Novinky a zajímavosti ze světa piva

Jako dospívající mladík si doma zřídil laboratoř a experimentoval. Pak Josef Tolar vystudoval potravinářskou chemii a v roce 1965 zakotvil v Budějovickém Budvaru. Známému pivovaru zůstal věrný 43 let, postoupil tu až na pozice sládka a výrobně technického ředitele.

Životní dráhu Josefa Tolara nasměrovali učitelé. „Měl jsem dobré učitele na fyziku, chemii, matematiku, proto mi tyto předměty přišly zajímavé a šly mi snadno. Když jsem byl na střední škole, tehdejší jedenáctiletce, udělal jsem si doma malou chemickou laboratoř a zkoušel všelijaké výbušné pokusy,“ vzpomíná. Následně vystudoval potravinářství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Obor podle něj tehdy ale rozhodně nebyl nijak lukrativní. „V těch šedesátých letech patřilo potravinářství snad s textilním průmyslem k nejhůře placeným odvětvím. Platy byly velice nízké a prostředí v pivovarech nezáviděníhodné. Za minulého režimu se rozhodně nepočítalo s tím, že by se tento obor někdy v budoucnosti stal lukrativním,“ popisuje.

Josef Tolar pochází z Českých Budějovic, a tak brzy začal pracovat v Budvaru. Vystřídal nejrůznější pozice, v roce 1985 se stal sládkem. „To neznamená, že jsem ráno přišel do práce a čekalo na mě pivo naservírované na stolku. Ochutnávat se totiž začínalo na spilce, tam jsme přišli s kolegy na ranní vizitu a měli jsme tam připravené malé skleničky, asi 50 mililitrů, se vzorky piva, které se ten den mělo sudovat, to znamená převádět z kvasných tanků do ležáckých tanků. Ochutnávka, to byla taková kontrola, že kvašení proběhlo tak, jak mělo,“ vysvětluje.

Těší ho, že se dočkal doby, kdy mohl cestovat, přednášet o českém pivu a ochutnávat piva z jiných zemí. „Samozřejmě my čeští sládci to umíme nejlépe,“ usmívá se. „Asi největší odlišnost jsem vnímal v Anglii. Tam má Budvar dceřinou společnost a my jsme často při jednáních ochutnávali ta slavná anglická piva, ale musím říct, že jsem byl vždycky rád, že se mohu vrátit domů k tomu našemu. Na druhé straně, abych něco pochválil, zajímavá jsou proslulá belgická piva, která jsou na naše poměry velmi silná, plná chuti a bohatá svým aromatem,“ dodává.

Když Josef Tolar odcházel do důchodu, jeho kolegové spočítali, mu pod rukama pomyslně prošlo 21 milionů 464 tisíc hektolitrů piva. „Dnešní sládek je spíš manažerem a tím, kdo celou tu složitou organizaci řídí, takže se nedá říct, že zkontroluje každý hektolitr. Kontrol je sice během každého pracovního dne celá řada, ale provádí je kromě sládka také pověření mistři a předáci, analytické kontroly už často dělají automaty,“ komentuje.

Bývalý sládek a výrobně technický ředitel Budvaru má za sebou osmdesátku a je stále v kondici. „Výroba piva dělá radost, proto člověk není usoužený a přepracovaný. Musí ale platit, že všeho s mírou. Za svoji éru jsem bohužel zažil i takové spolupracovníky, kteří na tom nebyli zdravotně dobře a odcházeli z pivovaru dříve, někdy to opravdu souviselo s tím, že tu oblibu k výrobku tak trochu přeháněli,“ říká Josef Tolar.

„Především bych měl ale asi poděkovat svým rodičům, protože se oba dožili vysokého věku. Maminka zemřela v 97 letech a tatínek ve 102 letech jako nejstarší občan Českých Budějovic. A to přesto, že zažili strádání po první světové válce, kdy ani na vsi, odkud oba pocházeli, nebylo co jíst a kdy zdravotní péče byla úplně jiná než dnes,“ doplňuje.

