Historie a současnost Klášterního pivovaru Ossegg

Osecké pivovarnictví je od svého počátku spojeno s Cisterciáckým opatstvím. První pochvalná zmínka o oseckém pivu pochází z pera opata Knittla a je datována rokem 1645. V době barokní přestavby kláštera byl pivovar přesunut z prostor konvetu do současných prostor hospodářského dvora kláštera. pivovar Léta páně 1701 se tedy začíná psát historie barokního pivovárku a sladovny. Pivovar byl postupně rozšiřován a modernizován a v sezóně 1901/02 dosáhl svého rekordního výstavu 23.662 hl. Nasládlá vůně rmutů se Osekem vznášela až do roku 1946, kdy byl pivovar v důsledku poválečných událostí uzavřen. Poté pivovar sloužil jako sklad a stáčírna mosteckého pivovaru.

Po nuceném odpočinku, který trval bezmála 70 let je pivovárek opět v kondici a z varny se opět line omamná vůně povařovoného sladu a žateckého chmele. Pivovarské řemeslo je opět tam, kam patří, kde má kořeny, kde Genius loci rozdává mírou vrchovatou. Je nám velkou ctí, že můžeme navázat na třísetletou tradici a opět vyrábět klasické české ležáky z krušnohorské vody, žateckého chmele a sladu ze severních Čech. Dej Bůh štěstí!
Zdroj:Stránky klášterního pivovaru Ossegg, 2016


Více na stránkách pivovaru

Podnikatel Koska věří, že minipivovar Ossegg přispěje k oživení starobylého kláštera

Publikováno:před rokemZdroj:ekonom.czAutor:Josef Pravec

● Pivovar Ossegg ročně vaří 1300 hektolitrů piva pro 18 odběratelů v severních Čechách a na německé straně Krušných hor.
● Pivo v oseckém klášteře vařili cisterciáčtí mniši již od 12. století, novodobá tradice ale odstartovala až v roce 2015.
● Majitel pivovaru a správce kláštera Jindřich Koska uvažuje i o obnovení sladovny, lihovaru a o vybudování klasické restaurace.

Minipivovar Ossegg, za nímž se skrývá stře­dověký název severočeského města Osek, má moderní historii jen krátkou − opavský podnikatel Jindřich Koska ho ob­novil v létě 2015. Se svolením cisterciáků v klášteře, který se po sedmdesáti letech probouzí k životu, vaří ročně kolem 1300 hektolitrů piva. Především světlý ležák, dvanáctistupňový Philipp, vedle toho tmavý speciál Tomáš a rovněž světlou jedenáctku. Polovinu sezony pivovar nabízí i čtrnáctku − ta obsahuje osm kilogramů medu na tisíc litrů − a extrahořkou třináctku, o niž je stále větší zájem. Při významných příležitostech a svátcích se vaří speciál tmavá osmnáctka Jindřich, a dokonce i jednadvacítka.

V létě se polovina produkce pivovaru vypije přímo v klášterní restauraci a na přilehlé terase, protože ty žijí z turistů a cyklistů. Druhá polovina se rozváží − do Bíliny, Litvínova, Teplic, trochu do Ústí nad Labem. A také za hranice na německou stranu Krušných hor. Pivo dodávají jak v sudech, tak ve skle, nikoliv však PET lahvích. Do nich podle názoru majitele i zaměstnanců pivo jednoduše nepatří. Místní si pro něj mohou dojít také se džbánem a bez obav, že jim během cesty domů spadne pěna. Je totiž nefiltrované a obsahuje látky, které bílou čepici udrží.

"Chutnají mi všechna, mají vyváženou chuť, je z nich cítit slad a toho si lidé cení," říká o svých pivech Jindřich Koska. Zakládá si rovněž na tom, že při celé výrobě se používají místní suroviny. Chmel se nakupuje v Žatci přímo od pěstitelů, slad v Liberci a Vratislavicích, med dodávají okolní včelaři. Voda je z nedaleké krušnohorské přehrady Fláje. I techniku koupili z blízkého Litvínova, od firmy Brewtec. Samotná receptura je tradiční z 19. století − podle sládků pivovaru Ossegg se toho v Čechách už mnoho vymyslet nedá, a tak se jen trochu upravuje obsah chmele a sladu. Důležitá je i čistota a dodržování výrobních postupů.

