Historie a současnost Pivovaru Klášter

Pivovar Klášter dostal své jméno podle kláštera řádu Cisterciáků, který byl založen ve druhé polovině 12. století, nejspíš už v roce 1177. Velkolepý klášter tehdy patřil k nejvýznamnějším církevním objektům ve střední Evropě. Do dnešních dní se ovšem z kláštera, vystavěného ve stylu francouzské gotiky, zachovala pouze brána s překrásným portálem, která stojí na nádvoří současného pivovaru.
Cisterciácký klášter, kde nějakou dobu působil i Mistr Jan Hus, dobyli 30. dubna 1420 pomocí lsti husiti a nenávratně ho vyplenili, včetně jeho bohaté knihovny, prý jedné z nejvýznamnějších na území Českého království. Klášter už od té doby nebyl nikdy obnoven.
Podle legendy přežil útok husitů jen opat a čtyři mniši, kterým se podařilo uprchnout tajnou chodbou na nedaleký hrad Bezděz. S sebou si prý odnesli část pokladu nevyčíslitelné hodnoty, zbytek však museli nechat na místě a zasypali jej do jedné ze studní. Husité klášter po dobytí důkladně prohledali, ale marně, poklad jako by se propadl do země. Ani nikomu z novodobých hledačů se nevedlo lépe. Poklad tak dodnes čeká někde v hloubce pod pivovarem na svého nálezce.
Pivo začal jako první v Klášteře vařit Jiří Labouňský z Labouně, který si zde nechal vystavět renesanční zámek. Jeho pivovar vznikl v roce 1570. Nestál však na místě toho stávajícího nahoře na kopci, ale dole u jeho úpatí.
V roce 1612 kupuje panství majitel blízkého Mnichova Hradiště Václav Budovec z Budova. pivovarTen byl jedním z 27 českých pánů popravených v roce 1621 po bitvě na Bílé Hoře na pražském Staroměstském náměstí, jeho majetek poté přešel do rukou Albrechta z Valdštejna. Rod Valdštejnů byl majitelem zdejšího panství i pivovaru až do roku 1945.
Začátek moderního pivovarnictví v Klášteře je spojen s rokem 1864. V tomto roce zde rod Valdštejnů nechal zbudovat jeden z nejmodernějších pivovarů své doby. Koncem 19. století patřil pivovar Klášter mezi sedm největších pivovarů v českých zemích. Budovy postavené před necelými 150 lety slouží výrobě piva dodnes.
Už od středověku vznikaly ve skále pod pivovarem téměř dvě desítky metrů hluboké sklepy, které posléze začaly sloužit pivovarské výrobě. Pivo v nich kvasí a dozrává dodnes. V části sklepních prostor se také nachází proslulá Restaurace Skála, kde se čepuje klášterské pivo.
Až do konce druhé světové války, kdy byl pivovar znárodněn, zde byli zaměstnáni tři zahradníci, kteří se mimo jiné starali i o několik skleníků. K vytápění této netradiční součásti pivovaru se používala pára a teplá voda, která byla odpadním produktem z pivovarské výroby. O Vánocích si tak zaměstnanci pravidelně odnášeli kromě své mzdy i čerstvou zeleninu.

Pivovar Klášter dnes patří do společnosti Pivovary Lobkowicz – ryze české společnosti, která vlastní i několik dalších regionálních pivovarů. Cílem této společnosti je návrat k tradici českého pivovarnictví: vaření poctivého piva z kvalitních surovin a tradiční technologií.
Snahou všech zaměstnanců, kteří se o pivo Klášter dnes starají, je vařit pivo prvotřídní kvality a poskytovat nadstandardní služby za příznivých obchodních podmínek všem našim partnerům.
Zdroj:Stránky 'Pivovaru Klášter' 2015


Více na stránkách pivovaru

Prohlídky Pivovaru Klášter

Kdy:dle rozpisuObec:Klášter Hradiště n. JizerouZdroj:Pivovar Klášter

Zajímá vás, jak se v Klášteře vaří pivo? Zájemcům nabízíme exkurzi, během níž se mohou seznámit s výrobou piva a zároveň se dozvědět mnoho zajímavého z bohaté a tajuplné historie tohoto místa. Prohlídka trvá přibližně 45 minut, její součástí je návštěva varny, spilky a ležáckých sklepů, kde je zakončena ochutnávkou.