Návštěvnické centrum Rodinného pivovaru Bernard se stalo Stavbou roku 2023. O ocenění v největší české soutěži architektury a stavitelství rozhodla odborná porota. „Titul Stavba roku 2023 byl udělen za realizaci, kterou vnímá každý návštěvník centra. Střídmé tvarování, efektní vložená vestavba, soudobé a výtvarně formované užití režného betonu, dřeva, skla a oceli. Cit pro měřítko místa i efektní dominanta věže“ zaznělo při vyhlašování cen v pražském Rudolfinu.

„Je to ocenění a poděkování pro každého, kdo se na vzniku centra jakkoliv podílel, samozřejmě zejména pro architekty a dodavatele. Vybudovat centrum na omezeném prostoru a za plného provozu pivovaru nebylo vůbec jednoduché. Náročná byla i příprava, než jsme došli ke konečné podobě návštěvnického centra, během několika let vzniklo 16 studií,“ rekapituluje přípravy i výstavbu spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard a autor myšlenky centra Stanislav Bernard. Architektem budovy je Petr Bernard, interiéry jsou dílem architektky Barbary Bencové, projekční práce zajistilo Studio A, generálním dodavatelem stavby byla společnost Podzimek a synové.

Víc než prezentace pivovaru
„Dávno před tím, než jsme začali centrum plánovat, jsem snil o tom, že nebude sloužit jen samotnému pivovaru, ale že bude také místem pro setkávání, zábavu nebo slavnostní příležitosti. Tento sen se splnil,“ hodnotí provoz centra, které bylo otevřeno u příležitosti 30. výročí založení pivovaru, Stanislav Bernard. Od otevření v červnu 2022 zde proběhla řada kulturních a společenských akcí, firemní i soukromá setkání, promítání, besedy atp.

Bernard udělal z prohlídky zážitek
Návštěvnické centrum je s pivovarem bezprostředně spojené. Prohlídkové trasy vedou přímo do srdce pivovaru, návštěvníci se seznámí s výrobními postupy a ingrediencemi, nechybí degustace čerstvých piv. Součástí centra je špičkově vybavený kinosál, který je jediným místem, kde je možné vidět působivý film s příběhem pivovaru. Zážitek umocňuje do detailu propracovaný 3D model v atraktivní expozici.

V nejvyšším podlaží centra, s krásnou vyhlídkou na město, je designová Pivnice Na Štokách, o patro níže je společenský a degustační Sládkův sál pro organizované skupiny, školení, společenské akce apod.

Výhled z pivovarského komína
Spolu s centrem vznikla rozhledna postavená kolem funkčního pivovarského komína. Z ochozu ve výšce 33 metrů je výhled na pivovar, město a jeho okolí, vidět je např. nedaleká zřícenina hradu Orlík či hrad Lipnice.

Malou obec Rohov na Opavsku znají milovníci dobrého jídla z širokého okolí. Vyhlášená pečená vepřová kolena, která připravují v místní tři sta let staré hospodě, jsou delikatesou, za kterou přijíždějí ve velkém hosté také z nedalekého Polska.

Rohovská hospoda má úctyhodnou tři sta let dlouhou historii, i když její nejslavnější část se píše teprve v posledních letech. V rodinné Hospodě U Komárků podnikali už předci současného provozovatele Artura Komárka. On sám se tam narodil a celý život žil s rodinou v zadní části stavby.

„Už od roku 1723 to fungovalo jako hospoda. Máme to zadokumentované, protože Němci začali psát kroniky každého domu. Celou dobu byla otevřená – třeba za španělské chřipky nebo za první světové války. V minulosti si ji předávali lidé z generace na generaci. Můj praděda i děda ji provozovali. Otec už ne, protože tady byla Jednota,“ říká současný majitel.

