Novinky a zajímavosti ze světa piva

Ceny základních surovin využívané ve výrobě piva, jako je například ječmen nebo slad, klesly od začátku loňského roku o 26 procent. Cena piva v českých obchodech podle Českého statistického úřadu byla v srpnu meziročně o více než deset procent vyšší, průměrná cena za půllitr piva byla 12,55 koruny. Ceny čepovaného piva jsou výrazně vyšší. Uvedl to analytik investiční platformy eToro Pawel Majtkowski. Spotřebitelé podle něj už nechtějí drahé pivo kupovat a další zvyšování cen bude pro pivovary obtížné.

Majtkowski poznamenal, že v ČR růst cen piva překonával inflaci, která v srpnu dosahovala meziročně úrovně 8,5 procenta. Podobná situace je i v celé EU, kde pivo zdražilo o 11,4 procenta. Upozornil také na to, že v unii růst cen míru inflace překonal dvojnásobně. V USA jsou ceny piva o 12,5 procenta vyšší než loni, uvedl Majtkowski.

Společnost eToro sleduje index šesti komodit, které pivovary používají k výrobě piva nebo v dopravě. Jde o pšenici, ječmen, slad, rýži, hliník a benzin. „Z jednotlivých surovin jsou nyní vyšší pouze ceny rýže, což je způsobeno rostoucí poptávkou v Asii a omezením dodávek v Indii. Ceny benzinu také nedávno vzrostly, protože OPEC+ prodloužil hluboké snížení produkce,“ uvedl Majtkowski.

Poznamenal, že zvyšování cen piva v situaci, kdy suroviny zlevňují, je způsobené cenovými strategiemi pivovarských skupin. „Chtějí více vydělat na prémiových značkách piva. Nicméně další zvýšení cen může vést k poklesu poptávky po pivu,“ doplnil. Podotkl také, že v Praze se ceny čepovaného piva přibližují k 70 korunám za půllitr a další zvýšení cen přijde se změnou DPH. Vláda ve svém ozdravném balíčku plánuje od příštího roku přesunout točené pivo ze snížené sazby do základní sazby 21 procent.

Na to už dříve poukázal také Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků, který upozornil na data společnosti Dotykačka z pokladních systémů. Z těch vyplývá, že v červenci pražské podniky prodávaly půllitr dvanáctistupňového piva v průměru za 64,30 koruny. Loni to bylo 58,80 koruny, meziročně se tedy cena zvýšila o více než devět procent. Po zvýšení DPH na točené pivo by v hlavním městě cena za půllitr mohla už překročit 70 korun. Podle dat Dotykačky pivo zdražilo od roku 2019 o 35 procent, v srpnu byla jeho průměrná cena v celé ČR 49 korun.

Majtkowski také poukázal na to, že index 20 největších pivovarů výrazně zaostává za růstem globálních akcií. Letos klesly akcie největším světovým pivovarům Anheuser-Busch nebo Heineken. „Zprávy od pivovarských společností ukazují, že spotřebitelé nyní odmítají velké zvýšení cen piva tím, že snižují jeho konzumaci, když jsou ceny příliš vysoké. Investoři na to reagují snižováním hodnocení tohoto odvětví,“ uvedl. Pivo Bud v druhém čtvrtletí zdražilo o devět procent a zároveň klesly prodeje o 1,4 procenta. Heineken zvýšil ceny o 11,8 procenta za první pololetí a objemy prodejů klesly o 5,4 procenta, doplnil. Heineken v ČR vlastní například značky Krušovice, Starobrno, Zlatopramen nebo Břežňák. Analytik také poukázal na to, že stabilní růst objemu a prodeje udržely společnosti Constellation Brands a Molson Coors, která vlastní mimo jiné pivovar Staropramen.

Za nebývalého zájmu veřejnosti se o svátku svatého Václava uskutečnil ve čtvrtek Den otevřených dveří v areálu zlonického pivovaru, kde se už za rok začne po dlouhých letech vařit pivo. Jeho tradice je zde přitom téměř pětisetletá.

Návštěvníků přišly stovky a pivo teklo proudem. V nabídce Pivovaru Panaczek nechyběl na čepu Zlonický speciál a další druhy zlatavého moku. Celodenní akce byla provázena krásným slunečným počasím a protáhla se až do nočních hodin. Lidé si návštěvu Zlonic velmi užívali, mnozí piknikovali také na trávnících na náměstí a vychutnávali si mimořádnou atmosféru.

Bohatý program byl určen všem generacím. Nechyběly prohlídky sklepů, sladovny, varny a stejně tak historická přednáška, rytířké turnaje, dílničky pro děti, malování na obličej, noční ohnivá show i koncerty. Odhalena byla i pivovarská plaketa.

