Historie a současnost Minipivovaru Labuť

Minipivovar je umístěn ve sklepních prostorech původního secesního hotelu v centru města. Historické sklepy prošly kompletní rekonstrukcí, aby vše vyhovovalo technologickému zázemí pivovaru, zároveň tak bylo vytvořeno příjemné prostředí pro naše hosty.

Minipivovar má roční výstav 600hl. Naší základní produkcí je světlý 12º ležák a polotmavý 12º ležák plzeňského typu. Dále naše výroba zahrnuje světlý 11º ležák, světlou 10º výčepní a vícestupňové speciály.
Všechna naše piva jsou vyráběna českou technologií za použití tradičních surovin jako český a exportní ječmenný a pšeničný slad, chmel ze žatecké oblasti, voda a pivovarské kvasnice.
Zdroj:Stránky 'Minipivovaru Labuť' 2015


Více na stránkách pivovaru

Sváteční narozeninový speciál z Minipivovaru Labuť

Publikováno:před rokemZdroj:Minipivovar Labuť

Silnější svrchně kvašený pivní speciál ve stylu Porter s přídavkem velmi kvalitní indické kávy, která pivu dodává velmi výrazné kávové aroma. V chuti se káva projevuje jemnou kyselinkou a typickou chutí kávy, ze které vystupují jahody a černý rybíz.

Zaostřeno na: svrchně kvašeného Mistra lázeňského z Teplic

Publikováno:před 2 letyZdroj:Lidovky.cz

Součástí léčebné kúry mohou vypadat různě. Slatinné zábaly, inhalace minerální vody anebo třeba siřičité koupele. V Lázních Teplice už několik let svým klientům nabízejí i vlastní pivo. Dnes se zaměřím na jejich svrchně kvašený speciál.

Lázeňské pivo se nevaří přímo v Teplicích, dovážejí jej z litoměřického podniku Labuť. Svrchně kvašený speciál Mistr lázeňský a světlý ležák je možné nakoupit jen v teplických Café Restaurant Beethoven a Café Restaurant Sissi, kromě toho jej čepují i v jídelně pro klienty lázní.

Třináctistupňový Mistr lázeňský se po nalití do sklenice prezentuje nijak vysokou pěnou, která poměrně rychle mizí a nedrží dlouho. Speciál má výraznou sladovou vůní, barva nefiltrovaného piva se nejvíce blíží karamelovým bonbónům.

Chuť není nijak extrémní, hořkost - s bylinnými náznaky - sice zaujme, ale zůstávají po ní jen slabé stopy. Mistr lázeňský se proto prezentuje jako pivo dělané pro většinového konzumenta. Jeho pitelnost je velmi dobrá. Pokud už tedy z lázní nechcete vozit domů jen kulaté oplatky, v Teplicích máte možnost.

Pivní speciál Egeria připomíná letošní oslavy řeky Ohře

Publikováno:před 2 letyZdroj:Město LitoměřiceAutor:Eva Břeňová

Připomenout význam řeky Ohře v životě našich předků i v současnosti je cílem oslav, které provázejí letošní turistickou sezonu podél řeky, od jejíž první písemné zmínky letos uplyne 1210 let. Při té příležitosti litoměřický minipivovar Labuť uvařil a nabízí třináctistupňový pivní speciál Egeria. „Jde o pšeničný speciál ze čtyř druhů sladů, kde je 55 % sladu pšeničného, díky němuž má pivo přirozený zákal. Minimální hořkosti, která je typická pro tento pivní styl, dosahujeme dvěma druhy českých chmelů. Pivo se vyznačuje vyšším řízem a vyšší plností,“ charakterizovala jej Sabina Žáková, majitelka minipivovaru Labuť, v jehož varnách bylo v první fázi uvařeno 600 litrů zlatavého moku, které v uplynulých dnech ochutnali první zákazníci.

A proč právě pivo Egeria? Názvy Ohře i Ohara patrně vzešly z jejího keltského pojmenování Agara (Ag znamená losos, Ara znamená tekoucí voda). Tomu odpovídá i její německý název Eger.

Oslavy výročí řeky již jsou v plném proudu. Organizuje je Destinační agentura Dolní Poohří ve spolupráci s partnery, mezi nimiž je i Centrum cestovního ruchu Litoměřice. Probíhají po celé délce toku. Začaly v červnu v Kadani a skončí v Litoměřicích. „Zakončíme je 24. října symbolickým vléváním Ohře do Labe. Chybět nebude program v podobě autorského čtení Petra Hlaváčka z nové knihy Řeka Ohře v bájích a pověstech, putovní výstavy o řece, na které dostaneme příležitost porovnat historickou a současnou podobu řeky a okolí, připomenout si povodně apod. Program zpestří i hudební a divadelní vystoupení. Podávat samozřejmě budeme pivo Egeria,“ uvedla marketingová manažerka CCR Martina Vondráková.

