Historie a současnost Malešického mikropivovaru

Malešický mikropivovar jsme vybavili vlastní experimentální varnou s obsahem jedné várky 40 litrů. Toto luxusní, v Bavorsku vyrobené zařízení, prezentuje na veletrzích i prestižní světová značka Schulz z Bamberka a využívá jej například vyhlášená sladovna Weyermann. pivovar
Díky tomuto modernímu a v Čechách dosud unikátnímu vybavení, budeme vařit vlastní piva s výraznou vůní a chutí ve stylech, které u nás nejsou příliš známé.

Naše dobré vztahy v oboru nám umožňují angažovat nejlepší domácí a zahraniční sládky, kteří právě u nás uvaří své originální, limitované várky.
Kromě našich vlastních domácích várek připravujeme také originální piva dle vlastní receptury, která se budou speciálně pro Malešický mikropivovar vařit u nás i v zahraničí. Na deseti výčepních kohoutech najdete samozřejmě také sortiment těch nejlepších českých regionálních pivovarů nebo privátních zahraničních značek.
Atraktivní pivní lístek pro nás sestavuje Pavel Borowiec, šéfredaktor Pivo, Bier & Ale.
Zdroj:Stránky 'Malešického mikropivovaru'


Více na stránkách pivovaru

Konečně v Malešickém mikropivovaru

Publikováno:před 3 letyZdroj:Brutally Honest

Plán na nedělní oběd zahrnoval: návrat do civilizace po nemoci v podobě návštěvy nějakého zařízení, kde by se dalo sehnat dobré pivo a maso. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na Malešický mikropivovar, kam jsem se chystala v podstatě od jeho otevření (takže už zhruba rok), ale došlo na něj teprve teď. Spoiler: vybrala jsem dobře :- )

Pivovar je sice trochu zašitý, ale dá se tam dostat za pár minut busem např. z Želivárny nebo ze Skalky. Trochu mě mrzí, že už jsem letos nestihla zahrádku, která na fotkách vypadala lákavě, nicméně i vnitřek je velmi příjemný. Podnik je rozdělený na několik částí, což jsem ocenila, jelikož si díky tomu člověk může v danou chvíli vybrat klidnější nebo naopak živější místnost a oddělit se od nežádoucích vedlestolujících (např. hlučná rodinka). A nekuřácké prostředí už je naštěstí pro slušnější pivovarské restaurace samozřejmostí.

Na čepu bylo 10 piv, jejichž seznam se nacházel už venku (stejně jako denní menu) a pak v podobě lístků na stěně. Pivovar nabízí dvě vlastní piva – dvanáctku ležák a jedenáctku pale ale. Obě piva se jmenují Originál. :- ) Dále byly k dispozici například Hubertus, Lobkowicz (tmavý a ale), polotmavý Kynšperský Zajíc nebo žitná IPA No Idols! z Clocku (která ale k zarmoucení mého milého došla, tak jsem mu ji koupila alespoň jako lahváče). Dala jsem si nejprve místní dvanáctku a nejprve mě u ní nepříjemně překvapil vyšší říz, který nemám ráda (bublinky...), ale nakonec se dala vypít, aniž bych se cítila jako balón. L. si dal ten pale ale, který mi přišel povedenější – byl nevtíravě hořký a hezky voněl po citrusech. Výhodou je, že mají víc ležáků, takže člověk není odkázaný na tu jejich dvanáctku, když mu úplně nesedne. Což ještě neříkám, asi jí dám ještě další šanci.

Jelikož jsem měla maso za uplynulé dva týdny jen jednou, tak jsem nejdřív pomýšlela na krkovici nebo panenku, ale nakonec jsem zvolila něco lehčího – steak z lososa s praženým sezamem a bramborovo-karotkovým pyré za 195 CZK. L. si ho po obvyklém dloouhém přemýšlení dal taky a ještě jsme si rozdělili coleslaw za 45 CZK. Maso bylo skvěle křehké a ten sezam nejen dobře vypadal, ale i chutnal, zkrátka byl to asi jeden z nejlepších lososů, co jsem měla. Pyré bylo taky super, bylo lehké a díky té karotkové části takové svěží chuti, takže by klidně mohlo být omaštěno i o něco míň. Coleslaw měl klasickou podobu, což mám ráda, a byl velmi dobře ochucený, akorát nám přišel moc majonézovitý. Celkově kuchyně udělala dost dobrý dojem, budu tu chtít určitě zkusit i další jídla.

Druhým pivem tohoto dne se stala polotmavá dvanáctka Kynšperský Zajíc. Ta mě očividně neurazila, ale ani nenadchla, protože si o ní nevybavuju nic konkrétního. No jo, už je pro nějaký nový polotmavý celkem těžký, aby mě nadchlo, protože je to jeden z mých nejoblíbenějších druhů piv. L. měl dále třináctku Fabiána chmeleného zeleným chmelem z Hostomic pod Brdy a Red IPA Twist z Clocku a oboje si pochvaloval.

Co se týče prostředí, tak bych ještě ráda pochválila hudbu. Tady se ukázalo, jak ještě nejsem úplně zvyklá na svět mobilních aplikací při mém myšlenkovém pochodu "tyjo, co to je jenom za písničku..." a po chvíli "vždyť mám vlastně Shazam". :- D Byla to mimochodem tahle. Obsluha byla taktéž fajn (hlavně naše servírka teda; pán za barem byl takový dobře nevrlý). Každopádně jsme usoudili, že se chceme do Malešic brzo vrátit. Například teď o víkendu 31. října až 1. listopadu bude Dýňový masakr a menu vypadá dost dobře. Nebo se chystá svatomartinská husa, kterou bych si letos docela dala :- )

Tak jsem se Dýňového masakru nakonec opravdu zúčastnila :- ) A dobře jsem udělala, protože na husu jsem se pak nikam nedostala :- /

Kamarád si dal dýňovou polévku (já si ji původně chtěla dát taky, ale byla se smetanou) a byl spokojen.

Já jsem měla tu čest s touto kachnou s variací knedlíků a dýňovým zelím a maso bylo sice skvělé, ale opravdovým hrdinou pokrmu bylo trochu překvapivě zelí, to bylo něco úžasného :- ) Knedlíky mě překvapily akorát tím, že jsem je musela z větší části konzumovat suché.

Z piv jsem měla kromě Hubertusu polotmavou čtrnáctku Knír (Matuška, velmi dobré) a jedenáctku amber ale Magická Karkulka z Třebíče (taktéž dost povedená).

Pro úplnost jsem při třetí návštěvě ochutnala ještě steak z vysokého roštěnce s pepřovou omáčkou a opečeným bramborem ze stálého lístku za 235 CZK (foto bohužel ztraceno v nenávratnu) a pokrm mi sice chutnal, ale pepřová omáčka byla na mě moc pepřová (no jo, to se dá čekat a vím, že zním někdy jak Trautenberk, ale pro mě to prostě bylo moc, no :- D), což mi trochu kazilo dojmy z té slušné flákoty masa. Brambory byly hodně dobré, a to se nad nimi jen tak nerozplývám :- )

Na lístku je ještě pěkných pár věcí, které chci vyzkoušet (např. burger nebo domácí nudle), a piva byla vždycky super, takže se Malešice rychle zařadily mezi mé oblíbené pražské pivovary.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.11.2015 23:051