Novinky a zajímavosti ze světa piva

Hořká výstava 50 let pivovaru Radegast je navzdory koronaviru zpřístupněna veřejnosti. Ukazuje například unikátní exportní krabici z pozůstalosti partyzánského velitele nebo původní velkoformátové logo pivovaru Radegast od tajemného autora. Virtuální prohlídka, za kterou stojí pivovar Radegast
a Národní zemědělské muzeum, je k vidění na webu www.radegast.cz i www.nzm.cz.
Výstava 50 let pivovaru Radegast v Nošovicích se připravovala téměř dva roky. Artefakty
pro ni hledal pivovar spolu s Národním zemědělským muzeem Ostrava nejen v archivech, ale také u sběratelů a fanoušků piva Radegast, kteří si tyto věci doma pečlivě schovávají.
„Přišlo nám to jako obrovská škoda, že jsou tyto unikátní exponáty, a s nimi spojené příběhy, již téměř půl roku „uzavřeny“ za dveřmi muzea. Proto jsme spolu s Národním zemědělským muzeem v Ostravě tuto expozici zpřístupnili všem zájemcům alespoň ve virtuální podobě
a zcela zdarma,“ popisuje Marek Grabovský, manažer značky Radegast.
Virtuální prohlídka obsahuje, mimo audiovizuálních složek, všechny prvky a části výstavy
50 let pivovaru Radegast, která byla původně zahájena 18. září 2020 zároveň se slavnostním otevřením nové pobočky Národního zemědělského muzea v Dolních Vítkovicích.
„Téma výstavy přesně zapadlo do konceptu našeho muzea v Ostravě. Jedná se o regionální potravinovou značku a o také jeden z velkých symbolů kraje. Máme tak možnost, prozatím takto virtuálně, návštěvníkům zprostředkovat unikátní dobové potravinářské technologie,
i skutečnost, že pivovar Radegast byl jeden ze dvou pivovarů, který u nás vznikl od konce druhé světové války do roku 1989,“ říká Ivan Berger, ředitel Národního zemědělského muzea v Ostravě.

V hlavní části online prohlídky si návštěvníci projdou v chronologické ose dějiny pivovaru, které jsou doplněny o tematickou složku. Celému prostoru navíc dominuje kopie sochy boha Radegasta. Autorem původního originálu ze 30. let je slavný sochař Albín Polášek. V roce 1998 uhradil pivovar Radegast náklady na zhotovení žulové kopie sochy, která dosud stojí
na vrcholu Radhoště.

„Jeden z mnoha zajímavých příběhů se váže k lepenkové krabici určené pro ruský trh, v tehdejším Sovětském svazu. Tu jsme zakoupili v ruské Ufě na místním aukčním serveru a pivo na ní nese název Radhost, stejně jako všechno ostatní proexportní pivo Radegast z tehdejší doby,“ říká František Švábenický, kurátor Národního zemědělského muzea a autor výstavy.

Krabice pochází z pozůstalosti sovětského důstojníka Dajana Murzina (1921-2012), který v závěru 2. světové války působil v Protektorátu Čechy a Morava jako velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Ta operovala mimo jiné na území Beskyd. Jak se však pivo z tohoto regionu dostalo k němu domů zůstává otázkou.

Mezi technické zajímavosti online výstavy patří zejména čtyřjehlový plnič piva do starých hliníkových sudů, kvasničná vana, průtokový paster či korunkovačka. K vidění je také původní logo pivovaru o rozměrech 385 x 200 cm, které viselo v Nošovicích od roku 1974 do roku 2019 a jehož autor zůstává neznámý.

Poslední část virtuální expozice propojuje tématiku dějin pivovaru Radegast s jeho předchůdci a také zavede návštěvníky k šesti vitrínám, kde jsou instalovány vybrané výrobky, pivní sklo, pivety a další propriety od roku 1971 do současnosti.

Starobrněnští sládci vyšli vstříc chuťovým preferencím svých štamgastů a na jejich přání uvařili ležák Bitr s hořkostí 35 IBU. Na velmi hořkou novinku se v hospodách v Brně a na jižní Moravě všichni těšili už od začátku listopadu, díky přísným opatřením se její start přesouvá do letošního roku a čepovat se začne hned po znovuotevření provozoven. Naopak podle původního plánu se Bitr začíná objevovat i v obchodní síti. Novinka se prodává v lahvích i v plechovkách.

