Plzeňský Prazdroj má nového ředitele firemních vztahů a komunikace pro Česko a Slovensko. Stal se jím Richard Stonavský (50). Ve funkci vystřídal Pavlínu Kalousovou, která se po více než pěti letech na této pozici přesunula do vedení společnosti Asahi Europe & International, jejíž součástí je Prazdroj.

Richard Stonavský přichází do Plzeňského Prazdroje po čtrnáctiletém působení u Vodafone Czech Republic, kde od roku 2020 působil jako ředitel externích vztahů. Současně byl členem představenstva Asociace provozovatelů mobilních sítí. „V Richardovi získáváme komplexního odborníka, který se mnoho let úspěšně věnuje nejen komunikaci, ale také legislativnímu rámci byznysu. Kromě toho přináší velké zaujetí pro udržitelnost i podporu týmů a lidí, ať už v reálném fungování firmy nebo v komunikaci. Věřím, že naváže na skvělou práci a výsledky Pavlíny, která stojí mimo jiné za naší strategií udržitelnosti, kterou propisujeme do každodenních činností ve firmě,“ říká generální ředitel Plzeňského Prazdroje Michał Mrowiec.

Richard Stonavský absolvoval pražskou VŠE a britskou Sheffield Hallam University. Ve svém předchozím působišti sehrál klíčovou roli při posilování reputace společnosti Vodafone, která se pod jeho vedením stal uznávaným lídrem v udržitelnosti. Jako předseda Nadace Vodafone stál například u iniciativy Bright Sky zaměřené na boj proti domácímu násilí a pomoc jeho obětem. Podílel se rovněž na vývoji aplikace Záchranka, která lidem usnadňuje přivolání záchranářů a pomáhá s první pomocí při ohrožení zdraví nebo života. Ve volném čase rád cestuje a chodí po horách.

Na pozici vystřídal Pavlínu Kalousovou, která nyní řídí firemní vztahy, udržitelnost a komunikaci ve vedení Asahi Europe & International. Do Prazdroje nastoupila v roce 2020 a firma během jejího působení mimo jiné připravila a zavedla strategii udržitelnosti postavenou na zásadních inovacích, mezi něž patří třeba spolupráce na environmentálních projektech s pěstiteli chmele a ječmene nebo majiteli restaurací. Spolu se svým týmem získala pro Prazdroj četná ocenění na poli firemní reputace, komunikace i odpovědného přístupu k podnikání, například v soutěžích TOP Odpovědná firma, Zlatý středník nebo Lemur – Česká cena za PR. Pavlína Kalousová se, kromě řízení aktivit Asahi Europe & International v této oblasti, bude v Česku a na Slovensku nadále věnovat pivovarnickým a byznysovým tématům v evropském a mezinárodním kontextu.

Jako strážci pivní galaxie hlídají veteráni plzeňského pivovaru s praxí dohromady přes 1500 let chuť ležáku z roku 1842. Degustační komise se pravidelně schází, aby provedla rituál, který má zajistit, že pivo z Plzně chutná přesně tak, jak má. Měli jsme jedinečnou možnost nahlédnout do jejich lóže.

V písni Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka k seriálu Hospoda se zpívá, že „do naší hospůdky vedou jen tři schůdky“. V samotném srdci plzeňského pivovaru jich sice vedlo víc, ale mířily do tajemné komnaty, kam má přístup jen vyvolená skupina znalců – ti nejpovolanější strážci pivní chuti.

Komise zasloužilých sládků hlídá chuť ležáku
Řeč je o „starých sládcích“ – degustační komisi, jejíž členové dohromady ve zdejším pivovaru odpracovali více než 1500 let. Jejich poslání je jasné: hlídat neměnnou, specifickou chuť slavného ležáku tak, aby chutnala jako v dobách Josefa Grolla.

Ačkoliv komise čítá obvykle na dvacet členů, rituální degustace se tentokrát zúčastnilo jedenáct sládků, sklepmistrů, technologů a dalších. Průměrný věk komise je aktuálně úctyhodných 77 let, a mnozí z nich, včetně dvou žen, které v minulosti vedly laboratoře, strávili v pivovaru celý svůj profesní život, někdy i více než 50 let.

Zápach z hospodské kulišárny: Tři vzorky, z toho jeden propadák
Komisi, která se schází zhruba každé dva měsíce, založil před několika lety emeritní vrchní sládek Václav Berka s cílem mít garanty chuti – lidi, kteří pivo vařili desítky let a jeho chuť tak důvěrně znají. Společně absolvovali už přes sto degustací, které pokaždé potvrdily, že kvalita ležáku je stále stejná.

Naše návštěva v „tajemné komnatě" se uskutečnila ve chvíli, kdy měli členové komise za úkol „rituálně“ odhalit chybu ve třech vzorcích. Ivana Svobodová, specialistka kvality, která se stará o přípravu vzorků, nám vysvětlila, že k testování degustátorů používají různé metody, včetně trojúhelníkového testu (dvě piva ze tří jsou stejná). Pro informaci dodala, že obecně se zkouší různé poměry špatných a dobrých vzorků: „Občas mají dva špatný, jeden dobrý nebo dva dobrý, jeden špatný,“ popsala jednu z forem ověřování jakosti.

Během toho nám postupně na stole přistály tři vzorky a po každém z nich se rozhořela hojná debata. Jeden z těchto vzorků byl šok – silně zvětralé, oxidované pivo, které se opravdu nedalo pít, stačilo k němu jen přičichnout.

Diskuse kolem tohoto oxidovaného piva byla zdaleka nejbouřlivější. Zatímco jeden z veteránů poznamenal, že „to by nedal ani psovi“, jiný hned našel přesnou definici této vady. Přirovnal ji k nepoctivému výčepnímu:

„Je to ten stav, co se občas dělo v některých hospodách, když hostinský nechával po čepování pivo skapávat do půllitru a pak jej hostovi bez studu dal," ohodnotil vzorek. Sládci (ale ostatně i my) tak hned identifikovali, že vzorek simuloval ten nejhorší nešvar nepoctivých výčepních.

Pro Svobodovou je právě tato zpětná vazba esencí její práce a jak sama říká, je to největší služba, kterou jí tito zkušení muži a ženy poskytují.

„Je tak vidět, že práce všech lidí u nás v pivovaru má smysl a že veškeré školení nejsou marná," dodala.

Od dřeva po nerez a bez papíru
Jedním z těchto matadorů, kteří i v důchodu chodí pravidelně testovat nové várky piva, a nechyběl ani u naši návštěvy, byl Jaroslav Pech, který v oboru pracoval od roku 1959.