Rezervace
Vladislava Staňková
tel: 326 771 237, 777 254 591
fax: 326 772 726
e-mail: vladislava.stankova@pivovarklaster.cz
Základní vstupné:150 Kč
Studenti:50 Kč
Minimální počet účastníků:7 (mimo běžnou pracovní dobu 15)
Maximální počet účastníků:30

Upozorňujeme návštěvníky na celoročně nízkou teplotu ve sklepení (3–4 °C).
Doporučujeme vzít si na návštěvu teplé oblečení.

Exkurze provádíme od pondělí do čtvrtka v pracovní době do 14.30 hod., poslední prohlídka začíná ve 13.00 hod.
V pátek začíná poslední prohlídka již ve 12.00 hod. Minimální počet účastníků je 7 osob.

Po telefonické domluvě je možné objednat prohlídku také mimo uvedené termíny, tj. odpoledne nebo o víkendu.
V tom případě je minimální počet návštěvníků stanoven na 15 osob.

Pivovar Klášter má vlastní turistickou známku. Její zakoupení je možné na vrátnici pivovaru.

Aktualizováno: před 2 lety

Ve Skále levně jen chutná

Publikováno:před 4 letyZdroj:Česká pozice

Restaurace pivovaru Klášter si za minutkovou nabídku podprůměrné hospody účtuje ceny, odpovídající centru Prahy.

Doba přeje výletům a pivovarské hostince jsou skvělými výletními destinacemi. Čtenářům jsme – pravda, s různou měrou nadšení – již doporučili podniky v Kácově, Úněticích, Chýni či Velkých Popovicích. Tentokrát jsme se vypravili na sever od Prahy. Naším cílem byla obec s půvabným názvem Klášter Hradiště nad Jizerou, kde sídlí (téměř) stejnojmenný pivovar Klášter, spadající pod Pivovary Lobkowicz.

Již zkraje dvoukilometrové procházky z Mnichova Hradiště cestovatel spatří pivovar, stojící na vrcholu kopce coby přirozená dominanta okolní krajiny. Pravý účel červených budov na vrcholu kopce prozrazují krásné hvozdové komíny – nebýt nich, neznalý cestovatel by pivovar klidně mohl zaměnit za zámek či… klášter.

Působivá historie
Na kopci kdysi klášter stával, dokonce velkolepý. Roku 1420 jej ale vyplenili husité a z velkorysé budovy ve stylu francouzské gotiky se zachovala pouze brána s krásným portálem, která zdobí nádvoří dnešního pivovaru. Klášter pak již nikdy nebyl obnoven. Na jeho místě byl postaven nejprve renesanční zámek (od 16. století doplněný pivovarem v podzámčí) a konečně v roce 1864 zde rod Valdštejnů zbudoval jeden z nejmodernějších pivovarů své doby, který koncem 19. století patřil mezi největší v českých zemích. „Budovy postavené před téměř 150 lety slouží výrobě piva dodnes,“ honosí se pivovar na svých webových stránkách.

Areál pivovaru je skutečně krásný a vzhledem ke slunečnému počasí nás zamrzelo, že hostinec Skála se nachází o několik desítek metrů níže – ve sklepeních pod kopcem. O nich pivovar uvádí: „Už od středověku vznikaly ve skále pod pivovarem téměř dvě desítky metrů hluboké sklepy, které posléze začaly sloužit pivovarské výrobě. Pivo v nich kvasí a dozrává dodnes. V části sklepních prostor se také nachází proslulá restaurace Skála, kde se čepuje klášterské pivo.

Ponurá a vlhká jeskyně
Do restaurace nás sice místní dobře nasměrovali, vchod je ale snadné přehlédnout. Je zakryt podlouhlou budovou, která je momentálně v rekonstrukci, a navigace návštěvníka je tím ztížena. (Přestavba navíc vytváří ponuré zátiší s míchačkou, sutinami a poházeným stavebním materiálem.) Pokud však žíznivec vchod do podzemí nalezne, čeká jej dlouhá chodba do temnoty, na jejímž konci se otevře jeskyně s velmi vysokým stropem.

