Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivo je nejoblíbenějším alkoholickým nápoje. Koluje o něm řada mýtů, ale ve skutečnosti je zdravější a prospěšnější, než se říká. Podívejte se, jaký pozitivní vliv může na váš organismus mít. Samozřejmě vždy záleží na množství. Kdo to přehání, tomu způsobí problémy. Při střídmé konzumaci však prospívá.

Dlouhověkost
Chcete se dožít delšího věku? Pomoci vám v tom může právě pivo. Podle studií se až 19 procent milovníků piva dožije delšího věku než ti, kteří se ho nikdy ani nedotkli, nebo ho téměř nepijí.

Hubnutí
Že je pivo nejhorším nápojem, když hubnete. Pokud to s ním přeháníte, tak ano. Menší množství lehčího piva naopak hubnutí prospěje, jelikož dokáže zefektivnit s zlepšit lidské trávení.

Mozek
Hodně piv ho samozřejmě otupí. Pít pivo střídmě však znamená, že svému mozku naopak prospějete. Studie mluví o tom, že jedno pivo denně dokáže zlepšit kognitivní funkce mozku a zpomalit proces jeho stárnutí.

Břicho
Myslíte si, že tento nápoj způsobuje takzvané pivní břicho? Rozhodně tomu tak není. Klidně ho pijte a vaší postavě to neublíží. A jak jsme zmínili výše, při menším množství vám pivo dokonce pomůže hubnout.

Ledviny
Koho trápí ledvinové kameny, mel by pít pivo. Mimo jiné proto, že tak zvýší příjem tekutin, a tak ledviny jednoduše propláchne. Podle výsledků průzkumu je o 41 procent menší pravděpodobnost výskytu ledvinových kamenů.

Kalorie
Ano, pivo je celkem kalorickým nápojem. Když ho však porovnáme třeba s mlékem, nebo s pomerančovým džusem, tak obsahuje velmi podobné množství. Ve srovnání s jinými nápoji není tak proklínanou kalorickou bombou.

Alzheimerova choroba
Velmi těžká choroba, která se už objevuje i u lidí v mladším věku. Kdo si dá čas od času pivo, může jí efektivně předcházet. Hlavně díky látkám obsaženým ve chmelu. Pozor však na míru, jinak si také nemusíte nic pamatovat.

Vitamíny
Co pivo obsahuje? Je to poměrně široká škála vitamínů a minerálů. Opět ho musíme srovnat s různými džusy, kterým sem často vyrovná. Navíc kvalitní pivo je zcela bez chemie. Stačí voda, slad, chmel a kvasnice.

Kosti
Nejenom mléčné výrobky pomohou k lepším kostem. Aby byly kostní tkáň silná a pevná, je třeba pít také pivo. To proto, že i když se to nezdá, tak obsahuje velké množství prospěšného křemíku.

Národní podnik Budějovický Budvar by měl mít za loňský rok rekordní tržby. ČTK to řekl ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD), pod jehož úřad podnik spadá. Přesnou výši tržeb ministr neuvedl, přesáhnout by ale měly dosavadní maximum z předloňska. Tehdy podnik utržil 2,63 miliardy korun s meziročním nárůstem o 6,5 procenta.

Firma plánuje ve čtyřech letech začínajících loňským rokem investovat do logistiky, obalů a dalšího rozvoje 2,6 miliardy korun. Obchodní výsledky podniku táhne hlavně export, pivo z Budvaru je možné koupit skoro v 80 státech. Loni do zahraničí směřovalo téměř 70 procent z prodaného piva, dařilo se zvyšovat prodej v Německu, Rusku, Polsku, Švédsku či Chorvatsku. Budvar se také po několika letech vrátil na indický trh.

Pivovar se podle ministra chystá na další exportní trhy, nechce ale generálnímu řediteli Petru Dvořákovi radit. "Mám na to nějaký názor, ale je to záležitost strategie podniku - nechci říkat dneska budete vozit do země XY, a zítra jinam. Nechci ten podnik řídit," řekl ČTK ministr.

