Novinky a zajímavosti ze světa piva

Japonské pivo Un, Kono Kuro je údajně nejprve hořké, následně ale vystřídá tuto chuť příjemná sladkost, která vám setrvá na jazyku opravdu dlouho. Nápoj je velmi oblíbený u sběratelů, a to i přesto, že je jeho cena poměrně vysoká. A také přesto, že se vyrábí ze sloního trusu.

Inspirací pro japonské pivo byla takzvaná cibetková káva. Ta se už před mnoha lety vyráběla v Indonésii z kávových zrnek, které prošly trávicím ústrojím cibetek. V těle malých šelem se nafermentovala zrna enzymy a získala tak speciální vůni i chuť, uvádí Brookston Beer Buletin.

A stejně tak pro výrobu piva Un, Kono Kuru se využívají kávová zrna, která prošla trávicím ústrojím slonů. Zrna vybraná z exkrementů velkých savců jsou zbavena typické kávové hořkosti a získávají sladkou a čokoládovou chuť.

Výkal
Pivo se začalo vyrábět v roce 2013 v pivovaru Sankt Gallen. Název Un, Kono Kuru Japonci často zkracují na Unko, což v japonštině znamená jednoduše výkal.

Kromě kávových zrnek ze sloních výkalů jsou základními surovinami pro přípravu speciálního piva klasicky chmel, ječmen, slad a voda. Právě rozemletá káva pak dodá nápoji sladkou chuť, zbaví ho hořkosti a v malé míře na něm také dokáže způsobovat závislost.

Vzácné a drahé exkrementy
Podle serveru Phoenix New Times je pivo ze sloních výkalů velmi drahé, jeho výroba je totiž poněkud náročná. A to především kvůli získávání materiálu. Sloni totiž kávová zrnka tráví velmi dobře.

Ze 33 kilogramů zkrmené stravy lze získat zhruba jeden až dva kilogramy kávových zrnek, která sloním trávicím systémem projdou celá. Cena piva tak logicky musí být vysoká, protože jsou i vysoké náklady na jeho výrobu.

Zatímco u cibetek stačí kávová zrna jen omýt, u slona je to daleko horší. Chtěný produkt se totiž často hledá v kilogramech trusu. „Pětatřicet gramů natrávené kávy potřebné k výrobě jedné láhve piva nás stojí 104 dolarů,“ říká sládek pivovaru Sankt Gallen pro Sora NEWS24. To je v přepočtu zhruba 3000 korun.

Po uvedení piva na trh v roce 2013 byl nápoj prakticky okamžitě vyprodán. Od té doby pivovar připravil ještě několik limitovaných edicí, které se staly oblíbené především u sběratelů. Dnes je pivo k dostání jen velmi těžce a jeho cena oproti minulým rokům výrazně vzrostla.

Na jižní Moravě loni podle dostupných údajů vzniklo šest minipivovarů, jeden činnost ukončil. Na konci roku jich tak bylo v kraji v provozu 68, z toho 15 v Brně. Informovala o tom Mendelova univerzita v tiskové zprávě.

"Počet nových provozů je nejvyšší od roku 2017, kdy vzniklo osm nových podniků. Hospodářská krize a nárůst cen vstupů se tak zatím na trhu neprojevily," uvedl Filip Vrána, který vývoj na trhu dlouhodobě sleduje a na MENDELU bude působit jako vyučující v novém studijním programu zaměřeném na pivovarství a sladařství.

Nejvíce minipivovarů v regionu je soustředěno v Brně a jeho okolí, zejména na Tišnovsku. Oproti tomu teprve druhý pivovar vznikl na Blanensku. Naopak výrobu ukončil po více než deseti letech Santon z Měnína. „Cena piva se mění minimálně, zatímco vstupy vzrostly markantně,“ uvedl majitel pivovaru Zdeněk Kadlc, které pivo vařil od roku 2005.

Loni zahájily v kraji výrobu Pivovarský dům Poupě v Brně, Wild Creatures Dolní Dunajovice, Jonatán Znojmo, Pivovar Lednice, Lhotecký mlýn ve Lhotě na Blanensku a Slovácký Šenk a Minipivovar Slavjan ve Strážnici.

