Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Vědci vymysleli přístroj, který změří čerstvost piva v terénu

Publikováno:před 5 hodinamiZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTK

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského vymysleli přístroj, který umožňuje objektivně změřit kvalitu piva přímo v terénu. Novinka má pivovarům pomoci ověřit, zda je pivo ve skladu, restauraci nebo v obchodě čerstvé. Univerzita o tom dnes informovala v tiskové zprávě.

"Pivo začíná na rozdíl od vína stárnout poměrně brzy. Zatímco vínu prospívá, že leží několik let, u piva to neplatí. Zajímá nás, jaké pochody se v pivu odehrávají a jak můžeme stárnutí zpomalit. Především při vývozu do zahraničí výrobci hledají různé způsoby stabilizace, aby se pivo nezkazilo a nezakalilo," uvedla Jana Olšovská z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Pochod senzorického stárnutí piva podle ní prozatím výrobci zastavit neumí.

Nová metoda měří právě stupeň takovéhoto senzorického poškození piva a lze ji použít pro všechny typy svrchně i spodně kvašených piv včetně nízkoalkoholických a nealkoholických piv. U piv tmavých ji použít nelze. Výhodou je i to, že zařízení se vejde do ruky.

"Poskytuje výsledky srovnatelné s odbornými analýzami v laboratoři. Samotné měření se odehrává v malé krabičce, takzvaném black boxu. Přístroj obsahuje software z dílny naší univerzity, pomocí kterého je detekován vybraný marker, jehož koncentrace odpovídá hodnocení staré chuti piva," uvedl proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Radim Cerkal.

Zařízení zatím používá Plzeňský Prazdroj, který byl průmyslovým partnerem projektu. Výzkum navíc vzešel z požadavku vrchního sládka tohoto pivovaru, který chtěl mít k dispozici objektivní měření čerstvosti piva. Unikátní metoda je v České republice chráněna patentem.

Vánoční nadílka od pivovaru Litovel

Publikováno:před 5 hodinamiZdroj:České nápojeLitovel

Litovelský pivovar se na sváteční období opět chystá s výjimečnými pivy a také speciální Kolekcí litovelského sládka. V restauracích a hospodách se ve vánočním čase bude čepovat Litovel ALE, nefiltrovaný polotmavý a výjimečně silný Litovel Gustav 13°, nefiltrovaný světlý ležák Litovel Václav a světlý nefiltrovaný Litovel Sváteční speciál.

Pivovar Litovel připravil jako každý rok nabídku vánočních pivních speciálů. „V období svátků budou v dárkovém balení k dostání Litovel Sváteční speciál 13°, třináctistupňové světlé pivo zrající více než 100 dní, nefiltrované svrchně kvašené polotmavé pivo s velmi silnou hořkostí a s citrusovým aroma Litovel ALE, nefiltrovaný světlý ležák Litovel Václav nebo polotmavá třináctka Litovel Gustav, uvařený na počest nejslavnějšího českého zápasníka Gustava Frištenského, který byl manželem dcery prvního sládka Pivovaru Litovel. V balení je každý druh piva dvakrát,“ říká Petr Kostelecký, sládek Pivovaru Litovel.

Sládek Pivovaru Litovel na Vánoce doporučuje:

Litovel Sváteční speciál 13°
Pivo charakteristické svou zlatou barvou, chmelovým aroma, hustou bílou pěnou, příjemnou výraznou hořkostí a harmonickou plnou chutí. Je vařeno dle originální receptury na stupňovitost 13° výhradně tradičními postupy z moravského sladu a českého chmele. V ležáckých sklepích zraje více než 100 dní.

Litovel ALE
Toto speciální nefiltrované svrchně kvašené světlé pivo anglosaského typu s plnou chutí, velmi silnou hořkostí a citrusovým aroma je vyrobeno ze speciálních zahraničních chmelů. Skvěle se hodí k rybám, drůbeži, salátům a sýrům.

Litovel Gustav 13°
Polotmavý nefiltrovaný speciál, který je inspirován silou nejslavnějšího českého zápasníka Gustava Frištenského. Jantarová barva, hustá bílá pěna, chmelové aroma, příjemná hořkost a harmonická plná chuť podtrhují výjimečnost tohoto piva s extraktem mladiny.

Litovel Václav 12°
Nefiltrovaný, třikrát chmelený pivní speciál letos připravil Pivovar Litovel na počest svatého Václava, který je patronem českého piva a pivovarníků už od dob krále Karla IV. Vaří se na předem danou stupňovitost jen jednou do roka a poté dlouho uzrává v ležáckých sklepích. Má medovou, téměř jantarovou barvu. Spojuje se v něm jedinečná chuť, harmonická hořkost a ten správný říz. Vychutnejte si jeho plnou chuť s velmi lehkými karamelovými tóny třeba při příležitosti zářijových Dnů českého piva.

Kolekce litovelského sládka
Tento výběr je ideálním vánočním dárkem nejen pro pivaře. Obdarovaní najdou v setu hned čtyři dvojice pivních speciálů, ochutnat tak mohou svrchně kvašený Litovel ALE, nefiltrovaný polotmavý a výjimečně silný Litovel Gustav 13°, nefiltrovaný světlý ležák Litovel Václav, uvařený na počest svatého Václava, patrona všech pivovarníků, a světlý nefiltrovaný Litovel Sváteční speciál.

Znojemský pivovar otevře vlastní restauraci. Ocelový pavilon budí smíšené pocity

Publikováno:před 9 hodinamiZdroj:Znojemský deníkAutor:Martin MoštěkZnojemský

Velkou restauraci chystá do léta otevřít Znojemský městský pivovar. Firma tak dokončí svůj základní záměr obnovy části pivovarského areálu, který má v dlouhodobém pronájmu od města.