Společnost loni uvedla na trh tři nová piva, Budvar 33, pak Společné z Budvaru, na jehož uvaření se podílel sládek Pavel Palouš z pivovaru Cobolis Ládví. Na podzim Budvar pustil na trh limitovanou edici ležáku Sedm spolčených.

Předloni firmě zisk po zdanění meziročně stoupl téměř o pět procent na 267,1 milionu korun a do státního rozpočtu odvedla 500 milionů korun. Za loňský rok se odvod do státního rozpočtu neplánuje, uvedl v listopadu mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) loni v létě řekla, že současná vláda Budvar nikdy nezprivatizuje. Prodej pivovaru stát zvažoval za vlády Mirka Topolánka v roce 2007.

Tuzemské pivovary předloni vyrobily rekordních 21,3 milionu hektolitrů piva, meziročně o 4,7 procenta více. Po poklesu výroby v roce 2017 se tak vrátily k růstu. Za zvýšením produkce stálo hlavně pivo určené na vývoz, jehož výroba meziročně stoupla o 11,8 procenta. Vyšší předloni byla také tuzemská spotřeba piva, zvedla se o 2,9 procenta na 16,5 milionu hektolitrů. Na obyvatele se tak v ČR předloni vypilo 141 litrů, o šest velkých piv meziročně více. Údaje o loňské spotřebě zatím nejsou známy.

S chmelem, sladem a kvasinkami se experimentuje stále častěji doma v kuchyni. Česká pivní kultura se změnila. Někteří jedinci už tolik nepostávají u výčepu, ale před velkým hrncem. A vaří v něm vlastní pivo.

Zaparkujeme před jedním z berounských paneláků a stoupáme do osmého patra. "Tady mám koupelnu, tady obývák, tady ložnici, no… a tady pivovar," otevírá dveře do "pracovny" Jan Najbrt. Muž, který působí jako vrchní sládek pivovaru Matuška, kam zanedlouho půjde na odpolední směnu, je na svou domácí varnu evidentně hrdý. Pohrává si tu s výrobou různých typů piv. Často a rád.

Vzpomínáte rádi na litoměřické pivo Kalich? Už letos by si ho milovníci pěnivého moku mohli po více než osmnácti letech dopřát znova. V části někdejšího pivovaru v centru Litoměřic totiž skončila téměř roční rekonstrukce a v opravených prostorách se opět začne vařit pivo

Nájem pivovaru získala firma Hutár Agro. Byla jediná, která se do výběrového řízení města přihlásila. Zástupce zmíněného rodinného podniku Dionýz Hutár řekl, že na jaře chtějí začít s instalací technologií a v polovině roku spustit výrobu. Firma plánuje vařit tři druhy piva.

„Chceme navázat na tradici, která v Litoměřicích byla, půjde tedy o jedenáctku, pivo Kalich, kterým jsou Litoměřice nejproslavenější,“ řekl už dříve Deníku Hutár. Dále tu chtějí vařit jedno levnější pivo a jeden dražší speciál. Plánovaný výstav je čtyři tisíce hektolitrů ročně.

Město Litoměřice, které je vlastníkem areálu, mohlo prostory pivovaru opravit díky finanční podpoře z programu Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů, který byl schválen v rámci platformy RESTART.

„Úspěšně zakončenou rekonstrukci části měšťanského pivovaru považuji za významný okamžik pro město Litoměřice, k němuž pivovarnictví historicky patří,“ poznamenal starosta Ladislav Chlupáč. Opravy zahrnovaly stavební úpravy a přípojky technické infrastruktury stávajícího objektu.

Konkrétně jde o prostory v jižní části východní budovy A. Práce na zhruba 650 metrech čtverečních začaly loni v lednu a skončily krátce před Vánoci. Cílem bylo zachování původního industriálního vzhledu a maximálního počtu původních prvků.

Vrátit život nevyužívaným objektům
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) označilo litoměřický projekt opravy pivovaru za vlajkovou loď programu RESTART. „Jeho smyslem je měnit chátrající a nevyužívané prostory tak, aby se do nich vrátil život. Příští rok budeme proto v podobných projektech pokračovat,“ konstatovala náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Silvana Jirotková. Náklady na projekt si vyžádaly dohromady 22 milionů korun. Zhruba polovinu představovala podpora MPO.

