Novinky a zajímavosti ze světa piva

Na vůni pečené husy láká hosty v těchto dnech řada jihočeských restaurací. Tradiční menu spojené se svátkem svatého Martina odráží oslavy konce sezony v zemědělství a přípravu na půst v období adventu. Oblíbený listopadový pokrm v restauracích na jihu Čech většinou začíná na ceně 440 korun.

Na talíři kolem 11. listopadu, tedy svátku svatého Martina, by neměly chybět pokrmy z pšenice, brambor, zelí nebo třeba máku. Na zapití pak mladé svatomartinské víno, které také často nahradí pivo.

Většina jihočeských kuchyní bude ovšem nabízet klasiku, husí paštiku, kaldoun, pečenou husu se zelím a k tomu knedlíky, a na závěr dezert. Ochutnat je v Českých Budějovicích můžete například v restauraci Potrefená husa, v minipivovarech Krajinská 27 a Solnice, v Budvarce nebo v Masných krámech a dalších a dalších hospodách. Specialitu chystají třeba v Bistru Magdalene, na jídelním lístku zde budou husí prsa na asijský způsob s jasmínovou rýží, ale mají i klasiku.

Na čepu bude Dýňovej záhrobník
Restaurace Klika rovněž v Budějovicích sází na tradici a svůj sváteční jídelníček obměňovat nebude. „Plánujeme pět set porcí,“ uvedl v týdnu majitel Jiří Klika. „Vše bude z čerstvých surovin, které nám budou zavážet místní dodavatelé každé dva dny,“ vyzdvihuje. Na víkend také doporučoval s ohledem na velký zájem rezervace stolu předem.

Restaurace Metropol na českobudějovickém Senovážném náměstí měla přichystaných 200 porcí a hlásila už uprostřed týdne plno. Personál restaurace Hoch Špalíček už od začátku týdne také sbíral rezervace. „Předpokládáme, a hlavně tedy doufáme, že bude plno,“ přál si provozní Pavel Frank.

Minipivovar Kněžínek si naplánoval husí hody dokonce až do 17. listopadu. „Stůl si lze zarezervovat, ale je možné přijít i bez objednání,“ ujišťovala recepční Petra Hozmanová. Na čepu bude Dýňovej záhrobník, 13stupňový speciál rubínové barvy. „Má výraznou kořeněnou chuť, určitě ho budeme k huse doporučovat,“ dodává.

To taková českokrumlovská Pivovarská restaurace zahájí Svatomartinské hodování kvůli plánované rekonstrukci až příští víkend. Chystají se navařit 200 porcí. „Je vhodné si předem objednat, jestli si host dá husu nebo kachnu,“ uvedl provozní Petr Zemek.

A pokud byste si chtěli pochutnat na doma upečené lahůdce, lze zakoupit husu na poslední chvíli například na farmě Rybářství Nové Hrady. Cena je 140 korun za kilogram. V restauracích začíná porce s červeným zelím a často dvěma druhy knedlíků zhruba na 440 korunách.

Asi málokterá potravina je v zemích Koruny České tak oblíbená jako pivo. Tradice jeho výroby je starší než je česká státnost a také na severní Hané se pivo vyrábělo už od nepaměti. Vydat se po jeho stopách, po starých pivovarech, stáčírnách i místech, které se kdy piva dotkly je téma klidně hned na několik výletů.

Počátky výroby piva sahají někam k úsvitu lidských dějin. První písemné zprávy o pivu máme z Mezopotámie i ze starého Egypta. Víme, že pivo připravovali Keltové a jak jinak Germáni i Slované. První historická zmínka o vaření piva na našem území pochází z doby kolem roku 970, kdy byla jeho výroba zejména doménou klášterů.

Pravdou je, že pivo jako se v té době vařilo, bychom dnes asi nepoznali. K jeho výrobě se nepoužíval jen ječmen, ale i pšenice, žito a jiné obiloviny. Nejstarší piva pravděpodobně nebyla ani chmelená. Používalo se svrchní kvašení piva a ta pak mnohdy připomínala spíše kaši než nápoj. Obsah alkoholu také nebyl nijak vysoký. I vzhledem k tomu bylo pivo považováno spíše za potravinu než za nápoj a díky tomu, že se vařilo, bylo relativně bezpečné, i co se bakteriálních infekcí týče.

I na střední Moravě se nejstarší piva patrně vařila v klášterech. Už ve 13. století zde však vznikají první města a pro měšťany bylo právo várečné, tedy právo vyrábět pivo, jedním z hlavních zdrojů obživy a bohatství. Toto právo nebylo dáno osobám, které pivo vařily, ale domům, kde to bylo dovoleno. Pokud majitel dům prodal, přecházelo právo na nového majitele. I proto byly právovárečné domy velmi ceněné a dodnes patří k nejvýstavnějším v historických centrech měst.

