Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivo si doma může uvařit každý. To si řekl Ondřej Šuhaj z Batelova, pustil se do domácí výroby, a tak vznikl Batelovský loupežník.

Sousedská slavnost se v Batelově letos konala poprvé. Příchozí sousedé mohli vzájemně ochutnat přinesené domácí dobroty, prohlédnout si fotografie Jana Musila, ocenit hru na klavír sedmiletého Matyáše Jurčeky nebo zjistit, jak se v domácích podmínkách vaří pivo.

Ukázka vaření piva
Člen cechu domovarníků Ondřej Šuhaj přichystal přednášku s praktickou ukázkou vaření piva, které už před lety pojmenoval Batelovský loupežník. Kdo chtěl, mohl si část procesu i vyzkoušet. Mačkání sladového zrna, vaření ve velkém hrnci a ochutnávka sladu zaujala nejen děti.

„Mně se vždycky líbily takové ty řemeslné domácí věci, a protože pivo mě baví už od osmnácti let, tak to byla jasná volba,“ směje se mladý otec tří dětí. Svou první várku piva uvařil v roce 2016. Od té doby se v jeho domácí varně mnohé změnilo, ale název zůstává – Batelovský loupežník: „Proč loupežník? Protože se jmenuju Šuhaj,“ usmívá se Ondřej. „Já jsem dlouho přemýšlel, jak by se to pivo mělo jmenovat. A mně vždycky říkali Nikola Šuhaj loupežník učitelé na základce, tak z toho vznikl loupežník.“

Začínal na dvaceti litrech, pak si pořídil větší, sedmdesáti litrové hrnce, ale teď už má hrnce dvousetlitrové. Domovarníci mohou od roku 2020 uvařit dva tisíce litrů piva za rok. „Každý domovarník má svoje recepty i postupy a chce to zkoušet, zkoušet, zkoušet,“ popisuje u velkého hrnce, kde se začíná vařit ležák.

Nové hospody a bary nabízející všemožné druhy piva rostou v Čechách jako houby po dešti. Málokterý muž se v roce 2022 spokojí s klasickým europivem za 30 Kč a neváhá si za “lepší” pivo připlatit. Některé reklamy velkých pivovarů se nám snaží naznačit, že “lepším” se piva z menších pivovarů dělají pouze cenou, s tím ale nemůžeme souhlasit. Když se totiž ponoříte do ochutnávky svrchně kvašených piv a nespokojíte se pouze s klasickým plzeňským typem, teprve poznáte, co znamená, že má pivo říz! Jak se ale v obrovské nabídce piv vyznat? Máme pro vás mikromanuál těch nejzákladnějších druhů, které by měl každý začínající beergeek znát.

ALE, IPA..WTF?
Klasické svrchně kvašené pivo, to je ALE, které si právě díky svrchnímu způsobu kvašení zachovává typický ovocný nebo výrazně kořeněný nádech.

IPA je vysoce chmelený ALE, který svůj název získal díky exportu z Ameriky do Indie. Aromaticky i chuťově velmi výrazné pivo, kde vás mile překvapí jeho hořkost, i když podle vůně byste ho tipovali spíše na nějaký ředěný radler. Jedná se o silné pivo, jehož obsah alkoholu se pohybuje někde kolem 6,5 %.

Existuje mnoho druhů IPA, tím nejznámějším je asi Imperial IPA, které se vyznačuje vyšší hutností a extrémní hořkostí. To o Belgian IPA se zase traduje, že je pro belgičany hořká až moc, proto ji raději vyváží za velkou louži, Belgian IPA je typická použitím speciálních belgických kvasnic a lehkou nakyslostí. Klasická English IPA je zase v porovnání s ostatními slabší a spokojí se s obsahem alkoholu kolem 5 %, na chuti jí to ale rozhodně neubírá.

Pšeničná piva
Na oblíbenosti získávají také pšeničná piva, která si libují ve vysoké nasycenosti s bohatou pěnou. Někoho by vůně kvasnic mohla odradit, když ale prvotní nechuť překonáte, zjistíte, že se jedná o velmi dobré a chuťově harmonické pivo.

Není náhoda, že pšeničná piva bývají velmi oblíbená u něžnější části naší populace, nejsou tak hořká a podávají se ve sklenicích na stopce. Což ale rozhodně neznamená, že by si měl muž popíjející dobrou pšenici připadat nějak nepatřičně! A i když je výroba pšeničných piv známá především v Bavorsku, i u nás má bohatou historii, v 15. století se dokonce pšeničné pivo hřálo na výsluní před pivem chmelovým. Obsah alkoholu se pohybuje kolem 5 %.

Stout a Porter
Velmi tmavé druhy piv, které mají s naším černým pramálo společného. Stout se řadí do skupiny ALE, vyrábí se tedy svrchním kvašením z praženého ječného sladu, chmele, vody a kvasnic, gurmáni si pochutnávají i na stoutech z ovesného sladu. A čím že se vlastně stout a porter liší? V podstatě hlavně druhem kvašení, ale i to je trochu sporné, stout se totiž původně označovaly portery, které byly příliš silné, s obsahem alkoholu až kolem 8 %.

U Porteru se obsah alkoholu pohybuje kolem standardních 5 %. Pokud si chcete dopřát pivo s velmi výrazným kávovým aroma a nechcete se během jedné sklenice opít jak Dán, sáhněte určitě po Dry Stoutu. A jestli se naopak chcete okamžitě odrovnat, neměli byste vynechat Imperial stout, který nemá problém s 10 % alkoholu a u kterého by vás neměla překvapit ani vůně typická pro portské víno.

Stejně jako jiná odvětví, zasáhla epidemie koronaviru v České republice také minipivovary. Mezi ty se podle zákona počítají všechny pivovary, které za rok uvaří do deseti tisíc hektolitrů piva. Většinou produkují nefiltrované a nepasterované pivo s původním obsahem všech zdraví prospěšných látek. V oblasti Hané jsou malých pivovarů desítky. Během epidemie paradoxně vzniklo několik nových. Zvýšila se také kvalita jejich piva v lahvích a plechovkách.

Podle odborníka na minipivovary Matúše Krátkého je lepší pivo ve skle, plastu a plechu přímým důsledkem opatření proti šíření koronaviru. „V ničem jiném než v transportních obalech se pivo prodávat nemohlo. Hospody, restaurace a bary musely kvůli nařízení vlády zavřít. Pivovary se proto více zaměřily na stáčení do obalů,“ říká provozovatel pivotéky s řemeslným pivem v Olomouci.