Podle absolventa MENDELU a sládka Jana Grmely největší potíže malé pivovary teprve čekají. "V roce 2022 pivovary čelily růstu cen surovin i energií v řádu desítek procent, nicméně silná letní sezona většině z nich poskytla dostatek zdrojů pro pokrytí zvýšených nákladů. Růst cen vstupů však nadále pokračuje tak, jak končí fixace jejich dodavatelům i jim samotným. Otázkou je, zda můžeme podobně silnou sezonu čekat i v letošním roce, kdy se naplno začnou projevovat krizové ekonomické faktory a lze očekávat odliv hostů z restaurací, kam malé pivovary prodávají převážnou část své produkce,“ uvedl Grmela.

Zrekonstruovaná secesní budova z roku 1850 ukrývá v lázeňských Teplicích jeden z našich nejkrásnějších pivovarů – Monopol. Vládne zde sládková Martina Valterová. Poctivost, úcta a pokora. To je krédo, bez kterého se cenami ověnčená sládková neobejde. Jak Martina sama říká, pivo má ráda, ale alkohol pije jen příležitostně a v drobných dávkách samozřejmě v práci.

Denně vystoupá z chladného sklepa s tanky a dalším zařízením do své výrobny tři patra a nachodí kolem třinácti kilometrů. Secesní strop a měděné varny piva ve zvýšeném patře nad restaurací hosty často lákají vyjít nahoru a odtud pak sledovat výrobu či cvrkot v restauraci, jež nabízí atmosféru noblesní meziválečné doby.

„Pivo v pozici sládkové vařím osmým rokem, ale v pivovarnictví se působím již 35 let, a to díky tátovi. Ten mě ve třinácti letech, když jsem moc netušila, kam po škole, nasměroval do pivovarské školy v Plzni. A mě tam tato profese dokonale chytla,“ vzpomíná.

Kromě tradiční 12°, ležáku plzeňského typu Monopol, zde Martina vaří i 11° polotmavou Karlík, višňovou 11° a pivo anglického typu ALE 14°. Během roku se navíc připravují také speciály různé stupňovitosti, jako jsou Podzimní Vídeňský ležák či Vánoční Porter.

V blízkosti varen si návštěvníci restaurace mohou prohlédnout i stěnu vytapetovanou zarámovanými cenami. Martina si hodně váží třeba ceny za Inspirativní přístup k českému pivovarnictví a dalších prestižních ocenění. „Pro mě je ale mnohem důležitější, když vidím restauraci plnou spokojených hostů, kteří si kromě chutné kuchyně pošmáknou také na pivu,“ říká s úsměvem.

Po škole začínala v ústeckém Zlatopramenu a před nástupem do nově vznikajícího Monopolu vařila v minipivovaru Na Rychtě v centru krajské metropole.

Zlomový rok?
Ekonomické kotrmelce se Martiny dotkly hlavně během covidu, protože pracuje jako OSVČ na živnostenský list. „Ale zvládla jsem to, naopak teď jsme všichni v očekávání. O 100 procent se zdražily suroviny a tento rok se ukáže, co dál. Třeba vývoj kolem plynu bude zásadní, to je moje noční můra. Výrobu piva máme totiž založenou právě na něm.“

Pivo sice vaří ve Wellness Hotel Pivovaru Monopol převážně jen pro samotnou restauraci, ale protože si během pandemie lidé nakoupili výčepní zařízení domů, dodnes jim pivovar prodává i menší sudy. „Naštěstí k nám zákazníci chodí na pivo či jídlo stále stejně, potvrdilo se, že si již vybírají kvalitní podniky. Svoji roli hraje jedinečný architektonický styl Monopolu, ale i nedávno otevřený nový wellness,“ míní sládková.

Plány do budoucna
Pro Martinu je nyní důležité udržet úroveň a nastavenou kvalitu zlatavého moku, který vaří. „Myslím, že už není třeba nic zásadně „zlepšovat“, i když v tvrdé práci nepolevím. Říkám to samozřejmě s velkou pokorou. Po úspěšném dni v Monopolu se ráda odměním aktivním odpolednem v blízkých Krušných horách. K životu potřebuji přírodu, kde relaxuji s mým velkým psem. S tím souvisí také pohled na ekologii, která je pro mě velmi důležitá i při vaření piva,“ dodává.

Pivovar Gambrinus přichází na trh s novou recepturou, kterou chce oslovit i nové spotřebitele. Změna se projeví napříč celým portfoliem značky a přinese plnější chuť piva i výraznější chmelové aroma. Plzeňští sládci tak reagují na aktuální pivní trendy a preference pivařů, kteří v poslední době vyhledávají piva s intenzivnější chutí.

