proces při exkurzi. Ta může být občas ale docela uspěchaná a těch slibovaných 60 minut pak dosáhnete jen při následné řádné konzumaci. Což ovšem mnohým jistě docela vyhovuje

Sídlo minipivovaru bylo zrekonstruováno v roce 2009 a podle vlastních slov majitele nabízí mj. poctivě vařené české ležáky i speciály a restauraci s převážně českou kuchyní. K tomu skvělé pralinky z čokoládovny Yesterka, Ztracený bar, kde prý se dobře zapomíná, nebo pořádání svateb, pohřbů či firemních akcí.

V samotném pivovárku se vaří zejména piva typu PILS, tedy spodně kvašené ležáky. K tomu se využívají ječné a pšeničné slady, granulovaný žatecký chmel, které doplňuje otevřená spilka pro hlavní kvašení a dozrávání v chlazeném ležáckém sklepě. Nepoužívají se naopak urychlovací technologie, filtrace, pasterizace ani chmelové extrakty. Pivo zde vaří pouze pro svou restauraci, pivnici a bar.

U Černého orla se také rádi pochlubí tím, že jejich piva získala mnohá ocenění, zejména z akcí Pivo České republiky a International Beer Festival. Vlajkovým trojlístkem minipivovaru jsou 11° světlá, 12° polotmavá a 13° tmavá, které občas doplní nějaká ten speciál jako např. 17,5° tmavá, 11° APA nebo 15° Dunkel Bock.

Celková kapacita restaurace je spolu se zahrádkami a salonkem asi 190 míst. Jednotlivými částmi jsou přední restaurace s barem a varnou, sladovna, židovna, pivní lékárna, zahrádka ve vnitrobloku, přední zahrádka a salonek. Běžná otevírací doba je od 11,00 hod. do půlnoci; v pátek a v sobotu se zavírá ještě o hodinu později, v neděli naopak už ve 22,00 hod.

Dům U Černého orla býval dříve sídlem stejnojmenné lékárny a i když se to na první pohled nezdá, byl mezi naše chráněné kulturní památky zařazen hned v květnu roku 1958. Stalo se tak hlavně proto, že se jedmá o měšťanský dům s dlouhým dvorním křídlem, který má v suterénech a přízemí pozdně středověkou, barokně adaptovanou dispozici s klenbami i řadou původních detailů.

Nezanedbatelnou součástí české kulturní krajiny jsou budovy pivovarů. Není divu, vždyť dříve měla svůj pivovar div ne každá větší vesnice. Před první světovou válkou bylo v zemích Koruny české přes 800 pivovarů, některé zdroje dokonce tvrdí, že jich bylo 1200. A to už bylo po první velké vlně uzavírání malých pivovarů v druhé polovině 19. století. Malé pivovary totiž nedokázaly ustát konkurenci velkých průmyslových pivovarů, které měly větší ekonomickou sílu a také kvalita jejich piv byla stabilnější. Stovky dalších malých pivovarů zlikvidovaly dva světové válečné konflikty a další ránu jim zasadili komunisté, kteří dokonce počátkem padesátých let snili o tom, že proletariát přestane pít alkohol. Tuto myšlenku poměrně rychle opustili, ale investovali prakticky jen do velkých pivovarů, které měly potenciál vyvážet a získávat tak potřebné valuty. „Ranou z milosti“ pak byla pro menší pivovary privatizace z devadesátých let a postupný příchod nadnárodních koncernů. Budovy starých pivovarů sloužily jako sklady nebo třeba autodílny a chátraly. V roce 1999 v Česku fungovalo pouhých 56 pivovarů.

Tradiční český způsob zdanění piva ohrožuje evropská snaha o sjednocení výpočtu spotřební daně z alkoholických nápojů. Pivovary se obávají, že by změna ohrozila podobu ležáku a především menším pivovarům přinesla výrazné náklady.

Evropské unii se začínají rozjíždět jednání o tom, jak sjednotit spotřební daň u alkoholu. Členské státy se totiž liší, nejen pokud jde o její výši, ale hlavně ve způsobu výpočtu. A tak jiná pravidla platí pro pivo, víno nebo pálenky. Nově by ale v celé EU mělo při zdanění rozhodovat, kolik procent alkoholu nápoj obsahuje. Změny se však obávají například domácí pivovarníci. Podle nich by znamenala likvidaci českého ležáku a pro minipivovary by měla zničující účinek.

Pivovar v Polné, kde prožil kus svého dětství Bohumil Hrabal, si vysloužil ocenění Křišťálový špendlík. V regionu pozornost poutají i Dalešice.

