Historie a současnost minipivovaru Luční bouda

Luční Bouda
Luční bouda je nejen největší a nejstarší horskou chatou Krkonoš, ale má i nejvýše položenou restauraci ve výšce 1410 m nad mořem.
Wiesenbaude, Stará česká, Bílá nebo Stará Rennerova bouda, tak se v minulosti nazývala ta nejstarší krkonošská hřebenová chata - Luční bouda.
Leží na křižovatce několika starých tras ve výšce 1410 m n.m., poblíž státní hranice s Polskem, uprostřed vzácné Bílé louky a především u nejznámější Slezské stezky. Ta byla od konce 15. století důležitou spojnicí mezi vznikajícími hornickými středisky na obou stranách hor - polské i české. Hojně ji využívali i turisté při svých cestách po Krkonoších a především pro výstup na Sněžku. Ke štítu Luční boudy byl dokonce připevněn zvon, který budil nocležníky, aby nezmeškali jedinečný východ slunce na Sněžce. Po výstavbě lanovky na naši nejvyšší horu došlo k odklonu turistů.

Založení Luční boudy
Názory na vznik Luční boudy se rozcházejí. Podle pověstí, jejichž kořeny sahají do období hraničních sporů o Sedmidolí před třicetiletou válkou, byla založena jedním ze dvou hraběcích synků, který se zde ve sporu o dědictví schoval před svým silnějším bratrem. V malém přístřešku z větví tady nemocný a slabý čekal na smrt. Takto jej zde nalezl starší bratr, který se ustrnul nad jeho osudem a odvezl ho do bezpečí do údolí. Jako pomník usmíření zde postavil dřevěnou boudu, která měla dále sloužit jako místo odpočinku pro pocestné. Jiná verze uvádí, že boudu založil mladý manželský pár českých bratří, jako své hnízdečko lásky. Prchali totiž před pronásledováním pro víru.
To jsou však jen pověsti. Při rekonstrukci roku 1869 byl objeven mlýnský kámen s vytesaným letopočtem 1623, a tím se dříve datovaný vznik boudy z roku 1625 posunul o pár let dozadu. Dle všech současných důkazů musela Luční bouda stát na svém místě již od druhé poloviny 15. století.

Luční bouda od svého založení do roku 1938
Luční bouda byla významným centrem budního hospodářství se 100 hektary pastvin a luk, s několika desítkami kusů hovězího dobytka a koz. pivovarStáda se přes léto pásla na okolních pláních Bílé a Čertovy luky spolu s dobytkem z Rennerovy a Scharfovy boudy. Na širokých pláních Krkonoš se rovněž sklízelo seno, na kterém, uloženém v půdním prostoru, nocovali turisté. Bouda byla proslavená také svými zemědělskými produkty, zejména horským bylinkovým sýrem.
Během své 400leté historie prodělala řadu změn. Od svého vzniku až do roku 1857 byla v majetku slavné rodiny Rennerů, kteří byli dědičnými rychtáři horské části vrchlabského panství.
V roce 1625 byla po požáru přestavěna, 1809 byl u ní postaven i tzv. „letní dům“. Kolem roku 1830 se zde tajně usadila penězokazecká dílna. Od svého tchána převzal boudu v roce 1857 Václav Hollmann, který ji v roce 1875 podstatně rozšířil pro potřeby turistického ruchu. Od roku 1868 se na Luční boudě využívalo toku Bílého Labe, kde bylo za pomoci vodního kola poháněno různé domácí zařízení, máselnice a kolébka. V roce 1876 ji získal Kryštof Haering, ochránce přírody, který tu provozoval meteorologická pozorování. Z padesátých let 19. století pochází i pamětní kniha pro zápisy pozorování přírodovědců, kterou založila na Luční boudě botanička Josefina Kablíková. Luční bouda se stala nejen místem pobytu a setkání přírodovědců, ale s oblibou ji navštěvovala i řada umělců a literátů, například Karel Hynek Mácha, Vítězslav Hálek, Quido Mánes a další.
Od roku 1886 až do roku 1945 byla v majetku bratří Bönschů. Přikoupili i Scharfovou boudu, kde byl chován dobytek a zřízena pekárna.
V roce 1914 Luční boudu přestavěli na největší boudu Krkonoš se 100 pokoji.