Světlý extra chmelený hořký ležák Bitr se vaří tradičním způsobem na dva rmuty z nejkvalitnějších surovin. Za příjemné pravé chmelové aroma Bitr vděčí kombinaci tří prvotřídních typicky českých odrůd včetně nejznámějšího Žateckého poloraného červeňáku. Ten se pro svou jemnost a příjemné aroma používá i při závěrečném studeném chmelení v ležáckých tancích. Správné složení použitých chmelů zajistilo Bitru vyváženou chuť a skvělou pitelnost. Pivo je dále charakteristické jiskrně zlatavou barvou, středním řízem, vyšší hořkostí od prvního loku a lahodným chmelovým dozvukem, nabádajícím k dalšímu napití. Extrakt původní mladiny (dříve stupňovitosti) spodně kvašeného ležáku Bitr činí 11,5 % hmotnosti a hořkost 35 jednotek IBU.

„Pro naše spotřebitele jsme uvařili hořký, středně prokvašený a současně dobře pitelný ležák s jemnou chmelovou vůní. Vyznačuje se plností v chuti, příjemným řízem a lahodným dozvukem hořkosti,“ představil nový ležák sládek pivovaru Starobrno Jiří Brňovják.

O Bitr je dobře postaráno i při jeho ležení, kdy dozrává v tancích ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století v historickém pivovarském sklepě z roku 1872. Ten je vytesán do skály Žlutého kopce, což umožňuje udržovat optimální teplotu při zrání piva. Starobrněnští sládci se při vaření Starobrna Bitr vrátili ke kořenům pivovaru. Díky kombinaci klasických metod a vysokého podílu ruční práce připravili poctivý hořký ležák.

Receptura nového ležáku se v roce 2020 ladila několik měsíců. Bitr degustovali odborníci z pivovaru, provozovatelé a majitelé restaurací, známé brněnské osobnosti a samozřejmě samotní štamgasti.

Znojmo. Moravské královské město se staletou tradicí výroby kyselých okurek a vína. Ale třetím do toho gastronomického mariáše je bezesporu pivo. Jestli jste o znojemském pivu ještě neslyšeli (nebo slyšeli jen tak na půl ucha), povyprávíme vám jeho bohatou historii i současnost s Miroslavem Haraštou ze Znojemského městského pivovaru. SKLIZENO se tomuto malému pivovaru rozhodlo pomoci ve stále nekončícím boji s důsledky pandemie Covid-19, a proto láhve s charakteristickým „Z“ můžete najít a znojemské pivo ochutnat v našich (prozatím moravských) prodejnách.

Když se řekne „znojemské pivo“, jako první se mi vybaví Hostan a jeho pověst – nejdříve fajn malý pivovar, ale následně koupený Heinekenem, což veřejnost hodně kritizovala. Výsledkem byl Hostan vařený v brněnském Starobrně a nakonec uzavření znojemského provozu. Jak na tuto kapitolu z nedávné historie pivovarnictví v královském městě navazujete? Tedy jinými slovy – jaká je vaše část příběhu?
No, vy jste z příběhu znojemského piva zmínil jenom „závěrečný titulky“ ? Pivo přitom má ve Znojmě prokazatelně historii dlouhou tři čtvrtě tisíciletí. Začala se psát roku 1278, kdy Rudolf Habsburský táhnuvší z Moravského pole (ano, porazil tam Přemysla Otakara II.) udělil Znojmu mezi jinými i právo várečné. Pivo tedy začali vařit měšťané ve svých domech. A jedním z nich, o němž máme zmínku z roku 1363 (a měl kupodivu české jméno), byl Hostan. Tenhle sládek ale neměl se současným pivovarem nic společného, pivo vařil ve svém domě v centru města. Jeho jméno si půjčili lidé z pivovaru v 70. a posléze 90. letech, když přemýšleli o pivní značce.

OK. Kdy a kde se objevuje první zmínka o městském pivovaru?
Pivovar, tak jak stojí dnes, postavili v roce 1720, kdy město vykoupilo pozemky kolem legendární rotundy svaté Kateřiny a začalo stavět městský pivovar. Ten si prošel následně klasickým vývojem pivovaru na konci minulého tisíciletí. Patřil městu a bohatému průmyslníkovi, pak přišla válka, po ní znárodnění, koncernové socialistické podniky a privatizace v 90. letech. Pak už následovalo vámi zmíněné Starobrno, Heineken a konec v roce 2008.

Díky za osvětlení tradice vaření piva ve Znojmě. Teď už ale honem k vám!
Přišel jsem v roce 2014 na radnici, že mi přijde škoda takhle dlouhé pivní tradice, která chátrá spolu s areálem pivovaru, a že bych ten pivovar rád obnovil. Nebyla to procházka hradním parkem (pivovar je v ulici Hradní), začínali jsme úplně od nuly a pivovar postavili komplet nově jako malý a řemeslný (maximální výstav 10 000 hektolitrů). Za přispění města Znojma se nám povedlo znovuoživit nejenom tradici vaření piva, ale také celý areál pivovaru. Ten dnes zahrnuje Enotéku a Muzeum pivovarnictví a stal se vyhledávanou a žijící lokalitou města Znojma.

