Novinky a zajímavosti ze světa piva

Sotva se malé pivovary v létě alespoň částečně vzpamatovaly z následků omezení při jarní vlně epidemie koronaviru, čelí obdobným problémům jako v březnu, dubnu a květnu. Varny stojí, případně jedou jen na minimální výrobu. Dostat chmelový mok mezi zákazníky je v době nouzového stavu prakticky nemožné.

Některé z nich se navíc nemohou spolehnout na příjmy z pivovarských hospod. Podle Vladimíra Lažanského, majitele Zámeckého pivovaru Chyše, je svým způsobem štěstí, že druhá vlna přišla na podzim. „Tedy v době, kdy minipivovary tak jako tak snižují výrobu. Na podzim se pije méně než na jaře,“ vysvětlil.

I tak ale museli v Zámeckém pivovaru upravit plán na podzimní měsíce. „V listopadu určitě nebudeme vařit speciál Ale. Komu bychom ho taky prodávali? Ale Vánoční speciál bude bez ohledu na vývoj situace,“ naznačil Vladimír Lažanský.

O ekonomických dopadech druhé vlny epidemie a dalších nouzových opatření zatím nechce majitel pivovaru spekulovat. Určitý obrázek ovšem má podle vývoje tržeb v zámecké restauraci. „Loni jsme měli obrat 14 milionů korun, letos, pokud vláda do Vánoc opatření rozvolní, budeme rádi za deset,“ doplnil Lažanský.

Export nebo PET lahve
Dva týdny stála výroba kraslického pivovaru Krušnohor. Poptávka po pivě z jeho varen totiž v posledních dnech klesla o 80 procent. Manažer prodeje Jaroslav Falta sice potvrzuje, že na podzim vždy přichází útlum, ale ne tak výrazný.

„Léto částečně napravilo situaci, do které jsme se dostali po jarním nouzovém stavu. Teď ale opět prodeje klesly na minimum,“ konstatoval Falta.

Pivovar sice už na jaře rozjel e-shop, ale jeho prostřednictvím nedokážou Krasličtí udat veškerou produkci pivovaru. A rozhodně nenahradí prodej sudového piva. Díky nouzovým opatřením v Česku si však na pěnivém moku z Kraslic možná pochutnají v sousedním Německu. „Tu možnost jsme řešili už v létě,“ potvrdil manažer prodeje pivovaru.

Museli se ovšem vypořádat s problémem se spotřební daní. „To se teď aktuálně podařilo vyřešit, takže čekáme na finální potvrzení tak, abychom mohli pivo legálně vyvážet za hranice,“ uvedl Jaroslav Falta.

V zahraničí se už kraslický pivovar prezentoval. Prostřednictvím velkoskladů byl k sehnání na Slovensku. „Dodávky do Německa by nám teď mohly hodně pomoct. Pokud to tedy Němci také nezavřou,“ dodal manažer.

V mariánskolázeňském rodinném pivovaru Kronl zatím výrobu omezovat nemuseli. „Naši produkci stíháme prodávat v PET lahvích,“ potvrdil za pivovar Václav Růžička. I tak ovšem aktuální situaci označuje za bídnou.

Podobně jako Vladimír Lažanský přišel i mariánskolázeňský pivovar o příjmy z provozu pivovarské hospody, což se na ekonomice společnosti rovněž projeví. A otázka je, jak se s postupujícími opatřeními bude vyvíjet odbyt piva. „Prodáváme přímo u nás z okýnka. Zájem je, ale s postupujícími opatřeními klesá. Lidé mají prostě strach,“ shrnul poznatky Václav Růžička.

Už letos na jaře vznikla iniciativa Zachraň pivo, která si vytyčila za úkol pomoct malým pivovarům v těžké době. „Asi před dvěma týdny jsme ji obnovili,“ uvedl Michal Pomahač, iniciátor vzniku projektu Zachraň pivo a spolumajitel rodinného pivovaru Kytín.

Na webových stránkách projektu je pět malých pivovarů z Karlovarského kraje. „Celkově ovšem přibylo míst, kde se dají výrobky jednotlivých malých pivovarů sehnat. Je vidět, že situace je pro ně ještě horší než na jaře,“ konstatoval Pomahač. Počítá ovšem s tím, že ohlas veřejnosti na projekt bude oproti jaru řádově nižší.

Obliba i počet malých a rodinných pivovarů s tradicí i bez ní u nás stále roste a nezbývá než doufat, že budou Češi i nadále jejich výrobky konzumovat v takovém množství, aby tyto provozovny přežily i současnou těžkou dobu, kterou nám naši meteorologové už dlouhodobě - a poměrně trefně - dopředu prezentovali jako 500-leté sucho.

