Historie a současnost Moucha Brewery

Naše piva vaříme (od léta roku 2016, dříve létající pivovar) v areálu bývalého pivovaru Braník a nabízíme stále se rozšiřující škálu spodně kvašených piv.

Mušárna je náš soukromý klub, ve kterém můžete slavit, školit a pořádat různá setkání. Na léto bude v provozu i zahrada s grilem, tak neváhejte a přijďte se podívat.
Zdroj:Stránky Moucha Brewery, 2017


Více na stránkách pivovaru

Pivo není tak složité, říká nejmladší sládková

Publikováno:před 12 měsíciZdroj:Metro.czAutor:Filip Jaroševský

V Branickém pivovaru se již několik měsíců opět kouří z komína. Svůj domov tu totiž našel kočovný pivovar Moucha, díky kterému v okolí opět zavoněl slad a chmel. Na to, jak místní pivo chutná, tu dohlíží nejmladší sládková v Česku Daniela Tallová. Její cesta do Braníka vedla přes domácí experimenty v podobě vaření piva v několika kyblících po pomáhání při rekonstrukci budovy pivovaru, kde je nyní také akcionářkou.

„Na začátku jsem ze strachu a zodpovědnosti usínala hodně těžko. Přece jen děláte s technologií za miliony. Dnes už mě ale v pivovaru nepřekvapí žádný zvuk,“ říká jednadvacetiletá sládková.

Jak chutnalo první pivo, které jste vyrobila?
Dalo se pít. V osmnácti jsem se do výroby piva zbláznila, studovala, jak se dělá, a začala experimentovat. Bylo z toho ale hrozně svinstva, takže mě s tím naši vždycky vyhodili do koupelny. O tom, jak je těžké dodržet správnou hygienu, nemluvě. Když jsem vyrobila pár slušných várek o několika desítkách litrů, začala jsem se zajímat o to, jak se pivo dělá ve velkém a jak tím vydělat peníze. Občas si ale zavzpomínám a uvařím si doma, v Husinci u Prahy, nějaký ten experiment.

Proč jste si jako své povolání vybrala právě sládkovou?
Když jsem dostudovala gymnázium, přišla otázka, co dál. Došlo mi, že mě studium nenaplňuje, že chci něco opravdu dělat. Dát tomu nějakou hodnotu. Začala jsem tedy studovat podskalskou pivovarnickou školu a k tomu ještě dálkově vysokou zemědělskou v Suchdole.

Kde jste poprvé zkusila vařit naostro?
Měla jsem to štěstí, že jsem na sociálních sítích poznala několik mladých sládků z lokálních pražských pivovarů, kteří mě k řemeslu pustili. Vařila jsem tak pivo třeba v Šediváku, u Bulovky nebo v Úněticích. Nikdy mě ale nelákala velkovýroba. Tam se na pivo nemůžete pomalu ani podívat, ani si sáhnout.

Říká se ale, že větší pivovary mají lepší záruku dodržování standardní kvality...
V laboratořích kontrolují každý detail. To bezesporu. Pro mě pak ale z toho procesu mizí to hezké. Co vím, sládkové, kteří sedí za počítačem a denně musí splnit limit, jsou spíš nešťastní. To se mně stát nemůže. Já když mám práci hotovou, jdu prostě domů a je na mně, co dělám.

Setkala jste se s kritikou?
Necítím se ještě být úplně sládkem, jsem stále na začátku, proto vítám každý názor. Spíše ale ocením názor zkušenějšího pivovarníka než nějakého pivního specialisty.

Práce v Mouše je vaše první větší pracovní zkušenost. Proč právě tady?
S vlastníkem pivovaru Petrem Mouchou jsme se seznámili na jednom pivním festivalu. Hodně rychle nám došlo, že máme na pivo podobné názory. Právě se náhodou chystal investovat a zakotvit v Braníku, slovo dalo slovo a po pár měsících jsem už vařila v Braníku.

Vaří se u vás často?
Dvakrát týdně. Máme stále malou kapacitu. Do budoucna bychom tu ale rádi vařili každý den. Jedeme totiž maloobchod a dodáváme do vlastních hospod. Poptávka se tedy zvyšuje.

