Historie a současnost létajícího pivovaru Nomád

Pivovar bez pivovaru, gypsy brewery, contract brewing...pár názvů, které popisují stejnou věc. A sice to, že zatím nemáme vlastní pivovar. Protože si ale myslíme, že naše recepty piv můžou oslovit mnohé české pivaře, i ty zarputilé příznivce českého ležáku, oslovili jsme své kamarády a známé, kteří už vlastní pivovar mají, jestli by nám nepomohli uskutečnit náš cíl, vařit vlastní pivo.

Tak se tedy stalo, že vznikl projekt Nomád, létající pivovar, kdy doslova lítáme po světě, ochutnáváme zajímavá piva a vytváříme si vlastní interpretace pivních stylů, které nás oslovily. A pak jako nomádi kočujeme po celém Česku a necháváme si vařit naše originální pivní speciály.

Takto naše piva vznikla už v pivovarech Antoš ve Slaném, Litovli, Bašta ve Vrchlabí a další teď zrají na různých místech, o kterých vás budeme včas informovat. V plánech je i spolupráce se zahraničními sládky, pivovary a pokud pivní Bůh dá, tak v zahraniční se naše piva budou i vařit.

Je nám jasné, že podobný způsob „pořizování“ svého piva uplatňují i obchodní řetězce, kdy ale nakupují no name piva v pivovarech a pak jim jen dají svojí etiketu. Na rozdíl od nich si ale my necháváme vařit piva podle našich originálních receptů a k záměně chutí může jen stěží dojít.

Snad vám naše piva zachutnají a možná se jednou setkáme i v našem vlastním pivovaru. Vždyť i nomád může mít svojí základnu.

Dej Bůh štěstí.
Zdroj:Stránky létajícího pivovaru Nomád, 2015


Více na stránkách pivovaru

Létající pivovar Nomád brzy přistane v Děčíně pod zámkem

Publikováno:před 7 měsíciZdroj:Děčínský deník

Milovníci piva se mohou těšit na vznik nového malého pivovaru. Ten vyroste pod jižními zámeckými zahradami v ulici U Plovárny.

Hotovo by mělo být na podzim, kdy tu začne fungovat minipivovar Nomád, a to pod vedením spoluzakladatele varnsdorfského pivovaru Kocour Jana Kočky, který se podílel i na obnovení vaření piva v děčínském pivovaru.

„Technologie je ve výrobě a stavební úpravy probíhají. Během podzimu začneme vařit, budeme dělat degustaci a začneme lidem představovat piva," řekl Deníku Jan Kočka s tím, že zprvu půjde spíše o degustační prostor s možností koupit si pivo v lahvi či soudku s sebou, například na zahradní grilovačky.

„Mám v plánu menší akce specializované na představení různých druhů piva i ze zahraničí alespoň jednou za dva měsíce," popisuje Kočka s tím, že návštěvníci se například dozví, jaký je rozdíl mezi Pale Ale a IPA či použitím australských, amerických a českých chmelů.

Právě na pivní speciály se totiž Jan Kočka, který má s vařením piva dlouholeté zkušenosti, zaměřuje.

„Příští léto bych chtěl mít bavorskou pšenici, belgickou pšenici, český lehký ležák i ovocnější prokvašené belgické pivo. Je to plán, čemu bych se chtěl věnovat," láká všechny pivní gurmány s tím, že příští rok v létě chystá posezení i venku, a pokud o pivo bude zájem, časem se prostor rozšíří také na pivnici uvnitř.

Nomád, létající pivovar, byl doposud takzvaným pivovarem bez pivovaru. To znamená, že neměl vlastní prostor, kde by vařil pivo. Zlatý mok nechával vařit ve spřátelených pivovarech. Létá však po světě, aby poznával pivní speciály a získával inspiraci pro své vlastní speciály. Mezi jeho známé pivní speciály patří například Karel Česká IPA, Pouštní kráska nebo Zaříkávač chmele.

Na Děčínsku milovníci piva najdou i další minipivovary, které se tu v posledních letech objevují. Jedním z nich je obnovený pivovar v Děčíně v děčínském Centru Pivovar. Tam mohou mimo jiné ochutnat pivo Kapitán, které se v Děčíně vařilo do roku 1995.

Dalším pivovarem je pivovar Kocour ve Varnsdorfu nebo Křinický pivovar Falkenštejn v Krásné Lípě, kde je název stejnojmenného piva spojen se symboly skalní pískovcové krajiny – skalním hrádkem Falkenštejn u Jetřichovic a mohutným pískovcovým masivem Falkenstein u Bad Schandau.

