Novinky a zajímavosti ze světa piva

Tap Takeover - nový podcast o pivu a k pivu. Moderují Aleš Svoboda, Roman Hošťák a Milan Plch. Název Tap Takeover označuje v čepech a pivotékách večer, který je věnovaný jednomu pivovaru nebo pivnímu stylu. A takový bude i náš podcast. Hostem každé epizody bude sládek nebo důležitá osoba daného minipivovaru, který představí tři vzorky, ze své produkce. Každý host pak musí vybrat také čtvrtý vzorek, který doporučí, ale který pochází od konkurence. Během natáčení podcastu budeme pivo ochutnávat a pokusíme se posluchačům předat zajímavé informace i tipy na skvělé craftové pivo.

Češi dál pijí méně točeného piva než před pandemií. Vyplývá to z dat Českého svazu pivovarů a sladoven. Loni podle svazu připadlo na jednoho obyvatele 136 litrů piva, to je o šest litrů méně než v roce 2019. Za menší spotřebou stojí podle pivovarníků měnící se návyky spotřebitelů, ale i rostoucí ceny, kvůli kterým Češi raději zůstávají doma. Na tržby výrobců piva má vliv i počasí. To letošní, chladnější jim zatím moc nepřeje.

„Za rok uvaříme tak 350 hektolitrů,“ popisuje pro Radiožurnál Milan Bohuslav, majitel rodinné restaurace v Březové-Olešku. V malých místnostech v přízemí stojí pětisetlitrová varna na pivo a dvě kádě, ve kterých právě kvasí pivo.

Svoji vlastní značku se tady, v obci nedaleko Prahy, rozhodli vařit před čtyřmi lety. „Myslel jsem, že to bude poslední šance, jak hospodu na vesnici zachránit. Provozuji ji 25 let a posledních 10 let je to čím dál horší,“ připouští Bohuslav.

Na půllitr piva, který tady po nedávném zdražení stojí 38 korun, sem chodí hlavně místní štamgasti. Těch ale podle Bohuslava postupně ubývá. I proto se majitelé rozhodli vařit i na zakázku. Ročně tak vznikne i deset várek. „Ale nebo ležáky, kdo co chce. Na pivu pak máme zisk čtyři koruny za půllitr,“ upřesňuje Bohuslav.

Podobných malých pivovarů je podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Michala Voldřicha v Česku asi 500. „Je to výborné číslo. Když si s kolegy z Portugalska, které má stejně obyvatel jako my, vezmeme ta čísla, tak jim padá brada, protože u nich je 70 minipivovarů,“ upřesňuje.

Většina tuzemských malých pivovarů vaří podle asociace svrchně kvašené ležáky, které mají výraznější chuť. Stále oblíbenější jsou ale i slabší, desetiprocentní piva. „Ale jenom u těch pivovarů, kde se vaří. Není to obecný trend českého pivovarství, protože hodně desítek se dořeďuje odpěněnou vodou,“ vysvětluje Voldřich.

Piva bez alkoholu
Češi mají také v posledních letech čím dál větší zájem o nealkoholická a nízkoalkoholická piva. „Před deseti lety tahle kategorie prakticky neexistovala. A nyní už tato nabídka tvoří v Česku jeden milion hektolitrů. Pro představu, my vyrobíme dvacet milionů hektolitrů, takže už je to opravdu hodně,“ doplňuje ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová.

Přestože loni pivovary vyrobily meziročně o pět procent víc piva, výroba podle svazu stále ještě nedosahovala čísel před pandemií. „Pokud to srovnáme s tím posledním rokem, který byl normální, a to byl rok 2019, tak nám stále chybí jeden milion hektolitrů piva,“ upozorňuje Ferencová.

Na tržbách pivovarů se velkou měrou odráží počasí. To letošní, chladnější jim podle svazu pivovarníkům nepřálo. Obavy mají nově i z konsolidačního balíčku, souboru úsporných opatření, který v polovině května představila vláda. V něm počítá s vyšším zdaněním točeného piva. To má spadat místo do současné 10procentní sazby, do té nejvyšší, tedy 21procentní.

„Do snížené sazby zařadila primárně položky s nezpochybnitelným zdravotním či sociálním významem. Nápoje s výjimkou kohoutkové vody, tedy včetně točeného piva, proto budou zařazeny do základní sazby DPH,“ vysvětlila mluvčí ministerstva financí Gabriela Krušinová.

Úsporný balíček ještě musí schválit kabinet, Parlament a podepsat ho musí i prezident.

Jižní Čechy skýtají mnoho krásných míst. Ať už jimi projíždíte autem nebo na kole, na klikatících se silnicích míjíte husté lesy České Kanady, rybníky, líně se vlnící kopce a vesnice plné selsky barokních stavení. Jednou z nich je vesnička Obora, která se nachází kousek pod Táborem. Na první pohled ničím zásadním nevyniká: uprostřed rybník, na kraji kravín a dlouhé lány plné ječmene, kam oko dohlédne. Pozornost však začíná jitřit chmelnice, pivovar, v kravíně roboti a vedle pole stanice na bioplyn, která zásobuje teplem kus vesnice. Za výdobytky, které by vůbec neoznačil za moderní, stojí progresivní sedlák a majitel pivovaru Obora Martin Novák.

S pivovarnictvím začal Martin Novák jednoduše proto, že ho bavilo domácí vaření piva. A jelikož měl jako sedlák k dispozici dostatek místa v podobě staré stáje na svém hospodářství a k tomu asi 495 hektarů půdy, řekl si, že nebude troškařit a kromě pivovaru začne pěstovat i vlastní chmel a ječmen pro zásobu ječného sladu. Právě na chmelnici začíná naše prohlídka Obory.

„Martin tady hospodaří posledních třicet let. A celou dobu je hodně progresivní a úplně soběstačný – všechno si vypěstuje a vyrobí. Takže když začal vařit pivo, což bylo někdy v roce 2015, řekl si, že si i pro něj vše vypěstuje sám. Vysadil tak ječmen na slad a chmel, konkrétně čtyři základní české druhy. Voda je pak z vrtu na pozemku, takže třeba takový ležák je vážně stoprocentně z Obory,“ vysvětluje Štěpán Klíma, brand manažer pivovaru.

