Vlastním pivovarem se už rok se může pochlubit Jeseník. Tradice vaření pěnivého moku se do města vrátila po osmi desítkách let. První výročí své existence oslaví Minipivovar Jeseník 28. září. Na tento den připravuje první ročník Svatováclavského minifestu.

Slavnost se uskuteční v areálu bývalé pekárny na ulici Otakara Březiny a na přilehlém prostranství. Lidé se mohou těšit především na pivní speciály, kterých chtějí pořadatelé návštěvníkům nabídnout přinejmenším dvacet.

„Máme stoprocentně dohodnuto, že tu bude pivovar Polička, Litovel, minipivovar Litovel a jesenický minipivovar. Dále domlouváme Kvásek z Ostravy, Vojkovice a Rýmařov. Ty ale nejsou definitivní. Chceme, aby tu bylo minimálně pět minipivovarů a přes dvacet druhů piv, aby si zákazník mohl vybrat," řekl Stanislav Orel, zástupce rodinného Minipivovaru Jeseník.

Jesenický minipivovar nabídne ze své produkce k ochutnání okolo deseti druhů pěnivého moku různé stupňovitosti i chuti: od desítky po patnáctku nebo piva s příchutí limetky, meduňky či máty. Raritou na čepu bude biopivo, na jehož výrobu získal jesenický minipivovar jako jediný v České republice certifikát.

Akce začne ve 13 hodin slavnostním naražením soudku. „V programu by měly být exkurze pivovaru, nedílnou součástí budou i prezentace a přednášky o výrobě piva. Ty budou vést jak vystudovaní, tak aktuální studenti Vysoké školy chemicko technologické v Praze a sládek z pivovaru z Litovle," řekl Orel.

S pivovarnictvím v Jeseníku je spojeno jméno Julia Lichtwitze. Ten nejdřív v 60. letech 19. století koupil městský pivovar, který sídlil v dnešním hotelu Praděd. Záhy postavil nový provoz na dnešní Březinově ulici. Pivo se zde vařilo až do 20. let 20. století.

Když ti nechutná pivo, uvař si vlastní. Tato věta stála na plaketě, kterou před lety dostal od své známé ke čtyřicátinám Stanislav Orel. Jednoduché heslo v něm podnítilo zájem o pivovarnictví a nyní se může Jeseník pochlubit něčím, co chybí řadě mnohem větších měst. Vlastním pivovarem.

„Zatím fungujeme ve zkušebním provozu, ke konci roku bychom ale chtěli pivovar rozjet naplno,“ říká jeho provozovatel.

První várku uvařil Stanislav Orel doma před osmi lety. Nechtěl ale jako řada jeho kolegů vyrábět pivo z polotovarů, takzvaných mladinových koncentrátů. Na internetu si našel kontakt na domácí vařiče piva a začal jezdit na jejich setkání. Byla to doba, kdy začaly vznikat první minipivovary.

„Tak jsem je začal objíždět, zajímat se, koštovat a chytlo mě to. Protože manželka i já jsme měli nejistou práci, říkali jsme si, že do toho půjdeme. Shodou okolností se syn znal s majitelem tohoto objektu. Ten měl vizi, že by tady chtěl zřídit pivovar. Takže jsem u něho v nájmu s tím, že tady mám hospodu a minipivovar,“ říká Stanislav Orel, který je zaměstnaný jako výpravčí v Jeseníku.

Sedíme v budově, která je s výrobou piva nerozlučně spojená. Dokládá to železná deska na výčepu s nápisem Lichtwitz 1870. „Toto je původní budova bývalého pivovaru, který zde založil v roce 1870 Julius Lichtwitz. V této místnosti bývala kdysi varna,“ popisuje Orel historii dnešní pivnice. „A vedle byly sklepy. Z nich jsme udělali minipivovar,“ pokračuje v popisu budovy v areálu na ulici Otakara Březiny, který současní Jeseničané znají jako bývalou pekárnu.

První várku jesenického piva mohli lidé ochutnat 28. října 2011 v den slavnosti svatého Václava. Třináctka, která se tento den čepovala, tak dostala přízvisko Václavská.

„Vaříme klasiku, spodně kvašené ležáky. Rozhodli jsme se, že naše vlajková loď bude dvanáctka, a k tomu speciál – třináctku. Občas uvaříme také jedenáctku nebo něco polotmavého,“ říká jesenický sládek.

Recepturu na výrobu pěnivého moku si vymyslel vlastní. „Z původního pivovaru se tady bohužel nic nedochovalo. Je to velká škoda, protože pivovar tu skončil teprve ve třicátých letech. Chodí sem paní, která pamatuje, jak zde jako dítě chodívala před druhou světovou válkou. Bylo tu více budov, na místě někdejší pekárny býval pivovarský rybník, také tady stávala sladovna,“ popisuje Orel, který jesenický minipivovar budoval prakticky od základů.

Na nezájem hostů si sládek pár týdnů po otevření pivovaru nestěžuje.

„Na to, že jsme nikde žádnou reklamu neměli a řekli to jen pár známým, kteří to šířili dál, to není nejhorší. Učíme se za pochodu, protože jsme nikdy hospodu neměli. A teď ji chceme rozjet a zlepšovat,“ říká muž středního věku, který pro svůj koníček získal i celou rodinu. Lásku k pivu zdědil i jeho syn, který třetím rokem studuje na pražské Vysoké škole chemicko-technologické.

„Manželka provozuje hospodu, já pivovar a děti nám pomáhají,“ shrnuje Orel.

Dá se vařením piva v dnešní době uživit? „Nejsme v České republice první. Existuje už přes sto minipivovarů, takže si myslím, že ano. Nemyslím si, že to bude na nějaké velké vyskakování, ale uživit by nás to mělo,“ je přesvědčen novodobý jesenický sládek.

Pivovarnictví v Jeseníku
Nejstarší dům, který je spojen s pivovarnickou tradicí v Jeseníku, je budova současného hotelu Praděd. Městský pivovar zde byl zřízen v roce 1827. V roce 1867 jej koupil podnikatel Julius Lichtwitz a o rok později začal s výstavbou nového pivovaru na Březinově ulici. Provoz začal fungovat v roce 1870. Ve 20. letech 20. století jej Lichtwitz prodal a pivovar fungoval pod názvem Tempus. Ve 30. letech se objekt změnil ve stáčírnu hanušovického piva. Donedávna v areálu fungovala pekárna.