Znojmo je vnímáno především jako jedna z moravských metropolí vína. Jak těžké (nebo naopak lehké) to tu má pivo?
Jasně, #znojmochutna vínem, ale piva se tady vypije taky hodně, ať už místními nebo turisty, kterých je každý rok víc a víc. My bereme víno jako součást znojemské tradice, kultury a životního stylu. Nebojujeme s ním, naopak v něm hledáme inspiraci. Letos chystáme 6 nových speciálů a 5 z nich budou moderní pivní styly, ale inspirované vínem. Už teď vaříme Brut IPU (pivní sekt), na podzim zkusíme Barley WINE (opravdu je to pivní styl) se zráním našeho piva ve vinných sudech.

Jaká piva vaříte? A co můžeme považovat za váš „signature beer“?
Jsme Znojemský městský pivovar. Navazujeme na tradice vaření piva ve Znojmě a signature beer je určitě naše Znojemská 11°, kterou vaříme na základě receptury našeho emeritního sládka Karla Čaňka. Ten do pivovaru ve Znojmě přišel, když začali vysílat Večerníček v roce 1964. Zároveň jsme ale moderní řemeslný pivovar, takže se nebojíme zkoušet nové styly a receptury. Tak vznikl například náš Znojemský Sauvin (pivo s přívlastkem za použití lokálně specifických vinných kvasnic).

Co pro vás při vaření piva hraje nejdůležitější roli?
Pro nás je nejdůležitější to nepokazit. K tomu potřebujeme kvalitní místní suroviny, vyzkoušené receptury, postupy a čistotu provozu. Pak máme jistotu, že naše pivo bude chutnat nejen pivařům, ale i nám.

Mimochodem na vaření piva – hlavně když zkoušíte něco nového – je nejkrásnější to čekání. Pivo není limonáda. Nestačí smíchat suroviny, přidat brčko a ochutnat. Na pivo si musíte počkat třeba měsíc, než se uvaří, prokvasí, uleží a než ho můžete finálně ochutnat.

Kde lidé mohli (do vypuknutí pandemie a uzavření gastra na jaře loňského roku) vaše pivo ochutnat?
Tak určitě v Hradní ulici ve Znojmě, což je pro mne nejkrásnější lokalita ve městě. Tady je možné ochutnávku spojit s exkurzí v pivovaru, s posezením na nově otevřené Zahrádce s krásným výhledem. Finišujeme tady taky přípravy nové pivovarské reZtaurace, která by měla (jakmile to bude možné) nabídnout nejenom Zuper pivo přímo z pivovaru, ale i gurmánský zážitek. Postupně se naše pivo dostalo do znojemských restaurací, které to s gastronomií myslí opravdu vážně a nejde jim jen o úplatky velkých pivovarů. Přišli na to, že se vyplatí mít na čepu kvalitní, lokální, řemeslný pivo pro místní i pro turisty, kteří chtějí ochutnat místní pivo a ne to, co mají všude.

Proti poklesu tržeb (a vylévání piva do kanálu) kvůli zavření hospod a restaurací jste se rozhodli vyjet s pojízdnou pivní prodejnou. Díky ní jste vaše piva dostali i ke spotřebitelům, kteří vás do té doby neznali. Jaké byly ohlasy na vaše piva?
Měli jsme velkou radost hlavně z reakcí pivařů. Vlastně díky pandemii jsme vyjeli i do obcí kolem Znojma, kam bychom se normálně asi nedostali, protože bojujeme s kapacitami pivovaru. Byl to super zážitek vidět, že opravdu nejlepší reklama je produkt samotný. Tam, kam jsme se stihli vrátit, už na nás lidi čekali a těšili se na naše pivo.

Až to zase bude možné, vyjede vaše pojízdná prodejna opět na silnice?
Určitě, je to jedna z těch věcí, za které vděčíme pandemii. Rozhodně v tom chceme pokračovat a moc se na to těšíme.

Co byste na závěr vzkázali našim čtenářům?
Na zdraví a ať vám naše pivo chutná.

Už s předstihem lidé bombardovali sládkovou Janu Müllerovou dotazy, jestli v Domažlicích uvaří velikonoční zelené pivo. Ona byla zásadně proti. Pak ale našla způsob, jak se vyhnout umělým barvivům a namísto nich použít čistě přírodní extrakt. A na svět přišla Kopřivová dvanáctka.