Pivovar Rampušák ve východočeské Dobrušce je sympatický nejen svým označením „staročeský pivovárek“, ale také tím, že se nejedná jen o klasickou „varnu“ s malou podnikovou prodejnou. Tady totiž najdeme také sklepní pivovarskou restauraci i hospůdku s Bowling barem, takže sportovně laděný pivař zde může zapojit do pohybu podstatně více svalů, než při běžném vzpírání pivních půllitrů.

Pivovar v Dobrušce není žádnou horkou novinkou; naopak se pyšní dlouhou historií, sahající až do roku 1890. Pivovar následně fungoval do roku 1995, a poté zůstal celý komplex budov nevyužíván. Novodobá historie pivovaru začíná v roce 2007, kdy areál s pivovarem a sladovnou odkoupila rodina Vedrových, která zahájila pod hlavičkou Staročeský pivovárek Dobruška rekonstrukcí pivovarského areálu. V následujícím roce je pak obnoven provoz sladovny, a také je zde uvařena první várka piva, kterým byl 12° Rampušák.

V současné době již vyrábí pivovar stabilně 6 druhů piv, které se pohybují v rozpětí od 11° (filtrovaný i nefiltrovaný světlý ležák) do 15° (nefiltrovaný světlý speciál F.L. Věk). Piva jsou filtrovaná i nefiltrovaná a stáčejí se do KEG sudů (20, 30 a 50 l), PET lahví (1,0 a 1,5 l) i skleněných lahví s patentním uzávěrem (0,75, 1,0 a 2,0 l). K tomu se zde vaří také různé příležitostná piva a speciály, určené většinou pro vánoční a velikonoční nabídku nebo pivovarské akce typu Den otevřených dveří.

Rodinný pivovar v Dobrušce se rád chlubí tím, že zdejší piva získala řadu ocenění v odborných degustacích, což zde připisují hlavně tomu, že kvalitní pivo vyrábějí z vlastního sladu, klasickým způsobem a na původní varně z roku 1936. Díky citlivé rekonstrukci sladovny a pivovaru i zachování a zprovoznění původních technologií byl pivovar v Dobrušce zapsán v roce 2015 na seznam našich kulturních památek (chráněny jsou původní objekty pivovaru z let 1870 až 1936, tedy sladovna s výtahovou věží a hvozdem, varna a její zabudované strojní zařízení, ledárna, kotelna s komínem, ležácké sklepy a spilka).

V někdejším Pivovaru právovárečného měšťanstva, který najdeme na adrese Křovická 267, probíhají také prohlídkové exkurze (provoz sladovny v původní řemeslné podobě a provoz pivovaru - varna, spilka a sklep), které je však nutno si telefonicky domluvit předem. Za exkurzi se platí 50,- Kč za osobu a minimální počet na prohlídce je stanoven na 10 osob.

Pivovarská prodejna se nachází v areálu pivovaru a je otevřena ve všední dny od 8:00 do 16:00 hod. a v sobotu od 8:00 do 11:00 hod. Kromě všech druhů vyráběných piv je zde možno zakoupit i množství dárkových lahví a propagačních materiálů nebo si za 300 Kč na víkend zapůjčit chladící zařízení.

Sklepní pivovarská restaurace bývá v současnosti otevírána jen při různých společenských a gastronomických akcích (Pivovarské dny, Svatomartinské, Zabíjačkové či Zvěřinové hody) nebo při soukromých a firemních akcích (např. svatby, školení, podnikové večírky). Využitelná kapacita je 10 až 120 osob. Čtyřicet míst nabízí Bowling bar a v letních měsících se nabízí také možno venkovního posezení s grilem. Pivovarská hospůdka se zahrádkou a bowlingem je otevřena od pondělí do čtvrtka a v neděli v čase 14:00 až 22:00 hod., v pátek a sobotu pak od 14:00 do 24:00 hod. K dispozici je i ubytování v podobě tří dvoulůžkových a jednoho třílůžkového pokoje s plnou výbavou a vlastním sociálním zařízením (cena bez snídaně 500 Kč / osoba / den).