Měšťany a jejich monopol na vaření piva chránilo také právo mílové, které do vzdálenost kolem 8 km od města zakazovalo vyrábět slad a vařit pivo. Všechny obce tak musely odebírat pivo z města. Ani tak měšťané nevařili pivo ve všech domech naráz, podle přesného rozpisu vždy vařilo jen několik měšťanů a ostatní čekali, až na ně přijde řada.

Šlechta se původně do vaření piva nehrnula, když pak viděla, jaký zisk umí jeho výroba vyprodukovat, toužila se tohoto byznysu také účastnit. To se podařilo za vlády Vladislava Jagellonského, kdy byla uzavřena smlouva, že pivo nadále smí vyrábět tři stavy: měšťanstvo, šlechta a duchovní. Tzv. propinační právo pak platilo až do 19. století.

Právováreční měšťané později zakládali měšťanské pivovary, na něž delegovali své právo vařit pivo. Vznikaly i pivovary panské, které se snažily konkurovat těm měšťanským. Přesto výstav piva jednotlivých pivovarů nebyl velký. Velké pivovary začaly vznikat až po zrušení mílového a propinačního práva.

Akciové pivovary také postupně skupovaly své menší konkurenty, aby dosáhli na jejich zákazníky. Rušení pivovarů procházelo několika vlnami. Na počátku 20. století však bylo na severní Hané ještě několik desítek pivovarů. Po roce 1945 však byly postupně rušeny. Poslední pivovar, který zanikl díky slučování do větších celků, byl pivovar v Olomouci

Dodnes se zachovalo mnoho stop po dávném vaření piva. Budovy, nebo aspoň jejich části někdejších pivovarů tak najdeme nejen v Olomouci a Holici, ale také v Těšeticích, v Kokorech, v Uničově, v Haňovicích, v Dlouhé Loučce, ve Šternberku, v Litovli, v Úsově, v Zábřeze či na Bouzově.

Více o historii vaření piva nejen na severní Hané prozradí další díl cyklu Přímo z místa.

Česko je na pivní stezky bohaté. V jednom regionu jich najdete i 7 – a stojí za to. Při putování po těchto stezkách nejen ochutnáte nejlepší piva, která Česká republika nabízí, ale také se seznámíte s tradicemi, díky nimž se tento region stal poutním místem milovníků piva po celém světě.

Jižní Čechy, region proslulý svou okouzlující krajinou a bohatou historií, nabízí milovníkům piva jedinečnou atrakci: sedm různých pivních stezek, které se vinou malebnými městy a svěží krajinou.

Stezka začátků: Vydejte se do Českých Budějovic
První stezka vás provede rušnými pivovary v Českých Budějovicích, které jsou domovem ikonických jmen jako Budvar a Samson. Až se ponoříte do světa velkého pivovarnictví, nenechte si ujít menší rodinné provozy, které jsou rozesety po krajině. Každý z nich nabízí jedinečnou variaci na klasický ležák a umožňuje nahlédnout do vývoje českého piva od královských dvorů až po dnešní světové výčepy.

Prohlídka táborských minipivovarů
Druhá trasa se vine srdcem Táborska, kde minipivovary předvádějí své řemeslo s osobním přístupem. Od historických pivovarských měst Soběslav až po Malšice jsou tyto pivovary skrytými klenoty regionu a nabízejí paletu chutí od tradičních až po ty experimentální. Tato místa jsou ideální pro ty, kteří hledají trochu intimnější zážitek.

Od říčních měst ke královským pivovarům
Stezka číslo tři vás provede malebnými říčními městy, jako je Písek a Blatná, v jejichž pivovarech se snoubí historické prostředí s moderními pivovarskými postupy. K vrcholům patří Hulvát z Truskovic a dobře hodnocený strakonický pivovar. Skloubení kouzla starého světa a novodobých inovací dělá z této stezky povinnou návštěvu pro každého milovníka piva.

Zážitky ze Šumavy
Vydejte se po čtvrté stezce klidnou šumavskou krajinou, kde pivovary jako ten v Prachaticích nebo hotel Bobík ve Volarech nabízejí piva stejně svěží jako horský vzduch. Ekofarmářský pivovar v Horních Chrášťanech nabízí nejen vynikající pivo, ale také pohled na udržitelné postupy vaření piva, které si získávají oblibu po celém světě.

Rožmberk a dál: Hrad, řeka a půllitr
Pátá stezka je místem, kde se historie doslova přelévá do každé sklenice. Ve stínu hradu Rožmberk nabízejí místní pivovary tmavé ležáky a chmelená piva, která byla zdokonalována po staletí. Malebnou krásu Krumlova také doplňují pivovary, které slouží jako ideální zastávky pro odpočinek cestovatelů, kteří prozkoumávají historické památky regionu

Trasa Novohradsko-Doudlebsko: Malá města, velké chutě
Na šesté trase prozkoumejte malebná městečka Jílovice a Žumberk, kde pivovary jako Doudle*beer a Svachovka vaří piva, která vážně stojí za ochutnání.

Šťastná sedma: Královský závěr v Třeboni
Závěrečná stezka vede do Třeboně, města, které je synonymem pivovaru Regent, jehož kořeny sahají až do 14. století. Každý zdejší půllitr je ochutnávkou historie obohacené o staletí pivovarnického mistrovství.