Jelikož je se Zlonicemi úzce spjata osobnost hudebního skladatele Antonína Dvořáka, který byl velkým milovníkem českého piva, nechyběla ve sváteční den 9. Symfonie – Novosvětská v podání Filmové filharmonie. Odkaz slavného skladatele chtějí noví majitelé pivovaru i nadále zachovávat a na trh proto přinesou i Dvořákovu devítku.

Noví majitelé, společnost Revival of the Titanic s.r.o., která v Dolních Měcholupech provozuje pivovar Panaczech, získali nebytovou část areálu před nedávnem od městysu Zlonice za 10 milionů korun a navážou už příští rok na tradici, která zde byla založena před 460 lety.

Společníci jsou celkem tři - Ondřej Vrkoč, Ondřej Jilemnický a potomek šlechtického rodu Karel Chotek. A právě díky finanční podpoře posledně jmenovaného bude počáteční investice ve výši 120 milionů korun.

Ceny základních surovin využívané ve výrobě piva, jako je například ječmen nebo slad, klesly od začátku loňského roku o 26 procent. Cena piva v českých obchodech podle Českého statistického úřadu byla v srpnu meziročně o více než deset procent vyšší, průměrná cena za půllitr piva byla 12,55 koruny. Ceny čepovaného piva jsou výrazně vyšší. Uvedl to analytik investiční platformy eToro Pawel Majtkowski. Spotřebitelé podle něj už nechtějí drahé pivo kupovat a další zvyšování cen bude pro pivovary obtížné.

Majtkowski poznamenal, že v ČR růst cen piva překonával inflaci, která v srpnu dosahovala meziročně úrovně 8,5 procenta. Podobná situace je i v celé EU, kde pivo zdražilo o 11,4 procenta. Upozornil také na to, že v unii růst cen míru inflace překonal dvojnásobně. V USA jsou ceny piva o 12,5 procenta vyšší než loni, uvedl Majtkowski.

Společnost eToro sleduje index šesti komodit, které pivovary používají k výrobě piva nebo v dopravě. Jde o pšenici, ječmen, slad, rýži, hliník a benzin. "Z jednotlivých surovin jsou nyní vyšší pouze ceny rýže, což je způsobeno rostoucí poptávkou v Asii a omezením dodávek v Indii. Ceny benzinu také nedávno vzrostly, protože OPEC+ prodloužil hluboké snížení produkce," uvedl Majtkowski.

Poznamenal, že zvyšování cen piva v situaci, kdy suroviny zlevňují, je způsobené cenovými strategiemi pivovarských skupin. "Chtějí více vydělat na prémiových značkách piva. Nicméně další zvýšení cen může vést k poklesu poptávky po pivu," doplnil. Podotkl také, že v Praze se ceny čepovaného piva přibližují k 70 korunám za půllitr a další zvýšení cen přijde se změnou DPH. Vláda ve svém ozdravném balíčku plánuje od příštího roku přesunout točené pivo ze snížené sazby do základní sazby 21 procent.

Na to už dříve poukázal také Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků, který upozornil na data společnosti Dotykačka z pokladních systémů. Z těch vyplývá, že v červenci pražské podniky prodávaly půllitr dvanáctistupňového piva v průměru za 64,30 koruny. Loni to bylo 58,80 koruny, meziročně se tedy cena zvýšila o více než devět procent. Po zvýšení DPH na točené pivo by v hlavním městě cena za půllitr mohla už překročit 70 korun. Podle dat Dotykačky pivo zdražilo od roku 2019 o 35 procent, v srpnu byla jeho průměrná cena v celé ČR 49 korun.

Majtkowski také poukázal na to, že index 20 největších pivovarů výrazně zaostává za růstem globálních akcií. Letos klesly akcie největším světovým pivovarům Anheuser-Busch nebo Heineken. "Zprávy od pivovarských společností ukazují, že spotřebitelé nyní odmítají velké zvýšení cen piva tím, že snižují jeho konzumaci, když jsou ceny příliš vysoké. Investoři na to reagují snižováním hodnocení tohoto odvětví," uvedl. Pivo Bud v druhém čtvrtletí zdražilo o devět procent a zároveň klesly prodeje o 1,4 procenta. Heineken zvýšil ceny o 11,8 procenta za první pololetí a objemy prodejů klesly o 5,4 procenta, doplnil. Heineken v ČR vlastní například značky Krušovice, Starobrno, Zlatopramen nebo Břežňák. Analytik také poukázal na to, že stabilní růst objemu a prodeje udržely společnosti Constellation Brands a Molson Coors, která vlastní mimo jiné pivovar Staropramen.