Utajený (NE)klášterní pivovar

Publikováno:před 3 letyZdroj:Pivní Partyzán

Některé zprávy o nových pivovarech hovoří jasně už léta před jejich skutečným otevřením, o jiných je však získání nějakých informací cílem podrobného pátrání, zachytáváním nejasných zkazek a zjištění a jejich otevření je pak pro člověka velkým překvapením. O to větším a potěšujícím překvapením, pokud je nový pivovar otevřen v kraji, který často navštěvujete. Moc se mi tomu nechtělo do poslední chvíle věřit, ty zprávy byly skutečně spíš jen na úrovni šuškandy, ale nakonec Vám zprávu z otevření jednoho nového, respektive staronového, pivovaru mohu nyní přinést. Místo: Osek, čas: sobota 20. června 2015.

Přiznám se, že jistotu skutečného konání slavnostní otevření pro veřejnost, jsem měl až ve chvíli, kdy jsme přicházeli na osecké klášterní náměstí, přes nějž proudily davy lidí k jednomu z bočních vstupů zdejšího areálu cisterciáckého opatství při kostele Nanebevzetí Panny Marie. Přestože první zprávy o obnově pivovaru údajně probleskovaly již v roce 2009 a přestože obnova zchátralého klášterního areálu probíhá také již několik let, zatím její výsledky nejsou moc patrné, zejména pro obrovský počet budov a rozlehlost areálu a samozřejmě i z důvodu nedostatku financí. Areál je sice opět v rukou cisterciáckého řádu, o jeho obnovu, stejně jako o provoz nového pivovaru, se ale stará soukromá firma, respektive s ní personálně spřízněný Spolek přátel kláštera. Ty areál zatím bez přítomných členů řadu zároveň spravují.

Přestože je klášterní pivovar zmiňován poprvé až počátkem 18. století, zřejmě byla jeho historie mnohem delší, klášter samotný byl založen již někdy na přelomu 12. a 13. století. Jeho areál byl několikrát přestavován a rozšiřován, zejména do barokní podoby na přelomu 17. a 18. století. Právě tehdy, za opata Benedikta Littwerga, je v letech 1701-1703 zřízen zmiňovaný nový pivovar v severovýchodním křídle hospodářského zázemí kláštera. Pivovar s humnovou sladovnou byl později přestavován, dle dochovaných dobových fotografií zřejmě získal i parní pohon. Jeho výstav v letech kolísal mezi 7 až úctyhodnými 24 tisíci hektolitry uvařeného světlého a tmavého piva pod značkou Brauerei-Ossegg.

Pozdější doba už nebyla pivovaru ani klášteru nakloněná. Po druhé světové válce nejdříve v souvislosti s výměnou obyvatelstva, později se změnami politickými, byl pivovar zrušen, stejně jako později i klášter. Roku 1946 se tak s výrobou piva přestalo a po několika letech, kdy místo sloužilo jako stáčírna, byl pivovarský areál definitivně opuštěn. Klášter v alespoň provizorním podřadném využití chátral, což se bohužel projevilo nejvíce právě na objektech hospodářského zázemí, které stály stranou veškerého zájmu a za těch několik desítek let se proměnily v některých případech (např. sladovna) až v ruiny obvodových stěn, zarostlých náletovými dřevinami. Pivovar samotný ztratil svůj vysoký komín, Až návrat cisterciáckého řádu a aktivity současných správců areálu přinesly změnu a nezbývá skutečně než věřit, že jejich činnost bude úspěšná.

V sobotu 20. června se pak obnovený pivovar, vznikající v budovách toho dřívějšího, otevřel po přechodném provozu veřejnosti. Akce mi moc nepřipomínala, alespoň v čase naší odpolední návštěvy, podobné jiné slavnosti. Postrádala masovost, kulturní program byl připraven až na odpoledne a asi i díky jisté odlehlosti Oseka, nehledě na zmiňované obecné utajení, byla určena primárně místním a neviděl jsem na ní snad žádnou ze známých tváří, které obvykle na podobných akcích potkávám. Nic z toho, co jsem napsal, ale není kritika, právě naopak. Klid celého odpoledne mi vyhovoval, až mi dokonce chvílemi přišel až přehnaný (možná nějaká hudba nevtíravá na podkres by neuškodila).