Luční bouda v průběhu 2. světové války
Druhého října 1938 po Mnichovském diktátu, při ústupu československé armády z hranic vyhořela. Podle názorů české strany požár založily německé oddíly, které boudu obsadily. Němci naopak tvrdili, že bouda lehla popelem při ústupu českých vojsk z pohraničí. Tato verze byla uznána za oficiální a majitelé Wilém a Wincenzz Bönsch dostali odškodné 1 560 000 říšských marek (13 milionů českých korun). Strategická poloha Luční boudy rozhodla o okamžité renovaci a obnově. Projekt výstavby vypracoval majitelům známý architekt, diplomovaný inženýr Ludwig Stigler z Berlína, který celou výstavbu i vedl. Veškeré dochované plány jsou uložené v Okresním archivu ve Vrchlabí.
Ještě v roce 1938 se začalo s pracemi, zajistilo se náhradní zásobování pitnou vodou z pramene ve svahu nad boudou, zároveň bylo v menší budově nainstalováno ústřední topení. V říjnu toho roku se provedlo provizorní zastřešení boudy, aby byla uchráněna před nepřízní zimy. Během krátké doby vybudovali tesaři noclehárnu jako nouzové ubytování pro personál a dělníky. Byla zároveň vystavěna kuchyň. Protože němečtí dělníci byli odveleni na frontu, bylo na stavbě nasazeno několik desítek francouzských a ruských dělníků. Pracovali zde také Češi.
Stavba byla chloubou německé říše a její dokončení na velikonoce roku 1940 bylo oslavováno v celém kraji. pivovarDokonce se přijel podívat i nacistický funkcionář Konrád Henlein.
Bouda byla nadstandardně vybavena pro německé turisty a poskytovala jim dokonalé zázemí. Vedle dobře vybavených pokojů byly vystaveny také čítárny, herny, opravny lyží, prádelna, sušárna - ta se zachovala na boudě dodnes.
Velký důraz se kladlo na hospodářské křídlo. Zde byly chlévy pro dobytek, místnost pro porážku, udírna, kovárna, lednice a další.
Až do konce války byla využívána jako výcvikové středisko wehrmachtu, probíhaly zde kurzy radistek německého letectva a také tu byly ubytovávány děti Hitlerjugend.
Konec války a osvobození československými vojáky dne 15. května 1945 přetnul tuto éru.

Luční bouda po roce 1945
Po konfiskaci německého majetku po 2. světové válce byla Luční bouda spravována různými organizacemi, jednou z nich byl i tehdejší ČSTV. Za této éry sem přijížděly stovky dětí na školní pobyty či lyžařské výcvikové kurzy. Od Luční boudy v té době vedl malý lyžařský vlek. V roce 1991 ji získal Klub českých turistů a pořádal zde své hromadné akce. Nejsmutnější roky v novodobé historii Luční boudy byly 2002-03, kdy byla bouda v soukromých rukách a situace se zhoršila až natolik, že se musela na dva roky zavřít. Zima, čas a nedostatek péče způsobily, že byla Luční bouda ve velmi špatném stavu.
V roce 2004 koupila poměrně zdevastovanou boudu společnost AEZZ, která se od té doby soustavnou prací snaží vrátit tento skvost milovníkům a obdivovatelům hor. Navazuje na dávno zašlou slávu a obnovuje tradice s přihlédnutím na současná ekologická kritéria. Čistička odpadních vod, ekologický způsob vytápění, výroba domácího pečiva tradičním způsobem, to vše naplňuje představy majitelů o životě v tak vzácném prostředí, jako je právě okolí Luční boudy.


Minipivovar a restaurace Luční bouda
Od srpna 2012 si v naší restauraci můžete ochutnat vlastní pivo Paroháč z nově otevřeného minipivovaru Luční bouda.
Pro ty, kteří rádi experimentují, točíme několik druhů piva Paroháč, takže si každý přijde na své. Vyzkoušet můžete tedy nejen klasický světlý či polotmavý ležák, ale i tmavý či pšeničný speciál a svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. Je tu také možnost zahrát si na pana sládka a uvařit si své vlastní pivo, taková nabídka se jistě neodmítá. A ti co spěchají zase dále mohou absolvovat prohlídku pivovaru spojenou s ochutnávkami.

