Novinky a zajímavosti ze světa piva

Evropská komise a Europa Nostra v úterý oznámily vítěze cen European Heritage Awards / Europa Nostra Awards 2023. V letošním roce bylo oceněno 30 mimořádných počinů v oblasti kulturního dědictví a tradic.

Mezi letošními vítězi je také pozoruhodná sanace parostrojního pivovaru v Lobči. Více než 15 let pracovali architekti Jana a Pavel Prouzovi na oživení tohoto pivovaru s bohatou historií sahající až do roku 1586.

Tři desítky vítězů vybrala porota složená z odborníků na dědictví z celé Evropy na základě hodnocení výběrových komisí, které jsou odpovědné za posouzení žádostí o ocenění, které letos předložily organizace a jednotlivci z 35 evropských zemí.

Cecilia Bartoli, světově uznávaná mezzosopranistka a prezidentka Europa Nostra, uvedla: "Srdečně blahopřeji letošním vítězům cen za evropské dědictví / Europa Nostra Awards k jejich zaslouženému oecnění. Jsou to inspirativní příklady, které skutečně přispívají k budování krásnější, udržitelnější a inkluzivnější Evropy. Jejich příběhy o úspěchu ukazují, jak lze překonat nepřízeň osudu spojením odborných znalostí, odhodlání, kreativity a inovací. Těším se na osobní setkání a oslavu všech vítězů na slavnostním předávání cen evropského dědictví v našem milovaném městě světového dědictví Benátkách."

Slavnostní předání Cen Evropského dědictví proběhne 28. září v Palazzo del Cinema v Benátkách. Této akce se osobně zúčastní prezidentka Europa Nostra Cecilia Bartoli, prezidentka Europa Nostra, očekává se také účast místopředsedy Evropské komise Margaritise Schinase. Během ceremoniálu budou vyhlášeni laureáti Grand Prix a vítěz ceny Public Choice. Ceremoniálem vyvrcholí summit o evropském kulturním dědictví 2023, který pořádá Europa Nostra s podporou Evropské komise ve dnech 27. až 30. září v Benátkách; městě světového dědictví.

"Každý oceněný úspěch letošních Cen Evropského dědictví je výsledkem mimořádných dovedností a odhodlání, kolektivních i individuálních, zahrnujících místa dědictví a tradice z celé Evropy. Tím, že oceňujeme tyto úspěchy, také stvrzujeme pevný závazek chránit naše společné kulturní dědictví, protože je životně důležité pro naši sounáležitost jako občanů i komunit v Evropě," řekl místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas.

Online lze nyní hlasovat o vítězi ceny Public Choice Award 2023, která má nárok na finanční odměnu ve výši 10 000 EUR.

Parostrojní pivovar v Lobči, Česká republika
Pivovar v české Lobči je cennou památkou s bohatou historií sahající až do roku 1586. Pivovar se nachází v malebné obci se 140 obyvateli v CHKO Kokořínsko. Dlouhodobý projekt obnovy pivovaru opět oživil malou vesnici a zachoval ho pro další generace.

Projekt byl z velké části financován z vlastních finančních zdrojů vlastníků s podporou i ze strany vlády ČR prostřednictvím Programu péče o vesnické památkové rezervace Ministerstva kultury, dále z Programu kultury Středočeského kraje a programu "Zelená úsporám" Ministerstva životního prostředí. Obnovu pomohl financovat také Program rozvoje venkova Evropské unie.

Pivovar a sladovna byly v nepřetržitém provozu od 16. století, současná stavba má svůj původ v první polovině 17. století. V 90. letech 19. století byl pivovar modernizován na průmyslový pivovar s parním strojem. Výroba se zastavila v roce 1943; areál byl opuštěný od 80. let a chátral.

Zapomenutý pivovar objevili architekti Jana a Pavel Prouzovi, když jim bylo 30 let. Během 15 let pracovali na oživení památky a zároveň si splnili sen o bydlení v památce a rozvíjeli kulturní aktivity na venkově.

"Parostrojní pivovar v Lobči je dokonalou ukázkou propojení historického a nového, pokračování života historického budovy v moderních časech. A také toho, jaký vliv může mít pečlivá obnova památky s plánem jejího dalšího využití na život celé komunity či obce. Mám radost z takovýchto projektů a vážím si majitelů, kteří k historii přistupují moderně, ale s respektem a citlivostí," uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Počáteční fáze obnovy byla zaměřena na fyzickou ochranu lokality, po níž následovala pečlivá strukturální obnova. Od roku 2014 byl areál otevřen veřejnosti s vyváženým mixem kulturních a obchodních aktivit, aby byla zajištěna jeho budoucí udržitelnost. Po obnově byla obnovena původní funkce výroby piva v podobě malého řemeslného pivovaru.

V celém projektu byla zdůrazněna odpovědnost k životnímu prostředí, areál například využívá k vytápění systém částečně tepelných čerpadel a částečně geotermální energii.

Projekt měl také širší dopad na praxi památkové péče jako příklad úspěšného projektového řízení s omezenými finančními zdroji.