Jeho slova o vyšší produkci lahvového piva potvrdil majitel a sládek Svatokopeckého pivovaru ze Svatého Kopečku u Olomouce Ivo Hrdlička. „Před covidem jsem v lahvích prodával jen patnáct procent piva, zbývajících osmdesát pět procent bylo v sudech. S nástupem epidemie se to otočilo. Lahvovat pivo však dalo více práce,“ uvádí.

Když hospody neotevřely, šlo pivo do lahví
Lidé si jeho pivo objednávali prostřednictvím iniciativy Zachraň pivo, do které se během epidemie zapojilo přes tři sta pivovarů z celé České republiky. Naplněné plastové lahve jim po Olomouci a okolí rozvážel domů. Někteří zákazníci si pivo po předchozí domluvě kupovali přímo v pivovaru.

Začátek epidemie a vládní restrikce znamenaly pro malé pivovary nejistotu. Stejně jako podniky z jiných oborů nevěděly, co se bude dít ani jak dlouho mimořádné situace potrvá. „Ve čtvrtek jsem zavezl sudy a v pondělí jsem si je z hospod bral zpátky. Když jsme zjistili, že hospody jen tak neotevřou, začali jsme plnit lahve,“ komentuje Hrdlička.

Nedaleko od jeho pivovaru leží město Velká Bystřice. Navzdory dopadům koronaviru tu v posledních dvou letech začaly působit dva nové minipivovary. Jeden z nich, Ničitel, si u oblíbené cyklostezky a železniční zastávky pronajal malou hospodu. Prodávat pivo tak mohl pouze z výdejního okénka. Jeho vlastník Marek Šindelář přesto říká, že mu epidemie pomohla.

„Lidí k nám chodilo hodně. Většina hospod totiž okénko neměla, asi se jim nevyplatilo. Nám na jeho obsluhu stačili dva lidé – jeden čepoval a druhý prodával.“ Vylít do kanálu nemusel podle svých slov ani jedno pivo. Co neprodal v plastových kelímcích, rozvezl v lahvích. Zájem o Ničitele měli i lidé z Brna, Ostravy či Jihlavy.

Přírůstky a zřejmě žádný zánik
Vedle něj vznikl ve Velké Bystřici také minipivovar TVARG, který kromě řemeslného piva vyrábí domácí „tvargle“. Z nových pivovarů dál od Olomouce jmenoval Krátky Týnský pivovar z Týna nad Bečvou a CHORS z Černotína na Přerovsku. Zánik některého z malých pivovarů kvůli epidemii nezaznamenal.

„S výrobou piva sice přestal pivovárek Trubadúr z Troubelic u Uničova, který zmizel ze všech seznamů. Osobně si ale myslím, že výrobu obnoví,“ konstatuje s tím, že jde o výjimku. Minipivovarům se Hané daří a dlouhodobě jich přibývá. „Některé během epidemie omezily výrobu, jiné naopak rostly. To je ale přirozený proces, který s covidem nesouvisí,“ sděluje Krátky.

Hrdlička spočítal, že se mu z hospod vrátilo maximálně několik sudů. „Pivo v nich bylo zkažené, protože pro zavřené hospody nemělo význam nechávat zapnuté chlazení,“ přibližuje. Prodej sudového piva zastavil, problémy mu to ale nezpůsobilo. „Pivovar mě neživí, více jsem se věnoval práci projektanta. Navíc nemám zaměstnance ani nesplácím úvěr. Stačilo mi řešit jen pivo, které si lidé objednali,“ vysvětluje majitel pivovaru, ve kterém může naráz uvařit maximálně sto padesát litrů piva.

Noví hosté, pestřejší výběr
V hospodách koronavirus kromě čepování piva zastavil také pořádání různých přednášek a prezentací. V podniku Los Bastardos se nemohly konat degustace piva z minipivovarů se sládky. Další olomoucká hospoda Citadela nemohla nabídnout přednášky o pivu nebo historii Olomouce. Oba druhy akcí se ale po rozvolnění opatření a opětovném otevření hospod podařilo obnovit.

„Měli jsme tu prezentaci piva z doby bronzové, vařil ho kamarád-chemik. Ve spolupráci s archeology našli u Pardubic bronzovou nádobu, ve které se takové pivo připravovalo,“ zmiňuje majitel Citadely Jiří Gregor. Koronavirus ale jeho hospodě paradoxně i pomohl. „Utužily se vztahy mezi hosty, kteří dříve v plném lokále spíše jen seděli. Když vláda povolila výjimky z otevření hospod, vždycky jsme se nějak rozumně sešli a dobře se bavili,“ prozrazuje s tím, že podnik získal i nové stále hosty – takzvané štamgasty.

Krátky dodává, že trh s řemeslným pivem se neustále rozšiřuje o nové značky. Prodat své pivo například v olomouckých hospodách a obchodem se ale nesnaží pouze minipivovary z regionu. „Zavážet pivo sem chtějí i pivovary z jiných oblastí. Tlačí se sem Louka nebo Topolský pivovar z jihovýchodní Moravy. Konkurence pro místní minipivovary je mimořádná,“ popisuje šéf pivotéky a expert na malé pivovary.

Máte chuť na desítku, na pivo s ovocnými tóny nebo na hodně netradiční kousek? V olomoucké pivotéce s poetickým názvem Pivní ráj vám doporučí třeba kyseláč z Polska nebo stout z Estonska. Doménou zdejšího prodejce Matúše Krátkého jsou minipivovary. Oblíbil si je během studentských let a dnes jim dokonce poskytuje poradenství. Okruh možných klientů se mu neustále zvětšuje. Malých pivovarů přibývá v České republice i přímo na Hané.

Na tradiční alkoholický nápoj potřebuje osmadvacetiletý Krátky sedm ledniček. Kvalita řemeslného piva v lahvích a plechovkách se podle něj zlepšila. Vysvětluje to reakcí minipivovarů na epidemii koronaviru. „V ničem jiném než ve skle, v plastových lahvích a plechovkách se pivo prodávat nemohlo. Pivovary se proto více zaměřily na stáčení do obalů a investovaly do něj.“

Olomouc popisuje jako místo, kde spolu soupeří vzdálenější pivovary s těmi regionálními. „Jak přibývá minipivovarů, zvyšuje se i konkurence na trhu. Do Olomouce se teď hodně tlačí třeba pivovary z jihovýchodní Moravy. Pro zákazníka je to ale dobře, stále se může těšit na novinky,“ komentuje muž, který si pro své znalosti vysloužil přezdívku craftbeerový guru.

