Z udílení výročních cen Sdružení přátel piva si zástupci Rodinného pivovaru Bernard odnesli dvě zlaté medaile. Jednu v kategorii světlých výčepních piv pro Desítku, která obdržela nejvyšší bodové hodnocení napříč všemi vzorky anonymní degustace.

Ve stejné kategorii pivovar získal i třetí místo za Desítku s jemnými kvasnicemi. Další prvenství náleží Černému ležáku Bernard v kategorii tmavých piv. Toto pivo získalo vůbec nejvyšší počet hlasů v anketní části soutěže.

Úspěchy potěšily vrchního sládka Rodinného pivovaru Bernard Josefa Vávru, který si zvlášť váží umístění v kategorii světlých výčepních piv. „Ve slabším pivu se případné vady surovin či chyby ve výrobě neschovají za vyšší množství alkoholu. Vysoké hodnocení svědčí o tom, že se nám daří držet kvalitu pod kontrolou, protože s Desítkou jsme vyhráli i loni.“ Stejně tak Černý ležák Bernard obhájil svoje loňské vítězství. Trojitý úspěch potvrzuje, že Bernard si svou poctivostí a důrazem na kvalitu drží výjimečnou pozici mezi českými pivy.

Ocenění udílená Sdružením přátel piva
Soutěž Sdružení přátel piva je jedinou a nejstarší celorepublikovou pivní soutěží samotných spotřebitelů. Systém hodnocení kombinuje anketní a degustační část, kdy piva s nejvyšším počtem získaných hlasů v anketě postupují do anonymní odborné degustace, ze které vyjde konečné pořadí na prvních místech. V anketní části hlasovalo cca 45 % členů SPP (z celkového počtu 1 580) pro 271 různých značek piva.

Dobrých zpráv nebývá nikdy dost. Ostrava boj o znovuotevření nejstarší hospody ve městě nevzdává. Ikonická restaurace Spolek v centru města sice nadále chátrá, ale v posledních dnech a týdnech se zase začíná blýskat na lepší časy.

Podle nového zjištění Deníku, který situaci legendárního podniku už řadu let pravidelně sleduje, proběhnou v příštích týdnech resp. měsících klíčová jednání. Zájem o koupi historické budovy z roku 1871 zvažují minimálně dva silní investoři. O případném vstupu sice mluví opatrně a diplomaticky, protože klíčová bude cena nemovitosti. Ta by se podle všeho mohla pohybovat okolo 10 milionů korun. V této chvíli se legislativně řeší navrácení majetku do držení města od podnikatele Lukáše Chlebovského, který v minulých dnech potvrdil, že ustupuje od záměru budovu i s přilehlou zahradou zrekonstruovat.

Restaurace Spolek, která dlouhé roky patřila k výrazným místům společenského života a na pivo tam hlavně v letních měsících chodily tisíce Ostravanů, od covidové pandemie nadále chátrá. Město ji v roce 2021 prodalo společnosti Labadia Max Lukáše Chlebovského za 9,5 milionu korun. Ten však objektu kvůli technickým problémům, majetkovým sporům i rychle rostoucím nákladům na rekonstrukci nový život nevdechl. „Těch důvodů bylo více. Budova je zasažena dřevokaznou houbou. Navíc se nám nepodařilo najít společnou řeč se sousedními spoluvlastníky ohledně napojení na inženýrské sítě, což byla zásadní komplikace pro náš záměr objekt zrekonstruovat. Za těchto podmínek to pro nás přestalo být technicky i ekonomicky realizovatelné,“ řekl Lukáš Chlebovský.

Na podzim proto došlo k dohodě o ukončení smlouvy a vrácení objektu zpět městu. „Aktuálně je realizován návrat Spolku zpět do vlastnictví města. Lze očekávat, že do konce roku nabude statutární město Ostrava vlastnické právo. Po převodu dojde ke zhodnocení současného stavu a na to navážou další kroky. Zveřejnění nového záměru prodeje lze očekávat v prvním čtvrtletí roku 2026,“ uvedla pro Deník mluvčí města Gabriela Pokorná. Budova v centru města je ve špatném stavu, i laikovi je jasné, že uvedení objektu do provozuschopného stavu si vyžádá investici v řádu milionů korun. I proto město zatím vylučuje možnost, že by podnik pronajalo.

Ačkoli město plánuje zveřejnit nový záměr prodeje až v roce 2026, mezi podnikateli se už teď objevují jména silných hráčů, která by měla o návrat Spolku na gastronomickou mapu Ostravy zájem.