Dělníci se dali do práce před několika dny. „Odstranili jsme bývalou kuželnu a další nehodnotné skladové budovy i zeď do ulice Přemyslovců. Do dubna chceme otevřít první část nového provozu, zahradní restauraci s ocelovým pavilonem pro víc než dvě stě lidí. Budovu s restaurací pro podobný počet lidí plánujeme otevřít do letní sezony,“ řekl ředitel pivovaru Miroslav Harašta.

Zastupitel Jiří Kacetl má z projektu smíšené pocity. „Velká restaurace v pivovaru bude užitečná. Mrzí nás, že proti původnímu plánu zůstane stát část nevzhledných budov a přibyl ocelový pavilon,“ řekl Kacetl.

Nejstarší ostravská hospoda slaví 250 let. Chodil do ní i Petr Bezruč

Publikováno:před 9 hodinamiZdroj:Lidovky.czAutor:ČTK

V 18. století to byla občerstvovací stanice pro formany, v dobách socialismu oblíbená pivnice vysokoškoláků. Nejstarší hospoda v Ostravě, hostinec U Zlatého Lva v Pustkovci, oslaví v úterý 12. listopadu 250 let od svého otevření. Mezi její štamgasty patřili akademický malíř Valentýn Držkovic a básník Petr Bezruč.

Unikátní je i to, že už 138 let provozuje hostinec jediný rod, Jaroslav Křibek je čtvrtým hostinským v dynastii. Za ostravský pivovar Ostravar, k jehož dvorním hospodám Zlatý Lev patří, to řekl Martin Procházka. Zájezdní hostinec postavil v roce 1769 na své venkovské usedlosti u frekventované císařské silnice Mathes Pleva. Cílil hlavně na formany, kteří převáželi sůl z polské Veličky do Vídně. Mohli se tam ubytovat i ustájit koně. Rušná silnice, jež spojuje Ostravu a Opavu, vede kolem hostince i dnes.

Před 250 lety v hospodě býval jeden stůl, dvě tabule, dvě pivní lavice, jedna moučnice (bedna na semleté zrno) a výčep, kterému se říkalo nálevní pult. „Vedle hostince stál sklad na pivo s ledárnou. Zde se ukládaly obří kusy ledu na chlazení piva, aby pivo vydrželo přes léto. Led se také dával přímo do nálevního pultu, aby bylo pivo při servírování pěkně vychlazené,“ popsal Procházka

Když hostinec v roce 1881 kupoval v aukci za tehdejších 6000 zlatých pradědeček dnešního majitele Johann Křibek, šlo o prosperující podnik. Křibkové ho dál rozvíjeli, rozšiřovali venkovní posezení, naproti přes cestu postavili dětské hřiště s houpačkami a kuželnu a začali dokonce provozovat i malou benzinovou pumpu, protože koně na silnicích začaly postupně nahrazovat automobily. Původní nabídku velkopolomského piva rozšířili o plzeňskou osmičku a piva z nového Českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě (dnešní Ostravar).

Hostinec se stal oblíbeným výletním cílem. K jeho prvorepublikové slávě přispěl malíř Valentýn Držkovic, který si u Lva v roce 1921 zřídil ateliér. „Valentýn patřil do blízké rodiny. Sedával u stolu, pozoroval chlapy, jak pijí pivo a hrají karty, a hrozně rád je při tom maloval,“ uvedl současný hostinský Křibek.

Právě za Držkovicem do hospody chodil Petr Bezruč, který v roce 1932 věnoval tehdejšímu hostinskému Jaroslavu Křibkovi báseň: „Před tebum Svinov, Polom vzad,/nalevo v Pustkovec vyhybka:/na hučnici krčma jak hrad/putniče, tam staviš rad/na Kališek do pana Křibka“. Slovo hučnice znamená silnici.

Držkovic svými malbami u Lva vyzdobil taneční sál, který ovšem vzal zasvé ve válce, kdy byla hospoda silně poničena. Když ji Křibkové opravili, komunisté jim ji po roce 1948 znárodnili. Křibkové mohli podnik vést, ovšem kuchyně byla uzavřena a s jakýmikoliv investicemi byl konec. Novými hosty se v 50. letech stali studenti vysoké školy báňské, která se do Ostravy přestěhovala po válce z Příbrami.

„Ti nám v dobách socialismu pomohli přežívat. Ale bylo to samozřejmě složité. Je paradox, že v dobách socialistického plánování se běžně stávalo, že vám v pátek odpoledne došlo pivo. A vy jako hostinský jste se s tím musel vypořádat,“ vzpomínal Křibek.

Otec dnešního majitele, který vedl hospodu v dobách socialismu, v budoucnost hospody zřejmě moc nevěřil, a tak syna poslal raději vystudovat zlatnictví. „V Ostravě jsem pracoval v družstvu Zlatník. Zhotovoval jsem rytiny prstenů a přívěšků a zasazoval drahé kameny do šperků. Byla to hezká a klidná práce a já jsem si myslel, že ji budu dělat po zbytek života,“ uvedl Křibek.

V roce 1989 se ale politický režim změnil a otec Křibek se rozhodl požádat o navrácení hospody. „Když jsme hostinec získali v restituci zpět a otec dosáhl důchodového věku, rozhodl jsem se vystřídat ho v roli hostinského a pokračovat v rodinné tradici,“ uvedl Křibek.

Křibkové hostinec zrekonstruovali a obnovili kuchyni, a to i díky Jaroslavově ženě Janě, která vystudovala hotelovou školu a vyučovala obor kuchař-číšník. „V současné době s námi v hospodě pracuje náš syn Lukáš. Bylo by hezké, kdyby syn dál pokračoval v naší rodinné tradici,“ uzavřel Křibek.