A proč se majitelé Luční boudy rozhodli nazvat nové pivo PAROHÁČ? V okolí Luční boudy se pohybuje stádo asi sto padesáti kusů jelení zvěře. pivovarTy lze večer nebo časně ráno pozorovat z terasy Luční boudy, jak přechází na Studniční horu. Večer stačí otevřít okno z pokoje a naslouchat jejich hlasitému troubení, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě. Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější.

Pivo se vaří 2–3 rmutovým způsobem klasickou technologií ve varně o objemu cca 200 l, kdy jedna várka trvá cca 10 hodin. K vaření používáme vodu z pramene Bílého Labe.

Hlavní kvašení pak probíhá v pivovarských sklepích v otevřených kvasných kádích 7 až 9 dní. Při hlavním kvašení vzniká v pivě alkohol a uvolňuje se oxid uhličitý. Po hlavním kvašení klesají kvasnice na dno a pivo se přečerpává do 10 ležáckých tanků, kde zraje zhruba 1 měsíc a poté je podáváno ke konzumaci. Pivo podáváme nefiltrované a nepasterizované, aby se v něm zachovaly všechny původní výživné látky. Pivo sice na první pohled vypadá jako mírně zakalené a méně průzračné než piva filtrovaná, ale právě díky tomu obsahuje výhradně přírodní látky (vysoký obsah vitamínů řady B, cukrů, kvasinek atd.), je hutnější a působí velmi blahodárně na lidský organizmus.

Blahodárné vlastnosti piva Paroháč můžete také načerpat v našich pivních lázních.
Varna pivovaru je umístěna v prostoru bývalé vinárny, která je vyzdobena historickou freskou z roku 1940, která skvěle podtrhuje krásu měděných varen.
Zdroj:Stránky hotelu 'Luční Bouda'


Více na stránkách pivovaru

Jak uvařit pivo? Stačí učebnice, prohlašuje sládek Paroháče

Publikováno:před 2 letyZdroj:Lidovky.czAutor:Ondřej Stratilík

Paroháč je nejvýše položeným pivovarem ve střední Evropě. Pokud si sem sládek Daniel Szennai před prvním sněhem nenaveze dost sladu a chmele, do dubna je na Luční boudu nedostane.

Poprvé se na Luční dostal na podzim roku 2011. Tehdy jen vypomáhal s výstavbou nových apartmánů. Daniel Szennai se během několika týdnů rozhodl, že už tady zůstane natrvalo.

„Jednou ráno jsem se probudil, byla půlka listopadu, všude za okny půl metru sněhu. To bylo krásné,“ přibližuje Szennai zlomový moment. A když po několika měsících majitelé obří boudy v 1. zóně Krkonošského národního parku řekli, že ve spodních podlažích hotelu rozjedou minipivovar Paroháč, Szennai začal pomáhat tehdejšímu sládkovi.

„Stáčel jsem sudy i lahváče. Jenže máme ruční stáčečku a ze začátku byly hodně velké ztráty – než jsem stočil první dobrou lahev, aby to nebyl podmírák, měl jsem jich sedm v sobě,“ směje se. „Mě to bavilo, ale ekonomicky to úplně výhodné nebylo,“ pokračuje ve vtipném vyprávění. Původní sládek však z Luční podle místní legendy utekl s novou láskou a na Daniela Szennaie v říjnu roku 2012 připadlo vaření piva. Což dělá dodnes.

„Vařím pivo. Ne pervitin!“

Může se zdát, že pro samouka jde o stresující výzvu. Podle Danielových vzpomínek na tom ale není nic složitého. „Když člověk není úplně hloupý a přečte si učebnici, stačí dodržovat suroviny. Proces vaření je za ta léta vymakaný,“ popisuje skromně. Kromě samostudia jej zaučoval i zkušený sládek Milan Maršálek.

Szennai ví, že čistota je základem dobrého produktu. „Ta je strašně důležitá. Stejně jako smysl pro pořádek. Všechno je třeba mít pořádně vyčištěné, než tam nalijete pivo,“ vysvětluje s tím, že neplechu nadělá i minimum zaschlých kvasnic. Jednou se mu očista vymstila. Při večerním umývání si louhem poleptal oči a kolega jej musel rychle odvézt na trutnovskou pohotovost. Sloužící lékař se s ním prý téměř nebavil. „Myslel si, že jsem vařil pervitin,“ je sládkovi zase do smíchu. „Po dvou týdnech sem přišli i s očařkou a zjistili, že nekecám,“ baví se historkou.