Kam podle vás kráčí česká pivní kultura?
Myslím, že se v poslední době nosí dělat z piva malinko víc. Nejdůležitější je u něj přece pitelnost. Teď mám ale pocit, že v pivu dnes každý hledá složitosti a vady. Na to, abychom poznali, zda je pivo dobré, přece nepotřebujeme davy odborníků.

Stále platí, že se Češi dělí na stádo konzervativců či naopak experimentátorů?
Aly, stouty, to jsou piva, kterým já osobně příliš neholduju. Technologicky jsou sice mnohem jednodušší, pokud ale pomineme nějaký marketing okolo, jde o nápoje spíš na cucání než k pití. Vaříme hlavně spodně kvašená piva, takže konzervativním typům umíme vyjít vstříc. Speciály ale po nás chtějí zákazníci neustále.

Pivo začal vařit doma na plotně, teď má svůj pivovar

Publikováno:před 12 měsíciZdroj:Patalie.czAutor:Martin Kavka

Nejdříve přitom experimentoval s pivem doma na plotně, pak ho vařil v tzv. létajícím pivovaru (kočovný pivovar bez vlastní budovy – pozn. red.) a nyní už má konečně své místo v pražském Braníku. Po pár letech zkušeností říká, že nejtěžší je uvařit dobrou desítku. A protože mu nechutnají svrchně kvašená piva, dělá výhradně české ležáky plzeňského typu.

Vařit pivo napadlo mnoho z nás, ale málokdo to opravdu uskuteční. Jaká byla tvoje cesta?
Nápad udělat pivovar jsem dostal mnoho let nazpátek při návštěvě u jednoho kamaráda. Jezdíme k němu na statek, kde měl nevyužitou stodolu, ve které by mohl být. Začal jsem o tom zjišťovat více a šel jsem i do opravdového pivovaru na praxi, abych se něco naučil. Dělal jsem také první pokusy s pivem, později jsem vlastní pivka vyráběl v létajícím pivovaru a zkusil jsem je distribuovat do restaurací. A navíc jsem se přihlásil i na střední školu. Tento rok jsem maturoval.

Jaké to je, vrátit se po tolika letech do školy?
Byli jsme dálkaři ve věku od třiceti do sedmdesáti, takže to bylo v pohodě. Spolu se mnou chodili do školy lidé, kteří neměli ambici založit pivovar. Prostě o tom jen chtěli něco vědět a dnes si vaří pivo doma na plotně.

Počkej. Doma na plotně?
No jasně. Tak jsem začínal i já. A není to tak dávno, kdy si naše babičky taky vařily pivo doma. Třeba moje babička dělala za války pivo z cukru. Všechno se dá, když to zkvasí. Vyrobit pivo znamená pomíchat vodu, slad, chmel… Není to vlastně nic těžkého. Samozřejmě ale o tom člověk musí něco vědět, nebo alespoň mít okolo lidi, kteří mu jsou ochotní poradit nebo pomoct.

S pivem jsi začal před pár lety. Čím ses živil předtím?
Řadu let jsem dělal reklamu a marketing. Jenže dnešní marketing už není o kreativitě, ale o číslech v excelových tabulkách. Zažil jsem jeho zlaté časy v 90. letech, ovšem to už je pryč. Tvůrčí lidé z marketingu dávno zmizeli. Proto jsem chtěl začít dělat něco jiného – pivovar je navíc taky tvůrčí činnost, spjatá s přírodou, zemědělstvím, a vzhledem k tomu, že pocházím částečně ze zemědělské rodiny, tak k tomu mám bližší vztah. Také je mi blízké, když něco vytvoříš a lidé to ocení.

Předtím jsi měl létající pivovar, který mohl vařit pivo kdekoliv. Teď jsi přistál v Braníku v bývalém pivovaru. Jaká je to změna?
Od začátku jsem chtěl stavět pivovar, chtěl jsem mít svůj prostor. Povedlo se to, když jsem se náhodně seznámil s pár lidmi z Braníku, slovo dalo slovo, sešly se investice a pivovar opravdu vznikl. Je to samozřejmě výrazná změna – k lepšímu, ale zároveň je to samozřejmě v mnohém i obtížnější. Létající pivovar jsem mohl kdykoli zabalit, prodat zbylé sudy a byl by konec. Teď mám větší zodpovědnost. Ale benefit je, že tady můžeme dát pivu nadstavbu v podobě různých rautů, oslav, firemních oslav apod., protože máme prostory přiléhající k samotné varně.