Na závěr ještě pár důležitých dat a zajímavostí z historie pivovaru:
Roku 1320 bylo měšťanům Dobrušky uděleno právo várečné, což v pivovaru dodnes připomíná pamětní deska na pivovarském hvozdu. V letech 1565 až 1866 je při opakovaných požárech je pivovar v centru Dobrušky několikrát zničen. V letech 1868 až 1870 je postaven současný pivovar, který hned začíná vařit z vlastní studny první pivo. V roce 1904 je provoz rekonstruován na parní provoz a dobrušské pivo je poprvé stáčeno do lahví. V průběhu roku 1936 je instalována dodnes funkční varna a v Dobrušce vzniká jeden z nejmodernějších pivovarů své doby. V polovině roku 1948 je pivovar znárodněn. V roce 1969 se v Dobrušském pivovaru začíná vyrábět 12° světlý ležák Rampušák a o rok později i první – tehdy ještě 12° - Muderlant. Od roku 1985 slouží pivovar pouze jako provozovna a stáčírna Náchodského pivovaru, aby se v roce 1990 stal opět samostatným závodem. O rok později se zde začíná znovu vařit … a o novodobé historii se už vše napsalo výše. Za zmínku stojí ještě žhářské útoky na sladovnu z let 2006 a 2007.

Závěrečné PS: Piva, která jsme ze zdejší nabídky ochutnali, byla opravdu dobrá. Takže tady chybí snad jen ti čápi na pivovarském komíně ...

Hospody a nakonec i pivovary se přesouvají do obýváků a domácích kuchyní. Když prostě nemůžete k pivnímu tanku, nechte ho, aby přijel za vámi. Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži, jak se v domácích podmínkách vaří opravdové pivo.

„Je mi jedno, kde to budeme dělat. Všechno dostanete. Potřebuju jenom, abyste měl pitnou vodu a dvanáctilitrový hrnec,“ říká mi do telefonu bodrým, ale klidným hlasem muž, který mi má domů přivézt pivovar. Milan Rambousek je mezi pivovarníky legenda, u fochu je od roku 1965, vyučil se v budějovickém Budvaru a Samsonu a léta vařil v Pardubicích. Nakonec před lety rozjel v domovském Hradci Králové minipivovar nesoucí jeho jméno. „Různé okolnosti, především zdraví, mě donutily ho před rokem uzavřít. Teď už se věnuju jenom konzultacím, přičemž často jezdím do zahraničí, kde pomáhám nastartovat různé minipivovary. Předávám know-how, navrhuju provozy, opravuju je,“ dodává o sobě. Jako velkého milovníka piva mě nemohla minout jeho nabídka zkusit si uvařit vlastní přímo doma. Na nabídku jsem kývl. To jsem ještě nevěděl, jak mi to později zamotá hlavu.

Když máte doma pivovarníka
„Tati, venku zvoní nějaký pán,“ přiběhne osmiletý syn. Je půl desáté dopoledne, prvního září. První školní den po předlouhé karanténě máme za sebou. „Má přijet v deset,“ kroutím hlavou. Na kuchyňské lince mám připravené klobásy a sýry, chystám se je nakrájet. Sládka musím přece řádně uvítat. „Dobrý den, vítejte!“ otevírám branku. Za ní ale stojí pouze obří hrnec a něco mosazného, co připomíná lesní roh. Mistr Rambousek je zabořený v kufru auta. Vyndává velkou brašnu, tajemný kyblík, tašky s plechovkami a sklenicemi. „Stát se pivovarníkem není jen tak,“ uklidňuje mě, že se nechce nastěhovat. „I svačinu mám vlastní, nic nekrájejte!“ sundavá později boty a už hledá. Je vidět, že kurzy domácího vaření piva jsou pro něj denním, doslova tekoucím chlebem.

„S touto dovedností budete mezi přáteli za hvězdu,“ hlásaly propagační materiály agentury Adrop.cz, která mi pivní zážitek poskytla. „To ještě uvidíme. Na konci našeho kurzu, který bude trvat, počítám, tak šest hodin, si vás přezkouším,“ směje se potutelně Milan Rambousek a vytahuje z kabely různé bichle. Dokonce prý, pokud mě nevyhodí od zkoušky, dostanu i certifikát opravdového domácího pivovarníka. „A připravte se, že vám udělám díru do hlavy. A bude to bolet.“ Blahoslavený sládek nelhal. Pokud si chcete home office zpříjemnit pivovarskou školou, nepočítejte s tím, že budete hotovi za dvě hodinky, vypijete pár piv a večer pozvete kamarády na to svoje vlastní. „Jste pivař, ne?“ ptá se mě Milan. No, asi ano. „Pak jistě víte, že pivo není instantní káva. Budeme vařit klasickou spodně kvašenou dvanáctku, která po kvašení ještě několik týdnů zraje. Stejně jako v opravdovém pivovaru,“ říká. Dozvídám se posléze snad vše o pěstování surovin k výrobě piva, jeho přípravě a nejčastějších chybách, kterých se lidé při domácím vaření, ale i velké pivovary dopouštějí.