Pivovar dostal jméno podle kláštera, na jehož místě stojí

Publikováno:včeraZdroj:Boleslavský deníkAutor:Michaela BarvováKlášter

Pivovar Klášter je součástí skupiny Pivovary Lobkowicz Group a vaří desítku, jedenáctku, dvanáctku a jako speciál i kvasnicové pivo. Své jméno si pivovar vysloužil díky velkolepému Cisterciáckému klášteru, na jehož místě stojí a z nějž zbyl kamenný lomený oblouk portálu, část základů a krypta. V dnešní době pivovar zaměstnává 47 lidí.

Pivo začal v Klášteře vařit Jiří Labouňský z Labouně v roce 1570 v místech ležících pod dnešním pivovarem. Ten však vznikl až v roce 1864 a postavit ho nechal rod Valdštejnů.

Už od středověku vznikaly ve skále pod pivovarem téměř dvacet metrů hluboké sklepy, ve kterých pivo kvasí a dozrává dodnes. Ale než zlatavý mok dojde až sem, má před sebou cestu samospádem od sladovny, přes úpravnu vody, do varny a až pak do podzemních částí, spilky a ležáckých tanků.


Nedělní hlášení Andreje Babiše: Zlevním pivo, není to chlast!

Publikováno:včeraZdroj:Expres.czAutor:Andrej Babiš

Čau lidi, je pivo „chlast“? Ptám se přesně takhle, protože se stala příšerná věc. Zavedl jsem filozofii na sociální sítě. Taky jsem se divil, když jsem to zjistil. Představte si, jak to začalo. Minulou neděli jsem napsal, že je rozdíl mezi posezením s kamarády v hospodě u piva a sebedestruktivním nasáváním kořalky. Celkem jednoduchá úvaha, myslel jsem si, že ji každý pochopí. A proto tvrdý chlast víc zdaníme, ale hospodským DPH na točené pivo snižujeme. Jako kompenzaci za to, že museli v hospodách zavést EET. Získají díky tomu pro sebe 400 milionů, a když připočtu, že jsme hospodským znovu snížili DPH na stravování a nealko, zůstane jim 1,36 miliardy. Plním jen to, co jsem slíbil v lednu 2016 v pořadu Máte slovo u Michaely Jílkové, že snížíme DPH na točené pivo z 21 na 10 procent. Tři a půl roku to trvalo, ale protože jsem urputný, prosadil jsem to.

A co se nestalo. Na Facebooku a hlavně Twitteru začal filozofický kroužek. Jak definovat alkohol? Kdy přestává kamarádské popíjení a začíná chlastání? Patří ke kamarádskému popíjení i chození ven na cigáro?

Hotová intelektuální bouře. Chcete se přidat? Jasně! Napište mi hned teď do komentáře a hlavně sdílejte, ať se vyjádří co nejvíc lidí.

Já jsem vystudoval ekonomii, takže vám k tomu filozofický výklad nedám. Ale myslím, že jsem to minule napsal jasně. Bojujeme proti závislostem. Tvrdému chlastu, kouření, hazardu. Protože rozežírají nejen mozky, plíce, játra, ale i lidské charaktery, rozbíjí rodiny, přátelství, ekonomicky oslabují náš stát o stovky miliard ročně. Proto je víc zdaníme. A díky penězům, které z toho získáme, můžeme i zvýšit rodičák o 80 tisíc.

Já vím. Určitě se tenhle týden najde nějaký další myslitel. Bude se ptát, co si to Babiš představuje pod slovem závislost. Přemýšlel jsem, kdo to doteď vyložil nejlíp. A myslím, že je v tom nejlepší klasik Jaroslav Hašek. Jasně. Dobrý voják Švejk. Pamatujete, jak ho mají eskortovat dva vojáci k feldkurátovi Katzovi?

„Stavili se za Florencí v malé kavárničce, kde tlustý prodal své stříbrné hodinky, aby se mohli ještě dále veselit.“

Nakonec musel Švejk eskortovat oba vojáky a ještě jim nést flinty. Pokud nemáte čas číst, na netu najdete klasický přednes od pana Wericha. Dám vám za chvilku odkaz na Facebook.

Jinak si tedy nedokážu představit svatomartinskou husičku, pěkně vypečenou, bez piva. Je to náš národní nápoj.

Sněmovna
Než se nám daňový balíček a vyšší rodičák podařilo protlačit, museli jsme přetrpět 27 hodin obstrukcí opozice.

A teď si vezměte, že nás všechny daňové poplatníky stojí jediný den jednání Poslanecké sněmovny 5 milionů korun. Zároveň jsme jedna z mála zemí v Evropě, která nemá omezenou dobu řečnění poslanců. Většinou ve vyspělých demokraciích to je tak, že poslancům se přidělují minuty podle toho, kolik jejich strana získala křesel ve sněmovně. Nebo je pevně dané, kolik minut můžou řečnit v prvním čtení zákona a kolik ve druhém. Třeba 10 minut a pak už jen 5 minut. Schválně koukněte na studii, co dávám za chvíli na Facebook.

Tenhle týden jsem byl v lucemburské sněmovně a přivezl jsem si jejich jednací řád. Dobu řečnění mají omezenou, stejně jako v německém Bundestagu. Funguje to tak i v Evropském parlamentu. To u nás, v České republice, si může poslanec mluvit, jak dlouho chce. Takže to mluvení je častokrát žvanění. Je to naprosto nesmyslná výsada, která ničemu nepomáhá. Vždyť si vezměte, že i spousta zastupitelů v našich obcích si odhlasovala omezenou dobu mluvení. Tak proč to nemá Poslanecká sněmovna?