Manželé Marie a Ladislav Pártlovi otevřeli čerstvě oceněný Měšťanský pivovar Polná v září roku 2019. Objektu přitom původně hrozila demolice. Po rekonstrukci noví majitelé interiér vyzdobili starými polenskými pivními lahvemi, knížkami Bohumila Hrabala i fotografiemi z jeho dětství. A pivovar mohl po desítkách let, kdy byl mimo provoz, opět ožít.

Kromě restaurace zde manželé Pártlovi vybudovali také penzion s wellness a na místě pořádají různé kulturní akce, například divadelní představení, populární cyklus Listování nebo kvízové večery. „Naše motto je: Vše, co děláš srdcem, přináší spokojenost všem! A to je hlavní důvod našeho úspěchu,“ popisuje majitel Ladislav Pártl, který občas v restauraci zaskakuje i jako číšník.

Současní majitelé pivovaru mu plánují navrátit jeho původní poslání, kterým není nic jiného než vaření piva. Plány bohužel zpomalila pandemie a nyní je stále hatí současná nestabilní situace ve světě. „V našich snech jsme postoupili alespoň částečně. Malé wellness je již v provozu, finskou saunu, masáže i vířivku mohou využít nejen hosté našeho penzionu, ale také veřejnost. Stále ale plánujeme vařit i pivo a věřím, že jednou to přijde,“ doplňuje majitel.

Cenu Křišťálový špendlík českým podnikům z oboru gastronomie udělila společnost Google. Získalo ji deset míst, která dostala od svých zákazníků nejlepší hodnocení na Google Mapách. Ocenění oslavila už pražská restaurace Vallmo, ostravské bistro Pelmeški nebo liberecká Sagarmatha.

„Cenu sice předává Google, ale ve skutečnosti je to ocenění od uživatelů, kterým se v pivovaru líbilo, a proto také zanechali v Mapách a ve Vyhledávání obrovské množství pozitivních recenzí. Google svými nástroji a produkty pomáhá malým podnikatelům růst, aby dokázali plně využít výhod a příležitostí digitální doby. Pivovar v Polné je toho krásným příkladem,” říká tisková mluvčí Googlu v České republice Iva Fialová.

Polenský pivovar není jediný, který je na Vysočině spojený se známým českým spisovatelem. Další stojí v Dalešicích a proslul tím, že v něm režisér Jiří Menzel natočil film Postřižiny podle Hrabalova románu. Vůně sladu se z něj začala linout v roce 2002 po tom, co dlouhou dobu – podobně jako pivovar v Polné – chátral.

Kdy a kde vzniklo první pivo? Je obtížné přiřadit vynález piva k určité kultuře nebo časovému období, ale první kvašené nápoje na světě se pravděpodobně objevily spolu s rozvojem obilnářství asi před 12 000 lety.

Jak se lovecko-sběračské kmeny usazovaly v zemědělských civilizacích založených na základních plodinách, jako je pšenice, rýže, ječmen a kukuřice, možná také narazily na proces kvašení a začaly vařit pivo. Někteří antropologové tvrdí, že touha těchto raných lidí po vařeném nápoji mohla přispět k neolitické revoluci tím, že inspirovala nové zemědělské technologie.

Nejstarší známý alkoholický nápoj se možná vařil kolem roku 7000 př. n. l. v Číně ve vesnici Ťia-chu, kde neolitická keramika dokládá medovinu z rýže, medu a ovoce.

První ječné pivo se s největší pravděpodobností zrodilo na Blízkém východě, kde jsou důkazy o výrobě piva staré asi 5000 let, tedy od Sumerů ve starověké Mezopotámii. Nejenže archeologové objevili keramické nádoby z doby 3400 let př. n. l., na kterých se stále nachází zbytky piva, ale v „Hymnu na Ninkasi“ – ódě na sumerskou bohyni piva z doby 1800 let př. n. l. – je popsán recept na oblíbený starověký nápoj, který vyráběly ženské kněžky.

Tento na živiny bohatý mok byl základem sumerské stravy a pravděpodobně představoval bezpečnější alternativu k pitné vodě z okolních řek a kanálů, která byla často znečištěna zvířecím odpadem.

Konzumace piva vzkvétala také v Babylonské říši, kde její starověký soubor zákonů, Chammurapiho zákoník, nařizoval občanům denní příděl piva. Nápoj se rozděloval podle společenského postavení. Dělníci dostávali dva litry denně, zatímco kněží a správci pět. V té době byl nápoj vždy nefiltrovaný a na dně nádob se hromadil zakalený, hořký sediment. Byla vynalezena speciální brčka, aby se tomuto bahnu zabránilo.

