Trvalo dlouho, než si Bechyňští mohli zase začít pochutnávat na vlastním pivu. Na tradici, která v Bechyni zanikla před více než sto lety, navázal před pěti lety Erik Machart. Už od začátku v malém pivovaru vaří pivo sládek Jan Hobza, který jej také v současnosti provozuje.

V objektu někdejší keramické továrny Keras jeho majitel Erik Machart před šesti lety postavil pivovar s plánovaným výstavem 1200 hektolitrů ročně. Pivařům v březnu před pěti lety přichystal spodně kvašený klasický ležák: desítku, dvanáctku a polotmavou dvanáctku. O kvalitu piva se po celou dobu stará Jan Hobza. K profesi sládka se dostal zajímavou oklikou.

"Původně jsem totiž vystudovaný elektromechanik. Velkou část života jsem ale strávil v pivovarech," vysvětluje. Jako elektromechanik v nich totiž instaloval automatizační techniku. Jak jezdil po pivovarech, začal se seznamovat se sládky i technologií výroby piva. Nakonec si jej začal před zhruba patnácti lety doma i sám vařit.

"Postavil jsem si zkrátka doma na dvorku takový malý pivovar, v boudičce o pětadvaceti metrech," říká se smíchem. Pivo v něm vařil pro sebe a pro blízké přátele. Tím to ale neskončilo. S Erikem Machartem se zná od dětství, a tak jednou slovo dalo slovo, a když se rozhodl postavit v Kerasu malý pivovar, jeho volba padla právě na Jana Hobzu.

Připravovat ho začali na podzim roku 2016. Jan Hobza navrhl projekt, vybral dodavatele, a na jaře roku 2018 se v Bechyni opět začalo vařit pivo. "Držíme se tradičních postupů, děláme klasické spodně kvašené pivo. Výčepní desítku a světlý a polotmavý ležák. Pivo nijak nepasterizujeme, chceme, aby zůstalo živé. V létě pak občas přidáváme i nějaké speciály, uvařili jsme například pomerančový a grepový radler. Udělali jsme také kyselé pivo, takzvaný sour. Ten se také dochucuje. Na léto uděláme pro lidi zkrátka takové lehčí pivo," vysvětluje. Na zimu pak pro lidi vaří ležák třináctku. Mezi Bechyňskými mají úspěch. A nejen mezi nimi.

"Jezdí si k nám pro pivo i lidé třeba z Týna nad Vltavou. Často přicházejí také lázeňští hosté," upřesňuje Jan Hobza.

Pivo vaří většinou dvakrát do týdne, v sezoně i třikrát. V tisícilitrové varně vzniká 800 litrů na jednu várku. "Momentálně jsme na zhruba polovině plánovaného ročního výstavu, na přibližně 80 várkách za rok," vysvětluje. Jedna várka mu trvá zhruba dvanáct hodin.

Pivo vaří klasickým dvourmutovým způsobem a nepomáhá si žádnými extrakty. Nepouští se ani do žádných větších experimentů. "Chceme zkrátka dělat tradiční české pivo plzeňského typu," vysvětluje. A mezi hosty má úspěch. "Desítka je nejoblíbenější v létě pro osvěžení. Často si u nás lidé dávají řezné pivo. Dvanáctka se pak v oblibě drží po celý rok," dodává.

Kromě restaurace v objektu pivovaru provozovali také další dvě v Českých Budějovicích. "Jednu jsme ale museli zrušit a prodat, v dnešní době je totiž v gastronomii problém s personálem. V současnosti tak máme v Českých Budějovicích už jen jednu: restauraci Baarovka poblíž polikliniky Sever. Té se naštěstí daří dobře," říká. S vařením piva mu poslední rok pomáhá Marek Kořánek. "Ze začátku to s ním nebylo úplně jednoduché, ale je to zaplaťpámbu šikovný kluk, který se snaží," dodává se smíchem.

Do provozu pivovaru neblaze zasáhla epidemie covidu, která uzavřela hospody v celé republice. "Nejdřív lidé chodili aspoň na zahrádku, když už se pak mohlo. Lidé chodili a podporovali nás, měli jsme také rozvoz piva. Vozili jsme ho dokonce až do Českého Krumlova. Když pak došlo na druhou, podzimní uzávěru, už to bylo mnohem horší. To nás bolelo hodně."

