Ing. Petr Janík (*14.4.1956) absolvoval humanitní gymnázium a poté potravinářskou chemii na Vysoké škole chemicko technologické v Praze.

V roce 1991 se svými kolegy založil inženýrskou firmu, která projektovala zařízení a technologie pro pivovary. V roce 2011 stál u obnovení Břevnovského pivovaru, který je považován za nejstarší doložený pivovar v České republice.

Do jakého roku sahá tradice původního Břevnovského pivovaru, který je zmiňován jako nejstarší doložený pivovar v České republice?
Přesný rok založení se neví. Břevnovský klášter byl založený v roce 993 a oni si asi vařili pivo již od začátku někde v kuchyni. Datum vzniku pivovaru neznáme. Doložený je k počátku 11.století. Rozhodně již existoval v roce 1044, kdy byl postaven kamenný klášter.

Existuje nějaký písemný důkaz o existenci tehdejšího pivovaru?
Ano, existuje dopis papeže Innocence IV. ve kterém žádá zdejšího opata o to aby umožnil pražským měšťanům vařit pivo na prodej, protože jim to svatý Vojtěch zakázal z důvodu nedostatku obilí, které bylo potřeba na chleba. Každý si mohl vařit pivo pro sebe, protože ve středověku bylo pivo brané jako potravina, nikoliv jako alkoholický nápoj, ale nesmělo se s ním kšeftovat. Tento dopis se dochoval. My zde dokonce máme jeho faksimile.

Jakým způsobem se tehdy vařilo pivo?
V podstatě se vařilo dost obdobně jako se vaří dneska. Vařilo se z vody a sladu, a většinou chmele, ale ne vždycky. Od té doby co do České kotliny přišli Slovani se užívání chmele velmi rozšířilo, slad byl hodně nakouřený, protože se sušil na takzvaném valachu s přímými spalinami, takže všechno pivo mělo lehce kouřovou chuť a asi by nám moc nechutnalo. Postup výroby byl ale přibližně stejný jako v dnešní době.

Proč by nám nechutnalo?
Každý sládek měl nějakou vlastní kulturu udržování kvasinek. Myslím si, že byly často zkontaminované, takže piva měla nejrůznější příchutě a pachutě. Piva byla také hodně kalná, protože tenkrát se pivo zcezovalo přes slámu, nebo přes březové proutí, takže v něm plavalo spousta různého svinstva. Zcezování je dnes perfektní a v pivu nejsou žádné zbytky pluh.

Po zničení pivovaru při Husitských válkách došlo v roce 1720 k jeho obnově. Jakým způsobem se zde vařilo pivo v těchto letech? Došlo k nějaké změně?
To asi ano. My žádnou původní recepturu neznáme, ale v té době se v Čechách a na Moravě vařilo hlavně pšeničné pivo. Pšeničná piva rychleji kvasí a zrají, a nepotřebují k tomu nízké teploty. Ječmenné pivo se vařilo především v zimě, kdy mohlo déle ležet, protože docházelo k přírodnímu kvašení. Výrobní kapacita v barokním pivovaru činila zhruba 6000 hektolitrů piva.

Kteří známí sládci se v pivovaru vystřídali v 19.století?
Například Václav Nebeský, Vratislav Kuchta, Josef Hašek, nebo Josef Kára.

Jaké druhy piv se zde tehdy vyráběly?
Vařilo se zde především pšeničné pivo a v určitém období se zde vařily ležáky typu Březňák. Takové silnější piva, které se vařily v zimě aby potom vydržely až do léta.

Kolik hektolitrů piva činila tehdejší roční výroba?
Domnívám se, že to bylo okolo 6000 hektolitrů. Břevnovský klášter vlastnil ještě další dva velké pivovary, takže zdejší pivovar pro ně byl marginální. Oni ho sami neprovozovali, bylo to v nájmu. Také se dochovala korespondence mezi nájemcem a klášterem, kdy nájemce chtěl aby do pivovaru klášter investoval a klášter na tom neměl žádný zájem. Ostatně, kvalita zdejšího piva prý nebyla nic moc.

Proč byl v roce 1889 pivovar zrušen?
Právě proto, že klášter na zdejším pivovaru neměl zájem, protože vlastnil velký pivovar v Olivětíně v Broumově, který dodnes vaří pivo. Dále měl ještě pivovar v Kročehlavech, což je dnes součást Kladna. Místní pivovar sloužil jen pro lidi z Břevnova, kteří zde pracovali. Pivovar potřeboval investice vzhledem k tomu, že se přecházelo z výroby pšeničného piva výhradně na ležák, který má určité technologické požadavky, jenž pivovar nesplňoval a klášter nebyl ochotný do nich investovat.

