Novinky a zajímavosti ze světa piva

Klasik říká, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. A milovníci piva mu dají určitě za pravdu. Už pět generací má možnost radovat se ze zlatavého moku, který vzniká v centru jihočeské metropole. Jestli vás také zajímá, jak se vaří slavný Budějovický Budvar, pojďte na prohlídku pivovaru.

Exkurze, které trvají hodinu, začínají v návštěvnickém centru. „Lidé projdou celým pivovarem a s průvodcem mohou být u celého procesu vaření piva,“ říká na uvítanou Ivana Chlumáková, manažerka komunikace v Budějovickém Budvaru. Za rok projde areálem šedesát tisíc lidí, což odpovídá vytíženosti hradů či zámků. „Součástí našeho návštěvnického centra je i malý obchod, kde mají lidé možnost zakoupit si suvenýry na cestu,“ dodává.

Vzpomínky na samý začátek
První zastávkou je altánek, který kdysi býval centrem společenských akcí celého města. „Altánek a některé budovy jsou původní z roku 1895, kdy byl pivovar založen,“ uvedl v pořadu Prima Česko Jan Krátký, místní průvodce.

Budějovický Budvar si jako jediný z velkých pivovarů drží stále statut národního podniku. Chuť zdejšího piva znají i široko daleko za hranicemi. „Roční výstav piva činí zhruba 1,8 milionu hektolitrů. Ale okolo sedmdesáti procent se exportuje do sedmdesáti zemí celého světa,“ říká Jan Krátký.

Ryze české pivo
Důvodem, proč českobudějovický pivovar stojí právě tam, kde stojí, je zdroj vody. Ta teče z Novohradských hor a je čerpána z vlastních studní. „Pivovar má dvě artézské studně a jedna je přímo pod námi, tři sta metrů hluboká studně,“ vykládá Petr Košin, podsládek.

Další nepostradatelnou surovinou je pochopitelně chmel, k výrobě zdejšího věhlasného ležáku Budweiser Budvar používají žatecký poloraný červeňák. Zeměpisné označení původu dokazuje, že se Budvar vaří výhradně v Českých Budějovicích. „Technologie má tři fáze. Nejprve rmutování, pak je to scezování a nakonec chmelovar,“ říká průvodce.

V srdci pivovaru se vyrábí pivo až v sedmi kotlích současně. Každá várka trvá deset hodin. Do jednoho kotle se vejde sto dvacet tisíc piv. A celkem se tu vyprodukuje jeden a půl milionu piv denně. „Náš pivovar je výjimečný tím, že chmelí sušeným hlávkovým chmelem. Návštěvníci můžou mít štěstí vidět chmelení do várky. Přibližně jednou za půl hodiny se hází chmel do kotle,“ slibuje zajímavé zážitky Petr Košin.

Atraktivní podívanou nabízí i stáčírna. Aby bylo možné vyexpedovat takové množství lahví, musí být pivovar podle sládka vnitřně uspořádaný do spirály. „Přestože ročně vyrobíme přibližně čtyři sta milionů piv, tak se nám nikde nekříží žádné proudy a je tady krásný dopravní klid.“

Jedna z nejvyšších budov celého pivovarského areálu je překvapivě moderní sklep. A v tom původním návštěvníci narazí i na historické sudy, na nichž je na první pohled zaujmou titěrná dvířka. Sloužila sudomyčům k čištění zevnitř. Teplota ve sklepě se drží stabilně okolo dvou stupňů. Pro návštěvníky zima, ale pro nápoj to nejlepší. Jak se říká, pivo je tekutý chléb. „Stejně jako chleba nejlépe chutná čerstvě po vytažení z pekařské pece, tak pivo nejlépe chutná v pivovarském sklepě,“ říká Petr Košin.

Takže na zdraví a na viděnou v Budějcích!

Na celém světě se v loňském roce proti očekávání uvařilo více piva. Sklizeň chmele se ale propadla nejvíce od konce druhé světové války, především kvůli počasí. Pivovary však v současné době nejsou ohroženy nedostatkem chmele. Uvedl to největší světový obchodník s chmelem BarthHaas.

Produkce piva loni vzrostla o 1,3 procenta na 1,89 miliardy hektolitrů. Ještě před rokem analytici očekávali pokles produkce, protože Rusko a Ukrajina se na globální produkci podílejí asi pěti procenty, uvedl ředitel BarthHaas Peter Hintermeier. Navzdory růstu se však celkově produkce piva stále pohybovala těsně pod úrovní z doby před pandemií. V roce 2019 se celosvětově uvařilo 1,91 miliardy hektolitrů piva.