Letos na jaře spustil krušovický Bohém dobročinný projekt zaměřený na podporu tradičních českých hospod. V rámci iniciativy Ať tu po nás něco zůstane se pivovar zavázal hospodě, která od veřejnosti sesbírá největší počet hlasů, darovat půl milionu korun. Ze všech nominovaných míst po celé České republice získal nejvíce hlasů Zanzibar Ládví – oblíbený podnik na pražském sídlišti. Šek na půl milionu korun od krušovického Bohéma si převezme Václav Rendl, majitel hospody, který by výhru rád věnoval do renovace prostor.

Ve finále iniciativy Ať tu po nás zůstane čtenáři rozdali jednotlivým finalistům více než 3000 hlasů, téměř třetina z toho přitom připadla právě vítězné hospodě – Zanzibaru Ládví. „Výsledek nás ohromně překvapil, ale samozřejmě také potěšil. V pohostinství pracuji více než 20 let, hospodu se pro naše zákazníky snažíme neustále zkvalitňovat a s tím nám nyní výhra moc pomůže. Rád bych peníze investoval do větší rekonstrukce, na kterou zatím nebyly finance. Veškerých hlasů od našich příznivců si moc vážíme, stejně jako samotné výhry od krušovického Bohéma. Je to pro nás vůči všem hostům velký závazek do budoucna,“ oznamuje plány Václav Rendl, majitel hospody Zanzibar Ládví, který v hospodě zároveň také sám pracuje.

„Krušovický Bohém dbá na kvalitu a českost a jsme rádi, že právě tyto hodnoty sdílíme také s vítězem letošního ročníku iniciativy Ať tu po nás něco zůstane – hospodou Zanzibar Ládví. Cílem letošního ročníku projektu je darovat výhru hospodě s největším významem pro českou komunitu a dle zapojení diváků a počtu hlasů, které Zanzibar Ládví dostal, je zřejmé, že se nám to podařilo,“ doplňuje Pavel Vácha, Senior Brand Manažer značky Krušovice.

Zanzibar Ládví tak v nejbližších týdnech od pivovaru Krušovice obdrží šek v hodnotě půl milionu korun, zásobu piva a také odborné poradenství, které má podniku pomoci získané peníze investovat co nejlépe.

„Pivnice a výčepy často bývají srdcem vesnic a městských čtvrtí, kde se potkávají sousedé, přátelé i náhodní hosté. Naším zájmem je co nejlépe přispět k jejich k jejich zachování pro další generace, protože komunita a setkávání je to, na čem česká kultura vždy stála. Věříme, že se nám podaří přispět k tomu, aby tu hospoda Zanzibar Ládví byla také ještě pro několik dalších generací,“ uzavírá Pavel Vácha.

Provozovat pivovar je sen nejednoho muže. Mít u pivovaru vlastní restauraci je v případě, že umíte uvařit dobré pivo, trefa do černého. Já vám dnes představím místo, kde svůj sen můžete proměnit ve skutečnost.
Článek

Nestává se často, aby se na trhu objevila nabídka pronájmu restaurace a pivovaru. Ale jedna taková nabídka tu je. Přichází z jednoho malého městečka v Plzeňském kraji, které se nachází na hlavním tahu mezi Klatovy a Plzní.

Město Přeštice vyhlásilo výběrové řízení na provozování restaurace s pivovarem U Přeška. Restaurace je pěkná, nachází se na náměstí přímo v centru městečka. Nejnižší nabídkové nájemné je také „za hubičku“. Město požaduje minimální měsíční nájemné 20 000,-Kč. Jen jednu nevýhodu tato nabídka má. Provozovatel restaurace musí mít živnost na provozování pivovaru nebo se musí domluvit s někým, kdo může pivovar provozovat.

Sama jsem nabídku města zvažovala a do výběrového řízení bych se snad i přihlásila, kdybych nemusela provozovat pivovar. Restaurace má pěkný interiér, dostatek prostoru a nechybí jí kouzlo, které každá restaurace nemá. Restaurace U Přeška navíc byla jedním ze zastavení v pořadu České televize Příběhy starých hospod. Povědomí o restauraci tak není zrovna malé.

Asi se divíte, proč tento článek píšu. Je to jen pár dní, kdy jsem publikovala nelichotivou recenzi právě z této restaurace. Můj článek si přečetlo hodně lidí a obrátil se na mne i zastupitel města pan Martin Rybár, který mne poprosil, zda bych městu pomohla šířit povědomí o hledání nového provozovatele této restaurace a pivovaru. Sama v restauraci vidím velký potenciál a věřím, že když se restaurace dostane do správy někomu, kdo provozování restaurace rozumí, bude mít skvělé výsledky. Právě proto jsem prosbu pana Rybára vyslyšela a napsala jsem tento článek. Musíme si pomáhat. Restaurace U Přeška není špatná. Jen byla do dnešního dne provozována někým, kdo provozu restaurace buď nerozuměl, nebo mu bylo úplně jedno, jaké jídlo podává. Za to ovšem sama restaurace nemůže.

