Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Nové pivo Bockovka od 1.selského pivovárku Kroměříž

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:1.selský pivovárek KroměřížAutor:Tomáš Váňa1.selský

Jedná se o tradiční německý styl zvaný bock-kozel. Silné pivo, ve kterém je sladová složka dominantní a chmel je doplňkem. Ideální pití pro tyto mrazivé zimní večery. Naše nejméně hořké pivo, vařili jsme jej úplně poprvé a tak jsme zvědaví na vaše ohlasy. V prodeji od útery 24.2.2017

Pivovar Samson se modernizuje. Na novinky utratí vlastník stamiliony

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav PetrSamson

Roky upadající českobudějovický pivovar Samson prochází modernizací. Jedna z největších pivovarnických investic v Česku má několikanásobně zvýšit produkci. A není vyloučeno, že v Českých Budějovicích dojde na nová piva, třeba i se značkou Budweiser.

Samson totiž vlastní americko belgický světový gigant Anheuser Busch Inbev (AB Inbev), který má k této značce práva stejně jako Budějovický Budvar a už sto let se o ně po světě s českým národním podnikem soudí.

Čtyři sta tisíc hektolitrů
AB Inbev hodlá v Samsonu utratit podle mluvčí koncernu Kathleen van Boxelaerové na 15 milionů dolarů (asi 380 milionů korun), což je nejvíc od privatizace na začátku 90. let. To má umožnit výrazné zvýšení roční produkce z nynějších sotva 90 tisíc hektolitrů k objemu podle informací LN dosahujícímu až 400 tisíc hektolitrů. Samson například ruší tradiční otevřené kvasné kádě, instaloval místo nich objemné CK tanky, inovuje sklady, pasterizaci, filtraci, rozšíří činnost obchodního oddělení.

Jedná se o pokračování dočasně přerušeného projektu, který AB Inbev zahájil v Samsonu krátce poté, kdy ho před necelými třemi lety koupil od firmy Taurus One Limited ovládané stíhaným podnikatelem Františkem Savovem.

Tajemství piva: už se ví, proč nám dělá dobře. Alkoholem to není

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Prima ZOOM

Pivo je bezva – zlepšuje náladu, přináší ducha sounáležitosti. A nová studie odhalila, že za to vůbec nemůže alkohol v něm.

Už pár tisíc let se ví, že alkohol v pivu, víně a destilátech nám dělá dobře. Před několika lety vědci přišli na to, proč: díky alkoholu se uvolňuje do těla dopamin, droga štěstí. Jenže teď se ukázalo, že u piva stačí k uvolnění dopaminu jen jeho pouhá chuť – dokonce i když pivo žádný alkohol neobsahuje…

Skupina vědců vedená Davidem Karekenem z Indiana University o tomto objevu informuje v odborném časopise Neuropsychopharmacology. Neurovědci testovali 49 mužů, jimž podávali lehké dávky piva a současně sledovali reakce jejich mozků na pozitronovém tomografu. Ten dokáže změřit počet molekul v jednotlivých oblastech mozku.

Jakmile muži pivo ochutnali, jejich mozky téměř okamžitě (v průběhu několika minut) začaly uvolňovat velké množství dopaminu. Vědci pak stejný test prováděli i s vodou a ovocným energetickým nápojem, ale množství uvolněného dopaminu bylo výrazně nižší. Současně po prvním ochutnání piva výrazně stoupala chuť mužů na další doušek zlatavého moku.

Přesně jak se dalo očekávat, reagovali na pivo mnohem silněji alkoholici a ti, kdo měli alkoholismus v rodině. U těch jsou hladiny vyplavovaného hormonu štěstí mnohem vyšší…

Byly testovány nejrůznější typy pijáků – od abstinentů až po alkoholiky. Piva bylo opravdu jen velmi málo, pouhých 15 mililitrů. Takové množství alkoholu rozhodně nestačí, aby to spustilo v mozku nějaké reakce. Ale ony přišly a byly velké. Ačkoli nikterak nepodceňujeme rizika alkoholismu a jasné dopady na zdraví nestřídným pijáků, má pivo i své světlé stránky.

"V British Medical Journal vyšel nedávno článek autorů z Katedry epidemiologie a veřejného zdraví z University College London a z našeho Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, kteří studovali soubor populace, jež přednostně pije pivo, a to soubor v České republice. Výzkum byl prováděn v pěti oblastech, jednalo se o soubor mužů mezi 25 až 64 lety, kteří za sebou měli již první nefatální infarkt myokardu. Výzkum naprosto jasně prokázal, že skupina, která týdně pila 4 až 9 litrů piva, měla naprosto nejnižší riziko dalšího infarktu. Jejich riziko CVD bylo obecně redukováno o více než 50 %. Ale nejhůře dopadli zapřisáhlí abstinenti a lidé, kteří pijí méně než 0,5 l piva týdně. Oproti nim se riziko lidí se spotřebou 4 až 9 litrů piva týdně snížilo o 2/3! Skupina, která pila týdně cca od 0,5 l do 3,9 l piva, měla riziko oproti abstinentům snížené asi o 1/3. Je třeba říci, že při spotřebě větší než 9 l týdně, už zase riziko CVD pomalu narůstalo, ale pořád bylo na úrovni asi o 45 % nižší než u abstinentů," píše Ing. Vladimír Kellner na stránkách věnovaných českému pivu.

Uvařte si s námi domácí pivo (4. díl): Hlavní kvašení a dry hopping

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Alkoholium.czAutor:Martin Urban

V minulém díle našeho seriálu o vaření piva jsme se přehoupli z horké fáze výroby do studené a dospěli až k naspílání zchlazené mladiny do kvasné nádoby. V dnešním díle budeme ve studené fázi výroby pokračovat – mladinu zakvasíme a necháme prokvasit. Předvedeme si též jak se provádí studené chmelení – dry hopping.

Původně jsem měl v plánu probrat v dnešním díle vše až po nalahvování a dokvašování piva. Jelikož však považuji kvašení za kriticky důležitou, ba přímo nejdůležitější, část výroby, tak jsem se trochu více rozepsal a dlouhý text nakonec rozdělil na dva díly seriálu.

A proč považuji kvašení za nejdůležitější? Nejvíce práce na pivě totiž odvedou kvasinky, nikoli sládek a tak je potřeba se je naučit pochopit a řídit, tak aby dělaly to, co my chceme.
Připomeňme si, že během studené fáze výroby musíme až do nalahvování piva dodržovat maximální čistotu a vše co přijde do kontaktu s pivem důkladně desinfikovat.

Jaké v dnešním díle využijeme suroviny?