Německo je již řadu let pátým největším producentem piva na světě. Loni jeho produkce vzrostla o 2,8 procenta na 88 milionů hektolitrů. Stále však výrazně zaostává za prvními čtyřmi největšími producenty. Jedničkou podle produkce je Čína, kde se uvařilo 360 milionů hektolitrů. Následují Spojené státy (194 miliony hektolitrů), Brazílie (147 milionů hektolitrů) a Mexiko (141 milionů hektolitrů). Pět největších producentů se na celosvětové produkci podílí téměř polovinou.

Z podniků je největším výrobcem piva společnost AB InBev. Loni uvařila v různých pivovarech v řadě zemí 518 milionů hektolitrů.

Sklizeň chmele se loni propadla o 19 procent na 107.000 tun. Sklizeň byla také výrazně pod dlouhodobým průměrem. Mohly za to extrémní povětrnostní podmínky. Úrodu negativně zasáhlo sucho a horko. Část úrody v Německu pak zničily bouřky. Německá sklizeň tak byla loni o 28 procent nižší než v roce 2021. Menší byla sklizeň i v USA, které jsou největším světovým producentem chmele.

Hintermeier však neočekává omezení výroby piva. V předchozích třech letech byly zaznamenány značné přebytky a chmel lze bez problémů skladovat ve formě extraktu nebo pelet po dobu několika let.

Společnost BarthHaas je pesimistická i ve výhledu letošní sklizně, která v Německu začíná za čtyři týdny, kvůli vedru a suchu. Sklizeň v Německu by měla být podprůměrná. V USA se očekávají průměrné výnosy. Celosvětově by pak sklizeň měla být podprůměrná, pro potřeby pivovarů by však stačila i bez využití rezerv, uvedla agentura DPA.

Bohatou historii má za sebou bývalý biskupský pivovar v Kroměříži. První zmínky o vaření piva ve městě sahají dokonce až do roku 1226. Později, když zakoupilo osadu Kroměříž olomoucké biskupství, se tam vařilo pivo nejen pro panský dvůr, ale i pro okolní šenky. Biskupský pivovar byl zároveň jedním z nejstarších pivovarů v českých zemích.

Areál pivovaru situovaný západně od zámku, sestává z řady objektů různého stáří a účelu. Olomoucké arcibiskupství tam vařilo pivo minimálně 500 let, až do doby, kdy se rozhodlo pivovar pronajímat. V roce 1948 byl pak podnik znárodněn. Následně vznikl podnik Hanácké pivovary n.p. Přerov, pod které spadal i areál v Kroměříži. Pivo se vařilo dál a navíc v roce 1950 přibyla v objektu i sodovkárna. Rozrůstající se podnik se stal od roku 1960 součástí Jihomoravských pivovarů.

Kombajnistou, jak osmistupňové pivo z Náměště na Hané nazvali, se sládek trefil do černého. Přesněji do žízně, která sužuje hrdla cyklistů, turistů i místních štamgastů v červencových vedrech. Na hanácké pivní scéně se Kombajnista poprvé objevil o loňských žních. Letos u Jadrníčků „vykouzlili“ výborně chmelené a pitelné osmičky dvakrát tolik. Zájem o letní pivní šlágr je obrovský.

„Měli jsme už v červnu po Kombajnistovi velkou poptávku, lidé se ptali, jestli bude. Říkali jsme, že až uvidí první kombajn na poli, že současně vyjede naše osmička. A tak se i stalo. V současnosti náš Kombajnista jede v plné polní a dobývá Moravu,“ žertoval Luboš Jadrníček, sládek Pivovaru Jadrníček.

Osvěžujícího a zároveň krásně chmeleného piva navařil šikovný sládek dvakrát tolik v porovnání loňským červencem. „Letos jsme nachystali osm tisíc piv. Vydržet bychom mohli do půlky srpna, ale uvidíme. V horku se pije rychle,“ poznamenal sládek.

Lehké a pitelné pivo v tropech ocenili zejména cyklisté, kteří se sjíždějí na zahrádku pivovarské hospůdky U Jadrníčků zdaleka. „Jedno na žízeň, druhé na chuť,“ popisoval sládek.Turisté mířící na zámek si zase vozí láhev s kombajnistou jako raritu, suvenýr z Hané. „Je to tak. Zájem je opravdu velký,“ komentoval rostoucí poptávku po osmičce.

