Kolín, stejně jako jiná královská města, měl již od svého počátku právo várečné. To znamenalo, že ve svém domě mohl vyrábět a šenkovat pivo každý plnoprávný měšťan; jelikož podmínkou měšťanství bylo vlastnictví domu ve městě a jelikož každý dům vlastnil obvykle jeden majitel, platilo že 1 měšťan = 1 právovárečník = 1 /právovárečný/ dům; z praktických důvodů se později právovárečné právo vázalo spíše k domu. Jelikož ale tohoto práva nevyužívali všichni měšťané, doopravdy se pivo vařilo jen v několika domech.

První obecní pivovar v Kolíně vznikl v budově radnice okolo roku 1494. Kolem roku 1660 koupila obec dům v dnešní Zámecké ulici (dům vlastnil v letech 1511–20 Jakub Krčín st. z Jelčan, poté ho do roku 1545 držela jeho vdova Alžběta se syny, mimo jiné i Jiříkem Krčínem z Jelčan – otcem rybníkaře Jakuba Krčína z Jelčan, v roce 1545 přešel do majetku Mandaleny Krčínové; tento zaniklý dům lze uvažovat jako místo narození Jakuba Krčína z Jelčan – viz též Polepy) a na jeho místě a místě přilehlých obecních kotců vystavěla nový obecní Měšťanský pivovar. Zpočátku se zde jednotliví měšťané střídali ve vaření piva, ovšem brzy začali zaměstnávat profesionálního sládka. Časem (nejspíše od druhé poloviny 18. století) začali měšťanský pivovar přímo sládkům pronajímat. Zároveň postupně zanikaly pivovárky v jednotlivých právovárečných domech, poslední vydržel až do poloviny 18. století v domě U Lva (čp. 90 na Karlově náměstí). V roce 1899 poslední nájemci, bratři František a Josef Raschové, pivovar od právovárečných měšťanů odkoupili; v té době se vystavovalo max. 6 800 hl. piva. V roce 1911 měšťanský pivovar zanikl a výroba piva byla soustředěna výlučně do zámeckého pivovaru. Na místě budovy Měšťanského pivovaru dnes stojí Městský společenský dům.

Druhým pivovarem byl Zámecký (akciový) pivovar, který byl v činnosti v letech 1531 – 1987, kdy byla výroba piva definitivně ukončena. Majiteli pivovaru byla až do roku 1829 královská komora, vyjma krátkého období, kdy patřil Václavu ze Vchynic. V roce 1829 koupil celé kolínské panství i s pivovarem Jakub Veith, od jehož dědiců ho získal v roce 1862 František Horský z Horskýsfeldu. Ačkoliv byl velkostatek několik let po jeho smrti jeho dědici prodán v roce 1896 majiteli poděbradského panství Filipu Arnoštu z Hohenlohe-Schüllingfürst, netýkalo se to kolínského pivovaru, který byl samostatnou firmou „Zámecký pivovar v Kolíně Adolf Richter a spol.“. Pozdější „Akciová společnost zámecký pivovar, výroba sodové vody, šumivých limonád a obchod vínem ve velkém v Kolíně“ byla na základě vyhlášky ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském dnem 1. ledna 1948 znárodněna a připadla národnímu podniku Polabské pivovary Kolín (1948 – 1957), později Středočeské pivovary. Mezi piva vařená v Kolíně patřila Kolínská tmavá 10°, Kolínská speciální Perla 11° (světlý ležák), Furiant 12° (světlý ležák) a Kolínské speciální 14° (světlý ležák).

V roce 2008 proběhla první fáze opravy sladovny a varny Zámeckého pivovaru, kdy byly opraveny severní fasády nad železniční tratí; opravu provedla kolínská stavební společnost Real podle návrhu akademického architekta Vladimíra Pýchy. Tento architekt také předložil studii na využití bývalého pivovaru jako Městská knihovna a Městské informační centrum, jeho návrh schválila rada města 29. září 2008.
Zdroj:Cesty a památkyAutor:Roman Šulc