Jak jste se dostal k provozování pivotéky?
Jako student jsem bydlel tady na Komenského ulici. Majitel sousední hospody Los Bastardos mě přesvědčil, abych k němu šel na brigádu. V přízemí domu, kde sedíme, si udělal sklad pro hospodu. S tím, že v místnosti do ulice vznikla pivotéka. Původně se v ní prodávaly levnější lahváče, postupně sem ale přibyly čtyři chladničky hlavně s řemeslným pivem. Piva jako Litovel nebo Polička jsme přestali řešit. Po dokončení studia jsme se s majitelem dohodli, že od něj obchod koupím.

Proč jste piva z velkých pivovarů vyměnili za minipivovary?
Ukázalo se, že lidé chtějí jiný produkt než v klasickém obchodě. Chodili a pořád poptávali něco nového. Narazili jsme na to, že pivo z velkých pivovarů vám skoro žádnou novinku nedá. V podstatě jsme neměli co prodávat, zákazníky jsme nemohli uspokojit. Proto jsme oslovili malé lokální pivovary. Chomout z Chomoutova, Ivoše Hrdličku ze Svatého Kopečka, Petra Melichárka z Horky nad Moravou nebo Beskydský pivovárek z Ostravice pod Lysou horou. Lidé si na jejich pivo zvykli. Zachutnalo jim a začali se pídit po dalších podobných pivech. Pak už jsme vybírali minipivovary z celé republiky.

Pomohly vám i osobní zkušenosti s řemeslným pivem?
S kamarády jsme nejprve ochutnávali různá piva z velkých pivovarů. Na bytě jsme si vytvořili seznam – velkou tabulku, kam jsme zapisovali jejich hodnocení. Jednoho dne kamarád dovezl z Prahy piva od Matušky a Raptora, dvou minipivovarů. Když jsem je zkusil, tabulku jsem roztrhal. Na velké pivovary jsme se vykašlali a přešli jsme na řemeslné pivo. Chodili jsme do pivotéky na Nových Sadech, začali jsme jezdit na pivní festivaly. Když vznikla naše pivotéka, o řemeslném pivu v Česku už jsem měl relativně slušnou představu.

Chomout, Melichárek, Svatokopecký – to jsou všechno minipivovary spojené s Olomoucí. Hrálo to nějakou roli?
Bylo to po ruce. Zkontaktovali jsme okolní minipivovary. Některé se chytly a začaly s námi spolupracovat. Přehled o distributorech jsme vůbec neměli. Rozvoz po celém Česku tehdy ještě nikdo nedělal, to přišlo až časem.

Co se pak stalo s pivy z okolí?
Minipivovary z jiných částí Česka nebo ze zahraničí je začaly vytlačovat. Bylo to logické, lidé pořád chtěli novinky. Musela tomu odpovídat i kvalita piv. V Česku jsou pivovary, které jsou kvalitou někde jinde. Některé pivovary z regionu jim nemohly konkurovat. Další věc je cenová politika. Když má lokální pivovar v Olomouci vlastní prodejnu, těžko se mu konkuruje. Pivo dokáže nabízet o třicet procent levněji než já v pivotéce.

Zmínil jste kvalitu piv. Je u některých minipivovarů z regionu nedostatečná?
Kvalita regionálních pivovarů se pozná i podle toho, jestli jsou jejich piva v nabídce nadregionálních distributorů. Pokud se rozváží po celé republice, znamená to, že je o ně zájem. Musí mít určitou kvalitu, kterou si udělaly dobré jméno. Stačí se podívat do nabídkového katalogu. Spočítám si, kolik minipivovarů je z Olomoucka. Podle toho můžu zjistit, jestli jsou místní malé pivovary kvalitní, případně spíše průměrné nebo podprůměrné.

Jak jste do nabídky dostali piva z jiných zemí?
Pokusů prodávat zahraniční pivo bylo několik. První zkrachovaly na nedostatku zákazníků. Pivo ze zahraničí by podle mě mělo nahrazovat to, co v Česku není dobré nebo je toho málo. Například klášterní pivo. V zahraničí se vaří často, u nás je ho málo. Trapistické pivní speciály nemáme vůbec. Vznikají podle velmi přísných církevních norem. Stejně jako spontánně kvašená piva je dovážíme z Belgie. Momentálně jsou v módě polské pivovary. Vaří kyselá piva typu Sour Ale, ve srovnání s našimi kyseláči jsou kvalitnější. Nabízíme i piva typu Baltic Porter a Stout z Estonska.

Kolik druhů piv prodáváte?
Stabilně tu máme přibližně 250 druhů piv od různých značek. Z pivních stylů dominují hlavě IPA (India Pale Ale – pozn. red.), ležáky a Sour Ale. Lidé u nás ale seženou i nakuřovaná piva nebo americký ale (APA – pozn. red.). Největší nabídku míváme kolem Vánoc, kdy si zákazník může vybrat ze třech stovek druhů piv. Pořád chceme nabízet něco nového, proto u nás piva rotují. Zároveň se musíme přizpůsobit pivovarům. V létě jsou méně kreativní a vaří hlavně ležáky. Naopak během zimy a jara produkují velké množství novinek.

Vám osobně se přezdívá craftbeerový guru…
Vůbec nevím, kdo mi tak říká (úsměv).

Jak přezdívka vznikla?
Absolutně nemám ponětí. Vím, že to někdy někdo plácl. Ale kde a z jakého důvodu, nevím. Je však pravda, že jsme tu dlouho. S lidmi z okolních hospod s řemeslnými pivy se dobře známe. Některým z nich jsem vysvětloval pivní styly. Co je to Ale, proč je tak drahý, proč smrdí po kvasnicích… Možná z toho vznikla i přezdívka, kterou jste zmínil. Když se člověk řemeslným pivům dlouhodobě věnuje, jméno si vždycky získá.

Také je pravda, že poskytujete pivní poradenství.
V pivotéce každému člověku, který přijde. Jinak máme balíčky pivního poradenství. Pro hospody i pro pivovary, kterým nejen v Olomouci zajišťujeme propagační servis.