„Lidé citliví na zemské energie mají prý už při vstupu do zdejší restaurace pocit, jako by vstoupili do jiného časoprostoru. Z nitra země zde údajně vyvěrá mocný proud pozitivní energie,“ dočetli jsme se v internetové prezentaci. Jakkoliv byla představa restaurace ve skále milou, namísto přívalu pozitivní energie jsme hned po vstupu pocítili úzkost a kuchyňské výpary smísené s dýmem laciných cigaret.

Zřejmě bychom si dovedli představit příjemnější úpravu jeskynního restaurantu. Hrubé dřevěné stoly a lavice s vlhkými sedáky působí ve studeném prostředí kromobyčejně neútulně. Člověk se v takovém prostředí necítí komfortně, čemuž nepomáhá ani sporé osvětlení (byť doplněné „stylovými“ svíčkami). Zajímavě působí jen dlouhý výčep s mnoha kohouty, nacházející se nezvykle mimo bar na stěně.

Po poměrně dlouhém čekání se nám dostalo jídelního lístku a už po letmém prvním pohledu nám bylo jasné, co bude ve Skále kamenem úrazu. Jídelníček skýtal příliš mnoho indicií, až to signalizovalo, že se tam snad ctí zásada „z mrazáku do friťáku“. Jedinými tradičními pokrmy byla klobása a česnečka. Žádný guláš, žádné uzené, žádný utopenec a hermelín – zkrátka žádná hotovka! Namísto toho jsme v rozsáhlém lístku plném zdrobnělin (masíčko, prsíčka, nudličky…) nacházeli minutkovou nabídku každé druhé podprůměrné české restaurace.

Kombinace masových směsí a steaků s divnými souputníky, vesměs sýry a uzeninami... Nevyhneme se ani blbým názvům jídel, kdy strávník jen díky vysvětlivkám tuší, co si objednává. Na první dobrou jsme sice tušili, že „Mnichovo překvapení“ bude kapsa se šunkou a sýrem, ale třeba „Klášterská kopa“ zůstala zahalena tajemstvím. Zkrátka, restaurace byla založena v 90. letech, čemuž odpovídá i jídelníček. Zamrazí, že se v tomto podniku za dobrých patnáct let zřejmě nic nezměnilo.

Klobása, hrdinka naší návštěvy
Za předkrmy jsme zvolili česnečku (35 korun), klobásu (45 korun) a ďábelskou topinku (75 korun). Česnečka s přívlastkem „pana domácího“ byla klasický hospodský česnečkový mor s levnou šunkou a eidamem „třicítkou“. Pan domácí zřejmě rád solí, poněvadž touto substancí byla polévka naprosto prosycena. Že by bylo na vině obligátní chemické dochucovadlo, jehož stop jsme si nemohli nepovšimnout…?

Další předkrm – klobása – byl oproti tomu výborný. Chutnala po udírně, byla hezky opečená a bohatá masem. Od ďábelské topinky jsme očekávali fritovaný kus chleba, po okraj naplněný masovou směsí, vytvořenou na pánvi z odřezků masa, kečupu, chilli omáčky a hrsti zeleniny, to vše zasypané velkorysou porcí eidamu. A přesně to nám v kuchyni připravili, ale ještě s bonusem v podobě konzervovaných žampionů… Buďme upřímní – k pivu některým z nás chutnala a špatně nám po ní nebylo. Fajn.

Na vytrávení jsme pochopitelně objednali místní pivo Klášter. Jedenáctka nás rozhodně neurazila, jde o velmi dobře pitelné pivo, které má nízký říz i hořkost, ale potěší krásně zlatou barvou. To je však spíše floskule, poněvadž v temném prostředí skalního hostince barvy příliš obdivovat nelze – ani svíčka nepomohla. Pivo bohužel nebylo natočené nejlépe, navíc v něm byl patrný nepříjemný kovový nádech. Ochutnali jsme také nefiltrovanou verzi jedenáctistupňového ležáku, kde zprvu také převládala kovová pachuť. Toto pivo jinak mělo minimální říz, jemnou hořkost a značnou plnost – chuť nevyprchala, ale v závěru byla cítit zvláštní zatuchlost.