Revitalizace areálu pivovaru však nekončí. „Hledáme využití také pro další části, které bychom rádi obdobným způsobem revitalizovali,“ dodal starosta Chlupáč.

Výroba piva v Litoměřicích skončila v roce 2002 z ekonomických důvodů. Tehdejší pivovar produkoval šest různých piv. Z nich byl nejznámější Kalich či Baronka.

Pivní kvasinky, z nichž se vyrábí piva plzeňského typu, se na Zemi objevily teprve před půl tisíciletím. Vznikly díky tomu, že se náhodně setkaly dva jiné druhy těchto houbových mikroorganismů. Všechny dnes používané kmeny mají společný původ u tohoto okamžiku, všechny vznikly ze styku těchto dvou hub. Prokázal to nový výzkum nizozemských vědců.

Piva plzeňského typu jsou jedním z nejrozšířenějších nápojů světa, mezi těmi alkoholickými jsou dokonce tím vůbec nejvíce konzumovaným. Ročně se ho vypije přes 200 miliard litrů. Nebylo by to ale možné bez náhodného setkání dvou druhů jednobuněčných organismů, které se odehrálo před zhruba pěti sty lety – popsali to genetici z univerzity v Delftu.

Právě kvasinky, jimž se říká ve výrobě piva kvasnice, jsou pro vznik tohoto nápoje zásadní. Umí přeměnit cukry na etanol, tedy na formu alkoholu, a na množství aromatických složek, které jsou klíčové.

Spontánní kombinace
Před přibližně půl tisíci lety se v kádi nějakého dnes už neidentifikovatelného pivovarníka setkaly náhodou kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae) a divoký druh Saccharomyces eubayanus, který zřejmě pochází z Ameriky. Tehdy se piva připravovala z pivních kvasnic za poměrně vysokých teplot – mezi 15 a 25 stupni. Při smíchání v tomto teplém prostředí došlo k hybridizaci obou druhů – obě houby se zkřížily.

Výsledkem byly kvasinky Saccharomyces pastorianus, které dostaly později jméno po Louisi Pasteurovi. Ty se dnes používají právě pro nejpoužívanější piva plzeňského typu vzniklá spodním kvašením. „Staré“ kvasnice Saccharomyces cerevisiae se využívaji také, ale pro svrchní kvašení – tedy pro piva typu ale, porter nebo stout.

„Nově vzniklé kvasinky zdědily důležité vlastnosti z těch divokých, především odolnost vůči nízkým teplotám,“ uvedl jeden z autorů výzkumu Arthus Gorter de Vries.

A této vlastnosti pivovarníci rychle využili. Fermentace za nízkých teplot pomocí nového hybridního druhu kvasinek totiž dokázala snížit pravděpodobnost, že by došlo ke kontaminaci bakteriemi, co byla běžná hrozba při přípravě piva. Výsledkem tedy byl alkoholický nápoj s velmi předvídatelnou chutí, který se dal připravit velmi spolehlivě a s nízkým rizikem. To z něj udělalo dominantní formu piva, jemuž se podařilo dobýt celý svět.

V současné době se rozeznávají dvě skupiny těchto kvasinek. Až doposud se nevědělo, jestli pocházely ze dvou různých smíchání dvou druhů kvasinek, anebo z jediného. A právě to se nyní podařilo expertům z Delftu prokázat. Nyní je jasné, že původ obou skupin je společný – vznikly na jednom místě v jednu dobu.

První skupina se pak používala v Dánsku pivovarem Carlsberg, ta druhá se stala populární ve zbytku Evropy, typickým zástupcem jsou piva Heineken. České plzeňské pivo má geneticky původ v carlsbergských kvasnicích.

Vědce společný původ obou skupin překvapil; na první pohled to totiž jejich DNA nenaznačuje. Podařilo se to přesvědčivě prokázat teprve díky analýze, se kterou pomohly pokročilé umělé inteligence.