Vař, chmelovare, vař
„Tak jak velký ten hrnec máte,“ zvedne obočí můj učitel. „Ať neztrácíme čas kecáním,“ usmívá se. Možná se vám to nebude zdát, ale sehnat velký hrnec je docela problém. V každé rodině by však jeden takový měl být, jak se později dovídám. „Zprvu ale budeme vařit v hrnci, co jsem přivezl. Ten je určený přímo na to, má na dně vypouštěcí ventil a poklici s teploměrem. Do toho vašeho to stočíme až po chmelovaru.“ Odměřujeme pak přesně 11,90 litru vody. Přesně takový objem vody je totiž potřeba k tomu, abyste v ní při teplotě mezi 70 a 75 stupni rozmíchali sladový kanditní výtažek, který se skrýval v onom tajemném bílém kbelíku. Je ho přesně 1,78 kilo. Tuto zahuštěnou sladinu naléváme za míchání do hrnce tak, aby se neusazovala na dně. „Pište si. Chmelovar 11.45 až 13.05. První chmel 11.55 hořký, druhý 12.25 hořký, třetí 12.45 aromatický,“ diktuje mi Milan. Z 21,3gramové dávky granulovaného chmelu, odrůdy Žatecký poloraný červeňák o hořkosti čtyři alfa, odměřuju podle harmonogramu fáze zvané chmelovar jednotlivé dávky. První dávka budoucí pivo konzervuje, druhá dávka je díky látkám obsaženým ve chmelu jakýmsi kořením tohoto moku, třetí se přidává dvacet minut před ukončením hodinu a dvacet minut trvajícího chmelovaru. „Ta dodá pivu potřebnou vůni,“ dozvídám se.

Stáčíme mladinu. Opatrně!
A teď je čas na náš rodinný hrnec. Přes ventil mistrova stroje do něj opatrně stočíme zchlazenou mladinu, přičemž dáváme pozor na zbytkový hořký kal. A nastává fáze, která řádně prověří schopnosti lednice. Po dvaceti minutách spílání, kdy mladina odpočívá a dostává se na teplotu dvaceti stupňů, se musí obsah hrnce zachladit na zákvasnou teplotu. „Lidé hrnec dávají do vany s ledem, v zimě i do sněhu. Pokud ale umíte dosáhnout teploty v lednici mezi 8 a 9 stupni Celsia, bude to ideální k tomu, abyste mohl přidat kvasnice.“ Také ty dostávám, sušené, z Německa. Stačí sedm gramů v pytlíčku. Rozmíchám je večer v hrnku s kouskem zchlazené mladiny, to už je Milan Rambousek pryč, ale stále funguje jako přítel na telefonu. Vmíchám je do hrnce s budoucím pivem. Ten nyní musím dát do sklepa, kde se drží teplota kolem 14 stupňů.

„To už je hraniční hodnota. Hlavní kvašení by mělo probíhat v teplotě mezi deseti a čtrnácti stupni,“ říká do telefonu Milan a doplňuje, že délka kvašení závisí na tom, zda jde o dvanáctku, nebo desítku, jaké použijete kvasnice a jakou má mladina teplotu. V podstatě jde ale o čtyři až sedm dní.

Jak tohle dopadne?
Nastává nejhezčí fáze domácího vaření, alespoň podle mě. Hrnec ve sklepě, přikrytý síťovinou, aby mi pivo neupíjeli pavouci, chodím každý den kontrolovat. Zároveň měřím teploměrem, kterým jindy manželka píchá do hovězího v troubě, zda je stav vzduchu přijatelně chladný. „Pozor, výkyv teploty by neměl být větší než jeden stupeň, to všechno kvašení ovlivní,“ upozorňuje sládek. První den se neděje nic, druhý den také ne. Znejistím. Třetí den se však na hladině mladiny vytvoří bílý film, něco se děje! Kvasnice aktivovány, probíhá zážeh! Moje pivo žije! Čtvrtý den se už udělá v hrnci bílá krémová pěna, která nejdřív vypadá jako smetana, další den jako tvaroh, potom jako zažehnuté creme brulée, které se sedmý den začíná propadat. „Ven ze sklepa, než bude pozdě,“ komentuje zaslanou fotku Milan. „Odstraňte pěnu lžící a zachlaďte to na šest stupňů,“ zní další instrukce.