Budova Pivovaru Zlonice, který se nachází asi sedm kilometrů severně od Slaného, má nové vlastníky. Těmi je dvojice mladých pivovarníků stojících za již zaběhlou pivní značkou Panaczech. Deník Metro zmapoval jejich bohulibou cestu k obnovení tradice vaření zlonického zlatavého moku.

Vezměme to od začátku. Pivo začal Panaczech vařit před třemi lety. Týden po jejich první várce ale přišel lockdown. „Byli jsme úplně na dně, měli jsme v tom všechny peníze, já jsem opustil práci, a najednou bylo všechno zavřené,“ popisuje náročné začátky Ondřej Vrkoč, jeden ze zakladatelů Panaczechu. „Otevřeli jsme tedy výdejní okýnko a lidi začali chodit, překvapivě jich chodilo hodně,“ dodává. Pivo tehdy s kolegou vařili u rodičů v garáži, za vydělané peníze si každý měsíc koupili nový tank. Brzy ale zjistili, že nestíhají a piva mají málo. Začaly přicházet nabídky také od obchodních řetězců.

Kontrola z Prazdroje
Nově vznikající konkurenci přišli „zkontrolovat“ dokonce i z Plzeňského Prazdroje. „Jednou k nám přišel chlapík s tričkem volby sládků. Myslel jsem, že je to nějaký hospodský, tak jsem se zeptal, jestli nechce točit naše pivo,“ směje se Vrkoč. Ukázalo se, že nejde o žádného výčepáka, ale o ředitele pro plánování a distribuci z plzeňského pivovaru, kde se v kancelářích válely PET lahve právě s logem Panaczechu. Proto se rozhodl je navštívit a oslovit se spoluprací. „Od té doby si jezdíme pro kvasnice do Plzně a vaříme z nich naše ležáky,“ doplňuje Vrkoč.

Loňský podzim se pivovar z garáže přestěhoval do továrny v Měcholupech, kde momentálně vaří asi osmdesát tisíc litrů piva měsíčně. „Rychle nám ale došlo, že se tam nevejdeme, protože jsme měli až moc velkou poptávku,“ popisuje Vrkoč. Brzy se k nim přidal Karel Chotek ze slavné Chotkovy rodiny, který jim dal dva týdny na to, aby sehnali nějaký starý pivovar, jinak jim postaví moderní halu, aby se mohli z Měcholup přestěhovat. „Bylo už týden po termínu a já neměl vybraný pivovar. Do haly jsem jít nemohl, já bych k tomu neměl vztah, nemělo by to tu atmosféru,“ vysvětluje Vrkoč.

Po několika dnech strávených hledáním narazil na jedné internetové stránce na pivovar ve Zlonicích. V knihách ho nikde nenašel, obával se, že půjde o příšernou budovu. Opak byl ale pravdou.

Ztracený klenot
Původní budova pivovaru byla postavena v šestnáctém století. Pivovar pak v osmnáctém století přestavěl český génius Josef Vincenc Novák, uznávaný to stavař pivovarů, který stavěl například smíchovský či plzeňský pivovar. Díky němu je zlonický pivovar dispozičně malý zázrak a sám Vrkoč ho nazývá ztraceným klenotem. Pivo se ve Zlonicích přestalo vařit asi v polovině minulého století. Abychom si ujasnili časovou osu, Panaczech budovu koupil teprve v dubnu.

Jako první začali pivovarníci rekonstruovat budovy varny a bývalé kotelny, aby mohli příští rok na jaře začít vařit.

„Chceme, aby pivovar vypadal tak, jak vypadal tenkrát,“ objasňuje Vrkoč. Obnoví například velká pivovarská okna, která minulý režim zničil a nahradil je luxfery (skleněné tvárnice – pozn. redakce), nebo zrestaurují a zachovají staré rozvody, jež jsou v horním patře varny. Komín, na kterém chtějí obnovit původní cihlový kroužek, bude opět kouřit, uvnitř bude parní vyvíječ. Předpokládají, že měsíčně tu uvaří asi 125 tisíc litrů piva, poptávku by měli i na dvojnásobek, tolik se jim ale zatím vařit nechce. „Máme v plánu si udržet rodinnou a přátelskou atmosféru, což pivovar umí. Není to o nějaké diplomacii nebo o byznysu, ale o tom, že prostě uvaříte dobré pivo, pak si k němu sednete a dáte si ho s pocitem, že děláte to, co máte rádi,“ doplňuje Vrkoč.

Zlonická třináctka
Ve Zlonicích se kdysi vařila hlavně černá třináctka, protože chuť karamelového sladu schová nějaké ty chyby, které s tehdejšími technologiemi nezvládli vypilovat. „Koupili jsme nejmodernější linku na stáčení lahví, plechovek a PET lahví, která umí udělat valivý efekt. Chtěli bychom tu totiž vařit právě pro Zlonice typickou tmavou třináctku s valivým efektem pěny,“ plánuje Vrkoč.