Proč je vlastně o Spolek, který je aktuálně v devastovaném stavu a řadu let zavřený, zájem? Podnik se nachází na strategickém místě v okolí bankovních domů v samotném centru města, má skvělou dopravní obslužnost a hlavně jeho součástí je prostorná zahradní restaurace s vysokými stromy, která nemá ve městě konkurenci. Situaci ohledně dalšího využití určitě pomohl zájem médií. Deník o Spolku pravidelně informuje už řadu let a nyní si tématu zanedbaného podniku všimla i celostátní média. I proto nejsou vyhlídky Spolku vůbec špatné. Je šance, že o restauraci se přihlásí víc než jediný zájemce, jako tomu bylo před lety v případě Chlebovského.

Situaci pozorně mapuje a sleduje například významný hráč ostravské gastronomické scény Petr Hradil mladší. Zasvěceným není třeba jeho podnikatelskou minulost moc představovat. Jeho společnosti stojí za restaurací Comedor Mexicana nebo hotelovým komplexem s restauracemi a pivními lázněmi Zámek Zábřeh. Dále jeho společnost stála také za projektem Černý kůň v centru Ostravy. Ten fungoval dva roky na bázi pop upu a street foodu.

Petr Hradil mladší Deníku potvrdil, že Spolek by pro něj byl další zajímavou akvizicí. „Se společníkem Erichem Bergmannem se dlouhodobě zaměřujeme na historické a jinak hodnotné budovy, které následně rekonstruujeme nejen materiálně, ale pokoušíme se jim vdechnout i nový život. Ten vždy přichází s vytvářením atraktivních provozů. Z toho pohledu je Spolek pro nás určitě zajímavým objektem,“ uvedl Petr Hradil mladší.

„Mrzí nás, že to se Spolkem nevyšlo panu Chlebovskému, protože má za sebou kvalitní gastronomické projekty. Je ale taky velká škoda, že historická restaurace v centru Ostravy chátrá. Nás navíc špatný stav budovy trápí i proto, že sousedí s našimi nemovitostmi,“ vysvětluje Petr Hradil mladší. To, že v sousedství vlastní jeho firmy další nemovitosti je výhoda. „Obnova Spolku je v každém případě velká a finančně náročná výzva. Je zřejmé, že se nenajde mnoho lidí, kteří budou mít odvahu do toho jít. Stav gastronomie na Ostravsku se po pandemii covidu-19 nevrátil a zřejmě už ani nevrátí do dob před ním. Chování zákazníků se změnilo, lidé obecně méně navštěvují restaurace. Pak je tady dlouhodobý problém s personálem, protože spousta šikovných lidí během pandemie odešla do jiných oborů a už se do gastra nevrátila," dodává Hradil mladší.

Na scéně ve hře o Spolek se objevil i vcelku nečekaný silný hráč s celorepublikovým přesahem. O restauraci s dlouhou historií se zajímá i Bernard, populární rodinný pivovar z Humpolce. Podle informací Deníku ale jde zatím o předběžné sondování možností, žádné rozhodnutí o koupi nepadlo. „Rodinný pivovar Bernard se průběžně zajímá o příležitosti jak odbytu piva, tak případných investic. V případě restaurace Spolek jsme se seznámili se situací tak, jako to děláme na mnoha dalších místech. Kapacita pivovaru je de facto vyprodaná, rozvojové kroky proto pečlivě zvažujeme. Ostrava je krásné město, kde chceme vyjít vstříc rostoucímu zájmu o naše pivo, nicméně v případě Spolku jsme žádné rozhodnutí neučinili,“ sdělil Deníku mluvčí Bernardu Radek Tulis.

I kdyby nový majitel začal s rekonstrukcí okamžitě po koupi, cesta k otevření bude dlouhá. Budova vyžaduje rozsáhlé stavební zásahy, bude nutné vyřešit nové projekty, povolení i majetkoprávní otázky. Restaurace Spolek má k dispozici také rozsáhlou zahrádku, která díky své rozloze a přírodnímu stínu z okolních stromů, patřila mezi vyhledávaná místa pro posezení. Právě po jejím znovuotevření Ostravané nyní volají.

Stando, před pár dny jsi oslavil sedmdesátku. Přečetl jsem si o tobě, že jsi legenda. Cítíš se tak?
Ne, jako legenda se vůbec necítím. Proč?

…legenda českého podnikání, legenda pivovarnictví.
(Dlouhé ticho.) Tak dejme tomu, že se něco podařilo. Ano, ale… Ne, ale legenda určitě nejsem.

Jsou narozeniny aspoň příležitostí k zastavení a ohlédnutí?
Asi ano, nějaká léta už to přece jenom jsou. Navštívil jsem paní, která se zabývá čínskou medicínou, často pobývá v Indii, umí dokonce číst z bambusových listů a zabývá se i numerologií. A ta mi doporučila, abych do svých narozenin nedělal žádná důležitá rozhodnutí. Takže nedělám. Ale co se týče hmotných věcí nebo podnikání, v tomto směru jsem si už dávno všechno splnil. Jediné, co bych si přál v tomto životě ještě dosáhnout, je stavu probuzení, což není úplně jednoduché. Takže na tom teď budu pracovat. Poznat pravdu o životě, smrti, světě a vesmíru. Protože když se mi to nepovede v tomto životě, tak mě to bude čekat až v příštím.