Osmička se zrodila minulý rok
Nápad uvařit osmistupňové pivo vznikl v Náměšti na Hané vloni na jaře. „V létě nabízíme desítku Žnec. Desítku ale dělá každý, a tak jsme přemýšleli, že zkusíme osmičku – osvěžující pivko do horkých letních dní. Chtěli jsme taky navázat na tradici těchto piv, která se dříve fasovala ve sklárnách nebo hutích,“ přibližoval tehdy sládek.

Výroba osmičky je však alchymie a úkol pro skutečné mistry sládky. Pokud chce udělat lehké pivo s intenzivní chutí a plností, přidělá mu to navíc dost práce. Cenami ověnčený expert z Náměště na Hané se takové výzvy nebál. „Kdo by si myslel, že silnější pivo jednoduše doředíme vodou, to ani náhodou. Je to alchymie. Na slabším pivu se pozná sládek. Případná vada vynikne,“ usmíval se zkušeně Jadrníček.

Rozhodující je množství sladu, kterého musí sládek ubrat. „Extrakt původní mladiny nám vyšel krásně na rovných osm. Byla to radost. Pivo je světlejší, krásně pitelné. Chuť jsme dohnali přichmelením,“ pochvaloval si.

Pivo s nádechem nostalgie
Starší generace podle sládka nad půllitrem svěžího světlého piva, které má 3,5 procenta alkoholu, s nostalgií vzpomíná na „staré časy“, kdy se nízkoalkoholické pivo podávalo v rámci pitného režimu v těžkých provozech s vysokými teplotami. „Vzpomínají a ochutnávají. Odezva na Kombajnistu je napříč generacemi velice dobrá,“ podotkl sládek.

Cenu letošního Kombajnisty musel pivovar upravit v návaznosti na zdražení surovin. Oproti loňsku zhruba o deset procent. Podle pivní mapy Česka je několik pivovarů, které začaly vařit osmičku. Na Moravě je to například břeclavský pivovar Frankies. Na druhém konci republiky zase má své fanoušky harrachovská „Huťská osmička“, která dokonce vyhrála v soutěži o nejlepší pivo mezi desítkami.

Načepovat pivo, to je docela věda. Něco o tom ví mladý výčepní Matěj Šorejs z restaurace ve Vejprnicích u Plzně, vítěz prestižní soutěže Pilsner Urquell Master Bartender.

V soutěži musel 31letý výčepní dokonce také složit rozebraný pivní kohout v časovém limitu. Nejen o tom vypráví v našem rozhovoru.

Síť hospod, v nichž se čepuje pivo z tanku, by nemusela být do budoucna doménou pouze největších pivovarských hráčů jako je Plzeňský Prazdroj, Pivovary Staropramen nebo Pivovary CZ Group. Aktuálně se o tankové pivo snaží brněnský výrobce Moravia a Lucky Bastard.

Doposud se podle předsedy představenstva pivovaru Martina Šibala mohli lidé seznámit s tankovou kvalitou řemeslného piva prakticky pouze v pivovarských hospodách, kde se přímo pivo uvařilo. Hlavním problémem jsou podle něj počáteční investice, které stojí kolem milionu korun. „Kromě nákladů na samotné tanky je potřeba počítat také s doplňujícím příslušenstvím a investicí do přepravního tanku, který musí splňovat určitá kritéria jako je například izolace, a auta, kterým bude pivo přepravováno,“ vysvětlil portálu iDNES.cz.

Právě kvůli vysokým investicím se podle vrchního sládka pivovar Martina Hrubeše do používání tankových nádob nepouštějí. Pivovar také musí sehnat takové hospody, které zvládnou vyčepovat 500 litrů piva, tedy tisíc velkých piv, za týden, maximálně za deset dní. „Pivo ani v tanku nemůže ležet neomezeně dlouhou dobu. Pořád musíme brát na vědomí, že jde o nefiltrované a nepasterizované pivo, které je dobré spotřebovat do 10 dnů, aby neztratilo na kvalitě,“ dodal.

Pivovar nyní vyjednává s jednotlivými hospodskými a restauratéry, projekt chce rozjet až ve chvíli, kdy bude mít domluvených minimálně pět hospod. Doufá, že ho tak spustí na začátku příštího roku.