Když v roce 1990 získal Artur Komárek rodinný majetek od družstva Jednota zpět, byla to zanedbaná vesnická hospoda čtvrté cenové skupiny. Na dědině s šesti sty obyvateli, navíc v odlehlém kraji, to nebyly ideální podmínky pro začátek podnikání. Proto v prvních letech Komárkovi provozovali jen pivnici. Artur chodil přes den do práce, po večerech obsluhoval ve výčepu, jídlo se nepodávalo. Kolem roku 2000 dokonce uvažoval, že hospodu zavře, protože se ekonomicky nevyplácela.

Jenže tehdy se mu dostaly do ruky staré dobové fotky z hospody, na kterých byl jeho děda. „Měl jsem ty fotky v ruce a řekl si, že je škoda, když ji po tři sta letech zavřu. Tak jsem se rozhodl, že tady musím začít prodávat nějaké jídlo,“ vzpomíná.

Naštěstí inspirace přišla rychle. Šťastnou náhodou tehdy pracovně navštívil na Slovensku vesničku Slovenský Grob, která je vyhlášená hospůdkami, v nichž se pečou husy. „Jedl jsem tam tehdy husu, jakou jsem do té doby neměl. Usoudil jsem, že na ni musí mít speciální pec. Tak mi to nedalo a jel jsem tam zanedlouho znovu,“ popisuje Komárek.

Měl štěstí, že se tam seznámil s místním „fachmanem“, který byl už třetím v generaci stavitelů pecí. Slovo dalo slovo a Komárkovi měli v Rohově novou pec na bukové dříví, ve které od té doby pečou (převážně v pátek a sobotu) nejen vyhlášená vepřová kolena, ale někdy také krocany, vepřové kýty nebo kachny. V nabídce jsou i další speciality.

Začátky s pečenými koleny ve voňavém výpeku nebyly lehké, Komárkovi si pravidelnou klientelu museli postupně vytvořit. V té době totiž hosté chtěli nejčastěji smažený sýr a hranolky. „Když jsme jim řekli, že nic takového nemáme, tak se otočili a šli pryč. Trvalo to dva tři roky, potom si nás pomalu začali hosté nacházet kvůli kolenům,“ vysvětluje Komárek.

Zájem o kolena je obrovský
V současné době si musí hosté počkat v pátky a soboty na návštěvu rohovské hospody i několik týdnů, protože zájem o kolena je obrovský. Například teď mají u Komárků obsazeno až do Vánoc.

Proč jsou rohovská kolena tak vyhlášená? „To koleno není vůbec kořeněné, ani není předvařované. Je jen dva tři dny nasolené v lednici a potom se peče v peci. Po pěti hodinách je hotové. Peče se s bukovým dřívím. To dříví tam hoří, zahřívá pec a tím mu dává specifickou chuť. Proto je jiné, než jak je dělají v jiných restauracích. Podáváme k němu čerstvý chléb, hořčici a čerstvý strouhaný křen,“ vysvětluje majitel hospody.

A aby byl požitek z jídla co nejlepší, nabízejí k němu Komárkovi také několik druhů svého piva značky Rohan. „Vařit nás naučil sládek. Chuť našeho piva jsme si dělali sami. Já říkám, že nepotřebuji, ať chutná všem lidem na světě. Chci, ať chutná mně, je to naše pivo. Každý máme jiné chutě,“ říká Komárek.

Dodává, že služby hospody rozšířil o minipivovar v roce 2010. Tehdy si pořídil varnu na 500 litrů. Tu nejlevnější, jaká byla na trhu. Protože pivo lidem zachutnalo, zakoupili Komárkovi nedávno varnu na 1000 litrů – sofistikovanou, řízenou počítačem

Artur Komárek věří, že stylovou hospodu jednou zdědí a bude provozovat někdo z jeho příbuzných. Pracuje v ní totiž nejen on s manželkou, ale také syn a zeť. „Miluji, když je hospoda plná lidí, kteří sedí, baví se a chutná jim. Kvůli tomu to děláme,“ uzavírá s úsměvem hospodský z Rohova.

