Historie pivovarnictví v Lipníku nad Bečvou
V historii našeho města jsou některá bílá místa. Mezi nejpodstatnější patří fakt, že se nedochovaly přesné zprávy o založení Lipníku, ani zakládací listiny či udělení městských práv včetně práva várečného. Pokud však zalistujeme v záznamech lipenského primátora Martina Zikmundka, tak se dozvíme, že práva várečného se městu dostalo za panování pánů z Kravař, tedy v předhusitské době. Měšťané považovali právo várečné za svou výhradní výsadu a striktně omezovali ostatní městské skupiny obyvatel i šlechtu v provozování výroby sladu, vaření a prodeji piva. V Lipníku toto právo obdrželo 71 měšťanských domů. Od šenku piva dávali pak měšťané plat z každé várky po 6 groších na dva termíny. Podle Zikmundka, jak mnoho kdo z měšťanů byl ochoten dávat platu, odtud pak dostaly domy o 2, 3, 4, i 5 várkách ročně, obec měla možnost uvařit za rok devět várek.
Rozvoj řemesel vedl záhy k vytváření společenstev, tedy tzv. cechů, které měly nejprve význam pro obhajobu práv měšťanů. Ve středověku nebylo pivovarnictví řemeslem, ale výroba piva byla nazývána sladovnictvím. Toto rozhodnutí znamenalo velkou výhodu pro právovárečníky, kteří současně s vařením piva mohli provozovat i jiné řemeslo. Do dnešní doby je vedoucí výroby v pivovaru oslovován sládek. Staré pivo, které se vařilo od Václava do Jiřího (28. 9. – 24. 4.) se nazývalo komperské, v létě se vařilo bílé pivo pšeničné. Městské domy se začaly rozlišovat na právovárečné, které měly právo vaření piva i zařízení pro tuto činnost (tj. pivovar), nákladnické, které měly rovněž várečné právo, ale jen sladovnu, a domy ostatní, které toto právo neměly. Původně se vařilo ve většině domů, později a zřejmě již dávno před rokem 1684 pak ve dvou pivovarech vedle radnice – tzv. Hladišovském a Korigerovském domě. V roce 1684 obec vystavěla za primátora Hladiše městský pivovar v obecním domě č. 13 na náměstí, čímž oba dosavadní pivovary zanikly. V období sporu mezi šlechtou a měšťany o právo vařit pivo, který byl uzavřen v roce 1517 takzvanou „Smlouvou svatováclavskou“ vzniká výhradní právo výroby a prodeje lihových nápojů. Toto právo se nazývalo právem propinačním. Do doby panování pánů z Ludanic nemělo město privilegium na vystavování piva do obcí helfštejnského panství a měšťané se cítili poškozováni konkurencí vrchnostenského piva z pivovarů v Bohuslávkách a Týně. V porovnání s poručníky Kateřiny z Ludanic bylo měšťanům v roce 1557 puštěno výlučné vystavování městského piva do deseti obcí helfštejnského panství. V roce 1593 pustili měšťané v Lipníku Hynkovi Bruntálskému z Vrbna vystavování piva v Oseku. Jiří Bruntálský z Vrbna usiloval takzvaný pivní regál města ještě více zkrátit. Při obnovování městských privelegií kardinálem Ditrichštejnem v roce 1628 bylo městu povoleno vařit a šenkovat pivo kromě Lipníku do dalších sedmi vsí panství. Toto privilegium – vystavovat pivo do sedmi vsí bylo vrchnosti puštěno v roce 1696 na porážku městských dluhů, což nebylo od lipenských radních příliš prozíravé. Od té doby bylo městské pivo výlučně šenkováno pouze v obvodu města a i tu vznikaly s vrchností pro porušování tohoto práva vleklé a nákladné spory zejména v první polovině 19. století.
Dozor nad pivovarem měl magistrát, zápisy o zasedáních psal syndik, jenž měl za to vědro piva z každé várky. Revizi účtů prováděl primátor, purkmistr a tři měšťané. Měšťanstvo si volilo svého hospodáře, který za tuto funkci dostával ročně 20 zlatých. Dozíral nad realitami měšťanstva a jeho opravami, aj. Účty vedl pokladník, rovněž volený měšťanstvem. Prodané pivní várky se dělily mezi měšťany a měšťanky. Zaměstnancem měšťanstva i města byl sládek, jehož povinností bylo vařit dobré pivo, kdežto špatné byl nucen vyšenkovat sám. Sládek byl první, stálý a často jediný sladovník v pivovaru a oslovován byl podstarší, stárek nebo pan starý. Druhému se říkávalo mládek nebo hvozda. Ostatním se říkávalo pomahači a v pivovaru pracoval šrotýř, valeč, lížník, nosičky piv, bednář, ledař. Ti se platili od várky, v pivovaru nebyli stále, přicházeli v den várek nebo k jiným pracem „na zavolání“. Je zajímavé, že tehdy bylo v pivovaru zaměstnáno hojně žen. Nosívaly horké pivo do kádí, vodu do pivovaru, opatřovaly úklid, myly kádě a ostatní pivovarské náčiní. Říkávalo se jim nosičky piv. K jiným profesím patřili šrotýři. Ti vozili slad do mlýna k semletí, později odměřovali na várky, rovněž vozili do pivovaru dříví. Přední šrotýř zodpovídal i za naložení piva k dopravě. Zkušenosti šrotýřů v koulení sudů (sud měl objem v našich zemích 226,4 litrů) se využívalo i při rozvozu piva do hostinců. Pro hrubší práci si šrotýři najímali nádenickou chasu. Nádeníci, kteří váleli sudy se nazývali valeči. Velké sudy se ukládaly do sklepů po líhách, někdy za pomoci provazů. Tyto práce obstarávali lížníci. Ti také ukládali sudy na dopravní vozy. S pivovary byli úzce spjati i ledaři, kteří zabezpečovali pivovarům led. K příslušníkům pivovaru patřil i bednář, který vyráběl, čistil, pobíjel, případně i požahoval sudy. Dřevěné obruče mnoho nevydržely a to jich bylo na sudu šestnáct. Až v polovině 19. století se začaly využívat kované obruče a brzy i válcované, železné. Bednář cejchoval sudy „vorlíčkem“, případně na ně vypaloval čísla. Smolu, získávanou z borovic i smrků, dodávali bednářům uhlíři.
V roce 1822 na základě guberniálního dekretu byli měšťané v Lipníku nuceni zvolit ze svého středu výbor, který dohlížel na nejlepší využití pivního a kořalečného regálu. Měšťané si zvolili výbor o 12 členech v čele s tehdejším purkmistrem Janem ze Sommerfeldtu. V druhé polovině 19. století stojí v čele správy právovárečného měšťanstva osmičlenná správní rada. Po jazykové stránce podléhá měšťanstvo již od konce 18. století germanizaci a do roku 1918 představuje jednu z opor lipenského němectví.
Právo propinační se podstatně změnilo až v roce 1848, kdy panovník rozhodl, že si každý může založit pivovar za úplatu. Tento obnos se po dvaceti letech rozdělil mezi právovárečníky, respektivě majitele propinačních práv.
DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!
Zpracoval Kolář Rostislav z archivních materiálů a osobní dokumentace.


