Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Zpátky do hospod. Lidé se vrací k točenému pivu

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Deník.czAutor:Jan Klička

Několikaletý propad sudového piva se podařilo zastavit, naznačují první data za loňský rok.

Když pivo, tak „lahváč" a do hospody spíše za odměnu.

Takový postup volí milovníci pěnivého moku přibližně od roku 2008, kdy u nás začala (i vinou vyšší spotřební daně) citelně klesat spotřeba točeného piva.

Podle posledních dat za rok 2015 je podíl spotřeby sudového piva 37 procent (meziročně o tři procenta méně) a vedle toho o šest procent narostla spotřeba tankového piva. Hospody tak zůstaly „na svém", či dokonce mírně rostly.

Tento trend by měl vydržet i ve statistice za loňský rok. Naznačuje to analýza společnosti Data Servis, která monitoruje chování zákazníků na vzorku devíti tisíc hospod a restaurací po celém Česku. „V posledních dvou letech, 2015 a 2016, pozorujeme pozitivní trend v návštěvnosti hostů, kdy vidíme meziroční nárůst šest procent v letech 2014/15 a další tříprocentní nárůst v letech 2015/16," říká Marcela Šimková, šéfka Data Servis. „Celková spotřeba piva v hospodách a restauracích po mnoha letech přestala klesat a za poslední dva roky se drží na stabilní úrovni," konstatuje.

Tvrdá data o loňském výstavu a spotřebě zveřejní Český svaz pivovarů a sladoven (ČSPS) na jaře. Opatrný optimismus ale zní od výrobců už nyní. „V meziročním srovnání dochází k mírnému nárůstu spotřeby piva o tři procenta," říká ředitel pivovaru Litovel Lumír Hyneček s tím, že na Hané však už dnes produkují víc točeného než lahvového.

Návrat do hospod, zatím bez konkrétních dat, potvrzuje i jednička na trhu. „Bezkonkurenčně největší výtoč si v hospodách drží tradičně české světlé spodně kvašené pivo. Lidé si ale v posledních letech ve velkém oblíbili také ležáky, což se týká i limitovaných várek," říká Pavel Zítek, hlavní sládek pivovaru Gambrinus. „Zda se lidi do hospody budou vracet, je hodně na hospodském a výčepním," říká Zítek, který už devět let školí hostinské v kurzech.

Pivo k jídlu
Podle průzkumu Data Servisu si celkem 56 procent mužů a 28 procent žen v restauraci pravidelně objednává pivo k jídlu. Výčepní piva (desítky) loni tvořila 31 procent produkce a pijí se hlavně ve všední den. Ležáky (11° a 12°) tvoří už 57 procent hospodské výtoče a hosté je žádají především v pátek a sobotu. Tmavé pivo loni podle Data Servisu tvořilo čtyři procenta hospodské produkce a zbylých osm procent patřilo speciálům a pivním nápojům.

Podle někdejšího výkonného ředitele ČSPS Jana Veselého je nárůst lidí v hospodách zásluhou i turistů. „V některých lokalitách dnes sedí stejný počet domácích jako zahraničních hostů," podotýká Veselý. Obecný fakt, že lidé chodí méně do hospod, ale platí i pro západní Evropu. „Potýkají se s tím i tradiční pivní země, jako je Belgie či Německo," říká Veselý. Oceňuje proto, když i větší pivovary zařazují do nabídky sezonní speciály a tlačí na kvalitu výčepů.

Hospodské podnikání ale letos ovlivní dvě věci. Od konce května začne platit zákaz kouření, v průběhu roku se navíc projeví dopady elektronické evidence tržeb (EET). „Obavy, že provozovatelé začnou hromadně uzavírat své provozovny, se nepotvrdily," říká šéf litovelského pivovaru Lumír Hyneček. Část hospodských podle něj nakonec EET vzala „na milost", pořídili kasu a budou pokračovat, přestože původně zvažovali opak.

Jiří Boček aneb Jak uhájit Budvar před nájezdy Anheuser-Busch

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Česká poziceAutor:Miroslav PetrBudvar

„Ředitel je od toho, aby určoval směr, nějakou filozofii, náladu ve firmě. Nejde jen o čísla, obchodní výsledky, ale i o nastavení nějakého prostředí ve firmě. Neřekl bych vztahy, spíš prostředí,“ říká v rozhovoru Jiří Boček, který 25 let řídil Budějovický Budvar a o uplynulém silvestru tento post kvůli zdravotním problémům opustil.