Do jedné hospody až tři tanky
Pivovar je pak připravený hospodským, kteří se rozhodnou do tohoto projektu naskočit, investičně přispět skrze tanky a výčepní zařízení v restauraci. Ta ale musí dosahovat adekvátní výtoče. „Další investice, ať již na straně hospody nebo pivovaru, se odvíjejí od mnoha proměnných, např. již zmiňované očekávané výtoče, doby spolupráce, zda se bude jednat o pohledové tanky či nikoli, atraktivity lokality, vzdálenosti od pivovaru... To je již na detailních podmínkách konkrétního obchodu,“ doplňuje Šibal.

Do jedné hospody by se pak měly vejít ideálně dva až tři tanky, aby nedocházelo k tomu, že se z něj pivo dopije a bude potřeba narazit před dalším naplněním sud. Restaurace tak musí být i stavebně uzpůsobené na tankové pivo. Distribuovat chce pivovar hlavně piva značky Moravia.

Samotná dojezdová vzdálenost od medláneckého pivovaru není pak podle jeho zástupců problém, protože pivo se chladí i za jízdy. Prodej piva z cisteren je i v českých poměrech spíše marginální záležitostí, piva se takto vyčepuje několik procent. Podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven pivovary stále nejčastěji používají pro prodej láhve (39 procent z výstavu), dále pak sudy (31 procent). Zhruba pětina piva se vypije z plechu, v PET láhvích kolem osmi procent.

V pražských arthouse kinech se sice nepodává popcorn, ale pivo ano. A nyní mají některá z nejlepších městských kin svůj vlastní ležák v podobě piva Kino Pivo, které se vaří exkluzivně pro pražská kina Aerofilms, včetně Kina Světozor, Kina Aero, Bio Oko a Kina Přítomnost.

Kino Pivo vyrábí hořický pivovar JungBerg a jedná se o světlý 11° ležák, který se skvěle hodí ke všem filmovým nabídkám. Nefiltrované a nepasterizované Kino Pivo je spodně kvašené, má 4,6 % alkoholu a na stupnici hořkosti nízkých 35 IBU.

„Hořický pivovar JungBerg vaří výjimečné pivo,“ uvádí Aerofilms. „A nyní uvařili jedno přímo pro nás. Na jaře roku 2023 bylo na trh uvedeno jedinečné pivo s pětihvězdičkovým hodnocením. Na první pohled je to jen pivo - světlé barvy a s pevnou bílou pěnou.“

„Proto ho musíte nejprve ochutnat, abyste poznali jeho jemnou hořkost a lehkou letní chuť. To vše díky poctivé práci sládků z pivovaru Jungberg, kteří si dali opravdu záležet, aby pivo bylo vyrobeno výhradně ze čtyř základních surovin (voda, slad, chmel a kvasnice) bez zbytečných přísad.“

Kino Pivo je od začátku letošního léta k dostání v pražských kinech Aerofilms a ohlasy na světlý ležák jsou zatím pozitivní.

„Kino Pivo je solidní, i když podle čísel 11° Světlý Ležák, který vaří Pivovar JungBerg pro Bio Oko, Kino Aero a Kino Světozor a který si můžete objednat na baru kina k pití před, během a/nebo po filmu,“ píše pražský těžko uvěřitelný pivní kritik Pivní Filosof.

Zatímco Kino Pivo je k dostání výhradně v kinech Aerofilms, pivovar JungBerg vyrábí také nefiltrovaný a nepasterizovaný 12° ležák PP, svrchně kvašený 10° ale Petral, 14° IPA Lucipa a silný 16° Gothard.

Piva značky JungBerg si můžete vychutnat ve vlastní pivnici v Hořicích, asi 60 kilometrů východně od Prahy, a také v restauracích a hospodách po celé České republice.

Kromě pražských kin je Kino Pivo k dispozici také v Kinech provozovaných společností Aerofilms Bio Central v Hradci Králové a Kinu Scala na brněnské Masarykově univerzitě.

V Salcburku se pivo vaří už šest set let, i proto se o něm mluví jako o rakouské metropoli piva. Netradiční koncept nabízí jeden z nejstarších pivovarů Augustiner Bräu – pivo a jídlo si nosíte ke stolům sami.

V barokním městě na řece Salzach vznikly první pivovary už ve 14. století. Ten augustiniánských mnichů Augustiner Bräu v klášteře Mülln byl založený v roce 1621. Dodnes se tu vaří pivo podle původní receptury a zdejší koncept pivnice je naprosto unikátní – funguje na principu samoobsluhy.