První parní pivovar společenský s.r.o. v Lipníku n/B
V letech 1869 (kdy bylo v českých zemích zrušeno právo propinační) – 1888 bylo v českých zemích postaveno 34 pivovarů.Jedním z nich byl v roce 1886 „První parní pivovar společenský“, který byl zbudován v Lipníku na Novosadech. Výstavbě tohoto pivovaru došlo v důsledku toho, že již dříve stojící Měšťanský pivovar, byl v posledních desetiletích své existence v držení německých měšťanů. Proto jako protiváha byl postaven pivovar ryze český, paradoxně vzdálen jen pár kroků od svého německého konkurenta. Společenský (později Rolnický) pivovar úspěšně konkuroval mnoha starším okolním pivovarům. Podařilo se mu svým pivem proniknout až na Holešovsko a Ostravsko.
Propagování hesla „Svůj k svém“ přinášelo tomuto pivovaru na citlivé národnostní hranici úspěch i dobré zisky. Na jednu várku se v tomto pivovaru uvařilo 60 hl. piva, sládkem zde byl od roku 1899 – 1905 Petr Bachmann.
Kapitál této společnosti není doposud zjištěn.
V době hospodářské krize valná hromada 22.3.1903 rozhodlo o prodeji pivovaru rolnické společnosti, která jej přejmenovala na Rolnický akciový pivovar v Lipníku n/B.