Na Litoměřicku se pak vaří pivo v sedmi minipivovarech, všechny vyrábějí speciální piva nefiltrovaná a v široké škále stupňovitosti. Nejdelší tradici má Litoměřický pivovárek Koliba při stejnojmenném hotelu, který v rámci wellness služeb nabízí i pivní koupele.

V Litoměřicích už sedm let funguje Minipivovar Labuť a dva roky Biskupský pivovar U sv. Štěpána. Ostatní pivovary jsou venkovské.

Na Teplicku vznikly během posledních dvou let hned tři malé výrobny. Zajímavostí je, že každá je jiného typu a dvě z nich jsou v podkrušnohorském Oseku. Městečko s necelými pěti tisíci obyvatel tak má dva funkční pivovary, což je rarita nejen v českém měřítku.

„Minipivovary přinesly na pivní trh určitě vítané oživení, zvlášť v době, kdy se produkce velkých pivovarů začala vzájemně podobat jako vejce vejci," říká známý meteorolog a milovník piva Martin Novák z Teplic.

První vlaštovkou, která potěšila pivaře a teplické patrioty, byl Monopol v Teplicích, který otevíral v květnu roku 2015. Nákladnou rekonstrukcí se podařilo majitelům nádherně zrekonstruovat prostor, který původně sloužil jako varieté, později jako nákupní centrum.

„Je to jeden z nejkrásnějších pivovarů, jaké jsem viděl. Atmosféra nás vrací do první republiky a ve stejném stylu zde pořádají i různé akce. Vaří výborné pivo," hodnotí Hynek Rosenbaum z Prahy. Pro něho je pivo opravdovým koníčkem.

Pivo v Monopolu vaří zkušená sládková Martina Valterová. Ta po maturitě na specializované škole v Plzni prožila 25 profesních let v ústeckém pivovaru Zlatopramen, následně si zkusila i minipivovar Na Rychtě v Ústí nad Labem, tam vařila pivo čtyři roky.

Létající pivovar Nomád na podzim přistává v Děčíně!

Publikováno:před 7 měsíciZdroj:Děčín.cz

Nomád, tak se jmenuje nový pivovar, který se od září v Děčíně otevře všem pivomilcům. Najdeme ho pod komínem u bývalých městských lázní.

Za vším stojí známý sládek Jan Kočka, který má s vařením piva již dlouholeté zkušenosti. Mimo jiné byl spoluzakladatelem známého varnsdorfského Kocoura a vyniknout dal také obnovenému děčínskému Kapitánu. Ten však po jeho odchodu stagnuje, kvalita piva kolísá a na pivní speciály zde narazíte jen zřídka.

Nejedno pivařské srdce tak zaplesá, neboť právě na pivní speciály se Kočka zaměřuje. Svůj záměr poprvé představil veřejnosti na právě proběhlých městských slavnostech. Návštěvníci zde měli možnost ochutnat ze slušné nabídky kočkových vícestupňových speciálů. Chutnali nám především hořčejší piva Karel (IPA), Pouštní kráska, Dingo, či extra hořký Zaříkávač chmele. Osobité bylo také pivo Dobrá sezóna, které se blížilo pšeničnému pivu tipu weizen.

Kočka v poslední době provozoval tzv. koncept “pivovar bez pivovaru”. “Tak se tedy stalo, že vznikl projekt Nomád, létající pivovar, kdy doslova lítáme po světě, ochutnáváme zajímavá piva a vytváříme si vlastní interpretace pivních stylů, které nás oslovily. A pak jako nomádi kočujeme po celém Česku a necháváme si vařit naše originální pivní speciály.”

Můžeme být rádi že si Nomád pro přistání vybral právě Děčín a přejme mu nejen šťastné přistání, ale hlavně rozlet mezi všechny pivní fajnšmekry.

LÉTAJÍCÍ SLÁDEK: Pivo má zatím image lůzra. Čeká nás rivalita s vinaři

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Zdeňka Trachtová

Létá z místa na místo a v pivovarech vaří podle vlastních receptů pivní speciály. „Pivo má u nás zatím stále image lůzra, má nálepku levného alkoholu. Myslím, že během nějakých deseti let se to změní,“ říká kočovný sládek Jan Kočka. Špatná piva se podle něj nedělají, neměla by totiž šanci. Občas však várku zkazí chyby výčepních.