„Pivovarnictví je celý můj život. Dělal jsem všechno možný, stáčel sudy, vařil jsem i pivo a dělal ve skladu. Takže jsem vlastně pivovar poznal od sklepu po půdu,“ zavzpomínal Pech, který později přešel k technice, kdy se dostal na pozici vedoucího údržby. V jeho týmu bylo 280 lidí a sedmadvacet profesí.

Zažil tak dobu, kdy se ještě pod kotli topilo uhlím a tak se špatně regulovala potřebná teplota. Problematický tak podle něj byl nejen přechod na plyn, ale také na jiné rozvody, kdy měď nahradila mosaz.

„Chlapci se museli naučit svařovat tak, aby nahoře byl krásnej svár, ale nebyly tam ty ‚bouličky‘ dovnitř. Když se zkoušel ten přerod z uhlí na plyn, uřízli jsme kus trubky a udělali pokusy v lihovaru Božkov, kde už tuto technologii měli. Byla to krásná a dobrodružná doba,“ popsal Pech.

Zavzpomínal i na rozdílnou filtraci piva, „Říkalo se jí Masa. To se dělalo tak, že se filtrovalo přes propařený papír. Teď už je filtrace úplně daleko dokonalejší,“ popsal doby dávno minulé Pech.

Ale i přes obrovský technologický vývoj a přísnější normy má Pech, který do důchodu odešel před 30 lety, jasno: „Chuť je neměnná. A to dokazuje i to naše setkávání. Prostě nevidím žádný rozdíl v kvalitě našeho piva,“ dodal a zdůraznil, že přidanou hodnotou je setkávání s kamarády.

Vícestupňové ověřování tradice jako od Josefa Grolla
Založením komise „starých sládků“ má plzeňský pivovar jeden z prvků vícestupňového ověřování neměnné chuti. Jak uvedl manažer pivovaru Václav Šimek, pivo dnes projde před opuštěním bran více než dvěma stovkami různých měření a testů. Přesto všechno jsou lidé a jejich smysly nepostradatelní.

Ostatně, část várky piva nechává pivovar kvasit a zrát v tradičních dřevěných kádích a sudech v historických sklepích a sládci pak chuť tohoto piva pravidelně porovnávají s tím uvařeným moderními technologiemi. „Na nás je, aby se nezměnila jeho chuť. A k tomu potřebujeme znalosti současných sládků, ale i zkušenosti těch bývalých,“ dodal Berka.

Zapojení těchto „strážců chuti“ tak znamená nejen předávání cenných zkušeností mezi generacemi, ale je tou nejvyšší garancí, že pivo, které se zrodilo v roce 1842, chutná stále stejně. Jeden z účastníků navíc trefně poznamenal, že kdyby se probudil Josef Groll – sládek, který ležák poprvé uvařil – poznal by chuť dokonale. Díky těmto veteránům je ležák připraven, jako by ho uvařil sám.

Pivo z Měšťanského pivovaru, které má na mysli většina lidí, když se zmíní o plzeňském, zahájilo svou zázračnou dráhu na cizí trhy roce 1842.
Tehdy v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil a nebo přesněji řečeno vystavil svoji první českou produkci. Ten letopočet si můžeme přečíst také na hlavní bráně u vstupu do pivovarského areálu, bráně tak zvané Jubilejní.

Dobývání pivního vrcholu začíná v Bubenči
O výrobek z Plzně rychle projevili zájem v jiných zemích Evropy a postupem času i na všech dalších kontinentech. V roce 1873 následkem krachu na vídeňské burze zbankrotovaly všechny plzeňské firmy s výjimkou dvou čerstvě založených, ale rozvíjejících se na zdravých podnikatelských základech. Jedna z nich se jmenovala Měšťanský pivovar a druhá Škodovy závody. V obou případech šlo o pozdější giganty, bez nichž by se možná Plzeň dál vyvíjela jenom jako středně úspěšné okresní město. Koncem devatenáctého století už tento pivovar úspěšně vyvážel svoje výrobky kromě našeho kontinentu i do Spojených států, Latinské Ameriky, Afriky i na Blízký východ a v rámci Rakousko – Uherska byl druhým největším výrobcem populárního nápoje. Pivovar měnil i město, po konci první světové války Plzeň poprvé překročila hranici sta tisíc obyvatel.

Možná, že hodně lidí i v civilizované části světa úplně přesně netuší, kde to město leží, či dokonce v jakém státě se nachází, ale že se tam vyrábí kvalitní pivo, to pravděpodobně ví téměř stoprocentně. A kdo se přijel podívat až na samotnou lokalitu, toho poutače upozorňují: Projíždíte místem, kde se zrodily legendy. Ale jak to tu vypadalo před vznikem legend? Místu nad předposledním soutokem dvou ze čtyř plzeňských řek, na pravém břehu vodnatější Radbuzy, kde Mže přitéká z té levé strany, se už dávno říkávalo Bubeneč. Procházela jím hlavní dálková cesta na Prahu, ta vůbec nejdůležitější ze všech cest, jež spojovala středověké město Nová Plzeň s českým vnitrozemím. Původní tah procházel přesně tou trasou, kterou si volně může projít každý návštěvník od hlavní brány. Té se oficiálně říká Jubilejní, protože ji postavili přesně padesát let po vystavení první várky, o čemž svědčí i na ní umístěné letopočty 1842 – 1892. Ostatně jako na etiketě každé zde pivem zaplněné láhve.

Pražská cesta vedla místem kolem dnešní vodárenské věže v prostoru už běžnému návštěvníku v současnosti nepřístupném. Ta skutečně ukrývá dvě velkoobjemové nádrže s vodou, ale zároveň vytváří tvarově neobvyklou a zdaleka viditelnou dominantu, která má údajně napodobovat vzhled jednoho majáku na holandském pobřeží. I když nevěřící Tomášové a zlí jazykové tvrdí, že v Nizozemí žádný takový maják nikdy neviděli. Přímo u současné věže, ani ne moc daleko ani blízko od městských hradeb, stávalo plzeňské popraviště, místo posledního vydechnutí nebezpečných zločinců nebo jiných provinilců. Ve středověku bývalo hojně navštěvované i četným publikem, protože města dříve zas tolik poutavých atrakcí, tedy kromě poprav, davu nenabízela.