Budějovický Budvar teď zažívá jeden z výrobních vrcholů roku, proto se k dnešní stávce nepřipojil. Zájemci si tam vzali symbolicky žluté pásky na ruku, natočí video. Mezi zhruba 670 zaměstnanci Budvaru je asi 150 odborářů.

"Nechceme, aby trpěl zaměstnavatel, je to namířené proti vládnímu konsolidačnímu balíčku. Stávka nás zastihla v nejhorším čase. Teď vaříme vánoční pivo, expedujeme, je tam peak (vrchol). Máme (teď) nejvíc lidí na logistice, v distribuci piva, řidiče. Do toho se spousta odběratelů předzásobuje na nový rok. Kdybychom šli do stávky, tak přestáváme nakládat pivo. Kdybychom naložili autobus odborářů a jeli do Prahy, zase tady zastavujeme výrobu, což nechceme, protože nechceme poškodit zaměstnavatele a zákazníky," řekl dnes předseda odborů v Budvaru Jaroslav Berka.

Mzdy mimořádně vzrostly
Mzdy v národním podniku Budvar vzrostly mimořádně od 1. listopadu v průměru o šest procent. Znovu by měly stoupnout od 1. dubna, řekl Berka dnes ráno, kdy začal v ČR odborářský den protivládních protestů. V řadě firem, škol či úřadů se stávkuje. O jarním růstu mezd se bude ještě jednat, není domluvený, řekl dnes ČTK František Linduška z marketingu pivovaru.

Budvar teď expeduje kolem 1650 palet piva denně zákazníkům v Česku i v zahraničí. "Předvánoční špička opravdu odpovídá objemům z hlavní sezony," sdělila manažerka komunikace Budvaru Gabriela Kudrnáčová.

Umí z piva odstranit nepříjemné chutě a udělat ho sladší nebo kyselejší. Charles Denby oslovuje fanoušky ležáků a dalších piv díky genetickým úpravám kvasinek, které se na výrobě zlatavého moku podílejí. Ty jsou podle něj mnohem stabilnější a snižují závislost na dalších přísadách, jejichž pěstování by si vyžádalo množství vody a hnojiva.

Denby je spoluzakladatelem a výkonným ředitelem společnosti Berkeley Yeast, jednoho z předních tvůrců geneticky modifikovaných (GM) kvasinek pro pivovarnický průmysl. Kvasinky jsou pro pivovarnictví zásadní, protože přeměňují cukry z ječného sladu a dalších obilovin na alkohol a zároveň přidávají vlastní chuť.

Berkeley Yeast upravuje DNA kmenů kvasinek tak, že odstraňuje nebo přidává určitý gen. Jeden z produktů firmy, kvasinky Tropics, byl upraven tak, aby dával produktům chuť mučenky a kvajávy.

Denby tvrdí, že tyto kvasinky jsou pro výrobu piva vhodnější a lepší, protože jinak by výrobci museli složitě shánět dodavatele těchto plodů nebo používat umělá aromata. Geneticky modifikované kvasinky jsou podle něj mnohem stabilnější a snižují závislost na dalších přísadách, jejichž pěstování by si vyžádalo množství vody a hnojiva.

Berkeley Yeast se však nezaměřuje pouze na přidávání chutí do půllitrů, ale dokáže je také odebírat. Jeden z jejích kvasinkových kmenů pomáhá odstraňovat diacetyl, nepříjemnou příchuť, která trápí některá chmelená piva. Jiné kvasinky pak údajně dokážou vytvořit kyselé pivo belgického typu za zlomek času, který je k tomu obvykle potřeba.

