Novinky a zajímavosti ze světa piva

A jak navíc ukazuje nejnovější výzkum Nielsen Admosphere, i v současné době stále sedí: vždyť necelá pětina obyvatelstva si dopřává pivo denně, další skoro třetina si ho dá aspoň jednou za týden a jen zhruba dva lidi z deseti nepijí pivo vůbec. Tohoto „tekutého chleba“ jsme se pak obvykle nevzdali ani v koronakrizi: v době, kdy byla většina z nás nucena trávit více času doma, se návyky v množství vypitého piva nezměnily u 72 % pivařů. Výzkum, který se dále zaměřil na nejoblíbenější značky, ochucená piva nebo na malé pivovary, byl realizován prostřednictvím online sběru na vzorku pěti set respondentů z aktivní internetové populace Českého národního panelu starší 18 let.

Výzkum doplňují také data z monitoringu reklamy Nielsen Admosphere, dle nichž byla v prvním pololetí 2020 inzerentem číslo jedna v segmentu pivo značka Pilsner Urquell. Její reklama dosáhla hodnoty 114 milionů korun.

Konzumentů piva najdeme v české internetové populaci 83 %, přičemž 19 % pije pivo denně, dalších 30 % pak alespoň jednou týdně. Asi nepřekvapí, že častějšími konzumenty jsou muži – dvě třetiny z nich pijí pivo alespoň jednou týdně (tedy denně i jednou až několikrát týdně). Mezi ženami je naopak více „svátečních“ konzumentek a také těch, které pivu neholdují: 43 % žen si dá pivo jednou měsíčně, případně méně často a čtvrtina dokonce nikdy.

Zajímavou kategorií pro konzumenty, třeba i ty, kteří klasické pivo nemusí, představují radlery a ochucená/ovocná piva. Ty pro Čechy sice nejsou nápojem pro každodenní pití (denně si je dá jen zanedbatelné 1 % lidí), ale aspoň někdy po nich sáhnou už necelé dvě třetiny respondentů. Není pak překvapením, že o něco více vedou radlery u žen než u mužů (76 % vs. 51 %). Z věkových skupin jsou nejzajímavější pro mladší respondenty, s vyšším věkem naopak jejich oblíbenost klesá.

V preferencích značek piva v Česku nadále vede Plzeň: zvítězila v obdobném výzkumu před 3 lety a vítězí i dnes, se 16 % konzumentů, kteří označili Pilsner Urquell (respektive Plzeňský Prazdroj) za svoji nejoblíbenější značku. Nejvíce fanoušků má Plzeň mezi nejmladšími respondenty do 34 let. Na dalších místech jsou u českých pivařů – pouze s minimálními rozdíly procent – značky Gambrinus (9 %), Velkopopovický Kozel (9 %), Radegast (8 %) a Birell (8 %). Jen 6 % konzumentů piva na značce nezáleží.

V době největší koronavirové krize, tedy v březnu a dubnu, kdy byly zavřené restaurace, hospody, kluby a do obchodů jsme směli jenom s rouškou, se návyky v množství vypitého piva změnily u českých pivařů jen mírně: necelé tři čtvrtiny z nich pily tolik piva, kolik byly do té doby zvyklé, skoro pětina pila v tomto období méně než obvykle a 9 % ve výzkumu deklarovalo, že pili pivo více než obvykle. Z věkových skupin to byli nejčastěji nejmladší respondenti, u nichž došlo v tomto období k největší změně v konzumaci piva – u větší části z nich došlo k poklesu a u menší části naopak k nárůstu. Nejstarší skupina (45+) naopak nejvíce ze všech odpovídala, že se její návyky v konzumaci v době koronakrize nezměnily.

Poslední otázka výzkumu se zaměřila na trend malých lokálních pivovarů, kterých v posledních letech nejen v Česku „vyrostla“ celá řada. A mezi konzumenty určitě nejsou tito výrobci přehlížení: čtvrtina dotázaných pivařů ve výzkumu odpověděla, že piva malých pivovarů dokonce preferuje nad ostatními. 17 % naopak dává přednost velkým průmyslovým pivovarům. 44 % českých pivařů ale nezáleží na tom, zda pivo pochází od malého nebo velkého výrobce.

Půllitr piva je buď napůl plný, nebo napůl prázdný. Koronavirová krize narýsovala mezi českými pivovary dělicí čáru. Některé byly nuceny vylévat navařené pivo, jiné, zejména ty nejmenší, pojaly obtížnou situaci jako příležitost. Ani mimořádné restrikce nezastavily vznik nových projektů. Počet minipivovarů v Česku letos dosáhl pěti set. Nyní jich je stejně jako před druhou světovou válkou.

"Některé minipivovary zcela přerušily výrobu, některé ji naopak navýšily," uvádí sládek Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů. "Letos jich sedm skončilo, ale přibyla dvacítka nových. Dosáhli jsme historického milníku."

Sedmička malých minipivovarů, které skončily, je nejvyšší číslo za desítky let. Nálada mezi malými pivovarníky je však optimistická. "Krizí procházíme velice slušně, vlastně jsme ji ani nepocítili. Vše, co jsme navařili, jsme taky prodali," říká Antonín Chrástecký, obchodní manažer zašovského pivovaru na Valašsku. Ten se sedmi zaměstnanci uvaří kolem 10 tisíc hektolitrů piva ročně.

"Většina řemeslných pivovarů už nyní nestíhá vyrábět, zájem o jejich pivo je velký," tvrdí Luděk Štěpán, manažer brněnské firmy Destila, stavitele pivovarů na klíč a majitele minipivovaru ve Slavkově.

Minipivovarů, tedy výrobců s výstavem do 10 tisíc hektolitrů piva ročně, je v současnosti v Česku kolem pěti set. "Jejich potenciál je ale mnohem vyšší," je přesvědčen Aleš Karpita, spolumajitel Beskydského pivovárku v Ostravici pod Lysou horou.

Pivovar funguje od roku 2012 a vystaví kolem osmi a půl tisíce hektolitrů ročně. Spolu s přilehlou hospodou zaměstnává 25 lidí. Po zavedení restrikcí se zde výrazně zvýšil prodej menších sudů, který kompenzoval propad odběrů zavřených hospod. Nyní už Beskydský pivovárek jede naplno, vedle lokálních restaurací a zákazníků dodává i do Prahy, Brna či Olomouce. "Poptávka jednoznačně převyšuje nabídku," uvádí Aleš Karpita. "Výrobu ale už nenavýšíme, chceme si držet určitou exkluzivitu."

Předválečný ráj minipivovarů
Před první světovou válkou působilo v českých zemích kolem tisíce řemeslných minipivovarů, před tou druhou pak již jen polovina. Současnou krizí propluli někteří malí výrobci překvapivě dobře. Pomohlo tomu několik faktorů: dobře znají lokální trh a mají blíže k zákazníkům, mohli tak rychle reagovat. Posílili lokální marketing, třeba i jednoduchým vyvěšením informačních cedulí v okolí cest, zavedli výdej piva z okýnek, rozjeli e‑shopy.

Typickým příkladem je minipivovar Helf z Oseku nad Bečvou. "Začali jsme k sudům půjčovat pípu s chlazením za minimální poplatek," popisuje taktiku Břetislav Jakeš, obchodní manažer Helfu. "S nápady, co dělat jinak a lépe, chodili snad všichni zaměstnanci pivovaru," říká.

Došlo i na dlouho odkládaný prodej přes internet. Podle Jakeše koronavirová krize znatelně zvýšila domácí pití piva. "Vylétl nám prodej menších 15- a 30litrových sudů."