Vím, že život jako ve filmových Postřižinách provozovatel restaurace a pivovaru U Přeška mít nebude. Doba se od natáčení filmu změnila. Ale i přesto si jeden jediný člověk může splnit sen a začít provozovat pivovar s restaurací a trošku se životu jako ve filmu přiblížit. Sama pevně věřím, že se takový člověk najde a do výběrového řízení se přihlásí. A až bude restaurace s novým vedením opět v provozu, i přes svou nehezkou zkušenost se do restaurace opět vrátím a zjistím, co se změnilo.

Jihomoravské minipivovary v těchto dnech nabízejí nebo připravují speciály pro podzimní i zimní sezonu. Tradičně jsou tyto speciály silnější než běžná piva a obsahují neobvyklé přísady, v posledních letech ale roste poptávka po slabších pivech a někteří sládci na ni reagují nabídkou speciálů s nižším obsahem alkoholu. Škála podzimních a zimních speciálů tak bude letos širší než obvykle. Příprava speciálů pro různé příležitosti během roku je specifická pro minipivovary, tedy pivovary s produkcí do 10 000 hektolitrů za rok. Část speciálů připravují pivovary pravidelně, jiné budou letos novinkou, řekli oslovení zástupci minipivovarů.

Brněnský pivovar Moravia připravil nový svatomartinský ležák 12, určený k tradiční huse. Slavkovský pivovar k prosincovému výročí bitvy tří císařů uvede polotmavé silné svrchně kvašené pivo Biére de l'empereur 13 s nakuřovanými slady z německého Bamberku. "Na zimu nám skvěle ladí piva silnější, tmavá a nebo třeba nakuřovaná," řekl obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Vlček. "Na Vánoce pak tradičně vaříme ležák s medem. Máme připraveno i pár receptur a zamražené ovoce na Sour a zvažujeme výrobu piva stylu Cold IPA, který je aktuálně trendy," doplnil.

Silná piva
Černý hutný ležák severského stylu připravili na zimu také v Pivovaru Lednice. "V minulých letech jsme přes zimu nabízeli Bock, Stout či Brown Ale. Letos jsme uvařili zatím naše nejsilnější pivo, Baltic Porter," uvedl obchodní manažer pivovaru Tomáš Sedláček.

"Tento rok nabízíme speciální várku našeho silného piva Idiot, které zrálo dva roky v dubových sudech. Změnou je, že letos přidáme vanilkové lusky a kávová zrna z malé pražírny. Podobným způsobem se snažíme experimentovat a případně ozvláštnit i osvědčená piva, která už lidé znají," sdělil Štěpán Přikryl z brněnského pivovaru Frankies.

Ochucená piva
Naopak v pivovaru Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova kvůli zájmu hostů o méně silná piva upouštějí od vaření silnějších speciálů. "Letos jsme připravili Vorkloster zimní ležák 12. Je to spodně kvašený světlý ležák plzeňského typu, u kterého jsme použili třírmutový způsob výroby," řekla asistentka ředitele pivovaru Natálie Soukupová. V pivovaru Harry budou na Vánoce poprvé vařit ALE 13 EPM, ochucený skořicí, vanilkou, badyánem a pomerančovou kůrou. "Oproti minulému speciálu bude slabší a nebude ochucený ovocem," uvedl sládek Jaromír Buben.*

Petr Hauskrecht má s pivem bohaté zkušenosti a prošel řadou vyhlášených adres. To Martin Palouš z Voltu zastupuje vroucí mladou krev pivovarnické scény. Oba sládci se mohou pyšnit řadou cen a o svých zkušenostech mluvili v podcastu Forbes Life!

„Když jste šli ráno v osmdesátým devátým po ulici, byly plný hospody. Dnešní styl života už není o tom proklábosit den v putyce, hospodská kultura se mění a lidé vyžadují nějakou přidanou hodnotu. Musíme jít s dobou,“ říká majitel brněnského Parního pivovaru Petr Hauskrecht.

„Zákazníkům nevadí zaplatit v restauraci za domácí limonádu osmdesát korun, ale běda, jestli bude pivo stát šedesát. Přitom v limonádě máte sirup se sodovkou a zvládnete ji udělat do hodiny. Nemám problém dát za půllitr piva přes šedesát korun, už jich ale nevypijeme dvacet na posezení jako naši tátové, hledáme nevšednost,“ kvituje jeho slova za jablonecký minipivovar Volt sládek Martin Palouš.

Petru Hauskrechtovi koluje pivo v žilách. Řemeslu se učil už na střední škole a zkušenosti sbíral po celé republice od pražského pivovaru U Fleků přes Staropramen a Holešovický pivovar až po Starobrno, pro které uvařil první české zelené pivo.