Žvanění některých poslanců je legendární. Když se mělo v roce 2012 hlasovat o církevních restitucích, poslanec Michal Babák za VV začal předčítat dějiny církve od Velké Moravy. Když se po čtyřech hodinách dostal ke středověku, odebrala mu slovo tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny za ODS Miroslava Němcová, že nemluví k věci. Předseda vévéček se začal rozčilovat, že to je „pošlapání demokratické debaty”.

Jasně demokracie. My jsme to zažili už při hlasování o první vlně EET. Ty samé obstrukce i minulý týden u daňového balíčku. Aby parlament začal sloužit lidem efektivně, musíme dobu řečnění omezit. To je jasné. Musíme taky zařídit, aby se poslanci vyjadřovali k zákonům jen v 1. a 2. čtení. Ta hlavní práce má probíhat ve výborech, které zákony diskutují napříč všemi politickými stranami.

Ano, konstruktivně míněnou kritiku si mají vládní strany vyslechnout. Ale abychom ještě ve 3. čtení několik hodin poslouchali to, co už všichni víme, není normální. Třetí čtení má sloužit už jen k hlasování. Musíme změnit jednací řád, aby odpovídal vyspělé demokracii a míň blázinci, kde každý mluví sám pro sebe. Což mi teda připomíná znovu Švejka, tentokrát když popisuje, jak se měl v blázinci.

„Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo. Člověk se tam může vydávat i za pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeže, nebo za anglickýho krále, nebo za císaře pána, nebo za sv. Václava, ačkoliv ten poslední byl pořád svázanej a nahej a ležel v izolaci. Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě.“

Na omezení tohohle blázince jsme už sestavili pracovní skupinu, ve které je náš předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková a předseda našeho poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek.

Náš cíl je mít takový jednací řád, aby ho nebylo možné zneužívat a parlament sloužil lidem, ne požíral jejich daně bez užitku. Vstoupit v platnost by měl až od dalšího volebního období. Nechceme měnit pravidla uprostřed našeho mandátu, který nám občané svěřili.

EU a koheze: Dávám kvůli kontextu „EU a důchody“ níže
Probíhá diskuse o rozpočtu Evropské unie na roky 2021–2027. Bojuju za to, aby se v rámci něj nesnižovaly peníze na kohezi neboli posilování chudších regionů Unie a jejich přibližování těm bohatším. Nejsem v tomhle boji sám. Na Pražském hradě jsme zorganizovali summit Přátel koheze. A přijeli na něj zástupci z 16 států, celkem 10 premiérů včetně mě. Byl to vůbec největší počet zahraničních premiérů v ČR od našeho předsednictví v Radě EU v roce 2009.

Na jednu stranu Evropská unie plýtvá peníze na svůj provoz, na druhou nám ale chce dát míň na investice do dálnic, škol nebo mateřských školek. S tím samozřejmě nesouhlasím. Není to dobré pro nás, ale ani Evropu jako celek. V tom návrhu rozpočtu peníze na investice prostě najdeme. Přijali jsme s ostatními „přáteli koheze“ deklaraci, ve které jasně říkáme, že politika soudržnosti představuje klíčový investiční nástroj EU, který významně a viditelně přispěl ke skutečnému sbližování regionů i států v rámci EU a k fungování vnitřního trhu. Taky jsme v deklaraci vyjádřili nutnost flexibilních a vhodných pravidel pro čerpání prostředků EU.

V deklaraci máme i to, že všichni chceme zrušit rabaty neboli slevy nejbohatších států na příspěvky do EU, s nimiž přišla Margaret Thatcherová v roce 1984 pro Velkou Británii, a pak to samozřejmě chtěli všichni, kdo platili nejvíc. Nizozemí, Německo, Švédsko, Rakousko. Nedává to ale smysl, výsledek je, že nejbohatší platí vlastně nejmíň a ještě tu jejich slevu musíme kompenzovat my ostatní. Něco takového chci rozhodně zrušit.

V roce 2018 ještě s Velkou Británií činily tyto rabaty 8,898 miliardy eur. A představte si, že na příští rozpočtové období, už bez Velké Británie, je taky plánují, a to ve výši dokonce 14,5 miliardy eur. To jsou právě ty peníze, které budeme chtít na kohezi.

Ještě před summitem jsme si udělali přípravu s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou. Chceme pro naše regiony víc prostředků z fondů EU, jednodušší pravidla pro žadatele a hlavně flexibilitu v přelévání peněz tam, kde jsou potřeba.

EU a důchody
Tři hodiny jsem strávil na Evropském účetním dvoře, který je podle mě nejužitečnější instituce EU, protože kontroluje, jestli se peníze z rozpočtu EU utrácí účelně. A to se údajně Komisi moc nelíbí. Podle mě se peníze nevydávají účelně a některé věci je potřeba změnit. Po jednání s Evropským účetním dvorem jsem dokonce přesvědčený, že se v rámci evropských institucí neskutečně plýtvá a některá zjištění EUD považuji za skandální.

V roce 2018 činily celkové výdaje EU 156,7 miliardy eur a výdaje na chod evropských institucí téměř 10 miliard eur neboli 255 miliard korun. Neuvěřitelné. Evropský parlament nás stál v roce 2018 1,9 miliardy eur. V příštím sedmiletém období 2021–2027 si naplánovali výdaje 87,5 miliardy eur, to znamená průměrně na rok 12,5 miliardy eur neboli 318,75 miliardy korun.