„Posláním pivovaru Gambrinus už víc než 150 let je, aby naše piva skvěla chutnala a dobře se pila – a na tom se nikdy nic nezmění. Nicméně jak plyne čas, chutě i preference pivařů se vyvíjí. Abychom našim spotřebitelům byli stále nablízku a vždy jim poskytli skvělý pivní zážitek, vyvíjíme i recepturu našeho piva,“ říká Martin Hložek, obchodní sládek značky Gambrinus.

V reakci na pivní trendy pivovar vstupuje na trh s novou recepturou, která přináší plnější chuť a výraznější chmelové aroma. Tato změna se projeví napříč v portfoliem, a to jak u sudových piv, tak u těch v lahvích a plechovkách. „Zachovali jsme vaření tradičním dvourmutovým způsobem a stále používáme tři druhy sladů a žatecký chmel odrůdy Sládek, které jsou pro Gambrinus typické. Pro silnější chmelové aroma nyní přidáváme chmel i v poslední fázi vaření do vířivé kádě. Plnější chuti pak dosahujeme nižším prokvašením,“ dodává Martin Hložek

Novou recepturu si Gambrinus vyzkoušel v nezávislém chuťovém testu a většina dotazovaných ji hodnotila jednoznačně pozitivně. Například novou Gambrinus 10 by devět z deseti konzumentů doporučilo svým známým a 91 procent dotázaných by si novou desítku dalo alespoň jedenkrát týdně. „V chuťovém testu jsme dosáhli výrazného zlepšení řady atributů, jako je plnost, sladkost i hořkost, a naše nová desítka byla u většiny respondentů preferovaná oproti současné receptuře. 71 procent respondentů ji dokonce hodnotilo jako zcela bezchybnou,“ vysvětluje Martin Hložek.

Gambrinus 10 přitom dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější výčepní piva na tuzemském trhu, nasbírala také mnoho ocenění z degustačních soutěží jak v České republice, tak ve světě. „Věříme, že úprava receptury nám pomůže obhájit tuto pozici i do dalších let a zároveň nabídne skvělý chuťový zážitek dalším spotřebitelům. Nový Gambrinus nabízí kromě plnější chuti také vyváženou hořkost a skvělou pitelnost, která je pro naše piva typická,“ dodává Dominika Drvoštěpová, senior brand manažerka značky Gambrinus. Distribuce piv Gambrinus s novou recepturou do hospod i obchodů začne od poloviny února.

Společně s novou recepturou se Gambrinus v tomto roce zaměří i na větší podporu Nefiltrovaného ležáku, který bude nově o stupeň silnější. Nefiltrovaný ležák od Gambrinusu se svým typickým zákalem, sytě zlatavou barvou a mimořádně plnou chutí je chloubou plzeňských sládků a dosud ho bylo možné ochutnat jedině přímo v rámci prohlídek v plzeňském pivovaru Gambrinus. Nově bude dostupný také ve vybraných hospodách a restauracích, které splní přísné podmínky na péči o nefiltrované pivo.

Pivovar Nymburk, který vaří Postřižinské pivo, loni vystavil 165.000 hektolitrů piva, zhruba o deset procent méně než v roce 2021. Na export šlo loni zejména kvůli válce na Ukrajině méně piva, meziročně zhruba o 10.000 hektolitrů. ČTK to řekl ředitel pivovaru Pavel Benák.

"Uzávěrku za rok 2022 nemáme ještě zdaleka dokončenou, nicméně průběžně se čím více potvrzuje, že dosáhneme nejhoršího hospodářského výsledku za poslední léta," řekl Benák. Tržby by podle něj měly být o několik procent vyšší. Za rok 2021 měl pivova zisk 9,5 milionu korun, tržby byly přes 197 milionů korun. Podíl prodeje točeného piva podle Benáka nadále klesá. Naopak se zvýšil prodej nealkoholického piva. "A to i přesto, že nevyrábíme ochucená nealko piva," doplnil ředitel. Nealkoholické pivo prodává pivovar pod značkou Střízlík.