- Pro pivo si chodíte do výčepu, sami si umýváte kameninové pivní džbánky.
- Stejně tak musíte vyrazit nakoupit jídlo, když dostanete chuť něco k pivu zakousnout. Což byste rozhodně měli, byla by velká škoda přijít o zážitek z pivovarské tržnice.

Ano, slyšíte správně. V dlouhé uličce staletých prostor s klenutými stropy je jeden obchůdek s jídlem vedle druhého a skutečně to tady připomíná tržnici.

Kolos, který šlape
Celý koncept pivnice na první pohled může pro neznalé působit podezřele (přece se nebudu v hospodě obsluhovat sám!). Po prvním loku piva a ochutnání zdejších dobrot ale zapomenete na jakékoliv výhrady. Budete tady chtít sedět co nejdéle a budete se sem chtít vracet.

Celé je to neskutečně dobře fungující soukolí, které jede bez zaškobrtnutí. To je nezbytnost, neboť pivnice pojme neuvěřitelné množství návštěvníků.

- Do pivnice se vejde 2 500 hostů, usadit se můžete v pěti obřích sálech a třech menších místnostech.
- V létě ale budete chtít posedět na rozlehlé zahradě pro 1 300 hostů. Příjemné klima tady vytvářejí vzrostlé kaštany, slunečního žáru se tedy nemusíte bát.

Jak to v Augustiner Bräu funguje?
Ve vstupních prostorách pivovaru si vezmete půllitrový nebo litrový kameninový džbánek. Ve fontánce s vodou na čidlo si ho opláchnete, u jednoho okénka zaplatíte pivo a s lístkem si jdete nechat pivo tekoucí samospádem načepovat do džbánku.

- Pivo Augustiner se v klášterních prostorách vaří podle stále stejné receptury jako kdysi na počátku založení v 17. století.
- Stejně tak tady jako před staletími odpočívá tradičním způsobem v otevřených kvasných kádích, posledních v Rakousku. Tohle všechno můžete vidět při prohlídce pivovaru, které pro návštěvníky pořádají.

My už prohlídku máme za sebou a jdeme si vybrat jídlo do zdejší tržnice. Malým obchůdkům v dlouhé chodbě dominuje maso – obří řízky, jemná sekaná z hovězího a vepřového, pečená kolena, klobásy, žebra, grilovaná kuřata, kuřecí křídla. K tomu pečené brambory, hranolky, smažené tenké bramborové spirálky...

- Samozřejmě je tu také spousta pečiva jako dalamánky, housky, preclíky, ale třeba také skladkosti v podobě obřích kremrolí nebo štrúdlu.
- Nechybějí sýry, salámy, klobásy, olivy, kyselé nakládané ryby.

Nás ale úplně nejvíc zaujala bílá ředkev ve spirálkách. Zelenina se jednoduše nasadí na strojek, ten ji nakrájí na průsvitně tenké spirálky a je hotovo. Když si ji později na zahrádce dáváme k pivu, zdatně konkuruje všemu ostatnímu a mizí jako jedna z prvních. Není divu, že stánek s ředkvemi má v pivovaru svoji tradici, rodina Atanassoff ho tady provozuje už téměř půl století.

Pivovar jako centrum radosti
Jsou tři hodiny odpoledne, salcburské pivovarské prostory Augustiner Bräu se právě otevírají, a my nevěřícně sledujeme, jak se obrovská zahradní restaurace rychle plní lidmi. Před chvílí tady nikdo nebyl, během pár minut tu sedí party lidí nejrůznějšího věku, rodiny s dětmi, postarší manželské páry.

Muži vyrážejí pro pivo, mladší ročníky rovnou s tupláky, aby nemuseli pořád běhat k výčepu. Další nesou s úsměvem na tváři plné tácky s jídlem. Se zdejším ležákem si připíjíme na zdraví. Je lehký a neskutečně osvěžující.

V dalších dnech v Salcburku ochutnáme mnoho dalších druhů piv, lahodný Augustiner v chuti i se zážitky kolem něj spolehlivě vede.

Pivo v dávných dobách chutnalo různě. Jednoduché přitom není ani určit, kdy se vlastně začalo vařit. Nejstarší důkaz lze vysledovat až do doby před 11 tisíci lety. Ne vždy byl přitom tento nápoj spojován s chmelem. Právě takové pivo podle dva a půl tisíce let staré receptury uvařil pivovar v Jincích na Příbramsku.