Jste v Česku průkopníkem takzvaných kočovných nebo také létajících pivovarů. Co to vlastně znamená a jak to funguje?
Princip je v podstatě velmi jednoduchý. Když člověk chce a umí vařit pivo, ale nemá na to, aby si koupil vlastní pivovar, tak se domluví s provozy, které mají volnou kapacitu. U nich pak podle svého receptu vaří pivo. Je to zkrátka o využívání volných kapacit různých pivovarských zařízení. Létám z místa na místo, občas si vozím i vlastní suroviny, zejména kvasnice a chmely. Z nich vařím vlastní speciály, které by samy o sobě celý pivovar neuživily. Proto je vařím touto cestou. Není to nic světoborného. Ve světě jsou kočovní sládkové už zcela běžnou záležitostí.

Jak jste se k vaření piva dostal?
Skoro dvacet let jsem pracoval jako stevard u Českých aerolinií (ČSA). Při létání do různých zemí jsem zjistil, že ve světě je úžasná pivní pestrost. Když jsem měl volný den třeba v New Yorku, tak jsem si místo běhání po obchodech obcházel hospody a bary a zkoušel různá piva. U nás v té době - na přelomu tisíciletí - lidé pili maximálně ležák. A člověk ani netušil, že existuje i něco jiného. Přitom jen základních pivních stylů je asi sto. V současné době má největší počet minipivovarů a pivních stylů na světě Amerika, která v tom udává směr.

Během práce u ČSA jsem se zajímal o pivní styly čím dál víc, chodil jsem na různé degustace, postupem času jsem o tom začal i psát na svůj server Svět piva. Poté se naskytla příležitost a podílel jsem se na založení pivovaru Kocour, později jsem začal vařit své pivo Nomád. Další pivovar, který jsem spoluzakládal, byl v Děčíně. A dnes provozuji „létající“ pivovar Nomád.

Vařil jste pivo i v zahraničí?
Ano, aby to byl létající pivovar se vším všudy. V Americe jsem při vaření zatím jen vypomáhal. Ale plánuji, že příští rok tam budu vařit své pivo. Teď mám rozjednané várky v Holandsku, Norsku a na Slovensku. Když jsem s kolegou založil ve Varnsdorfu svůj první pivovar Kocour, byli jsme první, kdo si pozvali sládky ze zahraničí. V té době jsme to tady tak dobře neuměli, a tak jsme si místo objevování slepých uliček nechali poradit. Když se dnes chcete naučit neobvyklé pivo, které u nás není, tak jezdíte do zahraničních pivovarů, na degustační soutěže a pivní festivaly. Stále ochutnáváte a pak se to snažíte vytvářet s ingrediencemi, které máte.

Máte své recepty, nebo vaříte „na přání“ pivovarů?
Mám své recepty na asi pětadvacet piv, které vařím v různých pivovarech. Tady (Libocký pivovar v Praze, pozn. red.) například vařím stout, což chutná trochu jako Guinness, ale je to hořčejší. Uvařili jsme také zimní porter speciál - svrchně kvašené, tmavé, 14,5stupňové pivo s přidanou skořicí, vanilkou a kávou.

Recepty si tedy vytváříte sám?
Ano, na základě neustálého ochutnávání a degustací na různých pivních festivalech, kde hledám inspiraci. Je to o zkušenosti. Například piva typu IPA se většinou vaří z amerických a anglických chmelů. I já chmely dovážím z ciziny, ale zkouším to i s českým chmelem.

Musí sládek vystudovat speciální školu nebo kurz?
Ano, já jsem si dálkově dodělal Střední průmyslovou školu potravinářských technologií v Praze, protože jsem o tom chtěl vědět co nejvíc.

V Česku se vaří stále víc piv typu IPA nebo „ale“ (čti ejl, pozn. red.), co na nich pivaře tak láká?
Já si myslím, že hlavně hořkost. Český pivař má rád hořká piva a zdejší ležák je spíše střídmě hořký. Jeho cena byla u nás vždy hodně lidová, takže jsme pili jako o život. Nachází se navíc v ideální zóně, co se týče obsahu alkoholu. Když pijete pivo IPA, tak většinou nevypijete deset kousků za večer. Ležák je ale pitelností úplně někde jinde, zvládnete ho vypít mnohem víc. Má ale jen náznak hořkosti. IPA je dvojnásobně, možná trojnásobně hořká. To českého pivaře láká. Je to hořkost z amerických chmelů, která je mnohem citrusovější, voňavější a intenzivnější.