Kozina, Jirásek, Kopecký – ti všichni mají vztah k poloze budoucího pivovaru
Zásluhou Aloise Jiráska jednoho z těch tady popravených spíše považujeme za sympatického rebela. Smrti Jana Sladkého Koziny dne 28. listopadu 1695 rozhodnutím soudu povinně přihlíželi i Chodové, a kromě nich i docela dobrovolně a s jízlivým úsměškem na tváři hlavní nepřítel Lomikar, přesněji řečeno Volf Maxmilián Lamingen z Albenreutu. Tady v místě pod současnou vodárenskou věží v areálu pivovaru měl tedy Kozina prohlásit svoji nejcitovanější větu o tom, že do roka a do dne… Neprohlásil. Tak si jenom slavný autor Psohlavců přibásnil poslední chvíle chodského rebelanta v rámci povolené umělecké licence. Nejspíše k tomu přispěl i fakt, že málo oblíbeného majitele trhanovského zámku ranila mrtvice přesně 2. listopadu 1696 – tedy téměř do roka a do dne. Místo plzeňského popraviště pod Vodárenskou věží běžný návštěvník spatřit nemůže, zato místo poslední Kozinovy zastávky před cestou na šibenici ano, tu připomíná pamětní deska hned za Jubilejní branou na kdykoliv veřejně přístupném pivovarském nádvoří.

Když se z iniciativy purkmistra Václava Kopeckého a společnosti kolem Václava Mirwalda, která se scházela v jeho hotelu U Zlatého orla na hlavním plzeňském náměstí, zrodila poprvé myšlenka založení vlastního měšťanského pivovaru, začalo se hledat vhodné místo. Pozornost se upřela k lokalitě Bubeneč mimo jiné i proto, že zdejší pískovcové podloží nabízelo mimořádně vhodné podmínky pro hloubení rozsáhlého systému sklepů i pro zrání zhotoveného produktu. Také blízký soutok dvou řek spolu s perspektivou možnosti budování studní zaručoval, alespoň pro začátek, dostatek vhodné měkké plzeňské vody. Hlavní slovo při realizaci prvních objektů areálu měl místní stavitel Martin Stelzer. Ten ještě před zahájením prací podnikl studijní cestu po bavorských pivovarech. Zkušenosti ze sousedního státu tu zúročil nejen legendární první sládek Josef Groll. Z Bavorska přišel i sládek druhý a po něm třetí Jakub Blöchl. Ten se v Plzni dokonce oženil a údajně se o slávu piva zasloužil úplně nejvíc z té garnitury otců-zakladatelů. Po čtvrtém bavorském sládkovi konečně přišel na řadu jeden místní rodák z nedalekých Dobřan.

Chutná obyčejným smrtelníkům i slavným
V naší republice v poslední době vzniklo mnoho pivovarů nových nebo úspěšně navazujících na slavnou tradici svých starších předchůdců. I ty produkují mimořádně kvalitní druhy piva. Leč marná sláva, celosvětového věhlasu se už s největší pravděpodobností nikdy nedočkají. Jedním z neočekávaných propagátarů pivní značky se stal habsburský císař František Josef I. potom, když se v roce 1874 cestou vlakem do Prahy zastavil v plzeňské nádražní restauraci a pivo ochutnal. Se slovy: „Podivno, že žádnému pivovaru se doposud nepodařilo uvařiti tak dobré pivo“ tak založil tradici, že plzeňské nikdy nechybělo na jeho jídelním stole, ať už doma nebo i na cestách. O jedenáct let později císař osobně pivovar navštívil a podepsal se do jeho pamětní knihy. To následník trůnu korunní princ Rudolf, syn Františka Josefa, navštívil pivovar už v roce 1871. Z celého výrobního procesu prý jej nejvíce zajímala výroba sudů a pivo tu snad ani neochutnal. Princ se po celý svůj kratičký život choval jako intelektuální a bohémský podivín a společná smrt s milenkou na zámečku Mayerling do takového rámce dokonale zapadala.

Produkce z Bubenče ve své době zaujala díky nezvyklému způsobu spodního kvašení, které tu zavedl už první sládek Josef Groll. Kvůli bavorskému původu legendárního pivovarníka se pivo nabízelo jako „bavorské“ a lidé mu roztomile říkali „baborák“, pojem plzeňské se rozšířil až o něco později. Lokální název plzeňského předměstí samozřejmě nemá nic společného se stejnojmennou čtvrtí hlavního města, ale pochází od letní hospody s tančírnou Na Bubenči, která tu stávala až do doby výstavby Měšťanského pivovaru. Pochvalné ódy na pivečko s bohatou pěnou skládal kde kdo, lidé nejobyčejnějších řemesel, členové stolních společností i vyhlášení umělci. Básník a novinář Jan Neruda potěšil milovníky piva tímto citátem: „…kdož nám může ještě zazlít, že užíváme vnitřních lázní plzeňských, když na lázně mořské nemáme dost peněz.“

Malíř Mikoláš Aleš zanechal svoje většinou historické kresby na fasádách mnoha českých měst, ale ty v Plzni patří mezi jeho nejpočetnější a nejpovedenější. Zajížděl sem z Prahy a pracoval tu rád, prostě se ve městě pivu zaslíbenému cítil neobyčejně dobře. A proč? Jako každý jiný znalec piva a příznivec životních radostí o tom jistě věděl své. Byl si jistý, že umění vařit dobré pivo přísluší jenom lidem a místům hýřící spokojeností a laskavou náturou…

Patří mezi dvacítku zkušených sládků, sklepmistrů technologů a dalších pivovarských matadorů, která se stále pravidelně schází v plzeňském pivovaru, aby pomáhala hlídat neměnnou chuť plzeňského ležáku. V Plzeňském Prazdroji strávila nyní sedmdesátiletá Hana Plecerová celý svůj profesní život a na plzeňské pivo nedá dodnes dopustit.

Jste jednou ze dvou žen, které jsou součástí zmíněné dvacítky zkušených bývalých zaměstnanců pivovaru. Co vás nasměrovalo do oblasti pivovarnictví, které bývá považováno za doménu mužů?
Ta cesta začala už v dětství, kdy mně už od mých deseti let dával dědeček cucnout trochu piva k obědu. A mně strašně chutnalo a už tehdy jsem si říkala, že bych někdy ráda dělala v pivovaru.

Váš dědeček byl pivař?
To ne, pivo pil jenom k obědu a stačila nám jedna láhev desítky pro celou rodinu. Ale kdysi vozil s koňským povozem z Červeného Hrádku do pivovaru ječmen a měl na to hezké vzpomínky.

Vraťme se k té vaší cestě do pivovarnictví. Kudy vedla?
Nejdřív jsem chtěla jít studovat na pedagogickou fakultu, ale pak jsem si to rozmyslela a chtěla jsem jít studovat do Prahy, protože v té době nebyly jiné možnosti, jak se dostat z Plzně a trochu se odpoutat od rodičů. Šla jsem na Vysokou školu chemicko-technologickou. A jaký obor si vybrat, když jste od Plzně, kde jsou jen mlékárny, vinařské závody a pivovar. Takže pivovar samozřejmě zvítězil. A už během studia jsem do něj chodila na brigády. Když jsem studia dokončila, tak jsem začala v pivovaru pracovat a byla tam až do penze, tedy do roku 2015.