Obnova pivovaru vrátila do vesnice život. Obec společensky vzkvétá; pivovar, místní zámek a komunitní aktivity dělají z malé obce jedinečné místo k návštěvě. Místní komunita je na svůj pivovar opět hrdá. Pivovar se také připojil k ERIH - Evropské stezce průmyslového dědictví a pomohl tak jejímu zviditelnění na evropské úrovni.

"Tato obnova je dobrým příkladem citlivé rehabilitace industriálního dědictví, které velmi dobře zachovalo původní ráz a původní využití pivovaru v Lobči," uvedla porota Ceny.

"Je to velký úspěch pro jednotlivce, kteří investovali spoustu času a osobních zdrojů, aby dosáhli svých ambicí. Je to odvážný projekt, který vysílá silnou zprávu o důležitosti silného zapojení komunity a spolupráce mezi mnoha různými zainteresovanými stranami," dodala porota.

Spolu s přicházejícími letními dny určitě přijde vhod osvěžení v podobě správně vychlazeného netradičního piva. Ideální volbou je Višňový ležák, který vás osvěží svou plnou chutí a příjemnou hořkostí s příchutí višní. V tomto karmínově červeném, nefiltrovaném, spodně kvašeném ležáku se snoubí višňové tóny s typickou pivní chutí. Díky této vyváženosti mu přijdou na chuť nejen příznivci netradičních piv, ale i milovníci klasických piv

Višňový ležák 12 je součástí nového projektu Sládkův Tip společnosti Pivovary CZ Group, ve kterém jsou zákazníkům v průběhu celého roku představována výjimečná a netradiční piva. „Cílem je zákazníkům a štamgastům zpestřit běžnou nabídku našimi pivními specialitami pod značkou Sládkův Tip. Višňový ležák u nás ale není žádnou neznámou. Slavili jsme s ním úspěchy již v minulých letech, a i proto jsme se ho do projektu Sládkův Tip rozhodli zařadit,“ říká Tomáš Pluháček, výrobně technický ředitel společnosti Pivovary CZ Group

K dostání je od začátku června na čepu ve vybraných pivnicích a restauracích především na střední Moravě. Ručně stáčené pětilitrové soudky budou v prodeji regionálně v maloobchodních a velkoobchodních sítích či v některých hospodách.

Staropramen uvádí na trh pivo s názvem Staropramen 10, které vychází z originální receptury z roku 1877. Staropramen 10 byla pokřtěna ve čtvrtek 8. června na Výčepu pod komínem na dvoře pivovaru Staropramen. Během léta se objeví na festivalech i v restauracích a obchodech.

V zemích Koruny České bylo v 19. století zvykem vařit zejména těžké nefiltrované ležáky a piva s vyšší stupňovitostí. Ta však nebyla dostupná široké veřejnosti. Předchůdce dnešního pivovaru Staropramen, Akcionářský pivovar na Smíchově, na tuto situaci zareagoval uvařením nového typu piva. V roce 1877 tak na Smíchově vznikla první desítka, která byla ryze česká, široce dostupná, chutná a lehká.

Vyvážená Staropramen 10 s plnější chutí
Vylepšená Staropramen 10 vychází z původní receptury „Desítka, kterou v roce 1877 uvařil sládek Michael Trnka, byla velmi ceněná nejen kvůli dostupnosti, ale i pitelnosti a vyváženosti chuti. Tyto parametry splňuje i nová Staropramen 10, u které její lehkou sladovou chuť doprovází jemná hořkost, která je v souladu s příjemným chmelovým aroma,“ vysvětluje Jan Špaček, vrchní sládek pivovaru Staropramen, a dodává, že i přes stále trvající oblibu ležáků mají desítky na pivním trhu své nezaměnitelné místo.

Originální Desítka si získala své místo u hostinských, pivovarských odborníků,
a především široké veřejnosti. „Podíváme-li se do historie, i přes pokračující hospodářskou krizi obliba původní Desítky rostla. Výstav piva se během dvou dekád zdvojnásobil, což bylo tehdy nevídané. Na dostupnou kvalitu slyšeli lidé i před 150 lety a platí to i dnes. Proto neustále inovujeme a vylepšujeme technologie i receptury, poctivý základ ale zůstává,“ okomentoval David Zappe, marketingový ředitel společnosti Pivovary Staropramen.

To pravé letní osvěžení
Staropramen 10 byla ve čtvrtek 8. června pokřtěna na tradiční akci Výčep pod komínem na dvoře pivovaru Staropramen. Kombinaci lehkosti a plnější chuti určitě ocení
i návštěvníci letních festivalů a dalších akcí. Jako první ji mohli ochutnat ti na Rock For People. Postupně se také začne objevovat v hospodách, restauracích a obchodech, kde nahradí světlé výčepní pivo Staropramen Smíchov. Ochutnat ji budou moci i návštěvníci O2 areny.

Pěna s velkými bublinami není známkou kvalitně načepovaného piva. Těch mýtů, které mezi námi kolují, je přitom více. Díky našemu návodu se konečně dozvíte, jak má pivo vypadat a chutnat – je to zážitek, nenechte si ho zkazit.

Pivo ve špinavé sklenici? To fakt ne!
Špatně připravené jídlo v restauraci vrátíte, ale co třeba špatně načepované pivo? Víte, jak 100% poznáte, že před vás položili pivo, za které nechcete platit? Řiďte se jednoduchými tipy a už se vám nestane, že vypijete pivo ze špinavé sklenice.