Kvasnice
Kvasnice zkvasí cukry v mladině na alkohol a CO2 (a asi 500 dalších látek majících větší či menší vliv na výsledné vlastnosti, chuť a vůni piva). Kvasnice neboli kvasinky jsou jednobuněčné organizmy taxonomicky zařazené do říše Fungi (houby). Z technologického hlediska dělíme kmeny pivovarských kvasinek na dva typy – kvasinky spodního kvašení a kvasinky svrchního kvašení. Kvasinky spodního kvašení (dle aktuální taxonomie Saccharomyces pastorianus) se běžně používají pro kvašení ležáků – např. piv plzeňského typu. Zvládají velice dobře kvasit při relativně nízkých teplotách okolo 10 °C (kvašení ustává až kolem 0 °C). To však neznamená, že by se jim nežilo lépe a radostněji při teplotách mezi 20-30 °C. Žilo – jen by při nich produkovaly velké množství aromatických látek, což je např. pro chuť tradičních ležáků jev nežádoucí. Jsou však pivní styly, pro které je spodní kvašení za tepla typické (např. California Common spodně kvasí při teplotě až 18 °C). Kvasinky svrchního kvašení (dle aktuální taxonomie Saccharomyces cerevisiae) se používají pro kvašení piv typu Ale, Weizen, Witt, Stout, atp. Spodní hranice teploty kvašení je u nich posunuta výše – při teplotách okolo 10 °C by již většina kmenů nevykazovala téměř žádnou aktivitu – kvasinky by spaly. Kvašení se u nich běžně provádí při teplotách okolo 20 °C. Svrchní kvašení probíhá, vzhledem k vyšší teplotě kvašení, obvykle rychleji než spodní kvašení a vytváří se při něm bohatší spektrum aromatických látek. Svrchní kvasinky se vzhledem k jejich pracovní teplotě lépe hodí pro začínající domovarníky (odpadá nutnost kvašení v lednici). My je však nepoužijeme jen z tohoto důvodu, ale hlavně proto, že je jejich použití předem dáno pivním stylem, který spolu v tomto seriálu vaříme – American Pale Ale se tradičně kvasí svrchními kvasinkami, které k tomuto stylu zkrátka patří.

●1 balíček (11,5 g) Safale US-05 – vynikající kmen s čistým chuťovým a aromatickým profilem, typickým pro americké ejly. Balíček budeme až do varního dne skladovat v ledničce.

Chmel
V dnešním díle můžeme volitelně použít chmel na tzv. dry hopping – chmelení za studena. Dry hopping posílí chmelové aroma, není však u pivního stylu APA „povinný“ – chmelovou chuť a aroma jsme již pivu dodali při chmelení 10 minut před koncem chmelovaru a při chmelení do whirlpoolu. Pokud si dry hopping budete chtít vyzkoušet, připište si do nákupního seznamu, kromě chmele, ještě dámské silonové ponožky, které poslouží jako sáčky na chmel.

●50 g Amarillo – Při studeném chmelení piv stylu APA se větší dávkování než 2-3 g chmele na 1 l mladiny zpravidla nevolí.

Krok 6: Zakvašení a hlavní kvašení
Nyní bychom tedy měli v kvasné nádobě mít 20-21 l krásně čiré vychlazené mladiny. Bez váhání je na čase ji zakvasit – naočkovat do ní kvasinky. Možným způsobem je nasypat suché kvasinky přímo do mladiny. Je to však způsob nevhodný a ke kvasinkám nešetrný – řada jich takový šok nepřežije! Popíšeme si proto mírně zdlouhavější avšak výrazně šetrnější postup spočívající v rehydrataci kvasinek. Kvasinky se nám za šetrné zacházení odvděčí správným průběhem kvašení, při kterém bude vznikat méně nežádoucích látek.

Rehydratace kvasinek
Sušené kvasnice se rehydratují ve vodě (nikoli mladině, sladině či cukerném roztoku!). Před samotným sušením byla voda posledním mediem, se kterým byly kvasinky ve styku. Voda je pak přirozeně nejšetrnějším prostředím k jejich opětovné rehydrataci, probuzení. Jiná tekutina než voda by vlivem osmotického tlaku mohla poškodit jejich buněčné stěny. Čerstvě rehydrovaná buněčná stěna zkrátka potřebuje nějaký čas na to, aby získala svoji původní pružnost. Buněčná stěna musí též zpátky nabít schopnost selektivně řídit, jaké látky dovnitř buňky pustí a jaké ne. Předčasným naočkováním do mladiny, by mohla dovnitř buňky vpustit látky, které jsou pro ni jedovaté, což by neznamenalo nic jiného než smrt.

Rehydratace ve vodě je prostě nejšetrnějším způsobem přípravy sušených kvasinek před zakvašením. Vsypáním kvasinek přímo do mladiny můžeme usmrtit až 50 % buněk.


1. S přípravou na rehydrataci můžeme začít třeba hned na začátku varného dne. Sáček s kvasinkami vyndáme z lednice (neotevíráme ho) a necháme ho vytemperovat v pokojové teplotě. Zároveň důkladně vymyjeme skleněnou kádinku a nalijeme do ní patřičné množství vody. Množství vody má dosahovat desetinásobku množství kvasinek – takže na náš malý sáček o váze 11,5 g potřebujeme cca 120 ml vody. Do kádinky si jí však nalijeme raději trochu více, neboť se nám jí část vyvaří. Kádinku přikryjeme alobalem, položíme ji na sporák a vodu přivedeme k varu a několik minut povaříme. Tím z vody vyprchal chlor a zároveň jsme provedli desinfekci – vody, kádinky, alobalu. Poté kádinku ze sporáku odstavíme a necháme ji přirozeně při pokojové teplotě chladnout. Alobal nesundáváme, plní roli pokličky zamezující vniku nežádoucích mikroorganismů, které se vyskytují ve vzduchu. Pokud nemáme kádinku z varného skla, můžeme použít obyčejnou skleničku, kterou vysanitujeme (např. v roztoku perkarbonátu sodného, tak jak jsme si předvedli v minulém díle seriálu, nebo jen prostým vypařením horkou vodou) a poté do ní nalijeme převařenou vodu, přiklopíme alobalem a necháme přirozeně chladnout.
2. Ke kádince s vodou se vrátíme někdy v průběhu chlazení mladiny, dejme tomu cca 20 minut před vyjmutím chladiče / dosažením zákvasné teploty. Voda v kádince by měla mít teplotu dle údajů od výrobce (produktové listy). V našem případě je to 25-29 °C. Pokud klesla níže, lehce ji přihřejeme.
3. Kvasinky nasypeme na hladinu vody. Nic však nemícháme a necháme 15 minut odpočívat.
4. Poté kvasinky opatrně rozmícháme vydesinfikovanou lžičkou na kašičku a necháme dalších 30 minut odpočívat.
5. Nyní už by měla být buněčná stěna kvasinek dostatečně pružná, tak aby zvládla přechod do mladiny. Teplota v kádince zároveň v průběhu rehydratace vychladla na zákvasnou teplotu naší mladiny. Kvasinky by tak měly být ušetřeny negativního vlivu jak osmotického, tak teplotního šoku.

Zakvašení
Nyní již rehydratované kvasnice nalijeme do naspílané, provzdušněné mladiny. Celý obsah kvasné nádoby ještě před jejím uzavřením pořádně promícháme (a tím i provzdušníme) vydesinfikovanou plastovou nebo nerezovou měchačkou. Oxidace se na tomto místě bát nemusíme – kvasinky kyslík rychle spotřebují.