Pětadvacet let řídil Jiří Boček Budějovický Budvar a stal se tak u nás jedním z nejdéle sloužících šéfů ať už státních, nebo soukromých firem. O uplynulém silvestru svoji funkci kvůli zdravotním problémům opustil. Předtím ještě posbíral řadu významných ocenění, například od České a moravské pivovarnické akademie, Československé obce legionářské i od prezidenta Miloše Zemana – Medaili Za zásluhy o stát v hospodářské oblasti.

Nastal čas rekonvalescence, koníčků, postupně i sportu, který vždy patřil k jeho životu, zdokonalování znalostí němčiny a angličtiny i domácích prací – jak sám s lehkou nadsázkou říká. Dnes 59letý Boček působí dojmem kliďase, vtipálka, ironického glosátora – ale je možné, že umí v případě potřeby zvýšit hlas. A také dojmem člověka, který má rád pořádek. Nejen ve firmě, ale i u sebe sama. Svůj pracovní stůl v kanceláři průběžně udržoval vzorně uklizený, vyrovnané desky a dokumenty lícovaly s hranou stolu... Skoro při každé mé návštěvě za posledních mnoho let.

Budvar jako jeden ze dvou státem ovládaných pivovarů (druhým je malý Pivovar Vyškov, zatížený církevní restitucí) za Bočkova řízení skoro čtyřnásobně zvýšil produkci, na rozdíl od většiny velkých konkurentů roste v poslední době dvouciferným tempem, štědře investuje, a přitom ještě posílá do státní pokladny stamiliony.

Odborník na ochranné známky
K pivu má Boček blízko od dětství, jeho otec Karel Boček v pivovaru také pracoval, a dokonce jeden čas (v letech 1968 až 1973) podnik řídil. Jiří v roce 1983 nastoupil v jeho stopách a dotáhl Budvar do role čtvrtého největšího výrobce piva v Česku. Když v roce 1991 tehdejší ministr Bohumil Kubát jmenoval Jiřího Bočka v pouhých 33 letech ředitelem podniku, mělo to být původně jen na tři měsíce. Nakonec z toho bylo čtvrt století. A krušná byla hned úvodní devadesátá léta.

Budvar bylo nutné personálně oddělit od menšího Budějovického měšťanského pivovaru (Samson), vybudovat vlastní prodejní síť do zahraničí, zřídit po Česku distribuční střediska, modernizovat zaostalé technologie... V té době se chystala i privatizace Budvaru, Boček a další vrcholní manažeři založili firmu MBB, se kterou chtěli podnik získat. Projekt manažerské privatizace definitivně spadl pod stůl až pádem vlády Václava Klause. V dalších letech sice politici tu a tam přišli znovu s myšlenkou prosperující podnik někomu prodat, ale záměr už nikdy neprošel.

S tím souvisí i možná největší Bočkova výzva – o Budvar usiloval i světový rival v boji o Budweiser a další chráněné značky: americký gigant Anheuser-Busch. A když nemohl český podnik získat, pokusil se dohodnout na rozdělení světových trhů. Samozřejmě výhodně pro Američany. Když se ani to nepodařilo, nastala smršť žalob a známkoprávních sporů.

Z Bočka se díky zapojení zkušených právníků stal odborník na ochranné známky. A úspěšný: v letech 2000 až 2016 bylo definitivně ukončeno 197 soudních sporů a správních řízení, z nichž Budějovický Budvar vyhrál 136 případů a deset sporů skončilo smírem nebo remízou.

Nadhled
Jiří Boček nemá manažerské ani ekonomické vzdělání a v rozhovoru říká, že vedení firmy je z velké části o zkušenosti nebo schopnosti. Dobrý manažer podle něho také musí mít nadhled: „Ten je strašně důležitý. Čím jste výš, musíte si ho víc zachovávat. Jinak vás to uvláčí, usmýká, když se budete nořit do detailů a řešit kdejakou blbost.“

Dnes Jiří Boček vzpomíná: „Vzít tehdy místo ředitele byl i závazek vůči tátovi. On také pracoval v Budvaru celý život, někdy od roku 1946. Dotáhl to až na výrobně technického ředitele. Asi dva roky zastával i funkci ředitele Budvaru. K tomu řemeslu mě přivedl a mě to bavilo. Vím, jak mu pivovar a jeho značka ležely na srdci. A kromě závazku to byla pro mne obrovská motivace.