Že svou práci dělá správně, potvrzuje rostoucí zájem o produkty značky Paroháč. Spotřeba každý rok narůstá. I proto se musela kapacita varny navýšit z 200 na 500 litrů. Přes léto v ní sládek udělá pět várek týdně. Dalším důkazem je čerstvě natočená polotmavá dvanáctka. Daniel Szennai ji nedělá sladkou, přidává do ní „dost“ praženého sladu. Jde o osvěžující a poměrně lehké pivo, což v téhle kategorii nebývá zvykem. Na Luční je prý pijí především polští turisté a ženy.

Prasata mláto nechtějí. Mají svíčkovou

Díky tomu, že Luční bouda stojí pod Sněžkou ve 1340 metrech, pyšní se Paroháč neoficiálním titulem nejvýše položeného pivovaru ve střední Evropě. Jenže. Voda tu vaří už mezi 95 a 96 stupni, s čímž se sládek musí vyrovnat. A také je třeba naplánovat logistiku. Tedy jak se zásobit před dlouhou zimou.

Loni v říjnu si Daniel Szennai navezl šest tun surovin. V dubnu už byly sýpky prázdné a příjezdová cesta nefungovala – stále ji ještě nemohla projet fréza. Proto se pro slad a chmel musel vydat sám, dodavatelé se báli přijet. „Kolikrát jsme museli ze závějí vytahovat i rolbu,“ přibližuje život na krkonošském hřebenu. Přes zimu je potíž i s odvozem vyvařeného mláta. Na Luční si proto pořídili prasata, ale podle Szennaie je kuchaři naučili jíst zbytky svíčkové a vyhlášených borůvkových knedlíků. Mláto teď čuníky vůbec nezajímá.

Pšeničné nejede

Pokud u minipivovarů platí, že se nedostanou na stejnou cenu jako velké podniky, u Paroháče je tenhle rozdíl ještě markantnější. I kvůli vysokohorské přirážce tu půllitr piva stojí padesát korun. „Ta cena odpovídá kvalitním surovinám,“ reaguje Szennai. „Lidé se moc nediví. Na polské straně hor zaplatíte za teplé a nedobré pivo devadesát korun,“ srovnává.

A zatímco osvěžující „pšenici“ se na Luční příliš nedařilo, a proto přestal toto pivo vařit, velmi dobře jde na odbyt svrchně kvašený IPA (indian pale ale). Čtrnáctistupňového svrchně kvašeného speciálu se tu prý vytočí nad očekávání. „Ty hořké ale se chytly, spousta lidí se pro ně vrací. Tady na horách jsou asi drsnější chlapi,“ myslí si Daniel Szennai. I jemu chutná IPA nejvíc.

Pivovar na horách? Ano, na Luční boudě v Krkonoších!

Publikováno:před 4 letyZdroj:Pohora.czAutor:Jan Haráč

Luční bouda je s výškou 1410 metrů jedna z nejvýše položených chat ve střední Evropě. V čem však drží zaručeně prim je místní minipivovar, díky kterému můžete okusit nejen několik zajímavých druhů piva, ale můžete si také vychutnat luxus v podobě pivních lázní.

Luční bouda poskytuje krkonošským turistům přístřeší už více než 300 let. Svůj zašlý lesk chata získala až v roce 2004, kdy byla zrekonstruovaná. Pivní řemeslo se tady však ujalo teprve nedávno, přesněji řečeno v loňském roce (srpen 2012). Díky tomu můžete ochutnat pivo Paroháč, které má hned několik podob, a sice klasický světlý, polotmavý ležák, tmavý či pšeničný speciál nebo svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. Příležitostně můžete narazit na zázvorový speciál.

Speciální atrakcí je pak vaření vlastního piva, kdy se na chvíli stanete panem sládkem, výsledek bude vždy unikátní a jedinečný Usmívající se. Pro zvědavce, kteří nechtějí pivo jen procedit přes svůj jazyk, ale zajímalo by je, jak pivovar funguje, je tady připravena také prohlídka pivovaru. Ale nebojte, i na ní se ochutnává.