V době omezení cestování a restrikcí si do lokálních minipivovarů "za rohem" našli cestu i lidé, kteří by jindy nepřišli. "Někteří bydlí dvacet let na Břevnově a vůbec netušili, že v místním klášteře mají pivovar," vysvětluje Jan Šuráň ze svazu minipivovarů. "Zatímco předtím lidé žili normální život, teď je něco vykolejilo, hledali něco blízkého. Zvedla se i určitá vlna solidarity a chuť podpořit lokální produkty."

Mnoha minipivovarům tak rapidně přibyli noví zákazníci. "Tolik nových tváří jsem tu za tak krátký časový úsek ještě neviděl," potvrzuje Břetislav Jakeš. "Snad nejlepší na tom je, že všichni ti noví se vracejí." Krize tak, zdá se, otevřela prostor pro rozvoj dalších minipivovarů.

Malým výrobcům svědčí i změna nákupního chování, zvýšená domácí konzumace přinesla vedle prodeje menších sudů i mnohem vyšší zájem o přepravky s lahvemi. "Lidi už neberou jen dvě či tři piva jako dříve, ale celou basu. To je velká změna," hlásí Luděk Štěpán. Stáčet pivo do lahví, případně do petek proto začalo více minipivovarů.

Lokální piva jdou do plechovek
Minipivovary dnes v tuzemsku tvoří necelá tři procenta trhu, ovšem například ve Spojených státech mají necelou pětinu. V Česku počet minipivovarů stoupá až o desítky nových projektů ročně. Jak daleko může tento trend jít? "Počty rostou dlouhodobě, tohle se jen tak nezastaví," předpovídá Luděk Štěpán z Destily. Loni jich v tuzemsku vzniklo 35, letos to může být kolem dvacítky.

Rozvoj minipivovarnictví v Evropě přišel obecně později než například v Severní Americe, ale i tam nabral v posledních letech mimořádnou dynamiku. Ještě před desíti lety bylo ve Spojených státech kolem dvou tisícovek mikropivovarů, dnes jich je více než osm tisíc.

Rapidní nárůst souvisí i s mnohem dostupnější výrobou řemeslného piva, než tomu bylo před desítkami let. "Výrobní technologie navíc za posledních dvacet let zlevnily," říká Štěpán. Minipivovary dnes tudíž zasahují i do oblastí dříve určených výhradně větším hráčům, například stáčení piv do plechovek. Výrobci plnicích linek totiž začali nabízet i menší řešení. "A kdo si stále pořízení linky nemůže dovolit, nechá si pivo stočit do plechovek za úplatu jinde," vysvětluje Luděk Štěpán.

Na rozmachu malých pivovarů vyrostla právě i brněnská strojírenská firma Destila. Zatímco dříve působila jako subdodavatel pro stavby pivovarů, dnes dodává stavby na klíč a "pivní segment" zaměstnává dvě třetiny ze šesti desítek zaměstnanců, včetně vývojářů. Pivovary už postavila ve dvacítce zemí světa včetně Vietnamu či Finska.

Přijde konsolidace trhu?
Vedle spolupráce s malými pivovary nebo jejich budováním vlastními silami zřejmě brzy v Česku přijde i jiná možnost, jak získat podíl na trhu řemeslných piv. Akvizicí. Děje se tak často například v některých západních zemích.

Pivní giganty po koupi zahrnou řemeslné pivovary do vlastních silných distribučních sítí a většinou výrazně navýší výstav původně malých značek. Trend, který podle několika odborníků dorazí i do Česka, je dobře patrný například v Austrálii. Tam loni koupil dominantní hráč na trhu, společnost Carlton & United Breweries, pivovar Balter, který byl založen teprve v roce 2016.

Ještě letos ovšem firma pod novým majitelem plánuje uvařit a prodat 200 tisíc hektolitrů piva Balter, tedy produkci srovnatelnou v Česku například s lety budovaným pivovarem Bernard. Pokud management Balteru splní v průběhu pěti let stanovené cíle prodejů, rozdělí si skupina sedmi majitelů za prodej původně řemeslného pivovaru s pouhou čtyřletou historií více než 2,5 miliardy korun.

Jen o dva roky dříve než Balter si skupina Carlton & United Breweries pořídila úspěšné řemeslné pivovary 4 Pines a Pirate Life. U obou značek pak navyšovala roční výstav o desítky procent ročně. "Craft breweries", neboli řemeslné pivovary, v současné době mají v Austrálii kolem 10 procent trhu. V šestadvacetimilionové zemi je kolem 650 malých výrobců piva.

Vlastníkem akvizičně aktivní Carlton & United Breweries je přitom japonská skupina Asahi, která je i majitelem Plzeňského Prazdroje. "O pořízení žádného pivovaru neuvažujeme," uvádí Tomáš Mráz z Prazdroje. Vyhýbavě se k otázce akvizic malých výrobců piva staví i Pivovary Staropramen. "Neplánujeme to, ale ani nevylučujeme," říká Denisa Mylbachrová, tisková mluvčí společnosti.

V loňském roce se Staropramen stal majoritním akcionářem Pardubického pivovaru. Podle sládka Jana Šuráně se trh minipivovarů v Česku začne brzy měnit. "Schyluje se k tomu, že velcí budou kupovat ty malé."

Fotbal hrál jihlavský rodák Robert Caha až do jednačtyřiceti let, teď už se na něj chodí dívat jen sporadicky. Nemá čas. Pokud není v práci, která ho i díky kolektivu baví, věnuje se rodině a dvěma velkým koníčkům – cestování a vaření piva.

Přestože se narodil v Jihlavě, za místní Spartak nastupoval Robert Caha pouze do roku 1994, to se hrávala třetí nejvyšší soutěž. Pak odešel do Baníku Ostrava a nejvyšší českou soutěž si zahrál ještě v dresu Olomouce. Domů do Jihlavy se vrátil na jednu sezonu až po dlouhých patnácti letech.

V té době už měl za sebou několik zajímavých zahraničních angažmá. „Hrál jsem v Číně, v Íránu, ale taky v Bulharsku, na Slovensku, chvilku i v Izraeli a po Jihlavě ještě taky v Polsku,“ prozradil čtyřiačtyřicetiletý bývalý ligový obránce, který kariéru definitivně ukončil před třemi lety v divizní Polné.

V jednačtyřiceti letech jste si řekl, že už je nejvyšší čas končit?
Plánoval jsem, že dám ještě jednu sezonu, ale pak mi 28. února 2017 při řezání dřeva praskla koza a padající kláda mi zatlačila motorovou pilu do nohy. Ten datum beru jako ukončení své kariéry.

Když se dívám na vaši jizvu, vypadá to spíš, že jste někde v moři narazil na žraloka. Jak dlouho jste se léčil?
Zhruba půl roku. Ono to pak ani nebolelo, ale už jsem se znovu na fotbal nenastartoval. Nechtělo se mi.

Po tolika letech u fotbalu musel být přechod do běžného života docela těžký, nebo ne?
A víte, že mi fotbal vůbec nechyběl? Ani nemám čas se jít podívat, jak hraje Polná nebo Jihlava. To raději zajdu s bývalými spoluhráči na pivo. Aktivit je moc.

Věděl jste hned, co chcete dělat?
V tomhle směru se o mě „postarali“ kamarádi, které znám nějakých pětadvacet let. Začal jsem dělat v jihlavské firmě SAPELI. Nejprve jako obchodní zástupce, pak jako regionální manažer a teď už mám se svými lidmi na starost celou republiku. Po dvaceti letech jsem měl najednou volné víkendy. Je to něco jiného, jiný životní rytmus, který mi maximálně vyhovuje.