Na tato piva se zaměřují zejména minipivovary. Myslíte, že se mohou časem prosadit také u velkých, mainstreamových pivovarů?
Myslím, že velké pivovary pod vlivem této vlny začnou také. Prazdroj už si teď nechává vařit Fénixe ve stylu pšeničného piva, velké pivovary zavádí i cidery. Zatím nechtějí soutěžit s minipivovary v pivech typu „ale“. Myslím ale, že na to určitě dojde. Řekl bych, že časem velké pivovary budou kupovat značky minipivovarů, které se právě zaměřují na IPA nebo „ale“. Zřejmě formou, že někdo koupí značku některého z minipivovarů. A některé minipivovary mají také dobře našlápnuto, aby samy dál rostly.

V současnosti jsou piva z minipivovarů hodně v módě. Což si uvědomil například Gambrinus, který si nechal udělat výzkum a zjistil, že má z velkých značek nejhorší image. Na jaře proto jeho lidé chodili po hospodách a pivních festivalech, kde rozdávali pivo, které se vydávalo za pivo z minipivovarů. A pak lidem řekli: „Nenene, my nejsme minipivovar, my jsme Gambrinus.“ Přišlo mi to jako celkem vtipná kampaň. Věřím tomu, že Gambrinus, Prazdroj, Lobkowicz a tak dále si brzy udělají divize a budou vařit „ale“. Trh těchto piv stále roste, což nemohou ignorovat navždy. V Americe minipivovary začínaly s jedním procentem trhu. V současné době jsou objemem na jedenácti, penězi na nějakých osmnácti procentech trhu. Je to vývoj.

Které pivo máte sám nejraději?
Na klasické popíjení ležák. IPA velmi často na zpestření.

V kolika pivovarech vaříte momentálně pivo?
Teď pravidelně ve dvou, nepravidelně v pěti.

Mají všechna vaše piva určitou společnou charakteristiku, něco co je odlišuje od piv jiných sládků?
Určitě jsou jiná. Nebo alespoň dříve bývala naprosto odlišná, od všeho, co se u nás vařilo. V dnešní době už máme v Česku celou řadu IPA. Ale pořád je co objevovat, stále se dá přicházet s něčím novým. Zaměřuji se na svrchně kvašené speciály a pivní speciály, které v Česku nejsou moc rozšířené, například černá verze piv IPA (Black IPA), Altbier, belgické pšeničné pivo typu Witt, nakuřované pšeničné pivo Grodziskie původem z Polska a tak dále.. Samozřejmě chystám další překvapení.

Jak dlouho trvá uvaření várky? Zvládáte to sám, nebo potřebujete pomocníky?
Várka trvá zhruba od devíti do čtrnácti hodin podle typu piva a stupňovitosti. Na začátku se slad našrotuje, poté se smíchá s různě teplou vodou podle typu piva. Následuje scezování, kdy se sladký roztok (sladina) oddělí od mláta. Aby výsledné dílo nebylo jen sladké, následuje chmelovar, kdy se v různých fázích přidává různý chmel podle pivního stylu. Po ukončení chmelovaru se mladina zchladí na zákvasnou teplotu a zakvasí kulturními kvasnicemi. Kvašení probíhá čtyři až deset dní podle pivního stylu, stupňovitosti a kmene kvasnic. Pak pivo zraje, načež je stáčeno do různých obalů a putuje ke konzumentovi. U ležáků je nutné zmínit rmutování, u speciálů chmelení za studena, staření piva v dubových sudech, vymražování, a v neposlední řadě ovocné kvašení se živým ovocem.

V jednom pivovaru jsem dostal klíč a vařím celé várky sám, jinde vařím pod dohledem majitele. V dalším pivovaru si pivo vaří sami, já jim jen dodávám recepty, případně suroviny. Celkem uvařím asi padesát hektolitrů měsíčně. Ročně to je nějakých pět set, šest set hektolitrů. Obvykle uvařím od dvou do šesti várek měsíčně, někdy i víc.