Kvasnice tak dostanou šok, sednou na dno, a když je mladina dostatečně chladná, může se lahvovat. „Stáčejte to přes hadičku, do lahví s plastovým uzávěrem, aby obsah mohl pracovat. Nechávejte volný prostor tak pět centimetrů od konce lahve. Nekvrdlejte s tím, ať zbytečně neuniká vázané CO2!“ Hotovo. Deset litrů budoucího ležáku leží v lednici. Nastavuji ji na dva stupně a teď už nezbývá nic jiného než čtyři až pět týdnů čekat a přemýšlet o názvu nového mikropivovaru. Výsledek bude lahodný, kvasnicový a s jemným přírodním zákalem. A když ne? „Tak to zkuste znovu, další sadu surovin na domácí vaření piva vám v rámci kurzu nechám doma,“ dodává Milan Rambousek. „Sami pak zjistíte, jakou nepřebernou škálu dalších možností vaření piva má, a nakonec si ho doladíte podle vaší chuti.“ A ta naštěstí stále není zahořklá.

Minipivovary, které kvůli uzavřeným výčepům přišly o většinu zákazníků, hledají nové cesty odbytu. Jednou z nich může být stáčení piva do plechovek. Pořízení vlastní linky je ale dost nákladné, nově se však objevila na trhu možnost nechat si nápoj stočit a zavíčkovat u externího partnera.

S tímto konceptem přišla na trh firma Drink2go, která nabízí menším pivovarům či vinařům stáčení jejich nápojů do hliníkových obalů v unikátním designu. Do plechovek stáčejí nápoje dodané v KEG sudech. Kromě piva a vína také vodu, limonády i míchané koktejly.

„Cílem myšlenky je zpřístupnění možnosti plnění nápojů i pro ty nejmenší podniky, které často nemají k dispozici vlastní potřebné technologie. Ty byly prozatím dostupné jen velkým výrobcům, kteří provozují plnicí linky s kapacitou stovky tisíc plechovek za hodinu a pro něž je jakákoliv výroba malých sérií ekonomicky nereálná,“ říká obchodní ředitel společnosti Marek Hotovčin.

„Inspirovaly nás malé a střední pivovary. Povětšinou totiž nemají možnost v menším množství stáčet své produkty do plechovek. Na trhu jsme od počátku letošního roku. Jsme jediní ve střední Evropě, kdo se tomuto věnuje,“ dodává.

Toho k realizaci podnikatelského plánu neodradil ani dřívější neúspěch jeho start-upu Peevo. Šlo o službu, která se zaměřovala na rozvoz piva z minipivovarů až domů. Ambiciózní myšlenka se však na trhu neuchytila a firma po půl roce zanikla.

Krize firmu posílila
Na rozdíl od jiných podniků je současná krize nezasáhla. Ba naopak. „Firma se rozjíždí a celá situace kolem koronaviru nám ten rozjezd urychluje. Malé pivovary potřebují pivo prodávat a díky našim plechovkám je to pro ně jednodušší. Zájem stále roste. Zákazníci se snaží ochutnat piva od všech pivovarů, které máme v nabídce. Rádi je porovnávají,“ říká Hotovčin.

Pro začínající společnost je nejvíce nákladná technika. Jde zejména o plnicí linky, tiskárny či nákup technologie filtrace a úpravny vody. Jejich náklady prozatím vyšplhaly na několik desítek milionů korun a další v brzké době očekávají.

Spolupráci dosud firma navázala se třiceti pivovary. Ty získají možnost prodávat pivo v recyklovatelné plechovce nebo se jim otevírá příležitost expandovat i mimo Českou republiku. Spolupráci si pochvalují.

„Impulsem byl fakt, že se stále snažíme rozšiřovat distribuční kanály našich piv. Dopomohla tomu i aktuální situace, kdy prodej čepovaného piva je minimální,“ říká Daniela Gabrielová z pivovaru Lužiny.

„Spolupracujeme zhruba dva a půl měsíce. Záměrem bylo větší zviditelnění na trhu a navýšení odběru našeho piva. Lidé jsou nyní velmi vystrašeni a neskutečně šetří. Navázaná spolupráce nám pomůže,“ přidává Miroslav Oliva z Olivova pivovaru v Dolních Břežanech.

Hospody a restaurace mají opět zavřeno. Produkce piva v pivovarech však pozastavena není. Jak řeší lokální pivovary, které dodávají většinou do místních podniků, nastalou situaci? Velmi pružně. Některé mají již zprovozněn e-shop, jinde je možné objednat telefonicky či přes email.

Mezi slovácká pivní esa bezpochyby patří Jarošovský pivovar, který si zřídil e-shop již během první covidové vlny. Provozují také podnikovou prodejnu, kde je možné se zastavit pro pivo každý všední den od 9 do 18 a v sobotu od 9 do 12 hodin. Pivo je možné také objednat přes e-shop https://obchod.jarosovskypivovar.cz/ a poté jen vyzvednout nebo si nechat dovézt domů. Aktuálně pivovar rozváží objednávky do 25 km s dopravou zdarma.