Na chmelnici roste Žatecký poloraný červeňák, Sládek, Kazbek, Premiant a Rubín. Když v Oboře vaří speciální várky piva, objednávají pro ně chmely ze zahraničí, protože podle Martina Nováka nemá cenu v jižních Čechách pěstovat třeba chmel z Kalifornie. Celá produkce je navíc úzce propojená s kravínem. Hnůj od krav totiž může sedlák využít na polích, ale zároveň ho svádí do obrovských nádrží, které jsou součástí bioplynky.

„Bioplynovou elektrárnu tady nechal Martin vybudovat už před více než deseti lety. Celé to totiž do sebe krásně zapadá. Z hnoje v nádržích se dá vyrobit elektřina a při procesu vzniká ohromné množství tepla. Z toho se ohřívá voda, kterou tady využíváme na vytápění, na vaření piva a zároveň se s ním ohřívá třetina vesnice napojená na teplovod. A zbytky z vaření piva, jako je mláto nebo ovoce z výroby kyselých piv, se dávají zase kravám,“ říká Klíma.

Krávy a roboti
Krávy si tady tak skutečně libují. Kromě toho, že mají díky zbytkům z pivovaru pestrou stravu, je jejich domov krásně čistý a na kravín překvapivě voňavý. Při bližším prozkoumání si člověk všimne, že má každá nasazený obojek. Nejde totiž o jen tak ledajaký kravín, ale o kravín obsluhovaný roboty. Jeden krávy dojí – stačí, když si k němu dojdou –, druhý odklízí nečistoty a přisunuje jim krmivo. Lidé z vesnice a okolí si sem navíc mohou každý den přijít natočit čerstvé, robotem nadojené mléko.

Díky tomu, že krávy pomáhají Martinovi Novákovi vyrábět elektřinu, se jeho pivovaru zase tolik nedotkla energetická krize. Naopak ještě její přebytky dodává do sítě. A další zbytkové teplo, aby nepřišlo vniveč vůbec nic, posílá do skleníku, který si postavil jen tak pro radost. Má v něm spoustu zeleniny, rozličné rostliny, v jezírku dvojici želv a exotické ryby. Díky tomu, že je zde celoročně asi 35 stupňů, v něm rostou také citrony.

„Poslední várka byla hodně velká, takže jsme ji využili při vaření speciálního letního piva. Použili jsme do něj citrony z jižních Čech,“ směje se Klíma, když procházíme kolem vzrostlých citronovníků. A dodává, že Martin Novák všechny tyhle cirkulární, udržitelné a jinak vznosně nazvané záležitosti nedělá proto, že aktuálně ve společnosti hodně rezonují. Dělá je proto, že mu dávají smysl, baví ho. A proto, že k farmaření ani jinak přistupovat neumí.

Nejvíce se pivovar Obora rozeběhnul během pandemie covidu, jelikož právě v té době začal Martinovi Novákovi pomáhat budovat značku Štěpán Klíma. Zrovna když se zavřely všechny hospody, dorazila do Obory nová stáčečka na plechovky – což byl pro pivovar stěžejní moment, jelikož se jeho pivo mohlo začít snadno prodávat přes e-shop do všech koutů Česka. Pandemie tak paradoxně přispěla k tomu, že se pivovar dostal do mnohem širšího povědomí milovníků piva.

Postupně se tak pivo z Obory dostalo i do některých obchodních řetězců, ale také do hospod po celé České republice a aktuálně také na Slovensko. Z e-shopu si ale objednávají i pivaři z okolních evropských zemí. V současnosti se tady vaří dvakrát až čtyřikrát týdně a loni zdejší varny vyprodukovaly 3 388 hektolitrů piva, tedy asi 700 tisíc piv o objemu půl litru. Označením minipivovar se přitom může honosit, dokud nepřekoná hranici 10 tisíc hektolitrů ročně.

Na jednu várku kyseláče skoro tuna malin
Všechna piva jsou pak nefiltrovaná a nepasterizovaná a největší odbyt mají klasická desítka, jedenáctka a dvanáctka, které putují především v tancích rovnou do hospod. V Oboře se ale zaměřují také na speciály v podobě ovocných kyseláčů – na takový malinový je potřeba 750 kilo čerstvých malin, jelikož Martin Novák nechce používat hotová pyré ani sirupy. I v tomto případě si raději to, co může, udělá sám.

Oblíbené jsou i „legrácky“ v podobě takzvané pastry sour Luscious Lonely Virgin, při jehož výrobě se používá pro smetanový efekt laktóza a ovesné vločky. Obsahuje také černý rybíz, ostružiny, maliny, javorový sirup, kakaové boby a vanilku, takže výsledná chuť připomíná pivo spojené s mléčným šejkem. Pro někoho možná divočina, i takové experimentální – a nutno říct, že skutečně chutné – záležitosti se ale v pivovaru Obora rodí.

Po prohlídce pivovaru objíždíme ještě lány, které k hospodářství Martina Nováka patří. „Tady v té části byl vysazený ječmen loni, takže letos ho nechává Martin ležet ladem, aby si půda odpočinula. A támhle vzadu je vidět uměle vytvořený rybník. Je totiž nesmysl, aby na poli nebyla vůbec žádná vodní plocha, jak nás to tady spoustu let učili komunističtí zemědělci,“ ukazuje rukou Klíma.

V pivovaru Obora tak rozhodně nejde jen o pivo. Činorodý sedlák v malé vesnici vybudoval soběstačný ekosystém, ze kterého těží i místní obyvatelé a díky pivu si plody jeho práce může užít kdokoliv, kdo ho ochutná. Martin Novák přitom nesleduje žádné trendy, ke svému hospodaření prostě jen přistupuje tak, aby ho mohl dělat co nejdéle a ideálně ho mohl předat další generaci. Což vypadá nadějně, jelikož opratí v pivovaru se již chopila jeho nejstarší dcera.

Nedostatek číšníků a servírek na trhu práce i rostoucí náklady na provoz restaurací vyřešil po svém provozovatel Velkorakovského minipivovaru. Na zahrádce vedle domu v Rakové u Konice na Prostějovsku instaloval nejdříve samoobslužný výčep a letos k němu přidal i automaty na prodej nealkoholických nápojů, kávy a pizzy.