Původně jste zařizovali pivovary po celém světě a v rámci toho jste ochutnávali cizí piva. Jaké nejkurióznější pivo jste ochutnal?
Ochutnal jsem piva v Africe, kterým se říká piva, ale v podstatě je to kvašený ovocný nápoj. Piva, která se žvejkají a plivou do kádě. S pivem samozřejmě neměly nic společného. Také jsem v Etiopii ochutnal pivo, které se vyrábí ze zvláštního druhu obilniny v domácnostech a to také nebylo nic moc. Tam se to pije. Je to zdroj určitých vitamínů a minerálů. Navíc se v podstatě jedná o sterilní záležitost oproti tomu, kdyby tam místní pili vodu.

Jaké máte vzdělání?
Po humanitním gymnáziu jsem vystudoval potravinářskou chemii na Vysoké škole chemicko technologické. Protože jsem z humanitní rodiny a mám vztah k historii, tak jsem chtěl studovat nějaký humanitní obor, ale vzhledem k tomu, že mí rodiče měli určité politické problémy, tak na filozofickou fakultu nebylo možné ani pomyslet, protože tam mého tatínka dobře znali. Na Vysoké škole chemicko technologické se na to úplně nehledělo, navíc někteří vysoce postavení pracovníci pocházeli z Písku a můj tatínek byl také z Písku. Písečáci drží při sobě, takže politický škraloup, který jsem měl uměli nějakým způsobem eliminovat, takže mě na tu školu vzali. Na filozofickou fakultu by mě nevzali. Takhle jsem se dostal k pivu.

Co Vás v roce 2011 přivedlo k myšlence obnovení Břevnovského pivovaru?
Ta tradice. Původně jsme byli inženýrská firma, která projektovala zařízení a technologie i pro velké pivovary. Spolupracovali jsme s Prazdrojem, s Bernardem, s Lobkowiczem a s jinými velkými pivovary. Pracovali jsme i v cizině. S kolegy jsme si říkali, že bychom si postavili malý produkční pivovárek. Břevnov se nám zdál díky té tradici hezký, ale přišlo nám to utopické, protože se jedná o Národní kulturní památku první kategorie. Měli jsme kamaráda před kterým jsme se o našem nápadu zmínili a on řekl, že opat je jeho spolužák a až spolu půjdou na pivo, tak se ho zeptá. Po nějaké době přišel a řekl, že pan Siostrzonek nám vzkazuje ať se příjdeme podívat, že pivovar by se mu líbil. Tak jsme přišli, oni nám nejdřív ukazovali jiný prostor, který se nám moc nezdál z důvodu, že byl moc velký a poté nám ukázali tento prostor. To už jsme věděli, že je to přesně to co jsme hledali. Chvíli jsme se oťukávali, protože od nás to byla velká investice a oni měli strach aby si nepustili veš do kožichu. Nakonec jsme se domluvili a od té doby tady fungujeme. Takže se nám vlastně splnila utopická představa navázat na tradici prvního známého pivovaru v Čechách.

Měli jste problémy s památkáři?
Kupodivu jsme s památkáři neměli žádný problém a pan inženýr Chudárek, který byl hlavní památkářský dozorce nad Břevnovským klášterem nám řekl, že pivovar ano, protože v této části areálu byla vždycky hospodářská část.

Stojí pivovar na stejném místě jako stál původní?
My zde dole ve sklepě máme zbytky hospodářského románského dvora. Je tam původní malá zachovalá románská opuková část. Čili, někde v těchto prostorách původní pivovar stál, ale jestli stál zrovna tady v tom kousku který se zachoval, to nevíme. Nabízelo by se to, protože je to i obrácené směrem k rybníku, který tehdy už existoval. V těchto místech mohl teoreticky stát původní pivovar.

Kolik nadšenců se při obnově pivovaru sešlo?
Jsme čtyři společníci, všichni jsme vystudovali kvasnou chemii na VŠCHT, následně jsme se setkali se ve Výzkumněm ústavu pivovarském a podnikáme spolu od roku 1991. Teď jsme do party přibrali naše potomky, takže je nás šest.