V původní budově pivovaru v budoucnu vznikne mikropivovar pro domovarníky. „Mámě takovou malou varničku, kde si můžou sládkové vyvíjet piva. Kdysi jsem taky začínal jako domovarník, a kdyby mi tehdy dal někdo možnost si to zkusit na profi technologii a mít kolem sebe někoho, kdo se vyzná a může mi poradit, byl bych celý bez sebe,“ vysvětluje Vrkoč. Zlonický pivovar tak tuto možnost jednou nabídne včetně přednášek a besed, aby otevřel dveře do pivovarnictví všem, kteří mají nějaký nápad a chtějí si ho vyzkoušet.

Panaczech vaří nejen vlastní piva, ale vaří také pro takzvané létající pivovary. „Když chcete vlastní pivo, ale nechcete si kupovat pivovar, tak zajdete do nějakého zaběhlého, řeknete jim recepturu, která vás baví, a pivovar to pro vás pak vaří,“ objasňuje Vrkoč. Měcholupský (brzy tedy zlonický) pivovar tak kromě svých piv vaří například Beer Knír, Opilého kocoura, Fracka a další.

Den otevřených dveří
Zrovna včera otevřel pivovar svoje vrata pro veřejnost. Nechyběla klasická ochutnávka piv, která Panaczech momentálně vaří v Měcholupech včetně moku ze zlonického chmele a vody. Na programu byly prohlídky včetně nahlédnutí do sklepů, jež mají šest kilometrů čtverečních. Prohlédnout si bylo možné také staré výkresy původní varny. Další dny otevřených dveří budou následovat. Minimálně na jaře, kdy bude potřeba vaření místního piva v sousedství zpropagovat.

Panaczech bude ve Zlonicích od příštího roku konkurovat okolním minipivovarům. Mezi ně patří třeba rodinný pivovar Zichovec v Lounech. Zichovec vaří například Magora, tenhle polotmavý ležák nese snadno zapamatovatelné jméno proto, že tak zakladatele pivovaru Ivana Husáka nazval jeho bratr v reakci na oznámení, že chce mít vlastní pivovar. Dále je to třeba pivovar Antoš ve Slaném, kde experimentují s ovocnými příchutěmi. Vaří třeba pivo s borůvkami a aronií, které mu dodávají temně rudou barvu, s růžovým grapefruitem či s ananasem a mrkví.

Kolik druhů piv můžete v Belgii ochutnat? Jaké jsou pro ně typické sklenice? A co je vlastně na belgické pivní kultuře jedinečné? Odpověď na všechny tyto otázky nabízí Belgický pivní svět (Belgian Beer World), expozice, která se v Bruselu otevřela na začátku září.

Muzeum se nachází v nově zrekonstruované budově Bourse, tedy Burzy, v centru belgické metropole a přibližuje historii i současnost belgického pivovarnictví. Burza je jednou z ikonických budov v centru belgického hlavního města a pro veřejnost otevřela po tříleté rekonstrukci. Myšlenka zpřístupnit tuto budovu lidem se objevila už před 12 lety, kdy dům chátral a veřejnost do něj neměla přístup. Stavební práce začaly až o více než osm let později. Nyní byl představen projekt za více než 90 milionů eur (2,1 miliardy Kč).

„Burza byla vždy uzavřenou budovou, do které lidé nemohli vstoupit. Nyní se stala jakousi krytou ulicí, kterou mohou lidé procházet a kde se budou pořádat výstavy, představení a další akce. Doufám, že se tam Belgičané i turisté budou cítit jako doma,“ uvedla k otevření Burzy Ans Persoonsová, která má v belgické metropoli na starosti oblast výstavby.

Budovou, která se nachází nedaleko známého náměstí Grand Place, si lze jen zkrátit cestu nebo si v ní na lavičkách či v kavárně a brzy i v restauraci posedět. To vše je volně přístupné všem návštěvníkům. Schodiště vedoucí z náměstí Place de la Bourse, oblíbeného místa pro posezení či schůzky, nyní vede do obrovské haly, kde byly zrenovovány poničené sloupy a podařilo se rovněž vyčistit plakety se jmény evropských metropolí, které se nacházejí u stropu. Jejich zlatá barva se tak opět leskne.

Jedna ze soch na schodech znázorňující lva a muže s pochodní byla pouhý den po otevření Burzy poničená, když se na ni snažil vylézt turista v podroušeném stavu. Město bude chtít po muži náhradu škody, informoval list The Brussels Times.