Vím, že sdílíš teorii o kolektivním vědomí. Když přijmeme možnost, že něco takového existuje, tak do těch narozenin stejně nemůžeš nic rozhodnout, pokud se nerozhodneme všichni.
Ano, všichni jsme jedno. Ale jak říkal český mystik Eduard Tomáš, zároveň jsme rozčleněni do miliard duší nebo jedinců a všichni musíme dojít k pravdě. Všichni osvícenci, nejen indičtí, říkají, a já tomu naprosto věřím, že to, co kolem sebe vidíme, je pouze takzvaná májá neboli iluze. Když se někdo dostane do stavu osvícení, a pár takových lidí znám, tak pochopí, že to, co nám přijde jako pevné, jako například zdi kolem nás, stůl, u kterého sedíme, ve své skutečnosti a podstatě jsou jenom prázdnota. A pak je tady energie, která tu iluzi dělá pro nás „skutečnou“. Ale nejsme schopni vstoupit dovnitř. Nemáme tu schopnost. Naše smysly jsou uspořádané tak, že svět kolem nás vnímáme jako realitu. Osvícení lidé vědí a vidí, že jde jen o iluzi. Jen je potřeba se dostat dovnitř. Život je čistá hra, jedna třída ve škole. Jen těch tříd není devět, ale obrovské množství. Probuzení lidé říkají, že máme za sebou „tolik životů, jako je listů na stromě“.

Takže na tom teď budeš pracovat.
Ano.

Nicméně za těch padesát let svého pracovního života jsi vybudoval spoustu hmotných věcí, do kterých se teď budeš v nadsázce řečeno dostávat. Nechci s tebou vést rozhovor jako sportovní novinář s fotbalistou po zápase, ale jaké jsou tvé pocity? Asi máš jasno o svém životě, jestli jsi v něm udělal všechno, jak jsi měl.
Mám dobrý pocit, ano. Včera jsme měli u nás v Humpolci v pivovarském Návštěvnickém centru na besedě cyklistického ultramaratonce Daniela Pohlmana, který vyprávěl, jak absolvoval úplně šílený závod z nejsevernějšího místa Evropy někde za polárním kruhem v Norsku do nejjižnějšího u Málagy, celkem asi 7 400 kilometrů, což se mu podařilo asi za čtyřiadvacet dnů a vyhrál s náskokem několika set kilometrů. Ale protože jeho soupeř, nějaký namachrovaný Němec, který byl přesvědčený, že musí vyhrát on, a dokonce si kvůli tomu část trasy projel předem, o Danielovi rozšířil pomluvu, že má nepovolenou podporu, spí v karavanech, prostě nesmysly. Pak Danielovi ještě někde v zatáčce ustřelilo kolo, rozbil ho, skončil v nemocnici, ale kolo si opravil sám, dal se do kupy a jel dál. Ale proč o tom mluvím. Organizátorem závodu byl Švýcar, který Daniela na základě Němcových mailových pomluv nechal nepřetržitě kontrolovat, což mu muselo brát ohromné množství energie. A když dojel do cíle, organizátor ho z oficiálního závodu vyloučil. Prostě závist. Co mu ta situace měla říct? Vzpomněl si, že má doma svou krásnou ženu a zdravé děti, a to bylo pro něj nejvíc. Jak říkám, podobné situace prožíváme všichni, jako ve hře. Je potřeba si uvědomit, že zkoušky, které zažíváme, zažíváme proto, abychom se v té hře posouvali dopředu, neopakovali pořád stejné chyby. Nakonec všichni dojdeme k pravdě.

Byl jsem u tebe v pivovaru párkrát, ale intuitivně jsem získal pocit, že základem vašeho úspěchu nejsou jen dobré pivo a peníze, ale také tým lidí, kteří táhnou za jeden provaz a jsou hrdí na svou značku. Že je to entita, která má, jak ty říkáš, kolektivní vědomí.
Určitě ano. Nedávno jsme předávali certifikáty hospodám, které splňují naše nejvyšší kvalitativní parametry a starají se perfektně o naše pivo. Řada z nich už s námi žije pětadvacet, třicet let. V některých těch hospodách jsem byl, třeba v orlickoústecké Hospodě u Chaplina a v mnoha dalších. Mezi těmi lidmi byla nádherná atmosféra, dostanou od nás krásnou bronzovou plaketu, kterou zvenku připevní na fasádu, k tomu ještě diplom, a kromě toho od nás mají maximální péči a pozornost. I tam jsem ono kolektivní vědomí cítil, ti lidi náš vztah opravdu neberou jenom jako byznys. A je třeba si uvědomit, že dneska podnikat v pohostinství je neuvěřitelně složité. Hlavně nejsou lidi a ekonomicky to nevychází.