Tip: Rehydratované kvasinky můžeme přidat do kvasné nádoby hned před začátkem spílání mladiny.

Kvasnou nádobu nyní přiklopíme víkem. Do kvasné zátky nalijeme převařenou vodu (cca do poloviny, tj. po rysku) a nasadíme ji do víka kvasné nádoby. Kvasná zátka umožní během kvašení únik vznikajícího CO2 a zároveň spolu s víkem zamezí vniku nežádoucích mikroorganismů a jiných zdrojů kontaminace. Kvasnou nádobu umístíme do prostoru s co nejstabilnější teplotou a ideálně bez přístupu světla – nebo alespoň bez přímého slunečního záření. Teplota okolí by se měla pohybovat v rozmezí cca 17-20 °C.

Na tomto místě se ještě zmíním o množství kvasinek – zákvasné dávce.
Kolik kvasinek máme k dispozici?

Minimální množství kvasinek, které je deklarováno na sáčku výrobcem (např. >6 mld/g) odpovídá množství životaschopných buněk na konci expirační doby v případě špatného skladování. Běžný (cca 11g) balíček, který je přímo z výroby obsahuje přibližně 200 mld. životaschopných kvasinek. Úmrtnost v takovém balíčku činí při pokojové teplotě cca 4 mld. buněk za měsíc. S touto úmrtností bych pro jistotu počítal po celou dobu než se nám balíček s kvasinkami dostal do rukou – o tom, jak obchodníci a přepravci skladovali kvasinky, totiž zpravidla mnoho nevíme. V případě dobrého skladování v lednici činí pak úmrtnost v balíčku cca 0,6 mld. buněk za měsíc.

Kolik kvasinek potřebujeme?
Množství kvasinek, které potřebujeme pro zdárný průběh kvašení se liší v závislosti na pivním stylu, který vaříme (a od něj odvislého profilu výsledného piva), kmenu kvasinek, teplotě kvašení a stupňovitosti mladiny. Zjednodušeně však lze říci, že u piva stylu American Pale Ale by se zákvasná dávka měla pohybovat na úrovni cca 0,75 miliardy buněk na každý litr mladiny a každý stupeň Plato. Tj. množství potřebných kvasinek vypočteme podle vzorečku:

Počet buněk [v miliardách] = 0,75 * objem mladiny [v litrech] * EPM [Plato]

V případě použití čisté kultury sušených kvasinek si dle některých zdrojů (Ch. White, J. Zainasheff: Yeast, The Practical Guide to Beer Fermentation) můžeme dovolit potřebný počet buněk vypočtený podle tohoto vzorečku pokrátit až na polovinu. Opakuji, že můžeme, nemusíme. Možnost krácení na polovinu bych osobně zvažoval minimálně v kontextu teploty kvašení – budeme-li kvasit spíše při dolní hranici teplotního intervalu, tak bych se tomuto krácení rozhodně vyvaroval.

V našem případě za objem dosadíme 21 l, za EPM 12 Plato a vyjde nám, že potřebujeme 189 mld. kvasinek. Po pokrácení na polovinu pak cca 100 mld. kvasinek. Z toho vyplývá, že v případě absolutně čerstvého sáčku kvasinek (200 mld. buněk) by nám mohla postačovat jeho polovina. V případě sáčku skladovaného 2 roky nevhodně při pokojové teplotě (200-24*4=104 mld. buněk) pak nezbytně potřebujeme celý 1 sáček. Použitím celého jednoho sáčku každopádně nezkazíme nic ani v prvním případě.

Hlavní kvašení
Kvašení se v pivovarnictví běžně člení na dvě fáze: na hlavní kvašení a dokvašování. V tomto odstavci se budeme věnovat hlavnímu kvašení. Dokvašování bude probíhat až v lahvích, a proto ho probereme až v příštím díle seriálu v odstavci Krok 7: Lahvování a dokvašování.

Kvasnice se po naočkování začnou adaptovat v mladině, začnou ji kolonizovat, množit se. Nejprve během velice krátké doby (řádově několik desítek minut) zpracují kyslík obsažený v provzdušněné mladině – využijí ho k syntéze stavebních prvků buněčných stěn. Kvasinky se rozmnožují nepohlavně pučením – ze starého jedince vypučí nový a oddělí se. Množství stavebních prvků je pro pučení pochopitelně limitujícím faktorem. Dostatek stavebních prvků zkrátka předurčí správný průběh celého kvašení.

Po celou dobu kvašení pracují kvasinky téměř výhradně v režimu anaerobního metabolismu, při němž dochází k nejdůležitějším chemickým reakcím hlavního kvašení – k přeměně zkvasitelných cukrů (ty jsme vytvořili působením β-amylázy během rmutování) na ethanol a oxid uhličitý. Zároveň se tvoří i celá řada žádoucích (např. přiměřené množství esterů) i nežádoucích vedlejších kvasných produktů, které spoluvytváří chuť a vůni piva.

Dále při hlavním kvašení dochází k poklesu pH (dílo se stává kyselejším), zesvětlání barvy a k poklesu hořkosti (o cca 30% – tento pokles je již zakalkulován při výpočtu IBU – z výpočetního hlediska se jím proto již nijak sami nezabýváme).

Výsledným produktem hlavního kvašení je tzv. mladé pivo (někdy též nazývané zelené pivo). Mladé pivo se od finálního vyzrálého piva liší tím, že nemá téměř žádný říz (samozřejmě mám na mysli běžné kvašení za atmosférického tlaku), je zakalenější, jeho chutě nejsou zakulacené a v menší míře obsahuje i senzoricky nežádoucí vedlejší produkty kvašení (např. diacetyl způsobující máslovou chuť nebo acetaldehyd v chuti připomínající zelená jablka, atd.). Tyto nežádoucí látky kvasinky sice vždy, zejména v počátcích hlavního kvašení, vytvoří, ale pokud provedeme vše správně, tak jich nevytvoří zas tak moc a v pozdějších fázích hlavního kvašení a ve fázi dokvašování budou mít kvasinky následně dostatek sil na jejich odbourání.

Z pohledu diváka (aktivního diváka, který se stará o dobré podmínky) bude hlavní kvašení trvat, v závislosti na teplotě, cca 5-7 dní.