Vítejte ve světě piva
V jednom z rohů hlavní haly se nachází vchod do Belgického pivního světa, který se rozprostírá ve druhém a třetím patře budovy. Muzeum se již před svým otevřením stalo terčem kritiky. Jednak kvůli tomu, že zabírá podle některých příliš velkou část budovy a rovněž kvůli tomu, že jde o komerční a turistickou záležitost, což neodpovídá veřejné funkci, kterou by Burza podle kritiků měla plnit. Faktem nicméně je, že společnost, která za vznikem muzea stojí, pomohla financovat přestavbu budovy, takže její podpora celého projektu byla klíčová. Město nyní doufá, že nová atrakce přiláká ročně tolik návštěvníků jako například Atomium.

„Nikde na celé planetě nenajdete tolik piv jako tady. Nikde na světě není tolik chutí a příběhů spojených s pivem,“ vítá expozice hned na začátku. Lístek do muzea stojí 17 eur (asi 415 korun). Velkého množství exponátů se lze dotýkat, zdi jsou interaktivní, všechno hraje, mluví, zpívá, hýbe se. Pokud jde o historii výroby piva v Belgii, dozví se návštěvníci například o mniších, kteří ho vařili v klášterech. Obyčejná voda byla tehdy často závadná a vedla k mnoha epidemiím, pivo tak bylo ve středověku bezpečnější variantou.

Jiný interaktivní panel zase vypráví o mytickém vlámském králi jménem Jan Primus, rovněž známém jako Gambrinus, který žil ve 13. století v Bruselu a za jehož vlády se rovněž hojně vařilo pivo. Návštěvníci se postupně dozvědí více o čtyřech různých způsobech fermentace piva i o tom, jak se recepty na pivo, i jejich tajné přísady, předávaly z generace na generaci.

Pivo pod ochranou UNESCO
„Čerstvé pivo bylo bezpečné pít, ale ne dlouho. Po několika dnech se stalo nepitelným stejně jako voda. Sládci začali hledat přísady a experimentovali s bylinkami a kořením,“ píše se na interaktivních panelech, které plní úlohu průvodců po celém muzeu. Později se zjistilo, že na trvanlivost a bezpečnost nápojů má pozitivní vliv jedna přísada – chmel. Díky němu pak pivo vydrží déle. Původně se pivo v Belgii vařilo jen z vody, sladu, kvasnic a směsi bylin.

Různorodost belgického piva se na začátku 20. století postupně vytrácela s nástupem německých ležáků a anglických piv typu ale. Během první světové války rovněž museli sládci často své měděné kotle odevzdat pro potřeby válečného průmyslu na výrobu munice. „Po válce se znovu podařilo vzchopit jen těm pivovarům, které měly dostatečný kapitál. Počet pivovarů klesl, zároveň musely bojovat se zahraničními konkurenty. Důležitá tak začala být výrazná a zajímavá značka a s ní spojená sklenice,“ popisuje muzeum nedávnou historii piva.

Belgie nyní vyrábí asi 1 600 druhů piv a jeho pivní kultura byla v roce 2016 přidána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Některé z nich si může návštěvník vyzkoušet i na závěr prohlídky Belgického pivního světa. S výběrem pomůže virtuální barman či barmanka. Jaký byste si dali dort? Kde byste chtěli strávit dovolenou? Co byste si dali k jídlu, kdybyste byli opravdu hladoví? Po odpovědích na tyto otázky barman nabídne několik druhů piv, které by měly odpovídat návštěvníkově chuti a preferencím. Malou skleničku tohoto piva si pak každý může vychutnat v rámci vstupného o jedno patro výše, v panoramatickém Skybaru na střeše Burzy, odkud lze vidět celý Brusel.

Pivovar ve Zlonicích na Kladensku opět začne příští rok vařit pivo, památkově chráněný objekt čeká obnova. Areál donedávna celý patřil obci, nadále jí zůstává místní obytný dům.

Nebytovou část zakoupila letos v dubnu společnost, která v Dolních Měcholupech provozuje pivovar Panaczech. První várka piva ze Zlonic by měla být hotová na jaře, řekl dnes ČTK za společnost Panaczek Ondřej Vrkoč.

Rekonstrukce začala před několika týdny, bude rozdělená do několika etap. První z nich vyjde na více než 90 milionů korun. "Zachováme maximálně dispozice pivovaru," uvedl Vrkoč. Dodal, že areál je zachovaným klenotem včetně unikátních sklepů.

Oprava čeká při první etapě budovu varny, sklepy, kde budou spočívat moderní tanky a také objekt spilky, který poslouží jako stáčírna. Investice se budou nyní týkat hlavně střech, podlah, kanalizace, ale i dalších prvků. Pro zákazníky chce pivovar po skončení první části oprav, což by mělo být v dubnu či květnu příštího roku, otevřít také pivovarskou restauraci. Další etapa obnovy by měla zahrnovat mimo jiné fasády pivovaru. Kompletně hotovo by podle Vrkoče mohlo být přibližně do deseti let.