Od roku 2014 se podle svých slov „přestěhoval do svého“, když s dalšími společníky založil Parní pivovar Petr Hauskrecht v Brně. Tam dneska stáčí jedinečné pivo, které je výsledkem inovativního přístupu i pokory a úcty k starobylému pivovarnickému řemeslu.

Piva Martina Palouše vyzařují stejnou měrou dravou kreativitu i řemeslnou preciznost a nenajdete mezi nimi dvě podobná. Oba sládci o sobě dávají vědět a svůj talent nezapřeli ani v letošním běhu největší a nejprestižnější soutěže minipivovarů v Evropě, na Jarní ceně českých sládků.

Do pivovarnického klání o patnácti kategoriích se letos přihlásilo rekordních 149 minipivovarů se 709 vzorky nejrůznějších druhů piva. Jablonecký Volt přitom získal první místo za pivo typu stout se svojí šestnáctkou Blackout a v nejobsazovanější kategorii český světlý ležák dosáhl na druhou příčku.

„Za Volt jsme obecně známí hlavně svrchňáky a experimentálnějšími pivy. Rádi si hrajeme s bylinkami, téměř vždycky u nás na čepu najdete kyseláče, neipy a další. Ležáků přitom moc nevaříme, přes zimu si připravím vždycky jenom pár várek,“ říká Palouš.

„Jedním z nich je právě Prezidentský speciál, co se letos umístil. Toho udělám ročně zhruba dva tanky. Stout je taková naše srdcovka, takže jsme si po vyhlášení chrochtali blahem,“ směje se.

Parní pivovar Petra Hauskrechta zase zabodoval se svým Brněnským weissem a vybojoval první místo v kategorii pšeničného piva.

„Když jsme se rozhodli dělat pšenici, vytáhl jsem kolo, objel řadu bavorských a rakouských minipivovarů a tam jsem ochutnával, dokud jsem se nenaladil na finále. Pak jsme se do toho u nás v pivovaru pustili a napoprvé si to sedlo. Trochu jsme pivo vyšperkovali brněnským muškátovým oříškem, aby znělo po Moravě, a od té doby ho vaříme,“ vzpomíná Petr Hauskrecht.

Hauskrecht i Palouš přitom v pivovarnictví vidí především radost. Radost, kterou chtějí sdílet s kolegy z oboru i se světem prostřednictvím svých kraftových skvostů. A tahle radostná atmosféra rezonuje nejen v jejich pivovarských šalendách, ale také v jejich historkách a poutavém povídání o všem, co jste kdy chtěli o pivu vědět.

Jaké pivní trendy ovládnou letošní podzim a zimu? Dokáže se pivo co do rozmanitosti chutí vyrovnat vínu? Jaké pivo párovat s intimní romantickou večeří? A proč by vás za něj pravděpodobně zavřeli? Dozvíte se v nové epizodě podcastu Forbes Life!

Značka irského piva Guinness reaguje na rostoucí poptávku po nealkoholických pivních alternativách a přivádí na český trh novinku Guinness 0.0, variantu oblíbeného piva s nulovým obsahem alkoholu. Vedle charakteristické, plné chuti totožné tradiční alkoholické verze, vyniká Guinness 0.0 speciálním mechanismem, díky němuž zákazníci získají z plechovkového piva ve svých domovech stejně dokonalý zážitek jako z nápoje načepovaného v restauraci.

Guinness 0.0 si získal velkou oblíbenost v zahraničí, například ve Velké Británii, Irsku, USA či Francii. Díky nulovému obsahu alkoholu si značka získává i nové spotřebitele, kteří si oblíbili chuť plného irského stoutu, ale z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí konzumovat alkohol. Poptávka po nealkoholických variantách piv roste – tvoří už přes 4 % celkové konzumace piva v Česku. Pivovary Staropramen, které jsou výhradním distributorem značky Guinness pro Českou republiku, na tento trend reagovaly už na jaře. „V březnu jsme na trh uvedli Staropramen Nealko s vylepšenou recepturou, v květnu rozšířili portfolio nealkoholických pivních mixů o řadu COOL+. Možnost vychutnat si svůj oblíbený nápoj bez obsahu alkoholu chceme nyní dopřát i milovníkům ikonického piva Guinness,“ popisuje Matěj Pumpr, brand manažer značky Guinness ze společnosti Pivovary Staropramen.

Z plechovky jako čepované
Díky jedinečnému použití dusíku, jehož průkopníkem je společnost Guinness, nabízí plechovkové nealkoholické pivo Guinness 0.0 krémově sametovou texturu, podobnou perfektně načepovanému pivu. Po otevření plechovky se dusík uvolní z malé plastové kuličky, která v nápoji vytvoří příval bublinek. Po nalití do sklenice se tyto bublinky usadí
a vytvoří známou bílou hutnou pěnu, která navodí zážitek z piva z restaurace přímo u spotřebitelů doma. Vedle toho Guinness 0.0 vyniká magickými tóny kávy a hořké čokolády, stejně jako dokonalou rovnováhou sladkosti ze sladu, charakteru z praženého ječmene a hořkosti z chmele.

