Historie a současnost minipivovaru Friesovy Boudy

Penzion Andula leží v nadmořské výšce1217m ve střední části Krkonoš a je součástí areálu Friesovy boudy. Areál leží mimo hlavní turistická centra a svou polohou poskytuje ideální podmínky pro klidnou aktivní letní či zimní dovolenou pro rodiny s dětmi v blízkosti populárních turistických tras.

Přijeďte ochutnat naše jedinečné vysokohorské pivo.
Pivo vaříme z českého sladu a chmele a zakládáme si na pramenité vodě ze zdroje vyvěrajícího na Friesových boudách. Tato voda dává výrobku nezaměnitelnou chuť a barvu. pivovar
Jsme hrdým nositelem značky Originální krkonošský produkt!

Proč navštívit domácí minipivovar Fries?
● tradiční způsob výroby piva
● hrdý nositel značky Originální krkonošský produkt
● leží na trase Krkonošské pivní stezky
● ochutnáte osvěžující pivo s nejhezčím výhledem
● po domluvě prohlídka pivovaru se sládkem
● na výrobu piva Fries dohlíží sládek minipivovaru Jan Wiesner.
● příjemné ubytování na místě s mnoha možnostmi využití volného času
Zdroj:Stránky penzionu Andula, 2015


Více na stránkách pivovaru

Friesovy boudy vaří vlastní pivo. Lákají tak turisty do odlehlého kouta

Publikováno:před měsícemZdroj:iDNES.czAutor:Tomáš Plecháč

Friesovy boudy nad Strážným v Krkonoších vsadily jako jedny z prvních na vlastní pivo. Zdejší boudař Karel Polívka založil horský minipivovar v roce 2012 a pak i pivní stezku propojující další podniky. Přečtěte si o tom v pátém dílu seriálu iDNES.cz o (ne)známých krkonošských chatách.

Při pohledu na moderní horský hotel Friesovy boudy nad krkonošským střediskem Strážné se ani nechce věřit, že první bouda v těchto místech stála už v 17. století. Provozovatel nových Friesových bud Karel Polívka patřil mezi první boudaře, kteří začali vyrábět vlastní pivo, a stál také u zrodu Krkonošské pivní stezky.

Ze Strážného stoupá k Friesovým boudám cesta Klínovým údolím souběžně s prastarou Slezskou stezkou, po které před stovkami let putovali první kolonizátoři hor. Původní stavitelé boudy si nemohli vybrat lepší místo.

Výhled ze stráně na Přední Planinu a vrch Žalý je mimořádně působivý. Z horských chat decentně roztroušených po okolních enklávách dýchá závan starých časů.

Novodobá historie Friesových bud, kam před revolucí jezdili škodováci na rekreaci, se začala psát před sedmi lety. Nápad vybudovat v této odlehlé části Krkonoš zařízení moderního střihu vznikl v brněnské marketingové firmě, pro kterou tehdy Karel Polívka pracoval. Rozhodl se investovat do omšelé boudy nad Strážným a o rok později 400 metrů pod ní přistavěl penzion s minipivovarem.

Vystudovaný inženýr ekonomie Karel Polívka si oba objekty pronajal. Do té doby přitom neměl s provozování horské chaty žádnou zkušenost.

„Závodně jsem lyžoval a Krkonoše jsem docela znal. Vždycky jsem chtěl dělat ‚lepší‘ byznys než jen něco nakoupit a prodat. Spousta věcí pro mě byla samozřejmě nových, ale logika věci je ve všem stejná. Jestli vedete tým obchodníků nebo zaměstnanců na horské boudě, není zas takový rozdíl. Vždycky jsem byl hodně prozákaznicky orientovaný a to jsem chtěl uplatnit i tady,“ říká čtyřicetiletý rodák z Hradce Králové.

Velkou inspirací pro něj bylo Rakousko. Už při projektování přestavby navštívil s architekty několik penzionů, chat a hotelů v Alpách. Dispozice Friesovy boudy zůstala obdobná, zásadně se ale změnil interiér a vybavení. V přízemí přibyl wellness a kongresová místnost.

V Penzionu Andula s červenou fasádou a prosklenou restaurací vznikl minipivovar. V obou objektech je dnes téměř 130 lůžek. Boudař vsadil na tradiční českou gastronomii v moderní úpravě.

„Od začátku jsme se snažili odlišit od okolních bud a nechtěli jim konkurovat. Není tu zas takový převis ubytovacích zařízení, každý máme klientelu úplně jinou. Pokud my budeme mít plno, budou z toho profitovat také okolní boudy. Když k nám někdo přijede na týden, chce jít na výlet a vyzkoušet i jinou restauraci,“ vysvětluje Karel Polívka, který na Friesových boudách žije s manželkou a dcerou.

Z konkurentů se stali spojenci
Tato filozofie ho vedla také k založení první Krkonošské pivní stezky. Letos vstoupila už do páté sezony, propojuje šest lokálních minipivovarů a měří 35 kilometrů.

Na Friesových boudách se pivo začalo vyrábět v roce 2012, krátce po otevření pivovaru na Luční boudě. Do projektu se postupně zapojily pivovary z Vrchlabí, Pece pod Sněžkou i Malé Úpy.

„Každý provoz je specifický a odlišný. Pokud všichni budeme pracovat na tom, aby Krkonoše byly plné turistů, tak to nikdy nemůže být tak, že z toho nějaký podnik bude vyřazen. Pokud to tedy bude dělat dobře. Pak se nemůžeme vnímat jako konkurence, tou jsou pro nás velké pivovary,“ nezapře v sobě Karel Polívka ekonomické vzdělání.