Rolnický akciový pivovar v Lipníku
Jak jsem se již výše zmínil, vzniká 22.3.1903 odkoupením Prvního parního pivovaru společenského.
Kapitál ustanoven 5.5.1903 ve výši 280 000 Korun rozdělený na 1 400 akcií po 200 K, Valná hromada 13.5.1903 zvýšila kapitál na 480 000 K vydáním 1 000 akcii po 200 K. V roce 1908 je uveden kapitál ve výši 351 600 K rozdělený na 1 758 akcii po 200 K. Snížení kapitálu bylo provedeno o neupsané či nesplacené akcii. Na jednu akcii připadá pravděpodobně jeden hlas. Akcie vydány na jméno.
Sládkem v tomto pivovaru byl od roku 1899 – 1905 Petr Bachmann, který zde zůstal z původního společenského pivovaru. V letech 1905 – 1908 zde sládkoval Václav Seichert a jako poslední sládek tohoto pivovaru je od roku 1908 až po jeho zánik roku 1917 zmiňován Václav Pšenička.
Jako ředitel je uváděn v letech 1904 – 1906 Antonín Procházka. Je ale pravděpodobné, že zde působil již od vzniku společnosti roku 1903.
Valná hromada 2.7.1914 rozhodla o prodeji pivovaru právovárečnému měšťanstvu v Lipníku. Pivovar byl přejmenován na Brauberechtigte Schankbürgerhäuserschaft Leipnik, Gesamtheit der Schankbürgerhäuser ( Grobürgerhäuser ) česky Družstvo pivovarské.


Družstvo pivovarské
Vzniklo v roce 1914 odkoupením Rolnického akciového pivovaru právovárečným měšťanstvem v Lipníku, které převzalo veškerá aktiva i pasiva společnosti, nemovitosti a inventář a vyplatilo 200 000 korun.
Sládkem zde zůstal Václav Pšenička z Rolnického akciového pivovaru, který v tomto objetu vařil pivo již od toku 1908.
Vydržel zde sládek až do zániku družstva. Správcem byl pravděpodobně po celou dobu existence Karel Průcha.
Jako ředitel je v letech 1916 – 1917 uváděn Josef Václavík.
I tento pivovar bohužel díky 1. světové válce a silné konkurenci nevydržel moc dlouho. V roce 1917 jej odkupuje První moravský akciový pivovar se sladovnou v Přerově, který zde ihned ukončuje výrobu, a tím vaření piva v Lipníku na dlouhou dobu končí !
Prostory pivovaru jsou dále využívány pouze jako sklad přerovského piva.
V současné době je objekt bývalého pivovaru znám jako internát stavební průmyslovky. Nachází se vedle místního kina na rohu ulice Novosady a Souhradní.


Pivovar právovárečného měšťanstva v Lipníku
Byl vystavěn v roce 1684 za primátora Hladiše ve dvorním traktu obecného domu č.p. 13 na náměstí.
Jak jsem se již dříve zmínil, po jazykové stránce podléhá právovárečné měšťanstvo v Lipníku již od konce 18. stolení germanizaci, proto můžeme tento pivovar nazvat ryze německý.
Sládkem v tomto pivovaru byl v letech 1898 – 1909 Čeněk Romisch a v letech 1909 – 19012 Ludvík Wagner. Na jednu várku se v pivovaru uvařilo 48 hl. piva.
Nedlouho před vypuknutím 1. světové války byl provoz v pivovaru zastaven (1912), neboť nemohl svým pivem obstát v konkurenci s jinými pivovary, zejména s Prvním moravským akciovým pivovarem v Přerově.
Logickým důsledkem pak byla likvidace právovárečného měšťanstva za předmnichovské republiky. Měšťanstvo se sice tehdy počeštilo (v jeho čele stál výbor, doplňovaný volbou jedné třetiny členů, s předsedou, dvěma místo předsedy, jednatelem, pokladníkem a hospodářem), avšak již v roce 1924 byly prodány některé jeho reality (zejména hostinec „U modré hvězdy“ č.p. 24). Další reality i s pivovarem byly prodány v roce 1927 ve veřejné dražbě. Pivovarské budovy bez inventáře koupilo Hospodářské družstvo v Lipníku.
Od roku 1929 probíhala pak likvidace právovárečného měšťanstva, jejíž členové obdrželi finanční odškodnění a rozešli se.
V budově bývalého Měšťanského pivovaru se nyní nachází služebna státní policie.