Jak způsob čepování ovlivní chuť piva?
„Nesprávná technika čepování může negativně ovlivnit vzhled, chuť i vůni piva,“ upozorňuje vrchní obchodní sládek Vojta Homolka, který se věnuje zlepšování kvality čepovaného piva nejen v programu Hvězda sládků. V této kapitole vám vysvětlíme, jak se čepovat (ne)má.

Znáte kodex správného servírování piva?
Nejen samurajové, ale i pivní kultura má svůj kodex. Znáte pravidla správného servisu?

Kde zaručeně dostanu perfektní pivo?
Pivovarnictví je součást našeho kulturního dědictví. České pivovary dovedly vaření zlatavého moku k dokonalosti. Proto je důležité, aby za výčepem stál profesionál, který svou zručností podtrhne umění pivovarů a hostům tak zaručí opravdový pivní zážitek. Obchodní sládci Plzeňského Prazdroje proto na vlastní kůži testují provozovny a těm nejlepším udělují ocenění

Blíží se letní slunovrat. Kdo se trochu zajímá o byliny, ten ví, že právě teď mají největší sílu. Tak se pustíme do devatera kvítí, ale především si uvaříme bylinné pivo a další léčivé nápoje. U mikrofonu je Pavla Kindernayová, která je hodně zvědavá. Protože když hledala informace o pivu, tak ve většině článků je napsáno tajná receptura. Bylinkářka Radka Svatošová se usmívá.

Je pravda, že historicky byly byliny používány ke stabilizaci piva a také k zakrytí všech nedostatků?
Pravda je ta, že pivo je jeden z nejstarších nápojů lidstva, protože se skutečně vařil už v pravěku. Myslím si, že jedním z důvodů, proč ho lidé vařili, bylo i to, že často prakticky nebylo možné najít kvalitní pitnou vodu. Lidé trpěli na různé problémy, až i úmrtí z nekvalitní a znečištěné vody. Tak se používalo pivo a víno jako nápoje, který byly bezpečné i léčivé.

A dalším důvodem je, že pivo bývalo opojné a používaly se na něj i opojné byliny. Jsem přesvědčená, že to byl typický magický nápoj našich předků. Podobně, jako mají své opojné nápoje všechny země na planetě, tak u nás to bylo právě pivo. Ale vypadalo úplně jinak, než jak vypadá v současnosti.

Nejstarší bylinné pivo v Evropě se prý vařilo na Pardubicku. Ukázal to výzkum 3000 let staré bronzové nádoby, která byla nalezena před šesti lety na východě Čech. To je možná důkaz, že Východočeši jsou specialisté na bylinné pivo?
Nevím, jestli jsou Východočeši specialisté. Za specialisty se považují lidé z typických pivovarnických měst a já se vůbec nepovažuji za specialistu na piva. Protože popravdě pivo bylo poslední věc, kterou jsem začala z bylin zkoušet. Velmi dlouho jsem se tomu bránila, odolávala jsem, protože mně piva nikdy nechutnala. A upřímně, začala mi chutnat až ta moje.

Ale je možné, že ty by zase nechutnaly pravověrným pivařům. Protože pivaři znají ten nápoj spojený s chmelem, má pěnu, typickou hořkost a tak dál. A tahle domácí a přírodní piva mohou být velmi různorodá a variabilní. Možná trochu spíš připomínají nealkoholická piva, třeba s ovocnou příchutí a podobně,. Ale za mě to jsou opravdu jediná piva, na kterých si pochutnám.

Je pivo s bylinami silnější?
Záleží na tom, jak to kdo dělá a jaké použije kvasinky. Mě k experimentování s pivem přivedla knížka Červený stan. Je o tom, jak v pradávných časech putovaly kmeny a ženy vždy vařily na ohni pivo prostě tam, kde se kmen utábořil. Tak jsem si říkala, že to nemůže být až taková věda, jak se tvrdí v pivovarech. Když se odpradávna vařilo pivo obyčejně na ohni.

Dříve se možná hodně experimentovalo s bylinami, co se našlo, to se do piva hodilo. Teď už se asi byliny daleko více vybírají?
Já myslím, že to je přesně obráceně. Že naši předci měli mnohem větší znalosti, než máme my. Protože oni žili v přírodě a věřili těm bylinám, znali je, komunikovali s nimi. A určitě přesně věděli, jaké byliny mají použít, protože si to předávaly generace. Zatímco u nás to bylo trošku zapomenuté, tato tradice.

Už to dávno není tak, že by babičky učily vnučky, jaké byliny mají použít na domácí pivo. Ale asi byli jiné chuťové preference, možná bychom dnes ani neřekli, že to chutná jako pivo. Co oni uvařili.

Které byliny jsou tedy nejvhodnější pro vaření piva?
To vám možná ani neřeknu, protože já sama experimentuji a zkouším spoustu bylin. Ale základem by měla být nějaká hořká bylina, protože se asi shodneme, že pro pivo je typická určitá hořkost a hořčiny.

Tedy klidně můžeme použít divoký chmel, nebo i pěstovaný chmel, ale samozřejmě jen spíše stopové množství, aby to nebylo hořké až extrémně.