Pokračovat u fotbalu dál, třeba jako trenér, to vás nelákalo?
Určitou představu jsem měl. V době, kdy jsem dohrával v Polné, jsem tam i pomáhal s trénováním Vláďovi Hekerlemu a Michalu Lovětínskému, ale vůbec mě to nechytlo.

Neměl jste dostatek trpělivosti někomu něco vysvětlovat?
Trpělivost je jedna věc, a ta druhá... Víte, já zažil převážně trenéry, kteří nevedli žádnou diskusi. A my bychom si nic takového ani nedovolili, ale dnešní generace je jiná, tam by naopak rádi diskutovali všichni a o všem. Třeba v poločase jsou schopni se bavit o tom, jestli je dobře postavený systém.

Takže za fotbalem jste udělal tlustou čáru?
Uvidíme, třeba se k němu ještě někdy dostanu. Mám tři kluky a jeden z nich se třeba bude chtít fotbalu věnovat, i když je do toho netlačím.

Pojďme se na chvilku ohlédnout za vaší kariérou. Zajímá mě především ta část, kdy jste působil v, řekněme, fotbalově exotických zemích, jako je Čína či Írán. Kde se vám líbilo nejvíc?
Je těžké vypíchnout jenom jedno místo. Čína je zajímavá sama o sobě, hodně se tam cestuje, což mi vyhovovalo. A v Íránu zase chodilo na zápasy pravidelně osmdesát až sto tisíc lidí. Ale nádherný život byl třeba i v Sofii v Bulharsku.

Konkrétně Írán je ale u nás brán spíš jako dost nebezpečná země...
To je hodně dané sdělovacími prostředky, z nichž vychází Írán jako špatná strana. Ale kdokoliv se za námi přijel podívat, byl nadšený. Spousta památek, pohostinní lidé. Ta země má svoje problémy, ovšem pokud nemusíte nic řešit s úřady, tak se vás moc netýkají.

Nikdy jste se tam necítil v nebezpečí?
Ne. Samozřejmě, že rodina z toho nebyla na začátku vůbec nadšená, hlavně maminka. Šel jsem do neznáma. Taky proto jsem si vymínil, že než podepíšu smlouvu, chci tam prožít týden, abych se mohl rozmyslet. A ten týden byl úplně v pohodě.

Takže jste uklidnil i maminku?
Asi ano, ale nikdy se s tátou podívat nepřijeli, takže to asi pořád vnímali trochu jinak.

Jak se žije ženám v Íránu?
Není to zase tak hrozné, jen se prostě musíte přizpůsobit místním pravidlům. Ženy nosí na veřejnosti šátek na vlasy a oblečení, které nezvýrazňuje siluetu postavy.

Ovšem když jste zmiňoval až stotisícové návštěvy, to jste mluvil jen o mužích, nebo ne?
Je fakt, že tehdy za mě na fotbal ženy v Íránu nesměly. Nevím, jak je to teď, jestli jim to už povolili. Třeba aspoň na ženské týmy.

Jak se hraje před stotisícovým publikem?
Něco neskutečného. Třeba derby jsme hráli v osm večer, ale už v jedenáct dopoledne sedělo na stadionu šedesát tisíc lidí. Vzpomínám si, že do Teheránu tenkrát přijeli čeští hasiči na svoje mistrovství světa. Soutěžili na stejném stadionu někdy po obědě a divili se: Teda, to na nás ale přišlo hodně lidí. (směje se)

Po dvou sezonách jste však zamířil zpátky do Evropy, konkrétně na Slovensko, proč?
Lidé, kteří mě do Íránu dostali, koupili Dunajskou Stredu a chtěli, ať jdu s nimi.

Jenže brzy se ukázalo, že to nebyla dobrá štace, mám pravdu?
Ano, od začátku to bylo špatně. Dokud se o nás starali jako o hráče a tlačili na kluby, aby nám platily, tak to fungovalo. Jenže tady byli v pozici majitelů a platit se jim nechtělo. Nakonec jsem se s nimi tři roky soudil. Naštěstí jsem vyhrál.

Finance ale nebyly jediným problémem, nebo ano?
Byl to úplně atypický klub. Koupili Dunajskou Stredu hlavně s tím, že z ní udělají mezistanici pro prodej hráčů především z Afriky. Ze Slovenska to bylo snazší než z Íránu. Potkal jsem se tam s řadou Kamerunců, a třeba i s Leo Kweukem, který později nastupoval za Spartu.

Takže kádr byl složený výhradně z cizinců?
Půlka kabiny byla černá, což nemyslím rasisticky, půlka hráčů pocházela z bývalé Jugoslávie a doplňovali jsme je já, jeden Maďar a Slovák. Když ne každý, tak každý druhý trénink se tam strhla rvačka. Černí proti bílým. Stačilo, aby někdo někoho nechtíc kopl, a už bylo zle.

Vraťme se ještě na skok do Číny, kde jste strávil jednu sezonu. Jaký tam byl život?
Čína je úžasná a rozmanitá země. Obrovské protiklady velkoměst jako Peking a Šanghaj a proti tomu jih Číny s nádhernou přírodou bez turistů, kde žili lidé ještě s dobytkem a člověk se najedl za dolar na den. Teď jsem slyšel krásný vtip v souvislosti s koronavirem: Co mají společného koronavirus se špagetama? Obojí vymysleli Číňani, ale až Italové to zatáhli do celého světa. (směje se)

Byli jste v Číně pod dohledem?
Osobně jsem problémy nikdy neměl, ale zažil jsem situaci, kdy nám o poločase vběhli do kabiny policajti a odvedli tři hráče, kteří měli údajně sázet. Do konce sezony jsme ty tři už neviděli. Vůbec nevím, jak dopadli.

S fotbalem jste toho procestoval hodně, zůstal jste u poznávání nových zemí i po skončení svojí kariéry?
Ono je to hodně podmíněné věkem dětí. Zatím jsou ještě malé, nemá cenu je tahat někam daleko. Maximálně do dvou tří hodin letu. Ale až povyrostou, plány jsou velké.

A láká vás teplo, nebo sever?
Já nikdy nebyl moc teplomilný, přestože jsem hrál v Perském zálivu, kde bylo až 50 stupňů. Rád bych se podíval třeba na Island nebo na Faerské ostrovy.

Slyšela jsem, že kromě cestování je vaším velkým koníčkem i vaření piva. Je to pravda?
Jako většina fotbalistů mám k pivu blízko. (směje se) Mě ale začalo zajímat víc, dokonce jsem se přihlásil na kurz vaření piva. Pak jsem se seznámil s Jardou Pulicarem, hostinským ve Zborné a spolu jsme začali pivo vařit jako domovarníci v osmdesátilitrové varně.

Takže jednou budete třeba vlastníky velkého pivovaru?
Zatím je to spíš velký koníček, budoucnost spojenou s vařením piva nechávám volně plynout. Je to krásné řemeslo, na které samozřejmě potřebujete i vzdělání. Svoji představu mám, ale co se podaří, či nepodaří zrealizovat, ukáže čas. Pivovárek máme ve Zborné, bratr od ženy koupil Měšťanský pivovar v Polné, kde v současné době funguje restaurace, ale ta úžasná budova by si návrat vaření piva zasloužila... Uvidíme, co bude, ale když zůstane jen u popíjení dobrého piva s přáteli, tak se taky svět točit nepřestane. Vaření zabere i patnáct hodin a dva měsíce se čeká, než pivo dozraje. Ale pak se chcete pochlubit, pozvete pár kamarádů, a za hodinu je všechno vypité. (směje se).