Vzpomínáte si na první uvařená piva?
Chuť piva se v celku nezměnila. Od té doby jsme samozřejmě výrazně rozšířili množství druhů piv, které vyrábíme, ale úplný základ, což je světlý ležák, tmavý ležák, IPA, Imperial Lager, což je světlá dvacítka a Staut vaříme od začátku. Myslím si, že k zásadní změně piva nedošlo. Samozřejmě, trošku se to možná vyvinulo. Ono také záleží na tom jaké používáte suroviny. Stále používáme stejný druh kvasnic a receptury se zásadním způsobem také nezměnily. Základní piva zůstala stejná.

Jsou Vaše piva něčím speciální?
Jednak používáme kmen kvasinek, který používá málo minipivovarů, protože je obtížné ho sehnat a musí se s ním umět pracovat. Od našeho známého farmáře odebíráme starší odrůdu chmele - takzvaný Osvaldův klon, což je klon, který se již dnes běžně nepěstuje. On má trošku jinou vůni, takže naše pivo má poměrně charakteristické chmelové aroma.

Zkoušeli jste někdy uvařit pivo podle původní středověké receptury?
Ano. Máme zařízení na kterém předvádíme, jak se pivo ve středověku vařilo. Má objem 30 litrů. Jedná se o měděnou káď na přímý votop a dřevěnou zcezovačku kam se dá pšeničná sláma, ta se spaří vodou a přes ní se to zcezuje. Pak se to vaří a chmelí divokým chmelem. Občas to předvádíme, ale do hotového piva jsme to dovedli jen jednou. Moc dobré to nebylo. Mělo to zvláštní, výrazně kvasničnou chuť. Tak nějak asi středověké pivo chutnalo. Vypít se to dalo, nikomu po tom nic nebylo, ale na takové pivo bych do hospody nešel.

Jednu dobu jste v pivovaru vařili piva s příchutí kávy, čokolády a kopřiv. Koho to napadlo?
To není naše originální myšlenka. Ochucená piva se ve světě běžně vyrábí. Kopřivy napadly nás. Pivo se ze zákona nesmí v pivovaru barvit. Nemůžu vzít barvivo a obarvit pivo na zeleno, ale můžu použít bylinu, která ho obarví. Někomu to chutná a někomu ne. Kopřivové pivo vyrábíme jen na Velikonoce a letos jsme ho prodali 30 hektolitrů.

V jaké zemi je vyrobené zařízení pivovaru?
Já bych řekl, že z 99 % v České republice.

Kolik hektolitrů činí současná roční výroba piva?
Očekávám, že se letos vrátíme na stav před koronavirem. To znamená něco málo přes 3000 hektolitrů.

Jaké druhy piva se v pivovaru v současné době vyrábějí?
Trvale vyrábíme světlý a tmavý ležák, nachmeleného Benedikta, což je ležák chmelený americkým chmelem, IPA, Imperial Lager, pšeničné pivo Weizen německého typu a v létě vyrábíme osmičku.

Piva čepujete také v Klášterním šenku. Zajdou na ně občas také místní mniši?
Oni si od nás kupují pivo, mají svůj výčep a čepují si ho u sebe k obědu, nebo k večeři. Občas si dají. Nejsou to puritáni, kteří by byli abstinenti a nedotkli se piva.

Od roku 2017 vyrábíte pivo také v jihokorejském městě Busan. Proč jste si vybrali zrovna Jižní Koreu?
Protože nás oslovil český partner v daném projektu. My jsme naprojektovali minipivovar a dodali jim licenci na výrobu světlého ležáku. To byla úvodní část projektu, který počítal se stavbou velkého pivovaru.

Jakým směrem se vyvíjí menší pivovary a minipivovary ve světě?
Ameriku nechme stranou, to je kapitola sama pro sebe. Ale i v Evropě jsou v současné době minipivovary velmi populární a jejich počet roste. V Evropě se zatím neprojevuje tendence jako je v USA - jednak to, že si sítě minipivovarů zakládají i velké pivovarnické společnosti a také to, že se minipivovary často sdružují do různých značkových řetězců.

A obří mezinárodní řetězce?
U velkých společností se jedná o to, že ve skutečnosti zde existuje jedna obří pivovarnická společnost, která je absolutně dominantní. Dále je řada menších společností a dochází zde hodně k jejich koncentraci, což je jednoznačně vidět.