Jen málo starověkých kultur milovalo své pivo tak jako staří Egypťané. Dělníci podél Nilu byli často placeni přídělem výživného, sladkého nápoje a všichni od faraonů po rolníky a dokonce i děti pili pivo jako součást každodenní stravy. Mnohá z těchto starověkých piv byla ochucována neobvyklými přísadami, jako jsou mandragora, datle a olivový olej.

Moderněji chutnající nápoje se objevily až ve středověku, kdy křesťanští mniši a další řemeslníci začali vařit piva ochucená chmelem.

Jako správná žena začala s vínem. Postupem času však Marcela Titzlová přesedlala na pivo a stala se z ní uznávaná sommeliérka. V rozhovoru pro Deník se svěřila, jaká vedla její cesta k pivu, poradila, jak poznat dobrou hospůdku, a vysvětlila, jaké budou letní trendy, a jestli se pivo točí, či čepuje.

Když se řekne sommeliérka, člověk si představí hlavně degustaci vína a na pivo vůbec nepomyslí. Jak jste se vlastně k pivu a jeho hodnocení dostala?
Máte pravdu, že to začalo vínem. Až později jsem objevila, jak nesmírně bohatou chuťovou paletu pivo nabízí, od slané přes hořkou a sladkou až po kyselou. Na začátku mé pivní cesty stál můj muž Pavel Borowiec, který se zkoumání různých pivních kultur věnoval přes dvacet let a spolu jsme vystudovali pivní sommeliérství na renomované odborné škole Doemens Academy v Mnichově. Než loni zemřel, patřil mezi světovou špičku pivních degustátorů. To on mě pro pivo nadchl, i když dobré víno samozřejmě ocením také.

Ještě u vína zůstaňme. Sommeliéři u něj často odkazují na jižní stráně, bohatou zeminu či v něm cítí různé ovoce. Jak je to u piva? Co z něj cítíte?
Když je dobré, tak především čerstvost. Ta je pro mě klíčová. Pivo musí být zkrátka čerstvé, vonět po chmelu i sladu, být plné a vyrovnané. A také musí při ochutnání splňovat to, co o sobě říká navenek, názvem nebo etiketou. Tedy aby bylo uvařené opravdu v tom pivním stylu, ke kterému se hlásí.

U nás stále vede ležák. Jak poznáme, že se hlásí ke svým kořenům?
Pro český ležák je významná jeho výjimečná pitelnost, ale pak je samozřejmě daný i jeho vzhled, pěna, barva, dále vůně nebo říz a především ušlechtile hořká chuť. To vše dohromady dává charakter piva. A dobrý sládek to ví. Umí nastavit správně recepturu, ale hlavně zvládne pivo uvařit stejně dobré pokaždé znovu. Poprvé uvařit dobré pivo není tak těžké, jako je stejné vyrobit i za rok nebo dva, v jiných podmínkách nebo z jiné zásilky sladu a chmele.

V poslední době se mluví o tom, že by česká pivní kultura měla být zapsána na seznam UNESCO. Zatím tedy jen v oblasti jižních a západních Čech. Co vy o tom míníte?
Už od roku 2016 je zapsaná pivní kultura Belgie, která je také unikátní, a pro nás dobrý vzor Je to správný krok a naše pivní kultura si to jednoznačně zaslouží. Zdaleka není jen o tom, že pijeme hlavně pivo čepované a scházíme se v hospodách, jak se někdy zjednodušuje. Vše začíná už výběrem surovin a výrobním procesem českého ležáku. Mimochodem, víte, že právě pivo je nejsložitěji vyráběný alkoholický nápoj na světě, a právě český ležák vede? Používá se při něm takzvané rmutování, o kterém se domníváme, že je hlavním důvodem výjimečné pitelnosti našeho piva. Proto se u nás chodí takzvaně na jedno většinou jen obrazně.

Blíží se prázdniny a čas dovolených. Jaké pivní trendy budou v tomto čase na lidi čekat?
Dalo by se to říci stručně, méně alkoholu a více chuti. Už při pohledu na stoupající ceny se můžeme domnívat, že si lidé budou více vybírat, za co utratí. Budou chtít ochutnávat, objevovat a radovat se ze zážitků, než konzumovat ve velkém. Celosvětovým trendem pak již nějakou dobu jsou piva s menším podílem alkoholu, ale s důrazem kladeným na zajímavou, dobře vybalancovanou hořkost.