Ale existuje mnoho jiných hořkých bylin, které se dají použít místo chmelu. To je třeba i řebříček, který nám teď začíná kvést. S květem řebříčku mám velmi dobrou zkušenost. Dají se použít různé druhy pelyňku, ale zase v malém množství.

Jako extrémem uvedu například pivo, kam se dávají hořké houby, jako je březovník. Takže zase i nějaká hořká bylinka se může přidat a k tomu nakombinovat ještě dvě další bylinky, aby to byla magická trojka. A pak už s tím můžete pracovat.

Musíme mít nějaké speciální vybavení na výrobu domácího piva?
Je to hlavně o čase, o ničem jiném než o čase. Obecně ráda zkouším, co jde udělat jednoduše a v domácích podmínkách co nejjednodušeji, život si nekomplikuji a žádné vybavení nepoužívám. Jen sklenice a nic jiného nepotřebuji. Vlastně jediné, s čím je trošičku problém, je tomu pivu dopřát vhodnou teplotu, aby zrálo.

To mě dlouho trápilo, protože nemáme doma sklep a lednice zase nemá dostatečnou kapacitu a chladí až moc. Tak jsem to vyřešila tak, že dávám kvašené nápoje často dozrát do naší vrtané studny. Tam se to dá krásně uložit a mohou tam nějakým způsobem dlouho ležet a dají se tam i uskladnit.

Chuť i vůně piva jsou pevně spjaty s jednou z nejstarších kulturních plodin na světě – chmelem. Kdysi dávno s chmelem začali Babyloňané. Dnes vyrůstá po celém světě na 150 chmelových odrůd. Věděli jste, že chmel je příbuzný s konopím a že Česko je chmelová velmoc? Je tedy tato až 10metrů vysoká rostlina pro správně hořkou chuť piva opravdu tak nepostradatelná?

Chmel společně s vodou, sladem a kvasinkami patří k základním a nenahraditelným pivovarským „stavebním“ kamenům každého piva. „Vaření piva bez chmele si nelze představit. Díky němu má pivo správnou hořkost a nezaměnitelné aroma. Chmel má podíl také na plnosti a celkové vyváženosti chutí piva,“ uvádí Petr Kwaczek, sládek Pivovaru Radegast.

Chmel, který patří k nejstarším kulturním plodinám na světě, je prostě kořením piva. Tato dvoudomá pravotočivá rostlina patří do čeledi konopovitých. V pivovarech se pro vaření piva využívají chmelové šištice (hlávky) chmele otáčivého (Humulus Lupulus), který obvykle dorůstá do výšky 5 až 10 metrů a má průměrnou životnost 25 let. „Nejdůležitějšími složkami, které jsou obsaženy v chmelových hlávkách, jsou pryskyřice, silice a polyfenoly. Ostatní přirozeně se vyskytující složky mají již menší technologický význam. Z chmelových pryskyřic jsou nejdůležitější tzv. alfa hořké kyseliny, které dodávají pivu právě tu správnou hořkost. Silice jsou pak zodpovědné za chmelové aroma piva. V každé chmelové hlávce se nachází více než 200 přirozeně se vyskytujících cenných látek,“ upřesňuje Petr Kwaczek.

V „předchmelových“ časech se piva dochucovala aromatickými bylinami, např. zázvorem nebo koriandrem. Jako první začali přidávat chmel do piva Babyloňané. Nejen proto, aby vylepšili jeho chuť, ale také proto, že po jeho přidání jim pivo déle vydrželo a nekazilo se. Je to díky tomu, že chmelové látky dokáží potlačovat množení nežádoucích bakterií kazících pivo.
V Evropě se chmel začal pěstovat a používat při výrobě piva přibližně v 8. a 9. století. Doložené pěstování chmele na českém území je z 11. století.

V současnosti se chmel celosvětově pěstuje na asi 63 000 hektarech. V Česku, které patří spolu s USA a Německem do světové pěstitelské trojky, se chmel pěstuje cca na 5 000 hektarech, což je necelých 8 % veškeré globální chmelové plochy. Na tuzemských chmelnicích vyrůstá asi 20 odrůd chmele.

Sládci Pivovaru Radegast využívají při vaření ležáků, výčepních piv i hořkých speciálů nejen tradiční české odrůdy chmele Žatecký poloraný červeňák (nejznámější a nejrozšířenější česká odrůda), Sládek, Žatecký pozdní, ale i aromatické odrůdy Citra, Sabro, Kazbek, Polaris či Golding. Všechny tyto odrůdy spadají mezi zhruba 150 chmelových odrůd, které se ve větším množství a pro upotřebení v pivovarnictví po celém světě pěstují.

V dnešním pivovarnictví chmel do varního procesu obvykle vstupuje až v pozdější fázi výroby mladiny. Nejčastěji se přidává ve dvou nebo ve třech dávkách. „Během chmelovaru přecházejí hořké látky z chmele do právě vařené sladiny a vzniká tak mladina. V této důležité varní fázi se rozhoduje rovněž o stupňovitosti, barvě či chmelovém aroma piva. Poté následuje fáze odpočinku a chlazení mladiny, pak pokračuje hlavní kvašení, ležení a zrání. Velmi oblíbené, zejména při výrobě speciálních druhů piv, je tzv. chmelení za studena. K tomuto účelu se používají vybrané aromatické odrůdy chmele, které se přidávají do piva v průběhu hlavního kvašení, ležení a zrání, případně až během stáčení piva např. do sudů,“ doplňuje Petr Kwaczek.

Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku se v letošním roce bude konat 16. a 17. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 55 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem, pivní bleší trh a několik koncertů.

Festival vypukne v pátek 16. června ve 14 hodin. V sobotu mohou návštěvníci dorazit už v 10 hodin dopoledne. V oba dny festival potrvá do 21. hodiny. Organizátoři očekávají hojnou účast. „Letos se bude konat 11. ročník festivalu. Příchozí čeká bohatá nabídka minipivovarů z celé republiky, které do Prahy přivezou přes 13 tisíc litrů piva. Návštěvníci se mohou těšit na pravidelné účastníky i nové pivovary, mezi kterými se objeví například božídarský Červený Vlk, brněnský EFI či ostravský Medojed. K ochutnání budou jak tradiční české ležáky, tak všemožná svrchně kvašená piva, která jsou u minipivovarů dnes již standardem,“ popsal Jiří Sedláček, ředitel festivalu Pivo na Náplavce.

Součástí každého ročníku festivalu jsou i stánky s občerstvením, které se hodí k pivu. Ty nebudou chybět ani letos. „V širokém spektru chutí a vůní bude návštěvníky festivalu obsluhovat 14 stánků s jídlem. Na místě budou stánky s burgery, k ochutnání budou různé masové grilované pochutiny, belgické hranolky, balkánské speciality, řemeslná pizza, kvalitní české uzeniny, francouzské klobásky, burgundští šneci, sýrové koule a mimo to i kvalitní káva,“ vyjmenoval Jiří Sedláček.

Způsob degustace piv zůstává i pro letošní jubilejní ročník stejný. Během všech ročníků se pivo pije výhradně ze skleněných džbánků – organizátoři se tak snaží zamezit zbytečnému odpadu v podobě plastových kelímků, a navíc pivo ze skla chutná lépe. Klasických půllitrů se návštěvníci festivalu ale nedočkají. „Pivo na Náplavce je degustačním festivalem, pít se tedy bude maximálně po třetinkách. Vstupné je zdarma. Podmínkou konzumace piva je koupě degustačního setu, který sestává z festivalového skleněného džbánku o objemu 0,3 l, degustační karty a tužky. Set bude stát 100 korun, senioři ho budou mít k dispozici za 80 korun a bude použitelný po oba dny konání festivalu. K pivu neodmyslitelně patří i pivní suvenýry. Kromě těch, které budou nabízet jednotlivé pivovary, zde budete moci získat i suvenýry s logem festivalového piva, kterým pro letošní rok bude polotmavý ležák Vltavský převozník, jehož výroby se ujal Pivovar Krum z Moravského Krumlova,“ popsal Jiří Sedláček.

Festival Pivo na Náplavce není jen o pití piva a skvělé gastronomii, připraven je i bohatý kulturní program. „Oba festivalové dny budou pod taktovkou DJ Bruno Kässe a dále mimo jiné vystoupí mexická kapela Mariachi a jazzoví Jazz Volunteers. V sobotu od 10 do 14 hodin bude navíc součástí programu i Pivní bleší trh, kde si sběratelé budou moci doplnit sbírku etiket, tácků, zátek a dalších s pivem souvisejících propriet,“ uzavřel Jiří Sedláček.

I v letošním roce přerovský pivovar ZUBR přivítal všechny milovníky dobrého piva a muziky na oblíbeném festivalu ZUBRFEST. Do areálu pivovaru zavítalo v sobotu 10. června přes dva tisíce návštěvníků, kteří si mohli užít bohatý hudební i doprovodný program.

„Děkujeme všem, kteří v sobotu dorazili do pivovaru a strávili společně s námi příjemný letní den. Stejně jako v předchozích letech jsme i letos přichystali pro návštěvníky novinku, tentokrát v podobě školy čepování piva, kde se lidé zábavnou formou dozvěděli, jak o pivo pečovat a jak ho správně čepovat,“ komentuje letošní ročník festivalu Kateřina Vilímová, brand manažerka značky ZUBR.

Během prosluněného letního dne si mohli návštěvníci vychutnat bohatý hudební a doprovodný program. Na pódiu se vystřídali Michal David, Raego, Šrouby a Matice, Thom Artway a Trautenberk. Velký zájem byl také o exkurze do provozu pivovaru a školu čepování piva, nechyběly soutěže o atraktivní dárky a hokejoví fanoušci si užili autogramiádu A-týmu HC ZUBR Přerov.

Pivo teklo proudem a návštěvníci si mohli vybírat z široké nabídky piv z produkce pivovaru. Největší zájem byl již tradičně o nefiltrovanou 4x chmelenou jedenáctku ZUBR Grand přímo z ležáckého sklepa a o pivo ZUBR Gold, které bylo vyhlášeno absolutním vítězem letošního ročníku prestižní degustační soutěže o Zlatý pohár PIVEX. Příznivci netradičních piv si mohli vychutnat svrchně kvašené pivo Summit Ale a dvanáctistupňový Višňový ležák z nového programu Sládkův Tip, ve kterém společně představují sládci pivovarů Zubr, Holba a Litovel limitované edice piva, uvařené k různým příležitostem podle unikátních receptur.