Která piva jsou v současné době nejvíc v trendu?
U minipivovarů jsou to nejrůznější speciály, protože se dají prodat za lepší peníze než klasické ležáky mezi kterými je obrovská konkurence od velkých pivovarů. Vše se postupně vyvíjí. Jednu dobu byly velmi populární IPY. V současné době směrem k minipivovarům přichází z Ameriky trend popularity kyselých piv. U velkých pivovarů jsou dnes nejvíc populární ležáky, protože se speciály je práce, oni stojí na marketingu a marketingově podporovat tolik druhů piva z jednoho pivovaru je nesmírně náročné. Minipivovary své značky tolik marketingově nepodporují, protože často vaří jen pro jednu hospodu.

Prozradíte mi své plány do budoucna?
Pivovar měl stejně jako ostatní pivovary a restaurace kvůli koronaviru obtížné období, takže se potřebujeme stabilizovat a chtěli bychom investovat do technického rozvoje hlavně, co se stáčení lahví týče, protože máme hodně poptávek na export lahvového piva, bohužel nejsme schopní je uspokojit, protože jednak máme malou kapacitu a kvalita stočeného piva pro export není dostatečná.

Aktuálně nese název Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha a je umístěn v areálu Břevnovského kláštera na Praze 6. Své umění zde předvádějí sládkové již od roku 993, kdy byl Břevnovský pivovar založen. Výroba pivo byla několikrát přerušována až do roku 2011. Ochutnat zde můžete klasická česká piva i různé pivní speciály.

Pivovar vznikl jako součást hospodářského zázemí. Za husitských válek byl kompletně zničen a k výstavbě nového došlo až na sklonku 17.století v roce 1720. O čtyřiadvacet let později byl za válek silně poškozen a roce 1889 byl zrušen.

„Klášter neprovozoval pivovar sám, ale pronajímal jej různým pachtýřům na dobu obvykle 6 let. V 19. století se zde vystřídala řada sládků, jmenujme například Václava Nebeského, Vratislava Kuchtu, který byl již absolventem roční sladovnické školy, Josefa Haška a posledního sládka Josefa Káru. Vyráběl se tu slad pšeničný i ječný, z piv pak lehčí méně hořké pivo pšeničné a později i silnější hodně chmelený ležák z ječného sladu. Maximální výroba piva byla okolo 5 tisíc hektolitrů piva ročně,“ píše se na webových stránkách pivovaru.

Na pivovarskou tradici navázala až roku 2011 společnost Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha, která zde pivo vaří dodnes. Aktuálně je nabízeno jedenáct druhů lahvových piv, některé z nich můžou návštěvníci ochutnat i jako točené. Všechna piva se zde vaří pod značkou Břevnovský Benedict.

Na návštěvě v Břevnovském pivovaru
Navštívit pivovar a detailně se seznámit s pivovarnickým uměním může každý. Pivovar pořádá prohlídky, kde se návštěvníci seznámí s historií i současností, podívají se do výrobních prostor, vyslechnou si přednášku o historii a výrobě piva.

Součástí prohlídky je také návštěva pivovarského muzea a expozice pivního skla. Prohlídkou dlouhou 45 minut provází pivovarsky erudovaná osoba, a kdo by měl zájem, může si zařídit extra degustaci 4 až 6 druhů piva pod vedením sládka.

Do Břevnovského pivovaru se nejlépe dostanete tramvají číslo 22 nebo 25 do zastávky Břevnovský klášter, která je na Bělohorské ulici.

Výjimečný velikonoční speciál Volby sládků s názvem “Popeleční Benedict” uvařili plzeňští sládci Volby sládků spolu s Břevnovským klášterním pivovarem sv. Vojtěcha, který má dlouhou historii vaření piva.

Pivo k Velikonocům od nepaměti patří, první zmínky jsou už v roce 993 v Břevnovském klášteře. Mniši – sládci, vařili silná, dokonce až 24stupňová piva, aby dokázali přečkat 40denní půst. Kvůli tomu pivo nazýváme “postní”. Pro mnichy bylo pivo, spolu s chlebem, v postní době často jediným zdrojem kalorií. Proto se říkalo, že se jí, nikoli pije.

Letošní velikonoční speciál Volby sládků nabídne pivařům jedinečný zážitek, odlišný od velikonočních piv z minulých let.