Pomůžete také rozlousknout letitý spor? Tedy zda se pivo točí či čepuje?
Oba jsou to v podstatě historické pojmy. Pivo v dřevěných sudech mívalo zátku zvanou čep, takže čepuje se podle jejího názvu. V devatenáctém století se začalo používat ruční tlakování pomocí kovového kola, kterým musel výčepní zatočit. Dnes raději říkáme, že se pivo čepuje, ale na tom jednom výrazu pivní svět nestojí.

Tak důležitější dotaz: Je pivo lepší čepované či lahvové?
Záleží na pivním stylu, některá piva se jen lahvují, tak není co řešit. Ale třeba u českého ležáku je odpověď jednoduchá, vždy dávám přednost tomu čepovanému. Vůbec nejlépe chutná přímo v pivovaru, kde za něj ručí sládek a odpadají všechny možnosti, které přispívají k tomu, že se začne jeho kvalita horšit. Může to způsobit nevhodná doprava, skladování při vysoké teplotě a mnohdy i líný nebo hamižný hospodský. Stačí, aby nečistil pravidelně trubky nebo nabízel hostům staré pivo ze dna sudu, které měl raději vylít. Moje rada proto zní: Když je to možné, jeďte na pivo do pivovaru a nechte si o něm povyprávět přímo od sládka, který ho pro vás uvařil.

Jak člověk pozná dobrou hospodu?
Hlavním ukazatelem dobré české hospody je, že mívá plno. A plno mívá proto, že v ní dostanete správnou míru piva správně načepovaného do takzvaně pivně čisté sklenice, tedy mokré a umyté vhodným saponátem. Důležitá je správná teplota, správná sklenice, podtácek… To vše dohromady opět tvoří přesně tu pivní kulturu, na kterou můžeme být hrdí.

Plzeňský Prazdroj vykázal loni čistý zisk 4,48 miliardy korun, tržby činily 16,3 miliardy Kč. Ve srovnání s posledním předcovidovým rokem 2019 byl zisk nižší o šest procent a tržby klesly o čtyři procenta. Inflace přitom za roky 2020 a 2021 přesáhla kumulativně sedm procent. Největší pivovar v ČR loni prodal doma i ve světě 11,1 milionu hektolitrů piva, meziročně o 0,3 procenta méně. Podnik to dnes uvedl v tiskové zprávě. Za rok 2020 měl čistý zisk 3,8 miliardy a tržby necelých 16 miliard Kč.

Podle vyjádření pivovaru také loni výsledky negativně ovlivnilo uzavření restaurací a další proticovidová opatření. "Oproti předcovidovému období byl loni výrazný propad především u čepovaného piva. Celkově tak naše loňské prodeje na domácím trhu zaostaly dokonce i za rokem 2020 o tři procenta. Na druhé straně, hlavně díky naší trvalé podpoře hospod a restaurací, se nám loni přihlásila řada provozů se zájmem stát se našimi odběrateli," řekl generální ředitel Drago? Constantinescu, který nastoupil do funkce loni 1. června.

Lépe se Prazdroji dařilo v zahraničí, kde loňský prodej včetně licenční výroby meziročně stoupl o tři procenta na 4,6 milionu hektolitrů, v ČR prodal 6,5 milionu hektolitrů. Pivovar zůstal největším exportérem českých piv, v loňském roce jeho přímý export převýšil 1,7 milionu hektolitrů. Většinu z toho tvořil ležák Pilsner Urquell, který se vaří pouze v Plzni a vyváží se do více než 50 zemí. Zbylou část zahraničních prodejů tvořila produkce Velkopopovického Kozla v pivovarech, které mají licenci na jeho výrobu.

Prazdroj loni postavil za čtvrt miliardy korun novou varnu v Pivovaru Radegast a zvýšil tak jeho výrobní kapacitu o 20 procent. V Plzni začal budovat nový plně automatizovaný sklad za 780 milionů Kč, ve Velkých Popovicích letos zprovozní 14 nových tanků pro kvašení a zrání piva téměř za 400 milionů Kč. Loni investoval 1,4 miliardy Kč a do státní pokladny odvedl na přímých a nepřímých daních pět miliard Kč.

Pivovar dále investoval do podpory hospod a restaurací. "Jen během pandemie jsme tímto směrem investovali několik set milionů korun a naše podpora pokračuje také letos," řekl Constantinescu. Dále podporuje lokální dodavatele surovin, například pěstitele chmele na Žatecku, kde spolu s Microsoftem financuje projekt efektivnějšího zavlažování.

Prazdroj loni zdraží pivo od 1. října, a to v průměru o tři procenta. Dotklo se to většiny produktů, v průměru šlo o 46 haléřů na půllitr. Poprvé po třech letech se změny týkaly také čepovaných piv. Předtím zdražoval pivo v říjnu 2020.