Hospodaření evropských struktur považuju za neuvěřitelné. Třeba to, že Evropský parlament zasedá ve třech různých městech, ve třech různých státech. V Bruselu, ve Štrasburku a v Lucemburku… Všichni říkají, že je to politický problém a je to napsané ve smlouvách o EU. To je sice pěkné, ale kvůli tomu máme stěhovat tisíce lidí se všemi papíry každý měsíc přes 400 kilometrů tam a zpátky? Vyhazovat peníze občanů EU za tohle?

Výrazných úspor by se dosáhlo přestěhováním Evropského parlamentu ze Štrasburku do Bruselu. Štrasburk stojí 114 milionů eur ročně, což je za 7 let 798 milionů eur plus hodnota budovy zhruba 600 milionů eur, takže za 7 let bychom získali včetně prodeje budovy 1,398 miliardy eur.

V Evropském parlamentu je zaměstnaných 14 000 lidí, z toho v Lucemburku pracuje 3000 lidí a stojí to ročně 15 milionů eur a nájem cizích ploch 14,4 milionu eur, takže téměř 30 milionů eur ročně, což je za sedmileté období 210 milionů eur. K tomu se navíc staví budova za 530 milionů eur, takže zrušením by se získalo 740 milionů eur.

Takže kdyby se Evropský parlament přesunul ze Štrasburku i z Lucemburku do Bruselu, ušetřilo by se 2,138 miliardy eur. V evropských strukturách pracuje 60 000 zaměstnanců a jejich průměrný plat je 8333 eur měsíčně.

Na otázku, kolik je jejich průměrný důchod, mi neuměli dát odpověď, možná nechtěli. Když děláte v evropských strukturách, je potom váš důchod královský. Komise utrácí za budovy jedenáct procent rozpočtu, to znamená asi jednu miliardu eur ročně! Bruselské struktury nás v roce 2018 stály 9,9 miliardy eur, z toho Evropský parlament 1,9 miliardy.

A další neuvěřitelná čísla. Na zahraniční politiku, která podle mě ani neexistuje, jenom občas někoho vyzýváme společnými deklaracemi, aniž by nás podle mě velké státy braly vážně, se utrácí ročně 900 milionů eur a zaměstnávají 5000 lidí!

Jen náklady na budovy na zahraniční politiku jsou v roce 2019 162 milionů eur a limitní plocha na osobu 35 metrů čtverečních je v mnoha případech značně překračovaná. Představte si, že Komise má budovy v Botswaně a Gambii a ty jsou od 2004 neobsazené. Taky v Jižní Africe a na Kapverdách mají rezidence neobsazené od roku 2012. Až teď když na to Evropský účetní dvůr upozornil, se s tím něco stane.

Zkrátka nešetří se. Parlament není schopný stavět na čas a z důvodu šestiletého prodlení vzniknou dodatečné náklady na nájem ve výši 86 milionů eur. V případě Komise je zpoždění dokonce 15 let a dodatečný náklad 248 milionů eur.

Takže až nám zase příště někdo bude říkat, že EU už nemůže přispívat na to, aby se naše země a její všechny části přiblížily životní úrovní nejvyspělejším členským státům, víme, že je to nesmysl, a že když se bude chtít, peníze se na to určitě najdou. A já vím přesně kde a jsem dokonale vyzbrojený čísly a argumenty na jednání o příštím rozpočtu EU na 2021 až 2027.

Co jsem ochutnal, to už mi nikdo nemůže vzít, říká degustátor piva

Publikováno:před 3 dnyZdroj:iDNES.czAutor:Tomáš Blažek

Ochutnal piva z celého světa. Lze říci, že v tomto oboru v Česku nemá Vlastimil Novotný z Jihlavy moc konkurentů. A že ho také máloco ještě dokáže v oblasti pivních chutí překvapit. Ale i to se stane...

„Nedávno mě docela zaskočil produkt z chorvatského pivovaru San Servolo, kde uvařili pivo s chutí lanýžů. Když jsme to pivo s přáteli na ochutnávce otevřeli, nejprve jsme nevěděli, jestli není zkažené. Na chuti nebylo tak výrazné, ale nechápu, co všechno jsou lidé schopni do piva dát. Chuť byla opravdu velice zvláštní,“ líčí devětačtyřicetiletý Novotný, kolegy a přáteli z jihlavského Svazu pivních turistů přezdívaný Moris.

Jste držitelem registrovaného tuzemského rekordu v počtu degustovaných druhů piv. Kolik jich máte ve své evidenci?
Momentálně mám zapsaných 7 630 ochutnaných vzorků ze 127 států světa. Teď aktuálně čekám, až mi kamarád doveze pivo ze San Marina a z Kyrgyzstánu. Minulý týden jsme chutnali s pivními turisty Uzbekistán. Sehnal jsem Arménii a Lichtenštejnsko. Z Evropy mi ještě chybí Kosovo, Andorra a Grónsko – i tam se vaří pivo. V republice je určitě několik lidí, kteří by měli stejný počet ochutnaných piv, jenomže si je dlouhodobě neevidují, jako to dělám já.

Před deseti lety jste jich měl na kontě jenom kolem dvou tisíc, takže to číslo narůstá velice rapidně…
Souvisí to s boomem minipivovarů nejen u nás, ale v celé Evropě. Mnohý z minipivovarů přitom vaří třeba třicet různých druhů piva. Do sametové revoluce se člověk nikam ven nedostal a nebylo tolik pivovarů. Po roce 1989 se pak začínaly rodit minipivovary – už v roce 1992 jako jeden z prvních brněnský Pegas – a dnes je co týden založen nějaký nový. Jiné už zase mezitím ukončily činnost. A třeba jenom v Praze je padesát minipivovarů. To už by bylo o zdraví. (smích) Tak jsem rád, že žiju na Vysočině, kde toho přece jenom tolik není.