„V malých vesnicích se dnes už nedá hospoda finančně udržet. Pokud tedy má provozovatele uživit a dotyčný to nedělá pouze pro svoji radost. Dva roky v Rakové testujeme samovýčep piva, který si lidé oblíbili. Letos na jaře jsme přemýšleli, jak naše služby posunout někam dál, tak nás napadlo samoobslužné bistro,“ řekl Petr Hajkr z Velkorakovského minipivovaru.

Provoz občerstvení s posezením je podle něj ve srovnání s klasickou venkovskou hospodou nízkonákladový. „Nájem neplatím, protože to mám na svém pozemku Další úspory máme díky elektřině ze solárních panelů. Třetí úspora je za pracovní sílu. V dnešní době je kvalifikované pracovní síly jako šafránu. A pokud už ji člověk sežene, tak ji v takové malé hospodě na malé vesnici nezaplatí,“ podotkl.

Informace o samoobslužném bistru se samovýčepem piva vybaveným čtečkou občanských průkazů se díky sociálním sítím rychle roznesla hlavně mezi cyklisty a turisty, kteří na malebné Konicko vyrážejí na výlety.

O víkendu byla zahrádka plná lidí a Hajrk předpokládá, že díky oteplení už bude v Rakové rušno pravidelně. „Je to vlastně takové zážitkové bistro. Kde jinde si člověk v dnešní době může takto v klidu udělat svůj vlastní piknik?,“ řekl.

Bezobslužné bistro s venkovním posezením je v Rakové u Konice v provozu sedm dní v týdnu od 07:00 do 21:00. Samovýčep rakovského piva mají lidé k dispozici nonstop. Prodejní automaty jsou doplňovány průběžně. Lidé podle Hajkra oceňují, že si mohou dát pivo či něco k snědku už dopoledne, jelikož na Konicku většina místních restaurací otevírá až v odpoledních hodinách. „To už se ale cyklisté či výletníci většinou vracejí zpět domů,“ podotkl Hajkr.

Velkorakovský minipivovar byl založen v roce 2015 a nyní vaří pět druhů piva. Pivovar se snaží navázat na původní vaření piva v Rakové v 16. století v místním pivovaru, který zanikl během třicetileté války. Minipivovar v regionu zásobuje několik restaurací. Pivo plní do sudů, párty soudků, skleněných a PET lahví.

Tam, kde se od roku 2015 čepovalo pivo vařené přímo na místě, bude nově prodejna pracovních oděvů a potřeb. Budova Prvního havířovského pivovaru v Selské ulici má nového majitele.

Ladislav Němeček, který pivovar vybudoval, se jej už těsně před vypuknutím covidové pandemie snažil prodat. Covid sice podnik s vypětím všech sil přežil, ale energetickou krizi už nikoli. Loni v říjnu oznámil konec.

Nový majitel budovy pokračuje v adaptaci prostor a podle Dalibora Dubba, manažera marketingu společnosti Canis Safety, by chtěli otvírat v polovině letošního července. „Přesný termín otevření ještě řešíme, nicméně bude to určitě v průběhu července. V Havířově již prodejnu máme, a tato prodejna se bude do nových prostor stěhovat, nepůjde tedy o otevření druhé prodejny v Havířově,“ řekl Deníku Dubb.

Přesný termín otevření firma oznámí začátkem června. „Při otevření budeme pořádat grilování pro zákazníky a prodejna bude vybavena naším kompletním sortimentem pracovních oděvů, obuvi, rukavic a pracovních ochranných pomůcek, nabídne ale také široký sortiment našeho volnočasového a outdoor oblečení,“ dodal Dalibor Dubb.

V Havířově tak po uzavření Prvního havířovského minipivovar (PHM) a minipivovaru Venuše zůstal jediný malý pivovar, a to U Balouna, který se nachází také v Selské ulici, jen o kousek od původního PHM.

V některých vesnických hospodách ve Zlínském kraji nemají pro vládní návrh na zvýšení DPH u piva z 10 na 21 procent slušného slova a obávají se existenčních potíží. Provozovatelé ve městech věří, že situaci zvládnou. Vyšší zdanění oblíbeného moku má platit od příštího roku.

„U nás na dědině každý hledí na korunu. Pivo u mě dnes stojí 32 korun a bude stát o 4 koruny víc. Lidé jsou naštvaní. Naštěstí jsem ve vlastních prostorách, kdybych byl v pronájmu, tak hospodu už dávno zavřu,“ postěžoval si provozovatel hospody Na Baště v Suché Lozi Jan Liška.

„Toto je nejhorší vláda, jaká nás mohla potkat,“ doplnil rozhořčeně s tím, že je důchodce. Pokud by nepobíral penzi, podnik by ho neuživil ani dnes.

Hospodští zatím uvažují, že pivo zdraží přibližně o 11 procent, tedy o tolik, o kolik se zvýší DPH. Což ale může odradit hodně zákazníků, neboť náklady na život jsou vysoké.

„Lidé by nechodili tak často. Už při zdražování energií reagovali takto, proto jsme se přesouvali do menšího prostoru. Úbytek hostů od začátku koronaviru máme minimálně 50 procent,“ nastínil provozovatel restaurace Randevů v Loukově Martin Koutný. „Někteří lidé chodí pořád, ale už ne každý den, ale třeba jenom ve středu a v pátek. Starší lidé se zase omezují, dávají si třeba místo velkého panáka malého. Pro nás to všechno znamená nižší tržby,“ připomněl.

„Když se cena na vesnici zvýší o korunu dvě, tak to snad velký vliv na zákazníky mít nebude, ale ani tak to není dobré. Více zdražit si dovolit nemůžeme,“ poznamenala Eva Marečková z hospody U Pavlíků v Lidečku.

Provozovatelé obecních hospod říkají, že tamní lidé si často kupují levná lahvová piva v supermarketech a pak je popíjejí v garážích a pod pergolami. „Může to na nás mít existenční dopad. Máme hospodu od roku 1998 a nepamatuji si tak složité časy,“ zmínil Koutný.