Takže myslím, že mohu ředitelování a Budvar opustit s klidným svědomím, protože jsem si splnil svůj určitý závazek vůči tátovi i dlouhodobý cíl pozvednout značku na nějakou významnou úroveň. Kdyby táta dneska podnik viděl, byl by hodně nadšený.“

LIDOVÉ NOVINY: Kolik za vašeho otce Budvar vyráběl piva?
BOČEK: Výstav se pohyboval kolem 350 až 380 tisíc hektolitrů. Ale nešlo jen o produkci. Pivovarnictví bývalo takovou popelkou potravinářského průmyslu, stát prioritně investoval do mlékáren, masného průmyslu nebo do pekáren. Ty priority se daly poznat i podle toho, kolik se za socialismu postavilo mlékáren, pekáren a kolik pivovarů. A ty se tehdy, jestli se nepletu, postavily jen dva.

LIDOVÉ NOVINY: Jeden v Nošovicích...
BOČEK: ... a druhý v Mostu. Z toho Most je už zavřený.

LIDOVÉ NOVINY: Byly v těch 25 letech i menší, dílčí cíle, které se vám podařilo nebo i nepodařilo splnit?
BOČEK: Řada. Prvním bylo rozdělení personální unie ve státním podniku Pivovary České Budějovice: ředitel Budvaru byl zároveň ředitelem Pivovarů České Budějovice, kam patřil i dnešní Samson. Další mezník byl, jak převzít zahraniční obchod, protože dřív se naše pivo prodávalo přes Koospol. Na začátku devadesátých let byl také velký převis poptávky po našem pivu, přitom ale byl pivovar obrovsky podinvestovaný. Akutně jsme tak řešili navýšení kapacity i prakticky kompletní modernizaci.

LIDOVÉ NOVINY: Do výčtu určitě patří i spory s Američany...
BOČEK: V devadesátých letech se jednalo s AnheuserBuschem. Měli zájem se podílet na privatizaci a pak tu byla známkoprávní dohoda: chtěli si rozšířit obchodní teritorium na úkor Budvaru. To bylo hlavní jádro sporu. Zlomový a asi nejpodstatnější bod v té novodobé historii přišel na začátku devadesátých let: jak se postavit k privatizaci?

Mohli jsme si, jak bylo tehdy zvykem, říct – k modernizaci podniku se přistoupí až po privatizaci. Anebo že kvůli chystané privatizaci rozvoj podniku nezastavíme a budeme v ní pokračovat. To, že jsme zahájili rozvoj pivovaru bez ohledu na diskuse o privatizaci, bylo klíčové a zásadní rozhodnutí, protože jsme si na modernizaci vytvořili dostatečné finanční prostředky, byli jsme to schopni provádět z bankovních úvěrů, které jsme rychle začali splácet, a od roku 2000 jsme dodnes nepotřebovali žádný investiční úvěr. Přitom jsme dokázali uspokojit rostoucí poptávku po pivu.

LIDOVÉ NOVINY: Během studií jste se naučil, jak pivo uvařit. Posledních 25 let jste asi ještě víc potřeboval manažerské znalosti a schopnosti. Ekonomiku jste ale nestudoval...
BOČEK: Ne. Je to také z velké části o zkušenosti nebo schopnosti. O nastavení organizační struktury a organizaci práce. To je pro ředitele úkol číslo jedna a člověk se to musí naučit od života. Mám rád, když se vytvoří nějaký rámec. Kvalitní rámec. A není nic horšího, když se stane nějaký malér, než začít okamžitě měnit procesy nebo legislativu. Místo aby se potrestal dílčí prohřešek, začne se vymýšlet změna systému. Na to jsem alergický.

LIDOVÉ NOVINY: Čím to podle vás je?
BOČEK: Buď chybí odvaha prohřešek potrestat, nebo se strašně prodlužuje doba mezi porušením pravidel a trestem. Měla by být co nejkratší, ale u nás se podobné případy řeší naopak tak, že se vymyslí zákon nebo nějaké plošné opatření, kterým se trestají úplně všichni.