Limitovanou edici připravuje sládková spolu s kolegy už několik týdnů. „Původně jsme uvažovali nad bylinnou směsí. Potom jsme vybrali kopřivu, ale ta ještě v únoru neroste, takže jsme sháněli její extrakt. Nakonec se nám podařilo najít českou firmu, která výtažek prodává. Ten obsahuje ještě přírodní barviva chlorofyl a kurkumin,“ popsala Müllerová.

Nejdříve uvařila domažlickou dvanáctku, pak ji smíchala s extraktem a nechala uležet. „Výsledek jsme ladili asi tři dny. Chuť trochu připomíná kopřivový čaj. Je lehce kořenitá a pikantní, podobně jako špetka pepře. Čím víc toho vypijete, tím víc to pálí,“ smála se.

K prodeji, který startuje v pondělí, mají přichystaných 1000 litrů piva. Zákazníci si ho mohou ve skleněné nebo PET lahvi koupit u žíznivého okénka, jež funguje každý všední den od 14 do 18.30. „Je to naše první ochucené pivo. Myslím, že si limitovaná edice své oblíbence určitě najde,“ uvedla žena, která ráda experimentuje. A právě proto chce čas od času přijít s novinkou.

V plánu má například uvařit americké pivo na Slavnosti svobody. „Šlo by o American Pale Ale, což je svrchně kvašené pivo z amerického chmele. Buď by se jmenovalo podle našeho spřáteleného města ve Spojených státech – Two Rivers, nebo amerického důstojníka Matta Konopa, který se podílel na osvobození západních Čech. Možná oslovíme naše fanoušky na facebooku, aby nám s názvem pomohli. Snad už bude epidemiologická situace v květnu lepší,“ řekla.

Ostatně kvůli opatřením proti šíření koronaviru je už měsíce pivovar zavřený a zákazníci se pro zlatavý mok zastaví pouze u žíznivého okénka. „Před vánočními svátky jsme nestíhali, a proto jsme si pořídili novou stáčírnu. Leden byl slabý, únor už o trochu lepší. Ale jakmile vláda výrazně omezila pohyb, zase šly prodeje dolů. Tržby jsou oproti běžnému režimu zhruba čtvrtinové,“ nastínila. Doplnila, že naštěstí nemuseli nikoho ze stálého personálu propustit. „Třeba servírky, které teď nemají práci, nám pomáhají pivo stáčet, lepí etikety na lahve či ho prodávají. Je to složitá doba. Snad Kopřivová dvanáctka prodeje trochu zvedne,“ doufá.

V českých restauracích se loni vyčepovalo o několik stamilionů piv méně než v roce 2019. Kvůli zavřeným výčepům si lidé zvykli na „lahváče“ před televizí. Přestože jsou pivovary svým výčepním připraveny pomoci, z tradiční hospody se stává ohrožený druh.

Výčepní v současnosti doufají, že si jejich hosté na domácí pohodu nezvykli a po rozvolnění opatření se zase vrátí do hospod. „Doufám, že to bude co nejdřív,“ řekl televizi CNN Prima NEWS Lukáš Jirsa, provozní restaurace U Salzmannů v Plzni.

Předběžné prodejní výsledky některých pivovarů ukazují, jak se český pivní trh radikálně změnil. Staropramenu se loni prodej čepovaného piva meziročně propadl o 37 procent, Plzeňskému Prazdroji o 30 procent. To je propad o 111 milionů vyčepovaných půllitrů.

Pivovary teď podporují restaurace
„Hostinští si prošli špatným rokem a už si navykli, že musí pracovat jinak. Když se budou hosté vracet, tak tam, kde je pivo kvalitní,“ myslí si Václav Berka, emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje. „Bude třeba se zaměřit na bezpečné prostředí v hospodách,“ dodává Denisa Mylbachrová, manažerka komunikace Pivovarů Staropramen.

I proto v současnosti pivovary podporují restaurace výrazněji než v minulosti. Celkově už jde o stovky milionů korun určených na modernizace či hygienická opatření. „Určitě neleníme, snažíme se přestavovat, trošku obnovovat, máme na to teď až moc času. Chceme, aby lidé přišli do čistého a novějšího prostředí,“ popisuje hospodský Jirsa.

Jisté ale je, že podíl čepovaného piva tak jako tak poklesne. Stejně jako všude jinde v Evropě, i v Česku levnější pivo v lahvích a plechovkách stále citelněji válcuje to sudové.

Jak ajťák a grafička začali vařit pivo není název moderní pohádky bořící stereotypy, ale skutečný příběh, který stojí za ochutnávku. Energická majitelka rodinného pivovaru Genius Noci Jana Pavlišová nás vzala do zákulisí stylové pivnice v jihomoravské Lomnici a prozradila, čím ji pivovarnictví tolik okouzlilo.