Dá se při vaření piva udělat tak fatální chyba, kvůli které se musí celá várka vylít?
Chyb můžete nasekat spoustu. Zapomenete zavřít kohout a pivo zředíte vodou víc, než chcete. Nenastavíte omezení chlazení - nejvyšší teploty při kvašení nebo na něco zapomenete. Většina věcí se dá nějakým způsobem napravit, i když vaření pak trvá déle a je komplikovanější. Riziko chyb je zejména, když sládek vaří v novém pivovaru, kde to nemá vyzkoušené. Každý pivovar je trochu jiný, má jiné čerpadlo a další nástroje. Proto je dobré první várky dělat s místním sládkem, aby člověk věděl, jak na to.

Dají se udělat i takové chyby, že se třeba přepočítáte při dávkování chmelu. I pak se s tím ale dají dělat kouzla. Tím nemyslím, že by se nějak podvádělo. Jednou se mi takto „omylem“ podařilo udělat nové pivo. Nebylo to úplně takové, jak jsem si představoval, ale další úpravou z toho pak vylezlo úplně nové pivo. Je to jako při jiném vaření - tu přidáte jedno koření, tu druhé.

Pozná běžný štamgast rozdíl, když pivo není uvařené přesně podle receptu?
Je rozdíl mezi minipivovary a velkými pivovary. Velké komerční pivovary míchají suroviny tak, aby je měly standardizované. Stejně tak míchají i jednotlivé várky, cílem je, aby byly všechny identické. U minipivovarů to tak není, tam jsou určité rozdíly mezi várkami, i když minimální. Myslím, že to je svým způsobem krásné. Když se létající sládek snaží uvařit pivo podle stejného receptu v různých pivovarech, tak tam určitý rozdíl vždycky bude, ačkoli recept je stále stejný. To se ani nesnažím zastírat.

Je pro silnou chuť důležitá vyšší stupňovitost piva?
Stupňovitost má určitě vliv, to je základ, ze kterého vycházíte. Jde ale také o to, z jakých sladů vycházíte, jak pivo prokvasíte a jaký máte typ chmele. Je to taková alchymie.

Pijete i pivo od konkurence?
Určitě, člověk musí vědět, co se kde vaří. Dlouhodobě mám rád pivovar Matuška. Z novějších pak Lucky Bastard z Brna, Clock, Břevnov. Ale když jsem s kamarády, kteří pijí Prazdroj, tak si dám klidně i ten.

Proč se při vaření „ale“ v Česku používají často americké chmely?
Jsou chuťově výraznější, ostřejší, úplně jiné než ty u nás. Proto se začaly dovážet. Některé “ale“se dělají i z českých chmelů. Taková perlička je, že když se pro zdejší pivovarské experty dělala ochutnávka nových českých chmelů, tak se chytali za hlavu: „Kdyby my jsme bývali věděli, že přijde boom IPA a “ale“, tak jsme dneska milionáři“. Protože tento typ chmelů se do devadesátých let vyřazoval, protože jim nepřišel pivní. Až teď, když přišla do Evropy vlna minipivovarů, tak se snaží tyto chmely naopak hledat.

Když jdete na sraz s přáteli, vybíráte si hospodu předem podle toho, jaké v ní točí pivo?
To ne. Párkrát jsem se je zkoušel vytáhnout někam do pubu, kde mají třeba dvacet píp. Ale když tomu člověk neholduje, tak s ním půjdu klidně i na Gambrinus. Nemám s tím problém. V dnešní době je už ale jednoduché jít do dobré hospody. V Praze je nějakých pětadvacet minipivovarů, spousta hospod s multi-pípami.

A zašel byste i do vinárny? Jaký máte vztah k vínu?
Určitě si dám i víno, někdy na něj má člověk chuť. Spousta mých kamarádů pije jenom víno. Na takovéto vychutnávání si dám raději červené. Rád u toho přemýšlím, co všechno v něm cítím za chutě. Nebráním se ani tomu ochutnávat cidery. Pivo se ale ve srovnání s vínem často podceňuje. Devadesát devět procent lidí vám například řekne, že k sýru se hodí víno, ačkoli je velmi dobrý i s pivem. Zúčastnil jsem se v zahraničí několika srovnávacích degustací, kde se kombinoval sýr s vínem i s pivem. Pivo má mnohem větší chuťovou škálu než víno.

Na druhou stranu vinařům závidím, že jedno víno - jeden produkt - vám dokážou prodat i čtyřikrát. Začínají burčákem, pokračují svatomartinským vínem a tak dále. My zkrátka prodáme jen jedno pivo. Vinaři se také dokázali spojit a vybudovali například vinařské stezky na Moravě. Konzumentovi dokázali vnuknout ten pocit, že víno je něco lepšího než pivo.