Jaké pivo byste doporučil člověku, který si chce zpříjemnit třeba páteční večer – začátek víkendu?
Na pivo by měl zajít každopádně (smích). Ne, každý člověk je jiný. Osobně v pátek večer nechci lidi ani vidět. Rád si vezmu pár plechovek se zajímavých pivem a doma je pak sám nebo se ženou vyzkouším. Olomouc má ale zajímavé hospody, které nabízejí takzvané rotující pípy. Nikdy na nich není to samé, pokaždé můžete počítat s novinkou. V okolí se navíc nachází několik pivovarů. Dnes se často staví u cyklostezek a různých turistických atrakcí. Důvod je jasný – aby si dokázaly vydělat. Pivní turistika je v Česku hodně populární, vždycky se dá něco vymyslet.

Jak podle vás minipivovary na Olomoucku ovlivnila epidemie koronaviru?
Napadá mě přímý dopad na kvalitu piva. Výrazně se zlepšilo pivo v transportních obalech. Ve skle, v plastových lahvích, plechovkách. V ničem jiném se pivo ani prodávat nemohlo, protože hospody, restaurace a bary musely z nařízení vlády zavřít. Pivovary se proto více zaměřily na stáčení do obalů. Například Genius Noci z Lomnice u Tišnova, který vozí pivo i do Olomouce, zainvestoval do lahví. Teď jsou super. Takových pivovarů bylo ale víc. Některé omezily výrobu, jiné naopak rostly. Ovšem to se dělo i před covidem, je to přirozený proces. Během covidu také vzniklo několik nových minipivovarů. Kousek od Olomouce leží městečko Velká Bystřice, kde takové minipivovary vznikly hned dva. TVARG a Ničitel. Ze vzdálenějších pivovarů můžeme zmínit třeba Týnský pivovar z Týna nad Bečvou pod hradem Helfštýnem nebo CHORS z Černotína u Hranic. Další pivovar vznikne i přímo v Olomouci.

Z prostředí minipivovarů na Olomoucku je to asi nejžhavější novinka.
A asi jediná, o které vím. Pivovar se jmenuje Twinberg. Momentálně už funguje, ale pouze jako létající. Stát bude v Řepčíně u cyklostezky. Pivo bude vařit Martin Věžník, bývalý sládek minipivovaru HELF z Oseku nad Bečvou na Přerovsku. Během měsíce tam navezou potřebné vybavení (rozhovor vznikal v první polovině dubna – pozn. red.). Nějaké pivo by mohlo být venku možná už na podzim.

Jsou nové minipivovary v regionu vzácné, nebo naopak běžné?
Dlouhodobý trend je takový, že jejich počet tu roste neustále. Nezměnila to ani pandemie. Nezaznamenal jsem, že by kvůli covidu nebo z jiných důvodů nějaký pivovar skončil. Možná pivovárek Trubadúr z Troubelic u Uničova. Majiteli přišla kontrola, tak se na to vykašlal. Pivovar zmizel ze všech seznamů. Je otázka, co s ním teď bude. Jestli výrobu obnoví, nebo ne. Osobně si myslím, že se znovu rozjede. To je ale výjimka. Na trh se jinak tlačí nové a nové značky a konkurence se zvyšuje. Není to jen o pivovarech z regionu. Vozit pivo do Olomouce chtějí i minipivovary odjinud. Zrovna dnes (ve středu 6. dubna – pozn. red.) mi psali z Kyjovského pivovaru. Už nyní se sem hodně tlačí Louka a Topolský pivovar z jihovýchodní Moravy. Konkurence pro regionální minipivovary je opravdu mimořádná. Pro zákazníka je to ale dobře, stále se může těšit na novinky.

Jak vypadá struktura zdejších minipivovarů?
Dají se rozdělit na dvě skupiny. První tvoří ty, které se chtějí neustále rozvíjet a zkouší nové věci. Z okolí můžu zmínit TVARG, olomouckého Buchťáka nebo Jadrníčka z Náměště na Hané. Ve druhé skupině jsou pivovary, které se nikam posunovat nebudou. Dělají pořád to samé a ke změnám v nich dochází jen minimálně. Patří sem městské restaurační pivovary z Olomouce – Moritz a Svatováclavský pivovar. Nemají se ani kam rozšiřovat, to by musely přestavět sklepy v celé ulici. Pak jsou tu ještě létající pivovary. Není jich sice moc, ale beru je jako naději do budoucna.

Který minipivovar v okolí je vám kvalitou piva nejsympatičtější?
Dlouhodobě je to Ivo Hrdlička ze Svatého Kopečka. Vaření piva má jako volnočasovou aktivitu. Neživí ho, povoláním je projektant. Pivo nemusí vařit pravidelně. Může si počkat, až pro něj přijde ta správná chvíle. Má představu, jak má pivo chutnat. Na laických degustačních soutěžích dělá často porotce. Podle mě je to ideální kombinace, ale určitě ne ideální model pro byznys. U větších minipivovarů vždycky záleží na konkrétním pivu. Mám rád tmavé pivo. Výborné vaří Jadrníček, TVARG, hodně sympatický byl dlouho i HELF.

Představuje pro minipivovary velký problém, když na prodej piva nemají vlastní hospodu?
Záleží na tom, kolik piva uvaří. Když máte 150 litrů, není prodej tak složitý, jako když jich máte dva tisíce. Pivovary hledají i jiné prodejní kanály, než jsou hospody. Třeba Melichárek dříve prodával na vlastní zahrádce, kde bylo velmi příjemné posezení. Pak mu ji zakázali a začal se orientovat na hypermarket Globus na kraji Olomouce. Lidé si tam jeho pivo našli.

Patří vůbec řemeslné pivo do supermarketů a hypermarketů?
Spousta lidí o tamních podmínkách mluví, jako kdyby to bylo Dachau. Ve skutečnosti tak hrozné nejsou. Sice jsem mnohokrát zažil případy, kdy nebyly dobré. Ale na druhou stranu, velké obchody vědí, jak se o pivo z minipivovarů starat. Pochopily, že když ho o korunu zdraží, mohou ho dát do ledničky. Kvalita pak bude v pohodě a lidé o pivo budou mít zájem. Mnohdy pomohou navíc samotné pivovary, do supermarketů rovnou umístí i vlastní lednice.

Patří vůbec řemeslné pivo do supermarketů a hypermarketů?
Spousta lidí o tamních podmínkách mluví, jako kdyby to bylo Dachau. Ve skutečnosti tak hrozné nejsou. Sice jsem mnohokrát zažil případy, kdy nebyly dobré. Ale na druhou stranu, velké obchody vědí, jak se o pivo z minipivovarů starat. Pochopily, že když ho o korunu zdraží, mohou ho dát do ledničky. Kvalita pak bude v pohodě a lidé o pivo budou mít zájem. Mnohdy pomohou navíc samotné pivovary, do supermarketů rovnou umístí i vlastní lednice.