Měcholupský pivovar má nyní měsíční výstav 50.000 litrů, brzy by množství mělo stoupnout na 75.000 litrů. Jakmile se rozjede provoz ve Zlonicích, přesune se výroba do zdejšího pivovaru. Cílem bude měsíční výstav kolem 150.000 litrů, což je podle Vrkoče hranice, aby si pivovar uchoval rodinný ráz.

Pivo se ve Zlonicích vařilo naposledy v roce 1947. Pivovar byl postaven v roce 1564, jeho historická část se zachovala dodnes a návštěvníci si ji budou moci prohlédnout stejně jako ostatní části během čtvrtečního dne otevřených dveří, který pivovar pořádá.

Horský areál Kraličák ve Stříbrnicích na Šumpersku obsadí ve čtvrtek domácí pivovary a mladí sládci, utkají se mezi sebou v klání s názvem O Josefův pohár. Soutěžní přehlídka se uskuteční během Svatováclavského festivalu piva, půjde zároveň o symbolické završení letní sezony. Bude ukončena o víkendu a středisko se začne chystat na zimní sezonu, řekla ČTK zástupkyně areálu Vladimíra Mrázová.

Festival se koná na státní svátek svatého Václava, patrona sládků. "Soutěž O Josefův pohár představuje jedinečnou příležitost pro vášnivé pivovarníky, aby předvedli své dovednosti a ukázali svůj talent v pivovarnictví. Soutěžící budou mít možnost prezentovat své originální recepty a ochutnat piva od dalších nadšenců. Hodnocení vzorků piva zajistí odborná porota pod záštitou Cechu domácích pivovarníků a vybraných sládků," uvedla Mrázová.

Kromě soutěžních vzorků budou návštěvníci moci ochutnat výběr piva od místních i regionálních pivovarů, připravena pro ně bude gastro zóna ve Stříbrnicích, odpolední bleší trh i večerní koncert kapely Ukulele Troublemakers. Akce startuje ve 14:00. "Na místě, kde festival pořádáme, jsme při opravách našli prázdnou nepoškozenou pivní láhev z přelomu 19. a 20. století s nápisem 1. akciového pivovaru Litovel. To nás vedlo k myšlence výroby piva ve vlastním pivovaru, jehož produkce by pokryla potřeby horského areálu. Základní kámen jsme již položili a myšlenku oživujeme letošním druhým ročníkem festivalu se soutěží," doplnil jednatel a majitel areálu Kraličák Dušan Juříček.

V návaznosti na nález pivní lahve je pojmenovaná i soutěž těch, kteří si pivo vaří doma. Pohár nese jméno po Josefu Svozilovi. Politik a novinář, který byl na přelomu 19. a 20. století poslancem Říšské rady, patřil mezi zakladatele pěstování chmele na Litovelsku a byl také zakladatelem rolnického akciového pivovaru se sladovnou v Litovli.

Akce bude zároveň ukončením letní sezony. Podle zástupců areálu byla úspěšná, velké návštěvnosti se těšil například koncert Čechomoru, závod Kolo pro život, Mistrovství ČR Enduro 2023 i cross-country závod lidí a psů Hard Dog Race. Podle majitelů Kraličáku se však veškeré aktivity odehrávají s respektem k přírodě. V zimní sezoně se chtějí zástupci areálu zaměřit na děti. "Propojujeme dvě lyžařská území pojízdným, energeticky nenáročným a hlavně krytým pásem 150 metrů dlouhým, kde se bude odehrávat další výukové a zdokonalovací centrum," uvedla Mrázová. Středisko jeho zástupci vybaví také novými bezpečnostními prvky a chystají rovněž výstavbu nové lanové dráhy z hynčické strany, která nahradí dosavadní nevhodnou technologii. Tato investice má završit renovaci všech dopravních zařízení areálu Kraličák.

Od roku 2013 mají jistě všichni pivaři v kalendáři označené datum 27. září jako velmi důležité. Slaví se totiž Den českého piva. Za jeho vznikem stojí Český svaz pivovarů a sladoven. My se ale podíváme do celkem nedávné historie, a to sice do doby socialismu. Jak se tehdy pivu dařilo? A co do poslední chvíle tajila KSČ.

Na území České republiky je pivo bez debat nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Zlatavý mok s pěnou je rovněž považován za jeden z českých symbolů. Od roku 2008 je navíc název "České pivo" chráněným zeměpisným označením.

Nejlepší bylo v zelených lahvích
Jeden z pamětníků a znojemský štamgast Antonín Ryšánek řekl pro retro seriál deníku.cz, že kvalita piva se nedá s tím komunistickým srovnat. Byl menší výběr, ale bylo rozhodně lepší. Dnes se této laťce snad jen vyrovná produkce minipivovarů. Také zavzpomínal na to, jak lidé rozlišovali piva na ta ze zelených a hnědých lahví. Jemu chutnaly více ale z těch zelených, i když vlastně nedokázal říci proč.