Většina programu se odehrávala na pěkném nádvoří někdejších hospodářských provozů. Připraven byl výčep s rozšířeným krytým posezením, které ale nakonec stejně ani nedokázalo pobrat všechny návštěvníky. Ti tak posedávali či postávali na pěkném velkém prostranství pod velkými stromy kolem. Malé posezení bylo připraveno i v rozsáhlém prostoru provozu pivovaru, a tak byla i možnost si prohlédnout jeho technologii. Zda byly na programu i komentované prohlídky netuším, za času naší návštěvy zřejmě žádná neproběhla. Je ale pravdou, že prostor u varny toho dne sloužil spíš i jako zázemí programu venku, než jako regulérní místo k posezení.

Na čepu byla světlá 12° a tmavá 13°, na plakátu avizovaný světlý ležák 11° nakonec k mání nebyl, stejně jako silné speciály, plánované zejména k sezónním příležitostem. Pivo bylo nabízeno do logovaného skla, které bylo možné za zálohu půjčit, což kvituji s povděkem a potěšením. Stejné pěkné logo, názvem piva se odvolávající k tradiční značce Ossegg, bylo i na skleněných lahvích s patentním uzávěrem všech možných objemů, jež má pivovar také v nabídce. Pivo bude pak nabízeno i sudové, primárně pro vlastní pivovarskou restauraci, jinak na prodej zejména do "spřátelených" klášterů či pro partnery v zahraničí.

Světlý ležák výrazně zlatavé až opalizující barvy mi moc nechutnal. Byl podivně rozbitý, nevyvážený, sladově těžký. Naopak černý speciál mi vyhovoval. Opravdu černé pivo, suché a příjemně hořké, taková mám rád. Těším se, až budu nejen moci znova ochutnat, ale rozšířit si obzory i některým ze zdejších sezónních speciálů, myslím, že do Oseka se velice brzy vrátím a pivo tady v klidu ochutnám při posezení na terase s výhledem na klášterní kostel na straně jedné, na ruinu někdejší sladovny na straně druhé.

Otevření pivovaru v Oseku se, myslím vydařilo. Potěšilo mne, kolik místních si našlo cestu a věřím, že místo bude i díky velice příznivé ceně piva jejich návštěvou opětovně poctěno. Stejně tak ale věřím, že pivovar se může stát i důvodem, aby se krásný, ale trochu zapomenutý a nepoznaný Osek stal cílem výletů i přespolních a turistů. Vzhledem k blízkosti státní hranice i zajímavé historii místa i těch z druhé strany Krušných hor. Finance získané z prodeje piva by určitě podstatným způsobem mohly pomoci postupné opravě celého památkově i duchovně tolik významného komplexu.

Jen si na závěr dovolím takovou otázku či nabídku k polemice. Při vymýšlení nadpisu k tomuto příspěvku jsem si uvědomil, že nevím jak to vlastně je s těmi klášterními pivovary. Kláštery a jejich pivovary jsou u nás, vzhledem k jejich dlouhé dějinné tradici, vzhledem k jistému tajemnu, které vaření piva mnichy obestírá, a možná i vzhledem k síle pivovarského marketingu přinášejícím zprávy o starobylých klášterních pivovarech například v Belgii, vnímány jako něco, co automaticky budí důvěru, respektive přitahuje zájem. Formulka klášterního piva se tak objevuje v propagačních materiálech našich pivovarů často, přestože mnohdy ta piva a ani pivovary nemají s kláštery nic společného. Asi vzhledem k té devalvaci pojmu dnes jako klášterní pivovar vnímám a respektuji (z hlediska hospodářských dějin i z hlediska současnosti pivního světa) pouze takový, který je skutečně i přímo v rukou jeho řadu, nejen - alespoň - v jeho prostorách.

A to je právě osecký případ, přestože tady je to ještě trochu složitější. S tradiční rolí klášterních pivovarů, jejichž zisk sloužil provozu opatství, trochu souzní cíl majitele pivovaru začlenit jeho provoz do postupné obnovy kláštera. Neznám přesně vztahy mezi ním a cisterciáckým řádem, ale je klidně možné, že se mniši řádu do Oseka jednou vrátí a třeba tu jednou budou vařit i pivo. Potom už to bude jednodušší a nebudu zde muset podobné polemiky vést. No, uvidíme. Jedno je ale jisté již nyní: minulý týden přibyl na mapu českých pivovarů nový zajímavý provoz, který se nachází v areálu cisterciáckého kláštera v Oseku. Zajeďte se tam určitě podívat. To místo za to stojí, zaslouží si to a minimálně jako nástupní či cílová stanice nějakého pěkného výletu po východních Krušných horách bude zdejší pivovar sloužit určitě perfektně!