Ve Spojených státek jsou předpisy týkající se geneticky modifikovaných potravin volnější než ve většině zemí. Američtí konzumenti tak už mají možnost ochutnat pivo vyrobené s produkty společnosti Berkeley Yeast, protože už je používají řemeslné pivovary po celé zemi. Patří mezi ně kalifornské pivovary Temescal, Alvarado Street a Cellarmaker.

V případě prodeje do zahraničí je však firma podle Denbyho omezena legislativou v mnoha zemích, která brání používání geneticky modifikovaných organismů v potravinářském a nápojovém průmyslu.

Dalším poskytovatelem modifikovaných kvasnic je chicagská společnost Omega Yeast Labs. Ta začátkem července oznámila, že objevila specifický gen, který způsobuje zakalení piva. Za pomoci technologie úpravy genů označované CRISPR/Cas9 se výzkumníkům podařilo tento gen z kmenů kvasinek odstranit a piva z nich kvašená už nebyla zakalená.

V Americe je možné všechno
Profesor zemědělských věd a ředitel Queenslandské aliance pro inovace v zemědělství a potravinářství Ian Godwin říká, že používání genově upravených kvasinek americkými pivovary v jejich produktech „je tajemstvím, o kterém všichni (v oboru) vědí“. Dodává ale, že výrobci piva budou tuto skutečnost jen zřídka propagovat, protože technologie genetické modifikace má zatím spíše negativní publicitu.

Odborník na pivovarské kvasinky Richard Preiss upozorňuje, že v USA je možné udělat cokoliv. Je ředitelem laboratoře Escarpment Labs v kanadském Ontariu, která dodává kvasnice více než 300 pivovarům, ale geneticky modifikované kvasinky nepoužívá. „Můžete (v USA) vzít například genom z bazalky, vložit ho do kvasinek a rychle se dostat na trh s ochuceným pivem.“ Nicméně všechny nové GM kvasinky v USA musí nejprve schválit americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).

Sládek kalifornské společnosti Lagunitas Brewing Jeremy Marshall říká, že zatím nemají v plánu používat modifikované kvasinky, ale provádějí testy. Firma patří nizozemskému Heinekenu. Mnoho lidí by podle něj mohlo vyděsit spojení geneticky modifikovaných potravin se společnostmi jako Monsanto. Dodává ale, že kvasinky se odfiltrují a do konečného produktu se nedostane nic geneticky modifikovaného, pouze aromatické sloučeniny.

Jiní pivovarníci jsou však proti geneticky upravenému pivu a uvědomují si, že spousta pijáků by byla proti této technologii. Často tak hledají jiné možnosti.

Jedna z největších pivovarnických společností na světě, dánský Carslberg, už dlouho uplatňuje politiku zákazu geneticky modifikovaných surovin - ječmene, chmele a kvasnic. Místo toho se snaží přirozeně vyšlechtit nové odrůdy ječmene a chmele, které by například lépe snášely horko nebo sucho. Dělá to prostřednictvím starého procesu cíleného křížového opylování. Šéfka výzkumné laboratoře Carlsbergu v Kodani Birgitte Skadhaugeová upozorňuje, že široce dostupný ležák firmy nyní využívá nový druh ječmene, který se snadněji pěstuje a déle si udržuje čerstvost.

Boreš, Bohunka nebo Žerotín. To jsou nejen historické osobnosti spjaté s Moravskou Třebovou, ale také druhy piva, které vaří v obnoveném Knížecím pivovaru Jakub Zapletal. Vystudovaný stavař přičichl k práci hospodského a nakonec se stal sládkem v pivovaru. Ve městě s téměř deseti tisíci obyvateli se tak poprvé od roku 1948 zase vaří pivo.

Třebovák Jakub Zapletal vystudoval stavební školu a o tom, že bude jednou vařit pivo, se mu ani nesnilo. V roce 2011 si však vyzkoušel práci hospodského a také se dostal do bývalého pivovaru v Moravské Třebové. „Jako stavař jsem se o dům zajímal a zjišťoval, co tady dřív bylo. Hodně lidí mi povídalo historky. Z dětství si dům pamatuji, ale pivovar už byl zaniklý a všichni to tady znali jen jako ovoce a zeleninu,“ vzpomínal Jakub Zapletal.