Na konci roku 2021 instalovali v pivovaru na střechy výrobních hal solární elektrárnu, investice vyšla téměř na pět milionů korun. "Díky jejímu zprovoznění jsme sice snížili spotřebu elektrické energie, ovšem nárůst cen jak elektrické energie o více jak pětinásobek a cen plynu o téměř trojnásobek nám náklady ovlivnil zcela zásadně," doplnil Benák. Další investice směřovala firma do budování restaurace v areálu. "Výstavbu jsme museli přerušit a předpokládáme znovuzahájení prací v létě," řekl Benák.

Loni v prosinci pivovar zdražil pivo v průměru o korunu na půllitru.

Pivovar Nymburk založený v roce 1895 vaří deset druhů piva, které stáčí do sudů, lahví i plechovek. Většina se prodá na českém trhu. Pivovar zaměstnává téměř 100 lidí.

Třiadvacátého září roku 2022 se v areálu švihovského rodinného pivovaru konala akce, na které mělo slavnostně zaznít jméno nového majitele. Ovšem místo něho byla na večírku přítomna pouze jeho podobizna. „Je to opravdu bizarní příběh, ale ten člověk se vypařil,“ říká majitelka pivovaru Anna van der Weerden. Po půl roce je podnik stále na prodej a beze změny mu velí neúnavná právnička.

Rodinný pivovar Švihov v Němčicích, který se nachází nedaleko stejnojmenné vodní nádrže Želivka, od léta hledá nového majitele. Dnes již bývalí manželé Anna a Martijn van der Weerden, kteří ho otevřeli v roce 2020, se totiž rozhodli ho před půl rokem prodat. Velmi záhy dokonce našli potenciálního kupce. Uspořádali velkolepý večírek, kde chtěli představit nového majitele a také novou koncepci fungování a dostavby.

„Život osobní i podnikatelský se občas vyvine jinak, než bychom čekali. Ti z vás, kteří sledovali příběhu pivovaru Švihov, vědí, že se hledal srdcař, nový majitel pivovaru, který ho bude rozvíjet. Bude hrdý na to, co je již vybudováno a areál dobuduje tak, aby sloužil i slavnostním a firemním akcím. Tak on se našel,“ stálo v pozvánce na zářijovou akci.

Ovšem potenciální kupec se nakonec na večírku ani neukázal, a dokonce úplně zmizel a již se majitelům nikdy neozval. „To je neskutečný bizár, podnikatelské poučení,“ svěřila se majitelka.

Po půl roce je areál minipivovaru Švihov stále na prodej, ovšem provoz neskončil a jede dál. „Pivovar nechceme zavřít, naopak, chceme plynule navázat a někomu ho předat v plném provozu. Někomu, kdo bude mít sílu, odvahu a hlavně ekonomické zázemí,“ dodala podnikatelka.

S novým týmem
„Už jsem se smířila s tím, že další sezonu opět povedu já a naopak se teď snažím, aby šel pivovar kupředu,“ svěřila se redakci iDNES.cz Anna van der Weerden. Novou sezonu tak rozjíždí hned se dvěma novými sládky: Čechem a Američanem, a jakmile se zapracují, začnou vařit pivo. „Americký sládek bude navíc mít v areálu pražírnu kávy,“ říká podnikatelka a dodává, že přijala také úplně nový tým, aby se mohla věnovat právnické činnosti a advokacii, ke které se vrátila.

„Budeme se letos věnovat hlavně kombinaci velkoobchodního prodeje, dále prodávat nejen na pivních festivalech a pokračovat v akcích přímo v našem pivovaru,“ vyjmenovává.

Zaměřit se nyní chtějí hlavně na prodej plechovkových piv v obchodních řetězcích. „Momentálně jednáme také s letištěm. Všech osm našich belgických, holandských piv typu ale a speciálů bychom mohli prodávat i tam. To je neskutečný posun,“ pochvaluje se majitelka minipivovaru.

Součástí pivovaru je i pivní klub, který se od dubna opět otevře, nejdříve pouze o víkendu, v letních měsících kromě pondělí každý den. Součástí areálu je i stodola, ve které lze vybudovat ubytování nebo zázemí pro svatby, to vše ovšem stále čeká na nového majitele.

„Stálou kuchyni neplánujeme a zkusíme se spojit s některým z řetězců, které nedávno vybudovaly na exitu 66,“ plánuje van der Weerden a připouští, že jí takové řešení připadá schůdnější než zaměstnat další personál.

Rodinný pivovar Švihov má do nové sezony dobře našlápnuto, čeká už jen na nového majitele. Případný zájemce by si měl na koupi kompletního areálu minipivovaru připravit bezmála třicet milionů, v nabídce realitní kanceláře u něj svítí cenovka 29 980 000 Kč.