Soukromý Pivovar Svijany dodá letos podle předběžných odhadů na trh více než 708.000 hektolitrů piva, což je zhruba o čtyři procenta víc než loni. Více než desetinu produkce stočili letos ve Svijanech do plechovek. K růstu výroby pomohl export, víc piva ale prodal pivovar i na tuzemském trhu. Pro příští rok plánuje další růst výroby na 720.000 hektolitrů, ČTK to řekl ředitel pivovaru Roman Havlík. Loni dodal svijanský pivovar na trh 681.686 hektolitrů piva.

"Zakládáme si na tradičním výrobním postupu, takzvaném dvourmutovém způsobu vaření, kvašení v otevřených kádích a dlouhodobém zrání piva v ležáckých sklepích," doplnil Havlík. Další zvyšování výroby je tak podle něj spojeno s dalšími investicemi do rozšíření výrobních kapacit při zachování tradičních výrobních postupů. V plánu jsou investice za více než 100 milionů korun. "Do rozšíření varny, která se naposledy modernizovala v roce 2012, a do výstavby dalšího ležáckého sklepa," dodal.

Končící rok podle Havlíka ukázal, že dobré rozhodnutí byla i investice do moderní linky na stáčení piva do plechovek. Zájem o plechovkové pivo roste, letos ve Svijanech naplnili pivem 15 milionů plechovek, zhruba o polovinu víc než loni. Příští rok by se měl podíl plechovkového piva dál zvyšovat. Firmě to navíc umožňuje ve větší míře vyvážet. Do zahraničí letos mířilo na 11,5 procenta vyrobeného piva, loni to bylo deset procent.

Pivovar Svijany je největším pivovarem v Libereckém kraji, loni oslavil 20 let samostatné existence. Výroba se za tu dobu zvýšila téměř šestnáctinásobně. V roce 2018 uskutečnila firma podle informací z obchodního rejstříku zakázky za zhruba 1,36 miliardy korun, což představuje meziroční nárůst tržeb o více než 13 procent. Hospodaření skončilo ziskem 144 milionů korun.

Třebaže je ze všech stran obklopen různými pivovary, v samotném Turnově se pivo od roku 1942 nevařilo. Až do letoška. Poslední tři roky vyrůstal na Lukách vedle autobusového nádraží nový Měšťanský pivovar Turnov, který už od letoška v ostrém provozu vyrábí pivo.

Pivovar se rodil prakticky bez povšimnutí ve starém areálu na výrobu skleněných šatonů v sousedství náhonu řeky Jizery. Uvnitř se stavěly nerezové tanky a technologie pro klasické dvourmutové vaření piva.

„Máme čtyři druhy piv, spodně kvašenou desítku a dvanáctku, tmavou dvanáctku a nově i za studena chmelenou světlou třináctku. Všechna piva jsou nepasterizovaná a nefiltrovaná. Aby naše piva byla nezaměnitelná, jsou výrazněji chmelená,“ prozrazuje sládek nového pivovaru Pavel Blaževič. „K výrobě používáme žatecký poloraný červeňák, český slad z Nymburka a vlastní vodu ze čtyřicet pět metrů hlubokého vrtu.“

Pivovar první rok svého provozu uvařil tisíc hektolitrů piva, jeho maximální výstav jsou tři tisíce hektolitrů. Z toho vyplývá, že nechce být konkurencí velkým pivovarům v sousedství, jako jsou Svijany nebo Rohozec.

Přesto má majitel Měšťanského pivovaru Turnov Michal Zítko velmi ambiciózní plány. Své pivo totiž bude nabízet výhradně ve svých vlastních hospodách. V Turnově proto již dvě otevřel: restauraci U Prince v hotelu Korunní princ a v bývalém hotelu Slávie, dnes pojmenovanou Turnovská pivnice. Patří mu i café bar U Bati. V Turnově Zítko zaměstnal již 50 lidí, dalším 30 chce ještě práci dát.

„Chceme si držet nejvyšší kvalitu piva, což by bylo těžko uhlídatelné, pokud bychom ho dál někomu prodávali. Navíc se nehodláme přetahovat s jinými pivovary. Mít vlastní provozovny je ten nejlepší krok,“ předesílá majitel.