Pověst o lepším pivu v zelených lahvích potvrdil i Jan Pospíšil z Vyškova. Říkal to už i jeho děda a on měl tutéž zkušenost. Tuto záhadu se pokusil uvést na pravou míru Ladislav Desenský, jenž pracoval od roku 1957 pro pivovar Starobrno. Tehdy platila norma, že pivo muselo v lahvi vydržet sedm dní. Na dně se postupně usazovala sedlina z kvasinek. Lidé tak mohli ve světlejší, zelené lahvi, zkontrolovat, zda je pivo ještě "čerstvé". Přitom šlo jen o estetický dojem.

Významná role hospod
K pití piva neodmyslitelně patřily, a stále patří, hospody. Kdysi, v době bez sociálních sítí, měly ale úplně jinou roli, než jak je tomu teď. Byla to vlastně taková centra společenského vyžití. Hovořilo se tam o politice nebo sportu. Domlouvaly se sňatky, řešilo se manželství i milenky. Také se hrál takzvaný malý a velký bobr. Malý – člověk vydržel vypít šest piv, aniž by se šel vymočit, velký – musel jich vypít dvanáct.

Hospoda také častokrát fungovala jako jakési útočiště před životem v komunismu. Mnoho lidí tam přišlo na jiné myšlenky, byť už jen kvůli tomu, že si tam mohli popovídat. "Nejlepší" byla zařízení takzvané čtvrté cenové kategorie – cigaretový kouř, který by se dal krájet, rozvrzaný nábytek a muž za výčepem, který měl vše pod palcem. Zavíralo se v deset večer. Muselo. Jinak hospodskému hrozily pokuty a popotahování u místního národního výboru. A to už nebyla sranda.

Obavy z nepokojů
Perlička na závěr. V socialismu bylo žádoucí, aby ceny potravin zůstávaly co možná nejdéle neměnné. V osmdesátých letech se však začala ekonomika Československa zmítat v krizích. V obchodech chyběly základní věci – ponožky, vložky i zubní pasty. Zdražení bylo jednoduše velmi ožehavou záležitostí. Kupříkladu pivo ale zdražilo již v roce 1966, a to o 1,70 Kčs. A že s tím strana dlouho otálela. Pivo totiž spadalo do takzvaných citlivých položek. Vládnoucí garnitura měla strach, že kvůli zdražení mohou nastat ve společnosti nepokoje.

Léto hraje z pohledu prodejů piv pro hospodské stále důležitější roli. Napomáhá tomu i zájem Čechů, kteří po covidu přišli na chuť krátkodobým dovoleným a pobytům v tuzemsku, jak uvádí centrála turistického ruchu. Plzeňský Prazdroj na tento trend reagoval výraznou podporou sezónních provozoven, do jejichž vybavení za poslední rok investoval přes 12 milionů korun. Letos tak přibyla oproti loňsku skoro desetina letních výčepů, stánků a občerstvení. A to často na exponovaných turistických místech nebo tam, kde lidé tráví volný čas.

„Význam letní sezony pro pivovarnictví i pro samotné provozovatele hospod postupně roste a tento trend ještě zesílil v souvislosti s covidem. My jsme proto letos zintenzivnili naše rozvojové programy směřující do podpory sezónních provozů i do vybavení předzahrádek a venkovních posezení hospod a restaurací,“ říká Jiří Klabzuba, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje pro hospody a restaurace, a doplňuje: „Podnikům pomáháme s investicemi do zahradního nábytku, pergol, nabízíme jim slunečníky, ale i pomoc při úpravě fasád tak, aby hospody hosty co nejvíce lákaly k návštěvě.“

Pivovar tak napomohl tomu, že jen v letošním roce přibylo bezmála 250 nových „letních“ prodejních míst napříč Českem, nejvíce ve Středočeském, Moravskoslezském a Plzeňském kraji. „Je to skoro o 10 procent více čistě letních provozů než loni. Celkem tak letos zavážíme piva a další nápoje do rekordních 2500 sezónních prodejních míst. To s sebou nese samozřejmě i lepší služby pro turisty a návštěvníky tuzemských destinací,“ doplňuje Jiří Klabzuba.

S tím, jak řada hospodských zahrádek a sezónních provozoven vzniká v místech, kde lidé aktivně tráví svůj volný čas, souvisí i změna spotřebitelského chování. Lidé častěji, než dřív vyhledávají čepovaná nealkoholická piva. Prodeje oblíbeného čepovaného Birellu se letos v červenci a srpnu meziročně zvýšily o 7 procent, proti předcovidovému roku 2019 pak dokonce o 17 procent.