Brány Pražského hradu se v pátek a sobotu otevřely pivním fandům. Proběhl zde totiž Festival minipivovarů na Pražském hradě, který pořádá Českomoravský svaz minipivovarů. Hlavním účelem 11. ročníku této degustační akce roku bylo představit veřejnosti produkci minipivovarů z celé České republiky a porovnat ji s blízkým zahraničím. Letos se představilo 50 českých a moravských minipivovarů a pivovar z Maďarska. Festival v sobotu navštívil i prezident České republiky Petr Pavel.

První kroky prezidenta Pavla mířily ke stánku Alma mater všech pivovarníků, zkušebního pivovaru na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

„Opravdu nás potěšilo, že náš festival navštívil i pan prezident Petr Pavel. Je to pro nás velké uznání naší práce. Jsme velmi rádi, že jsme mu mohli ukázat „spodně kvašenou barvu“, která je i na jeho portrétu na známce, na vlastní oči. Bylo to opravdu milé setkání,“ říká Michal Voldřich, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Na tomto již tradičním festivalu bylo k degustaci pro návštěvníky připraveno přes 100 druhů piv 33 různých stylů z celé republiky. Celkově se zdarma vyčepovalo přes 5 000 litrů piva, což představovalo na 66 000 degustačních porcí po 0,75 dl. Na návštěvníka tak připadlo 39 degustačních dávek.

„Pro milovníky piva je akce jedinečnou příležitostí, aby na jednom místě ochutnali desítky kvalitních vzorků z produkce minipivovarů a nahlédli tak do stále pestřejšího světa malých výrobců piva. Na festivalu jsou navíc vždy přítomni sládci a majitelé z každého pivovaru, kteří tak mohou návštěvníkům podat co nejobsáhlejší a nejpřesnější informace o svých pivech,“ říká Jan Šuráň, ředitel Festivalu minipivovarů na Pražském hradě a dodává: „Na festival dorazilo na 2500 milovníků piva, kteří již přesně věděli, co je čeká, jelikož akci navštěvují opakovaně. Byli ze všech koutů České republiky, ale bylo zde i mnoho cizinců, kteří také jezdí pravidelně. Festival minipivovarů na Pražském hradě se totiž zcela vymyká pivním festivalům, jak je v České republice známe.“

Pivovary, které se festivalu účastnily, jsou členy Českomoravského svazu minipivovarů, pořadatele akce. Každý z pivovarů vybral svá dvě nejlepší piva: Břevnovský klášterní pivovar, Pivovarský dvůr Zvíkov, Městský pivovar Domažlice, Zámecký pivovar Pikard, Minipivovar Welzl, Pivovar Kocour, Minipivovar U Medvídků, Joes Garage Brewery, Pivovar Volt, Královéhradecký měšťanský pivovar, Šumavský pivovar Vimperk, Pivovar Máša, Pivovar Záhora, Pivovar Strahov, Karlovský pivovar Pod Pralesem, Pivovar Beránek, Pivovar Mazák, Pivovar Matuška, Rožnovský pivovar, U Tří růží, Chmelařský institut, Pivovar VŠCHT Praha, Klášter Želiv, Pivovar Permon, Pivovar Lednice, Pivovar a restaurace Faltus, Vinohradský pivovar, Pivovar Potmehúd, Bad Flash Beers, Pivovar Horác, Pivovar Obora, Pivovar Hostomice pod Brdy, Pivovar Purkmistr, Beskydský pivovárek, Podřipský rodinný minipivovar, Pivovar Řevnice, Soběslavský pivovar, Pivovar Slavičín, Pivovar Bartoš, Pecký pivovar, Pivovar Neratov, Měšťanský pivovar Kojetín, Pivovar Tišnov, Pivovar Podlesí, Pivovar Červený vlk, Pivovar Zhůřák, Pivovar Holendr, Pivovar Moravský Žižkov, Pivovar Ládví Cobolis, Pivovar Uhříněves a Bílý Králík z Maďarska.

„Paráda, skvělá atmosféra, jsem nadšený, že i přes všechny rány, které v posledních letech minipivovary postihly, žije tento obor dál, což jsme právě společně oslavili na Festivalu minipivovarů na Pražském hradě. Pivovarství je totiž národní poklad a bez něho by byl náš společenský život ve vážném ohrožení. Pro naše milé pivaře jsme připravili skvělý zážitek a zlepšili všem náladu, což naše společnost momentálně rozhodně potřebuje,“ doplňuje Michal Voldřich.

„Jsem velmi mile překvapený, kolik tu potkávám skvělých a vstřícných lidí. Velmi mě překvapilo i to, kolik je tu lidí z různých koutů Evropy. Očekával jsem, že tu budou všichni z České republiky, ale je tu velké mezinárodní zastoupení. Festival je skvěle zorganizován, když už nastal nějaký problém, byl okamžitě vyřešen. Akce se koná v krásné lokalitě s překrásným výhledem. Celkově mám velmi příjemný pocit,“ říká Lorant Sandor z maďarského pivovaru Bílý Králík.