Pivovar Týn nad Bečvou
Zpráv o tomto týnském pivovaru se mi zatím podařilo shromáždit poněkud méně, věřím ale, že postupem času zjistím více.
Pivovar byl založen roku 1593. První písemná zmínka o majiteli je roku 1858, kdy ho zakoupila kněžna Gabriela Hatzfeldová. Vlastnila jej až do jeho zániku v roce 1907, kdy pivovar vyhořel a posléze v něm již výroba nebyla obnovena.
Jako nájemci se uvádí A. Haas – synové, kteří zde pivo vařili do roku 1896. Od roku 1897 byl nájemcem a taktéž sládkem Berthold Haas.
V tomto období se týnský pivovar jmenoval „Panský pivovar a sladovna kněžny Hatzfeldové“, později „Berthold Haas – pivovar“.
Tento poslední nájemce a zároveň sládek zde působil do roku 1905, kdy byla výroba v tomto pivovaru ukončena.
Na jednu várku se v tomto pivovaru uvařilo 48 hl. piva.
Z materiálů týkajících se tohoto pivovaru se dochovaly pivní láhve, bohužel ne však s litým nápisem, ale pouze s keramickým vrškem s nápisem Týnský pivovar. Dále pak pivní sudy ( toto však nemám osobně ověřeno ).


První soukromý pivovar společenský v Lipníku
Začalo to myšlenkou ……… nedala nám spát tak dlouho, až jsem si nakonec v lednu 2003 vybudovali varnu o objemu 2hl. Zpočátku jsme si pivo vyráběli pro svou vlastní potřebu. Zvýšená poptávka po našem zlatém moku nás přivedla k tomu, že jsme se od roku 2004 začali vařením piva zabývat profesionálně.
Chtěli jsme navázet na tradici vaření piva v Lipníku nad Bečvou, a i proto jsme se pro název našeho pivovaru nechali inspirovat jedním z již zaniklých místních pivovarů, Prvním parním pivovarem společenským (1896 - 1903)
První oficiální várka proběhla 14.2.2004 se začátkem v 16:30 h.
Postupem času jsme však začali zjišťovat, že naše varna přestává kapacitně stačit. Začala v nás opět zrát myšlenka postavit varnu větší, spojenou případně i s vlastní restaurací.
Podařilo se nám získat pozemek vzdálený pouze cca 300 m od budov starých lipnických pivovarů a začátkem léta 2006 jsme začali náš nový pivovar stavět.
Práce probíhaly do léta 2009, a na sv. Václava ( patrona pivovarníků a sladovníků ) téhož roku jsme restauračni pivovar otevřeli. Slavnostnímu otevření předcházelo téhož dne požehnání varně, pivovarskému zvonu a restaurací místním farářem.
Zpočátku jsme pivo stále ještě vařili ve staré varně, následně expedovali do pivovarských sklepů. Od července 2010 je však již veškeré pivo, točené v naší restauraci, uvařené v naší nové 5 hl. varně, následně vykvašené a dozrálé přímo v prostorách nového pivovaru.
Každé pořádné pivo potřebuje také svůj název, proto jsme po mnoha úvahách vybrali ten,který nejvíce odpovídá naší filozofii a vkusně doplňuje interiér restaurace s varnou. Název „ Svatovar „ jsme opět na sv. Václava 2010 vyhodnotili jako nejvhodnější, opatřili ochrannou známkou, a na Štědrý den téhož roku představili veřejnosti.
Pro naše příznivce chystáme otevření letní zahradní restaurace s vlastním výčepem,kde budou zájemci moci v příjemném prostředí okoštovat sklenici oroseného Svatovaru.
Zdroj:Stránky Pivovaru Lipník, 2015

Více na stránkách pivovaru