1. Prvních cca 12 hodin po naočkování kvasnic do mladiny se z našeho pohledu „jakoby nic neděje“. Říká se tomu lag fáze.
2. Následně začne docházet k zaprašování – na hladině se tvoří jemná bílá pěna vznikající vlivem toho, že kvasinky produkují CO2. Kvašení přechází do tzv. exponenciální fáze, během níž se počet kvasničných buněk a intenzita kvašení stále zvětšuje.
3. Kvasná pěna/pokrývka během exponenciální fáze houstne, únik CO2 je patrný na kvasné zátce, která bublá čím dál rychleji (u nádob na barvy z hobby marketu často hermeticky netěsní víko v místě „vylamovací pojistky“, takže pokud nebude kvasná zátka bublat, nenechte se tím znervóznit – důležité je co se děje uvnitř kvasné nádoby).
4. Dochází taktéž k rychlému poklesu původního extraktu mladiny (kvasinky požírají cukry), který můžeme zaregistrovat při měření hustoměrem – vydesinfikovaný hustoměr přitom buď můžeme mít trvale ponořen v kvasné nádobě, nebo můžeme vydesinfikovanou naběračkou odebírat vzorky do odměrného válce a měření provádět v něm – mladinu pak již z odměrného válce zpět do kvasné nádoby nevracíme, abychom eliminovali riziko kontaminace.
5. V neposlední řadě dochází též ke vzniku odpadního tepla a zahřívání mladiny – klidně o několik stupňů Celsia.
6. Intenzita kvašení spolu s počtem kvasničných buněk kulminuje. Nastává stacionární fáze – ustálené maximum. Vznikající teplo, intenzita kvašení, počet buněk – vše se nachází na horní hranici.
7. Kvašení začíná zpomalovat – kvašení přechází do fáze poklesu. Počet kvasničných buněk a rychlost úbytku extraktu se snižují.
8. V průběhu hlavního kvašení docházelo k vynášení jemných kalů (které nebyly vyloučeny během whirlpoolu za studena, resp. které byly naspílány) do kvasné pokrývky. Na pěně se vytvářely tmavé fleky. Nyní se pěna snižuje, vzniká deka. Navzdor chybnému názvosloví používanému řadou domovarníků není deka jakákoli pěna, která se kdy vyskytne na hladině rozkvašené mladiny. Deka je to zhutnělé, špinavé (špína jsou vynešené jemné kaly), co zůstane po pěně na konci kvašení. Deka obsahuje vynešené jemné kaly, což jsou bílkoviny a tudíž je nositelem nežádoucí trpké bílkovinové hořkosti. Propadnutí deky, která by obsahovala větší množství těchto vynesených jemných kalů zpět do mladého piva, je proto jev nežádoucí. Deka je proto tradičně sbírána – odstraňována např. vydesinfikovanou lžící. Sebrání deky je zkrátka nástroj k ex post redukci jemných kalů. My jsme však provedli whirlpool za studena a tím množství jemných kalů významně redukovali už předem – “špíny” bychom proto měli mít na kvasné pokrývce pouze minimální množství. Obzvláště v případě chuťově výrazných piv je v takovém případě sebrání deky možné vypustit bez postřehnutelného negativního vlivu na výsledný produkt.
9. Konec hlavního kvašení nastane s nejvyšší pravděpodobností za 5-7 dnů. Poznáme to tak, že úbytek extraktu bude nulový – dva po sobě následující dny se hodnota odečtená z hustoměru nezmění. V našem případě se hustota zastaví přibližně na hodnotě 1,010 kg/m3. Přestanou být patrné jakékoli známky aktivity kvasnic. Na hladině se může vytvořit pokrývka tvořená vrstvou kvasnic. Mladé pivo, které se pod ní nachází, je relativně čiré. Vrstvu kvasnic před samotným stáčením sebereme, případně sama při cold crashingu (bude vysvětleno dále) sedimentuje na dno kvasné nádoby.

Měření hustoty v průběhu a na konci kvašení
Měření hustoty v průběhu kvašení je pro naši orientaci zajímavé, není však nezbytně nutné. Můžeme ho provádět již zmíněným hustoměrem trvale ponořeným v kvasné nádobě a sledovat trend poklesu hustoty. Odběr vzorků do odměrného válce by při našich malých domovarnických várkách působil neopodstatněné ztráty piva. Dekarbování rozkvašené mladiny není pro účely sledování trendu rovněž nutné.

Sládek by však vždy měl provést měření na konci kvašení, poté co kvasinky zpracují veškeré zkvasitelné cukry. Měření provádíme na vzorku o teplotě 20°C, který dekarbujeme, tj. zbavíme bublinek (i když kvašení neprobíhalo pod tlakem a CO2 unikalo skrze kvasnou zátku, tak určité množství je ho v pivu rozpuštěno). V minulém díle seriálu jsme si vysvětlili EPM, resp. OG (Original gravity), které vyjadřují cukernatost, resp. hustotu mladiny těsně před zakvašením. Hustota prokvašené mladiny se označuje FG (Final Gravity). V minulém díle seriálu jsem se též zmínil o tom, že se mi na americkém způsobu „OG, FG“ líbí jeho jednoznačnost – hustota je vždy pouze a jen hustota. To se u cukernatosti odečtené ze stupnice cukroměru (nebo-li hustoměru se stupnicí v jednotkách Plato) říci nedá. Před zakvašením byly cukroměrem ukazované stupně Plato doopravdy mírou cukernatosti a říkali zajímavý fakt „kolik hmotnostních procent cukru obsahuje mladina“. Od okamžiku kdy však začne vznikat v zakvašené mladině alkohol, ukazuje cukroměr číslo, které se nedá interpretovat shodným způsobem. Cukroměr již neukazuje cukernatost, ale tzv. zdánlivou cukernatost, zdánlivý extrakt. Vzniklý alkohol je totiž méně hustý než voda a cukroměr se tím pádem potápí hlouběji – reálná cukernatost je proto vyšší než ta, kterou naměříme. Proto i ukazatel (1-(stupňovitost Plato naměřená po prokvašení/stupňovitost Plato před zakvašením))*100% (totéž jako (1-(FG-1)/(OG-1)))*100% nevypovídá o reálném úbytku cukru během kvašení a neříká se mu stupeň prokvašení, ale zdánlivý stupeň prokvašení (apparent attenuation).

Při použití kmene kvasninek US-05 a naší skladbě sypání a rmutovacím schématu (který rozhodl o podílu mezi zkvasitelnými a nezkvasitelnými cukry) lze očekávat zdánlivý stupeň prokvašení cca 80 % ((1-(1.010-1)/(1.048-1))*100%).

Dry hopping – volitelně
Dry hopping neboli chmelení za studena posílí ve výsledném pivu chmelovou chuť a aroma. Často se vyskytuje mýtus, že nemá vliv na výslednou hořkost piva. Není to pravda – trochu hořkosti přidá. Pravdou pouze je, že za teplot, při kterých je dry hopping prováděn, téměř nedochází k isomeraci α-hořkých kyselin, tudíž příspěvek studeného chmelení k hodnotě IBU je minimální. IBU totiž není univerzální mírou jakékoli hořkosti, ale pouze hořkosti pocházející z iso-α-hořkých kyselin (IBU=počet mg iso-α-hořkých kyselin rozpuštěných v 1 l piva). Při studeném chmelení se však do piva dostanou i „non IBU“ hořké látky, jako třeba neisomerizované α-hořké kyseliny, chmelové polyfenoly atp., které po senzorické stránce naše vnímání hořkosti zvýší.

Existuje celá řada technik dry hoppingu. Chmel je možné přidávat ihned po skončení bouřlivé fáze kvašení, případně až po úplném prokvašení nebo až při nízkých teplotách při zrání piva. A priori špatnou variantou není ani přidání chmele přímo do bouřlivé fáze kvašení. Dopad na výsledný chuťový profil bude mít každá z těchto metod samozřejmě trochu jiný.