Restaurace pro 300 lidí
Šestapadesátiletý Zítko je vlastníkem investiční skupiny Finapra, která všechny jeho aktivity zastřešuje. Kromě služeb se Finapra zabývá hlavně nákupem, správou a pronájmem průmyslových nemovitostí, investicemi v energetice, má i svou developerskou větev, která stojí například za stavbou Industrial Parku v Mnichově Hradišti za 250 milionů korun.

Tím ale Zítkovy plány nekončí. Podnikatel v prosinci koupil v insolvenci prodávaný areál Obří sud na Javorníku, kde své pivo nabízí také. Loni též turnovský pivovar vzal pod svá křídla rekreační areál s hospodou v Příhrazech, jednom z nejnavštěvovanějších míst Českého ráje. Zdejší starý hotel chce Michal Zítko zbourat a postavit nový. I zde v letošní sezoně točili turnovské pivo.

Největší projekt Zítko teprve chystá. Má jím být velká pivovarská restaurace s budoucí kapacitou až 300 lidí v areálu pivovaru v Turnově. Její skelet již stojí, otevřít by se měla v létě roku 2020. Kromě toho otevírá v květnu v Praze novou Turnovskou pivnici v areálu Waltrovka. Až se tak stane, bude pivo z Měšťanského pivovaru Turnov k dostání v šesti velkých restauracích.

„Myšlenku mít vlastní pivovar i restaurace nosím v hlavě dlouho, ale teprve nedávno přišla ta vhodná chvíle. Nastal boom minipivovarů, technologie se zlevnily a vzrostla poptávka po regionálním pivu. A mně patřil nevyužitý areál u Jizery, o který nikdo neměl dvanáct let zájem, protože se všichni báli povodní. A hlavně tam byl zdroj vody,“ vysvětluje Zítko. Restaurace má mít svou terasu i zahradu pro venkovní sezení, plánuje se i venkovní parket pro pořádání kulturních akcí.

Pivovarská restaurace v Turnově bude těžit z jedné velké výhody: stojí totiž v údolí Jizery na travnaté louce, do centra města je to však jen pět minut chůze. V sousedství je navíc obří záchytné parkoviště na Lukách. „Hned vedle nás je začátek cyklostezky Greenways Jizera, vede tudy stezka do Dolánek u Turnova a Malé Skály. Je to něco jako vstupní brána do Českého ráje. Jsme uprostřed města a přitom na samotě,“ vylíčil největší výhody polohy pivovaru a hospody sládek Pavel Blaževič.

Další výhodou má být pivo, které z tanků k pípám bude muset urazit jen pár metrů a bude tudíž čerstvé. „Bude mít parametry tankového piva, do výčepu ho přivedeme trubkami z pivovaru. Kromě toho chceme oživit přilehlou louku u pivovaru, která nám také z části patří. Hodláme na ní vybudovat přístup do Jizery s jakousi náplavkou a přístavem pro loďky, aby se zde lidé mohli koupat,“ přibližuje své plány Michal Zítko.

Pivo v Turnově se vařilo do roku 1942. Původně měšťanský podnik, o němž se prameny zmiňovaly již roku 1608, držela od poloviny 17. století vrchnost. Stál na křižovatce dnešních ulic Hluboká, Sobotecká a Palackého. Roku 1878 jej koupil Josef Táborský. Za druhé světové války ale vaření piva ustalo a majitel se přeorientoval na poskytování služeb motoristům. Živnost mu ale později znárodnili a dům byl zbořen. Místo se dnes užívá jako parkoviště. Od té doby Turnov svůj vlastní pivovar neměl, vařilo se v blízkém Malém Rohozci.

Už dávní předkově věděli, že kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Pivovary se v blízkosti města začínaly množit zhruba od 18. století a bývaly součástmi velkostatků.
V Hradci nad Moravicí býval hradní pivovar už od roku 1549 a v skalnatém svahu na úbočí řeky Moravice měl vyhloubené rozsáhlé sklepení. Později však nedokázal vzdorovat opavské konkurenci a v roce 1885 byla jeho výroba ukončena. Jeho sklepení se dochovalo do současnosti.

Nadcházející rok bude opět ve znamení velkých změn pro podnikatele i občany. Co nás čeká? Na co se připravit? Ode dneška až do začátku ledna pro vás Deník připravil přehledný seriál hlavních legislativních změn „Průvodce 2020“.