Kam jste konkrétně nastoupila a jaká práce vás nejvíc lákala?
Nejprve jsem hned po škole nastoupila na tzv. kolečko, kdy jsem rok chodila po všech provozech. Pak jsem šla na mateřskou a z té jsem se vracela jako vedoucí podnikové laboratoře, protože se tam právě uvolnilo místo. Bylo to pro mě velice poučné, protože v té době pod nás patřily pivovary v Chodové Plané, Chebu, Karlových Varech. Takže jsem měla možnost srovnávat.

Když jste absolvovala seznamovací kolečko, co vás bavilo nejvíc?
Všechno. Protože všude byli výborní lidé a všechno záleží na lidech. A na ty staré zkušené praktiky vzpomínám strašně ráda ještě teď, na to se nedá zapomenout. Ale je taky pravda, že nás mladé moc rádi neměli, takže nám připravovali různý zlomyslné kousky. Třeba nám posílali opakovaně stejné vzorky do laboratoře a když nám to vyšlo v rámci tolerance jen trochu jinak, tak si nás pěkně vychutnali. Ale ve finále jsme našli vždy společnou cestu a vždycky jsme se domluvili.

V čem spočívá práce v pivovarské laboratoři? Předpokládám, že jste hlídala především kvalitu a chuť piva.
Naší povinností byla kontrola stupňovitosti, průběhu kvašení, senzorické hodnocení v průběhu výroby, nebo sledování kvality vstupních surovin. V té době to vlastně bylo podle ČSN, tedy podle Československé státní normy, podle které jsme museli postupovat.

A taky jste museli pivo chuťově hodnotit? Nebo to nebyla už vaše práce?
Byla to naše práce. Senzorické hodnocení bylo dříve jednodušší, ale postupem času se to zdokonalovalo, že jsme to museli i trénovat. Degustovat se pak muselo v každém stádiu výroby. Trénovali jsme v tom i mistry na varně nebo na spilce, aby si to ochutnávali sami, jestli tam není nějaký průšvih.

Chutná pivo pořád stejně dnes, jako řekněme třeba před čtyřiceti lety nebo i dříve?
Mně se zdá že je pořád stejné. Analytické hodnoty má také stejné. Já jsem jednou v laborce našla laboratorní knihu a tam byly rozbory z roku 1920 a úplně se shodovaly se základními rozbory z těch let pozdějších.

Když jsme se tu zmínili o tom, jak vám dědeček dával trochu piva k obědu, dávala jste také vy svým dětem v jejich deseti letech ochutnávat pivo?
Ne, nedávala. Ale musím říct, že když jsem byla těhotná, tak jeden pan inženýr, tehdy vedoucí výzkumné laboratoře, u kterého jsem dělala diplomovou práci, řekl, že ženská musí vypít každý den jednu třetinku. To aby bylo dítě zdravé a já mohla kojit. Takže když jsem vždy ráno přišla do laborky, měla jsem tam připravenou třetinku piva.

Když jedete na zahraniční dovolenou nebo jen do jiného města, dáte si tam ráda jiné pivo? Dokážete se oprostit od profesionality nebo na něm hledáte případnou chybu?
No ano, bohužel je to profesionální deformace, ale jiná piva opravdu ráda ochutnávám. Vždycky se ale vrátím k tomu našemu, které je stejně nejlepší.

Dohromady jim je už přes 1500 let a kdyby se sečetl jejich odpracovaný čas v Plzeňském Prazdroji, vydalo by to na několik staletí. Dvacítka zkušených sládků, sklepmistrů, technologů a dalších pivovarských matadorů se pravidelně schází v pivovaru v Plzni a pomáhá hlídat neměnnou chuť plzeňského ležáku. Pro místní pivovar je to jeden ze způsobů, jak zachovat stále vysokou kvalitu a tradici ležáku, který vznikl v roce 1842.

Nejstarší z nich vařil pivo Pilsner Urquell už krátce po druhé světové válce. Třiadevadesátiletý Jaroslav Placatka nastoupil do Prazdroje v roce 1947 a pracoval zde až do roku 1993, kdy odešel do důchodu jako vedoucí spilky. Posledních dvacet let je jedním z dvaceti členů tzv. „starých sládků“, degustační komise, která v plzeňském pivovaru pravidelně kontroluje a hlídá chuť slavného ležáku.

„Dal jsem do kupy tým bývalých sládků, sklepmistrů, technologů a dalších profesí, kteří se u nás v pivovaru desítky let podíleli na vaření piva Pilsner Urquell. Takže jeho chuť důvěrně znají. Chtěli jsme mít garanty, kteří dokážou kontrolovat, že chuť našeho ležáku se v čase nemění. A kdo nejlépe pozná, jestli pivo chutná stejně jako dřív? Přece ten, kdo ho v minulosti mnoho let vařil. Společně jsme tak za těch uplynulých dvacet let absolvovali už více než sto degustací, které zatím pokaždé potvrdily, že kvalita našeho piva je stále stejná,“ vysvětluje emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka, který degustační komisi „starých sládků“ založil.

Průměrný věk degustační komise je aktuálně 77 let. Tvoří ji nejen bývalí sládci, ale i zástupci dalších pivovarských profesí, například lidé z laboratoře, sklepmistři nebo bývalí vedoucí spilek či sladovny. Mnozí z nich strávili v Plzeňském Prazdroji celý profesní život, někdy více než 40 nebo dokonce 50 let. V týmu odborníků jsou také dvě ženy, Marie Stuchlová a Hana Plecerová, které v minulosti vedly laboratoře pivovaru. Degustační komise se v Plzni schází zhruba každé dva měsíce. Na svých setkáních vždy hodnotí aktuální várku Pilsner Urquell. Z jejich degustace vzniká krátká zpráva, kterou pak Václav Berka předává současným sládkům pivovaru.