S manželem provozujete rodinný pivovar Genius Noci. Jak jste se k tomu dostali?
Bydlíme v původním pivovaru ze 16. století, kde se pivo vařilo naposledy v roce 1922. Důvodů, proč pivovar obnovit, bylo několik. S mým mužem Ivem jsme oba měli práci, která nás úplně nenaplňovala. Ivo pracoval jako ajťák a já jako grafička – ryze pivní předpoklady, že?

Naprosto!
Při plíživém profesním vyhoření se dostavilo i vyhoření opravdové, kdy na dvoře shořela celá jedna stodola. S Ivem jsme spolu teprve začínali chodit, když byl hospitalizován na JIP s popáleninami 3. stupně. Nejen, že nás to všechny sblížilo a semklo, ale myslím, že to i spustilo nějaké hlubší myšlenky. Proto, když mi pak Ivo už po několikáté řekl, že jeho snem je mít vlastní minipivovar, opáčila jsem, že „to nebudu poslouchat do konce života“ a ať to prostě zkusíme. Tolik historie se nesmí nechat ležet ladem. Tak jsme do toho šli úplně po hlavě s velkým odhodláním, nulovými zkušenostmi a skoro žádným kapitálem. Zpětně mi to připadá jako totální šílenost a divím se, že nás v tom celá rodina podporovala!

Jak těžké pro vás bylo naučit se vařit pivo?
Odhodlání a naše velká naivita byly ty největší poklady do začátku. Přece jen, pivo jsme tenkrát nevařili ani doma pro sebe. Řekli jsme si proto, že se musíme učit od těch nejlepších – Ivo tehdy zavolal na Mendelovu univerzitu, spojil se s Tomášem Gregorem, který tam vyučuje pivovarnictví, a poprosil ho o soukromý kurz. Jen tak, „na drzáka“. Párkrát jsme s Tomášem vařili, pochopili jsme, jak šťastné to bylo setkání, a požádali jsme ho, aby nám dělal garanta (pivovarnictví je vázaná činnost). Od té doby uplynulo dost let a mezitím jsme si oba dodělali rekvalifikaci přes Beer Academy. Učit se ale budeme celý život – to je na tom to nejkrásnější. Co se týče technologií, měli jsme asi víc štěstí než rozumu.

Jak jste na založení pivovaru získali potřebné finance?
To bylo samozřejmě ze všeho nejtěžší. Měli jsme krásný, asi dvacetistránkový podnikatelský záměr. V každé bance nás pochválili, jak je perfektně vypracovaný, a poslali nás domů. Nakonec jsme našli jednu banku, která nám při zastavení veškerého majetku půjčila. My jsme tomu prostě od začátku věřili.

Kde jste sháněli vybavení?
Když jsme začínali (a pořád to ještě platí a dlouho platit bude), neměli jsme dost kapitálu na to, abychom si pořídili technologie z velkých známých firem. V tu chvíli, kdy založíte pivovar, vám začne chodit asi deset mailů za měsíc s nabídkou levné technologie z Číny. My jsme si vybrali menší firmu z Rozdrojovic, která postavila teprve pět pivovarů a ten náš vyrobila přesně na míru. I při dalším rozšiřování podporujeme české dodavatele, i když tanky z Číny by byly levnější. Vím, že občas působím jako don Quijote, ale já si prostě nedokážu vážit toho, když někdo utápí své peníze v Číně, nechá si posílat obrovský náklad přes půl světa a pak chce, aby ho čeští zákazníci podporovali jakožto českou firmu. V rámci řetězce výroby mi to přijde nefér a v konečném důsledku to oslabuje celé podnikatelské prostředí. Pokud to zvládneme my – chudí dobrodruzi, musí to zvládnout i velcí investoři. Je to jen o zásadách a hodnotách, které podle mě z podnikání úplně vymizely.

Přistupovali k tobě lidi z oboru jinak kvůli tomu, že jsi žena v tradičně mužské profesi?
Ze začátku se mi často stávalo, že mě lidé nevnímali a přehlíželi. Když jsme šli někam ve dvou, tak všichni automaticky očekávali, že Ivo dělá všechno a já jsem podporující manželka. Poslední dobou se mi to ale už moc nestává – možná jsem potřebovala nabrat více zkušeností, abych působila sebevědoměji. Nevím. Každopádně mám pocit, že když se v pivovarském světě objeví žena, která něco umí, chlapi ji respektují úplně stejně. Nebo mi na tom přestalo záležet a soustředím se víc na podstatu věci.