Za krabičku o 13 korun více
Krabička cigaret podle výrobců podraží o 12 až 13 korun. Nové sazby začnou platit od 1. března 2020. Od té doby začne běžet tříměsíční lhůta pro doprodej zásob, a od 1 června 2020 tak bude možno prodávat už jen cigarety s novou sazbou daně.

Účtenky skoro pro všechny
Počínaje květnem budou muset evidovat všechny hotovostní platby (uhrazené v hotovosti, šekem, směnkou či zápočtem kauce nebo jistiny) také řemeslníci a fyzické osoby, které vykonávají svobodné povolání. Začne poslední fáze elektronické evidence tržeb (EET).

Tvrdý alkohol citelně zdraží
Vláda v daňovém balíčku zvýšila spotřební daň na tabák a cigarety. U čtyřicetiprocentního alkoholu zdraží lahev o 9,10 koruny (piva ani vína se zdražení netýká).

Levnější točené pivo či kadeřníci
Se zavedením EET dojde zároveň ke snížení DPH u některých vybraných služeb a výrobků. Ty by teoreticky mohly zlevnit (pokud si rozdíl neponechají podnikatelé).

Už od ledna se například sníží DPH z patnácti na deset procent u tepla a chladu, od května pak dojde k procentuálnímu snížení DPH u vodného, stočného, točeného piva, stravovacích služeb, podávání nealkoholických nápojů, domácí péče o děti, půjčování a nájmu knih. Zlevnit by díky nižší DPH mohly i služby kadeřnic, švadlen či obuvníků.

Cyklistika má u nás dlouhou tradici. Již koncem 19. století patřily české země společně s Anglií a Francií mezi cyklistické velmoci. Až později se přidaly další země jako například Německo či skandinávské státy. V meziválečném období bylo na území České republiky až neuvěřitelných 25 výrobců kol. Také nebývalá popularita cyklistického etapového Závodu míru svědčí o tom, že ani během období komunismu Čechy nemusel nikdo ke sledování cyklistiky příliš nutit. Pro porevoluční generaci se stala symbolem cyklistiky značka Author. Bylo to díky tomu, že jako první v zemi představila dodnes populární horská kola.

Zakladatel značky Martin Havlena se k výrobě kol dostal spíše náhodou. Po absolvování VŠE nastoupil v roce 1987 do podniku zahraničního obchodu Motokov, kde se dostal do oddělení dovozu, protože tam podle jeho slov nikdo jiný nechtěl. Vozili tam „nejrůznější skládačky a jiná mizerná kola“ ze socialistických zemí. Zkušenosti využil po revoluci v soukromém podnikání. „V roce 1990 jsem založil firmu Universe Agency. Původním záměrem bylo zastupování evropských výrobců dílů a komponentů pro tehdejší československý trh. Po celé zemi byl obrovský hlad po těchto věcech,“ říká Havlena pro Týdeník Echo.

Horská kola? Zavedené firmy je odmítly
Brzy se přidal bratr Ondřej. Firma v té době dodávala díly pro vnitřní trh, do výroby a také materiál pro Československý svaz cyklistiky. Zlom nastal, když se Martin Havlena setkal s Asií. „V roce 1991 jsem byl na výstavě v Miláně, kde jsem viděl obrovskou expozici Tchajwanců, což mě velmi zaujalo. Kamarád mi nabídl, že se mnou zaletí do Asie. Poprvé jsem tam byl v lednu 1992 – v Hongkongu, v Číně a v Japonsku a samozřejmě na Tchaj-wanu. Během toho roku jsme tam zaletěli hned několikrát. Zjistil jsem, že existuje věc, která se jmenuje horské kolo. Ještě během roku 1992 jsme dovezli nějaké vzorky a obešli jsme s nimi fabriky – Favorit, Eska, Velamos. Vysvětlil jsem jim, že to není pouhá módní záležitost, ale že to bude trend,“ vzpomíná Havlena. Přesto tehdy věhlasné české značky o horském kole nepřesvědčil.