Podobně funguje také například Slovácký pivovar ze Šardic, pivovar Louka z Louky nad Veličkou, pivovar Velický Bombarďák z Velké nad Veličkou nebo pivovar Rotor z Kunovic.

Mezi dalšími pivovary, kde je možné nakupovat přes e-shop, je například Kyjovský pivovar, kde funguje také výdejové okénko nebo nákup přes hotelovou recepci. Online funguje také pivovar Mazák z Dolních Bojanovic nebo Dubňák z Dubňan. Pivovar Ratíškovice či Křikloun z Hodonína pak provozují výdejové okénko.

Pokud chcete podpořit slovácké pivovary, neváhejte a navštivte jejich webové stránky či facebookové profily, kde je možné pivo objednat.

Svijanský sládek Petr Menšík dnes stal desátým nositelem titulu Rytíř české chuti, který se uděluje významným potravinářským osobnostem z řad manažerů firem, technologů a tvořivých potravinářských odborníků. Čestný titul přiznává hodnotitelská komise soutěže Dobrý tuzemský potravinářský výrobek ČESKÁ CHUŤOVKA a jeho nositelem se může stát jen osobnost, která se dlouholetou prací v některém z potravinářských oborů mimořádně zasloužila o výbornou pověst českých potravin. Ocenění se uděluje od roku 2013 a jako jeden z prvních je získal předchozí svijanský sládek František Horák.

„Petr Menšík je v oboru znám svým ortodoxním přístupem k tradičnímu vaření českého piva. Je ochoten využívat moderní technologie, ale jen do té míry, aby nebyla narušena tradiční výroba, zejména s akcentem kvašení piva na otevřené spilce a zráním piva v ležáckých tancích. Zakládá si také na kvalitních surovinách a nepřipouští diskuse na toto téma ve smyslu úspory nákladů,“ uvedl ve zdůvodnění předseda komise Ing. František Kruntorád, který Petrovi Menšíkovi ve Svijanech titul předával.

„Jako sládka pivovaru jej lze označit za duchovního otce a jednoho ze strůjců úspěchu Pivovaru Svijany, který se během jeho působení stal jedním z nejúspěšnějších českých pivovarů a během posledních 22 let zmnohonásobil výstav až nad hranici 700 tisíc hektolitrů. Je přitom vzácným důkazem toho, že i při takovém objemu výroby může pivovar důsledně zachovávat tradiční výrobní postupy a udržovat tradici českého piva v podobě, v níž se v minulém století proslavilo po celém světě,“ dodal.

Za další důvody František Kruntorád označil skutečnost, že Pivovar Svijany za dobu působení Petra Menšíka uvedl na trh téměř dvě desítky piv, která pravidelně získávají přední ocenění na domácích i světových degustačních soutěžích. A v neposlední řadě vyzdvihl také to, že během své kariéry Petr Menšík vychoval několik dalších sládků a technologů, kteří si z jeho „školy“ odnesli především poctivý přístup k tradičnímu vaření českého piva.

„Děkuji za titul, který vnímám nejen jako ocenění práce své, ale hlavně těch, z jejichž celoživotní práce vycházím: všem generacím sládků, kteří usilovně pomáhali vytvářet postup výroby technologicky nejnáročnější potraviny vůbec ─ pravého českého spodně kvašeného ležáku. S úctou vzhlížím k mým předchůdcům, kteří vařili stejně dobré pivo v nesrovnatelně obtížnějších podmínkách, a snažím se jim vzdávat hold tím, že se striktně držím jejich mnoha desetiletími ověřených výrobních postupů. Zanechali nám v nich ohromné bohatství a jistě by se bránili zavádění úsporných průmyslových metod jako je třeba výroba piva v cylindrokonických tancích, stejně jako já,“ řekl při přebírání titulu Petr Menšík

Pivovar Radegast, který letos oslavuje 50. výročí od uvaření první várky piva, uspěl v degustační soutěži CEREVISIA SPECIALS – Pivní speciál roku 2020. Bronzové pozice obsadily piva Radegast Extra Hořká 15 a Radegast Ratar.

I přes současnou nelehkou situaci usilovalo o vítězství v degustační soutěži CEREVISIA SPECIALS – Pivní speciál roku 2020 ve čtyřech kategoriích 42 pivních speciálů. V nejsilněji obsazené kategorii „Světlá silná piva (13,0 % a více EMP)“ obsadil třetí místo tmavě jantarový speciál Radegast Extra Hořká 15. Stejnou pozici, tentokrát v kategorii „Neobvyklá piva“, získal podle degustátorů výčepní speciál s mimořádnou hořkostí Radegast Ratar.