Pokud existuje na světě něco, co dokáže spojit svět pivařů a nepivařů, je to radler. Takový běžný nepivař ocení jeho ovocnou chuť, sladkost, svěžest a možná nakonec najde i cestu k běžnému pivu. A pivaři? Ti ortodoxní nad radlerem ohrnou nos, protože pro ně nejde o nic víc než o prznění dobrého pití. Ale ti ostatní, ti si ho možná dají rádi, a obzvláště pak teď během horkého léta.

Kdo radler vymyslel?
Obzvláště v německu oblíbená legenda odkazuje k roku 1922. Tehdy nastavil jistý Franz Xaver Kugler ve své výletní restauraci Kugler Alm pivo citronovou limonádou, protože mu pivo docházelo. A tak prý radler vznikl – coby cyklistický máz (Radlermaß). V němčině totiž slovo Radler znamená cyklista.

Skutečnost ovšem může být zcela jiná, odlišné zmínky totiž o radleru hovoří už o deset, dvacet let dříve, a dopátrat se tak jeho skutečného tvůrce je tudíž v dnešní době již prakticky nemožné.

A aby toho nebylo málo, můžeme rozlišovat i jeho anglickou variantu – nápoj zvaný shandy. Tato verze limonády smíchané s pivem se ale na brotských ostrovech objevila údajně už v 50. letech 19. století, tedy ještě dříve, než v Německu na radler narazili. Oblíbená zámořská varianta tehdy vycházela z limonády zázvorové a nesla název shandy gaff.

Radler u nás
S nápadem na výrobu radleru u nás jako první přišla firma Heineken v roce 2002. Ta si Radler dokonce zaregistrovala i jako ochrannou známku – o dvanáct let později však tento nárok ztratila a dodnes se o něm vedou spory.

Český trh navíc podle všeho nebyl na tuto novinku připraven, a firma tak výrobu tohoto nápoje po třech letech zrušila kvůli nezájmu zákazníků. O pár let později se ale situace změnila – lidé přišli radleru na chuť (mimo jiné kvůli stále teplejšímu počasí) a i jeho výroba se tudíž rozšířila. Dnešní výběr je opravdu široký, a to nejen u velkých i malých pivovarů, ale i u privátních značek vybraných prodejních řetězců.

Test radlerů
Mimochodem, před dvěma lety dělal d-Test srovnání radlerů – a velmi dobře v něm dopadl radler Stephans Bräu Radler z řetězce Kaufland. Ten jako jediný z testovaných výrobků neobsahoval glukózo-fruktózový sirup ani žádná náhradní sladidla.

Co by měl správný radler obsahovat?
Tradiční receptura na radler de facto neexistuje, tudíž nelze ani stanovit, jaké poměry by měl tento typ nápoje mít či kolik alkoholu nebo ovocné složky by měl správně obsahovat. Veškeré postupy i hodnoty záleží zcela na výrobcích. Míra alkoholu se však běžně pohybuje okolo 2–2,5 % či více.

Co se složení týče, u klasického piva je to velmi jednoduché – obsahuje jen vodu, ječný slad a chmel, respektive chmelové produkty. Ale radler? Jeho složení je o dost komplexnější, a navíc se zpravidla nevyhnete neblaze proslulým „éčkům“. Ale naštěstí to není zase tak hrozné...

Éčka v radlerech
Radlery obsahují například E300 – kyselinu askorbovou, což ale není nic jiného, než vitamín C. Vedle dalších přídatných látek radlery často obsahují E410 – karubin, který má mimo jiné pozitivní vliv na střevní mikroflóru a napomáhá snižovat hladinu cholesterolu. A pak samozřejmě také E290 – oxid uhličitý, díky němuž jsou v radleru bublinky a který je zdraví naprosto neškodný.

Neškodná „éčka“ však nejsou ta jediná, která radlery obsahují. U některých typů můžeme zmínit například E120 – kyselinu karmínovou neboli košenilu. Jedná se o barvivo získávané z těl usušených brouků nopálovce karmínového. Ve větších dávkách může košenila způsobit u některých jedinců alergickou reakci, astma, kopřivku či sennou rýmu, a mimo to je považována i za spouštěč hyperaktivity u dětí. V pivu je jí ale opravdu málo, takže se bát skutečně nemusíte.

Vadí vám éčka? Vyrobte si vlastní radler
V dnešní době máme naštěstí každý možnost volby. Pokud vám „éčka“ v radlerech vadí, nemusíte pít ty kupované. Místo toho si podle základního postupu vytvořte svůj vlastní – pouze smíchejte pivo dle vlastního výběru s oblíbenou limonádou anebo ovocnou šťávou podle poměru, který vám bude sedět. A váš radler je na světě!

V dnešní době jsou regály plné nealkoholických piv různých odrůd. A byly chvíle, kdy za průvanem stály dlouhé čáry, vyzbrojené provázkem, plechovkou nebo třílitrovou lahví (nebo dokonce dvěma).

Spory o nebezpečích a výhodách piva se odehrávají již dlouhou dobu a dodnes nezmizí. Teetotalers a vředy říkají, že pivo je zlé, protože v něm je alkohol. A obecně: použití tohoto nápoje je prvním krokem k alkoholismu (mimochodem údajně „nevyléčitelný“). Takže buďte v úžasu pouhým zmínkou o pivu, zvláště pokud nechcete být „šťastným“ majitelem pivního břicha!

Na druhé straně jsou milovníci studeného piva se sněhově bílou pěnou a dokonce i v páře se sušeným beranem nebo švábem připraveni udělat mnoho argumentů ve prospěch jantarového nápoje: je to dobré pro srdce, pro střeva, pro mozek a pro kůži a pomáhá proti rakovině. a zmírňuje nespavost!

Kdo má pravdu? Zkusme na to přijít! Okamžitě si však udělejme rezervaci, že mluvíme o nepasterizovaném pivu bez alkoholu, které se obecně nazývá „žít“ v lásce. Právě v takovém pivu, které neprošlo procesem pasterizace a filtrace, nejsou konzervovány, užitečné složky rostlin a vitamíny.

Výhody nealkoholického piva
Okamžitě diskutujme o nejdůležitějším bodě: podle Světové zdravotnické organizace je jakákoli dávka alkoholu škodlivá pro tělo. Neexistuje žádný standard zdravého pití – ať už je to pivo nebo silnější alkoholický nápoj.

Narkologové také dodržují podobný názor a varují: denní konzumace pouze jedné láhve piva denně je přímou cestou k alkoholismu!

Podívejme se však na pivo jako na produkt bez alkoholu. Bylo by to v tomto případě užitečné?

Pivo obsahuje vitaminy B (až 9% denní hodnoty). Jsou nezbytné pro úplnou asimilaci proteinů, tuků a uhlohydrátů, jakož i pro tvorbu svalové hmoty. Vitaminy této skupiny pomáhají zvyšovat obranyschopnost těla a udržují fungování nervového systému.

Vitamin PP reguluje metabolismus bílkovin a energie, má sedativní účinek, zabraňuje srážení krve a snižuje koncentraci škodlivého cholesterolu, čímž zabraňuje tvorbě krevních sraženin.

Flavonoidy , které jsou bohaté na chmel, mají protizánětlivé, antioxidační a baktericidní vlastnosti.

Vápník a fosfor v pivu posilují kostní tkáň a zajišťují pružnost svalů.

Draslík a sodík regulují metabolismus voda-sůl, podporují eliminaci produktů rozkladu metabolitů a dodávají živiny buňkám.

Bez hořčíku není možná syntéza a asimilace mnoha enzymů, úplné odbourávání glukózy, relaxace hladkých svalů.

Stopové prvky fluor, selen, měď, křemík, mangan a železo jsou zodpovědné za normální krevní tlak, rovnováhu voda-sůl, kvalitativní a kvantitativní složení krve, proces její koagulace.