O dva zajímavé objekty se rozrostl seznam kulturních památek v Libereckém kraji. Jedná se o zemědělskou usedlost v Zahrádkách z počátku 18. století a areál zámeckého pivovaru ve Frýdlantu.

Areál zámeckého pivovaru a sladovny ve Frýdlantu je situován pod hradní ostrožnou při řece Smědé v těsné blízkosti Státního hradu a zámku Frýdlant. „Nejstarší stavby v areálu můžeme datovat ke konci 16. století. Dalšími stavebními úpravami pak areál procházel v 17. a i v první polovině 18. století.

Zásadní přestavbu představovala rekonstrukce na průmyslový pivovar provedená v letech 1890 až 1892. Vaření piva bylo ukončeno v roce 1949 a obnoveno po dlouhé době až v roce 2013,“ komentuje historii frýdlantského pivovaru Martin Ouhrabka z libereckého Národního památkového ústavu.

Areál tvoří objekty sladovny se stojatým sladovnickým hvozdem, stará spilka, varna, chladné hospodářství s novou spilkou, ležáckými tanky a ležáckými sklepy a dále obslužné provozy – například bednárna a mechanická požahovna sudů s komínem z roku 1906, z nichž však po povodni v roce 2010 zůstalo pouze torzo.

„Areál zámeckého pivovaru, který poukazuje na těsnou vazbu frýdlantského zámku a jeho hospodářského zázemí, je mimořádně památkově hodnotný. Najdeme zde řadu stavebních fází, které představují proměnu významného řemeslného pivovaru na průmyslový způsob výroby. Důležitým argumentem pro památkovou ochranu byla také zdařilá obnova areálu i s vařením piva v roce 2013,“ dodává Martin Ouhrabka.

Usedlost č. 47 v Zahrádkách na Českolipsku se nachází přímo pod zahrádeckým zámkem a je malebně přisazena ke skalnímu útvaru zvanému Kovářský kámen. Právě do této masy pískovce je zahloubena řada hospodářských prostor a dotváří tak jedinečný zemědělský areál, jehož historie sahá až k 30. letům 18. století. Nechal jej postavit Wentzl Zumppe, místní mlynář hospodařící poblíž tohoto gruntu.

„Jednou z nejvýraznějších hodnot usedlosti je usazení v údolní nivě Robečského potoka pod areálem zámku v jedné ze stěžejních částí zdejší krajinné památkové zóny. I přes dílčí ztráty části hospodářsky využívaných objektů se jedná o výjimečně cenný komplex, který svým poutem se skalním útvarem přesvědčivě reprezentuje regionální sepětí vesnických sídel s pískovcovým podložím zdejší krajiny,“ vysvětluje výjimečnost zemědělského gruntu Ouhrabka.

Výstava zemědělských produktů a technologií Agriculture Show v Christchurch na Novém Zélandě hostila expozici Delegace EU Wellington, v rámci které byly představeny vybrané potravinářské produkty s evropským geografickým označením (Geographical Indication - GI). Ekonomický diplomat Velvyslanectví ČR v Canbeře prezentoval na výstavě geografické označení „České pivo“ a současně prověřoval možnosti odbytu českého piva.

Zemědělská výstava se konala ve dnech 15.- 17. listopadu 2023 v areálu Canterbury Agricultural Park za účasti stovek firem, zejména místních, zastupujících i zahraniční výrobce. Delegace EU připravila pro představení typických evropských potravinářských produktů velkoprostorový stan, kde se s ochutnávkou prezentovaly sýry, vína, destiláty, masné výrobky, zeleninové produkty nebo i pivo z provenience států EU.