Pivo jako tradiční česká pochoutka patří neodmyslitelně k české současnosti i historii. Málo kdo už ovšem ví, kam až sahá historie výroby piva na našem území. Odpověď možná překvapí, jelikož to nebylo ani šlechtické, ani královské prostředí.

Za kolébku piva se obecně považuje Mezopotámie, oblast tzv. úrodného půlměsíce mezi řekami Eufratem a Tigridem. Již v 7. tisíciletí před n. l. zde pěstovali obilí Sumerové, Akkadové, Babyloňané a Asyřané. Kvašené nápoje, jakýsi druh piva, byl Sumařany nazýván jako kaš, Babyloňany šikarum.

Další zprávy o pivě jsou i ze starověkého Egypta. V oblasti Středomoří, tedy i v antickém Řecku, převažovalo víno, tudíž bylo pivo na okraji zájmu. Jinak tomu bylo na severu, kde se, vedle medoviny, pivo hojně rozšířilo mezi Kelty, Germány a Vikingy.

V oblasti střední Evropy, v návaznosti na počátky české historie, objevily archeologické výzkumy doklady výroby a konzumace piva u Keltů, Markomanů i Slovanů. S nimi tradice výroby piva pokračovala.

I když se někdy uvádí jako nestarší pivovar ten v Domažlicích, o němž existuje písemná zmínka z roku 1318, pravdou je, že nejstarší pivovar se nacházel a dodnes nachází v Praze, nedaleko Pražského hradu. Jedná se o břevnovský pivovar, který byl v rámci břevnovského kláštera založen už v roce 993. Klášter a s ním spojený pivovar, coby součást jeho hospodářského zázemí, vznikl na popud českého knížete Boleslava II. a pražského biskupa sv. Vojtěcha.

Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Nejstarším dokladem o pěstování chmele na území českých zemí je pak nadační listina ze 30. let 11. století knížete Břetislava. Výroba piva však zůstávala jistým privilegiem.

Přítomnost piva v prostorách břevnovského kláštera může překvapit, avšak je pravdou, že tato pochutina byla s klérem spojena poměrně úzce. Byla totiž považována za postní jídlo. Z poloviny 13. století pak existuje listina, v níž papež Innocenc IV. nařizuje zrušit zákaz sv. Vojtěcha pražským měšťanům vařit v době neúrody pivo na prodej. To bylo možné do té doby pouze v klášterním pivovaru. K rozkvětu výroby piva na našem území došlo už během následujícího 12. století, kdy již měl právo vařit pivo de facto kdokoliv.

Výroba piva byla v historii břevnovského kláštera několikrát přerušena a obnovena opět až roku 2011. Za husitských válek byl celý klášter včetně pivovaru téměř zničen. Většina řeholníků se spolu s opatem uchýlila do kláštera v Broumově. K obnově kláštera došlo až na sklonku 17. století. Nejvýznamněji se na této obnově podíleli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Postupně byl vybudován nový kostel, konvent, prelatura a podle klášterní kroniky došlo k výstavbě nového pivovaru konkrétně v roce 1720. Klášter a jeho zázemí tak získalo novou, barokní podobu, jakou můžeme vidět i dnes.

Uvádí se, že roční výroba piva poté dosáhla až 5 000 hl. Za válek o rakouské dědictví byl pivovar roku 1742 francouzskými a bavorskými vojáky silně poškozen. Opravu pivovaru pak provedl opět Kilián Ignác Dientzenhofer. Od té doby byl pivovar několikrát opravován.

Prosperita pivovaru pokračovala de facto až do průběhu 19. století. Tehdy, konkrétně v roce 1889 byl pivovar zrušen hlavně z důvodu nedostatečné kapacity sklepa. Později byl dokonce objekt pivovaru zbourán při rozšiřování Patočkovy ulice v roce 1953.

Na tradici výroby piva navázala roku 2011 společnost Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha a pivovar umístila v barokním objektu bývalých stájí. Kapacita zařízení je dnes 3000 hl piva ročně.

Minulý týden se v Břevnovském klášteře sv. Vojtěcha česal chmel. Na deseti „babkách“ před břevnovským klášterním pivovarem vyrostlo třicet štoků chmele, ten uzrál a nastal čas jeho sklizně.