Vícestupňové ověřování kvality
„Staří sládci“ tvoří jeden z prvků vícestupňového ověřování neměnné chuti plzeňského ležáku. „Na kvalitu piva během výroby dnes dohlíží řada moderních technologií, ať už na sladovně, varně nebo v laboratořích pivovaru. Než pivo opustí brány pivovaru a zamíří ke spotřebiteli, projde více než dvěma stovkami různých měření a testů. Přesto všechno jsou i dnes nepostradatelní lidé a jejich smysly,“ říká Václav Šimek, manažer plzeňského pivovaru.
Kromě „starých sládků“ tak kvalitu piva v pivovaru na denní bázi kontroluje degustační komise, která hodnotí všechny nově stočené várky. „Každý všední den se v naší degustační místnosti schází víc než desítka odborných degustátorů z řad našich současných zaměstnanců. Někdy degustují i více vzorků, podle toho, jaký je zrovna plán stáčení. Každé pivo má stanovený svůj chuťový profil a naši degustátoři kontrolují, že stočená várka chuťovému profilu piva přesně odpovídá a že je v bezvadném stavu. Teprve poté může vyjet za zákazníky,“ uvádí Ivana Sýkorová, specialistka kvality Plzeňského Prazdroje, která má pravidelné degustace na starosti.

Tradice v historických sklepích
Část várky piva Pilsner Urquell navíc plzeňský pivovar nechává kvasit a zrát v tradičních dřevěných kádích a sudech v historických sklepích. Sládci pak chuť tohoto piva pravidelně porovnávají s pivem uvařeným moderními technologiemi. „Nežijeme v 19. století, kdy vznikl plzeňský ležák. Svět kolem nás se změnil, stejně jako technologie, které nám pomáhají pivo vařit. Usnadňují nám práci a pomáhají nám hlídat jeho kvalitu. Na nás ale je, aby se nezměnila jeho chuť. A k tomu potřebujeme znalosti současných sládků, ale i zkušenosti těch bývalých,“ dodává Václav Berka. Zapojení starých sládků a dalších pivovarských odborníků tak znamená nejen předávání cenných zkušeností mezi generacemi, ale zaručuje i neměnnou chuť piva. I když tito „strážci chuti“ v pivovaru už nepracují a užívají si zasloužený odpočinek, pivu pořád dokonale rozumějí a pomáhají Prazdroji hlídat kvalitu jeho ležáku.

Plzeňský Prazdroj dokázal díky desítkám nových technologií a vylepšení za posledních pět let snížit emise ve výrobě téměř o polovinu. Jeho pivovary tak produkují už jen 13 % emisí z celého hodnotového řetězce, zatímco zbývající část skleníkových plynů vzniká například v dopravě, při chlazení piva v restauracích nebo výrobě obalů. Prazdroj proto kromě investic do vlastních šetrnějších řešení podporuje i úsporné projekty u svých partnerů v zemědělství či v gastronomii. Celý rozsah environmentálních aktivit Plzeňského Prazdroje přibližuje právě zveřejněná Zpráva o udržitelnosti za rok 2024.

Celkové emise ve výrobě snížil Prazdroj od roku 2019 už o 46 %. Zatímco ještě v roce 2019 jeho pivovary produkovaly 19 % všech emisí CO2 z celého hodnotového řetězce, v roce 2024 to bylo už jen 13 %.

„Zaměřujeme se na snižování dopadu našeho podnikání na životní prostředí, na které přímo navazují desítky konkrétních projektů. Investujeme do obnovitelných zdrojů energie, snižujeme spotřebu vody ve výrobě, inovujeme stáčecí linky a přecházíme na plně automatizované sklady. Udržitelnost zkrátka chápeme jako způsob myšlení, který se promítá do všech oblastí našeho podnikání – od nákupu surovin a výběru technologií v pivovarech přes plánování a dopravu až po obaly. Pivo je přírodní nápoj a právě proto cítíme odpovědnost za ochranu přírodních zdrojů a snižování našeho dopadu na klima,“ uvádí manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje Jakub Zaoral.

Energie, voda, obaly
V aktuální nefinanční Zprávě o udržitelnosti Prazdroj popisuje svůj pokrok při naplňování strategie „Na budoucnost! 2030!“. Zpráva, kterou Prazdroj vydal už podevatenácté, představuje ve 12 kapitolách hlavní ukazatele napříč všemi pilíři ESG. Přináší ale i detailní informace k jednotlivým pivovarům, konkrétním zdrojům emisí a přibližuje klíčové environmentální projekty.

V loňském roce směroval Prazdroj významné investice do fotovoltaiky, kterou instaloval ve všech svých pivovarech. Díky vlastním solárním elektrárnám tak dokáže pokrýt část spotřeby svých pivovarů. Dalším krokem ke snižování stovek tun emisí je investice do plně automatizovaného skladu v Plzni, ve kterém minimalizoval využívání vysokozdvižných vozků na plyn a nahradil je autonomním kolejovým systémem přepravujícím palety ze stáčírny do skladu a poté až ke kamionu.

Po loňském spuštění nové automatické stáčecí linky v plzeňském pivovaru za 700 milionů korun začal plnit veškerá piva a cidery určené pro český trh do vratných skleněných lahví. Tím učinil další výrazný krok k cirkularitě svých obalů. „Loni jsme pokračovali i v šetrném hospodaření s vodou. Díky našim dlouhodobým opatřením na úsporu vody jsme dokázali snížit spotřebu na 2,79 litru vody na jeden litr piva, zatímco ještě v roce 2012 to bylo 3,6 litru. Světový průměr je přitom 4-5 litrů vody na jeden litr vyrobeného piva,“ vysvětluje Jakub Zaoral.

Od semínka po sklenici
Ve své Zprávě o udržitelnosti Prazdroj také ukazuje poměr emisí připadající na celý jeho hodnotový řetězec. Oblast zemědělství a surovin loni vyprodukovala 7 % emisí, zpracování surovin 6 %. Největší podíl připadal na obaly, a to 27 % emisí, následované chlazením piva v hospodách, restauracích a obchodech s 21 %. Doprava a logistika tvořila 15% podíl, zatímco investice a nákup služeb generovaly 8 % emisí.

„Je pro nás důležité spolupracovat s partnery a vědeckými institucemi na aktivitách i mimo naše pivovary. Náš projekt ‚Chytrej výčep‘ reálně pomáhá majitelům restaurací snižovat spotřebu vody a energií ve výčepech a hledá další řešení pro jejich úspory. Projekt ‚Pro chmel‘ se snaží českým pěstitelům chmele pomoci s efektivnějším hospodařením s vodou. A v rámci projektu ‚Pro ječmen‘ zase společně s farmáři hledáme cesty, jak s využitím principů regenerativního zemědělství stabilizovat výnosy sladovnického ječmene, klíčové suroviny pro výrobu českého piva, který ohrožuje klimatická změna,“ vysvětluje Jakub Zaoral.

Graficky i obsahově Zprávu o udržitelnosti pro Prazdroj opět zpracovala agentura Boomerang Communication. Zpráva se řídí mezinárodními standardy GRI (Global Reporting Initiative) a částečně reflektuje i evropské standardy ESRS (European Sustainability Reporting Standards) dle směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). Prošla navíc nezávislým externím auditem u společnosti Forvis Mazars v souladu se standardy ISAE 3000.