LIDOVÉ NOVINY: Tím myslíte například zavedení EET?
BOČEK: Ano. Ale nejenom. Měli bychom mít sílu, aby vymahatelnost práva byla efektivní a rychlá. Jako je tomu třeba v Německu nebo Rakousku, kde jako jednatel společnosti uděláte nějaký prohřešek nebo trestný čin a jsou schopni vás velmi rychle potrestat. Tady se dějí závažné věci a řešení se táhne deset let, nikdo se nediví, věřitel je v horší situaci než dlužník a podobně. To je špatně.

LIDOVÉ NOVINY: Jednu životní etapu jste si splnil. A co nyní?
BOČEK: Mám před sebou další. Uzdravit se. To je projekt číslo jedna. Mám rád jedno: mít ve věcech jasno. Potřebuju si všechno rozmyslet, určit si priority a nehonit deset věcí najednou.

LIDOVÉ NOVINY: To my muži prý ale stejně neumíme.
BOČEK: Neumíme dělat několik věcí najednou. To umí ženy: vaří, u toho perou a ještě si odskočí žehlit. Kdežto my prostě vaříme a dokončíme to. Pak pereme a dopereme. A pak jdeme žehlit. Ale já to myslím spíš ve vztahu k tomu, mít správnou volbu. Dnes člověk trpí tím, že je strašně moc možností a z nich si musíte vybrat. Nejhorší je, když podlehnete a chtěl byste využít každou. To se nedá. Dostal byste se pod psychický tlak. Největší umění opravdu je si vybrat.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte správně vybrat.
BOČEK: A nelitovat, že jsem si z té obrovské hromady možností vybral jenom jednu a ty ostatní jsem nevyužil. Vždyť je můžu využít třeba až někdy později. Nemusím hned. A tohle je hodně osvobozující.

LIDOVÉ NOVINY: Když se člověk z ničeho nic dozví, že má hodně vážnou nemoc, je to šok. Prožil jste jej, nebo jste byl toho největšího ušetřen, protože na vás nádor začal dotírat postupně?
BOČEK: Bral jsem to zpočátku hodně s nadhledem. Možná jsem to trošku podceňoval. Když to ale udeřilo potřetí a razantně, najednou jsem si připadal, jako když jedu na kole a někdo mi hodí klacek do drátů. Náhle stojíte na fleku. To vás samozřejmě vykolejí. Navíc když potom ležíte v nemocnici, nespíte a máte spoustu času přemýšlet o životě, o hodnotách... To je nejlepší životní školení.

Eskymáci mají pravidlo, že nejlepší náčelník je ten, který se potkal se smrtí – a přežil. Protože takový člověk si srovnal své hodnoty. A důležité je, že má nadhled. Čím jste výš, musíte si ho víc zachovávat. Jinak vás to uvláčí, usmýká, když se budete nořit do detailů a řešit kdejakou blbost.

LIDOVÉ NOVINY: Měl jste k tomu ještě výhodu, že jste vedl Budvar s lidmi, kteří uvažují v byznysu podobně jako vy.
BOČEK: No, říká se ale, že ryba smrdí od hlavy. I v tom dobrém smyslu.

LIDOVÉ NOVINY: Platí to i pro vás?
BOČEK: To nevím. Ale snažím se také řešit věci s nadhledem. Marná sláva, ředitel je od toho, aby určoval nějaký směr, nějakou filozofii, náladu ve firmě. Prostě nejde jen o čísla, obchodní výsledky, ale také o nastavení nějakého prostředí ve firmě. To je hodně důležité. Neřekl bych vztahy, spíš prostředí. Že se respektují nějaké zásady. Když se důsledně vyžaduje plnění pracovních úkolů. Prostě každý rád udělá něco, co má smysl. Mám na to jednoduchou poučku: pořádek se nedělá, pořádek se udržuje. Není nic horšího, než když chcete honem udělat pořádek.

LIDOVÉ NOVINY: Třeba?
BOČEK: Ohlásí se k vám návštěva, přijede tchýně. Nemusíte nahonem začít gruntovat – protože pořádek průběžně udržujete pořád. Zkrátka i v byznysu by měla být činnost spíš dlouhodobá, systematická. Tohle když se podaří naplnit v praxi, je to obrovská výhoda. A druhá věc, kterou mě naučilo například setkání se šéfy amerického gigantu Anheuser-Busch, je dlouhodobost personální politiky. Zejména řídících pozic a kariérní postup v rámci firmy. Známe přitom z USA různá doporučení, střídání zaměstnavatelů, progres, nové myšlenky a podobně. Jenže ono to má i negativa.