Nový typ kol se přitom začal v té době objevovat i na Západě. „Šlo o první dospělé kolo do terénu – předtím byla pouze kola BMX. Ostatní kola na trhu v Evropě byla buď silniční, nebo nějaké verze touringu. Horská kola se začala v západní Evropě objevovat přibližně o tři čtyři roky dřív,“ rekapituluje. České firmy v tom však neviděly potenciál. Vyvážely totiž hlavně do zemí Beneluxu, kde je převážně rovný terén, a myslely si tudíž, že by tam s horskými koly neuspěly.

Tehdejší Československo však bylo jiné. Oproti ostatním evropským zemím mělo excelentně značené stezky v lesích. Ty navíc nebyly v soukromém vlastnictví, veřejnost je měla snadno přístupné. Když tedy bratři Havlenové přivezli na vlastní pěst z Asie první horská kola, mohli jim lidé ruce utrhat.
Jeden rok prodali 220 kol, příští již 45 tisíc

„V roce 1992 jsme dovezli jeden kontejner, což bylo nějakých 220 kol. Ta se prodávala asi tak deset minut. Tak jsme se v roce 1993 rozhodli, že to navýšíme. Dovezli jsme něco pod 9000 kol. Dodneška si to pamatuju. Třináctého ledna to přijelo do Čech a prodávalo se to 10 dní. Tenkrát, když přijeli obchodníci, tak před skladem stála řada třeba 50 aut a dodávek. Jak to v krabicích od nás ti dealeři vzali, tak to v nich rovnou také prodávali. Přivezli jsme dva druhy kol, každé kolo v jedné velikosti ve třech barvách, takže to bylo jednoduché. Komerční banka poté zbystřila a na druhou várku otevřela akreditivy. V roce 1993 jsme proto dovezli již přibližně 45 tisíc kol,“ vybavuje si Martin Havlena.

V roce 1993 vznikl název Author. „Je to ve všech řečech čitelné jméno a znamená tvůrce. Také je to od A, tudíž jsme byli „firstlisted“. Značky, které přicházely po nás, se nás snažily v abecedě přeskočit, proto vznikala jména jako Amulet,“ usmívá se zakladatel firmy.

V 90. letech ale začaly stále víc růst asijské značky, zatímco ty evropské naopak upadat. EU navíc v roce 1994 uvalila dumping na čínská kola, což značce Author paradoxně pomohlo, protože spolupracovala s Tchajwanci. Bratři Havlenové také založili další značku pro díly a příslušenství Cycle Clinic. Ukázalo se to ale jako zbytečný krok, protože je dealeři stejně vyzvali, ať také pumpičky či sedačky pojmenovávají přímo Author, proto od nového tisíciletí již neslo vše tuto značku. „Dodnes máme silnou kolekci Author, nejenom v dílech a příslušenstvích, ale také například v oblečení,“ vysvětluje Havlena. Dnes má firma na doplňky (nářadí, přilby, brašny nebo oblečení) zvláštní oddělení.

Přesto firma ještě několikrát zkoušela vytvořit jinou značku přímo pro kola: „Postupně jsme se dostali do fáze, že jsme prodávali až přes sto tisíc kol, což vedlo k tomu, čemu se říká kanibalizace značky. Když si například někdo chce koupit dražší nebo lepší kolo, tak nechce mít stejné kolo, jako má máma nebo mladší sestra. Vytvořili jsme proto druhou značku, která se jmenovala Madison a byla levnější variantou. Od vyšší střední třídy to byl Author. Na značce Madison jsme začali spolupracovat s Mountfieldem. V momentě, kdy se ale Mountfield rozhodl, že kola dělat nebude, tak jsme uzavřeli i Madison.“

Nebyl to však jediný pokus zkusit něco nového. „Asi před dvanácti lety bylo takové období, kdy jsme si mysleli, že rostoucí segment bude gravity – všechny typy skákacích kol nebo kola na streetové nebo freestylové ježdění. Měli jsme řadu BMX, také dospělých trekových kol či sjezdových kol. Nazvali jsme to A Gang. To ale vydrželo jenom chvíli, protože ta módní vlna trochu odezněla. Mladí se na to raději dnes dívají na internetu nebo v televizi, než aby to sami provozovali,“ říká Havlena.