Dvakrát chmelená Radegast Extra Hořká 15 vyniká výraznou hořkostí vyváženou bohatou sladovou chutí s lehkými karamelovými podtóny. Radegast Ratar je s 50 jednotkami hořkosti (IBU) nejvíce hořké pivo v padesátileté historii nošovického pivovaru. Plnou chuť
a mimořádnou hořkost dává pivu prémiový chmel Polaris. „Jsem rád, že se opět ukázalo, že správně hořké pivo Radegast má v pivním světě významné místo. Radegast Extra Hořká 15 a Radegast Ratar jsou toho důkazem,“ říká Petr Kwaczek, sládek pivovaru Radegast.

Soutěžní vzorky hodnotil dvacetičlenný degustační tým složený ze dvou komisí. První, tzv. panel expertů, tvořilo dvanáct školených degustátorů doplněných o sládky z malých pivovarů. Dále pivní speciály posuzoval také osmičlenný panel významných osobností z oborů mimo pivovarství, které se však pivu a pivovarské problematice dlouhodobě věnují, jako novináři, odborníci a další.

Degustační soutěž speciálních a neobvyklých piv CEREVISIA SPECIALIS – Pivní speciál roku 2020 letos proběhla již pojedenácté.

Vzhledem k nouzovému stavu se tento týden výsledky dvanáctého ročníku soutěže Dobrý tuzemský potravinářský výrobek ČESKÁ CHUŤOVKA nevyhlašovaly jako dosud vždy v Senátu, nýbrž pouze virtuálně. Cenu za kvalitní český výrobek v ní získala čtyři přihlášená svijanská piva s recepturou sládka Petra Menšíka ─ prémiový ležák "450", Svijanská Desítka 10 %, Svijanský Máz 11 % a Svijanský Rytíř 12 %.

Značku Dobrý tuzemský potravinářský výrobek ČESKÁ CHUŤOVKA uděluje vždy na podzim hodnotitelská komise nezávislých odborníků. Nejdůležitějšími kritérii, která musí každý přihlášený výrobek splňovat, jsou jeho vynikající chuťové parametry a vysoká kvalita. Současně se musí jednat o výrobek prokazatelně českého původu. „Soutěž je otevřena všem poctivým tuzemským výrobcům a jejich chutným českým potravinám, pokud si toto označení opravdu zaslouží. Výrobcům pomáhá proniknout do povědomí spotřebitelů a spotřebitelé díky ní mohou objevovat skutečně chutné české potravinářské výrobky. Tradiční české pivo k nim nepochybně patří a má v soutěži právem zvláštní místo,“ řekl k tomu již dříve ředitel projektu Česká chuťovka Josef Sléha.

Ocenění i pro svijanská silná piva („speciály“)
Kromě toho Svijany minulý týden získaly i tři ceny v jedenáctém ročníku soutěže speciálních a neobvyklých piv z domácí české produkce CEREVISIA SPECIALIS – Pivní speciál roku 2020. Největší výrobce silných piv pro český trh si z ní odnesl medailovou pozici pro Svijanského Barona (druhé místo v kategorii světlých speciálních piv) a Svijanskou 20 (třetí místo ve stejné kategorii).
V kategorii polotmavých a tmavých speciálních piv obhájila své loňské prvenství Svijanská Kněžna 13 %.

Jedenáctého ročníku soutěže CEREVISIA SPECIALIS - Pivní speciál roku se letos zúčastnilo 10 pivovarů se 42 různými pivy. Trvalý zájem o soutěž silných piv ze strany pivovarů podle ředitele pořádající společnosti PORT Ing. Josefa Vacla, CSc., potvrzuje, že silná piva patří do standardní nabídky pivovarů a jsou pro český pivní trh nesporným přínosem.

„Stále platí, že spíše než názory odborných degustátorů je pro nás rozhodující hodnocení spotřebitelů a fanoušků našeho piva. Ale každé ocenění naší práce nám samozřejmě dělá radost a pozitivní reakce zkušených hodnotitelů nás utvrzuje v tom, že naše pivo vaříme dobře a že tradiční výrobní postupy, kterým jako jeden z mála větších českých pivovarů zůstáváme věrní, mají dnes i do budoucna smysl,“ řekl svijanský sládek Petr Menšík.

Oceněná svijanská piva:
Svijanská Desítka 10 % - poctivá desítka se stupňovitostí přes deset procent vyráběná tradiční technologií s kvašením ve spilce.