Je po volbách, jsi na půdě politického titulu. Když se dívám a hodnotím výkony končící vlády, jednotlivých jejích ministrů, tak si vzpomínám na náš rozhovor před dvěma lety, kdy sis povzdychl, že kdybys pivovar chtěl založit dnes, tak už to kvůli české i evropské byrokracii se svými společníky nedokážete. Jak si vysvětluješ, že vláda Petra Fialy lidem tvého typu vůbec nepomohla? Existuje nějaká naděje, že se to může zlepšit?
Vždycky je naděje. Češi vždycky čekají, potřebují nějaký pořádný impulz. I naše revoluce v roce 1989 proběhlaskoro jako poslední z komunistických zemí. Proto je potřeba trošku poodstoupit a podívat se na naši situaci zvenku. Když jsme vstupovali do Evropské unie v roce 2004, taky se šlo do bující byrokracie, ale pořád byl hlavní bonus volný pohyb osob, kapitálu a zboží. Ale jak špatným směrem se EU za dvacet let posunula, si mnoho lidí neuvědomuje, protože se pořád ještě máme relativně dobře. Dnes je Evropská unie v nadsázce řečeno koncentrák. A kdybychom se bavili o proběhlých volbách,tak strany, které nabízely odchod z EU, získaly mnohem méně hlasů, než jim po celou dobu před volbami přisuzovaly průzkumy veřejného mínění. Nevím, jak to dopadne. Jestli se Evropská unie rozpadne sama, nebo se prostě tak předluží, že přestane být konkurenceschopná dalším regionům, především Asii a Americe. Ale pro ně partnerem nejsme vlastně už dnes. A k té tvé otázce, proč vláda nepomohla? To by ti lidé za svá ministerská křesla museli nést odpovědnost, a nejen mluvit o západních hodnotách, o Babišovi, o zlých Rusácích a úžasných Ukrajincích a svým dvojím metrem rozeštvat společnost!

Co vlastně ničí Evropu?
Především: Evropa je nádherná, stačí si ji projet. Ale ekonomicky i politicky jde skutečně do kytek. Nejen kvůli ceně energií, která tomu přispívá hodně, ale hlavně kvůli šílené bruselské byrokracii, ke které si my, šikovní Češi, bohužel ještě přidáváme. Kvůli cenzuře, kvůli nemožnosti se svobodně vyjadřovat! Když jsem přijel do zahraničí a bavil se s lidmi nejen kolem našeho byznysu, mávali rukou, že spoustu těch nesmyslů Evropské unie neakceptují a nezavedli. Jsem teď hodně zvědavý na Babiše, jestli skutečně dodrží, co vůči Bruselu před volbami sliboval, nebo bude lavírovat. Žijeme v bláznivém pseudokoncentráku, a ještě se to pořád dál a dál posunuje směrem k dalším nesmyslům. Záchody pro nebinární pohlaví, děti si budou moci volit, jestli jsou kluci, holky, nebo něco jiného, neziskovky ve školách? Mně se líbí, jak si Slováci odhlasovali do ústavy, že jsou jenom dvě pohlaví, a neziskovky, ať táhnou ze škol, že tam nemají co dělat. Škola je přece místem pro vzdělání! A podívej se, kam se to posouvá, na znalostech už nezáleží, hlavní je souhlas s evropskými pseudohodnotami.

V eurovolbách došlo v Evropě k mírnému posunu, i u nás zvítězili eurorealisté. Přesto se nic nemění. Předsedkyní Evropské komise je Ursula von der Leyenová, odtržená od reality, pořád se chrlí absurdní legislativa proti změnám klimatu atd. Proč vlastně lidi nejsou schopni vystoupit z té svojí pohodlné bubliny a podívat se na to, jak ty říkáš, trošku zvenku, a třeba jen začít věcně diskutovat, jestli vlastně má smysl setrvávat v takto nebezpečném spolku?
Chodím zhruba jednou za čtvrt roku na pivo s kamarády, mezi kterými je právník, který říká: vždyť se máme skvěle. Vůbec není schopen přijmout, že bez šílené byrokracie a nesmyslné bruselské politiky Green Dealu bychom mohli být ekonomickým tygrem. Akorát by to chtělo referendum. Ale nevím, jak by dopadlo, protože když se podíváš na výsledky voleb, tak bychom dnes asi hlasovali pro setrvání v Evropské unii. Což znamená, že si asi musíme hubu úplně nabít, než to celé dospěje do bodu, kdy se musí něco stát a dojít k radikálnímu obratu k lepšímu.