Prezentace označení původu (geographical indication – GI)
Geografické označení „České pivo“ bylo zastoupeno značkami Pilsner Urquell a Kozel. Ekonomický diplomat Milan Vágner měl první den konání výstavy příležitost představit přítomným návštěvníkům typické pivo „plzeňského typu“ nejen verbálně a prostřednictvím katalogu „Czech Beer“ připraveného Ministerstvem zemědělství ČR a Českým svazem pivovarů a sladoven, ale i formou ochutnávky. Účastníci hodinové prezentace a ochutnávky si rádi vyslechli historii českých značek Pilsner Urquell nebo Budějovický Budvar a původu celosvětově rozšířeného piva typu „Pilsner“ nebo „,Pils“. Účastníkem prezentace byl i ředitel firmy, která má ve své online nabídce jak Pilsner Urquell, tak i pivo Pražačka z rakovnického pivovaru.

Potenciál novozélandského trhu s pivem
Trh s pivem má na Novém Zélandu velký potenciál. Přestože má tato země poloviční spotřebu na obyvatele oproti naší pivní velmoci (v NZ 61 litrů na osobu za rok), objemově spotřeba v roce 2022 vzrostla o 0,5 % na 294 mil. litrů, z čehož 83 % bylo z místní provenience a 17 % z dovozu, což reprezentuje 50 mil. litrů piva. Dalších 20 mil. litrů Nový Zéland vyváží. Podíl piva na spotřebě alkoholických nápojů je na úrovni 59 %. Z pohledu potenciálních českých vývozců piva je potěšující, že v minulém roce jako jediná zaznamenala nárůst kategorie piva s obsahem 4,35 % až 5,0 % alkoholu, a to o významných 26 %. A to je přesně typ českého ležáku, který se v hojné míře z naší země vyváží. Navíc tato kategorie tvoří 60 % místní spotřeby zlatavého moku.

Příležitosti pro české pivovary
Ekonomický diplomat využil pobytu v Christchurch k jednání o dodávkách českého piva s další novozélandskou firmou, která v současné době ze dvou východoevropských zemí dováží 30 dvacetistopých kontejnerů piva ročně a má velký zájem rozšířit svou nabídku i o české značky. Podmínkou je dobrá kvalita piva a etikety přizpůsobené místnímu trhu (upřednostňovány jsou motivy navozující historii a tradici výroby piva na území ČR). Trvanlivost piva musí být minimálně 12 měsíců.

Během svých rozhovorů s českou komunitou v Christchurch i Wellingtonu získal ekonomický diplomat nepříliš povzbudivé informace o dovozu tradičních českých značek na Nový Zéland. Ještě před dvěma, třemi lety bylo běžně české pivo, zejména Pilsner Urquell, v nabídce obchodů, ale to již neplatí. České pivo je nabízeno jen online na některých platformách, kdy místní dovozci pivo zajišťují z velkoobchodu ve třetích zemích. Zahraniční majitelé největších českých pivovarů oficiální dovoz českých značek na Nový Zéland příliš nepodporují. Proto je zde prostor pro dovoz českého piva ze středních a menších pivovarů, kterých je v naší zemi řada, a to i s exportními zkušenostmi.

Obchodně-ekonomický úsek Velvyslanectví ČR v Canbeře je v kontaktu se Svazem pivovarů a sladoven, připravuje informaci pro jeho členy s představením konkrétních podmínek dovozu piva jak na Nový Zéland, tak i do Austrálie, s cílem podpořit vývoz dalších značek českého piva do obou teritorií. Součástí informace bude i kontakt na potenciální dovozce.

Kromě toho je pro české exportéry nejen piva, ale i dalších nápojů a potravinářských výrobků připravována v rámci projektu ekonomické diplomacie účast na veletrhu Fine Food v Melbourne ve dnech 2.-5. září 2024. Zájemci o účast na expozici o ploše 36 m2 mají možnost se hlásit obchodně-ekonomickému úseku Velvyslanectví ČR v Canbeře.