Proč se pivo jmenuje zrovna Paroháč?
V okolí Luční boudy se pohybuje stádo asi sto padesáti kusů jelení zvěře. Ty lze večer nebo časně ráno pozorovat z terasy Luční boudy, jak přechází na Studniční horu. Večer stačí otevřít okno z pokoje a naslouchat jejich hlasitému troubení, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě. Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější.

Originalitu Paroháče zaručuje také voda, ze které se pivo vaří. Nemůže to být žádná jiná než z nedalekého pramene Bílého Labe. Pivo se točí nepasterizované a nefiltrované, aby v něm zůstaly všechny původní látky (vysoký obsah vitamínů řady B, cukrů, kvasinek atd.).

A co ty pivní lázně?
Těch se samozřejmě také dočkáte. Spojení lázeňských procedur a piva Paroháč zaručuje skvělý relax po náročné túře. Těšit se můžete na charakteristickou bílou pěnu při hladině a vůní čerstvě uvařeného piva. Poté následuje léčivý zábal, relaxace na lůžku a masáž šíje. Nezbytnou součástí je pitná kúra v podobě vychlazeného piva PAROHÁČ Usmívající se. Vhodným doplňkem k pivním lázním je finská sauna.

Co když nevím, kde Luční bouda je…
Nachází se na Bílé louce nedaleko Luční hory v Krkonoších. Pokud vám předešlé indicie moc neřekly, tak to zjednoduším. Dojedete do Pece pod Sněžkou a potom už po svých asi deset kilometrů. Nebo ze Špindlerova Mlýna po modré značce (opět asi deset kilometrů).

V okolí je množství atraktivních turistických cílů, ale o tom zase příště anebo se ponořte do mapy KRNAPu ;-)

Paroháč je v oblibě 
už celý rok

Publikováno:před 4 letyZdroj:Deník.czAutor:Jana Mudrová

Nejvýše položený pivovar ve střední Evropě (ve výšce 1410 metrů nad mořem) točí zlatavý mok už celý jeden rok.
Právě to si připomněli v sobotu při Svatovavřinecké pouti návštěvníci Luční boudy, kteří při krkonošské túře přišli ochutnat slavného Paroháče.

Badyán a med
K mání tu je nejen klasický světlý či polotmavý ležák, ale i tmavý či pšeničný speciál a svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. V minulém roce tu vyrobili i různé speciály, například před vánočními svátky se v nabídce objevilo vánoční pivo, ve kterém byl badyán či med. Majitelka Luční boudy Klára Sovová se svými spolupracovníky vsadili na správnou kartu. Věří v oblíbenost pěnivého nápoje, který každý při krkonošských procházkách po této exponované trase okusí.

Za vše mohou jeleni
„Mnoho turistů se snaží vyzkoušet více druhů piva, různě si je mezi sebou ochutnávají, ale samozřejmě nejvíce vyrábíme světlého piva," řekla pro ČTK Klára Sovová.

A proč se majitelé Luční boudy rozhodli nazvat nové pivo Paroháč? „V okolí Luční boudy se pohybuje stádo asi sto padesáti kusů jelení zvěře. Ty lze večer nebo ráno pozorovat z terasy Luční boudy, jak přechází na Studniční horu. Večer stačí otevřít okno z pokoje a naslouchat hlasitému troubení, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě," vysvětlují domorodci.

Pro zájemce pivovar nabízí také možnost uvařit si vlastní pivo či absolvovat prohlídku pivovaru spojenou s ochutnávkami.

Čeká je třičtvrtěhodinová procházka běžně nedostupnými prostory, kde se pivo vaří, scezuje, zchlazuje, kvasí i dozrává. Za asistence sládka lidé pochopí rozdíl mezi slovy kvas, slad, mláto, spilka, mladina a mnoha dalšími pivovarnickými pojmy.

Luční bouda od letošního jara nabízí také možnost strávit čas v pivních lázních, které turistům nabízí koupel, zábal a masáž šíje.

