Obec s obnovenou pivovarnickou tradicí se nachází v poněkud bsolitérní poloze západně od Bechyně, přibližně v půli cesty mezi tímto městem a Bernarticemi u Milevska. Ve starším podání taktéž Dražice (což často komplikuje lokalizaci místa, jelikož na 'Táborsku jsou "opravdové" Dražice, a to blíže okresnímu městu - navíc i v nich bývalo kdysi panské sídlo) byly v dávnější minulosti příslušenstvím pražského arcibiskupství, když dílem patřívaly i k Bechyni. První zprávu o Dražíči nacházíme k roku 1379. Církevní část statku posléze převzali Čábeličtí ze Soutic, zástavní držitelé nedalekého vltavotýnského panství.

Koncem 16. století, přesněji roku 1584, odkoupil dražíčské zboží z rukou tehdy zadluženého Prokopa Čábelického rytíř Oldřich Svatkovský z Dobrohoště, jehož rod seděl na zdejším statku až do prvního období třicetileté války. Za Jana Svatkovského, syna předešlého, byla v Dražíči vystavěna renesanční tvrz a též i pivovar, který je jako funkční uváděn k roku 1622 v souvislosti s konfiskačním pobělohorským řízením, při němž proti-habsbursky laděný Svatkovský přišel o dvě třetiny svého majetku, včetně Dražíče s pivovarem. Dražíčské panství, malé a svírané movitějšími sousedy, zejména tehdy šternberskou Bechyní, získalprávě vznikající jezuitský dominikál bernarticko-borovanský a vltavotýnské zboží, už opět držené pražským arcibiskupstvím, pak nepříliš známý rytíř Adam Lipovský z Lipovice. Lipovští užívali zdejší zboží až do počátku 18. století, kdy ves - se stále činným pivovarem - koupila hraběnka Pöttingová. Za Pöttingů produkoval pivovar pouhých 100 hektolitrů piva ročně o čtyřsudových, to jest sotva desetihektolitrových várkách. Výstav ale silně kolísal a padal i pod polovinu uvedeného "množství". Jak je zřejmé, jednalo se o pivovarský provoz velice skrovný a oproti okolním podnikům spíše liliputánský.

Roku 1729 koupila Dražíč rodina Thamů. V polovině 18. století vystavoval zdejší pivovar už mnohem hodnotnějších více jak 600 hektolitrů piva za rok, z čehož je cítit, že jeho provoz byl nutně rozšířen a podnik prošel rekonstrukcí - nepochybně současně s barokní úpravoustaršího panského sídla, k němuž byla nově přisazena zámecká kaple sv. Mikuláše. Vše bylo dílem a nesporným vkladem Jana Václava Thama.

Nástup 19. století byl pro Dražíčskýpivovar jeho epilogem. Už roku 1806 převzal zboží Karel, hrabě z Paarů, jenž Dražíč vzápětí propojil s vlastním panstvím, bechyňským. Historie opsala kruh a dražíčský statek se po letech samostatnosti stal opět vazalem Bechyně. Pivovar byl poté zrušen (pracovně jej nahradil zámecký bechyňský) a nakonec upravenna lihovar. Jako postupně rozšiřovaný a modernizovaný lihovarský provoz sloužívala budova původního pivovaru až do poloviny 70. let 20. století, tudíž do dobdobře pamatovatelných. Už předtím ale celý komplex velkostatku propadl socializaci a následně pokračující devastaci - to v hodnotách jak historických, tak i obecně lidských, neřku-li materiálních. Pivovar se stal polorozbořenou ruinou, nad níž se už lámala hůl...

V tomto stavu se dožila Dražíč s nevyužívaným lihovarem konce minulého režimu a tu vyvstávala otázka, co teď? V roce 1995 se dostala ruina do soukromých rukou a do roku 1998 se objekt přestavěl na minipivovar s restaurací a penzionem. Dlužno podotknout, že současně s pivovarem byla obnovena i funkce lihovarská, a to formou ovocné pálenice.

Původní pivovar míval jednoduchou podobu ve zřejmě jen přízemním obdélném objektu, který zaujímal západní polohu ve vsi a stál severozápadně od zámeckého komplexu. Ten je situován stranou od jádra Dražíče a terénně nad vsí vyniká. Návrší zde výrazně dominuje, což pro vrchnostenská zařízení bývalo typické. Zkrátka v Dražíči bylo vždy jasně znát, kdo je tu pán a kdo jen kmán. Starý pivovar byl později několikrát přestavován, když konečný lihovar se stal trojdílným objektem se střední rizalitní částí, jednopatrovou a poněkud vyvstalou z hmoty stavby. Nadstavěna do úrovně prvního patra byla i lihovarní varna k níž a strojovně přibyl vznosný cihlový komín, dnes hlavní upozornění na zdaleka viditelný objekt. V srdci lihovaru je dnes umístěna měděná dvojnádobová varna s obsahem varu pět hektolitrů horké mladiny, české provenience a výrobek to Pacovských strojíren. K pivovaru dále přísluší zařízení ke zchlazování mladinky, kvasírna - to jest spilka, představovaná nerezovými uzavřenými kvasnými nádobami a obsahu 5-10 hektolitrů. Větší nádoby si vyžadují konat varky vždy dvě po sobě, aby se plně využily. Várek se dělá mesíčně 5-6 podle potřeby a spotřeby. V jediném prostoru se spilkou je i ležácký sklep, rovněž vybavený ocelovými tanky z nerezu. Původní pivovarský sklep se nalézal pod hlavním tělesem budovy a je zachován jen v reliktu nevelké obdélné místnosti s valenou klenbou. Je v kameni.

Hlavní produkce nového dražíčského pivovaru, vřazovaného do kategorie restauračních či minipivovarů, je určena pro domácí výčep, což znamená, že většina zde vyprodukovaného piva se spotřebuje v místním hostinci, jenž je přímou součástí pivovarského objektu. Přidružené výčepy má pivovar ještě v Písku, Táboře, Týně nad Vltavou a Praze. Navíc je pivo stáčeno do přinesených nádob i do vlastních PET lahví a prodáváno takříkajíc "přes ulici".

Roční produkce pivovaru je maximalizována hodnotou 1 200 vystavených hektolitrů piva ročně. Připravuje se světlý ležák s tmavým jako hlavní atribut, sezóně pak světlá desítka přes léto a polotmavý speciál přes zimu. Občas se zde uvaří i nějaký ten další speciálek. Pivo je ve výsledku nefiltrované, tudíž v čistém přírodním a nijak chemicky neupravovaném stavu s přítomností zbytkových kvasinek, zkrátka asi takové, jaké zde vařívali kdysi.

A proč se novodražíčské pivo nazývá Lipan ? Na paměť rytířského rodu Lipovských z Lipovice, dávných vlastníků dražíčského panství.

Pivovar, exteriérově ozdobně pojednán v působivé oranžovo-zelené barevné kombinaci, disponuje i ubytovacím zařízením, penzionem a řadou lákadel. Ale ochutnávka originálního místního piva Lipan všem vévodí.
Zdroj:Stránky Pivovarského dvora Lipan, 2016

Více na stránkách pivovaru