Když jsi začal vařit pivo, jaké byly první reakce?
Hodně lidem pivo chutnalo, ale byly i negativní komentáře. Když jsem ještě fungoval v létajícím pivovaru, někteří lidé mě vnímali dokonce jako podvodníka.

Jak jsi to snášel?
Tak to holt je. Každý, kdo chce, si může založit nějaký pivní server, začít komentovat, psát o pivech a třeba je i hanět. A vždy si získá nějaké fanoušky. Nepřikládám tomu větší váhu, než to má. Rozčilovat se nad tím, že někdo napíše něco špatného, to není k ničemu. Ať si píše. Já místo toho raději vařím pivo. Když vyrobíš pivo, můžeme diskutovat, jestli je dobré, nebo špatné. Ale základ je nad nikým se nepovyšovat, před nikým se neponižovat a stát si za svým.

Tvoje piva jsou výhradně spodně kvašená. Proč?
Zkoušel jsem všechna možná piva, ale mně svrchně kvašená piva prostě nechutnají. Rozhodli jsme proto vařit ležák plzeňského typu, protože to je naše, české pivo. Dá se vymyslet řada variant, různě stupňovitých, různě barevných, různě chutnajících spodně kvašených piv. A zbytek – ale, IPA apod. – zkrátka necháme jiným. Nechci si hrát na nějakého extra zkušeného člověka, ale mám za to, že vyrobit kvalitní, dobrý ležák je daleko složitější než udělat svrchně kvašené pivo…

V čem?
Je to složitější technologicky, ležák má nějaké parametry. Spousta aleů se nějak pomíchá, něco z toho vyleze a vždycky to můžeš vydávat za záměr. Ale když se ti něco nepovede na ležáku, není pitelný, nemá správné atributy, tak je to poznat.

A největší kumšt je co?
Udělat dobrou desítku, kde je málo extraktu. Desítka je vodovější a je těžké udělat ji tak, aby byla pitelná. Je větší výzva udělat dobrou desítku nebo jedenáctku, ke které se budou lidé vracet, než vyrobit třeba nějaký ale.

Teď máš v nabídce jedenáctku Mouchu, dvanáctku Moniak a v tancích leží ještě Branická čtrnáctka. To je konečný stav? Nebo jaká piva plánuješ dál?
Kdepak. Teď vyrobíme čtrnáctku, kterou jsme si vymysleli, ale do budoucna přichystáme zase něco dalšího. Pořád se to bude vyvíjet, pořád budou nějaké novinky. Teď se chci hodně zaměřit i na gastronomii, která s pivem hodně souvisí. Mám kamaráda, výborného kuchaře, který vedl různé restaurace, společně chceme pořádat rauty a akce s vysokou gastronomickou úrovní. To je další věc, nad kterou hodně přemýšlím.

Co byla ta největší patálie, kterou jsi musel překonat?
Asi rozhodnout se jít do rizika, přijmout tu zodpovědnost a rozjet vlastní pivovar. To byl nejtěžší krok. Kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý, že jo? Riziko buď přijmeš, nebo ne. Další věc je pak schopnost s tím rizikem pracovat – spousta lidí ho bere jako výzvu, ale pak končí krachem. To se může stát každému, ale znamená to, že nestačí jen chtít, ale musíš taky něco umět. Těší mě, že jsme akciová společnost, v níž jsou spolu se mnou další akcionáři, Češi, lidi, kteří jsou v pohodě, že nebereme žádné dotace, platíme daně, chováme se normálně. I když je to s nastupující garniturou „Burešů“ čím dál těžší. Ale s tím se musíme taky popasovat.