Práce na zahradě jej dovedla k úsměvnému názvu pro pivovar. Marek Šindelář v něm spoléhá na klasické české ležáky, které se musí dobře pít. Kdyby hosty neuspokojily, bylo by něco špatně.

Pivo okouzlilo Šindeláře díky knihám. V jedné z nich se dočetl, že se dá vařit i doma. S kamarádem to vyzkoušeli na zahradě ve Velké Bystřici. Po radách odborníků na degustačních soutěžích vyladili recepturu i pracovní postup. Co pak navařili, nevypili sami. Ochutnávat dávali známým i cyklistům jedoucím po blízké cyklostezce. Za plotem zahrady poprvé zazněl také název pro nový minipivovar. Vedla k němu Šindelářova (ne)šikovnost při péči o ovocný strom. Stejně jako výrok strýčka jeho přítelkyně.

Letec bez létání
„Jednou se mi zdálo, že nám uschla meruňka. Snažil jsem se jí vyrýt ze země. Strejda zahrádkář namítl, že stačí ořezat větve a není potřeba zabíjet celý stromek. Řekl mi: ‚Ty všechno ničíš, jsi ničitel.‘,“ vybavuje si s úsměvem. Tak vznikl Ničitel.

Podobný příběh mají i názvy jednotlivých piv. Vymyslela je pro změnu Šindelářova partnerka. „Když se mi něco na zahrádce nepovedlo, párkrát jsem v nadsázce slyšel o jelimanovi, peciválovi a lenochovi,“ prozrazuje. Nejsilnější dvanáctku tak pojmenoval Lenoch, nejoblíbenější jedenáctku Pecivál a nejslabší desítku Jeliman. „Dělám si srandu sám ze sebe. Život musíte brát s humorem,“ nezastírá.

Na vaření nefiltrovaného a nepasterovaného piva používá chmel přímo z Hané a světlý plzeňský slad. Do desítky přidává i trochu žitného sladu, do dvanáctky zase slad mnichovský. Lenoch se tak od ostatních piv liší tmavší barvou. „Ať je pivo světlejší nebo tmavší, hostům musí hlavně chutnat. Když k nám lidé jezdí častěji, už poznají, co je dobré a co ne. Dobře pitelné pivo je základ,“ uvědomuje si Šindelář.
Ničitel patří mezi takzvané létající pivovary. Ty nemají vlastní varnu ani další vybavení, s jehož pomocí by pivo vařily. Využívají proto jiné pivovary s větší kapacitou. Šindelářovi poskytuje pomyslný azyl Hanácký pivovar z Olomouce.

„Se sládkem Pavlem Hanuštiakem se spolupracuje perfektně. Pivo si u něj vaříme sami. Poprvé jsme kvůli tomu vstávali ve čtyři ráno, abychom si všechno připravili,“ popisuje. „Jsme sice létající pivovar, ale nelétáme. Vaříme pořád na jednom místě,“ dodává.

Epidemie? Nevylili jsme jediné pivo
Předloni si ve Velké Bystřici pronajal hospůdku, aby měl vlastní pivo kde čepovat. Provozuje ji v bývalém drážním domku. Sotva půl kilometru od svého bydliště. „Uvnitř je to malé, maximálně pro pětadvacet lidí. Další si ale můžou sednout na venkovní zahrádku,“ ukazuje na částečně zastřešené posezení vedle malé budovy. Zájemci o řemeslné pivo se sem dostanou na kole i po železnici. Hned v sousedství se nachází vlaková zastávka. „Nemusíme si dělat velkou reklamu. Stačí dát ceduli k cyklostezce a lidé přijedou. Pivo jim zachutná a pak si o něm řeknou mezi sebou,“ pochvaluje si Šindelář, že oblíbenost jeho minipivovaru roste.

Nezbrzdil ji ani koronavirus. „Naopak nás nejvíc nakopl,“ hlásí pivovarník. „Po uzavření hospod v říjnu 2020 jsme většinu navařeného piva stočili do lahví. Ty jsem potom rozvezl lidem po republice – do Brna, Ostravy nebo Jihlavy. Nevylili jsme ani jedno pivo,“ konstatuje Marek Šindelář, majitel a sládek minipivovaru Ničitel z Velké Bystřice na Olomoucku.

Svatý Václav, patron českého piva, slaví svátek a každý pivovar ví, že Václava může uctít výjimečným pivem. Pivovar Litovel si pro letošní rok připravil tradiční speciál nefiltrovaný světlý ležák Václav 12 % Byl vytvořený z lásky a respektu k české pivovarské tradici a řemeslu. Ochutnejte ho.

V Litovli se vaří pivo 700 let. Za lahodným zlatavým mokem stojí stovky lidí a miliony hodin poctivé práce. Svátek svatého Václava je pro všechny z nich ideální příležitost předvést se a nabídnout štamgastům něco jedinečného.

Na letošní svatováclavské oslavy připravil litovelský pivovar světlý nefiltrovaný ležák Václav 12 %. Tento speciál je vařený podle tradiční receptury z českého sladu s přídavkem sladu bavorského a karamelového. Václav 12 % je 3x chmelený vybranými chmely s převahou žateckého poloraného červeňáku. Má zlatou barvu, příjemné chmelové aroma a harmonickou plnou chuť.

„Pivo Litovel Václav 12° chmelíme třikrát, abychom ukázali krásu pivovarnického řemesla, které mimo jiné stojí na chmelu. Stejně jako všechna naše piva i tento nefiltrovaný ležák vaříme na danou stupňovitost a necháváme jej dlouze zrát v ležáckých sklepích,“ popisuje Petr Kostelecký, sládek Pivovaru Litovel.

Ležák Litovel Václav 12° můžete ochutnat ve vybraných hospodách a restauracích, k dostání je také ve vybraných maloobchodních prodejnách ve formě praktického multipacku. Vzhledem k velké oblibě bude letos mimořádně nabízen také v soudcích o objemu 5 L, do kterých je stáčen ručně.

Tři první místa a jedno třetí získaly piva z Pivovaru Svijany na odborné degustaci piv Dočesná 2022, která se uskutečnila v rámci 65. Žateckých slavností chmele.

