Nestojí za návštěvu ani nikoho čas. Možná někomu kdo si libuje v pomalé obsluze, kuchyňi na rozsápání střev a hlavně mistrům světa v pivním hnusu. Interiér co si nezadá s hradem Hraběte Drákuly, všude samí kýč, nic společného s pivovarem. Připomíná mi to dům hrůzy z pouťí, kam jsem chodil jako dítě. Tady je všechno v nejlepší možné kvalitě jak nedělat v pohostinství.