Která piva byste zařadil mezi chuťově bizarní typy?
Například se mi vybavuje polské pivo s chutí česneku. To mi do piva vůbec nesedí. A ani nejsem zastáncem ochucování. Polské pivo mi obecně moc nesedí, bývá tam hodně přidaného cukru. Chuťově mi nejvíc vyhovuje tradiční český ležák. To je chuť, na kterou jsme zvyklí. Chuťově se mu ale velmi blíží řada piv například ze států bývalé Jugoslávie nebo Sovětského svazu, kde kdysi stavěly pivovary královéhradecké strojírny ZVU.

S ochutnáváním piva jste začínal kolem roku 1985, systematicky si zaznamenáváte degustované vzorky od roku 1990. Jaké bylo nejsilnější pivo, které jste ochutnal?
To byl skotský Sink the Bismarck se čtyřiceti procenty alkoholu, vyráběný zvláštní technologií vymražování vody. Kupodivu chuťově to stále velice připomíná pivo. Třetinkovou láhev za 1 300 korun jsme si koupili dohromady jako Svaz pivních turistů. Každý jsme si dali toho piva jednoho panáka. Existují i silnější piva, která mají snad až 57 procent alkoholu. Ta jsou ale velice těžko dostupná. Jsou to limitované série, kde je třeba jenom 200 lahví, které si mezi sebou rozeberou sběratelé dřív, než se vůbec dostanou na trh. Takže nevím, jestli se ještě někdy k něčemu podobnému dostanu.

Která piva vás zaujala svými lahvemi?
Mezi kuriózními se objevila například devítilitrová láhev belgického St. Feuillien. Nenalévalo se moc dobře, hrdlo je poměrně dost úzké. A zajímavá láhev byla z americké Minnesoty od Hořejšího jezera, která má tvar připomínající nádobu na infuzi.

S tím, kolik chutí jste okusil – neobrací se na vás už zástupci pivovarů, abyste jim řekl svůj názor na jejich pivo?
Ochutnáváním piva se zabývám od mládí, ale pořád jsem amatér. Scházíme se se zástupci různých pivovarů. Když chtějí vědět můj názor, řeknu jim ho osobně. Pro každého sládka je důležitý názor na jeho pivo.

Jaká piva vám teď chutnají nejvíc?
V poslední době preferuju tmavé ležáky, stouty. Boom piva typu ale či india pale je za námi, snaží se to vařit každý menší pivovar. Někomu se daří lépe, jinému ne. Ale můžeme se dnes porovnávat se světem. Kolébka těchto pivních stylů je Anglie. Někteří od nás z Česka vaří velice dobrá piva, například Cobolis Ládví, Zichovec… Na druhou stranu dnes v tom boomu se snaží vařit pivo skoro každý a ne vždycky se to povede. Na Vysočině se vaří také velice dobré pivo – v Jihlavě, v Kamenici u Jihlavy, v Třebíči, v Havlíčkově Brodě...

Existuje závislost kvality piva a ceny?
Některá piva jsou předražená, některá jsou nedoceněná. Například takzvané létající pivovary – čili pivovary, které využívají technologii někoho jiného, protože vlastní fyzický pivovar nemají – nadsazují ceny. Někdy ani neudávají, kde to pivovar vaří, a to je docela zásadní. I při vaření podle stejné receptury v různých pivovarech logicky vzniknou odlišná piva. Velké pivovary mají výhodu, že navaří a smíchají více várek a vznikne z toho nějaký standardní průměr. Malé pivovary si toto dovolit nemohou. Co se uvaří napoprvé, musí být dobré.

Vyvíjí se nějak vaše chuťová schopnost?
Tam jsou dvě roviny. Nové pivní styly, které byly dřív odlišné, se dnes natolik kombinují, že už chuťově spolu splývají. No a co se mých chuťových buněk týče, tak si myslím, že už jejich schopnost rozeznávat chuť není taková jako dřív.

Jsou nějaká pravidla při degustaci piva?
Při degustaci více vzorků nejíst aromatická jídla, nepít kávu, nekouřit, proložit to třeba jenom chlebem nebo sýrem, zase nepříliš aromatickým, napít se vody.

Pivo se při degustaci polyká?
Je to lepší, protože hořkost vnímáme až na kořeni jazyka.

Sbíráte lahve nebo plechovky od vypitých druhů piva?
Lahve ano, plechovky jenom některé. Zabírá to samozřejmě doma prostor, tak se snažím vystavovat jenom ty zajímavé kousky. A plechovky mě nebaví, ty nevystavuji. V policích už si dělám místo na lahve, které čekám, že mi brzy dodají kamarádi a známí, co mi je shání po světě. Čekám San Marino, Maltu, Slovinsko, Azory… Tam uvařili speciál k 125 letům tamního pivovaru.

Nedávno se v Uhřínovicích uskutečnila už v pořadí 20. konference Svazu pivních turistů, který jste v Jihlavě spoluzaložil. Dvacátý ročník, to už je celkem dlouhá historie…
Já sám jsem začal původně organizovaně ochutnávat a poznávat pivo s jinou partou lidí v roce 1991. Jezdili jsme po pivovarech. Tehdy nebyly ještě takřka žádné minipivovary, tak jsme byli třeba v pivovaru v Třeboni, v Plzni. Od roku 1993 se dala dohromady trochu jiná parta, zase kolem mě. A v té podobě jako dnes fungujeme asi od roku 1997. Na konferenci jsme slavili 10 tisíc dnů svazu. Konferenci pořádáme každoročně, letos bohužel nepřijeli pozvaní kolegové Maďaři, kteří jezdívají, ale dorazila řada jiných. Na čepu bylo devět druhů piv, bylo to dobré.