„Nealko piva jsou dnes již plnohodnotnou kategorií nápojů pro dospělé a jejich popularita silně roste, a to právě zejména v letních měsících. Platí to jak pro ochucené varianty, které jsou ideálním nápojem nejen v době odpočinku, ale i při sportu, turistice nebo na cyklovýletech, tak i pro klasické nealko pivo. To už zdaleka není jen pivem pro řidiče. Zejména pro mladší generace dospělých je to vyhledávaná volba i v hospodách,“ dodává Jiří Klabzuba.
Prazdroj proto svou nabídku nealko segmentu neustále inovuje a vychází tak vstříc chuťovým požadavkům spotřebitelů. Roste také počet míst, kde je Birell k dostání v čepované variantě – v ní pivovar nabízí kromě základního světlého Birellu i ochucenou verzi Pomelo & Grep a letos nově také Višeň & Ostružina.

Letní sezona v českých hospodách a na zahrádkách kromě nealka přála i ležákům. Jejich obliba vzrostla jak oproti loňsku, tak ve srovnání s předcovidovým rokem 2019. Výrazně bodují zejména piva s hořkým chuťovým profilem jako Pilsner Urquell nebo Radegast.

Úspěch čepovaných piv z Prazdroje je z velké části dán tím, jak výraznou podporu pivovar věnuje kvalitě čepování i celkové péči o pivo v hospodách, kam dodává svá piva. Jen loni proškolil celkem 11 tisíc výčepních a dalších členů personálu. „Loni se zlepšilo rekordních 1700 podniků v tom, jak se starají o pivo. Ze zhruba 10 tisíc hospod a restaurací v Česku, která napřímo odebírají naše piva, už polovina umí perfektně načepovat hladinku, ví, že sklenice musí být čistá, studená a mokrá a dbají i na správné sanitování výčepu. A kvalita čepování se zlepšuje i v sezónních provozovnách. To je skvělá zpráva pro hosty, kteří si chtějí dát v létě na zahrádce dobře ošetřené pivo,“ říká Jiří Klabzuba.

Prazdroj kromě školení výčepních dovedností a péče o pivo nabízí hospodám bezplatně i další rozvojové programy. Ty se věnují například školení obsluhy, marketingu, kuchařským dovednostem a dalším aspektům, které přispívají k rozvoji gastropodnikání. Pivovar v nich v posledních době sleduje jeden výrazný trend. Zatímco v předchozích létech byl největší zájem o školení personálu – ať už kuchařů nebo obsluhy, nyní své znalosti chtějí zlepšovat zejména samotní majitelé nebo manažeři hospod. Nejvíce je zajímají školení ekonomických a účetních dovedností a pak digitální marketing. „Obecně lze říci, že kvalita služeb je již na velmi vysoké úrovni. Nyní je pro majitele a provozovatele největší výzvou nalákat do svých provozů zákazníky. Ti jsou totiž stále náročnější a zvažují, kde a za co utratí své peníze. Uspět mohou jen ti s velmi dobrým servisem a ti, kteří o svých službách dají vědět,“ doplňuje Jiří Klabzuba.

Různými pozicemi si prošla Klára Konupčíková v pivovaru Starobrno. Začínala před šestnácti lety jako dělník ve výrobě, pokračovala jako technolog, vedoucí výroby nebo sládková. V srpnu se pak stala historicky první ženou na pozici ředitelky. „Už od školy jsem chtěla pracovat v pivovaru. Byl to můj sen," říká jednačtyřicetiletá žena v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Kdy jste poprvé ochutnala Starobrno?
Musím sáhnout hluboko do paměti. Je to určitě více jak sedmnáct let. Asi když jsem jezdila za svým současným manželem do Brna. V době, kdy jsem studovala v Praze. Shodou okolností bydlel tady na Mendlově náměstí, takže jsme často chodívali na Pivovarskou.

Získala jste si k němu hned kladný vztah?
Pocházím ze severní Moravy, tam vládne jiný pivovar, takže jsem byla zvyklá na jiné pivo. Starobrno mi zachutnalo, i když jsem si k němu musela najít cestu.

Tíhla jste celou dobu k tomu, že budete pracovat s pivem, a nebo jste měla i jiné plány?
Tím, že jsem vystudovala obor Pivovarství a sladařství, bavilo mě to a stále baví, chtěla jsem už od školy pracovat v pivovaru. Byl to ten můj sen. Je to velmi zajímavý obor, zvláště pro ženu.

Když jste studovala, kolik tam s vámi bylo žen?
Určitě nás byla menšina. Nebyla jsem tam sama, ale většina v tomto oboru bylo mužů.