Na klášterní pivo si v Oseku museli počkat celých 69 let

Publikováno:před 3 letyZdroj:Teplický deník

Obnova klášterního pivovaru je součástí revitalizace kláštera, rozdělené do několika etap. Myšlenka začít v klášteře opět vyrábět pivo je z května roku 2009. O tom, že v objektu probíhá rekonstrukce, věděl jen málokdo. Až když byla instalována klasická technologie pro výrobu tradičního českého ležáku a v rámci zkušebního provozu měli občané Oseka možnost pivo ochutnat v místních restauracích a říci své připomínky, bylo jasné, že se záměr podařil.

Klášterní pivovar v Oseku je spojován s opatem Benektiktem Littwergem a rokem 1701, ale pravděpodobně byl založen už dříve. Byl vystavěn v barokním slohu ve východním křídle hospodářského dvora cisterciáckým konventem Panny Marie. K pivovaru s unikátními vysokými klenutými sklepy náležela humnová sladovna. K ukončení vaření piva tu došlo v roce 1946. Dále pak pivovar fungoval jako stáčírna a sklad piva až do úplného uzavření. Nejvyššího výstavu pivovar dosáhl pod vedením sládka Josefa Högera v letech 1901 1902 a to úctyhodných 23 662 hektolitrů.

Po letech chátrání budova opět ožila. Správce oseckého kláštera MVDr. Jindřich Koska se do obnovy areálu kláštera pustil se svými spolupracovníky s vervou a je to znát, i když práce tu bude ještě na řadu let. „Budova je využitá a žije, což je důležité. V roce 1645 v deníku píše opat Knittl, že se v Oseku opět vaří pivo a v porovnání s jinými kláštery že je velmi dobré. Je to pro nás výzva, abychom klášteru nepokazili reputaci," usmívá se Dr. Koska.

Zatím je hotová první etapa projektu, další bude na řadě restaurace s kuchyní. „Hosté budou v minipivnici, oddělené sklem, vnímat vůni vaření piva, varna bude součástí pivnice. Nově udělaná je venkovní terasa, kde bude i gril, a posezení v příjemném prostředí kláštera tu najde 80 lidí," informoval Jindřich Koska.

Pivovar je ale samozřejmě především o pivu a na něj se v Oseku už všichni těší. Z původní technologie se nenašlo nic, ale jak říkal náš průvodce po pivovaru, technolog Ing. Kozerich, už 150 let je varný postup ustálený. „Chceme dělat pivo poctivě, takže zraje 6 8 týdnů a ne čtrnáct dní, jako se to někde děje. Pivo je čerstvé, v živé formě, plné, nefiltrované a nepasterované. Už pro mnichy bývalo zdrojem živin a teď tomu není jinak."

Nabízeno bude kromě sudů v tmavých skleněných lahvích s patentním uzávěrem o objemu 0,5, 1 a 2 litry a v pětilitrovém džbánu, které pro Osek vyrábějí v Německu. Čepovat se bude do půllitrů a třetinek, na speciály jsou připravené třetinkové sklenice. „Zatím počítáme s tisíci hektolitry ročně, pak se dvěma tisíci," plánuje ing. Kozerich, který je u obnovy pivovaru od samého začátku.

Pod původním názvem Ossegg, tu budou mít návštěvníci možnost vybrat si dvanáctistupňové pivo s názvem Philipp, černé pivo 13 stupňové Tomáš a 18 stupňové Jindřich, 11 stupňové pivo, zatím bez jména a pivo pšeničné. „Vaříme ryze české pivo, ležáky spodně kvašené. Počítáme i s vánočními a velikonočními speciály." V pivovaru je dvounádobová varna, která se nahřívá parou potrubím a otevřené kádě, tedy nejtradičnější český způsob výroby piva. České jsou i používané odrůdy ječmene, chmel je ze Žatce.

Točit pivo do pet lahví tu ale nebudou, takže pokud budou Osečtí chtít, budou si muset dojít pěkně se džbánkem, jako tomu bývalo dříve.

Kromě místních restaurací budou klášterní pivo dodávat do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodu, bývalého kláštera v Polsku, do horských oblastí a za hranice do Německa.

Dnes ve 14 hodin, kdy se pivovar poprvé otevře pro veřejnost, máte možnost ochutnat i vy.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.29.06.2017 13:263