Stejně tak může být různá doba kontaktu chmele s rozkvašenou mladinou/mladým pivem. V současné době sílí názory, že 2-3 dny jsou plně postačující a chmelové aroma v takto krátce dry hoppovaných pivech je nejvíce svěží a „funky“. Při dlouhém dry hoppingu (řádově týdny) se aroma chmele stáčí k vegetálním a trávovým tónům.

Osobně v současné době preferuji dry hopping provádět po skončení bouřlivé fáze fermentace, tj. stále při stejné teplotě jako hlavního kvašení, po dobu 2-3 dny. Chmel nesypu do mladého piva přímo, ale v sáčcích z dámských silonových ponožek.

1. Dry hopping budeme provádět cca 4-5 dnů po zakvašení mladiny, nebo-li po skončení nejaktivnější fáze kvašení. Kvasná zátka tou dobou bude bublat již pouze pomalu a hustota mladiny bude určitě méně než 1,020 kg/m3. Pomalé, ale stále probíhající kvašení pomůže rozptýlit aroma vylouhované z chmele po celém objemu kvasné nádoby.
2. Dámské silonové ponožky (dejme tomu 3 kusy) nejprve několikrát vyvaříme ve vodě. Uvidíte jak pouští hnědou barvu a to není zrovna to, co bychom chtěli vylouhovat do našeho piva. Proto první, a klidně i druhý, var provádím spolu s pár lžičkami perkarbonátu sodného, který v tomto případě působí jako bělící činidlo. Z ponožek tělové barvy se stanou ponožky bílé. Poslední var provedeme už pouze s čistou vodou.
3. Zároveň se silonkami pomocí varu vydesinfikujeme i nějaká závaží, která při studeném chmelení zajistí, aby punčochy s chmelem byly potopené a neplavaly na hladině. Můžete použít oblázky, skleněné kuličky, zkrátka cokoli co lze desinfikovat. Já (k radosti mé manželky) používám jakožto závaží nerezové lžičky na čaj – 2 kusy do každé silonky.
4. Do každé silonky nasypeme cca 1/3 chmele Amarillo, tj. 15-17 g, vložíme závaží a na silonce uvážeme uzel. Chmel nabobtná a proto v silonce necháváme dostatečně velký prostor. Připomínám důležitost hygieny a perfektně čistých rukou.
5. Silonky potopíme do kvasné nádoby a opět ji uzavřeme víkem.
6. Studené chmelení bude probíhat následující 2-3 dny. Silonky však po jejich uplynutí vyndavat nebudeme. V tu dobu už totiž bude hlavní kvašení u konce – hustota mladého piva bude ustálená a my přistoupíme k dalšímu kroku výroby.

Ať již jsme se rozhodli provést chmelení za studena nebo nikoli, hlavní kvašení již ustalo a my budeme moci pokračovat a pivo stočit do lahví – o tom ale až příště.

Pokud máme tu možnost, je vhodné před samotným stáčením piva do lahví provést tzv. cold crashing. Ten spočívá v ochlazení mladého piva, čímž se uspí kvasinky a podpoří se tak jejich sedimentace na dno kvasné nádoby. Mladé pivo se tím pročistí. Při stáčení se nám pak do lahví nedostane nadměrné množství kvasinek, které by ve výsledku na dně lahví vytvářely velkou, nepříliš estetickou, vrstvu. Ta by se navíc při nalévání vířila a pivo kalila, což nemusí být každému při chuti.

Při cold crashingu zchladíme kvasnou nádobu během 1 až 2 dnů na 2-4 °C. Nejsme-li schopni s naší technikou takto nízké teploty dosáhnout, tak nerezignujeme – i zchlazení na 10 °C je lepší než žádné zchlazení.

Tímto se s vámi v dnešním díle loučím. Prokvašené mladé pivo v příštím, závěrečném díle našeho seriálu nalahvujeme a necháme v lahvích dokvašovat. Probereme si tedy poslední krok 7. Lahvování a dokvašování. Do té doby se budu těšit na vaše případné dotazy, poznámky či připomínky v komentářích pod článkem.

Heineken má zájem o brazilské pivovary Kirinu, aby mohl lépe čelit firmě AB Inbev

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Česká televizeAutor:ČT24

Nizozemská pivovarnická skupina Heineken jedná o koupi brazilských pivovarů japonské společnosti Kirin Holdings. Heineken to uvedl v pátečním sdělení. Druhý největší výrobce piva na světě by mohl za brazilské aktivity Kirinu zaplatit kolem 100 miliard jenů (asi 22 miliard korun), odhadl japonský list Nikkei.

Brazilská divize Kirin provozuje 12 pivovarů a vznikla v roce 2011, kdy japonská společnost koupila za zhruba dvě miliardy dolarů brazilskou značku piva Schincariol, uvedla agentura Reuters. Loni tato divize zaznamenala pokles tržeb a podílu na trhu.

Heineken v krátkém sdělení uvedl, že se společností Kirin jedná, ale že výsledek není jistý. Kirin sdělil, že zvažuje různé možnosti, včetně vytvoření strategické aliance nebo prodeje divize.

Odhadovaná cena odráží podle analytiků současný neutěšený stav brazilského trhu a ekonomiky, která se snaží vymanit se z recese. Heineken by se tak mohl relativně levně stát dvojkou brazilského trhu piva.

Jak čelit hlavnímu soupeři
Pro Heineken je hlavním motivem expanze v Brazílii touha důrazněji konkurovat svému soupeři AB InBev na jednom z jejích hlavních trhů v době, kdy se tato skupina snaží oslabit pozice Heinekenu na jiných trzích, řekl analytik Andrew Holland z francouzské banky Société Générale.

Heineken začal působit v Brazílii v roce 2010, kdy převzal místní aktivity mexické skupiny FEMSA. Brazilskému trhu piva zcela dominuje světová jednička AB InBev se svou brazilskou divizí AmBev, která má pod kontrolou asi dvě třetiny tohoto trhu.

Jurečka: Spotřeba piva v EU klesá, pro Budvar je zajímavá Asie a Afrika

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

Ministr zemědělství Marian Jurečka chystá zahraniční expanzi státních podniků Budějovický Budvar a Lesy České republiky. Jako perspektivní vidí především asijský a africký trh, kde očekává růst poptávky po pivu. U Lesů je zase motivován nízkými cenami lesních pozemků v některých zemích Evropy.

Vedení polostátní společnosti ČEZ dodnes žehlí následky „balkánského dobrodružství“ z dob Martina Romana. Nepovedená expanze byla varováním pro ostatní státní podniky, a ČEZ tak zůstával jediným, kdo se o to pokusil. Až doteď. Ministr zemědělství chce za hranice vyslat jemu podřízené podniky Budějovický Budvar a Lesy České republiky. „Chci, abychom si nenechali ujet vlak, když tu příležitosti jsou,“ říká Marian Jurečka.