Cyklistika a pivovarnictví zažívají deglobalizaci
Proč je však cyklistika v České republice tak populární? Samozřejmě za to může výše připomenutá tradice, také máme stále své sportovce, kteří národ reprezentují v závodech jak silniční cyklistiky, tak horských kol, nebo v cyklokrosu, dráhové cyklistice či v triatlonu.

Velký díl má samozřejmě rozsáhlá dealerská síť, která je taky na počet obyvatel ve světě výjimečná. Havlena má jasno: „V Čechách jsou takové dvě komodity, které jsou nedotknutelné, a to je asi pivo a kolo. Lidé pořád chtějí do obchodů za svým prodejcem kola. Nechci říct, že jsou lidé méně šikovní, ale spíše vědí, jaká je dnes cena času, tak si zkrátka nechtějí sami opravovat auta nebo kola a nechají to na dealerovi, který má tudíž spoustu práce se servisem.“

A dodává zajímavý fakt, že všude na světě preferují lidé především místní značky: „Cyklistika a pivovarnictví jsou jediné dva obory, které zažívají těžkou deglobalizaci. U piva je to naprosto evidentní, když se podíváte na firmu Heineken, jaké investovala peníze do reklamy, ale v každé zemi si stejně pijí to své vlastní pivo. My jsme silná pivařská země, takže i v každém jednotlivém městě se čepuje místní pivo. V kolech je to podobné. Všichni výrobci sice používají komponenty japonské značky Shimano, ale v každé zemi je lokální značka silnější než ti velcí hráči.“

Značka Author má to štěstí, že se stala jakýmsi symbolem pro horskou cyklistiku v České republice. Může za to samozřejmě fakt, že se rozvíjela v době masivní reklamy a bez větší konkurence. Dodnes, když má někdo vyjmenovat aspoň dvě značky kol, většinou zazní Author a Favorit.

Skoro všechny cyklistické firmy jsou rodinné
Zajímavé je, že v podstatě všechny cyklistické firmy jsou rodinné. „Od té doby, co se v 90. letech přesunul veškerý vývoj kol do Asie a především k Tchajwancům, tak zjistíte, že skoro všechny tchajwanské firmy jsou rodinné, dokonce i japonská Shimano. Ten rodinný byznys sice není tak profesionální jako u těch velkých korporátů, ale klasická cyklistika s výjimkou elektrokol je zkrátka rodinný byznys,“ ujišťuje Havlena.

Mezi rodinné firmy se přirozeně řadí i česká firma Author, jak potvrzují Havlenova slova: „Pracujeme tady s bratrem a nedávno naskočila i dcera, která dělá šéfovou prodejů. S bratrem to máme rozdělené tak, že já mám na starosti ty hezké věci a on naopak ty ošklivé. Ošklivá věc je samozřejmě nějaká ekonomika plus veškerá komunikace se státem. Také řeší zaměstnance a do jeho gesce patří i díly a příslušenství. Já se starám o vývoj a design kol, nákup, mezinárodní distribuci a prodeje do tuzemska.“

Rodinné firmy, které vznikly na počátku 90. let, však musejí v těchto a nadcházejících letech řešit, jakým způsobem bude firma pokračovat, až se jednou současní majitelé rozhodnou odejít do důchodu. Majitelé firmy Author však zatím o těchto věcech příliš neuvažují.

„Nejsem si jist,“ přemítá Martin Havlena, „co bude za deset nebo dvacet let. Byznys je neustále komplikovanější. Vy potřebujete stále víc a víc lidí do komunikace se státem než do vývoje vlastního produktu. V dnešní době je už limitem také větší množství značek. Zároveň je to hodně práce pro chlapy. Letím teď do Asie, což je má asi 130. cesta. Mám to tam rád, ale pro normální ženskou to není. Zvlášť když má rodinu. Máme silný tým lidí, který na tom dělá, takže se samozřejmě jednou může stát, že tomu bude dcera šéfovat a bude mít například skupinu schopných chlapů kolem sebe, kteří budou do té Asie jezdit. Otázka ale je, jestli se jí do toho bude chtít. Také se může stát, že se s bratrem zkrátka jednou rozhodneme, že tu značku ukončíme.“