Když už to začalo vypadat lépe, přišla další rána: válka na Ukrajině a s tím související razantní nárůst cen. "Zdražilo všechno: chmel, slad… je to šílené. Náklady na várku se zvedly skoro o třetinu," upřesňuje. Na zákazníka je ale pivovar v plné míře přenést nemůže. "Snažíme se držet cenu tak, aby byla konkurenceschopná a pro zákazníka přijatelná. Aby si to lidé vůbec mohli dovolit, chodit na pivo."

Nejvíc by pivovarům podle jeho názoru pomohlo, kdyby začal trh fungovat normálně a předvídatelně, bez velkých výkyvů. "Myslím, že všechny pivovary bojují o to, aby se udržely. Kupní síla lidí se zmenšila a lidé šetří, kde se dá. A restaurace jsou bohužel na jednom z prvních míst. Věřím ale, že lidé si nakonec cestu k dobrému pivu vždycky najdou," uzavírá Jan Hobza.

Po přibližně sto letech budou mít Bechyňští možnost opět ochutnat pivo ze svého města.
V objektu Kerasu staví jeho majitel Erik Machart pivovar, jenž by měl během několika málo měsíců začít vařit vlastní pivo.

„V horizontu dvou až tří měsíců plánujeme spustit provoz, přesné datum si ale zatím netroufám určit. Pivovar stavím poprvé,“ potvrdil Erik Machart s tím, že sládkem se stane Jan Hobza.

V Bechyni se tak vrátí k řemeslu, které tady před sto lety zaniklo. Zatímco tehdy měšťanský pivovar přestal fungovat, rozjela se v Bechyni první elektrifikovaná dráha do Tábora.

Celou technologii má již Erik Machart pod střechou a finišuje s posledními úpravami.

Investor do budoucna plánuje výstav 1200 hektolitrů ročně. K této metě dojde postupně.

„Podobné pivovary běžně začínají první rok například se čtyřmi až šesti stovkami hektolitrů. Těžko říct, jak úspěšný se nám povede rozjezd,“ říká Erik Machart.

Podobně začínal i rodinný pivovar Obora v Malšicích Martina Nováka.

„Před několika lety jsme začínali s výstavem okolo pěti set hektolitrů, nyní jsme na zhruba dvou tisících,“ potvrdil. I on se přitom zaměřuje na piva chuťově odlišná od takzvaného standardního europiva. Specialitou jeho pivovaru je pak navíc používání chmele z vlastní chmelnice.

Podobným směrem se chystá jít i Erik Machart. Pěstování vlastního chmele sice neplánuje, ale i on se chce svým pivem odlišit od běžných europiv. V plánu má pivařům přichystat spodně kvašený klasický ležák: desítku, dvanáctku a černou dvanáctku. S názvem se netrápí. „Bude to prostě bechyňská desítka, dvanáctka a černé,“ upřesnil Erik Machart.

Obnoví tradici
Erik Machart naváže na tradici, která v Bechyni zhruba před sto lety zanikla. O měšťanský pivovar založený již roku 1553 (podle jiných zdrojů až o sedm let později) přišli ve stejném roce, kdy získali díky Františku Křižíkovi první elektrifikovanou železnici.

Po roce 1903 si tak především zámečtí páni a jejich hosté pochutnali na pivu od knížete Paara. Výroba tu skončila až kolem roku 1932 a dnes je z pivovaru Alšova jihočeská galerie.

Pivní velmocí byl i Tábor. Vařit se v něm začalo již krátce po založení města v roce 1420. V jednu dobu tu bylo 13 pivovarů. Poslední, v Kotnově, zanikl na začátku 80. let minulého století. Na tuto tradici chce navázat škola obchodu služeb a řemesel, která v domě U Lichviců vybudovala expozici pivovarnictví v Táboře.

Novodobá výroba
Kromě Martina Nováka se minipivovary rozjely i na jiných místech okresu. Svůj od roku 2011 jako součást výuky provozuje veselská ekologická škola, pivo si vyrábějí v Hlavatcích a od roku 2011 také v Chotovinách. Majitel místního zámku Sergej Mayzus, který již provozuje pivovar v ruském městě Gurjevsk, tak navázal na dřívější zámeckou výrobu. Chotovinský ležák mohli pivaři poprvé ochutnat o rok později o půlnoci při silvestrovském ohňostroji na nádvoří. Výstav pivovaru se pohybuje okolo tří set hektolitrů.