Co dala cesta ženy – pivovarnice tobě osobně?
Vždycky jsem chtěla být jednou z těch silných a schopných superžen, které všechno zvládnou, rozjedou podnikání, zvládají u toho vést domácnost, vařit, uklízet, s nikým se nepohádat a perfektně vychovat děti. U nás to vypadá tak, že děti ještě ani nemáme, podnikání by mohlo jet rychleji, doma není vždy poklizeno, okna neumytá, záclony nevyprané… Prostě jsem přišla na to, že síla není v tom, že všechno zvládnu sama. Síla je v tom, že si umím říct o pomoc a přiznat si, že jsem v něčem slabá. To se teď učím. A doporučila bych to všem ženám – nesnažte se zvládnout všechno a buďte úplně klidně nedokonalé.

Plzeňské pivo je legendou na českém i zahraničním trhu. Za své úspěchy získal Pilsner Urquell řadu prestižních ocenění a na jeho originální recepturu se odkazuje hned několik světových značek piva.

A jak to všechno začalo?
Za svůj mezinárodní úspěch vděčí Plzeňský Prazdroj právě tradiční receptuře. Pilsner dal před 180 lety vzniknout zcela novému pivu plzeňského typu, které je dnes nejrozšířenější kategorií piv na světě. Spodně kvašený světlý ležák z žateckého chmele, měkké plzeňské vody a sladu z vlastní sladovny se těší oblibě již od roku 1842.

Pivovar vznikl v reakci na takzvanou pivní kalamitu, kdy měšťané roku 1838 vylili na plzeňské náměstí 36 sudů piva na protest proti jeho špatné kvalitě a údajným neblahým důsledkům na lidské zdraví. Pověst plzeňského piva o čtyři roky později zachránil vznik Měšťanského pivovaru. Jeho produkty se rychle dostaly do Prahy, Vídně i za Atlantik a pivovar se stal oficiálním dodavatelem císařského dvora. „Ve Zlaté knize návštěv je podpis císaře Františka Josefa I. či korunního prince Rudolfa. Dalšími významnými návštěvníky byli například maršál Koněv, první kosmonautka Valentina Těreškovová či monacký kníže Albert,“ uvedl tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

Legenda Pilsner Urquell
Plzeňský Prazdroj dodnes vaří pivo podle původní receptury prvního sládka Josefa Grolla a nachází se zhruba v místě budovy Měšťanského pivovaru. Podle průzkumu agentury Nielsen Admosphere je Pilsner Urquell nejoblíbenější značkou mezi českými milovníky piva. V loňském roce pivovar prodal jen v tuzemsku celkem 6,69 milionu hektolitrů piva. Kvůli pandemii koronaviru však přišel o 30 procent odbytu v pohostinství, které je jedním z pilířů firmy. „Pilsner Urquell je jednoznačně spojený s českou pivní kulturou, a proto se již všichni těšíme na to, až se znovu otevřou hospody a budeme si moci vychutnat tento čepovaný ležák s přáteli,“ uvedl Kovář.

Pivovar je jedním z posledních míst na světě, kde se udržuje bednářské řemeslo. Prazdrojští bednáři jsou na Seznamu tradičních nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky a uchází se o zápis na listinu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. V minulosti získal Pilsner Urquel také řadu prestižních ocenění, například cenu Worldstar Packaging Awards nebo Certificate of Excellence od TripAdvisor.

Plzeňský Prazdroj myslí při výrobě i na životní prostředí. Od března nabízí nové vratné lahve Pilsner Urquell, plastové a aluminiové nálepky nahradil papírovými etiketami. „Díky tomu jsou skleněné lahve plně recyklovatelné a pivovar tak ušetří více než sto tun odpadu za rok,“ doplnil Kovář.

Po 555 letech končí ve Vysokém Chlumci na Sedlčansku vaření piva. Tuto informaci oznámila na začátku března skupina Pivovary Lobkowicz Group. Po nedavném přesunu výroby sýrů z nedalekých Sedlčan je to pro region další ekonomická rána. S pivovarem se po svém loučí i jeho zaměstnanci.

Ti vysokochlumeckému pivovaru, kde první zmínky o vaření piva ve Vysokém Chlumci pocházejí již z roku 1466, vystavili na rozloučenou parte. Podle nich i vedení městyse Vysokých Chlumec jsou zkrátka někdy chvíle, kdy slova nestačí.

Podle vedení firmy jde o dočasné přerušení provozu. Krok je reakcí na více než rok trvající pandemii koronaviru, kvůli které jsou v Čechách zavřené restaurační provozy a zařízení. Pivovary měly problémy, ale už před vypuknutím pandemie a nepomohla jim ani finanční injekce od jejich čínských vlastníků ze skupiny Citic Group Holdings ve výši 150 milionů korun. Tuto informaci přinesl portál CNN Prima News.