Pamatujete si na své první záznamy o ochutnaném druhu piva?
To byly ty první výjezdy. Já byl na střední škole v Plzni, kde jsem začal ochutnávat a taky dostal nápad si ochutnané druhy piva evidovat. Tam bylo i pivovarské učiliště s oborem biochemik pro výrobu sladu a piva. Učili se v něm budoucí sládci z celé republiky i z dnes už zaniklých velkých pivovarů Olomouc, Prostějov… A já si od nich nechal vozit piva. Pak mě napadlo, že bych si to mohl začít zapisovat, to bylo někdy od roku 1985. První položku si nepamatuju, začal jsem si zapisovat až dodatečně podle paměti. Ale určitě mezi těmi prvními pivy byl jihlavský Ježek, Plzeň nebo Třeboň, kde jsem se zdržoval nejvíc.

Sbíral jste i něco jiného než ochutnaná piva a lahve?
Já původně sbíral pivní etikety. Ale když jsem viděl, jak se dělají různé podvody, jsou padělky, které někdo tiskne ve velkém na tiskárně doma… Tak mě to naštvalo a řekl jsem si, že už budu raději piva ochutnávat. Protože to mi nikdo nevezme.

Pivo se stále méně konzumuje v hospodách

Publikováno:před 3 dnyZdroj:Haló noviny

Tuzemské pivovary za letošní tři čtvrtletí vyrobily o 1,2 procenta méně piva než před rokem. Pro tuzemský trh klesla produkce o 3,2 %, naopak na export vzrostla o 4,3 %. Export loni tvořil skoro čtvrtinu celkového výstavu a letos jeho podíl nejspíš znovu vzroste.

Informovala o tom výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová. Za poklesem pro český trh stojí podle ní mimořádně teplé loňské počasí, které pomohlo k tehdejším rekordním prodejům. Letos se je prostě nepodařilo zopakovat.

»Tuzemský trh je dlouhodobě stabilní. Co nám však dělá starosti, je pokračující odklon od pití čepovaného piva v restauracích a hospodách. Zatímco ještě v roce 2009 drželo čepované s přehledem prim, loni se jeho podíl snížil už na 38 % a pokles pokračuje. V prvních devíti měsících letošního roku byl podíl piva čepovaného ze sudů a tanků na celkové tuzemské spotřebě 37 %,« řekla Ferencová.

Polovinu spotřeby v České republice tvoří spodně kvašená jedenácti a dvanáctistupňová piva, jejich obliba mírně posiluje. Dalších 45 % spotřeby pak připadá na výčepní piva. »Zbývajících pět procent tvoří kategorie nealkoholických piv, pivních mixů a pivních speciálů. Přestože jde o relativně malý objem, je v této kategorii čilý pohyb. Každoročně se objevují desítky nových variant ovocných mixů v nealkoholických i nízkoalkoholických variantách a při nejrůznějších příležitostech pivovary vaří speciální piva,« uvedl v tiskové zprávě svaz pivovarníků.

Loni tuzemské pivovary vyrobily rekordních 21,3 milionu hektolitrů piva, meziročně o 4,7 % více. Po předloňském poklesu výroby se tak vrátily k růstu. Za zvýšením produkce stálo hlavně pivo určené na vývoz, jehož výroba se meziročně zvýšila o 11,8 %. Vyšší loni byla i tuzemská spotřeba piva, stoupla o 2,9 % na 16,5 milionu hektolitrů. Na obyvatele se tak u nás loni vypilo 141 litrů, meziročně o šest velkých piv více.

Nový pivovar si zřídil jen tak pro radost, varnu mu pokřtí legendy Dukly

Publikováno:před 4 dnyZdroj:iDNES.czHorácký pivovar

Vařit pivo pro radost a jít svou vlastní cestou. Taková je vize jednatele nového jihlavského minipivovaru Horác, Miloše Vostrého staršího. Pivovar, který sídlí na Pávovské ulici, sice uvařil první várku piva už koncem května, ale až nyní chce pozvat veřejnost a slavnostně pokřtít varnu.

„Stále se učíme. Ovšem teď, po téměř půl roce, jsme zase o kus dál a je čas představit se jihlavské veřejnosti a pozvat k nám nejenom sousedy z ulice,“ říká jednatel Miloš Vostrý st.

A protože má Miloš Vostrý blízko i k jihlavskému hokeji, varnu pivovaru Horác v sobotu v 11 hodin pokřtí hokejové legendy Dukly Jihlava. Účast již přislíbili Stanislav Neveselý, Oldřich Válek, Jaroslav Benák a Milan Chalupa.

Pro návštěvníky jsou připraveny také zabijačkové speciality. Samozřejmostí bude domácí pivo Horác a nemá chybět ani živá muzika.

Slavnost je zajištěna i v případě nepříznivého počasí. K dispozici je návštěvníkům degustační místnost zařízená v hokejovém stylu. Na stěnách visí fotografie osobností jihlavského hokeje, hokejky i dresy.

Po infarktu si chtěl orazit. Tak začal budovat vlastní minipivovar
K pivu měl jednatel Horáckého pivovaru Miloš Vostrý st. blízko snad odjakživa. „Pocházím z Plzně a tam se moc vína nevypije,“ směje se. „Navíc pradědou počínaje byli všichni předci hospodští, takže já jsem se kolem toho hned od dětství motal,“ vzpomíná.

Dlouhá léta pracoval Vostrý také pro Plzeňský Prazdroj i jihlavský pivovar jako šéf obchodu.