Psychologická hranice 60 korun za pivo
Vesničtí hospodští se shodují také v tom, že ve městech je větší kupní síla, takže tamní podniky jsou na tom o něco lépe, i když zase čelí větší konkurenci. Avšak ani ve Zlíně z chystaných změn provozovatelé nejásají, protože dobře vědí, že čím je zboží dražší, tím se hůře prodá. Byť někteří říkají, že přístup vlády chápou, protože stát šetřit musí.

V tradiční restauraci Myslivna dnes stojí dvanáctka Plzeň 59 korun, pokud se zvedne DPH u piva, tak jak se plánuje, může cena podle hospodského Zdeňka Babulíka stoupnout na 65 korun.

„To už je dost a toho jsme se báli, protože překročíme psychologickou hranici 60 korun. V Praze je to docela běžné, ale tady to může být problém,“ obává se Babulík. Podle něho to bude znamenat další odliv zákazníků, za posledních několik let se jejich počet snížil zhruba o čtvrtinu. Podnik tuto ztrátu vyrovnává zdražováním, aby zůstal alespoň na přibližně stejných tržbách.

„Některé hospody to už nezvládnou a skončí, nálevny budou první. Pokud nepřitáhnou lidi na jídlo nebo nenabídnou hostům nějakou jinou přidanou hodnotu, jenom na pivu nepřežijí,“ míní Babulík. Na Myslivně si zakládají nejen na dobrém pivu, ale i jídlu. Také proto tam měnili kuchaře.

„Blíží se doba, kdy zákazníci nebudou chodit každý den. Každá hospoda si je bude muset něčím přitáhnout. Není to jenom o ceně piva, ale taky o jídle,“ poznamenala Zuzana Baťová, majitelka Hospůdky U Kovárny, která bude letos slavit 30 let existence. „Ten, kdo chce každý den vypít pět piv, si je nakoupí v supermarketu. Hospoda je ale spíše o sociálním kontaktu, lidé se chtějí někde scházet a my jim musíme nabídnout pohodu, servis i to, aby si mohli dát něco k pivu, připravovat různé akce,“ uvažuje.

Hospodským nepřeje ani počasí
Zatím přesně neví, o kolik bude zdražovat a kdy. Ceny se podle ní můžou začít měnit postupně už během léta. Každopádně se zvyšovat budou. „Všechno to zaplatí hosté,“ připomněl Petr Šenkeřík, který má restauraci Canada Pub a pivnici U Osla. „Asi nebudeme zdražovat o 10 procent, ale o polovinu určitě, tak o dvě tři koruny. Přitom lidé už teď hodně šetří a zřejmě budou šetřit ještě více,“ tuší.

Hospodským také vadí, že u tichých vín navrhuje vláda nulovou daň. Považují to za vítězství vinařské lobby. „Je smutné, že jsme byli národ pivařů, rádi jsme si zašli na točené, a teď nás toho kvůli zdražování zbavují,“ podotkl Šenkeřík.

Provozovatelům letos moc nepřálo ani počasí, zejména květen byl zatím spíše chladný. Teprve o víkendu teploty stouply výrazněji nad 20 stupňů Celsia. Přitom v minulých letech bývalo venkovní posezení obsazené už i během dubna. „Letošní sezona ještě pořádně nezačala, takže nevíme, jestli se nám začali hosté vracet po zdražování energií,“ řekla Baťová.

České pivo každopádně i po zdražení zůstane ve srovnání se zahraničním levné, v západních zemích stojí v přepočtu více než 100 korun, a to pouze 0,4 litru. I proto se nedá ani podle hospodských očekávat, že by se v budoucnu nějak výrazně zlevňovalo.

Další tři až čtyři koruny navrch znamenají jediné – lidé budou chodit ještě méně. Tak vidí hospodští dopad zvýšení spotřební daně u čepovaného piva z 10 na 21 procent. Ta naroste i lihovarníkům, kteří zase varují, že se rozmůže nelegální pálení kořalek.

„Říká se, že Praha snese všechno. Ale na Moravě bude zdražení o tři čtyři koruny na půllitr znatelné. Štamgasti počítají každou korunu, takže si myslím, že na vesnicích přestanou chodit,“ obává se Luboš Jadrníček ze stejnojmenného náměšťského pivovaru a palírny.

Zdražovat už musel kvůli zvýšení cen surovin a energií. „Pokaždé to znamená odliv lidí. Netvrdím, že přestanou ze dne na den chodit úplně, ale u stálých zákazníků pozoruji významné omezení návštěvnosti. Ti, kteří chodili třeba třikrát týdně, se teď objeví jenom v pátek. Pokud vůbec,“ všiml si.

„Každý si spočítá, že dát si lahvové pivo doma vyjde o poznání levněji. Lidé se za covidu naučili pít v garáži a to podle mě znovu nastane,“ míní Jadrníče

S tím souhlasí i obchodní ředitel pivovaru Zubr Tomáš Konečný. „Očekáváme znovu covidový efekt. Během pandemie si lidé hojně pořizovali výčepní zařízení, pak si kupovali menší bečky a přesouvali se do kluboven, garáží a dalších vlastních prostor,“ shrnul.

Zubr větší změnu v produkci neplánuje, nicméně navýší objem piva stáčeného do plechovek a skla.

„Trh se zase víc posune do maloobchodu. To víte, pivo teď stojí na vesnicích 35 až 40 korun. Zdražení se silně dotkne těch zařízení, která nemají teplou kuchyni a jsou závislá na čepu piv,“ nastínil Konečný.

„Pokles v gastru je obří, vláda podniká kroky k jeho zániku. Chce vybrat víc daní, ale od koho, když lidé nebudou chodit?“ ptá se Jadrníček.

Podle předsedy Krajské hospodářské komory Bohuslava Švamberka jsou přitom hospody pro vesnickou kulturu důležité.

„Když není v obci, společně s kostelem, školou či obchodem, stává se z místa skanzen, odkud mladí utíkají. A venkovské hospody už drtí všechno,“ sdělil.

Černá pálenka vyjde na polovinu
Jadrníček odhaduje propad návštěvnosti o dvacet až čtyřicet procent, vládní balíček se v jeho případě navíc kromě dvou hospod dotkne i jeho palírny. Pro příští rok totiž vláda plánuje zvýšit daň z lihu o deset procent a poté v následujících třech letech má dál růst vždy o pět procent.