ROZHOVOR: Série nečekaných úderů připravila těžké okamžiky nejednomu majiteli hotelu, restaurace nebo hospody. Situaci nám popsal restauratér, jehož dva podniky patří k nejznámějším v Praze. „Balancujeme na nebezpečné, tenké linii a pokaždé zvažujeme kam, až můžeme dojít. České pivo a hospoda je fenomén, který nesmí zaniknout,“ řekl naší redakci Pavel Papazov.

Majitele hospod, kaváren, restaurací a hotelů v posledních letech stíhá jedna pohroma za druhou. Jak situaci zvládáte?
Všechno začalo covidem. Dostávali jsme tehdy od úřadů naprosto nesmyslné pokyny. Chvilku bylo otevřeno, pak zase uzavřeno, na okamžik nám povolili zahrádky, pak jsme je museli zavřít. Absolutní chaos a zmatek. A samozřejmě nám nic neodpustili. Vláda tehdy sice oficiálně vyhlásila státní podporu pro zaměstnavatele a živnostníky, ale to ve skutečnosti bylo směšné. Nejdřív několik měsíců trvalo, než to všechno vypočítali, a až to vypočítali, tak každý žadatel musel doložit, že nikde nic nedluží. Každý to řešil, jak mohl. To byl ale jen začátek.

Nouzový stav vyhlášený během pandemie covidu prý připravil restauratéry o velkou část profesionálního personálu…
K tomu skutečně došlo a jde o nenahraditelnou ztrátu. Hodně lidí se po zavření restaurací do svých podniků nevrátilo. Na druhé straně se jim vlastně nedivím. Dobrý personál z velké části odešel během a po covidu. Ti lidé si prostě uvědomili, že se dobře uživí i jinde. Že nemají zapotřebí pod tlakem pracovat dvanáct hodin, a navíc v situaci, kdy velká část lidí, kteří přijdou do restaurace, je frustrovaná, nepříjemná a nechová se k personálu dobře. Odešla velká část zkušených profesionálů z řad servírek, kuchařů a číšníků. A bude trvat celé roky, než se podaří je nahradit.

Vaše podniky byly vždy pověstné výbornými službami. Odešel někdo i od vás?
Jsem jeden z mála šťastlivců, který má svoje velmi kvalitní lidi. Podařilo se mi je udržet a nedám na ně dopustit. Ve svých dvou podnicích mám opravdu výborný tým na profesionální úrovni. Noví, stejně kvalitní lidé ale prostě v naší branži nejsou. Situace v personální oblasti není dobrá. Dobří lidé nejsou anebo je jich velmi málo, a to včetně kuchařů. A bez dobrého kuchaře nemá vůbec smysl otevírat restauraci.
Pokud někdo ze zoufalství nabere do svého podniku lidi, kteří se prostě rozhodli, že budou dělat číšníky, ale nikdy v životě to nedělali, tak je čeká katastrofa. V kuchyni může vařit mistr světa, ale prezentace na place vypadá podle toho, kdo jídlo hostovi donese. Obávám se, že lidé, kteří to skutečně uměli, odešli. Mít v dnešní době spolehlivý personál, je nesmírně těžká věc.

Po covidu začala válka na Ukrajině a vzápětí přišla energetická krize. Jak se odrazila ve vaší branži?
To je další strhující rána. My jsme dostali vyúčtování na přelomu února a března. Ať už šlo o plyn nebo elektřinu, tak jsme s tím počítali a byli jsme na to připravení. Zaplatili jsme přibližně o sto procent víc proti předchozím rokům a k tomu následovaly zvýšené zálohy o přibližně šedesát až sedmdesát procent. Vyúčtování elektřiny teprve čekáme. Cena šla nahoru i tady. A tak čekám vyšší platby i za elektřinu.

Nakupujete pro restaurace ve velkoobchodu. Je to i po razantním zdražení potravin výhodné nebo už je to v současné době jedno?
Žádné velké terno to není. Velkoobchod není nejlevnější, jak se možná někdo domnívá. Když si občas jdu soukromě nakoupit a vidím věci v akci, tak jsou kolikrát levnější než ve velkoobchodu. Zdražení základních potravin se u nás promítlo tak, že naše tržby šly samozřejmě dolů. Od konce pandemie jsme museli, ač velmi neradi, už asi dvakrát zvýšit ceny. Teď připravujeme třetí zdražení. Pro nás je to velmi nepříjemné. Balancujeme na nebezpečné, tenké linii a pokaždé zvažujeme, kam až můžeme dojít. Do jaké hranice je host schopen ceny akceptovat. Každý restauratér se bojí okamžiku, kdy si host řekne, tak na to už nemám a sem nejdu.

Budete mít nižší tržby i v letošním roce?
Čekáme nižší tržby o minimálně deset až patnáct procent. Do situace po covidu chyběli turisté, kteří k nám přestali jezdit. I když my sice nejsme přímo v centru, ale přece jen k nám chodili lidé z okolních hotelů a dělají nám asi dvacet procent tržby. Navíc zmizeli Rusové. Tím nechci říct, že by se mi po nich extrémně stýskalo, ale z čistě obchodního hlediska to byli hosté, kteří u nás také něco utratili. Především k nám zašli v zimních měsících, v lednu a únoru, kdy je vždy pokles tržeb.