„Otevřeno denně 16–20.“ Na ceduli je přimalovaná šipka. Otevíráme mřížovanou branku a za chvilku už bereme za kliku prosklených dveří. Dýchne na nás směsice sladu, klasické hospody i pankáčského klubu. Podlaha z černých dlaždic a dřevotřísky, na ní stojí několik židlí a stolů, u nich asi deset lidí. Barevné žárovky na šňůře osvěcují varnu. Jeden z nejnověji otevřených pivovarů v Praze má ve znaku blesk. Stejně energicky působí Hanz, místní šéf.

Honza Charvát, spoluzakladatel pivovaru Bad Flash a sympaťák, který v Praze před sedmnácti lety rozjel pivní kulturu, když otevřel legendární hospodu Zlý časy v Nuslích. Vítá nás hned u baru. „Bad Flash byl původně létající pivovar, v roce 2021 jsme se tady Na Pecích v Kobylisích usadili natrvalo. Značku jsem před deseti lety založil s parťákem Liborem Kultem, který má hospodu Kulový blesk. Původně pro dovoz piv, ale pak jsme v pronajatém pivovaru uvařili várku svého vlastního. No a aby tehdy náš sládek Chris Baerwaldt, Američan z obce Zhůř u Plzně, dokázal název vyslovit, museli jsme vymyslet Bad Flash, tedy překlad mateřských hospod: Zlý časy a Kulový blesk,“ směje se Hanz.

Rodinné hospody
Pivovarský výčep, kam se dostanete vchodem z Chaberské ulice a který je v těsné blízkosti sportoviště Admira, ale není jediným podnikem Zlýho blesku. První Bad Flash bar otevřel už dříve v Krymské ulici, nyní jde o jedno ze společenských center hipsterských Vršovic. Druhý bar otevřel v Karlíně a i tady značka žije svým životem. Hanz si ovšem připomíná i svoje „starý dobrý“ Zlý časy v Nuslích. „Nezapomínám ovšem ani na časy v Broukovi,“ dodává. Kultovní smíchovská ratejna totiž dříve také patřila jemu. „Brouk byl v roce 1997 opravdový punk. Byl jsem úplný nováček v gastru. Hospody jsem znal jen z pozice zákazníka. Přišlo mi skvělé otevřít si hospodu, která byla kombinací klubu, baru a pivnice. Na čepu Brouček z Nové Paky spousta druhů kořalek, šipky, fotbálek a muzika nahlas jak v rockovém klubu,“ směje se.

Bez zkušeností byli s parťáky hned od otevření v černých číslech. „Malý zázrak. Vracet do té doby bych se asi nechtěl, ale vzpomínám na to rád. Moje žena Marie už méně.“

Ve stejné době, kdy v květnu 2021 uvařili v Kobylisích první várku, otevřel Hanzův syn Martin v Krymské netradiční bistro s vysokou gastronomií. Rodinné geny.

Ale zpátky do Kobylis, kde Bad Flash loni už se sládkem Martinem Vávrou uvařil 1650 hektolitrů piva asi dvaceti druhů. Právě pijeme Red India Pale Ale s názvem Red Shorts 15°. Chuť je výrazná, plná, ovocitá. Tohle není unylé pivo, které bohužel vaří mnohé malé pivovary a myslí si, že když si budou hrát na „punk“, vždycky jim to někdo zbaští.

Pivní kolaboranti
„Pivovarská scéna se u nás za posledních deset let posunula neuvěřitelně dopředu. Je to díku tomu, že výrobci v zahraničí se netají recepturami a spousta našich pivovarníků vyrazí do zahraničí na festivaly a také je hodně kolaboračních várek. Jsem fakt spokojený s tím, co se na české scéně děje, a jsem si jistý, že dobrý ležák se v naší zemi nikdy z pivní scény neztratí,“ říká Hanz.

Nejraději pije právě ležáky. „Ale rád ochutnám i složitější kousky, kyseláče či spontánně kvašená piva, neipu i silné imperiální portery a stouty. Když si chci posedět a pokecat, tak ale piji ležáky,“ říká. Špičkou jsou podle něj značky Sibeeria, Zichovec, Clock, Matuška i Volt. „Teď je zhruba stovka velmi dobrých pivovarů. Takže nerad bych někoho vynechal,“ dodává.