Multimediální zážitková expozice​​ Pilsner Urquell: The Original Beer Experience získala prestižní ocenění. Stala se nejlepší pivní zážitkovou prohlídkou v Evropě. V evropské části soutěže World Travel Awards porazila například návštěvnické centrum Heinekenu nebo Stella Artois.

Česká republika má nového držitele prestižního ocenění v cestovním ruchu. Expozice Pilsner Urquell: The Original Beer Experience, která v centru Prahy moderním a interaktivním způsobem vypráví příběh nejslavnějšího českého ležáku, byla vyhlášena vítězem kategorie Europe’s Leading Beer Tour Visitor Experience 2025 v rámci soutěže World Travel Awards. Ty jsou v oboru považovány za Oscary cestovního ruchu a patří mezi nejprestižnější ocenění, jakých lze v oboru turismu dosáhnout.

V evropském finále se Pilsner Urquell: The Original Beer Experience prosadil v konkurenci nejznámějších evropských značek, mezi nimiž nechyběly Heineken Experience z Nizozemska, belgické Maison Leffe či Stella Artois Brewery nebo německé Beck’s Brewery a Erdinger. Výsledek oznámili organizátoři soutěže během slavnostního galavečera v italském Forte Village Resort na Sardinii.

„Je to pro nás obrovská pocta. Jedná se o uznání, že Pilsner Urquell: The Original Beer Experience dokáže nabídnout zážitek, který obstojí i v té nejsilnější mezinárodní konkurenci. Naším cílem bylo vytvořit místo, které návštěvníkům ukáže, proč je plzeňské pivo tak důležitou součástí české kultury, a zároveň jim nabídne moderní zábavu na světové úrovni. Dnešní ocenění potvrzuje, že se to podařilo,“ říká Lidija Kovařík, CEO Pilsner Urquell: The Original Beer Experience.

Vedle evropského triumfu je Pilsner Urquell: The Original Beer Experience rovněž nominován i do celosvětového kola World Travel Awards. V kategorii World’s Leading Beer Tour Visitor Experience 2025 se utká s atrakcemi z celého světa, mezi nimiž figurují například Coors Brewery Tour ze Spojených států, Maui Brewing Company – Kihei Tasting Room z Havaje nebo Tiger Brewery Tour ze Singapuru. World Travel Awards byly založeny v roce 1993 a za více než tři dekády se staly synonymem pro excelenci v cestovním ruchu. Každoročně oceňují nejlepší destinace, produkty a služby v jednotlivých regionech i na celosvětové úrovni. „Už jenom nominace je pro nás obrovská čest a ocenění práce, kterou děláme. Neustále se snažíme posouvat dál a poskytovat našim návštěvníkům jedinečné zážitky, které si vychutnají všemi smysly. Tato prestižní ocenění jsou pro nás hnacím motorem a důkazem, že naše práce má smysl,” doplnila Lidija Kovařík.

Pilsner Urquell: The Original Beer Experience se nachází v památkově chráněné budově na dolním konci Václavského náměstí. Expozice využívá nejmodernější audiovizuální technologie, aby návštěvníkům přiblížila tradici piva Pilsner Urquell od jeho vzniku v roce 1842 až po současnost. Deset částí prohlídky propojuje historii s interaktivními prvky a ochutnávkami, nechybí 360° herní zóna ani moment, kdy si hosté symbolicky připíjejí s prvním plzeňským sládkem.

Expozice si rychle získala pevné místo mezi nejnavštěvovanějšími atrakcemi Prahy – jen v roce 2024 ji navštívilo více než 100 tisíc lidí ze 112 zemí světa. Nejvíce hostů přicházelo z Velké Británie, Německa, USA a Itálie, ale dorazily i skupiny z exotických destinací, jako je Papua Nová Guinea, Barbados nebo dokonce Vatikán.

Součástí návštěvnického zážitku je tradiční pivnice s tankovou plzní, oblíbená je také Škola čepování, kterou loni absolvovalo přes 8 tisíc lidí, a degustační večeře s pivním someliérem, při níž je každý z pěti chodů spárován s vybraným pivem.

Díky těmto aktivitám a nabídce, která cílí na různé publikum od turistů přes expaty až po firemní klientelu, se Pilsner Urquell: The Original Beer Experience zařadil mezi pět nejnavštěvovanějších atrakcí svého druhu v Praze. Expozice má na Googlu přes pět tisíc recenzí a průměrné hodnocení 4,8 z 5, stejně si stojí i na Tripadvisoru.

Milovníci plzeňského piva, ale třeba také Radegastu a některých dalších piv, která spadají pod Plzeňský Prazdroj, se musí připravit na další zdražení. Balené pivo zdraží v průměru o 1,50 koruny, sudová a tanková piva pro výčep o korunu.

V mnoha podnicích už půllitr plzeňského piva překročil šedesátikorunovou hranici, obdobně, byť na nižší cenové úrovni roste i cena Radegastu a dalších piv. Obdobná je situace u baleného piva v supermarketech.

Plzeňský Prazdroj však chystá od 1. října tohoto roku další zdražení, informaci už zaslal svým obchodním partnerům. „Dovolte, abych Vás informoval, že od 1. října 2023 dojde k úpravě našeho ceníku. Změny zahrnují většinu našich produktů a týkají se lahvových, plechovkových i čepovaných piv,“ oznámil pivovar.

„S ohledem na složitou situaci v gastronomii jsme ale přistoupili ke změnám tak, že u balených piv vzroste cena v průměru o 1,5 koruny na půllitr, zatímco u sudových a tankových piv jen o korunu,“ stojí v dopise zaslaném partnerům, tedy pohostinským zařízením či třeba supermarketům, kde se piva Plzeňského Prazdroje čepují a prodávají.

Deník přímo v Plzeňském Prazdroji zjišťoval, o kolik podraží jednotlivá piva, prozatím se ale Prazdroj nechce vyjádřit. „Firemní politika je taková, že nejprve případné změny v ceníku oznamujeme zákazníkům, k čemuž nás váže smluvní povinnost,“ omluvil se tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

Bílá pěna, zlatavý mok... Česko je pivem tak proslulé, že všechny jeho popisy zní jako klišé. Jenže jak říkají statistiky, potvrdil také obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik (49). Češi pijí o něco méně a na vesnici hospod ubývá. Jak vypadá budoucnost, prozradil exkluzivně v Hráčích.