První místo v kategorii světlé výčepní pivo získala Svijanská Desítka 10 %. Pivovar Svijany výrazně bodoval v segmentu silných piv, když první místo v kategorii silné pivo tmavé bylo uděleno Svijanské
Kněžně 13 % a v kategorii silné pivo světlé Svijanskému Knížeti 13 %. Pomyslným potvrzením dominance svijanského pivovaru v rámci silných piv pak bylo třetí místo v kategorii silných světlých piv pro Svijanského Barona 15 %.

„Dlouhodobě zastáváme názor, že hlavním ukazatelem úspěšnosti našich piv je trh a jejich obliba u spotřebitelů, to však v žádném případě neznamená, že by nás nezajímal názor odborné veřejnosti. Naopak i názor odborníků je pro nás cennou zpětnou vazbou a samozřejmě nám dělá radost, že naše piva jsou takto dobře hodnocena,“ řekl svijanský sládek Petr Menšík.

spěch svijanských piv na Dočesné 2022 navazuje na nedávný úspěch pivovaru na celosvětové soutěži The World Beer Awards. Tam Svijany získaly dvě zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile. Oba držitelé zlata – prémiový ležák 450 i Svijanský Kníže 13 % – se současně stali i národními vítězi ve svých kategoriích: prémiový ležák 450 bodoval v kategorii klasický ležák plzeňského typu, Svijanský Kníže v kategorii světlý ležák českého typu. Stříbrem byl oceněn Šlik, který soutěžil rovněž v kategorii světlého ležáku českého typu. Na bronzovém místě se pak umístil Svijanský Máz 11 % (kategorie chmelený ležák plzeňského typu). Svijanská Desítka byla s bronzem dalším medailistou v kategorii světlého ležáku českého typu, v níž tak piva ze Svijan obsadila všechny medailové pozice.

Svátek svatého Václava, patrona piva a pivovarnictví, je pro všechny sládky každoroční výzvou. Vymyslet a vyladit nejlepší pivní speciál k jeho oslavě, je ambicí každého z nich a předhánějí se, čí pivní speciál by kníže Václav ocenil. Mistr sládek Luděk Reichl z hanušovického pivovaru HOLBA tuto výzvu přijímá každoročně a letos připravil na počest svátku patrona českého piva světlý ležák za studena chmelený s vyváženou chutí a výborným řízem
Tradiční pivo je klasika, ale fajnšmekři HOLBY jistě tuší, že po loňském úspěchu bude i letošní svatováclavský speciál degustačním zážitkem, který se navíc již příští rok nebude opakovat. Letošní světlý ležák od HOLBY za studena chmelený provází plná, dokonale vyvážená chuť, která ve spojení s výborným řízem přináší skutečně jedinečný degustační zážitek.

„Pivovarské řemeslo je tady s námi po staletí a já jsem hrdý, že v něm můžu pokračovat a rozvíjet jej. Pro letošní svatováclavské slavnosti jsem zvolil pivní speciál, ve kterém se výrazně promítá do chutě i vůně chmel. Světlý ležák za studena chmelený vychází z naší tradiční receptury, ale speciál je speciál a letos jsem si vyhrál s chmelovou chutí, barvou a bohatostí pěny,“ říká sládek Luděk Reichl.

Svatováclavský ležák za studena chmelený – a na první pohled vás zaujme svojí typickou jantarovou barvou v kontrastu s hustou bílou pěnou na povrchu. Zchladíte se jím na čepu v restauracích a hospodách nejen v olomouckém regionu, kde se tento jedinečný speciál zrodil.

Křest svatováclavského světlého ležáku za studena chmeleného proběhl 3. září na Pivovarských slavnostech Holba přímo v areálu hanušovického pivovaru. Slavnostní kulisy zajistily vrcholky Jeseníků a jejich lesy plné života. Právě Jeseníky, drsné i přátelské, jsou domovem všech piv Holba. Jen díky nim mají svoji osobitou ryzí chuť.

Málokterý člověk v České republice se tak dlouho a tak intenzívně věnuje odborně pivu jako Martin Hložek, jenž pracuje v pivovaru Plzeňský Prazdroj jako obchodní sládek značky Gambrinus. V rozhovoru pro Reflex vysvětluje, jak dosáhnout toho, aby bylo pivo co nejlepší.

Jak dlouho se pivu věnujete a co přesně děláte?
Pivu se věnuji celý pracovní život a pivo z Plzně je moje skutečně srdeční záležitost. Od roku 1987 jsem v plzeňském pivovaru, kde jsem prošel mnoha místy. Začínal jsem úplně od píky, staral jsem se kdysi také o to, jak pivo kvasí a leží, byl jsem technologem, vedoucím výrobních oddělení největších pivních značek v našem portfoliu, byl jsem také manažerem kvality pro pivovar Velkopopovický Kozel. Dnes jsem obchodním sládkem značky Gambrinus.

Otázka je to možná nepatřičná, ale předpokládám, že pivo máte rád i jako nápoj a pijete ho prakticky každý den. Jinak by to ve vaší práci asi nešlo. Je to tak?
Miluji pivo, rád si ho dám a rád ochutnávám. Je to součást mé práce. Jsem členem degustačního panelu, kde pivní vzorky zkoušíme, testujeme, hodnotíme. Senzoricky je pivo nesmírně bohatý nápoj, řekl bych, že má tisíc chutí a vůní. Laboratorně dokážeme v pivu změřit všechno možné, ale chuť a vůni musí vyzkoušet člověk.

To, co dostaneme v hospodě, je kombinace technologie a lidských znalostí a zkušeností?
Přesně tak. Bez toho nejde vůbec vyrobit dobré pivo. Neochutnáváme ale jen samotné pivo, rovněž zkoušíme všechny suroviny, které se používají – vodu, chmel i slad. Každé pivo má svůj konkrétní profil. Každé ráno se proto v pivovaru setkáváme v degustační místnosti, kolem deseti lidí, a ochutnává se.

To jsem se minul povoláním, když ochutnáváte každý den…
Ani já tam nejsem každý den. Ale ten proces se odehrává každý den. Musí. Nesmíme z pivovaru pustit nic ven, co nebude mít nejvyšší kvalitu. Degustace má svoje pravidla a rozhodně to není o „popíjení“, jak si někdo myslí.