Varna místo umývárek
Objekt, ve kterém nový pivovar našel útočiště, dříve sloužil jako zázemí sportovního klubu, který je všude kolem. „Objekt prošel kompletní rekonstrukcí s přeložením veškeré kanalizace a vybudováním nových rozvodů vody i elektřiny včetně dvou přípojek plynu a elektřiny, které vedeme ze vzdálenosti asi 500 metrů. Nepředpokládali jsme, že v budově nebude dost proudu a plynu,“ zmiňuje Hanz.

A můžeme se v létě těšit na zahrádku? „V současné době máme jen omezené možnosti venkovního posezení. Maximálně šestnáct osob a rozšiřovat sezení není ve stávajícím prostoru kam. Naše plány jsou teď především v tom, dostat naše pivo i mimo síť vlastních hospod. Navýšit výrobní kapacitu můžeme téměř trojnásobně. Pokud tedy bude odbyt a kačáky,“ usmívá se na závěr. Tak si dáme ještě jedno. Na kačáky!

Psal se 7. únor 1873, když soud do rejstříku zapsal novou brněnskou pivovarskou společnost, u jejíhož zrodu stáli židovští podnikatelé Josef Mandl a Hermann Hayek. Právě oni nechali v Brně na úpatí Žlutého kopce hned vedle cisterciáckého kláštera postavit pivovar – dnešní Starobrno, kolem něhož tak lidé v ulici Hlinky chodí už 150 let.

„Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50 tisíc hektolitrů piva, realita však nakonec překonala očekávání. Vždyť už na počátku 20. století se tu ročně uvařil více než pětinásobek, tedy nejvíc na Moravě,“ říká Ludmila Čechová, mluvčí Starobrna, jež je od roku 2013 součástí skupiny Heineken.

Další zajímavostí je, že se při výrobě piva nepočítalo s vodou ze studní, jak tomu bývalo zvykem. Používal se vodovod z právě dokončené moderní úpravny vody z řeky Svratky v nedalekých Pisárkách.

Zdejší pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska, a dokonce ve Vídni, kam se každý den dopravovalo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že alkoholický nápoj z Brna si oblíbil i císař František Josef I.

Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.

Dohromady měl pivovar na čtyřicet povozů a vagonů. Kočí v té době zapřahali čtyřiadvacet párů koní. Někteří z nich byli ustájeni přímo v pivovaru. Rozvoz piva začínal už ve čtyři hodiny ráno a některé z vozů se vracely až pozdě večer. Nejexponovanějším dnem pro zásobování byla sobota, protože v neděli si řada Brňanů užívala výlety.

A jak pracovali předchůdci dnešních pivovarníků před více než sto lety? „Tvrdě a velmi namáhavě. Například ve sladovně jen ručně s lopatou a ve špatně větratelném prostředí. Na sobě měli pouze spodky a pot si utírali ručníkem. Denně museli do pytlů nasypat až 150 metráků sladu,“ popisuje Čechová.

Dřinu zažívali také dělníci u sudů, které se vymývaly, vypařovaly a vyplachovaly. Mimořádná byla rovněž pracovní doba – začínala denně ve čtyři hodiny ráno a trvala do osmi do večera.

Obchodní vztahy Plzeňského Prazdroje s hospodami a restauracemi řídí od začátku letošního roku Jiří Klabzuba. Přebírá tím zodpovědnost za obchodní strategii pivovaru vůči zákazníkům v gastronomii, a to nejen za prodeje piva, ale i za rozsáhlé podpůrné a rozvojové programy, kterými se Prazdroj snaží tuzemským podnikům dlouhodobě pomáhat.

„Za poslední více než dekádu jsme se z dodavatele piva stali partnerem hospod a restaurací, kterým se snažíme pomáhat a rozvíjet jejich byznys. Jiří má s prací pro gastro segment bohaté zkušenosti, proto věřím, že je využije právě v době, kdy je situace v této části trhu velmi složitá. Restaurace poté, co přečkaly nucená omezení v době covidu, čelí růstu nákladů, především energií, nedostatku personálu a bojují s odlivem hostů. A my se společně budeme snažit jim všemi dostupnými prostředky s jejich podnikání pomoci, aby se vrátily do předcovidové kondice,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

Jiří Klabzuba nastoupil do Prazdroje v roce 2009, od té doby prošel různými obchodními pozicemi zaměřenými jak na zákazníky v gastronomii, tak na retail. Do konce loňského roku působil na pozici obchodního ředitele pro obchody a obchodní řetězce. S rychloobrátkovým zbožím je spojena jeho celá dosavadní pracovní kariéra. Ještě před nástupem do Prazdroje pracoval pro značky Poděbradka nebo Energizer.