Přestože nad Strážným vznikl před sedmi lety podnik, kterých v Krkonoších není mnoho, začátky byly složité. První roky se výletníci na Friesovky zrovna nehrnuli.

„Kromě jarních prázdnin tady bylo v zimní sezoně v podstatě prázdno, hodně špatné bylo také léto. Postupně se to začalo zlepšovat, pomohl tomu minipivovar a pivní stezka. Pořád jsem věřil, že není možné, aby to nefungovalo. Zlomilo se to zhruba po čtyřech letech,“ poznamenává boudař.

Karel Polívka dnes řídí zhruba patnáctičlenný tým zaměstnanců a stará se o marketing. Za sedm let si ale vyzkoušel téměř všechny profese, které s provozem horské boudy souvisejí.

V počátcích se s manželkou střídal na recepci, v zimě přepravoval hosty ze Strážného na skútru, vozil pivo mezi boudami, obsluhoval vlek. Náročným úkolem bylo získat zaměstnance k naplnění vize, kterou si stanovil.

„Dřív lidé na horách běžně bydleli, dost často sem utíkali před nějakým problémem. Pokud má zaměstnanec nějaký domov, má se kam vracet a je to signál, že by to mohlo fungovat. Ze začátku to byl boj, poslední dva tři roky je tým stabilní,“ říká.

I když Friesovy boudy leží v poměrně odlehlé oblasti mimo nejfrekventovanější turistické cesty, na nedostatek návštěvníků si dnes nemohou stěžovat. Zimní sezona díky téměř kilometr dlouhé sjezdovce přímo u boudy je stále o něco důležitější než letní. A to i navzdory tomu, že se sem dá v zimě dojet jen rolbou nebo skútrem.

„Dělá mi radost, že se k nám návštěvníci vracejí a potkávám u nás stejné hosty. Seznamují se tady a třeba spolu pak jedou na dovolenou. Na tomhle chci pracovat dál, to je moje největší ambice,“ dodává Karel Polívka.

Turisté tuto oblast ve větší míře začali objevovat až po roce 1947. Tehdy se poprvé rozjela lanová dráha ze Svatého Petra na Pláň. Turistické cesty dnes propojují Friesovky nejen s Přední Planinou, ale také se známou luční enklávou Zadní Rennerovky, Klínovými boudami nebo křižovatkou pěších stezek a cyklotras Na Rozcestí, odkud je možné pokračovat dál na krkonošské hřebeny.





Pro pivo z Friesových bud musíte do 1217 metrů nad mořem. Jinde jej nečepují

Publikováno:před rokemZdroj:PanoramaAutor:Ondřej Stratilík

Přes velká okna je vidět přímo na devět set metrů dlouhou sjezdovku s vlekem. Jindy se odtud dají dobře sledovat i okolní boudy a lesnaté svahy, teď se ale schovaly do mraků. To největší lákadlo "vyhlídkové" resturace penzionu Andula na Friesových boudách se však skrývá uvnitř. Minipivovar Fries. Pivo se tu začalo vařit v roce 2012 hned po rekonstrukci známé krkonošské destinace.

A od té doby zde sládkuje i mladý Jan Weisner: "Nevařím podle knížek, ale všechno vychází z mých zkušeností." Než zakotvil na krkonošském hřebenu, prošel podniky v Berouně a Mělnickém Vtelnu.

Pivovar v Andule není velký, maximální objem jedné várky je 200 litrů, měsíčně se jich udělá zhruba patnáct. Jak vysvětluje Karel Polívka, provozovatel Friesových bud, pivovarnictvým se nechtěli živit, jde hlavně o doplněk zdejší restaurace. "I tak od nás pivo pořád někdo chce," těší Polívku.
I proto se možná kapacita ležáckého sklepa ještě o dva tanky zvětší. Piva se tu zkrátka vypije dost. V létě i v zimě.

Desítka vede
Základní surovinou je pramenitá voda vyvěrající nad Andulou. A vzhledem k poměrně malému objemu varny si Weisner může dovolit i experimenty jako třeba IPA, APA či Summer Ale. "Přesto se tu suverénně nejvíc vypije klasické desítky," popisuje sládek.

Za dobu, co pracuje v 1217 metrech nad mořem , si ověřil, že voda se zde vaří už při 97 stupních a že hořkost je hlavní. "Češi chtějí hořká piva, takže za poslední tři roky jsme zhořkli," pokračuje.

V době naší návštěvy nabízel výčep dvě místní piva. Začali jsme světlou spodně kvašenou dvanáctkou (0.5 litru za 46 korun). pití ležáku provázejí dva základní dojmy - překvapivě velká svěžest a velmi dobrá pitelnost. A navíc se potvrzují i sládkova slova o nepřehlédnutelné hořkosti. Pravdou zřejmě bude, že zdejší voda je ideální právě pro dvanáctku.
Druhá v pořadí přišla polotmavá spodně kvašená třináctka (0.5 litru za 48 korun). i do ní se promítl Weisnerův hořký "trend". Její citelnější těžkost je navíc ideální pro zimní popíjení. Nepříliš vítaná sladkost a jindy obligátní kávový odér u téhle třináctky téměř chybí.

Pivo z Friesových bud zatím nedonesete, ale v průběhu letoška by se to mělo změnit. Sládek začne plnit PET lahve. Etikety už jsou hotové.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.15.07.2018 14:212