Piju pivo skutečně dlouho a dnes je mi 62 let. Mám pocit, že kvalita piva se obecně u nás velmi zlepšila. Jak to vidí odborník?
Pivo z pivovaru vychází ve špičkové kvalitě, na to máme spoustu kontrolních kroků a mechanismů. K dokonalému spotřebitelskému zážitku s pivem ale chybí ještě jeden krok, který se odehrává až v hospodě či restauraci. A bohužel se tam toho dá dost i zkazit. Proto se ve své profesi věnuji právě této oblasti a je to docela věda.

Jak dosáhnout nejvyšší kvality? Lidé si kdysi například mysleli, že výčepák je chce ošidit, když půllitr myje a je tam trocha vody. Jenže to není pravda, že?
Pivo se musí čepovat do mokré a studené sklenice, aby mělo smetanovou krémovou pěnu. Sklenice musí být umytá, jinak mohou být na její stěně částečky prachu a to způsobí bublinky, což je důkaz, že sklo není čisté. To platí pro všechna piva, nejenom ta z našeho plzeňského pivovaru. Když se tvoří na pěně velké bubliny a pěna se rychleji rozpadá, může být sklenice mastná. Mastnota se tam může dostat, když jíte a pak se napijete. Proto vždy a všude sklenice před každým načepováním musíme pořádně umýt. Když je sklenice perfektně umytá a napijete se, na skle ulpívá pěna, říkáme tomu kroužkování. To je důkaz perfektně ošetřeného a načepovaného piva.

Je hezké to takto slyšet, ale poslechnou vás lidé, kteří pivo čepují a prodávají?
Restaurace, hospody či bary v Česku v tomto směru udělaly kus velké práce. Proto máte i vy pocit, že se kvalita zlepšuje. Také pivovary přistupují ke všemu velmi zodpovědně, všechno se pečlivě zkoumá a analyzuje.

A co má být vlastně výsledkem toho zlepšování? Protože pivaři hledají stále stejnou chuť.
Ale musí dostat vždy tu nejlepší chuť. Chutnat to má stejně, dostat se k tomu, to už vyžaduje dodržovat některé postupy, o kterých hovoříme. Můžete vyrobit pivo, jak dobře chcete, ale pak i hostinští rozhodují o tom, jak vám chutná. Oni ho nevylepší, to nejde, ale jak se říká, mohou ho mít „jak z pivovaru“.

Podívejme se i na technologii výroby piva, aby bylo co nejlepší.
Dám příklad, který dokážu popsat nejlépe, a to je Gambrinus. Má chráněné zeměpisné označení České pivo, je to nápoj celosladový, nenajdete v něm například žádná umělá barviva, nic, co tam nepatří. Vařené je pouze ze surovin vypěstovaných na území Moravy a Čech – ječmen či chmel. My používáme žatecký chmel, který má hodně aromatických komponentů, ten je nenapodobitelný. Používáme při výrobě kombinaci osvědčených metod našich dědů a pradědů a nejmodernějších technologií.

V čem mohou po výrobě vzniknout na cestě k zákazníkovi další chyby?
Hospoda není vůbec jednoduchý organismus. Před tím, než jde pivo z cisterny do tanku v restauraci, musí být všechno vysanitované, čisté, je potřeba se o to neustále starat. Večer by měl výčepní rozebrat kohouty, všechno vyčistit, propláchnout, ráno to znovu vymýt. Když přijdete do hospody, tak to vypadá vše jednoduše a jako velká zábava, je za tím ale hodně práce, disciplíny a zodpovědného přístupu.

Popište konkrétně ještě další možné chyby.
Nejdříve zopakuji – sklenice musí být čistá, mokrá a dobře vychlazená. Když vám přinesou třeba Gambrinus, pivo by mělo mít šest až osm stupňů. Oxid uhličitý se podílí na řízu a stabilitě pěny, má osvěžující efekt. Proto je velmi důležitý styl čepování. Pivo, jež má v pěně bubliny, může být i čepováno moc z výšky a je pak bez řízu a zvětralé. Pěna má být ale smetanová. A ideální je, když je pivo čepováno na jeden zátah.

No ale piva jsou různá. Proč by měl někdo mít stejný styl čepování jako vy s tou pro nás krásnou hladinkou?
Protože pěna pivo chrání, aby hned neoxidovalo. Udrží říz, vůni i celkovou kvalitu. Ve světě se uvaří za rok kolem dvou miliard hektolitrů piva, jsou velmi různá a různě se čepují. Známe třeba pivo bez pěny v Anglii. Ale dvě třetiny piv ve světě jsou piva plzeňského typu. A my máme ověřeno, že námi doporučený styl čepování je pro pivo nejlepší. Tyto standardy už přebírají i naši konkurenti. Což může být důkaz, že je to správná cesta.

Klasická otázka pivaře: Jak rychle máme pivo vypít, aby mělo tu nejlepší kvalitu?
Samozřejmě první napití ihned po načepování vám dá všechny skvělé chutě a vůně. Postupně se chuť trochu mění. Takže čekat příliš dlouho nedoporučuji, na druhou stranu pití piva rozhodně není sprint. Navíc, jak říkám, vždy s mírou!

A jak má vypadat dobrý půllitr? Hraje to nějakou roli?
Obrovskou. Hlavně se do něj musí dát dobře čepovat pivo, měl by být stabilní, aby se jednoduše nepřevrhl. Rozhoduje i design, jak dobře se drží v ruce. V tenčí vyšší sklenici se pivo rychleji ohřeje, ale někomu se líbí více.

Rád piju šnyty, tedy objemem malé pivo s velkou pěnou v půllitru. Pil tak pivo i slavný spisovatel Bohumil Hrabal. V čem je šnyt zajímavý?
Že můžete do toho půllitru strčit nos a cítíte všechna aromata. Takže dobře děláte.

Máte nějaké programy na hodnocení a ocenění těch hospod, které to skutečně dělají dobře?
Ano, máme program Hvězda sládků. Je to velká zkouška pro hospodu, protože se nekontroluje jen samotné čepování, ale i technické zázemí, čistota, kontroluje se dokumentace. A dvakrát za rok přijde tajný host, což je výčepní z jiné hospody či majitel jiné restaurace. Pořídí o tom záznam. Hvězda sládků má velkou reputační hodnotu a ti, co testují, to dělají velmi zodpovědně. Hospody si nesmírně zakládají na tom, aby hvězdu obhájily, protože platí jen jeden rok.

Když jsme mluvili o čepování piva, vidím za pípou i stále více žen. Jak se jim daří?
V Česku máme skvělé výčepní-ženy. Skutečně to dělají dobře, není to již jen výsada mužů. A musím říct, že pozoruhodné je, jak si dámy dokážou u výčepu zjednat respekt.