O značce Guinness
Guinness, světoznámá ikona irské hospodské kultury, je tmavo-rubínový stout, který byl poprvé uvařen již před více než 260 lety v pivovaru St. James Gate Brewery v Dublinu. Je to jedna z nejúspěšnějších pivních značek světa, která je k dostání je ve více než 120 zemích. Ikonická je její harfa, sklenice, pěna a zejména výčepní a servírovací rituál. Guinness je také značka, která si zakládá na nezpochybnitelné nejvyšší kvalitě ve všech ohledech, ať už při vaření, tak během servírování.

Z výzkumů vyplývá, že chmel obsahuje zcela výjimečný antioxidant xanthohumol, který se nevyskytuje jinde v přírodě. Vědci zkoumají nejen jeho terapeutické účinky na pacienty trpící různými závažnými chorobami, ale i jeho preventivní působení s příjemnou aplikací v podobě pěnivého moku.

Vždy na podzim, když v Německu vrcholí pivní slavnost „Oktoberfest“ i další podzimní oslavy, se příjemným středem pozornosti stává pivo. V posledních letech se na tento zvláštní nápoj stále více zaměřují i vědci. Ukazuje se totiž, že jedna z jeho hlavních složek – chmel, má celou řadu zdraví prospěšných vlastností.

„Pokud jde o pivo a zdraví, ‚chmel je hvězdou přehlídky‘, uvádí Glen Fox, profesor pivovarnictví na Kalifornské univerzitě. Desítky laboratorních studií a studií na zvířatech, včetně několika menších studií na lidech, jasně ukazují, že chmelové sloučeniny mají působivou škálu antimikrobiálních, protinádorových, protizánětlivých a dalších vlastností. To vede odborníky ke zkoumání potenciálu této rostliny v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, gastrointestinálních potíží, a dokonce i rakoviny.

Chmel otáčivý (Humulus lupulus), patřící do čeledi konopovitých, má pověst blahodárné rostliny díky tisícům zdraví prospěšných antioxidantů, které se přirozeně vyskytují v šišticích samičí rostliny, tedy v té části, která se používá při výrobě piva. Antioxidanty, tvořící čtrnáct procent obsahu rostliny, regulují záněty a chrání buňky před poškozením. Dva typy těchto látek, hořké kyseliny a polyfenoly, dodávají pivu také chuť a aroma. Vědce zajímá především polyfenol zvaný xanthohumol – silný antioxidant zjištěný pouze ve chmelu.

„Lidé, kteří pijí pivo s mírou, mohou mít jistotu, že dělají dobře pro své zdraví,” říká Fox. „A myslím si, že za zdravý nápoj můžeme bez výčitek považovat nealkoholické pivo."

Než se vydáte k baru, vězte, že množství xanthohumolu v mnoha druzích piva je jenom nepatrné, zatímco zdravotní rizika pití alkoholu jsou značná: sahají od srdečních chorob a rakoviny (alkohol je karcinogen 1. stupně) až po problémy s játry a poruchy imunitního systému.

Vaření piva z chmele má dlouhou historii
Vařit pivo začali zemědělci. Přibližně před 12 000 lety. Lidé tehdy přešli od kočovného způsobu života založeného na lovu a sběru k zemědělskému způsobu života. Začali pěstovat obiloviny, jež jsou základem tohoto nápoje, tedy pšenici, čirok, ječmen nebo kukuřici, podle místa, kde žili.

Lidé brzy zjistili, že když jim obilná zrna navlhčí déšť, začíná mokré zrní pracovat. „Tehdy sice ještě nechápali, že se v tekutině usadily divoké kvasinky spouštějící proces kvašení a přeměnu cukrů na alkohol,” uvádí Fox. Věděli však, že „se po pití tohoto nápoje cítili veseleji”.

Jakmile lidé přišli na to, jak kvašení řídit, pivo se rychle stalo jedním z nejoblíbenějších nápojů na planetě. Obilí, kvasnice a voda však postrádaly chuť a vůni. Nápoj se navíc kazil. Proto začali do piva přidávat různé bylinné směsi, jímž se souhrnně říkalo gruit (německy byliny). Jako hlavní složku této bylinné směsi – k dochucení nápoje a ke snížení jeho kazivosti – začali chmel používat zhruba před tisíci lety Římané.

Hořká chuť chmele, která pochází z kyselin uvolňovaných během varu, chuťově vyvažuje sladkost obilných zrn. Chmel přitahuje také svojí výraznou barvou a květinovým a ovocným aroma. Díky těmto faktorům se nakonec chmel stal oblíbenou složkou bylinné směsi v celé Evropě a později i v zámoří.

„Všechno, co máme na pivu rádi, pochází z chmele,” vysvětluje Zugravu Corina-Aureliaová, lékařka a výzkumná pracovnice na lékařské fakultě v Bukurešti, která v publikovaném přehledu výzkumu chmele dospěla k závěru, že tato rostlina má velký potenciál pro prevenci a léčbu celé řady zdravotních onemocnění.