V pivu je stále ethanol a v důsledku toho jsou příznivé vlastnosti tohoto nápoje vyrovnány, i když … k této záležitosti existují alternativní názory.
Pivo do mozku


Flavonoid xanthohumol (nebo xanthohumol) obsažený v chmelu, zlepšuje paměť a prostorovou orientaci, zpomaluje zhoršování schopnosti myšlení a chrání DNA před poškozením způsobeným oxidačním stresem. Proto může být prospěšný pro lidi trpící degenerativními mozkovými patologiemi, zejména Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou.

K tomuto závěru dospěli čínští vědci z Lanzhou University, kteří prováděli experimenty na hlodavcích (odkaz na studii je k dispozici v části „Zdroje informací“ na konci článku).

Současně je terapeutická dávka xanthohumolu stokrát vyšší než množství flavonoidu obsažené ve sklenici piva. Proto bychom neměli dávat velké naděje na to, že pivo pomůže zpozdit stáří.

Také pivo v dostatečně velkém množství obsahuje křemík – minerál, který odstraňuje sloučeniny hliníku z těla, posiluje mozkové cévy a zvyšuje jejich elasticitu.

A všechno by bylo v pořádku, ale všichni dobře víme, že jakýkoli alkohol ničí mozkové buňky. Pokud zneužíváte pivo, riskujete, že se senilní demence dostane mnohem dříve, než dosáhnete důchodového věku.

Pivo posiluje kosti
Pijete mléko v litrech k posílení kostí? Ukázalo se, že pivo také obsahuje prvky, které posilují kostní tkáň!

Na internetu najdete mnoho studií, podle kterých velmi mírná konzumace piva má příznivý vliv na tvorbu, růst a hustotu kostní tkáně, snižuje riziko osteoporózy asi o 40% a riziko zlomenin kyčle o 20%. Možná je to pravda.

500 ml piva skutečně obsahuje od 3 do 30 mg křemíku s denní dávkou 20 až 30 mg. Kyselina orthosilicová je však absorbována (jmenovitě v této formě je křemík v pivu) pouze 50%.

Ale!

Žádná ze studií nenajde přesné „léčivé“ dávkování pro chmelový nápoj místo použití vhodné fráze „mírná konzumace“. S mírou však mohou nastat problémy: u některých je norma 0,33 litru piva týdně, zatímco někdo potřebuje pít alespoň 1,5 litru piva denně, aby si po náročném dni odpočinul.

Kromě toho alkohol narušuje činnost vitamínu D, který je zodpovědný za tvorbu zdravé kostní tkáně, a zvyšuje produkci parathormonu, který vyplavuje vápník z kostí. A to už jde proti teorii silných a zdravých kostí.

Konečně, pod vlivem velkého množství alkoholu, mohou salto na cestě z baru vést k pádům a zlomeninám!

Závěr: V pivu by neměl být alkohol – posílilo by to kosti, a tak pivo pouze přispívá k jejich zničení.

Hanušovický Pivovar Holba si na druhou polovinu srpna připravil pivní novinku v podobě speciálu věnovaného knížeti Václavovi, patronovi našeho pivovarnictví. Do hospod a restaurací míří výrazně hořký Svatováclavský nepasterovaný ležák.

Nabídka pivovaru se rozšíří o sudové pivo, jehož mimořádná chuť a jemně chmelová vůně v sobě nese vedle poklony pivovarnickému patronovi také hrdost a úctu k českému národnímu nápoji. Filtrované nepasterované světlé pivo s 5 % alkoholu je typické výraznější hořkostí (30 EBU) danou novou odrůdou chmele. „Tento znamenitý světlý ležák vyniká svou jantarovou barvou, vysokou plností a nezaměnitelnou hořkostí s ušlechtilým řízem. Jeho jedinečnost spočívá v použití zcela nové odrůdy chmele s výraznou hořkostí. Harmonickou chuť svatováclavskému speciálu ale dodává až spojení tohoto nového chmele s dalšími dvěma odrůdami tršického chmele a třemi druhy sladů z vyhlášených moravských ječmenů,“ přibližuje novinku Ing. Vladimír Zíka, ředitel Pivovaru Holba.

Distribuce tohoto pivního speciálu byla zahájena 17. 8. 2020 a do restaurací a hospod bude dodáván v 30 a 50 litrových sudech. Den 28. září, kdy si státním svátkem připomínáme Den české státnosti a zároveň úmrtí přemyslovského knížete Václava, českého světce a patrona českého státu i pivovarnictví, tak bude možno oslavit již se sklenicí tohoto speciálu v ruce.

Po limitované edici 5litrových soudků ležáku Holba Keprník a sudové verzi nealkoholického piva Holba Horské byliny tak přichází Pivovar Holba navzdory epidemii letos už se třetí novinkou.

Rádio Evropa 2 vysílá již třicet let a jednou z myšlenek, jak to připomenout, bylo zapít narozeniny speciálním pivem. Nápad uvařit narozeninové pivo Evropy 2 vznikl naprosto spontánně v Ranní show této stanice. Projekt zaujal Plzeňský Prazdroj pro jeho rotující Volbu sládků.

„Moderátoři Ranní show Leoš Mareš a Patrik Hezucký přemýšleli nad dárkem pro posluchače, z čeho by tak mohli mít největší radost. A napadlo je, že nejvíce je potěšíme právě pivem,“ říká za rozhlasovou stanici její mluvčí Iva Pavlousková.

Přímo ve vysílání Ranní show pak Mareš s Hezuckým zavolali emeritnímu sládkovi Václavu Berkovi s dotazem, zda by Prazdroj mohl uvařit speciální narozeninové pivo Evropy 2 jako dárek pro posluchače. „Sami posluchači pak mohli ovlivnit, jaké pivo se bude vařit. V rámci online hlasování mohli vybírat z osmi pivních typů a určit charakteristiky piva jako je například barva, stupňovitost, obsah alkoholu. Do hlasování se zapojilo přes tři tisíce posluchačů. Nejčastěji vybírali světlý ležák, který dostal nejvíce hlasů. Stejně tak lidé posílali návrhy na název piva a moderátoři Evropy 2 vybrali jméno E-dvojka. Premiéru bude mít v září v rámci programu Volba sládků,“ doplnil za pivovar jeho zástupce Zdeněk Kovář s tím, že jinak komerční várky určené pro firmy nechystají.

V rámci Volby sládků Prazdroj již pátým rokem nabízí pivním speciály. „Některé vycházejí ze spolupráce se sládky jiných pivovarů, ať už to byl v minulosti Pivovar Matuška, Parní pivovar Hauskrecht nebo Pivovar Safari. V závěru roku chystáme speciál ve spolupráci s dalším minipivovarem,“ dodal Kovář.

Na výčepech se za pět let existence projektu Volba sládků postupně objevilo 62 pivních speciálů, které obohatily stálou nabídku piv hospod ve všech koutech republiky. Od roku 2015, kdy program odstartoval, se počet zapojených hospod a restaurací, které nabízí piva z Volby sládků, téměř zdvojnásobil na více než 1 300. Mezi dosud představenými pivy v rámci Volby sládků byly pivní speciály IPA, Stout, Saison či Alt.

Prazdroj se touto aktivitou snažil reagovat na sentiment konzumentů piva v dané době. Česko před léty ovládla móda minipivovarů a řemeslných piv a velké pivovary tehdy hledaly cesty, jak ukázat, že i ony umí podobné malé várky nabídnout. Podobně například konkurenční Budějovický Budvar přizval do své distribuce mnohé dnes už partnerské minipivovary.