Slyšel jsem, že máte také speciální školení jenom pro výčepní.
Máme, od samotných začátečníků až po ty, kteří nakonec mohou získat titul Pilsner Urquell Master Bartender. To už jsou mistři čepování, ale musí mít i velké teoretické znalosti. Každý rok se soutěže zúčastní 300 až 400 lidí. Když titul získají, mají v oboru velký kredit a pomáhá jim to s uplatněním na trhu. Taky školíme lidi ze zahraničí. A připomínám, že dobrý výčepní by měl umět lidi i pobavit.

Za jak dlouho se stane člověk fakt skvělým výčepním?
U každého je to jinak – někdy to trvá rok, jindy dva, ale může to být i pět let.

Viděl jsem, že jste hodně rozjeli na Instagramu profil Sládci v akci. Jaké jsou reakce?
Odezva je báječná. Jsou tam i výuková videa, je to jak pro odborníky, tak pro zájemce o pivo či samotné pivaře. Profil je unikátní, protože ho tvoříme spolu s kolegy sládky, ukazujeme střípky z naší každodenní práce. Začali jsme za covidu, kdy byly kontakty lidí omezené, navíc sociální sítě jsou nesmírně důležité i pro pivo. Propagujeme tam naše akce, je tam například i otázka párování jídla s pivem a také další věci.

Chystáte také e-learningové aktivity. O co se jedná?
Náš tým se rozroste o dalšího sládka – na rozdíl od nás ale nepotřebuje jíst, spát a je kdykoli k dispozici – Radek je virtuální, bude sloužit ke školení a dalším věcem, které vedou k rozvoji provozovatelů a personálu provozoven, jednoduše k tomu, aby spotřebitel dostal vynikající pivo. Natočili jsme k tomu balíček zajímavých videí a celý projekt bude spuštěný letos na podzim. Tak se nechte překvapit.

Na závěr: Je české pivo skutečně nejlepší na světě, jak se někdy říká?
Na světě existuje mnoho velmi dobrých piv, řekl bych, že čím dál víc. Ale české pivo je pořád výjimečné a podle mě je skutečně nejlepší. To není vychloubání, stačí ochutnat a rozdíl poznáte.

Plzeňský Prazdroj navazuje na svou pravidelnou spolupráci s minipivovary a posouvá ji na další úroveň: v zářijové Volbě sládků přináší pivo Vítěz uvařené ve spolupráci s domácím pivovarníkem Martinem Březou. Vítězný speciál, svrchně kvašené pivo belgického stylu Grisette, vzešel z unikátní soutěže uspořádané Prazdrojem a Cechem domácích pivovarníků. Je to tak poprvé, co se pivo podle domovarnického receptu objevuje na čepu v tisícovce hospod po celé ČR.

Domácí pivovarníci, zkráceně domovarníci, jsou amatérští sládci, kteří vaří pivo v domácích podmínkách. Sdružují se v Cechu čítajícím na 1600 členů, který si kromě jejich podpory a vzdělávání klade za cíl učit veřejnost vychutnávat si různé pivní styly, experimentovat a porozumět pivu jako takovému. Do soutěže o nejlepší recepturu a možnost uvařit své pivo v jednom z největších pivovarů u nás zaslalo své recepty na piva nejrůznějších stylů více než 40 příznivců domácího vaření piva z Čech i Slovenska. Zatímco soukromě si domácí pivovarníci mohou uvařit maximálně 2000 litrů piva ročně, vítěz soutěže získal možnost uvařit svůj speciál na profesionální úrovni a ve velkém a současně ho nabídnout lidem v hospodách po celé republice.

„Domovarníci jsou v tom nejlepším smyslu slova nadšenci s obrovským zájmem a vášní pro pivo a jeho vaření. I když se vaření piva nevěnují na profesionální úrovni, je mezi nimi řada talentovaných amatérských sládků, kteří dokáží i ve skromných domácích podmínkách uvařit opravdu kvalitní a chuťově skvělé pivo. Byli jsme velmi příjemně překvapeni pestrostí a propracovaností receptur, které domovarníci do výzvy poslali. Jsem přesvědčen, že vítězné pivo zachutná nejen milovníkům speciálů,“ přibližuje Tomáš Drahoňovský, manažer Volby sládků.

Odborná porota složená ze sládků Plzeňského Prazdroje a předsedy Cechu vybrala nejlepší recepturu od Martina Březy z Čelákovic. Jde o pivo Grisette starobelgického stylu, které se dnes už téměř nikde nevaří. V minulosti byl tento speciál oblíbený zejména mezi těžce pracujícími horníky v belgicko-francouzském pohraničí, protože oproti klasickým silným belgickým pivům byl o něco lehčí.

„Rád experimentuji a k tomu patří i objevování zapomenutých receptur. Tento styl jsem našel při svém pátrání v archivech. Že se stanu vítězem a budu mít příležitost uvařit své pivo ve velkém pivovaru, jsem nečekal, ale byla to skvělá zkušenost. Těším se, až si s přáteli na „moje“ pivo zajdeme. A samozřejmě jsem zvědavý, co na něj řeknou,“ říká domácí pivovarník a vítěz soutěže Martin Březa. Speciál vznikl za použití plzeňského a pšeničného sladu a jeho příjemnou hořkost a chmelové aroma mu dodává Žatecký poloraný červeňák. Pivo s charakteristickou bylinkovou svěžestí se perfektně hodí ke zpříjemnění teplých dnů babího léta.

„Dlouhodobě se v Cechu snažíme nejen rozvíjet a podporovat své členy, ale také vzdělávat veřejnost a povýšit pivní degustaci na zážitek, při kterém nejde o počet vypitých piv, ale o kvalitu. Uspořádat tuto výzvu byl skvělý nápad, který přinesl nám, domácím pivovarníkům, a věřím, že i sládkům Prazdroje, nové zkušenosti. Společně jsme se shodli na tom, že dlouhodobé rozšiřování povědomí o více než stovce existujících pivních stylů a pozvednutí vnímání české pivní kultury na vyšší úroveň je naším společným cílem,“ zhodnotil výjimečnou spolupráci Roman Holoubek, předseda Cechu domácích pivovarníků.

Speciál Vítěz bude k mání v září pouze čepovaný a fanoušci speciálních piv si mohou najít nejbližší výčepní místo na stránkách www.volbasladku.cz.