První zmínky o vaření piva ve Vysokém Chlumci pocházejí již z roku 1466. Od roku 1474 byl majetkem roudnické větve tradičního českého šlechtického rodu Lobkowiczů, který jej s přestávkami v letech nesvobody vlastnil až do roku 2008.

Nicméně podle vedení firmy pivo značky Vysokých Chlumec z trhu pravděpodobně nezmizí. Ovšem v rámci centralizace se jeho výroba společně s některými dalšími značkami, které skupina Pivovary Lobkowicz Group vaří, přesune do zbývajících pivovarů skupiny. Z prázdných prostor ve Vysokém Chlumci by se tak měla stát distribuční centra a sklady, zatímco pivo se bude vyrábět v Protivíně, Jihlavě, Hlinsku či Černé Hoře.

Podnik zavřít nemůže. A vlastně ani nechce. Petr Moucha už skoro pět let vede v Braníku svůj minipivovar. Stejně jako jiní musí kvůli koronaviru bojovat o zákazníky. „Tržby klesly o 40 procent,“ odhaduje majitel Pivovaru Moucha. S provozem mu pomáhá jen pár lidí a navíc nemá restauraci, takže nákladů není tolik. Přesto se musí ohánět, aby si jeho malý tým vydělal. Loni spustil e-shop, místní spodně kvašená piva tak do druhého dne „dolétnou“ všude po republice. Další novinkou covidové doby je i Kosmická moucha – světlá čtrnáctka z českého chmele.

Další pražské pivovary jsou na tom ještě hůř. Hlavně ty v centru. Dočasně zavřeno mají u Dvou koček, u Tří růží nebo například u Medvídků. Pandemie ale ovlivnila nejen metropoli. Například skupina Pivovary Lobkowicz Group po Uherském Brodě a Klášteře uzavřela také pivovar ve Vysokém Chlumci. Došlo k tomu i přesto, že tyto pivovary, které se ve finančních potížích nacházely už před vypuknutím pandemie, dostaly od svých čínských vlastníků finanční injekci ve výši 150 milionů korun. Informaci před pár dny přinesl portál CNN Prima News. Piva značky Klášter, Uherský Brod a Vysoký Chlumec však z trhu pravděpodobně nezmizí. V rámci centralizace se totiž jejich výroba přesune do zbývajících pivovarů skupiny Lobkowicz.

Propad tržeb
Když se podíváme na poslední rok optikou tvrdých dat, není to optimistické čtení. Tržby gastro oboru se meziročně propadly o 37 procent. Oproti roku 2019, kdy podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR dosahovaly 195 miliard korun, to představuje propad zhruba o 72 miliard. „Zdaleka nejhůř na tom byla Praha, kde v porovnání s létem 2019 klesly tržby bezmála o pětinu. V minusu se potácely také Moravskoslezský a Zlínský kraj, jejichž návštěvnost negativně ovlivnila lokální ohniska koronaviru,“ říká Petr Menclík, ředitel společnosti Dotykačka, jejíž pokladní systém využívá čtvrtina tuzemských gastro podniků.

Piva zachraňuje mapa
Zpátky k pivovarům. Už loni na jaře vznikla iniciativa, která spoustě podniků pomohla. Platforma Zachraň pivo vytvořila mapu míst, kde se dá sehnat točené nebo pivo z různých minipivovarů. Přes 350 malých českých pivovarů tak mohlo dál mít alespoň nějaké tržby. „Zpětně to byla opravdu jízda, během týdne jsme vše zorganizovali a naprogramovali a za další týden už jsme měli na webu statisíce návštěv a tisíce objednávek,“ těší Michala Pomahače z Pivovaru Kytín. Právě tento podnik stál u zrodu platformy. „Odhadovaný dopad iniciativy se pak odhaduje ve stovkách milionů tržeb, což je vzhledem k našim podmínkám a zázemí malý zázrak,“ říká pro deník Metro Pomahač. Zároveň ale dodává, že projektu částečně došel dech: „Na podzim vše trochu utichlo, počasí přestalo přát výletům a nálada se už proměnila do takové deprese, že výzvy k záchraně piva nebyly na pořadu dne.“

Pivo z minipivovarů je možné si koupit nejen přímo „od zdroje“, ale také v různých pivotékách. Jenže ani tento trh není nafukovací. Provozovny proto musí vybírat, jaká piva v regálech vystaví. „Víc objednáváme piva, která mají odbyt a která jsou oblíbená u zákazníků, na druhou stranu se nechceme pořád opakovat. Občas vybíráme pocitově,“ říká pro deník Metro Jiří Štrajt, jednatel olomoucké Pivotéky.