Varna pivovaru je umístěná v prostoru bývalé vinárny, hlavní kvašení probíhá v pivovarských sklepích. K vaření pěnivého moku na Luční boudě používají vodu z pramene Bílého Labe. „Původní kapacita našeho pivovaru byla zhruba 200 hektolitrů piva ročně, nyní jsme ji zvětšili. Povolenou máme výrobu piva do 500 hektolitrů ročně," uvedla pro ČTK Klára Sovová. Upozornila, že spotřebu piva na horských boudách provázejí velké výkyvy, dané sezonou. „V létě je samozřejmě spotřeba piva větší, zatímco v zimě se sem turistů dostane méně," řekla Sovová.

Pivo vyrobené na Luční boudě je možné ochutnat kromě Luční boudy také na Labské boudě, kterou provozují stejní majitelé. Zcela výjimečně bývá pivo na ochutnávkách, například v Praze. Mezi prvními konzumenty byli návštěvníci loňské expozice v Trutnově při vernisáži výstavy Uffomiks v Galerii Uffo. Tam Klára Sovová představila etiketu nového piva, vyrobenou jednou z autorek vystavených exponátů, Kateřinou Bažantovou. Na etiketě, která zdobí pivo z Luční boudy, dovádějí jelen čtrnácterák s laní.

O pivo z Luční boudy je zájem, minipivovar se dočkal rozšíření

Publikováno:před 4 letyZdroj:České novinyAutor:ČTK

V sobotu to bude rok od chvíle, kdy první turisté na Luční boudě v Krkonoších mohli okusit pivo z tamního minipivovaru. O pivo Paroháč je mezi turisty zájem, pivovar se proto již dočkal rozšíření. ČTK to řekla spolumajitelka Luční boudy Klára Sovová. Pivovar umístěný v budově horské boudy 1410 metrů nad mořem je nejvýše položeným podobným zařízením ve střední Evropě.

"Původní kapacita našeho pivovaru byla zhruba 200 hektolitrů piva ročně, nyní jsme kapacitu zvětšili. Povolenou máme výrobu piva do 500 hektolitrů ročně," řekla Sovová. Pivo vyrobené na Luční boudě je možné ochutnat kromě Luční boudy také na Labské boudě, zcela výjimečně na ochutnávkách, například v Praze. Spotřebu piva na horských boudách provázejí velké výkyvy, dané sezonou. "V létě je samozřejmě spotřeba piva větší, zatímco v zimě se sem turistů dostane méně," řekla Sovová.

Pivovar vyrábí několik druhů piva Paroháč nazvaného podle stáda jelení zvěře, která se pohybuje na lukách kolem boudy. Kromě klasického světlého je možné vyzkoušet například polotmavý ležák, ale i tmavý či pšeničný speciál. "Mnoho turistů se snaží vyzkoušet více druhů piva, různě si je mezi sebou ochutnávají, ale samozřejmě nejvíce vyrábíme světlého piva," řekla Sovová.

Na Luční boudě v minulém roce vyrobili i různé speciály, například před vánočními svátky se v nabídce objevilo vánoční pivo, ve kterém byl například badyán či med. O tom, že by minipivovar začal vyrábět také stále populárnější piva s ovocnými šťávami, Sovová neuvažuje. "Chceme být tradiční, takže citronové nebo borůvkové pivo neplánujeme. Lidé si ho s ovocnou šťávou nakonec mohou smíchat sami," řekla Sovová.

Pro zájemce pivovar nabízí také možnost uvařit si své vlastní pivo či absolvovat prohlídku pivovaru spojenou s ochutnávkami. Luční bouda od letošního jara nabízí také možnost strávit čas v pivních lázních, které turistům nabízí koupel, zábal a masáž šíje. Varna pivovaru je umístěná v prostoru bývalé vinárny, hlavní kvašení probíhá v pivovarských sklepích. K vaření piva na Luční boudě používají vodu z pramene Bílého Labe.

Luční bouda patří k nejstarším horským objektům ve střední Evropě. Její historie sahá do 16. století. V roce 1938 při vyklízení českého pohraničí shořela a v letech 1939 až 1940 byla zrekonstruována a dostavěna do dnešní podoby. Bouda se také pyšní nejvýše položenou restaurací v Česku. Více informací je možné získat na www.lucnibouda.cz.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.09.09.2015 17:564