Už dříve jste naznačil, že byste rád našel nové výrobní kapacity pro Budějovický Budvar. Jak se hledání vyvíjí?
Budu chtít, aby nový generální ředitel, který by měl být vybrán do konce února, zpracoval strategii rozvoje pivovaru, a to nejen z hlediska lokality Českých Budějovic, ale také z hlediska celé České republiky a hlediska globálního. Máme ambici získat akvizicí nové výrobní kapacity v Česku i zahraničí. Konzultoval jsem to už na jednání dozorčí rady Budvaru, a nejde tedy o to, že bych si něco vysnil. Byl jsem seznámen s analýzou vývoje spotřeby piva ve světě a potenciály jednotlivých zemí. V některých státech by taková investice mohla být velmi úspěšná.

Takže se bavíme spíš o nákupu již existujícího pivovaru než třeba o výstavbě nového?
Pokud by se našla dobrá lokalita, tak může jít i o investici do úplně nového pivovaru. V tomto případě se však bavíme spíš o třetích zemích.

O jaké země jde?
Nechci jmenovat konkrétní země, parametry jsou ale velice jednoduché. Vysoká porodnost, demografický růst, předpoklad ekonomického rozvoje a samozřejmě musí jít o stát, který je politicky stabilní. Takové lze najít jak v Asii, tak v Africe.

Jako laikovi mi Afrika přijde jako poměrně politicky nestabilní region.
I v Africe existují státy se stabilním politickým prostředím, kde jsou vlády schopné se střídat a předat moc opozici. Některé české firmy tam působí třeba už pět šest let a daří se jim. Ty pak říkají, že v Česku panuje o Africe spousta předsudků, chybí nám znalost prostředí a raději tam vůbec nejdeme, abychom si informace ověřili. Třeba v Etiopii postavila jedna česká firma pivovar s výstavem 6 000 hektolitrů, který už třetím rokem funguje velmi dobře.

Proč zavrhujete evropské země?
Nevylučuji ani Evropu. Pokud by se našla příležitost pro akvizici třeba i v České republice, která bude mít návratnost a bude zapadat do celkové filozofie Budvaru, tak proč ne. Řekněme si však na rovinu, že pokud jde o spotřebu piva, tak z dlouhodobého hlediska bude docházet v Evropě spíše k poklesu. To je daný fakt.

Budvar dokončuje výstavbu nového provozu, který má zvýšit kapacitu pivovaru až o polovinu. Nejde to proti záměru akvizice? Tedy že se na jedné straně investuje přímo v Českých Budějovických a zároveň se hledá nová výroba mimo ně?
To není v rozporu. Pivovar dneska jede na hranici výrobních kapacit, v některých měsících nejsme schopni vyrobit tolik, kolik bychom byli schopni prodat. To se týká třeba i nejperspektivnějších trhů, jako je Německo. Budweiser Budvar se však může vařit jenom v Českých Budějovicích, výroba je na město vázaná a určitě neuvažujeme, že bychom ji někam přesouvali. Jde o top produkt, na kterém chceme stavět, a kapacity v Budějovicích navyšujeme proto, že ochranné známky nikam nepřeneseme. Chceme proto Budějovice maximálně vytížit pro tuto prémiovou značku. Jiné produkty si však mohou najít spotřebitele na trzích, o kterých víme, že tam poroste poptávka.

Znamená to tedy, že by se v případném zahraničním pivovaru vařila značka Pardál, nebo úplně nová značka piva?
Pokud by se jednalo o koupi pivovaru s dobrou, zavedenou značkou, tak by klidně mohla být zachována a dál se rozvíjet. Co se týče značky Pardál, to zatím neřešíme. Je ale pravda, že jde o produkt, který by se mohl produkovat i mimo České Budějovice. Chtěl bych však zdůraznit, že si nemůžeme dovolit přesunout tuto značku do provozovny s technologií, která by nezaručovala prvotřídní kvalitu, ohrozili bychom důvěru u spotřebitelů. To vylučuji a nechci, aby kvůli tomu vzniklo pozdvižení.

Jak by případná akvizice fungovala? Spadala by pod Budvar a ten by ji financoval?
Budvar by to financoval ze svého zisku nebo úvěry. Je možné také využít nástrojů České exportní banky.

Odrazilo by se to na výši příspěvků Budvaru do státního rozpočtu?
Předpokládám, že ano. Ale třeba za posledních pět let jsme investovali v Budvaru 1,5 miliardy, v letošním roce 400 milionů a do roku 2020 plánujeme investovat další dvě miliardy korun. A i přesto počítáme, že letos odvedeme asi 350 milionů korun do státního rozpočtu. Takže dokážeme investovat a zároveň odvádět do rozpočtu. Pokud se bude jednat o malou akvizici, tak může být Budvar schopen dál odvádět prostředky do státního rozpočtu. Při větší akvizici kumulovaný zisk stačit nemusí a bude potřeba si půjčit. To dneska nejsem schopen říct.

Přejděme k dalšímu státnímu podniku ve vaší gesci, k Lesům České republiky. Mluvilo se o tom, že by si mohly pořídit vlastní výrobní závod. Jak je to daleko?
Myšlenku výrobního závodu jsme nakonec opustili. Nyní se na strategii Lesů ČR díváme ve dvou rovinách. Na území České republiky nakupujeme lesy. Rozeběhlo se to v loňském roce, kdy se pořídily desítky, stovky hektarů. A stejným způsobem se díváme i do zahraničí.

Jak tomu rozumět?
Hledáme v zahraničí zajímavé lesní pozemky, které by posílily ekonomický potenciál podniku. Jde spíše o bližší zahraničí, tedy Evropskou unii. Do konce března předložím vládě analýzu takové zahraniční akvizice, aby se i ona vyjádřila, zda jít touto cestou. Pracovali jsem na tom asi rok a bavíme se o tisících, desetitisících hektarech lesů. Pokud tomu dá vláda zelenou, tak předpokládám, že v průběhu letošního roku učiníme kroky, aby se akvizice podařila.

Proč by měl být nákup lesních pozemků v zahraničí pro Lesy ČR výhodný?
Pro Lesy ČR a Českou republiku může jít z dlouhodobého hlediska o stabilní zdroje příjmu. Návratnost je delší než u Budvaru, ale i tak jde o období kolem patnácti let. Dělají to i velké zahraniční společnosti, třeba IKEA nakupuje poměrně velké pozemky. Navíc jsou v EU země, kde je cena pozemků výrazně nižší než u nás a bude stoupat.

Které země?
Nebudu je zatím jmenovat. Je to však stejný příběh, který dnes vidíme i u naší zemědělské půdy, jejíž ceny během pěti šesti let významně vzrostly. Jak bude do lesů směřovat stále více investorů, tak i jejich ceny porostou. A dneska zde existuje pořád šest sedm států, kde je možné za velice výhodných podmínek lesní pozemky koupit.

Jaký vliv to bude mít na peníze, které Lesy ČR odvádějí do rozpočtu?
Nepočítám s tím, že bychom dělali zahraničí akvizici a nebyli schopni odvést část peněz z Lesů ČR do státního rozpočtu.