Průměrný Čech má pořád největší konzumaci piva v celé Evropě, jde o 128 litrů na osobu ročně, ale celková spotřeba průběžně klesá. Co se to děje s Čechy a jejich láskou k pivu?
„Když to srovnáme s dobou před covidem, tak ta spotřeba poklesla o 16 litrů na hlavu, což je docela dost. Co se děje? Lidé dbají na zdravější životní styl, koukají na to, co pijí, chtějí ráno být svěží a podobně. Což není špatně. Část konzumentů se i nám přesouvá k nealkoholickému pivu. To před deseti lety dělalo procento, dvě, loni nám udělalo 12 procent (tržeb – pozn. red.).“

Jste pivař? Zkonzumujete těch průměrných 128 litrů piva ročně?
„Já myslím, že možná i o něco víc. Pivo si dám rád s kamarády, s kolegy, pro mě je to opravdu o tom, že se pobavíme, zasmějeme.“

Tak to se zeptám za muže: on už nechce pít nic jiného než Pilsner Urquell. Z ostatních piv ho prý bolí žaludek, hlava. Je to nějaký ten chlapský pivní snobismus, anebo na tom něco je?
„Není to snobismus. To pivo je fakt unikátní. Na to, že to je ležák, má poměrně málo alkoholu, 4,4 procenta. Navíc je tam unikátní forma vaření, kdy se pivo třikrát rmutuje a pak prokváší velmi pomalu a dlouho leží a zraje. To pivo je zkrátka jiné.“

Hospody ale zažívají odliv. Co se s těmi původními zákazníky děje? Přestávají pít?
„Méně chodí do restaurací, hospod, o něco víc konzumují doma, na zahradě u grilovačky. Pro hospody se toho za poslední léta změnilo strašně moc, markantní byl zákaz kouření. Najednou to tam začalo vonět, vypadat hezky, vylepšily se záchodky, chodí tam více žen. A mladí chtějí místa trochu jiná, než jsou hospody – přesouvají se do bister, kaváren, klubů, parků, kde si něco dají, ať už je to pivo, nebo nealko. S covidem také přišel trend trávení času venku na čistém vzduchu.“

Covid je evidentní přelom. Byl přelomem i pro váš byznys?
„Ano, úplně nešťastným, co se týče prodejů, konzumace, protože hospody a restaurace byly velkou část těch dvou let (proticovidových opatření – pozn. red.) zavřené.“

A teď zvelebujete hospody, aby se do nich lidé vrátili. Půl miliardy do hospod, další desítky milionů do vesnických provozů. Jaká je návratnost?
„Ta se očekává až v horizontu několika let, to vám teď neřeknu.“

Když pak do té hospody přijde v rámci svojí show Zdeněk Pohlreich a říká jim: „Dejte pryč ty ubrusy s logem a podobné reklamní předměty,“ které vy platíte, jak to berete?
„To je zrovna v pořádku. My už ubrusy hodně let nedodáváme, takže jestli je někdo má, jsou hodně staré.“

Vážně? Proč?
„Už to dnes nepatří k trendu toho, jak má vypadat pěkná restaurace, hospoda. Teď je trend čistého stolu, hezkého dřeva.“

Tak co v rámci té spolupráce s restauracemi a hospodami děláte, dodáváte?
„Pomáháme vybavovat zahrádky, terasy, velmi žádané jsou slunečníky, pivní sklo, velká část podpory jde do výčepů. Máme projekty, kdy pomáháme hospodám, aby ta hospoda zvenku vypadala hezky, aby tam neviselo 10 značek různých piv podle toho, jak to za ta léta šlo, aby ta hospoda vypadala čistě, útulně. Dnes lidé koukají, jak to vypadá, než vlezou dovnitř. Anebo se podívají na recenze a sociální sítě – i s tímhle marketingem umíme pomoci. Tématem jsou také čisté a voňavé záchody.“

Tím se zabýváte taky?
„Hodně jsme to řešili, před pěti, deseti lety to byl ještě velký nešvar českých hospod. Dnes už toho tolik není.“

Takže když přijde váš zástupce do hospody, která má rozbitý tekoucí zaneřáděný záchod, tak s ní nechcete spolupracovat?
„Spíš jde o to, aby ten náš člověk měl debatu s majitelem restaurace a ukázal mu, že podniky, které tohle mají vyřešené, fungují lépe. Je na něm, pokud se do toho rozhodne investovat, my mu s tím můžeme pomoci.“

V jednom rozhovoru jste před rokem řekl, že je skoro tisícovka vesnic bez hospody. Letos v březnu už jste mluvil o 1700 hospodách. To je ten propad opravdu tak rychlý?
„Každý rok zavře zhruba 1200 hospod, restaurací, dalších 700 až 800 se otevře nových. Když se šířeji podíváme, kolik podniků, kde se obecně nabízí pivo, zavírá, je to zhruba 2000 ročně a dalších 2000 se otevře, jen se mění skladba. Ale vesnice jsou specifický fenomén, kde takovéto zavření zasáhne víc. Hospoda na vesnici není jen o tom pivu, tam plní společenskou funkci.“

Co se pak s tou vesnicí děje? Máte nějaký sociologický průzkum?
„Spíš znám obsahy rozhovorů třeba s místními samosprávami, které, když tam není hospoda a třeba ani obchod, říkají, že vesnice pomalu umírá. Lidé se přestávají znát, potkávat, přestává tam být obslužnost a najednou je to problém.“

A kde je vaše role?
„Bavíme se s těmi starosty, co by se dalo dělat. Nemáme ještě konkrétní výstupy, ale už jenom uvědomění si toho, že vesnice hospodu potřebuje, je součástí řešení. Pamatuju si, že kdo dříve potřeboval zedníka, tesaře, sehnal ho anebo toho, kdo ho znal, v hospodě. Věci se tam probíraly, diskutovaly, člověk slyšel názory různých lidí. To se dnes přelilo do sociálních sítí.“

Které nám ukazují spíše názory podobné našim.
„Je to tak, uzavírá se to do bublin."