Pro mě je nepochopitelné, že si ten průšvih odmítáme připustit, přestože Česká republika je průmyslovou zemí, životně závislou na cenách energií. Máme přece obrovskou průmyslovou tradici.
Ano, a průmysl jde kvůli Green Dealu do kytek. Například máme poslední huť, Třinecké železárny. Lidem prostě rozsah celého průšvihu nedochází, protože si myslí, že se jich to přímo nedotýká a ani se o to moc nezajímají. A přitom jsou mnohdy inteligentní. S jedním z nich jsem se před volbami bavil, ptal jsem se ho, koho bude volit, jestli dozimetry. A on vůbec nevěděl, o co jde. Vždyť oni pořád dokola rozkrádali dopravní podnik v Praze! Stejně tak ho nezajímala kauza bitcoiny.

Dobře, to jsou diskuse s „obyčejnými“ lidmi, ale překvapuje mě, že se pořádně neozvou zástupci toho průmyslového odvětví, kterému jde o krk…
Tady hraje roli do určité míry právě to češství. I mnozí podnikatelé se raději přizpůsobí, než by si pálili prsty. Proto také v minulosti mnoho skutečných českých elit emigrovalo. Samozřejmě všichni vědí, že celý ten slavný zelený úděl, ETS nebo ESG jsou totální nesmysly. Pro Boha svatého! Před revolucí jsme měli nesmyslné pětileté plány, teď pro změnu totální zelené nesmysly.

Rodinný pivovar Bernard vloni uvařil 419 000 hektolitrů piva, nejvíc za tři desetiletí. Když v roce 1991 koupili zkrachovalý podnik v Humpolci Stanislav Bernard s Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem, začali vařit pivo podle nových receptur. Napřed hledali odbyt, pak zase naráželi na nedostatečnou výrobní kapacitu. Bylo to pořád dokola, boj s časem a penězi potřebnými na investice. V devadesátých letech se ale svobodněji podnikalo, nebylo tolik byrokracie, řekl ČTK spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.

„Dá se říci, že v té době jsme rozhodovali sami a nikdo nám do toho nekecal," řekl Bernard. Míní, že tlak byrokracie z Bruselu i od českých úředníků nyní podnikatelskou aktivitu ochromuje. Přičítá to i Green Dealu (Zelené dohodě pro Evropu), který označil za nesmyslný.

Začátky podnikání v Humpolci nebyly snadné
Ani začátky podnikání v Humpolci před 34 lety snadné nebyly. „My jsme koupili ruinu za šílených ekonomických podmínek, za více než pětinásobek zůstatkové hodnoty," zavzpomínal Bernard. Nejistot a obav bylo mnoho. „Hlavně zkraje, když si vezmu, že v zimě třeba přijela za celý den (pro pivo) jedna avie, to by nás neuživilo," uvedl. Když se pak prodej dobře rozjel, začal pivovar narážet na výrobní limity, bylo potřeba kapacity zvyšovat. "Ale celkově nás to neskutečně bavilo," uvedl.

„Já si myslím, že se nám povedlo vařit pivo, které chutná," řekl Bernard k růstu výstavu. Pivovar za něj získal mnoho ocenění doma i za hranicemi. Sdružení přátel piva loni poosmé vyhlásilo pivovar Bernard pivovarem roku.

Vizí pivovaru je jít vlastní cestou
Vizí pivovaru je Vlastní cestou k poctivému českému pivu. „Proč vlastní cestou? Protože celou dobu jdeme vlastní cestou," řekl Bernard. Proti trendu jde pivovar i tím, že 65 procent piva dodává v sudech do hospod a restaurací.

Zbývající stáčí do láhví. Jak uvedl, na trhu tvoří prodej sudového piva v průměru asi 28 procent. Hodně hospod ale poslední roky zaniklo. Přispělo k tomu i jejich zavírání v covidové epidemii a velký nedostatek personálu. Podle Bernarda je hospod škoda. „Tam se lidé dokážou i pohádat, ale je to svým způsobem moc dobře, když se spolu dokážou bavit," řekl.

Nejlépe hodnocené hospody
Pivovar vybudoval tým obchodních zástupců pro kontakt s hostinskými v ČR i a Slovensku. Jejich hosty vyzývá, aby se ke kvalitě čepovaného piva vyjádřili v aplikaci přístupné přes QR kód, a oceňuje nejlépe hodnocené hospody. „K tomu máme tři obchodní sládky, kteří jezdí a kontrolují kvalitu piva," doplnil Bernard. Pivovar má rovněž školicí centrum čepování piva.