Když se mluví o zahraniční expanzi státních firem, nelze si nevzpomenout na nevydařený příběh ČEZ. Nebojíte se, že dopadnete stejně?
Příběh ČEZ byl velké poučení a opravdu nechci, aby se opakoval. Kolegové z Lesů ČR byli dokonce v ČEZ, kam jsme je poslal, aby získali ty trpké zkušenosti. Vidím zde několik chyb, ČEZ podcenil především komunikaci na vládní úrovni. Nedovedu si představit, že bychom šli do země, kde o naši investici nebude informovaná vláda. Než nějaké pozemky koupíme, tak budu jednat s příslušným ministrem, resort zahraničních věcí bude jednat s příslušným resortem, a pokud bude potřeba, tak proběhne i komunikace na nejvyšší vládní úrovni. Nikdy bychom nešli do země, kde hrozí změna legislativního a daňového prostředí.

Prodáno. Pivovar v Krásném Březně koupil ústecký Docklock

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Ondřej StratilíkKrásné Březno

Starý pivovar, kde se až do roku 2011 vařil Zlatopramen, získala od Heinekenu ústecká společnost Docklock. Doporučená prodejní cena celého areálu byla dvacet milionů korun.

Server Euro.cz zjistil změnu vlastníka ve výpisu z katastru nemovitostí. Z něj vyplývá, že tříhektarový areál letos 4. ledna získala společnost Docklock. Nyní dobíhá dvacetidenní lhůta pro zpracování všech změn. „Podle své vize by chtěl nový vlastník areál zrevitalizovat,“ vysvětluje Martin Stibor z realitní společnosti Naxos, která měla prodej pivovaru v Krásném Březně na starosti.

Ústecká společnost Docklock, jež historický areál získala, vznikla teprve loni v září. Podle údajů z obchodního rejstříku patří další místní firmě Fowilo. Ta se zaměřuje na pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Redakce se pokoušela spojit i s jejími zástupci, zatím ale neúspěšně.

Pivovar v Krásném Březně přestal vařit v roce 2011, tři léta předtím se stal majetkem nadnárodní skupiny Heineken. Značku Zlatopramen odtud přesunula do Velkého Března. Podle historických záznamů vznikl šlechtický pivovar v Krásném Březně v roce 1642, na začátku minulého století produkoval dokonce šestnáct druhů piv. V prodeji byl od předloňska, doporučená kupní cena celého areálu včetně bývalé spilky či laboratoře činila 20 milionů korun.

Březno je už několikátým pivovarem, kterého se Heineken zbavil. V minulých letech se výroba zastavila v Kutné Hoře či Znojmě, z části lounského podniku si zase skupina udělala distribuční centrum.

Zachránili krachující „gigant“. Teď v Rýmařově zase vaří pivo v malém a stačí to!

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaExcelent

Rozvoj malých pivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a nezadržitelně se blíží ke čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT je pravidelně mapuje prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude i v roce 2017 pro čtenáře objevnou cestou za poznáním tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Po divokých časech a marných pokusech „o velký pivní byznys“, přišlo vystřízlivění a s ním klid a rozum. Tak nějak bychom mohli vystihnout pointu našeho dnešního příběhu z Rýmařova, kde už od 90. let pod značkou hotelu Excelent funguje lehce předimenzovaný řemeslný pivovárek.

Jeho provozovatelem je pan Luboš Dřevo, který měl objekt s pivovarskou tradicí sahající až do 17. století nejprve tři roky v pronájmu. Zhruba před rokem jej ovšem koupil s tím, že budou dál fungovat jako rodinný podnik, který si zakládá na malovýrobě s velkým podílem ruční práce.

Věřte nebo ne, ale není to tak dávno, co rýmařovský minipivovar vařil relativně ve velkém a jeho výstav se pohyboval kolem 5 000 hektolitrů za rok. Současní pivovarníci však chtějí jít jinou cestou, a tak „gigantické“ prostory a kapacitu ležáckého sklepa využívají jen částečně.

Ptáte se proč? Tak čtěte dál, protože nejen o tom bude jubilejní 30. díl našeho seriálu Pivní mapa.

Vařit by mohli denně, ale pro koho?
Osudy novodobého vaření piva v Rýmařově tak trochu připomínají „malé dějiny“ českého podnikání po roce 1989, které zná spoustu přehnaných plánů a ne úplně dobrých úmyslů. Od roku 1995 se kolem tamního pivovaru vystřídalo několik vlastníků včetně města.

Dařilo se hlavně v prvních letech, pak už to bylo horší. „Ještě před námi to bylo chvilku mimo provoz. Výrobní kapacity jsou přitom takové, že bychom mohli denně vařit dva tisíce litrů piva. Předchozí majitelé to tady totiž obrovsky předimenzovali,“ vrací se Dřevo do časů, kdy se ujímal výroby rýmařovského piva.

Což o to, v pohostinství pracuje více než třicet let, takže zkušenosti měl, ale obnovení pivovaru bylo přece jen krokem o stupeň výše. Jak sám říká, místo menší hospody koupili „gigant“.

„Technologie byla v pořádku, jenom jsme ji obnovili. Nainstalovali jsme nová čerpadla, chladiče a taky automat na čištění sudů,“ popisuje náš průvodce zázemí „hotelového“ pivovaru, který má pod klenbami v historickém sklepě šestnáct dvoutisícilitrových ležáckých tanků, k tomu pět kvasných a dva tzv. přetlačné, ze kterých jde pivo do výčepu.

Kapacitní prostory evidentně jsou, ale opakovat chyby předchozích vlastníků už nikdo nechce. „Pivo se jim kazilo, neměli totiž pro koho vařit. Pivovar byl fakticky v úpadku. Teď je naopak boom, pivovary jsou v posledních pěti letech na vzestupu,“ pokračuje majitel rýmařovského pivovaru.

V plánu jsou pivní lázně
Samotná výroba piva je v něm nastavena tak, že akorát stačí zásobovat hotelovou restauraci, která je každoročně na maximum vytížená v letní sezóně, kdy do přilehlého regionu Jeseníků míří spousta turistů.

„Naší prioritou je vařit pro vlastní hospodu. Jinak je odsud nedaleko Malá Morávka a Karlov, kam lidé hodně jezdí na dovolenou, takže si k nám přijedou pro sudové pivo. Letní sezóna je pro nás klíčová,“ doplňuje Dřevo informaci, která je typická pro většinu malých pivovárků.

Často se podobají i v sortimentu piv, který obvykle sestává z klasických ležáků a zpestření v podobě nejrůznějších speciálů.

„Vaříme dvakrát až třikrát za měsíc. Náš základ je jedenáctka světlý ležák a pak třináctka polotmavý ležák. Jenom přes léto děláme černou dvanáctku a na jaro vždycky polotmavou šestnáctku, která má taky úspěch, i když je to silné pivo,“ upozorňuje obnovitel pivovarské tradice v Rýmařově.