Minutkový mor
Hlavních chodů jsme se popravdě trochu obávali. Výběr vskutku nebyl jednoduchý, mimo jiné nás zarazilo, že podnik nenabízí vařené brambory, nýbrž (s čestnou výjimkou rýže) pouze přílohy zamrazitelné a určené k fritování. Objednali jsme si „Chlapskou baštu“ – vepřovou panenku vcelku, obalenou v anglické slanině se zeleninou a česnekem (175 korun bez přílohy), a „Skalní pochoutku“ – marinovanou krkovičku s hořčicí, křenem a kyselou okurkou (155 Kč). Co se prvního pokrmu týče, zákazník včetně přílohy zaplatí přes 200 korun, aby obdržel kus masa vysušeného k smrti a opečenou směs mražené zeleniny. Americké brambory nebyly pečené, ale smažené – chutnaly jako hranolky. Jídla bylo sice obrovské množství, ale nedalo se dojíst.

Ke krkovičce s hořčicí a křenem jsme si dali bramboráčky, ale až po výslovném ujištění servírky, že nejde o zmražené „puky“ hozené do fritézy. Nebyly špatné, byly znát kousky brambor. Maso tvořící hlavní chod bylo bohužel trochu tuhé, některé části krkovice se nedaly jíst. Sympaticky je doplňovalo několik beraních rohů a o něco méně sympaticky kupovaný a vyčichlý křen a nejlevnější plnotučná hořčice. Obě hlavní jídla byla dále zalita „výpekem“ s dominantní chutí kupované kořenící směsi.

Místo dezertu jsme pak zvolili řezané a tmavé pivo. První jmenované bylo příjemně pitelné, bez nesrovnalostí, nicméně bez výraznějšího chuťového projevu. Tmavá klášterská jedenáctka (na niž jsme zde narazili vůbec poprvé) patří mezi „lehká“ černá piva, příjemně se pije, ale kromě mírného karamelového nádechu v paměti ničím neutkvěla. Piva z produkce pivovaru Klášter máme docela rádi, poněvadž rozhodně neurazí, chutnají příjemně a velmi dobře se pijí. Na druhou stranu to není nic, proč bychom měli jezdit po republice.

Abychom náš zážitek shrnuli, ve Skále se můžete těšit na standardní minutkovou nabídku podprůměrné české restaurace, za kterou zaplatíte cenu odpovídající podniku v centru hlavního města. Restauraci Skála proto nelze doporučit. Prostředí je ponuré, jídlo mizerné a předražené – levně jen chutná. Smutnou tečkou je chabě ošetřené pivo. Samotná obec je sice hezkým turistickým cílem, leč, jak vidno, že na některých výpravách je dobrý opravdu jen ten výlet.

P.S. Kolega z redakce navštívil Skálu loni na podzim při příležitosti zvěřinových hodů. Pochvaloval si příjemnou atmosféru do posledního místa naplněné restaurace, chutné pokrmy a dobré pivo, to vše navíc za sympatické ceny do 130 korun. Náš zážitek se stálou nabídkou byl bohužel takový, jak byl popsán. To neznamená, že v době gastronomických akcí nemůže být situace jiná.

Pivovar Klášter dominuje na Českém pivním festivalu. Jaký je a co nabízí?

Publikováno:před 4 letyZdroj:Alkoholia.cz

Pivovar Klášter dostal své jméno podle kláštera řádu Cisterciáků, který byl založen ve druhé polovině 12. století. Jako první začal v Klášteře vařit pivo v roce 1570 Jiří Labouňský z Labouně, na počátku 17. století se jeho majitelem stal Václav Budovec z Budova, popravený spolu s 26 dalšími českými pány v roce 1621 v Praze. Jeho majetek pak přešel do rukou Albrechta z Valdštejna, jehož potomci nechali zbudovat pivovar v takové podobě, v níž slouží k výrobě piva dodnes.

Pivovar Klášter vaří čtyři druhy nepasterizovaného piva (např. Klášter 11°, Klášter Kvasnicový). Jejich kvalita je dána mimo jiné vhodnými přírodními podmínkami – velmi kvalitní vodou a především starými sklepy vytesanými hluboko ve skále pod pivovarem, kde pivo při optimální teplotě kvasí a dozrává.

Pivovar Klášter je jedním z 5 hlavních pivovarů Českého pivního festivalu 2013.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.12.09.2013 16:052