Stanislav Bernard je v akciové společnosti předsedou představenstva. Pozici generálního ředitele po pětadvaceti letech předal společníkovi a vrchnímu sládkovi Josefu Vávrovi. „Tehdy jsem dělal krizové řízení, dneska je to trochu víc o vizích a vnitřní kultuře firmy," řekl ke svému nynějšímu působení v podniku s víc než 260 zaměstnanci. Zaměřuje se na marketing a na chod návštěvnického centra pivovaru, které funguje od června 2022.

Podnikatel Bernard oslaví 14. října sedmdesáté narozeniny. V pivovaru, kde pracuje i jeho syn, už nemusí být denně. „Mě baví hodně věcí," řekl Bernard. Má rád dobré filmy, saunu, rád sportuje, s manželkou se poslední roky vydává na pěší putování. „S tím věkem si člověk musí připustit, že už holt nemůže dělat úplně všechno, musí někdy malinko ubrat," uzavřel.

Rodinný pivovar Bernard vloni uvařil 419.000 hektolitrů piva, nejvíc za tři desetiletí. Když v roce 1991 koupili zkrachovalý podnik v Humpolci Stanislav Bernard s Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem, začali vařit pivo podle nových receptur. Napřed hledali odbyt, pak zase naráželi na nedostatečnou výrobní kapacitu. Bylo to pořád dokola, boj s časem a penězi potřebnými na investice. V 90. letech se ale svobodněji podnikalo, nebylo tolik byrokracie, řekl ČTK spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.

"Dá se říci, že v té době jsme rozhodovali sami a nikdo nám do toho nekecal," řekl Bernard. Míní, že tlak byrokracie z Bruselu i od českých úředníků nyní podnikatelskou aktivitu ochromuje. Přičítá to i Green Dealu (Zelené dohodě pro Evropu), který označil za nesmyslný.

Ani začátky podnikání v Humpolci před 34 lety snadné nebyly. "My jsme koupili ruinu za šílených ekonomických podmínek, za více než pětinásobek zůstatkové hodnoty," zavzpomínal Bernard. Nejistot a obav bylo mnoho. "Hlavně zkraje, když si vezmu, že v zimě třeba přijela za celý den (pro pivo) jedna avie, to by nás neuživilo," uvedl. Když se pak prodej dobře rozjel, začal pivovar narážet na výrobní limity, bylo potřeba kapacity zvyšovat. "Ale celkově nás to neskutečně bavilo," uvedl.

"Já si myslím, že se nám povedlo vařit pivo, které chutná," řekl Bernard k růstu výstavu. Pivovar za něj získal mnoho ocenění doma i za hranicemi. Sdružení přátel piva loni poosmé vyhlásilo pivovar Bernard pivovarem roku.

Vizí pivovaru je 'Vlastní cestou k poctivému českému pivu'. "Proč vlastní cestou? Protože celou dobu jdeme vlastní cestou," řekl Bernard. Proti trendu jde pivovar i tím, že 65 procent piva dodává v sudech do hospod a restaurací. Zbývající stáčí do láhví. Jak uvedl, na trhu tvoří prodej sudového piva v průměru asi 28 procent. Hodně hospod ale poslední roky zaniklo. Přispělo k tomu i jejich zavírání v covidové epidemii a velký nedostatek personálu. Podle Bernarda je hospod škoda. "Tam se lidé dokážou i pohádat, ale je to svým způsobem moc dobře, když se spolu dokážou bavit," řekl.

Pivovar vybudoval tým obchodních zástupců pro kontakt s hostinskými v ČR i a Slovensku. Jejich hosty vyzývá, aby se ke kvalitě čepovaného piva vyjádřili v aplikaci přístupné přes QR kód, a oceňuje nejlépe hodnocené hospody. "K tomu máme tři obchodní sládky, kteří jezdí a kontrolují kvalitu piva," doplnil Bernard. Pivovar má rovněž školicí centrum čepování piva.

Stanislav Bernard je v akciové společnosti předsedou představenstva. Pozici generálního ředitele po pětadvaceti letech předal společníkovi a vrchnímu sládkovi Josefu Vávrovi. "Tehdy jsem dělal krizové řízení, dneska je to trochu víc o vizích a vnitřní kultuře firmy," řekl ke svému nynějšímu působení v podniku s víc než 260 zaměstnanci. Zaměřuje se na marketing a na chod návštěvnického centra pivovaru, které funguje od června 2022.

Podnikatel Bernard oslaví 14. října sedmdesáté narozeniny. V pivovaru, kde pracuje i jeho syn, už nemusí být denně. "Mě baví hodně věcí," řekl. Má rád dobré filmy, saunu, rád sportuje, s manželkou se poslední roky vydává na pěší putování. "S tím věkem si člověk musí připustit, že už holt nemůže dělat úplně všechno, musí někdy malinko ubrat," uzavřel.