Myšlenky na další rozvoj se točí hlavně kolem rozšíření služeb. V nabídce by se snad už letos mohla objevit „cyklistická“ osmička, ale jinak jsou všechny snahy upřeny k projektu pivních lázní. „Věřím, že od července by mohly být v provozu. Nechceme z toho ovšem dělat masovou záležitost. Bude to pro méně lidí, kteří si ale u nás budou moci opravdu odpočinout,“ nastiňuje Dřevo aktuální plány.

Vaření piva je velká alchymie
Mezi majiteli minipivovarů patří mezi ty, kteří samotnou výrobu berou jako „vědu“, která si žádá poctivý přístup a mnoho času na pochopení všech souvislostí. Také proto spolupracuje se zkušeným sládkem z Olomouce a zároveň si vychovává mladého zástupce, učně z litovelského pivovaru.

„Pořád říkám, že vaření piva je velká alchymie. S panem Pokorným, naším sládkem jsem u toho čtyři roky, ale sám bych si na to asi netroufl. Dá se to naučit, ale chce to svůj čas. Není to jako vařit polívku,“ dodává s úsměvem hlavní postava dnešního příběhu.

Velice podstatné je podle něj i to, že vaření piva berou jako příjemnou starost a zábavu. Nejde o hektolitry, ale o kvalitu každé várky, pro kterou si ručně šrotují slad nebo sami pěstují kvasnice.

„Důležité je, aby pivo bylo pořád ve standardní kvalitě. Pokud jsou odlišnosti, tak jen minimální. Ale tak to je vždycky, když se snažíte vyrábět přírodní cestou a s velkým podílem ruční práce,“ loučí se s námi zástupce nejzápadněji položeného minipivovaru Moravskoslezského kraje.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Minipivovar Rýmařov

Místo: Pivovarská 14, Rýmařov
Druhy piv: všechna piva jsou spodně kvašená, nefiltrovaná a nepsaterizovaná, celoročně je v nabídce Rýmařovské pivo světlý ležák 11° a polotmavý ležák 13°, dále během roku také tmavý ležák 12°, polotmavý speciál 16° či vánoční ležák s příchutí mandarinky a skořice
Stáčení a prodej: v pivovarské restauraci čepují pivo přímo z tzv. přetlačných tanků, dále standardně plní KEG sudy a pet lahve
Výstav: zhruba 600 hektolitrů za rok

Konec českých hospod se blíží

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:České národní listyAutor:K. Malý

Kolem nás se mnohé mění. Již v za Rakouska-Uherska existovaly u nás byly trafiky. Běžné byly i v první republice. Ale devadesátá léta 20 století ve své velké většině nepřežily. Dnes už nám téměř nechybí. Zvykli jsme si na jiné „trafiky“. Ty sliboval a dokonce snad i rozdával „pan Čistý“. Dostali je údajně i někteří poslanci, kteří by jinak hlasovali proti zákonu o církevních restitucích. A tak došlo, k velkému jednání a k dohodě. Snad všichni byli spokojeni. Zákon prošel, církve, zvláště ta katolická, zářily, pan premiér prosadil svou a ani poslanci nebyli škodní. Snad právě naopak. Že se to kšeftování s mandáty nelíbilo obyčejnému lidu? Nešť! I on si časem zvykne, že naše doba vytvořila trafiky zcela jiné a výnosnější. Ještě jsou kolem toho sice nějaké tahanice, ale nakonec ty trafiky, ty nebo ony, zbudou u nás ještě asi moc dlouho.



Nyní začíná jít o hospody. Ty byly svého času místem setkávání mnoha lidí. Vedly se v nich diskuse na „vysoké“ úrovni, někdy i jiné. Ale hlas lidu, který odtamtud šel, byl slyšen. Byl totiž někdy i silný. Panstvu se nelíbil. Co však mohli dělat? Lidé se tam scházeli, mnozí hospodu měli jako druhý domov, a pivo se pilo a řeči se vedli, hezky po sousedsky, i když někdy padla nějaká ta facka nebo došlo i ke rvačce. Vše to k české hospodě patřilo. Že by si tam někdo nemohl zapálit cigaretu? To prostě nešlo. Kouření k hospodám patřilo jako pivo a řeči, které tam tekly.



Ale hospodám postupně podráželi nohy. Kdy došlo k tomu, že kupované pivo v krámu bylo lacinější než točené v hospodě? Ceny rostly i v hospodách, ovšem trochu rychleji, než lidem přidávali do výplatních sáčků. Štamgastů ubývalo. A nyní se zakazuje úředně v hospodách i kouřit. Na hospody dolehlo již příliš mnoho rušivého. Živé rušné úly čas tišil a vylidňoval. Jedno je jisté. Hospody kráčí pod moudrým vedením našich politiků k vlastnímu konci. EET by ve většině mohly ještě přežít, kdyby nenásledovaly dříve i následně další rány.



Jakou naši politici mají starost o zdraví návštěvníků hospod, to si ani nedovedeme představit. Nic jiného jim zřejmě neleží na srdci. Brali bychom to. Pokud stejnou péči o zdraví lidi by projevovali i jiných oblastech, především těch, za které odpovídá stát. Jak by bylo krásné, kdyby se naši reformátoři zakousli do životního prostředí vůbec a na severní Moravě a v severních Čechách zvlášť. Kolik jen dětí trpí nejrůznějšími chorobami ze znečištěného ovzduší. Ale to by asi stálo hodně peněz. Reformovat české hospody je lacinější, zvláště když za všechny důsledky zaplatí hostinští. Až to neutáhnou, budou muset hospody zavřít. A už nyní je zavírají. Konec hospod v Čechách se blíží. Malí živnostníci zapláčou nad výdělkem, ale ti větší si budou mazat kapsy, když konkurence ze strany menších hospod zmizí. A ostatně je to tak i v celé naší zářivé společnosti. Chudí chudnou, bohatí mají stále víc. Co by tomu všemu řekl hospodský Palivec?

Mezinárodní pivní festival startuje 13. února v Českých Budějovicích

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Impuls.cz

Mezinárodní pivní festival, který se uskuteční ve dnech od 13. do 18. února 2017. Podpořilo ho i samo město České Budějovice.

„Když se řekne České Budějovice, vybaví se mnoha lidem okamžitě jedno slovo – pivo. I proto jsme se rozhodli přispět organizátorům částkou padesát tisíc korun. V areálu Výstaviště se očekávají v neveřejné části odborníci z oblasti pivovarnictví, potravinářství, hotelnictví a gastronomie z Čech i z dalších dvaceti zemí z celého světa. Další část bude samozřejmě patřit veřejnosti a jak známo, jsme národem milovníků piva, takže věřím v hojnou účast a přeji i nová poznání v této oblasti,“ říká s úsměvem primátor Jiří Svoboda.

„Na účastníky čeká prestižní soutěž o Zlatou pivní pečeť a Zlatý český pramen. Dá se bez nadsázky mluvit o tom, že kdo v pivovarnictví něco dokázal a znamená, bude v únoru v Budějovicích,“ dodává organizátor festivalu Alois Srb.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.26.07.2017 15:535.251/5.251