Převážně laboratorní výzkum
Většina výzkumů účinků chmele a jeho složek se dosud omezovala na laboratorní buňky a na hlodavce. Výsledky však byly většinou pozitivní, a to zejména u nejčastěji studovaných složek xanthohumolu a chmelových hořkých kyselin.

Podávání xanthohumolu s krmivem obézním samcům potkanů snižuje hladinu glukózy v krvi a jeho účinek roste v přímé úměrnosti s dávkou. Přidání směsi antioxidantů z chmele do lipidových buněk zase zabraňuje oxidaci lipoproteinů s nízkou hustotou (LDL) neboli „zlého“ cholesterolu a oslabuje jejich poškození. A konečně podávání xanthohumolu obézním potkanům se stravou s vysokým obsahem tuků zabraňuje zvýšení nezdravých triglyceridů v krvi a přírůstku hmotnosti, k němuž u nich jinak dochází.

Studie menšího rozsahu na lidech ukázaly možné přínosy
Těch několik málo studií na lidech, jež zatím existují, zvýšilo zájem vědců o sloučeniny chmele. Když asi 90 osob trpících prediabetem v Japonsku užívalo po dobu tří měsíců denně buďto doplněk stravy složený z hořkých kyselin chmele, nebo placebo. U účastníků ve skupině s chmelem se snížila hladina glukózy v krvi nalačno a A1C (dlouhodobější ukazatel hladiny cukru v krvi), zatímco ve skupině s placebem zůstala jejich hladina stále stejná.

Antioxidant Xanthohumol se ukázal i jako slibný doplněk dalších léčebných postupů. Během pandemie covidu-19 vědci podávali 50 pacientům hospitalizovaným s akutním respiračním selháním buď vysoké dávky extraktu (1,5 miligramu na kilogram tělesné hmotnosti třikrát denně), nebo placebo spolu s běžnou léčbou. Po týdnu podávání strávili pacienti dostávající chmelový doplněk stravy méně času na ventilátoru a měli lepší prognózu uzdravení, než ti ve skupině s placebem.

Další zajímavá oblast výzkumu xanthohumolu se týká zánětlivých střevních onemocnění, včetně Crohnovy choroby. Tělo tuto sloučeninu nevylučuje močí, ale místo toho se v trávicím traktu smísí se žlučí a následně vyloučí ve stolici. „Skutečnost, že se vrací do oběhu prostřednictvím žluči, vedlo vědce k hypotéze, že by tento antioxidant mohl účinkovat přímo ve střevech,” říká Ryan Bradley, vedoucí výzkumný pracovník Národní univerzity přírodní medicíny v Portlandu.

Tuto domněnku potvrzují i četné studie na myších. Proto se Bradley a Stevens rozhodli, že tuto možnost otestují také na dobrovolnících. Ve své pilotní studii nejprve otestovali bezpečnost podávání vysoké dávky (24 miligramů denně) farmaceutického xanthohumolu po dobu osmi týdnů a po dosažení kladného výsledku začali podávat pilulky 20 lidem s Crohnovou chorobou. V současné době probíhá vyhodnocení výsledků.

V příštích několika letech se očekávají další studie účinků sloučenin chmele na různé zdravotní potíže. Jednou z možných překážek může být získání dostatečných zásob. „Pivovarnický průmysl ve Spojených státech spotřebuje veškerý chmel, který se každoročně vypěstuje, na výrobu piva, přičemž přebytků je velmi málo,” vysvětluje Fox.

Hledejte produkty s nízkým obsahem alkoholu nebo úplně bez něj
Vzít si pilulku a vypít několik půllitrů piva samozřejmě není totéž. I chmelená piva z minipivovarů, která obsahují nejvyšší množství xanthohumolu, mají jenom čtyři nebo pět miligramů na litr, přičemž méně chmelená piva, například ležáky, této látky obsahují ještě méně. „Vypití litru piva tak zdaleka nestačí k dosažení stejných účinků jako v našich studiích,” upozorňuje Bradley.

Bylo také zjištěno, že xanthohumol likviduje rakovinné buňky, například buňky rakoviny plic, tlustého střeva, štítné žlázy a vaječníků. Buňky v přítomnosti tohoto antioxidantu samy hynou nebo se nereplikují či nemetastazují. „Pozorujeme jeho vliv v mnoha fázích rakovinného procesu,” uvádí Corina-Aureliová.

Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, zda budou tyto výsledky přenosné na lidi. Oproti původním předpokladům zatím odpadla obava o to, zda sloučeniny po perorálním podání přežijí v agresivním prostředí žaludku. V následných studiích však už bylo potvrzeno, že zhruba třetina chemických látek se ze žaludku skutečně dostane do krevního oběhu. „Ukázalo se, že se vstřebává velmi dobře,” potvrzuje i Jan Frederik Stevens, farmaceutický vědec z Oregonské státní univerzity v Corvallisu, který provedl pozdější absorpční studie i řadu dalších.