Státní pivovar Budvar si nedávno začal říkat národní pivovar. Snaha držet ochrannou ruku nad českým pivovarnictvím je však jen jedna ze změn, které před třemi roky nastartoval nový ředitel Petr Dvořák. Zároveň se snaží tradiční českou značku inovovat, aby lépe obstála v ostré konkurenci. Avšak změny, kterými se budějovické pivo více přiblížilo novým chutím, nekvitují na jihu Čech úplně všichni.

Právě vrcholí sezona veder, počítám, že prodeje piva dosahují vrcholu. Bude to však stačit na dohnání výpadku z doby koronaopatření? Jak vlastně krize Budvar ovlivnila?
Co se objemu týče, tak jsme měli až překvapivě silný první kvartál. Tam jsme si udělali celkem slušný náskok, o který jsme bohužel v druhém kvartálu přišli. Ale za první pololetích sedm měsíců jsme pořád byli o nějaké jednotky tisíc hektolitrů nad loňskem. Horší situace už je v tržbách. Objemy, které chybí z restaurací, se přesunuly do lahvového piva, kde jsou obecně nižší ceny. Nejhorší byl duben, kdy jsme oproti loňsku přišli o cca 20 % tržeb, od té doby se situace postupně zlepšuje, ale doteď jsme v celkových tržbách pod loňskem.

Červenec už byl zase měsíc, kdy jsme se dostali nad loňský rok, a dokonce to byl objemem nejlepší měsíc v celé historii pivovaru. V prodejích do hospod a restaurací zatím vázne Praha, zbytek republiky už se rozjel.

A jak se krize podepsala na exportech, ve kterých je Budvar tradičně silný?
Záleží na podílu, jaký v zemi máme. Třeba v Německu máme dominantní podíl v baleném pivu a díky tomu jsme tam dokonce šli proti loňsku výrazně nahoru. Jsme tam nejsilnější importovaná značka. Ale pak máme trh například španělský, řecký, italský, britský, kde máme výrazně vyšší podíl sudového piva, a tam nás to zasáhlo víc. Některé trhy se třeba úplně zastavily - na Kubu jsme nic nevyvezli, do Itálie jsme čtyři týdny také nic nevozili. K více zasaženým trhům patří i Rusko

V Česku je Budvar, co se týče "svých hospod", oproti konkurenci poměrně slabý. Nebyla to vlastně paradoxně během koronaopatření výhoda? Hospody musely být zavřené, v obchodech se však jelo stejně jako předtím…
(smích) No, každopádně to není výhoda dlouhodobá. Podíl hospod na trhu versus podíl hospod pro Budvar je historicky nižší, tzn. ten zásah na nás dopadl o nějaké procento méně než na standardní trh. Nicméně dlouhodobě chceme získat něco, čemu říkáme "fair share" Budvaru v hospodách, tedy posilovat čepované prodeje.

Budvar vedete tři roky. Za tu dobu jste spustil změny, které někteří nazývají až revolucí. Říkají, že se odkláníte od tradičního českého pivařství směrem k mladší generaci. Během omezení vycházení jste měli reklamu, která směřovala do punku, cílila na mladé lidi. Nedávno jste také začali dovážet přímo značku Punk IPA ze Skotska. Obvykle se přitom české pivovary v marketingu zobrazují jako něco archaického, tradičního, řemeslného…
Punk je trochu silné slovo. Určitě se snažíme náš přístup omlazovat, ale v tom nejsme na trhu výjimka. Český ležák jsme dosud vnímali jako jediné pivo na světě, teď se ale již i běžní pivaři baví i o dalších typech. Obzory se výrazně rozšiřují i českým konzumentům. To je součást celkového trendu. Budvar chce být národní pivovar - pivovar, který patří všem Čechům. Máme největší kapacitu ležáckých sklepů v republice, ne-li na světě. Jedeme stále klasickou technologií ležení piva - od toho je to koneckonců ležák. To nás definuje, to musí zůstat.

Ale zároveň si říkáme, že není třeba být pivovar, který pořád kouká do minulosti a slaví pouze něco, co se stalo před 150 lety. Koukáme, kde je budoucnost pivovarnictví. Vycházíme z našich tradičních hodnot a z toho, co umíme. Snažíme se ale posouvat dopředu.

Zmínil jste "národní pivovar", tedy heslo, kterým se nyní prezentujete. Když něco podobného udělaly České dráhy, jakožto "národní dopravce", sklidily velkou kritiku od šéfů RegioJetu i od Leo Expressu, kteří začali tento termín natruc používat také. Nezaznamenali jste nějaké nesouhlasné reakce od konkurence?
Paradoxně ne. My jsme v jiné pozici než České dráhy. Budvar je standardní komerční subjekt, který funguje na vysoce konkurenčním trhu. Nefungujeme žádným systémem dotací a ani stát od nás žádné pivo nekupuje. Stát nám nepřináší žádné výhody vůči zbytku trhu, takže jsem se s žádnou negativní reakcí nesetkal.

V Budvaru jste tři roky, předtím jste pracoval v soukromém sektoru, i v jiných pivovarech. Cítíte nějaký zásadní rozdíl ve vedení firmy, kde vaši šéfové nejsou akcionáři, ale politici?
Já to beru tak, že naším hlavním šéfem je zákazník. Ten rozhoduje o tom, zda je Budvar úspěšný, nebo není úspěšný. Vlastnická struktura státu je v některých aspektech specifická, ale každý vlastník je vlastně nějakým způsobem specifický. Ať je to třeba česká rodinná firma, firma pod diktátem burzy, francouzská rodinná firma. Stát je jeden z vlastnických modelů, který má svoje nevýhody a je do určité míry logicky formálněji zorganizován. Nemá jasného majitele - jednoho člověka.

Ale má i svoje velké výhody. Třeba v situaci, kdy je Budvar jeden z posledních velkých pivovarů v ryze českých rukách, je hezké vidět, že velká část zisků Budvaru zůstává v Budějovicích a je tu investována do budoucnosti. Zisky tak nejsou odváděny někam, když si píchnu do konkurence, třeba do Tokia (vlastníkem Plzeňského Prazdroje je japonská skupina Asahi, pozn. red.).

Budvar chce sice být "národním pivovarem", historicky se však hodně soustředí na export a už jsme hovořili o tom, že v samotném Česku, co se týče hospod, dost pokulhává. Vaším cílem je tak kromě vývozu značky českého piva do světa i česká expanze. Jak ji chcete provést?
Základní část expanze je, že hodně upravujeme svoje portfolio. Na začátku byl Budweiser Budvar Original ležák. Dnes máme mnohem širší nabídku. Začalo to v roce 2019 Budvarem 33 v sudech a po velmi dobré odezvě jsme ho letos zavedli i v lahvích.

Je to pivo, které je modernější, které sice vychází z našich pivovarských tradic, projde klasickou technologií a ležáckým sklepem, ale malinko si sáhne i do věcí, do kterých se tradiční ležák standardně nepouštěl. Půjčili jsme si třeba část sladu, která se používala tradičně v "ejlu", to je onen slad Krystal. Používáme také chmel Agnus, který má větší podíl hořčích látek…

Nedávno jsme ve spolupráci s malými pivovary vyzkoušeli hořkou desítku, jmenovala se Společné z Budvaru. Ta se v sudech také velmi osvědčila, proto jsme se rozhodli ji pod jménem Budvar Redix uvést do standardního portfolia. Dále máme Budvar Kroužek. Za loňský rok se nám tak podařilo zastavit pokles v segmentu hospod a restaurací. Letos jsme již plánovali růst, což se kvůli pandemii nestane, ale uvidíme, jak se bude vyvíjet druhá polovina roku.