Lihovarníci napříč republikou upozorňují, že se kvůli tomu zvýší objem nelegálního pálení alkoholu. „Už teď vnímám velký pokles, zdražení bude znamenat další,“ potvrdil Jadrníček.

„Jedeme na plyn, takže jsme museli zdražovat i kvůli energiím. Pálení má přitom svoji kulturu, spíše se mu věnuje starší generace. Jenže po covidu už někteří kvůli zdraví přestali sbírat ovoce či řezat větve a mladí o to nemají zájem. Také jsem se setkal s tím, že prarodiče nechávají pozemky s ovocem zastavět, protože mladí nemají kde sehnat místo pro dům,“ poukázal.

Povoleno je 30 litrů čistého alkoholu
Celní správa v kraji loni řešila pouze jeden případ nelegálního pálení. Další vývoj si netroufá predikovat.

„U spotřebních daní však řešíme i jiné přestupky. Lidé si například mohou v rámci jedné výrobní sezony vypálit maximálně 30 litrů čistého alkoholu na domácnost. Když si to nepohlídají, dopouštějí se přestupku. A nesmějí jej dále prodávat,“ upozornil mluvčí krajských celníků David Kubenz.

Za zmíněný prohřešek hrozí pokuta až půl milionu korun, nelegální výrobce lihu pak může očekávat sankci dosahující až deseti milionů.

Některé to neodradí. „Domácí pálenka vyjde při dnešních cenách až o polovinu levněji,“ nastínil pro MF DNES muž, který má s její výrobou zkušenosti a chtěl zůstat v anonymitě, redakce ale jeho jméno zná.

„Moje motivace ovšem nebyla primárně cena, spíš to, že si mohu celý proces kontrolovat sám. Sehnat si domácí pálenici není sice nic jednoduchého, ale Češi jsou takový národ, že si vždy poradí, obzvláště v krizi,“ uvedl s tím, že i on si myslí, že nelegálního pálení nyní přibude.

Rizik se neobává, na rozdíl od Celní správy. „Při neodborné výrobě lihu může dojít nejen k explozi destilačního zařízení, ale i ke kontaminaci alkoholu toxickým metanolem,“ varoval mluvčí Kubenz.

Právnické i fyzické osoby dovážející a prodávající přístroje určené k výrobě lihu jsou povinné ministerstvu zemědělství sdělit údaje o člověku, který si toto zařízení koupí. Celníci pak aktivně kontrolují, zda výrobce plní své právní povinnosti.

U domácí výroby piva platí, že od spotřební daně je osvobozena do objemu dvou tisíc litrů ročně. Musí ale sloužit pro vlastní spotřebu či hosty.

Luboš Jadrníček ovšem upozorňuje, že pokud lidé přejdou na domácí výrobu a pití piva a lihovin, nemusí si mít v budoucnu třeba s přáteli už kam zajít nebo kde vypálit legálně. „Proto choďte do hospod a palte v palírnách,“ vyzývá.

Údajně sám svatý Vojtěch založil v hlubokých a zdálky se černajících lesích malý opevněný kostelík. Tak vznikl Černý Kostelec, který teprve ve dvacátém století změnil název na Kostelec nad Černými lesy. Pokud se tam vydáte na výlet, neuděláte chybu.

V černokosteleckém pivovaru, který od roku 1987 do roku 2001 chátral, najdete rozsáhlé pivovarské muzeum s původním strojním vybavením, restauraci ve stylu první republiky a hlavně výčep nabitý dobrými pivy! Pro cestovatele s obytnými auty a dodávkami tu chystají novinku. „Už od července tu budou mít možnost napojit se na vodu a elektriku. Přespání bude možné na několika místech nového karavanového stání. Pokud tedy nevyužijete rovnou naše pokoje,“ říká spolumajitel Tomáš Vodochodský. „Můžete jít i na zámek, do muzea keramiky nebo si zajet do Kouřimi či Kutné Hory,“ vyjmenovává možnosti dalších výletů. Prohlídku samotného pivovaru byste ale vynechat neměli.

Procházka útrobami Černokosteleckého zájezdního pivováru a jeho úžasnými sklepy je jako cesta časem. Pivovarníci Tomáš „Vodouch“ Vodochodský a Milan „Květák“ Starec totiž zachraňují historickou techniku pro výrobu piva z bývalých pivovarů, kde ji chtějí zničit. Je tu tolik úžasných věcí k obdivování. Spolumajitelé mají skoro půl milionu fotek zaniklých pivovarů a do roka by chtěli otevřít unikátní expozici s největší varnou na přímý otop dřevem na světě. A také 160hektolitrovou varnu.

„Návštěvníkům můžeme už nyní ukázat parní stroj v kotelně vedle topeniště varny. Z dalších unikátních věcí máme třeba chladicí štoky, které jsou v Česku funkční jen u nás a U Fleků, také sprchový chladič na dochlazování mladiny, ten je jediný funkční v Česku. A nádherný je krov žentouru – největšího v Evropě, chladicí kompresor Kolben a Daněk ve strojovně a chladicí kompresor Bosch v podvarní,“ vyjmenovává Milan Starec s tím, že pivovar včetně movitého vybavení je už zapsaný na seznamu kulturních památek, což pomáhá při získávání financí na záchranu strojů a tvorbu expozic.

Milan a Tomáš si plní pivovarské sny už roky. Zchátralý pivovar koupili v roce 2001. Dvojice kamarádů vzděláním i životem spojená s pivem tu ale původně pivo vařit nechtěla. Zdrojem peněz pro rekonstrukci byly vlastní pražské hospody a pivní bar, ale nestačilo to, a tak začali odebírat pivo i z Kostelce. Původní pivovarské objekty jsou tu už z roku 1840 a jedno z piv se jmenuje Černá svině. „Chceme vyčuhovat ve všech směrech, takže i v názvech. Máme zaregistrovanou nejenom černou, ale i bílou a rudou svini. Jsou tu černé lesy, jsme v Kostelci nad Černými lesy, tak jsme přišli s Černou sviní,“ směje se Tomáš Vodochodský.

Společnost Rodinný pivovar Bernard v Humpolci na Pelhřimovsku, od jejíhož založení (zapsání do obchodního rejstříku) uplyne 26. května 30 let, patří k nejznámějším firmám nejen na Vysočině, ale i v celé ČR. Její zakladatelé dokázali ze skomírajícího pivovaru s tradicí až z roku 1597 vybudovat úspěšnou firmu, která je mimo jiné symbolem neotřelého marketinku.