„Chmel vypadá pěkně, až se usuší, bude ho tak deset kilo,“ řekl nám spolumajitel pivovaru Petr Janík. „Uvaříme z něj před vánocema Opatský ležák. Ten půjde k zákazníkům 14. ledna.“

Pivovar v Břevnově je nejstarším nepřímo doloženým pivovarem v Čechách, přičemž založení kláštera je datováno k roku 993. Svatý Vojtěch, jak se traduje, ale vaření piva zakázal, protože mu mniši holdovali až přesmíru. Zákaz byl zrušen až roku 1244 na popud krále Václava I.

Za husitských válek byl celý klášter včetně hospodářských objektů téměř zničen a většina řeholníků se spolu s opatem uchýlila do kláštera v Broumově. K obnově došlo až na sklonku 17. století. Nejvýznamněji se na této obnově podíleli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Postupně byl vybudován nový kostel, konvent, prelatura. Výstavba nového pivovaru proběhla v roce 1720 v místech mezi Pivovarským rybníkem a Kaštanem.

Klášter neprovozoval pivovar sám, ale pronajímal jej různým pachtýřům na dobu obvykle 6 let. V 19. století se zde vystřídala řada sládků, třeba slavný Petr Faster, přezdívaný Český král, revolucionář z roku 1848, majitel restaurací a hotelu, jehož bratr Method byl v Břevnově farářem. Pivovar měl kapacitu 5 tisíc hektolitrů piva ročně. V roce 1889 byl zrušen, zbourán pak kolem r. 1950 při budování Patočkovy ulice.

Dnešní pivovar se nachází v hospodářských staveních, konkrétně ve stájích.
Zařízení Břevnovského klášterního pivovar sv. Vojtěcha je převážně české výroby a je si ho možné prohlídnout v rámci exkurze nebo při nákupu piva. Kapacita zařízení je 3000 hektolitrů piva ročně. Vedle klasického ležáku se vyrábí řada speciálních druhů piva s využitím různých druhů sladů, chmelů i kvasnic. Některá silná piva zrají v dřevěných sudech. Pivo se plní jednak do KEG sudů různé velikosti, jednak do skleněných patentních lahví a PET lahví.
Klášterní piva se prodávají pod značkou Břevnovský Benedict. (Svatý Benedikt je zakladatelem řádu benediktýnů, který v Břevnově sídlí, je to nejstarší mužský řád u nás). Vyráběná piva je možné koupit přímo v pivovaru a od nového roku především v prodejně na nové fortně kláštera nebo ve výčepu.
„V našem sortimentu je tmavý ležák 11°, světlý ležák 12°, IPA 15°, 20° Imperial Lager – to je ta taková naše vlajková loď – a 21° Stout.“
Na vánoce břevnovský pivovar obvykle vaří Abbey 17°, takže je přeci jen důvod, proč se těšit na vánoce.

Historie břevnovského pivovaru je neoddělitelně spjata 
s historií kláštera. Ten byl založen sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. v roce 993 a brzy po jeho vzniku, jako součást hospodářského zázemí, vznikl i pivovar.

Pivovar pak fungoval s několika přestávkami až do roku 1889, kdy byl uzavřen. Na tuto dlouhou tradici navazuje nově vybudovaný Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha.

Je umístěn v krásném barokním objektu bývalých stájí, moderní zařízení pivovaru je převážně české výroby. Kapacita pivovaru je 3000 hektolitrů piva ročně. Pivovar je možné si prohlídnout 
v rámci exkurze nebo při nákupu piva. V pivovaru se vyrábí vedle klasické světlé dvanáctky řada dalších druhů piva, některé pravidelně, některé příležitostně.

Vybraná speciální piva jsou určena i pro archivaci. Pivo se plní do KEG sudů různé velikosti, do skleněných patentních lahví, PET lahví a do party soudků. Klášterní piva se prodávají pod značkou Břevnovský Benedict.


Před 800 lety přišel benediktýnský řád na naše území. Jedním z řeholníků je i převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek. Lidem rád naslouchá a je ochoten pomoci. Třeba i pohoštěním.

V České republice není velká příchylnost k církevním osobám. To ale Prokopa Siostrzonka netrápí. „Snažím se vycházet se všemi a hledat, co nás spojuje. Nacházím tak hodně přátel a jsem tomu rád,“ říká převora břevnovského kláštera.

Je jakousi chodící zpovědnicí. „Chodí za mnou i lidé, kteří nejsou křesťany, ale potřebují se prostě vypovídat,“ prozrazuje.

Občas za duchovním přijdou i lidé, kteří ani mnoho slov neřeknou. Když se ale vypovídají ze svých problémů, tak obvykle poděkují za hezké povídání.