Sklidit, usušit, použít. Netrvalo dlouho a chmel, který ještě před nedávnem dozrával na svahu nad městem, už posloužil svému účelu. Rodinný pivovar Bernard i letos připravuje tradiční podzimní speciál – ležák s chmelem, který vyrostl na nejvýše položené chmelnici u nás

Koření pro už tradiční edici Ležáku s chmelem z Vysočiny vyrostlo a uzrálo na Vysočině v nadmořské výšce 560 metrů. Ještě předloni probíhalo česání chmele nedaleko pivovaru na zahradě vrchního sládka Josefa Vávry, ale pro stále oblíbenější speciál už nebyla kapacita dostačující. Vznikla tak malá experimentální chmelnice v Humpolci.

Chmel rostl a zrál až v trojnásobné nadmořské výšce než v typicky chmelařských regionech. „Chmel, který tu roste, je dobrý, plnohodnotný, zralý, s vysokou hořkostí a aromatickými látkami, bez problémů použitelný. A pivo z něj uvařené lidem chutná a těší se na něj,“ zhodnotil kvalitu jedné z nejdůležitějších surovin pro výrobu piva vrchní sládek Josef Vávra.

Letos pivovar připraví asi 200 hektolitrů tohoto oblíbeného pivního speciálu, k dostání by měl být na přelomu listopadu a prosince.

Rodinný pivovar Bernard založil chmelnici v květnu 2023 s pomocí Chmelařského institutu Žatec a studentů místní České zemědělské akademie. Společně vysadili 144 rostlin šesti druhů chmele – Žateckého poloraného červeňáku, Rubínu, Harmonie, Sládku, Vitalu a Saaz late.

Sklidit, usušit, použít. Netrvalo dlouho a chmel, který ještě před nedávnem dozrával na svahu nad městem, už posloužil svému účelu. Rodinný pivovar Bernard i letos připravuje tradiční podzimní speciál – ležák s chmelem, který vyrostl na nejvýše položené chmelnici u nás.

Koření pro už tradiční edici Ležáku s chmelem z Vysočiny vyrostlo a uzrálo na Vysočině v nadmořské výšce 560 metrů. Ještě předloni probíhalo česání chmele nedaleko pivovaru na zahradě vrchního sládka Josefa Vávry, ale pro stále oblíbenější speciál už nebyla kapacita dostačující. Vznikla tak malá experimentální chmelnice v Humpolci.

Chmel rostl a zrál až v trojnásobné nadmořské výšce než v typicky chmelařských regionech. „Chmel, který tu roste, je dobrý, plnohodnotný, zralý, s vysokou hořkostí a aromatickými látkami, bez problémů použitelný. A pivo z něj uvařené lidem chutná a těší se na něj,“ zhodnotil kvalitu jedné z nejdůležitějších surovin pro výrobu piva vrchní sládek Josef Vávra.

Letos pivovar připraví asi 200 hektolitrů tohoto oblíbeného pivního speciálu, k dostání by měl být na přelomu listopadu a prosince.

Rodinný pivovar Bernard založil chmelnici v květnu 2023 s pomocí Chmelařského institutu Žatec a studentů místní České zemědělské akademie. Společně vysadili 144 rostlin šesti druhů chmele – Žateckého poloraného červeňáku, Rubínu, Harmonie, Sládku, Vitalu a Saaz late.

Už druhým rokem roste a zraje chmel na netypicky vysoko položené chmelnici – na Vysočině na svahu u Humpolce. Téměř nadohled od svého areálu ji založil Rodinný pivovar Bernard. Na chmelnici v nadmořské výšce 560 metrů proběhla druhá sklizeň. I z letošní úrody pivovar uvaří speciální pivo, limitované množství Ležáku s chmelem z Vysočiny.

S myšlenkou na vlastní pole s veledůležitou plodinou pro vaření piva přišel vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra. Několik let pěstoval chmel na své zahradě a používal ho do malých várek speciálního piva. „To pivo je opravdu dobré, voňavé, řízné, svěží, jeho obliba rostla, naše zahrada už nestačila. Chmel jsme proto vysadili na volném pozemku kousek od pivovaru,“ popsal vznik zřejmě nejvýše položené chmelnice na našem území vrchní sládek.

Na slunném svahu nad městem pivovarští vysadili 144 rostlin šesti odrůd chmele – Žatecký poloraný červeňák, Rubín, Harmonie, Sládek, Vital a Saaz Late.

Z chmelnice rovnou do varny
Sklizený chmel se ihned suší, následně putuje rovnou do pivovaru. „Vaření nebudeme odkládat. Na nový pivní speciál s chmelem z Vysočiny se milovníci piva mohou těšit na přelomu listopadu a prosince,“ zve už nyní vrchní sládek Josef Vávra.