Historie pivovaru Bernard začala v říjnu 1991, kdy Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal koupili v malé privatizaci chátrající humpolecký pivovar. "Plánovali jsme maximálně do dvaceti milionů, to by bylo schůdné, ale těch dvacet milionů se přehouplo za pět minut a skončilo to na dvaapadesáti milionech," řekl k tomu před časem sládek Josef Vávra.

Vysoká kupní cena znamenala pro nové majitele začátek s velkým úvěrem. Rozjezd navíc komplikoval fakt, že kdysi úspěšný humpolecký pivovar byl komunistickými plánovači odsouzen k likvidaci, proto se do něj řadu let neinvestovalo a chátral. Noví majitelé se také museli vyrovnat se špatnou pověstí tamního piva i s množstvím neprodejných zásob, které museli odkoupit.

"Hned na začátku se nám povedlo dobré pivo. První várka byla uvařena již na Vánoce 1991. Už v roce 1992 jsme získali umístění v Jihočeském kraji na degustační soutěži - druhé místo. V roce 1994 jsme získali ocenění nejlepší ležák od odborné i laické komise na Pivexu," řekl Vávra v roce 2016 Jihlavskému deníku.

Úspěch založili noví vlastníci na kvalitě piva a tradičních výrobních postupech, o což se stará především sládek Vávra, a obchodní strategii založené na masivní reklamě, neotřelém marketinku, budování kultovní značky a dobrých vztazích s obchodními partnery, kterou má na starosti Stanislav Bernard, jehož jméno také pivovar převzal.

Sládek Vávra v Humpolci zahájil éru nepasterizovaného piva, jež zaujalo na trhu: "Dobré pivo je otázka pár měsíců. Všechno jsme vyčistili, nastavili pravidla hry, dobrou recepturu a technologickou kázeň. V roce 2000 jsme kvůli tomu koupili sladovnu. Slad je hlavní surovina, takže jsme chtěli mít vlastní." Sladovnu koupili v Rajhradu u Brna.

Bernard se zase do povědomí veřejnosti výrazně zapsal, když úspěšně lobboval ve Sněmovně za sníženou spotřební daň na pivo pro malé pivovary. V roce 1993 stál za vznikem Českého svazu malých nezávislých pivovarů, jehož byl do roku 1999 prezidentem. Jeho tvář se objevuje v různě stylizovaných podobách na reklamách pivovaru, řadou reklamních kampaní dává jasně najevo, že mu není jedno, co se kolem něj děje. Popularitu mu přinesly i jeho další aktivity, ať již charitativní, podpora kultury či angažmá v politice (je v humpoleckém zastupitelstvu, neúspěšně kandidoval do Senátu).

Rodinný pivovar Bernard časem splatil úvěry a již léta je prosperující firmou, která vyváží pivo do různých koutů světa. Kromě klasického ležáku sortiment obohatily svrchně kvašená piva či různé ochucené speciály, úspěch slaví i se svým pivem nealkoholickým.

V podstatě od svého vzniku pivovar zvyšuje produkci. V roce 2009 výstav poprvé překročil hranici 200.000 hektolitrů alkoholického a nealkoholického piva a vyrostl tak z kategorie malých pivovarů mezi velké výrobce. Loni podle předběžných výsledků stoupl výstav v meziročním porovnání o 11 procent na 398.660 hektolitrů piva. To bylo skoro stejně jako v doposud rekordním roce 2019, tedy před epidemií koronaviru, kdy pivovar Bernard vystavil 400.640 hektolitrů piva. Kromě Česka má pivovar nejvíce zákazníků na Slovensku, ve Slovinsku a Švédsku, pivo z Humpolce ale putuje například i do USA.

Od roku 2000 působí Rodinný pivovar Bernard jako akciová společnost. V červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil belgický pivovar Duvel Moortgat, který získal 50 procent akcií a jehož investice umožnila další rozvoj. Českými majiteli jsou s 25 procenty akcií Bernard a Vávra.

Pivovar zaměstnává 260 lidí, sladovna v Rajhradě dalších 30. Tato největší funkční humnová sladovna ve střední Evropě loni slavila 150 let. Od loňského června je v pivovaru otevřené nové návštěvnické centrum s rozhlednou okolo pivovarského komína, které dřívějších informací podniku stálo přes 150 milionů korun. Kromě pivnice s restaurací v něm je například kinosál.

Pivovar za 30 let existence získal desítky různých ocenění. Vrchní sládek Josef Vávra v roce 2017 dostal za svůj přínos pivovarnictví Cenu českého sládka F. O. Poupěte, již uděluje Český svaz pivovarů a sladoven vynikajícím profesionálům v oboru. Bernard byl zase za rok 2014 vyhlášen podnikatelem roku na Vysočině a o čtyři roky dříve byl i finalistou celostátního kola této soutěže a získal řadu dalších ocenění.

Vinaři a pivaři se kvůli úspornému balíčku vlády přou o to, kdo z nich má pro stát větší význam. Zatímco vinaři budou mít dál nulovou spotřební daň, točené pivo v restauracích prodraží vyšší sazba DPH. Zasáhnout to může hlavně malé výrobce piva, kteří prodávají skoro všechno své pivo právě v hospodách. „Tohle je nespravedlivé podnikatelské prostředí, které se navíc pořád mění,“ tvrdí prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.

Víno je zemědělský produkt, je s ním spojený turismus a kultura. Takto vláda vysvětlila, proč nechala daňové zvýhodnění vinařům. Co na to říkáte jako pivovarník? Existuje v Česku také něco jako pivní kultura? A měla by se zvýhodnit?
Argumentace vinařů jsou v podstatě opsané od nás. Přitom oni se do nás v tomto směru hodně opírají, což nám velmi výrazně vadí. My jsme je nechali na pokoji. A můžeme jim pouze závidět, jaké neuvěřitelné lobby dokážou mezi politiky mít. A že je tady nějaká kultura, krajinotvornost? Vinaři mají nějaké sklípky někde na Moravě…

… a je s tím spojený turismus. To mají pivaři také?
Ano.