Máte pověst velmi akčního podnikatele. Jste pořád optimista? Jak vidíte výhled do budoucna ve vaší branži?
Odpovím stručně. Špatně. Obávám se, že tento obor začíná být odsouzen k zániku. Jsem celoživotní optimista. Věřím, že snad alespoň nedojde k zániku totálnímu. Nevím, proč tomu tak je, ale v naší branži se setkáváme trvale s tím, že náš obor je někde na okraji zájmu státu. Přitom má v naší zemi velmi bohatou tradici.

Můžete být konkrétnější?
Stačí se podívat na poslední vládní konsolidační balík. Přijde mi nespravedlivé, že je tam nulová daň na tichá vína s odkazem na to, že víno je kulturní záležitost. Jak si to mám vysvětlit? To znamená, že tedy pivo asi pijí podle navrhovatelů pouze debilové. Přitom pivo je prastarý, slavný nápoj a Plzeň kdysi dala jméno celému světu. Připadá mi to jako neúcta k tradici.

Dnes přitom dobré pivo tvoří páteř každé hospody i restaurace. Situace, že by pivo někde neměli, je nemyslitelná a už to platí i pro noční bary. Už teď není levné, a po zvýšení DPH opět musíme s cenou nahoru. A zase je pro nás otázka, kam můžeme jít. Musíme pracovat alespoň s nějakou marží.

Hrozí zánik pivní kultury, která je v Česku na vysoké úrovni?
Během covidu, když jsem viděl, co se děje, tak jsem odhadl, že cena za pivo bude někde okolo sedmdesáti korun. Pokud má někdo restauraci ve svém vlastním domě, tak asi může fungovat jinak. Ovšem na malých městech a vesnicích není ta kupní síla tak velká. Navíc se tam někteří lidí už naučili přijímat takzvanou garážovou kulturu. Chápu to. Jít dnes na pivo za šedesát korun s kamarádem, to není levná záležitost. Každý udělá pět kousků a bude je to stát šest stovek. Ne každý si to může dovolit. Někteří lidé dávají přednost tomu, že si pořídí pípu, koupí bečku a udělají si výčep ve své garáži. Osobně bych na takové pivo nešel, i kdyby bylo zadarmo, ale chápu je.

Uzavírání hospod a restaurací může prý mít dopad na celou společnost. Není to přehnané tvrzení?
Vůbec ne. Zvláště pro menší společenství, jako jsou vesnice a malá města. Tam má hospoda nebo restaurace skutečně význam jako komunitní centrum. Ale i ve čtvrtích velkých měst má svůj význam. Dám jednoduchý příklad. Kdysi jsem předělával koupelnu v bytě na Vinohradech. Šel jsem do hospody a zeptal jsem se výčepáka, jestli tam má nějakého instalatéra. On mi jenom ukázal směr a řekl, ´tam si to dojednej s Pepou´. A v hospodách to takto funguje dodnes, a to jak ve městech, tak na vesnicích.
Netvrdím, že právě na tomto ty hospody stojí. Ale ten společenský kontakt, při kterém si mohou lidé společně zanadávat na život, probrat sport, politiku i ženský, je pro mnoho lidí velmi důležitý. Pokud začnou hospody mizet, tak se společnost bude ještě víc uzavírat, než je tomu teď. Lidé budou ještě více času trávit u televizí nebo na sociálních sítích a na internetu.

Je tedy česká hospoda skutečně fenomén, nebo jde o výmysl?
Musíme rozlišovat hospody na ty navoněné a o něco dražší a na ty echt české hospody až po takovou tu klasickou, špinavou trojku. Každá z nich je zaměřená na jinou cílovou skupinu. Ale určitě jde o fenomén, který tady funguje už ani nevím kolik století. A prostě nemůže, nesmí zaniknout. Lidé by se neměli kde sejít. V restauracích a hospodách se odehrává vlastně úplně všechno. Pracovní schůzky, rande, oslavy a podobně. Už kvůli tomu musí tento prostor zůstat zachován.

Co nejvíce pomůže majitelům hospod a restaurací?
Nevíce nám pomůže a je pro nás důležité, aby lidé, tedy hosté, byli spokojení. V soukromém životě i v práci, aby vydělávali slušné peníze a aby neměli existenční starosti a problémy. Aby se nemuseli bát, že jim zítra přijde složenka se zvýšeným nájmem. Aby si v klidu mohli do té restaurace nebo hospody sednout. Aby měli alespoň třeba i malou jistotu. A tu teď nemáme téměř nikdo. My už vlastně ani nevíme, kolik hostů k nám který den přijde. Kolik jich bude, jestli přijdou o víkendu nebo ve všední dny. Na které dny máme posílit personál. To celé roky šlapalo jako hodinky. Teď je to ale už minulost.

Pavel Papazov je pražský restauratér a podnikatel. V pražském Karlíně v roce 1995 otevřel dnes už legendární Charleston, který je známý zajímavým prostředím, vynikající kuchyní i službami. Svoje exoticky znějící jméno zdědil po bulharském tatínkovi, který si kdysi vzal jeho českou maminku. Považuje se za českého patriota a tvrdí, že tradiční kuchyně a kvalitní pivo, patří ke kulturnímu dědictví naší země.