A nebyla patálie najít sládka? V tvém případě tedy sládkovou…
Pomohla mi náhoda, teď je jednou z akcionářek. Je to 20letá slečna, a i když zatím dělá školu, je opravdu výborná. Lidsky i pracovně ji považuju za jednu z nejlepších, co jsem kdy potkal. Nejenže dělá dobře svou práci, ale má i nadšení, ochotu, schopnost řešit problémy, což je ve výrobě extra nutné.

Podobných malých pivovarů jsou v Česku stovky. Jak těžké je prosadit se mezi nimi?
Kdybych měl roční rozpočet 100 milionů na marketing, tak je to lehčí. Ale mám nulu, když nepočítám náklady na tisk etiket apod. Je to těžké, ale tak to máme všichni. Věřím tomu, že když člověk funguje dlouhodobě, investuje peníze zpět do firmy, stará se o rozvoj, nekupuje si blbosti jako nová auta, tak časem dostane i ten rozpočet. Hezký případ je Bernard, což je pivovar, který prošlapal cestu ostatním malým pivovarům. Dodneška ho lidé vnímají jako malý a rodinný, přestože už je to velký pivovar. To vnímám jako velký úspěch – nezkazit si produkt, nedělat co nejvíc piv za každou cenu. Člověk by si měl říct – potřebuju v životě tolik peněz a tolik radosti, a když to bude vyvážené, nemusí stavět další varnu.

Takže tvůj cíl není vyrůst ve velký pivovar?
Když máš desetitisícové výstavy, velké varny, tak se ocitneš na jiném trhu. Musíš zákonitě ubrat na kvalitě, bojovat cenou… O tom jsem přesvědčený. To není moje cesta – chci si sám dohlídnout na kvalitu. Navíc práce je součástí života, a když se do ní člověk netěší, nemá smysl. Doufám, že pro mě bude mít pivovar smysl pořád. Nechci být jen akcionář, sedět na Bahamách a hrát golf.

V Bránickém pivovaru se opět vaří pivo

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Filip Jaroševský

V Braníku to zase voní chmelem. Do vaření piva se tu v prostorách bývalých stájí pustil minipivovar Moucha, který si tu coby nový nájemník zřídil svou domovskou základnu. Jak říká jeho zakladatel Petr Moucha, pivovar Moucha dolítal a přistál v Braníku.

„Čtyři roky jsme fungovali jako takzvaný létající pivovar, tady pivovar bez domova, který vaří, kde se dá. Nyní máme radost, že jsme zakotvili,“ říká Petr Moucha kontrolující teplotu v nerezovém kotli takzvané varny plné sladiny a mláta.

V pivovaru ve čtvrtek ráno začali vařit první tisícovku litrů chmelového moku, která, pokud se várka podaří, poslouží k pití. Pivovar přitom dělá při jeho výrobě čest označení minipivovar. Na výrobu zde stačí tým o třech lidech.

„Postupně bude samozřejmě výroba větší a náročnější. S tím, co tu nyní vidíte, je v budoucnu možné vařit až pět tisíc hektolitrů piva,“ popisuje Václav Potěšil z firmy Pivo Praha. Ta dodala potřebnou technologii k vaření piva, jako je takzvaná varna, kde se pivo vaří, spilka, kde pivo kvasí, a ležácký sklep, tedy místo, kde pivo zraje.

Proces je stále v první fázi, a tak by ochutnávání kouřícího moku bylo bohužel předčasné. Ač jde pouze o zkušební provoz, pro Branický pivovar je to obrovský krok kupředu. Po devíti letech zde vzniká první pivo od přesunutí výroby piva Braník na Smíchov. „Je to hodně dobrý pocit, když tohle místo opět plní svůj účel, byť ne v prostorách hlavní budovy,“ dodává Moucha.

Tým pivovaru, oděný do stejnokrojových černých triček s potiskem much lezoucích jeho nositelům po zádech, má kromě počtu členů ještě jedno specifikum. Sládkovou zde dělá Daniela Tallová, která coby studentka střední pivovarnické školy aspiruje na nejmladší sládkovou v Česku. „Pořádně si nás vyfoťte, ať je vidět, že nejsme žádná parta buclatých pivovarníků, jak bývají vyobrazováni,“ usmívá se Petr Moucha.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.07.12.2016 01:053