„Umění naslouchat je třeba se učit. Je důležité poslouchat své okolí, protože mnoho lidí je osamělých,“ myslí si Siostrzonek.

Osamělost je podle převora vidět i u mladých lidí, kteří se možná až příliš upnuli k sociálním sítím. „Nechci démonizovat moderní techniku, ale mladým pak chybí osobní kontakt,“ vysvětluje.

Pivo i hotel
V břevnovském klášteře by se čekala spíše askeze. Ale člověk se tam může i dobře najíst a napít. To vše v klášterním šenku. „Vychází to z naší řehole. Jednou z důležitých vlastností kláštera je pohostinnost,“ říká převor.

V klášterech se dříve vyráběly různé lektvary. A také se zde vařilo pivo. První pivovary jsou spojeny právě s kláštery. „V našem klášteře se pivo vařilo už za sv. Vojtěcha. Ten prý dokonce káral mnichy, aby moc nepopíjeli,“ říká s úsměvem.

S pohostinností souvisí i hotel, který se v areálu břevnovského kláštera nachází. Ten by zde také čekal málokdo. „Už v prvním tisíciletí byly právě kláštery jedním z mála míst, kde se cestující mohli ubytovat, najíst a napít. Navíc se kláštery musejí už od minulosti samy uživit a být prospěšné svému okolí,“ říká převor.

Barokní objekt bývalých stájí Břevnovského kláštera od roku 2011 hostí nový pivovar. Podnik navazuje na stovky let starou tradici, jeho největším lákadlem je řada speciálů.

Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha je spřízněn s pražským Pivovarským klubem a Pivovarským domem, kde je možno jeho produkty zakoupit. To je i případ patnáctky jménem Klášterní IPA. Svrchně kvašený polotmavý speciál vzniká z ječných a pšeničného sladu a chmelových produktů.

Ve sklenici vábí na karamelovou barvu, silnou chmelovou vůni s citronovým nádechem brzdí neprostupná vrstva pěny, která po nalití vystoupá a dlouho si drží svou hladinu. Říz je mizivý, v ústech rozlévající se požitek rychle utíná silná hořkost, která v sobě nese příznaky žaludečních bylin a grepu.

Pro vyznavače svrchně kvašených speciálů je Klášterní IPA příjemným zpestřením, pro běžného pijáka však může být až příliš hořká. Ve všech případech jde o povedený zážitek.

K půstu mezi Popeleční středou a Velikonocemi v Čechách historicky patří i pivo. To se už od středověku vařilo přímo v klášterech. Nejstarší známý pivovar byl v 10. století na Břevnově a na tuto tradici navázal i před třemi lety. Tradici minipivovarů stále drží také jeden z nejmenších – v bývalé stodole ve Ctiněvsi pod Řípem.

První pivovar v Čechách byl v Břevnově
Přímo v klášterech se pivo vařilo už od středověku. Nejstarším známým pivovarem v Čechách byl ten v Břevnově, vznikl hned se založením kláštera roku 993. Pivovar tam fungoval až do doby před 1. světovou válkou – ovšem tehdy na jiném místě než dnes. Byl mezi dnešním klášterem a domem U Kaštanu, tedy tam, kde dnes probíhá silnice Patočkova.

Jak upozornil Petr Janík, který dnes v Břevnově pivo vaří, tento nápoj se v Čechách samozřejmě vařil i dávno před rokem 993 – tehdy ale spíš domáckým způsobem. „Ale v klášteře bylo potřeba uvařit pivo pro hodně lidí, nejenom pro mnichy, ale i pro čeleď, a to už nešlo udělat v hrnci v kuchyni,“ řekl Petr Janík.

Na tradici z 10. století navázali v Břevnově před třemi lety. Benediktini soukromému minipivovaru pronajali bývalou stáj.

Celý pivovar v Břevnově prakticky obsluhují jenom tři lidé a zdejší pivo v normálním obchodě nekoupíte – dodávají ho jen do vybraných hospod. Sládek Pavel Zákora upozornil, že práce při výrobě piva je poměrně tvrdá: „Člověk hodně dělá s vodou, protože 90 % práce tady je oplachování, mytí, no a ta voda má čtyři stupně Celsia,“ uvedl sládek Pavel Zákora.