Dá se vůbec porovnat pivovarský turismus, pivní kultura a vinná kultura?
Jednak je to jenom na jižní Moravě. My jako minipivovary jsme přitom po celé republice, takže turismus podporujeme opravdu všude. Nejenom na Moravě a pro hrstku lidí. Z našeho konání a podnikání mají prospěch nejen okolní subjekty, ale i regionální vlády a všichni, kteří na tom participují. U vinařů je tohoto strašně málo. Ano, na Moravě vidíme pár těch hezkých vinic, to jim nikdo nebere. Když se ale podíváme na gastronomii, tak přibližně třetina tržeb, odhaduji, je za pivo. Za to víno je naprosté minimum. My jsme ti, kteří nosíme jméno do světa. Svým plzeňským pivem jsme dali jméno osmdesáti procentům piva, které se na světě vyrobí. O českých vinařích budou vědět momentálně všichni politici v Evropě jenom proto, že se tady hádáme o nějakou spotřební daň.

Čím to podle vás je, že čeští pivaři nedokážou také prosadit své zájmy. Když jsme začali s čísly, není to tím, že pivovarů jsou stovky, ale vinařů je 1700?
Já bych řekl, že ta hlavní příčina je v tom, že když se podíváme na složení jak současné vlády, tak těch předchozích, odkud kdo pochází, tak ať je to koalice, nebo opozice, tak pochází z jižní Moravy a mají tam svoje sklípky a podobně. Mně to trochu zavání morální korupcí. Nikoli finanční, ale morální. Přece když mám svoji zahrádku, tak nebudu ve vládě podporovat zahrádkáře. Mám se starat o něco jiného. To že mám vinohrad nebo malý sklípek, tak budu prosazovat tyto věci? Je to směšné a v tomto směru přímo skandální.

Snažili jste se s vládou jednat?
Vláda se s námi o těchto věcech vůbec nebaví.

Budete chtít mluvit s politiky nejen z vlády, ale i ze Sněmovny, kde se o tom bude rozhodovat?
Samozřejmě budeme rádi, když nás někdo vyslechne. U některých argumentů typu, že zvýšením DPH v restauraci se vybere o 1,5 miliardy více, nevíme, z čeho to kdo vypočítal. V tomto směru se nám přelije konzumace z restaurací do garáží, do konzumace lahvových a plechovkových piv. Tam už sice daň v té základní výši je, ale deset procent z padesátikoruny je pět korun a dvacet procent z desetikoruny jsou jen dvě koruny. Nedovedu si tedy představit, že by se tímto nějak radikálně zvýšil výběr daně, protože spotřeba se nám přelije jinam.

Pojďme se ale podívat na fakta. Jak se dotkne zvýšení DPH na točené pivo minipivovarů? Musíme předeslat, že malé pivovary už jsou daňově zvýhodněné, protože mají nižší sazbu spotřební daně.
Ano, to byl úzus, který vznikl v devadesátých letech a shodujeme se na něm i s velkými pivovary, že tato (nižší) úroveň odpovídá zvýšeným nákladům, které máme. Výroba na jednoho zaměstnance je u velkých průmyslových pivovarů pochopitelně vyšší než u minipivovarů. Rozmanitost českého pivovarnictví je na druhou stranu podporovaná právě minipivovary.

‚Stoprocentní zatížení‘
Jak se vás tedy dotkne zvýšení DPH na točené pivo?
Dotkne se nás výrazně, protože téměř každý minipivovar má sebe navázanou i restauraci. Nárůst v nákladech, které nám tímto vzniknou, je obrovský.

To samé ale asi platí i pro velké pivovary…
Samozřejmě. Ale velké pivovary nedodávají jen do svých restaurací, dodávají i jinam, do malých, venkovských restaurací a podobně. My jsme opravdu ty regionální podniky. A kolem nás mohou být jiné subjekty, které mají tu daň jinak. Malé prodejny, stánkaři… U nás je ale to zatížení jednoznačně stoprocentní.

V jakém smyslu?
Dotkne se to téměř veškerého našeho piva z minipivovarů. Objem, který se v minipivovarech stáčí do lahví, plechovek nebo PET lahví, je totiž výrazně nižší, než mají velké průmyslové pivovary. Většina produkce minipivovarů se čepuje. Proto je ten apel z naší strany, ze strany minipivovarů, zejména o tom, že tohle je nespravedlivé podnikatelské prostředí. Které se navíc stále mění. My roky pořád něco řešíme. Začalo to bezdotykovými bateriemi, pak byl zákaz kouření, pak bylo EET, pak nebylo EET, pak přišel covid. Minipivovary často stojí na více nohách, často mají k sobě i další služby, kromě restaurace ještě ubytování nebo wellness. A teď si představte, že vám veškeré tyto aktivity zavřou. My jsme si navíc nesáhli na žádnou kompenzaci.

Jak to?
Sáhli jsme si maximálně tam, kde jsme měli zaměstnance v restauraci, ale pivovar jako takový si na žádnou kompenzaci nesáhl.

Vraťme se k těm daňovým změnám. Když je převedeme na jeden půllitr, tak jde o korunové položky. Není to tedy bouře ve sklenici piva?
Bouře to opravdu není. V nákladech to není položka, nad kterou bychom mohli mávnout rukou.

Vinaři argumentovali proti zavedení spotřební daně na tiché víno tím, že by si museli zařídit celní sklad a nemohli by už dělat degustace ve sklepích. Jak tento problém řeší minipivovary?
Myslím, že je hloupé, že toto (vinaři) používají. Hodně těch argumentů se nakonec obrací proti nim. To, že neplatí žádnou spotřební daň, dosud hodně lidí ani nevědělo. Málo se také ví, že mají Vinařský fond, kam vloží své peníze, a my daňoví poplatníci jim ještě dáme tu samou částku (formou dotace státu – pozn. red.). Takže nejen že neodvádí daň, ale jsou to černí pasažéři v tom systému.