Ale adiktologové to, co vy asi vnímáte jako úpadek hospodské kultury, vidí pozitivně. Lidé méně pijí. Tečka.
„I já si myslím, že to, že Češi konzumují méně alkoholu, je dobře. Naší odpovědí je birell a daří se nám to vykrývat, čímž se vracíme k samotné podstatě lidského potkávání. Pivo v Česku nikdy nebylo jen o tom, že lidé chtěli pít. Lidé chodili na pivo, protože to obnášelo nějaký pokec s kamarády nebo i s náhodnými lidmi, a to je to úžasné.“

Vám nevadí, že lidé pijí méně alkoholu. Není to schizofrenní?
„Já si myslím, že dát si jedno dvě piva, tedy v rozumné míře, je vlastně fajn. Problémem je přehnaná konzumace. Tu jsme nikdy nepodporovali a ani podporovat nebudeme. Pak je tady druhá věc, tedy co s tím děláme a jaké nabízíme alternativy. Nám prostě birell dělá krásná čísla. Naše nová značka Proud navíc nabízí pivo, které má pod čtyřmi procenty alkoholu, prodává se ve třetince, aby bylo menší…“

Vy jste po invazi Ruska na Ukrajinu před třemi lety přestali vyvážet do Ruska a Běloruska. Máte v hlavě nějaký přelom, nějaký typ příměří, které by vás přimělo to přehodnotit?
„Tuhle otázku si vůbec nepokládáme. Naše reakce byla okamžitá, nelitujeme jí a nám se to dařilo vykrýt na jiných trzích. Export nám narostl o 10 procent, jsme největším vývozcem českého piva v republice, jde o skoro 2 miliony hektolitrů (ročně – pozn. red.). Český ležák je fenomén nejen v Evropě, ale třeba i v Koreji nebo v Ulánbátaru.“

Jak je ta značka Prazdroj v zahraničí vnímána? Je prémiová?
„V trzích jsou obrovské rozdíly. Když si vezmeme okolní země, ať je to Polsko, Slovensko, Rakousko nebo Maďarsko, tak tam plzeň hraje naprosto zásadní roli. Vyvážíme z Plzně, je to blízko, takže se to tam dostane ve skvělé kvalitě. Na Slovensku je Pilsner Urquell myslím nejoblíbenější pivo. Na druhé straně jsou exotičtější trhy, začněme Švédskem nebo Norskem, kde to je vnímané jako prémiovější pivo se vším všudy, tedy i s tou kulturou čepování, která je pro nás důležitá – po světě je 160 tankových provozoven primárně s Pilsner Urquell a každý rok proškolíme 50 tapsterů (výčepních – pozn. red.). Ti pak umí pivo správně načepovat, lidem představit, říct jeho úžasný příběh, a v tom je náš export unikátní. Nevyvážíme pivo. Vyvážíme celou kulturu.“

Vy jste mi řekl před natáčením, že někde v Asii pijí českého kozla zvláštním způsobem.
„Ano, v Koreji je kozel extrémně populární jak světlý, tak tmavý. A oni si rádi na tu pěnu přisypou skořici.“

Ochutnal jste?
„Měl jsem tu čest, pil jsem to několikrát. Je to zajímavé, ale asi to není pro české chuťové buňky.“

Mají nějak na to, jak vaříte pivo, vliv japonští majitelé (skupina Asahi – pozn. red.)?
„Já jsem strašně rád, že máme tohohle majitele.“

V jednu chvíli vás chtěla koupit skupina PPF...
„Já nebudu komentovat další skupiny, jen to, co znám. A japonská skupina Asahi má obrovský respekt k tradici. Japonci pivo milují, mají svoje hospody, kde si dají drink po práci a dořeší tam to, co v kanceláři ne. Jsou pověstní milovníci kvality, jsou fascinováni naší hustou krémovou pěnou. Máme obrovskou volnost a podporu. Ta skupina pořád investuje obrovské prostředky do toho, abychom se rozvíjeli.“

Asahi Group si vyplatila poměrně vysoké dividendy. Údaj z roku 2024 mluví o 19 miliardách od převzetí v roce 2017. To jsou peníze, které odešly do Japonska. Odvod kapitálu do zahraničí je velkým tématem pro centrální banku, politiky. Jak to vidíte vy?.
„Já si myslím, že jde o to, jaký je dopad na českou společnost a ekonomiku. Celý český pivovarnický segment, ve kterém jsme významným hráčem, zaměstnává přes 60 tisíc lidí i v těch segmentech navázaných, od zemědělství po restaurace a hospody. A Plzeňský Prazdroj patří k největším plátcům daní v České republice.“

Ano, za rok 2024 jste odvedli 6,6 miliardy.
„Je to tak. Ty peníze jdou zpátky české společnosti. Skupina tady každý rok investuje obrovské prostředky do českých pivovarů, hospod, i s tím je třeba počítat.“

Vy jste měli v roce 2023 o 10 procent vyšší tržby, ale o 2 procenta nižší zisk. I proto, že cena vašich výrobků nekopírovala inflaci. Od října jste některé značky zdražili o zhruba 3 %, ale nebyly tam Proud ani Pilsner Urquell. Proč?
„Máme širší portfolio výrobků a vždy koukáme na to, kde je poptávka a jak si s tím hrát, aby spotřebitel měl volbu. Tomu přizpůsobujeme cenu a nechceme dramaticky zdražovat plošně a přenášet veškerou zátěž inflace na spotřebitele.“

Protože už je na hraně? Protože už by si pak ten produkt nekoupil?
„Lidé mají nějaký objem peněz, který utratí za potraviny, za nápoje. My o tom musíme přemýšlet.“

Světová výstava EXPO 2025 v Ósace přivítala od dubna do října přes 28 milionů návštěvníků, kteří objevovali kulturu, umění, gastronomii a nápoje z celého světa. Český pavilon se stal magnetem i díky Pilsner Urquell Pub, kde tisíce milovníků českého piva denně zažívaly autentickou atmosféru jako v nejlepší české hospodě. Kromě plzeňského piva se region v Asii prezentoval například vystoupením Divadla Alfa a Plzeňské filharmonie nebo prezentací dronů.

O dokonalé načepování plzeňského ležáku se během výstavy staral tým japonských tapsterů, kteří prošli důkladným školením přímo v Plzni. Během tréninku si osvojili nejen správnou techniku čepování, ale také hlubší znalosti o historii pivovaru, výrobním procesu a péči o kvalitu piva. Díky tomu mohli návštěvníkům v Ósace nabídnout autentický zážitek, který věrně odpovídal atmosféře nejlepších hospod v Česku.

„EXPO je o prezentaci a sdílení toho nejlepšího, co může každá země nabídnout. Česká republika je po světě proslulá i díky pivu. Proto pro nás bylo velkou ctí představit českou pivovarnickou tradici a ukázat, co dělá Pilsner Urquell jedinečným – originální zlatý ležák, vařený pouze v Plzni a čepovaný s maximální péčí již 183 let. Vidět návštěvníky z celého světa, jak si v Ósace vychutnávají správně načepovanou hladinku, byl pro nás okamžik obrovské hrdosti,“ říká Jan Odložil, globální brand manažer Pilsner Urquell. „Zájem o naše pivo byl mimořádný. Český pavilon zaznamenal přes 1,5 milionu návštěv a Pilsner Urquell Pub s několika tisíci načepovanými pivy denně patřil mezi nejoblíbenější místa světové výstavy,“ dodává.