Rodinný pivovar Bernard vybudoval přímo ve svém areálu nové školicí centrum čepování piva. Dovednosti a znalosti tu budou získávat jak začínající výčepní, tak zkušení profesionálové.

„Ukazujeme, co udělat pro to, aby zákazník dostal to nejlepší pivo. Účastníci se u nás seznámí s ideálním skladováním piva, přípravou skla a především s čepováním na různých druzích vybavení,“ říká Petr Kolařík, jeden ze školitelů a trenérů kvality.

Pivovaru na vysoké úrovni podávání piva velmi záleží. „Pivo odchází z pivovaru v perfektní kondici a je zájmem všech, aby se tak dostalo i na stůl před konečného zákazníka,“ vysvětluje školitel. „Má význam dělat věci dobře, užitek z toho mají všichni, host, hostinský i pivovar. Host dostane a vychutná si skvělé pivo, na které k dobrému výčepnímu rád vrátí. A pivovar má odbyt,“ připomíná jednoduchou rovnici Petr Kolařík. „My v Bernardu věříme, že má smysl věci dělat dlouhodobě kvalitně. To se v závěru vyplatí všem.“

Na návštěvu do pivovaru
Účastníci školení mohou využít přítomnosti v pivovaru, seznámit se tu detailně s výrobou piva a příběhem značky. Bernard se mimo jiné odlišuje tím, že většinu tohoto piva vyčepují hospody a restaurace ze sudů. Situace na českém trhu je přitom zcela opačná, zhruba dvě třetiny piva se prodají v lahvích a plechovkách, podíl sudového se postupně snižuje. Pivo Bernard v České republice nakupují a čepují asi čtyři tisíce odběratelů.

Nejlepší dostávají certifikát
Rodinný pivovar Bernard systematicky podporuje provozovny, které nabízí jeho pivo. Kromě předávání know-how jde o materiální a marketingovou pomoc. Počínání provozoven také dokáže různě ocenit a odměnit. Nejvyšším ohodnocením pro špičkové výčepní a provozovny je Certifikát kvality Bernard. Pro něj si letos do pivovaru přijely už desítky provozovatelů restaurací a hospod.

Otevřením školicího centra Rodinný pivovar Bernard navazuje na již mnoho let fungující program tzv. cestujících sládků, kdy zkušení odborníci pivovaru pravidelně navštěvují hostinské provozy v Česku i na Slovensku a pomáhají s technikou čepování, údržbou zařízení i znalostmi personálu.

Zkusit to může každý
Informace a zkušenosti může u Bernarda načerpat kdokoliv. Návštěvnické centrum Bernard pořádá školu čepování i pro veřejnost, stačí sledovat kalendář na jeho stránkách: navstivtebernard.cz/kalendar-akci nebo si školení nechat připravit pro organizovanou skupinu třeba jako součást teambuildingu nebo firemní akce.

Rodinný pivovar Bernard slaví obrovský úspěch na prestižní mezinárodní soutěži European Beer Challenge 2025.¨Získal tu 13 medailí pro všech 13 piv, která do soutěže přihlásil, z toho tři „dvojité zlaté“ a pět zlatých medailí. Mezinárodní porota v Londýně porovnávala stovky vzorků piv z celého světa.

„Ocenění potvrzuje kvalitu našich piv a naši vášeň pro poctivé pivovarnické řemeslo. Posouzení nezávislé mezinárodní poroty má velkou hodnotu. Dík patří celému našemu týmu, který každý den pracuje na tom, aby naše piva patřila k nejlepším,“ považuje si výsledku vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

Dvojité zlato, udělované pivům s nejvyšším bodovým hodnocením, získala piva Bohemian ALE, Bezlepkový ležák a nealkoholické pivo Švestka. Zlatou medaili si „odnáší“ Jedenáctka, Dvanáctka, Sváteční ležák, Extra hořký ležák a polotmavý Jantarový ležák. Stříbrné medaile získaly Desítka a nealkoholický Grep, bronzové medaile náleží Černému ležáku, nealkoholickému pivu Free a svrchně kvašenému pivu IPA. S takovým skóre patří Rodinný pivovar Bernard k vůbec nejúspěšnějším účastníkům této prestižní soutěže.

Mezinárodní soutěž European Beer Challenge dává pivovarníkům příležitost soutěžit s nejuznávanějšími světovými značkami. Všechny ze stovek přihlášených piv jsou anonymně degustovány předními evropskými obchodníky, aby identifikovali ta nejlepší piva na trhu. Soutěže se mohou účastnit pivovary všech velikostí z jakékoliv země na světě.