Musím říct, že máme i zajímavý feedback ze strany zákazníků, registrujeme mnohem větší zájem ze strany hospodských o Budvar, než jsme viděli v minulosti. Klobouk dolů před naší výrobou, nové produkty se opravdu povedly.

Pravdou je, že k Budvaru se vážou hodně zažité stereotypy, třeba že jde o sladké pivo. Vy jste vykročili novými pivy směrem k hořkosti, která je, zdá se, stále populárnější. Je to tedy tak, že Budvar míří do mainstreamu, nebo se ke stále větší hořkosti posouvá celý trh?
Nevím, zda je těžiště zrovna v parametru hořkost/nehořkost. My jsme jeden z největších expertů na ležák (měřeno kapacitou tradičních ležáckých sklepů) v Česku, v Evropě, na světě. Až tak si věříme. A zároveň máme potenciál ukázat, že to není o jednom typu ležáku, že umíme i další typy ležáků a je zbytečné se zavírat do toho, jestli Budvar má být méně hořký, nebo víc hořký. Budvar má především nabízet skvělé ležáky a o to se snažíme a to děláme.

V podstatě celé naše portfolio se produktově pohybuje mimo mainstream. Když se podíváte na Budweiser Budvar Original, tak on vlastně produktově nemá žádnou alternativu na trhu. Pokud vám vyhovuje jemná hořkost piva, ať už v kroužku, nebo v originálu, dostanete jedinečný produkt. Náš Budvar tmavý ležák je zase trochu jiný, tradičně jsou černá piva karamelizována do sladka, náš vůbec není sladký.

"Třiatřicítka" má zase úplně netradiční skladbu sladů. Pivo má krásnou barvu, plnou chuť a zároveň se nápaditě vyhýbá nasládlé pražené chuti karamelových sladů. Redix je zase produkt, který vzniká ze zajímavého sladu (Red X) a chmelu (Polaris). Takže každá věc v tom našem portfoliu je zajímavá a jedinečná a to se mi na tom líbí, to je naše cesta: tradiční technologie, u kterých se nebojíme si sáhnout tam, kam si mainstream nechce sahat. To dělá to pivo jedinečným.

V poslední době vzniká v Česku velká spousta nových podniků, které se vyloženě specializují na minipivovary. Není klasická hospoda, která má jednu značku piva, už věc minulosti?
Mám svoje pochybnosti o hospodách, které jedou na trendu "čím víc piv, tím víc jsme craftoví". Nic proti rozmanitosti, je to bezva, ale musí se dodržet v nějakých intencích. Pak ta hospoda funguje. Obzvlášť hospoda s točeným pivem musí být hodně opatrná. Točené pivo musí téct, musí mít výtoč, měli by se starat o výčepní zařízení, proplachovat denně. Ideálně minimálně každý týden vyčistit potrubí. Nejhorší, co se může stát, když vám tam malý sud stojí tři týdny někde pod barem v teple a ještě v těch trubkách.

Věřím, že ty bary, které do toho jdou, si to uvědomují a jsou schopni tomu ten servis dát. Ale byl jsem třeba v newyorských craftových barech, kde to pivo bylo příšerné, protože měli 30-40 piv na čepu. Nejlepší je se zeptat, co tady prodáváte nejvíc, a to si dát. Nemusí být nejlepší, ale víte, že bude nejlepší v tom baru.

Ale právě s minipivovary se Budvar před časem rozhodl spolupracovat. Před Vánocemi jste s nimi uvařili limitovanou edici piva "Sedm spolčených", pomáháte jim také s distribucí. Není to pro vás zároveň cesta, jak se po zádech minipivovarů dostat i do oněch "craft" podniků?
Tuhle cestu jsme zvolili hlavně proto, že jsme experti na ležák. Raději se spojíme s tím, kdo dělá skvělé pšeničné pivo, skvělou IPU, APU nebo kyseláče, než abychom dále rozšiřovali naše kapacity do těchto oblastí. Víme, že jsme experti na svíčkovou, tak proč se pouštět do hamburgerů.

Nebojíte se toho, že by minipivovary mohly získat časem takovou oblibu, že by vás začaly ohrožovat?
My koukáme na naše portfolio a zároveň koukáme, kde jsou pro nás příležitosti na trhu. Je vidět, že dnes je trend v jedinečnosti, je to trend, který nám se líbí. Nechceme, aby bylo pivo vnímáno jako komodita. Takže se raději spojujeme s těmi, kteří ukazují, že pivo komodita není, než s těmi, kteří směřují spíše do komoditního systému.

Zmiňoval jste slovo craft, kterým jsou označovány řemeslné pivovary. Nyní se o toto slovo vede mezi pivaři spor, jelikož se jím začaly nazývat i průmyslové pivovary, jako je Starobrno nebo Primátor. Z Budvaru craftový pivovar nebude?
Na americkém trhu probíhá tato debata už dlouho - co nazývat craft a nenazývat craft, jestli je to podle velikosti pivovaru, nebo způsobu výroby… To slovo samotné je tak už vlastně zprofanované. Lidé ovšem rozpoznávají tu hlavní filozofii za tím - jakým způsobem se to pivo vaří, jakým způsobem se o něj starají, jak se chtějí rozvíjet do budoucna. Jde o ten základní příběh dobře udělaného piva.

Pojďme trochu bilancovat. Před třemi lety, když jste nastupoval do funkce, tak jste si dal tři cíle, o dvou z nich už jsme hovořili: šířit image českého piva exportem a být lídr prémiového segmentu doma. Třetí věc byla práce s lidmi, se zaměstnanci. V poslední době se objevily na různých webech zprávy, že v Budějovicích probíhá jakási válka mezi vámi jako novým "progresivním" vedením a "tradičními" zaměstnanci. Jak to vnímáte? Je to opravdu tak vyhrocené, že "obránci tradice", nesouhlasí s vašimi kroky, které jste popsal před chvílí?
Takhle já to vůbec nevnímám. Vím o článku, na který narážíte, autora jsem pozval na rozhovor, ale odmítl. Nevím, z jakých informací vychází…

Určitě probíhá spousta změn. Zavádíme věci, které jsou někde už standardní, zaměřujeme se na rozšiřování portfolia, procesy a produktivitu, kde zaostáváme vůči trhu. Nicméně ten nejdůležitější feedback na naše počínání musí přicházet z trhu. Daří se nám, nebo nedaří? Chutná naše pivo, nebo nechutná? Získáváme nové zákazníky, nebo ne?

Když probíhá hodně změn, tak to nejdůležitější spočívá na managementu a komunikaci a to je z mé strany podceněné. Musíme trávit více času s lidmi a vysvětlovat jim věci, které děláme. Rozhodně však nemohu probíhající změny nazývat revolucí, zavádíme pouze roky prověřené standardy trhu. Neděláme žádné experimenty.

Kritici vás třeba obvinili, že na nových obalech, které se tváří hodně moderně, chybí slovo Budweiser, že tento známkoprávně ožehavý termín záměrně potlačujete…
Tak to rozhodně není. Hodně to souvisí se zmíněnou prací s portfoliem. Snažíme se vypíchnout vlajkovou loď Budweiser Budvar Original a onen termín pro ni rezervovat.

Navíc máme nezanedbatelný podíl exportních trhů, kde Budweiser Budvar prostě používat nemůžeme, tam můžeme používat jen Budějovický Budvar a v té nejhorší variantě Czechvar. Ale je pravda, že tam, kde nemůžeme používat Budweiser Budvar, tak raději než abychom budovali známku Budějovický, tak budujeme Budvar. Co se názvu Budweiser Budvar týká, naše známkoprávní pozice zůstává nezměněná, pouze projasňujeme jeho roli v portfoliu.