Pivo v malém: Není nad vlastní výrobu

Publikováno:před 4 letyZdroj:Novinky.czAutor:Jiří Sotona

V Česku se průměrně každé dva až tři týdny otevře nový minipivovar. Najdete je v restauracích, na zámcích i na vesnické chalupě. Vlastní pivo ovšem nevaří jen nadšení pivaři, ale i abstinenti, kteří vědí, že v zemi pivu zaslíbené to může být dobrý byznys.

Pivo nepiju, ale nevadí
Jako laik přistupovala s pokorou k vaření piva i Sabina Žáková, majitelka minipivovaru Labuť v Litoměřicích. Hned v úvodu rozhovoru se přiznala k něčemu, co by mohlo některé konzervativní pivaře nadzvednout v hospodě ze židle.

„Pivo nepiju. Při výrobě ochutnám na špičku jazyka kvůli hořkosti, ale půllitr piva jsem nikdy nevypila. Ani třetinku,“ říká sedmatřicetiletá žena, která se o minipivovar ve sklepě původního secesního hotelu stará společně s manželem. Ten sice pivo pije, ale ani on se nedá považovat za odborníka. Přesto se rozhodli, že svoje podnikání spojí právě s pivem.

Budova, která byla už před sto padesáti lety postavena jako hotel Labuť, patří rodině Sabiny Žákové. Když s manželem přemýšleli, co s nevyužitými sklepy, poradil jim jeden známý, který si minipivovar sám založil. Prý že je to v módě a ať to taky zkusí.

Na otázku, co o provozování minipivovaru předem věděli, Sabina Žáková opět trochu váhavě přiznává: „Prostě nic. Sehnala jsem informace z internetu, zkontaktovala firmy, přivedla je sem, nechala si všechno vysvětlit, namalovat, spočítat, pozvali jsme architekta a začal kolotoč povolení.“

Uznává, že ona ani manžel do pivovarnického světa tak úplně nepatří a podle toho se na ni zkušení pivovarníci ze začátku dívali. Jako překážku to ale nevnímá. „Nemusíte být z oboru, ty důležité lidi si najmete a udělají to pro vás stejně dobře, jako by to bylo jejich vlastní,“ je přesvědčená. Jejich hlavní sládek má zkušenosti z Budějovic a pravidelně k nim dojíždí, další sládek pomáhá s ostatními věcmi včetně údržby.

„Nejsem technický typ a nesahám na to, ale mám na to profíky, kteří mě zastoupí. Dělám jenom papíry a rozhoduji o tom, co budeme vařit,“ říká majitelka. Navzdory tomu, že technologii nerozumí, nechce při vaření piva dělat kompromisy.

„Pro mě je důležité, že vyrábíme přírodní produkt, záleží nám na kvalitě a na pestrosti nabídky. Nepřidáváme žádné ovocné tresti nebo barviva, a pokud budeme dělat třeba na Vánoce medovou variantu, tak z pravého medu od místních včelařů.“

Oba manželé si přitom ponechali svoje původní povolání, protože rodinu se třemi dětmi a k tomu několik zaměstnanců by pivnice s minipivovarem neuživila. On je manažerem v informačních technologiích, ona se věnuje angličtině, kterou vystudovala, a vodí mimo jiné do minipivovaru zahraniční turisty, kteří připlují na výlet po Labi. To prý znamená pro minipivovar velmi zajímavý příjem.

Sabina Žáková se nijak nestydí, že není pivařka, naopak je pyšná na to, že za necelé tři roky od otevření už si našli svoje místo a přitáhli stálé hosty.

U vchodu visí tabule se seznamem míst, kam svoje pivo dodává. Jsou mezi nimi luxusní restaurace v Praze, ale i ministerstvo zahraničí nebo britské velvyslanectví. „Dodáváme asi na padesát míst, ale zájem je pětinásobný. Loni jsme vyrobili 1300 hektolitrů, teď jednáme s bankami o přesunu do jiné budovy, kde bychom měli pivovar s perspektivou růstu na čtyři tisíce hektolitrů,“ říká majitel.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.11.01.2016 16:594