„Do gastro segmentu se vracím po pěti letech. Obrovskou výzvou a motivací je pro mě možnost ovlivňovat budoucnost HORECA byznysu a být u toho v době, kdy celý segment prochází výraznými změnami. Mojí prioritou je formovat obchodní oddělení pro hospody a restaurace jako moderního partnera s tradicí, který se dívá dopředu a zároveň rozumí individuálním potřebám a situaci našich zákazníků,“ komentuje svoji novou roli Jiří Klabzuba.

Do června 2022 zastával pozici obchodního ředitele pro hospody a restaurace Jan Krafka, který se poté přesunul na místo oblastního ředitele pro Německo a Rakousko. V mezičase pozici dočasně řídil obchodní ředitel Tomáš Mráz, který zastřešuje celé obchodní oddělení Plzeňského Prazdroje.

Historie dnešního Pivovaru Starobrno se začala psát ještě předtím, než soud 7. února 1873 zapsal do rejstříku novou brněnskou pivovarskou společnost, u jejíhož zrodu stáli židovští podnikatelé Josef Mandl a Hermann Hayek.

Stavba nového pivovaru v ulici V hlinkách byla dokončena už během předchozího roku, z podniku se brzy stal největší brněnský výrobce piva. A je jím na stejném místě dodnes, poslední dvě dekády patří koncernu Heineken.

Mandel a Hayek původně provozovali starý klášterní pivovar, doba průmyslového rozvoje i otevírání společnosti pro židovské podnikatele je ale přivedla k rozhodnutí vyrábět pivo nově. Od šlechtice Eduarda Schönburga-Hartensteina koupili v roce 1871 v Pisárkách pozemek, kde se dříve těžila hlína, a rychle se pustili do stavby. Zvolená lokalita byla výhodná nejen tím, že ležela v těsném sousedství centra města, ale díky vytěženým jámám se zrychlila a zlevnila stavba sklepů.

Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50.000 hektolitrů piva, realita ale nakonec překonala očekávání. Bylo to i díky spojení s pivovarem v Ivanovicích, pod který se podnik Mandela a Hayeka koncem 80. let 19. století přesunul (výroba se přesunula do Starého Brna, v Ivanovicích zůstala sladovna). Erste Brünner Actien-Brauerei und Malzfabrik - tedy První brněnský akciový pivovar a sladovna - na počátku 20. století už ročně uvařila přes čtvrt milionu hektolitrů, nejvíc na Moravě.

Starobrněnské pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska a dokonce ve Vídni, kam se každý den vozilo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že si ho oblíbil i císař František Josef I. Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.

Podobně jako značná část brněnských podniků patřil i pivovar německy mluvícím podnikatelům, což někdy vyvolávalo národnostní třenice mezi vedením a zaměstnanci. Na veřejnosti se objevily i výzvy k bojkotu "německého piva". A třeba první etikety v češtině se začaly používat až v roce 1904, a to až po tlaku českých zákazníků. Na druhou stranu propojení s místní elitou umožňovalo jednodušší získání povolení k provozování výčepu, když tedy hostinský souhlasil s čepováním Starobrna.

Situace se změnila po vzniku Československa, kdy starobrněnský pivovar ovládla pozdější Moravská banka, která mimo jiné skupovala malé pivovary v okolí Brna a vytvořila tak podmínky pro rozšíření výroby na Starém Brně. V důsledku hospodářské krize na začátku 30. let pivovar dokonce převzal oslabený podniku Moravia, v té době druhý největší pivovar na jižní Moravě. Za války pivovar ovládli Němci, hned na podzim 1945 byl znárodněn.

V roce 1960 se stalo Starobrno na tři dekády součástí národního podniku Jihomoravské pivovary, do kterého se sloučily Horácké, Slovácké a Středomoravské pivovary. Už krátce po listopadu 1989 se brněnský výrobce osamostatnil a v roce 1992 se ze státního podniku stala akciová společnost, zařazená do kupónové privatizace. V polovině 90. let se majoritním vlastníkem Starobrna stala rakouská skupina BBAG, kterou v roce 2003 pohltil Heineken.