Kde vidíte Budvar za pět let? Jak bude tou dobou vypadat trh s pivem a jaké vás v oboru čekají příležitosti?
Na trhu piva jsou změny hodně pozvolné. Když se podíváte na různé krize, kterými jsme si prošli za posledních 20 let, tak pivo nepatří k nejpostiženějším segmentům. Naopak vypadá často velmi stabilně. Kde se jinde klesá o desítky procent, tak pivo vykazuje i růsty a daří se dokonce i prémiovým značkám.

Příležitostí pro Budvar podle mě bude pokračující premiumizace. Vidíme, že spotřeba piva postupně klesá, v Česku i ve většině Evropy. Nicméně roste hodnota. Spotřebitelé možná v rámci "seance" vypijí méně piv, ale zároveň si chtějí dopřát ta lepší piva. Je to vidět i na chování mladší generace, česká společnost se navíc za posledních několik let opravdu posunula, je vidět postupné bohatnutí populace, byť by určitě mohlo být rychlejší.

A co hrozby?
Bude mě dost zajímat, jestli se Česko vydá onou cestou kvality, image a celkového vnímání piva, nebo jestli se vydáme spíš cestou komoditizace. Tím směrem se hodně vydal německý trh, kde klesá spotřeba, přičemž dochází i k poklesu kvality, hlavně co se týče starání se o pivo v hospodách. Byl bych nerad, aby bylo jen levnou komoditou, v mnoha případech levnější než voda. Věřím, že rozpoznáme to umění a úsilí, které do piva jde, než abychom se soustředili na ušetření každého halíře ve výrobním procesu.

Plzeňský Prazdroj ve spolupráci s likérkou L´Or special drinks vyrobil limitovanou edici pivní pálenky. Použili na ni pivo z programu Volba sládků, které se v době uzavření hospod kvůli koronavirové pandemii nepodařilo prodat a které by jinak muselo být zlikvidováno. Pivní pálenka bude k dostání výhradně v dárkové prodejně v plzeňském pivovaru a je jí jen 100 litrů.

„Je to poprvé, co jsme se k výrobě pálenky odhodlali. Vedla nás k tomu snaha zužitkovat pivo, na jehož výrobu byly využity špičkové suroviny a ve kterém je velké množství lidské práce. Po prošlém termínu spotřeby by se totiž jinak muselo vylít. Naší snahou není proniknout na nový trh, bereme to jako zajímavý test, jak využít surovinu, která byla vlastně určená k likvidaci,“ říká Rudolf Šlehofer, manažer oddělení turismu Plzeňského Prazdroje.

Pivní pálenka
Prazdroj na destilaci vybral pivo z Volby sládků, protože má vyšší obsah alkoholu a pro výrobu pálenky je tak nejvhodnější. Z 10 hektolitrů nevyužité várky tak v likérce v Prádle pomalou a náročnou destilací vznikla limitovaná edice 100 litrů originální Plzeňské pivní pálenky. Tento způsob výroby se používá pro prémiové pálenky, na rozdíl od levnějších produktů, které vznikají ředěním pivního lihu coby odpadu po dealkoholizaci piva. „Má nezaměnitelnou, typicky chlebovou vůni a chuť pivní pěny. Optimální surovinou je vícestupňové pivo, alespoň jedenáctistupňové, ale lepší je silnější. Jednou jsme ji dělali dokonce z jednadvacetistupňového. Pokud se vyrábí z dvanáctky, tak je k výrobě litru padesátiprocentní pivní pálenky zapotřebí zhruba deseti litrů piva. Konečným výsledkem je v podstatě obilný destilát, ve kterém je cítit chmel. Jde o velmi lahodný nápoj,“ charakterizoval pivní pálenku Jan Šteinigl z prádelské likérky L´Or.

Prazdroj trvale usiluje o minimalizaci dopadů svého podnikání na životní prostředí a snaží se maximálně využívat zbytkové suroviny. Jiným příkladem je letošní zahájení prodeje Pivovarských krekrů, které se vyrábí z plzeňského mláta zbývajícího z výroby piva. Šetrně se Prazdroj snaží přistupovat i ke spotřebě vody a jejímu čištění a opakovanému využívání ve svých technických provozech. Zkušební využití piva určeného původně k likvidaci a jeho přeměna na pálenku tak zapadá do mozaiky udržitelného podnikání společnosti.

Zavřené hospody v důsledku koronavirové krize během letošního jara znamenaly pro většinu českých pivovarů včetně Prazdroje zásadní omezení prodejů i zvýšené náklady spojené s likvidací neprodaného piva. Většinu musel pivovar ekologicky zlikvidovat, část použil právě na výrobu pivní pálenky. Přičemž i pivo, které bylo nutné zlikvidovat, mělo další využití. V čistírně odpadních vod z něj vyrobili bioplyn, který slouží jako zdroj energie například na provoz čistírny.

„Otestovali jsme si to, a víme, že vícestupňové pivo lze použít na pálenku. Pevně ale věříme, že už nenastane plošné uzavření hospod a my nebudeme nuceni stát před stejnou situací, jako letos na jaře. Což ale neznamená, že pokud bude o Plzeňskou pivní pálenku zájem, že ji v malém množství jako zajímavost pro návštěvníky pivovaru nebudeme nabízet i v budoucnu,“ dodává Rudolf Šlehofer.

Povinnost nosit roušky při pohybu po restauraci, která začne znovu platit na začátku září, by podle ředitele Pivovaru Zubr Tomáše Pluháčka neměla na podzim snížit návštěvnost hospod. Mnohem větší dopad by měla případná ekonomická krize způsobená pandemií koronaviru. "Spíš se bojím toho, že budou krachovat hospody a lidé nebudou mít na to utrácet v restauracích peníze," řekl Pluháček.

Roušky budou od září povinné i v kadeřnictvích a dalších podobných službách nebo restauracích mimo dobu konzumace, povinné budou pro hosty i obsluhu. Novinářům to ve středu řekli ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) a hlavní hygienička Jarmila Rážová. Pluháčka tato informace zaskočila. "Je to pro mě novinka. Původně se ještě v úterý snad říkalo, že se v restauracích nosit nebudou. Pořád se to mění," uvedl Pluháček.

Pluháček ale věří, že lidé navzdory tomuto nepopulárnímu opatření budou do restaurací dál chodit v hojném počtu a rouška je od návštěvy hospody neodradí. "Samozřejmě při konzumaci a sezení u stolu ji mít nemusí," podotkl Pluháček, podle kterého podobné opatření platilo už na konci jara po znovuotevření restaurací.

Mnohem větším strašákem je pro pivovary a provozovatele restaurací případná ekonomická krize způsobená pandemií koronaviru a následnými opatřeními. "Že se bude propouštět a budou se snižovat platy. Z toho osobně mám větší strach než z roušek," dodal Pluháček.

Pivovar Zubr loni uvařil 255 tisíc hektolitrů piva, stejný výstav vykázal i v předchozích třech letech. Zhruba 60 procent produkce piva prodal v sudech. Na ostatní obaly připadlo 40 procent.

Letos Pivovar Zubr kvůli více než dvouměsíčnímu uzavření hospod, které na jaře souviselo s pandemií koronaviru, zaznamenal pokles prodeje sudového piva. "Dva měsíce jsme neprodávali sudové pivo. Celoroční výpadek v sudovém pivu odhadujeme na 15 až 20 procent," upozornil Pluháček. Pivovar Zubr naopak zvýšil prodej piva v lahvích, plechovkách a PET lahvích. Na odhad celkové bilance letošního podeje piva je podle Pluháčka zatím brzy.