Někteří pěstitelé chmele se proto snaží vyšlechtit rostliny obsahující vyšší množství jeho polyfenolů a výrobci piva experimentují s alternativními postupy vaření, které by dokázaly zachovat větší množství polyfenolů ve výsledném nápoji.

Tyto snahy se podle Coriny-Aureliové mohou ukázat jako cennější řešení z hlediska obecné podpory zdraví obyvatel než doplňky stravy s xanthohumolem a s dalšími polyfenoly, které se již objevují v obchodech se zdravou výživou, „Paradoxem v souvislosti s alkoholem je skutečnost, že mnoho zdravých složek obsažených v pivu se lépe vstřebává v přítomnosti alkoholu,” uvádí Corina-Aureliová.

Za paradox to vědkyně označuje vzhledem k potenciálním zdravotním škodám, jež plynou z požívání alkoholu. Proto doporučuje vyhledávat piva s nízkou koncentrací alkoholu a pít je maximálně několikrát za týden.

„Stejně jako u cukru, tuku nebo čehokoli jiného,” poznamenává Corina-Aureliová, „i v případě piva platí, že jed dělá dávka.” Nebo alespoň občas vyzkoušejte nealkoholické druhy. „Na rozdíl od nealkoholických vín,” dodává, protože:„Nealkoholická piva chutnají docela dobře.”

Cena piva je dnes úplně stejná, jako byla na začátku roku. Podle posledních údajů toho nejlepšího a nejvyváženějšího měřítka, které máme – podle Českého statistického úřadu. Vzhledem k tomu, že nám mezitím od začátku roku stouply mzdy a platy zhruba o pět procent, je tak dnes pivo reálně o pět procent levnější než v lednu. Namísto půllitru si dnes můžeme dovolit o čtvrt deci více.

Mezitím, na jaře, však ceny byly vyšší než dnes, takže teď v posledních měsících spíše klesaly. Pivo tedy nyní pomáhalo snižovat celkovou inflaci. Nebýt jej, byla by vyšší.

V den výročí vzniku Republiky se ale podívejme, kolik stálo pivo tehdy, za první republiky. Například v roce 1928 stálo jenom jednu korunu padesát! To znamená, že na koruny bylo zhruba osmkrát levnější než dnes.

Takové srovnání by se dalo udělat, kdyby tehdy lidé brali tolik, jako dnes, tedy v průměru zhruba 46 tisíc měsíčně. To ale nebrali ani zdaleka. Průměrné příjmy známe oficiálně až od roku 1930, kdy převýšily 700 korun měsíčně, takže něco je třeba dopočítat. Za první republiky by si mohl pracující ze své celé výplaty dovolit zhruba 500 piv měsíčně. Dnes je to více než 3 500 piv.

Za každé jedno prvorepublikové pivo si jich dnes může pracující dovolit více než sedm. A to přitom nezapočítáváme, že zatímco dnes typická (mediánová, pozn. aut.) rodina žije ze dvou příjmů, za první republiky to bylo z jednoho. Tedy přepočítáno na typický příjem rodiny (a nikoli typického pracujícího) si dnes piva můžeme dovolit zhruba 12x více.

Čím to je? Zčásti to je tím, že je naše práce mnohem produktivnější, a tak si reálně více vyděláme. To samozřejmě neznamená, že když je dnes pivo 12x levnější, že jej vypijeme 12x více. Oproti roku 1928 dnes jeden obyvatel ČR vypije zhruba jen o polovinu piva více.

Ale tehdejší průměr velmi snižovali obyvatelé Moravy. Tři největší pivovary Československa byly na území Čech, a stejně jako dnes jim všem kraloval Měšťanský pivovar v Plzni. Když porovnáme spotřebu piva čistě jen za obyvatele Čech, ti dnes vypijí „jen“ o třetinu více.

Druhým důvodem toho, proč si dnes můžeme dovolit 12x více v „Pivní republice“ než v první republice, je neustále se zlepšující umění a profesionalita sládků. Že máme dnes levnější elektroniku nikoho nepřekvapí.

Lidé za těch 100 let vymysleli chytřejší technologie. Že máme dnes levnější nábytek, by nás také nemělo překvapit. Dřevo je stále stejné, jen dnes vše vyrábí roboty. A navíc si dnes nábytek musíme sešroubovat sami a výrobce ušetří za skladové prostory.

Ale pivo mělo nesrovnatelně složitější 100letou cestu k reálnému zlevnění. Nejen že nenechává na nás, abychom si je sami složili či „namíchali“, ale tekutina není stlačitelná, tak nic neušetří ani za skladovací prostory. A to se přitom – oproti nábytku nebo třeba i limonádám – neustále proměňují vstupní ingredience.

Ječmen, chmel a všechno ostatní se liší nejen podle místa sklizně, ale i podle roku sklizně. Vinař té proměnlivosti smí říkat „ročník“. Uvařit z měnících se vstupů ve velkém pivovaru každý rok stále stejně kvalitní pivo – a ještě k tomu stále levněji – za to si dnes sládkové zaslouží přípitek stejný, jako první republika.