„Když jsem byl po druhém infarktu, říkal jsem si, že je čas orazit si. A tak jsem jednou svým kamarádům navrhl, že si vybudujeme minipivovar. Naučíme se vařit pivo pro radost a budeme ho čepovat v našich provozovnách. To jsem ale netušil, jaká trnitá a krušná cesta nás čeká a kolik uděláme špatných kroků,“ dodává.

S minipivovarem začínal v roce 2016 v Chlumu na pomezí Jihlavska a Třebíčska, kde však byl nucen záhy provoz ukončit. Ukázalo se totiž, že mít pivovar na odlehlém místě je logisticky a marketingově nevyhovující.

Následně Miloš Vostrý začal hledat nové prostory přímo v Jihlavě. První stavební a technologické úpravy, aby provoz vyhovoval podmínkám v pivovarnictví, odstartovaly na nové adrese loni v červenci - a ani ne rok nato stočili první várku piva značky Horác.

Do vídeňského ležáku dají speciální slad, dodá specifickou chuť
Horácký minipivovar má kapacitu 2 tisíce hektolitrů piva ročně. „Jsme malý pivovar. Nechceme dělat obrovská kvanta piva, nechceme být ani konkurencí velkým pivovarům. Chceme jít svojí vlastní cestou - dělat si pivo pro radost. Hlavně aby nás to bavilo,“ usmívá se.

Horácký minipivovar podle Vostrého vaří klasická česká piva plzeňského typu, která čepují ve svých provozovnách v Jihlavě, Havlíčkově Brodě, Třešti nebo v Polné.

„Vaříme 10°, 11° a 12°. Teď začínáme vařit i speciály. Prvním z nich je polotmavá 13° - vídeňský ležák, který chystáme na období od Mikuláše do Vánoc. Nyní ho máme ve spilce (sklepní části pivovaru, kde pivo kvasí - pozn. red.),“ poznamenal.

Specifický je tento speciál zejména sladem. „Do piv plzeňského typu se dává určitý typ kvasnic a slad, který má ve svém názvu plzeňský. Do vídeňského ležáku se dávají další slady, které pivo ztmaví a dají mu specifickou chuť. Jiné jsou i teploty a časy vaření,“ upozorňuje na rozdíly devětapadesátiletý jednatel společnosti.

Vařit speciál pomáhal i bývalý náměstek jihlavské primátorky
S receptem a radou při vaření tohoto speciálu mu pomáhal i exnáměstek jihlavské primátorky, lidovec Jaromír Kalina, který býval před svým vstupem do politiky sládkem jihlavského pivovaru.

Vostrý předpokládá, že by tento speciál mohl být k dispozici celoročně. „Už jsme ho nabídli některým odběratelům a všichni po něm skočili. Víme, že lidé tyto speciály vyžadují a v oblibě mají zvláště produkty minipivovarů. Je to radost, když přijedou lidi z úplně jiných končin republiky a chtějí ochutnat vaše pivo,“ praví spokojeně.

Horácký minipivovar má nyní tři stálé zaměstnance. Kromě jednatele Vostrého je to jeho syn Miloš Vostrý ml., který dělá mladšího sládka, a pak bývalý hokejový obránce Jaroslav Benák. Ten má na starosti logistiku a stáčení piva.

Rozšířit kapacitu ležáků Miloš Vostrý neplánuje. „Co bude dál, uvidíme,“ usmívá se.

Konzumace piva po tréninku nemusí být nutně špatnou volbou

Publikováno:před 4 dnyZdroj:ZdravéStravování.eu

Pokud jste aktivní člověk, který se stará o svou postavu, určitě víte, kolik úsilí vás to stojí. A co takhle pivo po tréninku? Nemusíte ho hned zatracovat, i když víte, že zdravé stravování, cvičení a péče o spánek jdou ruku v ruce. A jistě také tušíte, že první věc po náročném tréninku, kterou byste měli udělat, je doplnit tekutiny. A ideální je samozřejmě dopřát si čistou vodu. Nebo ne? Mohou i jiné nápoje dodat vašemu tělu to, co nezbytně potřebuje?

Namísto vody tekutý chléb
Podle některých trenérů je daleko lepší než voda sklenice pořádně vychlazeného piva. Možná se vám to zdá jako úplný protimluv, ale nemusí to být zas tak přitažené za vlasy. Koneckonců pivo obsahuje mnoho prospěšných látek a někdy bývá i doporučováno lékaři. Na druhou stranu ale pivo obsahuje alkohol, který pro tělo nikdy není zdravý. Jak tedy zjistit, co vašemu tělu skutečně prospěje?

Odpočinek k nezaplacení
Trenéři tvrdí, že pro každého sportovce není až tolik důležité, kolik toho natrénuje, ale spíše způsob, kterým regeneruje. Odpočinek a relax je totiž to, co rozhoduje o tom, jak moc budete ve sportu úspěšný. Bez regenerace to prostě nejde. A právě zde prý přichází na řadu pivo. V malých dávkách totiž dokáže tělo skvěle uvolnit, a přitom mu dodává ztracené živiny a minerály. Pivo by se tedy mohlo hodit pro ty sportovce, kteří dělají vytrvalostní sporty a kteří potřebují vydatně odpočívat. V každém případě ale stále platí, že ani s konzumací piva se to nesmí přehánět. Maximální množství jsou dvě deci, takže na vychlazený a orosený půllitr zase rychle zapomeňte.

Je však nutné pamatovat i na to, že pivo je vysoce kalorické. Hodí se tedy pouze pro ty, kteří váhu vůbec neřeší a mají denně vysoký energetický výdej. V opačném případě byste velmi rychle mohli začít bojovat s nadváhou. Zda tedy pivo zařadíte do svého fitness pitného režimu, je jen na vás. Všeho ale s mírou a s rozmyslem.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.12.11.2019 19:307.773/7.773