Možná jej na počest podrobení Egypta pil vojevůdce Alexandr Veliký, či jeho následník na trůnu Ptolemaios I. Řeč je o pivu, které nyní zraje ve spilce středočeského Pivovaru Malý Janek. Ten vzkřísil původní recept na nápoj vařený před dvěma a půl tisíci lety na území Egypta.

„Našli jsme recept, který pochází z oblasti Údolí králů a dal by se datovat asi do roku 500 před naším letopočtem,“ říká o várce, která čítá přes tisíc litrů, majitel minipivovaru Jiří Janeček.

Oproti dnešním zvyklostem má staroegyptský chmelový mok několik odlišností. Jednou z nich je, že v něm není chmel. Pivo s ním nebylo vždy tak provázáno jako dnes. „Základem piva byl chleba, ze kterého se získávaly i kvasnice. Dále různé bylinky a také datle,“ doplňuje Janeček.

Bojíte se, že po vypití více nealkoholických piv byste mohli při silniční kontrole nadýchat? Nemusíte. V dosud nejrozsáhlejším testování, které provedl Český svaz pivovarů a sladoven, lidé nadýchali nulu i po vypití pěti nealkoholických piv.

Pití nealkoholického piva: Můžete nadýchat?
Nealkoholická piva jsou mezi Čechy velmi oblíbená, zejména jako alternativa ke klasickému pivu nebo jako letní osvěžení. Mnoho lidí se domnívalo, že po požití vícero nealkoholických piv přece jen nějaký alkohol v dechu mít bude. Testování, které inicioval Český svaz pivovarů a sladoven, tyto obavy zcela vyvrátilo.

„Mezi lidmi se šíří mýtus, že při požití více nealkoholických piv by mohli za volantem nadýchat a přijít o své doklady. Testováním jsme se snažili tuto informaci vyvrátit a uklidnit milovníky piva, kteří si z různých důvodů nemohou dát alkoholickou verzi. Díky experimentu se lidé mohou nadále bez obav dopřávat nealkoholické varianty podle chuti,” komentuje testování Roman Havlík, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven.

Jak experiment probíhal a k jakým výsledkům dospěl?
Experimentu se zúčastnilo padesát lidí různých věkových skupin v rozmezí od 18 do 65 let. Polovinu tvořily ženy. Testování probíhalo na pivech, která obsahují 0,43 % alkoholu. Podle české legislativy se za nealkoholická piva mohou označovat sladové nápoje, které mají maximálně půl procenta alkoholu.

Lidé při testování, na kterém se podílela výzkumná společnost IPSOS, vypili tři až pět piv v rozmezí 20 minut. Kontrola dechu probíhala každých 5 minut pomocí dechového přístroje Dräger Alcotest 7510, který využívá i Policie České republiky při silničních kontrolách. Účastníci experimentu během samotného testování nepili žádné jiné nápoje, nejedli a ani nesměli kouřit. Data z experimentu tak nebyla ničím zkreslena.

Účastníci experimentu dýchali do měřícího zařízení vždy těsně po vypití nápoje a poté ještě třikrát po pěti minutách. S každým dalším nápojem následovalo to stejné. Při měření se ukázalo, že bezprostředně po požití nápoje drtivá většina účastníků malé množství alkoholu v dechu má. Ten však ve všech případech do pěti minut vyprchal, a druhé měření tak bylo vždy nulové.

„Specifickou pivní chuť tvoří slad a chmel, jejichž spojení při výrobě alespoň trochu alkoholu vyprodukuje. Je to však tak malé množství, že se při konzumaci neprojeví ani v dechu, natožpak v krvi,” vysvětluje Jaroslav Zikmund, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie.

Proč je nealko tak populární?
Tradice nealkoholického piva v Čechách sahá do 70. let, kdy vzniklo tzv. pito – první nealko pivo, jehož název vznikl spojením slov pivo a auto. Od té doby popularita nealka stoupá. Jen v loňském roce pivovary vyrobily 1 298 tis. hl nealkoholických piv, tedy o téměř tři čtvrtiny více než před 10 lety. „Lidé oceňují především chuť a také to, že obsahují výrazné méně cukru než slazené limonády,” upřesňuje Roman Havlík z Českého svazu pivovarů a sladoven.