Jako zneužití značky Postřižinské pivo, navíc ke klamavým účelům, hodnotí obchodní ředitel Postřižinského pivovaru čerstvou kauzu točící se zčásti kolem nymburského pivovaru. Jako první s ní přišel server Seznam Zprávy.

Jde o to, že jeden z aktivistů a podnikatelů nechal potisknout plechovky piva nápisem Fialovej hnus a koláží fotky současného premiéra v podobě Kazisvěta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele. Takto upravené plechovky pak nabízel na svém e-shopu za 99 korun a uváděl, že uvnitř je Postřižinská desítka. Ta se vyrábí v nymburském pivovaru. Její obchodní ředitel Jan Benák ale vyloučil možnost, že by v takto označených plechovkách bylo nymburské pivo a zvažuje právní kroky k ochraně značky. E-shop vyzval, aby informaci ze svých stránek odstranil, což se už stalo.

Podnikatel a antivaxer
Za plechovkami s označením Fialovej hnus stojí podnikatel a provozovatel e-shopu se zdravou výživou Dušan Mesarč. Ten je podle svého facebookového profilu odpůrce současné vlády a v minulosti také brojil proti očkování na covid. Naznačuje také svoje sympatie k dezinformátorům a proruské scéně. V pondělí zveřejnil na svém profilu snímky pivních plechovek s koláží premiéra na pozadí fekálního vozu. „Dorazila první várka Fialovýho hnusu. První balíčky už míří ke šťastným zákazníkům,“ napsal k fotkám.

Na jeho e-shopu se pak objevila už zmíněná informace, že obsahem plechovky je desetistupňové Postřižinské pivo. Proti tomu se ostře ohradil obchodní ředitel Jan Benák. „Žádnou takovou plechovku nevyrábíme, ani jsme neschválili její používání. Všechny naše výrobky mají design, který bychom museli schválit. Odmítáme, aby se na nich objevily například politické nebo pornografické motivy. Takto primitivní grafiku bychom nikdy neschválili,“ řekl Deníku Benák.

Slovenský distributor
Reportér Seznam Zprávy objevil plechovku piva v pekařství v centru Prahy. Podle obsluhy jej tam zatím ale neprodávají a je možné jej objednat pouze na e-shopu. Nicméně z potisku objevené plechovky vyplývá, že distributorem je slovenská firma WRC ze Žiliny. Ta zmíněnému serveru potvrdila, že se jedná o výrobu na objednávku od českého zákazníka a zemí původu piva je Slovensko.

Zástupce nymburského pivovaru připustil, že firma WRC si před časem menší počet plechovek od nymburského pivovaru objednala. „Jenže ve smlouvě je jasné ustanovení, že jakýkoliv nový design plechovek a názvy bychom my museli schválit. Což se v daném případě nestalo,“ řekl Deníku Benák a znovu odmítl, že by v některých plechovkách dehonestujících premiéra Fialu mohlo být pivo vyrobené v nymburském pivovaru.

Ceny piva pomalu ale jistě rostou. Deník po půl roce opět zjišťoval, kolik v kraji aktuálně stojí originální plzeňské pivo. Oproti jaru o pár korun zdražilo a podobný krok lze čekat od Nového roku. To se mění daň. Na zdražení reagují také vysočinské pivovary.

Pravé plzeňské pivo si mohou lidé v Jihlavě dát například v Dělnickém domě, tam půllitr vyjde na devětapadesát korun. „Zhruba tři měsíce zpátky zdražil pivovar, tak jsme o dvě koruny také zvedli cenu,“ vysvětlil manažer restaurace Michal Daniš. Cena „Plzně“ se zvedla také v restauraci Buena Vista, tam je nyní za pětašedesát korun. O pár korun podražily i jiné značky piva, dle hostinských ostatní pivovary vždy reagují na cenovou politiku Plzeňského Prazdroje.