Je mezi pivaři a vinaři určitá rivalita?
Ještě ne, ale myslím, že to časem přijde. Časy se sice mění, ale pivo má u nás zatím stále image lůzra, má nálepku levného alkoholu. Myslím ale, že během nějakých deseti let se to změní. Dnes je v každé kavárně na konci nápojového lístku vinný lístek, pivo má tak dva řádky mezi nealko nápoji. Za deset let tam bude běžně také pivní lístek a bude se vymýšlet párování různých typů piv s pokrmy. Myslím, že vinaři pak budou dělat žárlivé scény. Ale zatím to tak není, zatím to jsou jen takové výstřelky. Rozmanité chutě nových piv jsou úžasné, ale lidé je nejprve musí vzít za své. Pro většinu lidí je u nás vrcholem rozmanitosti Oktoberfest.

Dělají se u nás ještě někde vyloženě špatná piva, nebo za průšvihy může většinou špatný výčep?
Myslím, že pokud se v dnešní době někdo snaží prodávat špatné pivo, tak je sebevrah. Výčep je samozřejmě kapitola sama o sobě, ale i ten se už v mnohém zlepšuje. Pivovary si nemohou dovolit žádné velké kiksy, jinak by skončily. Pokud jednou někomu přivezete špatné pivo, tak podruhé už si od vás neobjedná.

V čem dělají výčepní nejčastěji chyby?
V nedostatečné čistotě a sanitaci výčepních cest. Když každý večer odrazí sud, propláchnou výčepní cesty a jednou za týden sanitují, tak by to mělo být v pořádku. Ale ať si každý sáhne do svědomí, jestli to tak dělá.

Stane se, že pivo vrátíte prostě proto, že se nedá pít?
Ano. Ale v poměru ke všem těm vypitým a zaplaceným pivům to je minimum. Když už pivo vrátím, je zajímavé sledovat reakce obsluhy. Často řeknou: „Všichni to tu pijí a nikdo si nestěžoval“. V tom případě zaplatím a příště už tam nejdu. Jinde pivo odnesou a přinesou nové a ještě se přijdou zeptat, jestli už je v pořádku.

Podílel jste se na založení pivovaru ve Varnsdorfu a v Děčíně. Není vám líto opouštět „své děti“ - dobře zavedené podniky? Vracíte se tam někdy?
Docela mě to mrzelo u mého prvního pivovaru Kocoura ve Varnsdorfu, protože se jmenuje po mně. Nakonec jsme se ale s majitelem rozešli. Práce létajícího sládka mi vyhovuje. Na důchod bych si ale chtěl nějaký pivovárek koupit. Už mám u Děčína vyhlídnuté prostory, nakoupím si sudy ze zahraničí a budu dělat speciály. Chtěl bych dělat piva, která jsou ležená v dubových sudech po whisky nebo po bourbonu. Chtěl bych dělat něco úplně nového, možná i trochu ulítlého. To je ale budoucnost. Určitě bych nechtěl přímo hospodu, na to bych neměl nervy.

Dá se dobré pivo uvařit i doma na sporáku?
Je to pakárna, ale dá se uvařit. Místo čerpadel a různých přístrojů musíte ovšem dělat všechno ručně. V Česku je řada domovarníků, vaří si pivo pro radost. Někteří mají doma ve sklepě i celkem sofistikovaná zařízení. A někteří si dokonce časem založili i své malé pivovárky. Ve Spojených státech je spousta kluků, kteří začínali v garáži a dneska mají obrovské úspěšné pivovary. V Americe je skoro milion domovařičů, v Česku jich je několik tisíc.

Češi často považují sami sebe za pivní experty. Jak na tom podle vás reálně jsou?
My jsme si dlouho mysleli, že jsme v pivu mistři světa zkrátka proto, že toho piva vypijeme nejvíc. Ale ve skutečnosti to tak růžové nebylo. Každá hospoda měla jeden druh piva a nazdar. Myslím, že v dnešní době už je to lepší, lidé už vědí třeba, co to je „ale“. Když jsem psal před lety jeden ze svých prvních článků o „ale“, tak mi korektorky odpověděly, že asi neumím gramatiku, když nepíšu čárku před ale. Když se dříve řeklo „americké pivo“, tak vám lidé hned opáčili, že to je patok. Přitom v Americe jsou tisíce pivovarů, které mají úžasná piva, a od kterých bychom se mohli učit.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.28.05.2017 08:353