Benediktini se minipivovar rozhodli obnovit z úcty k tradici i kvůli tomu, že pomáhá vydělat si na údržbu a rozvoj rozsáhlého areálu kláštera. „Musíme se chovat tak, abychom uživili tento objekt, není to vždycky jednoduché. Pivo patřilo vždycky ke klášterům, protože bylo součástí životosprávy mnichů,“ uvedl Prokop Siostrzonek. Dodal ale, že pivo v minulosti bylo úplně jiné než dnes.

„Dokonce se říká, že i svatý Vojtěch, zakladatel kláštera, vytýkal mnichům, že už tenkrát pili moc piva, a tak se to muselo redukovat a nějakým způsobem usměrňovat,“ uvedl Prokop Siostrzonek. Připomněl vyprávění ze 17. století o řeholnících jednoho mnichovského kláštera, kteří si chtěli nechat papežem schválit, že mohou i v postní době pivo popíjet. „Poslali ho papežovi na ochutnání do Itálie, do Říma, a samozřejmě že cestou se to pivo zkazilo, i vlivem italského tepla. Když papež ochutnal to zkažené pivo, tak říkal – tak to mohou skutečně pít i v půstu. Ovšem Italové nevědí to, co my ve středoevropském prostoru, že to pivo chutná u nás úplně jinak,“ dodal Prokop Siostrzonek.

TOP DELIKATESA. Tato úspěšná novinka je již druhým rokem na trhu a my jsme pro Vás připravili podrobné seznámení s produkty, které v soutěži uspěly, a mají právo svůj produkt označit etiketou TOP DELIKATESA.

Jako první představujeme BŘEVNOVSKÝ PIVOVAR, který získal na veletrhu Víno&Destiláty označení TOP DELIKATESA jako jeden z prvních soutěžících.

Historie BŘEVNOVSKÉHO PIVOVARU je neoddělitelně spjata s historií kláštera. Ten byl založen druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. v roce 993. Lze předpokládat, že brzy po vzniku kláštera vznikl, jako součást jeho hospodářského zázemí, i pivovar.

A současnost? BŘEVNOVSKÝ PIVOVAR navázal na tradici a vaří krásná klasická piva, která lze ochutnávat v různých restauracích, pivnicích a i v klášteře.

Jejich lahůdky, TOP DELIKATESA udělené na veletrhu Víno&Destiláty jsou:

Russian Imperial Stout. Tmavý speciál, který delším zráním získává vůni a chuť kvalitní hořké čokolády. Pivo si velice oblíbila carevna Kateřina Veliká. Podávejte k sladkým dezertům, aromatickým sýrům a v případě krize.

Pšeničný Bock. Výrazná hřebíčková a banánová vůně a chuť je příjemně doplněna karamelem pocházejícím z pšeničného karamelového sladu. Tento intenzivní buket v kombinaci s vyšší plností činí z tohoto piva lahodný pivní dezert.

Imperial Lager . Mohutné pivo, které si při své velké síle a hořkosti zachovalo pitelnost klasického českého ležáku. Je vhodné ke zvěřině, smetanovým omáčkám, aromatickým sýrům a přepadne-li vás smutek.

Pšeničné pivo bavorského typu vyznačující se silným řízem a plností, slabou a jemnou hořkostí a především typickou slabě banánovou a hřebíčkovou vůní a chutí. Vhodné především k zahnání žízně a únavy a k lehkým dezertům.

Břevnovské Abbey . Pivo má výraznou plnost, nižší hořkost a výrazné ovocné a kořeněné tóny ve vůni a chuti. Připomíná svým charakterem polotmavá trapistická piva. Je vhodné pro slavnostní příležitost a pro zahřátí.

Klasický tmavý ležák s tradičním způsobem výroby. K sypání se používají čtyři druhy sladu, které dodávají tomuto pivu typickou plnou karamelovou chuť i vůni. Pivo je vhodné k českým jídlům, i k posezení s přáteli.

Klášterní IPA je svým charakterem na pomezí anglického a amerického stylu. Plné tělo, vyšší, mírně drsná, ale příjemná hořkost a znatelný citrusový buket pocházející ze speciálních odrůd chmele zajišťují tomuto pivu dobrou pitelnost při každé příležitosti.
Klasická světlá dvanáctka vyrobená tradičním způsobem vyznačující se plností a silnou, ale jemnou hořkostí. Pivo je vhodné k českým jídlům, k zahnání žízně i k posezení s přáteli.