‚Jsme sociálně solidárnější‘
Pivařský fond neexistuje?
Neexistuje. Jsme sociálně výrazně solidárnější. Celní sklad je jeden z argumentů, který jim navíc moc nevychází, protože ho mají mít dávno hotový. Protože také mají spotřební daň, akorát je tam sazba nula. Oni neodvádějí, ale evidovat mají tak, jak se má. My máme také celní sklad. Jestli je to administrativní zátěž? No jistě že je to administrativní zátěž. Ať se k nám připojí, třeba nám to pomůžou změnit. A že nemohou mít degustace? Proč by nemohli? Prostě vykážou daň v tom měsíci a je to vyřešené. My to tak máme také. Spotřební daň se dá platit dvěma způsoby, evidence se dělá na čím dál tím jednodušší úrovni, rádi bychom to zjednodušili ještě více. Ale to, co říkají vinaři, to je směšné.

Jak velká je konkurence u piva? Konkurují vám dovozy ze zahraničí?
To je zajímavá otázka. Jsme striktně vývozní obor. Vyvážíme čtvrtinu celkové produkce, možná i o něco více, zatímco u vína tady vyrábíme necelých třicet procent. Takže my tu spotřební daň sice nezavádíme kvůli našim několika vinařům na Moravě, ale přicházíme o sedmdesát procent té daně, kterou bychom mohli dát na vína, které dovážíme. A u piva je to přesně naopak. Pokud si dobře pamatuji statistiky, tak se k nám ročně doveze necelého půl milionu hektolitrů piva, což je ve dvaceti milionech zdejší produkce opravdu minimum. Jsou to většinou privátní značky velkých řetězců. Proto je s podivem, že když existuje Vinařský fond, tak nezavedli spotřební daň jedna ku jedné a nekompenzovali to právě přes tento fond. Bohužel tady budeme mít dovozní vinaře, kteří nám budou dovážet sedmdesát procent vína, ale nebude se platit spotřební daň.

Říkal jste, že většina produkce minipivovarů se prodá restauracích. Jak jsou na tom obecně české hospody? Pije už většina Čechů pivo opravdu doma? Co říkají čísla?
Čísla nám to indikují jednoznačně. Od covidu se společnost změnila a přesunula se do menších sociálních bublin. Stěhuje se do garáží. A nyní je hodně pravděpodobné, že to může jít stejným směrem. Pivovary zapůjčují výčepní zařízení a poptávka po nich byla enormní. Prodalo se velké množství jednoduchých ručních výčepů, tzv. suchých kostek, a popularita toho stále pokračuje. Takže ti lidé se nesejdou v hospodě, ale koupí si od nás sud a sejdou se v garáži. Chceme to? Myslím, že ze společenského hlediska je to strašná škoda. Když skončí hospoda na vesnici, tak zmizí poslední místo, kde se lidé potkávají. Vesnici může potkat to, co je ve městě v paneláku, že se ti lidé vůbec neznají. To je pro vesnici katastrofa.

Dá se pokles pití piva v restauracích doložit na nějakých číslech, není to jen dojem?
Dokládají to přesně statistiky. V loňském roce byla spotřeba celkového výstavu piva v restauracích 31 procent oproti 69 procentům takzvaného prodeje off-trade, to znamená láhve, plechovky a tak dále.

Kdy to začalo klesat?
Je to trend už posledních asi deseti let, kdy to ještě bylo padesát na padesát. Od té doby to trvale klesá. Covid do toho navíc zaťal takovou sekyru, že ten poměr byl dokonce jen 25 procent prodaného piva v sudech a 75 procent v lahvích.

Není to částečně i chyba pivovarníků, že nedokážou lidi přitáhnout?
Máme určitou samoregulaci. Spotřeba se nám přelévá do nealkoholického piva. Omezování spotřeby alkoholu u piva je evidentní, zatímco u vína spotřeba roste. Adiktologové by z nás mohli mít radost, u vinařů si nejsem úplně jistý…

Jak se do vašeho hospodaření promítají ceny zemědělských komodit a energií?
Náklady nám rostly opravdu překotně, ostatně jako všem ostatním. Výroba piva ale je energeticky náročná. Snažili jsme se na energiích ušetřit, jak se dalo, ale dotklo se nás to velmi výrazně.

Takže jste museli zdražovat kvůli rostoucím cenám energií a teď přibudou ještě daně?
Co bude, je věcí každého subjektu, to mi za svaz nepřísluší komentovat. Ale můžu říct, co bylo. Zvýšení nákladů bylo velmi výrazné.

Jako v Belgii
O kolik tedy vaše pivo zdražilo? Dá se to nějak vyčíslit?
Pivo patří mezi nejméně zdražované komodity. V tom jsou pivovarští velmi sociální. Zatímco ve spoustě oborů se využilo i zneužilo růstu inflace, tak nárůst ceny u piva byl minimální. V tom je pivovarství příkladem. My jsme toto nikdy neudělali, abychom se s tou velkou inflací svezli. Což se nedá říct o jiných oborech. Proč zemědělci zdražovali své suroviny, když už je měli dávno sklizené a pod střechou? Proč se pečivo zdražilo o 36 procent, zatímco pivo jen o dvě procenta? Pivovarský obor je v tomto extrémně slušný.

Co byste jako pivovarníci od státu obecně vlastně nejvíc chtěli?
Za prvé, aby se s námi začal bavit. A abychom měli stabilní hospodářské podmínky. Je hrozně složité, když se každou chvilku nějaká z nich mění. My totiž také stavíme, podnikáme a půjčujeme si z banky. Jak si můžeme udělat nějaký plán, když si bereme úvěr třeba na deset let, aniž bychom věděli, jaké ty podmínky budou? Každá vláda něco změní, a bohužel obvykle pivovarníkům nebo oboru gastro. Vláda by se s námi měla opravdu odborně bavit, a ne před námi zabouchávat dveře.

Existuje nějaká země v okolí, kterou byste dal z pohledu podpory pivovarnického oboru za příklad?
V okolí je těch příkladů více. Vezměte si, jak některé země snižovaly daně. V Polsku dokonce na nulu. Ale nejlepším příkladem je Belgie. Tam je také snížili, svůj pivovarský obor si ta země přímo hýčká a je to znát. Každý má nějaké problémy, ale proč my to u nás řešíme tím, že každému zvýšíme náklady a nutíme ho ty náklady dále promítat do cen? To je úplně špatně. V době krize bychom měli naopak ulevit podnikatelům. Když se budou mít dobře pivovarníci, bude se mít dobře celý národ.