Diskuse o znovuotevření českých hospod utichla a návrat hostů k jejich stolům je v nedohlednu. Dlouhodobým uzavřením podniků přitom netrpí pouze ekonomika, ale také uspokojování základní lidské potřeby, prostého setkávání lidí v oblíbeném prostředí. Je proto nutné ocenit přístup pivovarů, které podporují hospodské tak, aby se lidé po uvolnění měli kam vracet. Svým odběratelům již pomohli stovkami milionů korun a od začátku krize je podporují i materiálně či psychicky. Nabízí jim zdarma výměnu sudů s prošlým pivem za čerstvé, umožňují nové smluvní přechody, poskytují restauracím PET lahve kvůli možnosti odnést si pivo s sebou a partneři vybraných pivovarů provádí sanitaci výčepního zařízení a dodej dezinfekce nebo ochranných pomůcek. To vše také na náklady pivovarů a zdarma pro hospodské.

„Hospoda není jen místem, kde se čepuje pivo. Je především tradičním prostředím, které lidem aktuálně chybí kvůli setkávání s přáteli. Pokud se při omezeních setkávají po bytech, garážích či chalupách, nelze to vnímat pouze jako truc vládě nebo úmyslnou nezodpovědnost. V pozadí stojí ztráta sociálních kontaktů, a to v důsledku nedostupnosti prostředí, v nichž byli zvyklí je uskutečňovat. Potřeba sociálních kontaktů je u člověka jednou ze základních a uzavřením míst, kde jsou lidé zvyklí ji uspokojovat, tato potřeba nezmizí.” komentuje současnou situaci Jiří Vinopal, vedoucí Katedry sociologie Univerzity Karlovy v Praze.

Pandemická situace nemá negativní dopad pouze na milovníky piva, ale i na pivovary. Jejich dodávky do gastronomie klesly o 25-40 % a už i největší pivovary musí začít počítat každou korunu. Tržby za prodej piva se na konci října 2020 meziročně snížily více než o polovinu, z původních 38 % z celkového podílu tržeb na 15 %. Za celý loňský rok pak u piva klesl obrat v tomto segmentu o 39 %. Na svých hospodských, však pivovary šetřit nechtějí.

„Přesto, že pivovary se snaží pomáhat, klíč k dané situaci má stát. Nevoláme přitom po dalších kompenzacích, ale po jejich smysluplném nastavení. Pokud se nějaká restaurace aktivně snaží a prodává například přes výdejní okénko, její tržby neklesnou o 50 %, (většina má pokles mezi 25-30 %) a tudíž nemá podle nových pravidel nárok na kompenzace. Velkou pomocí od státu by při současných podmínkách bylo co nejrychlejší snížení DPH právě na prodej s sebou, který jediný dnes gastronomy živí,“ komentuje Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven a dodává: „Pro nás a celý sektor je však nejvyšší prioritou udržitelné řešení do budoucna. Diskuse k podmínkám otevření je zcela nevyhnutelná. My jsme připraveni v podobě projektu Bezpečné restaurace.“

Pivovary pomáhají hostinským i s marketingem a udržením poptávky. Loni se spojili a připravili akci „Zachraň hospodu“, která pomáhala udržet obrat restaurací i při lockdownu prodejem poukázek a do které se zapojilo přes 2 500 provozoven. Pivovary se dále zapojily i do rozvozu vakcín praktickým lékařům, distribuují zdarma nealkoholické pivo pro pracovníky bezpečnostních složek či integrovaného záchranného systému, poskytují své nevyužité zaměstnance pro potřeby hygieniků při trasování, atd. „Pivovarští vždy uměli přiložit ruku k dílu, když bylo potřeba. Solidarita uvnitř oboru a síla lidí pomoci v rámci místních komunit, je velmi záslužná,” uzavírá Ferencová.

Zástupci restauratérů pomoc pivovarů oceňují. „Pivovary se chovají skvěle, snaží se nám pomoci a odvádějí perfektní práci. Je vidět, že hospoda je zkrátka o sociálním kontaktu a lidský přístup funguje nejen mezi štamgasty a hospodou, ale i mezi restaurací a pivovary,“ uzavírá Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků, který v ní zastupuje restauratéry. Velká většina pivovarů se snaží sítím desítek tisíc restaurací, hospod, barů a kaváren pomáhat zejména finančně. Investice se vyšplhaly již do několika stovek miliónů korun. Podpora hospod v podobě slev pro hospodské (formou zpětných bonusů i přímých slev) je jednou z variant.