Svijanský Máz 11 % - svijanská klasika a nejprodávanější svijanské pivo jak v točené, tak lahvové variantě. Pivovar jej vyrábí již od roku 1998, kdy na českém trhu rychle zaplnilo mezeru mezi slabšími pivy „na žízeň“ a silnějšími dvanáctkami  ležáky.

Prémiový ležák „450“ - speciální pivo původně uvařené jen pro oslavy 450 let od založení pivovaru ve Svijanech, které nakonec zůstalo v sortimentu svijanských piv natrvalo. Je vyrobeno z poloraného žateckého červeňáku (Osvaldova klonu), humnového sladu z nezávislých sladoven a samozřejmě tradičním postupem - tedy zráním na otevřené spilce a v ležáckých tancích. Plné chlebnaté pivo s příjemnou intenzivní jemnou hořkostí.

Svijanský Rytíř 12 % je za studena dochmelovaný ležák. Vyznačuje se velmi specifickou a unikátní hořkostí a ve Svijanech se vaří od roku 2001 při využití výjimečných chmelů z vlastních chmelnic pivovaru v oblasti Polepských Blat. Nese zřetelný rukopis sládka Petra Menšíka, z jehož experimentů s domácím vařením piva vlastně původně vznikl.

Svijanská Kněžna 13 % se vyrábí z vybraných speciálních sladů, které jí dodávají specifickou kávově-karamelovou chuť. Ve Svijanech se vaří od roku 1999. Výborně se hodí k dobrému jídlu
a mimořádnou oblibu si získala jako součást řezaného piva s kterýmkoli jiným pivem ze Svijan
– různými kombinacemi lze dosáhnout rozličné chutě, vůně a stupňovitosti.

Svijanský Baron 15 % - silné pivo se vyrábí jako ležák, který si ovšem ve sklepě poleží až tři měsíce. Obsahuje 6,5 % alkoholu, ale při prvním napití tak vůbec nepůsobí: nemá ani nadměrně sladkou nebo dominantní alkoholovou notu. Stejně jako všechna ostatní silná svijanská piva není pasterovaný.

Svijany 20 % - limitovaná edice unikátní Svijanské Dvacítky s 20 % extraktu původní mladiny poprvé uvařená pro předloňskou oslavu dvaceti let samostatnosti pivovaru. V podstatě se jedná o „single malt“ pivo a pro jeho výrobu se používá nejlepší slad z jediné šarže z malé řemeslné humnové sladovny a tradiční chmel z vlastních chmelnic pivovaru. Jeho hořkost je velmi jemná a dobře sladěná s mohutnou plností tvořenou větším množstvím nezkvasitelných sladových cukrů a vysokým obsahem alkoholu.

Vánoce za rohem a vy tápete, čím potěšit tátu, dědu, bratra, strejdu nebo kamaráda? Vybírejte královsky! Do konce roku máte šanci koupit limitovanou edici sixpacku prémiového krušovického ležáku. Krušovice Královský Ležák 12 je typický svou zlatavou barvou, plnou sladovou chutí a příjemnou, dlouho doznívající hořkostí. Té je dosaženo použitím vybraných odrůd českého chmele ze žatecké chmelařské oblasti. Při výrobě sládci používají vlastní kmen kvasinek a tři druhy velmi kvalitních českých a moravských sladů. Díky svým vlastnostem je excelentním pivem pro všechny milovníky hořkých a plných piv českého typu.

Královský pivovar Krušovice je jedním z 10 nejstarších pivovarů v Evropě. Pivo se zde vaří podle královských hodnot nepřetržitě od roku 1581. Královskými ingrediencemi, které našemu pivu propůjčují svou nezaměnitelnou chuť, jsou chmel ze žatecké chmelařské oblasti, voda z křivoklátských lesů a slad.

Doporučená cena: 19,90 Kč za plechovku

V boj o přežití se proměnil podzim pro malé pivovary na Děčínsku, které je malými výrobci piva vyhlášené. Výstav pěnivého moku jim klesá na zlomek toho, kolik jej běžně v tuto dobu uvaří. Po zpřísnění vládních omezení ve středu 21. října navíc nevidí světlo na konci tunelu. Pivovary se snaží zachránit příjmy pomocí výdejových okének.

Varnsdorfský pivovar Kocour ročně uvaří okolo 4 500 hektolitrů piva. Už nyní je ale jasné, že letošní rok bude výrazně horší. „Právě nad tím sedím, netuším, jak to bude dál. Běžně vozíme jen do Prahy týdně tři dodávky plné piva, to je 4,5 tuny. Dneska jsme tam vezli 160 kilogramů,“ popsal strmý propad prodejů majitel Kocoura Josef Šusta.