LIDOVÉ NOVINY: Anheuser-Busch fungoval jinak?
BOČEK: Dá se říci. Ptal jsem se jich proč. A oni mi význam dlouhodobých pozic vysvětlili jednoznačně. Je to zaprvé motivační prvek, že člověk může stoupat v rámci řídících úrovní. Ale také ti lidé s sebou pořád nesou informaci a kontinuitu procesů firmy. To je strašně důležité.

Vy můžete udělat chybu akorát na začátku, že vyberete někoho špatného. A když se neosvědčí, musíte se s ním rozloučit. Ale pokud je někdo schopný, vaší firmě jeho postup jen prospěje. Dlouhodobost je dobrá i v tom, že jste dlouhodobě schopni dodržovat nějakou strategii. Pokud je správná, máte vyhráno. Nejhorší je měnit strategii za pochodu.

LIDOVÉ NOVINY: Vypadá to, že máte za ty dlouhé roky společnost Anheuser-Busch jako největšího soupeře Budvaru dobře přečtenou.
BOČEK: Pravda, pár let jsme se setkávali, vyměňovali si názory...

LIDOVÉ NOVINY: Vážíte si lidí, kteří tu firmu řídí? Nebo řídili?
BOČEK: Teď už ne. Jsou tam po spojení s belgickým InBevem úplně jiní lidé. Když tam byl americký management, ještě za rodiny Buschů do roku 2009, a nyní pod vládou InBevu – to jsou dva rozdílné světy. Teď je to takové ve stylu: každé tři roky někdo jiný, progres, linka, na které můžete napráskat svého nadřízeného. Dělá to na mne dojem extrémně soutěživého až nepřátelského prostředí.

Americké manažery předtím jsem ale respektoval jako těžké profíky, kteří rozumí svému oboru, mají úctu k historickým kořenům své značky, firmě, lidem. Mají úctu k pivu, technologii vaření. Drželi vysoké standardy, přestože se na ně nadávalo, že sypou do piva rýži. Ale oni trvali na svém, takhle to chceme na základě tradice dělat, budeme dávat do piva rýži, protože jsme o tom přesvědčeni, bukové hobliny, protože to je nejlepší pro stabilizaci piva...

LIDOVÉ NOVINY: Bukové hobliny?
BOČEK: Ano, bukové hobliny. Při dokvašování v ležáckém sklepě je to jeden ze způsobů, jak stabilizovat pivo. Aby se nevysrážely bílkoviny, tak se tam buď přidávala takzvaná vyzina (látka získaná ze sušených plovacích měchýřů jeseterovitých ryb – pozn. red.), nebo se používaly hobliny. Buk má v sobě hodně tříslovin, které reagují s bílkovinami.

(Boček chvíli hledá ve vyklizené kanceláři aspoň jeden čistý papír, na který kreslí princip stabilizace piva – bukové hobliny se používaly v ležáckém tanku ve zvláštní děrované nerezové nádobě, patroně, podobně jako se například louhuje v hrnku čaj v sítku.)

To byl historický způsob stabilizace piva, který Anheuser-Busch v modernější podobě dlouho používal. Byli také první firmou, která zavedla v Americe chlazenou dopravu ve vagonech, aby pivo bylo pořád v nejlepší kondici.

LIDOVÉ NOVINY: Bavíme se stále o americkém Budweiseru?
BOČEK: Ano.

LIDOVÉ NOVINY: Takže se dá říci, že je to kvalitní pivo?
BOČEK: Je otázka, co si představit pod pojmem kvalitní pivo. Můžete kvalitu posuzovat mikrobiologicky, že pivo vydrží. Analyticky, že dodržujete správné postupy. Ale k tomu se spotřebitel nedostane. Ten má jen možnost ochutnat. A spotřebitel neříká, zda je pivo kvalitní nebo nekvalitní, posuzuje v rovině chutná/nechutná.

Americký Budweiser vznikl v St. Luis, což je zeměpisně na úrovni Sicílie, a tam nepotřebují žádný jakoby těžký nápoj. Ten vyžadují spotřebitelé víc na sever. Takže pro nás Středoevropany není americký Budweiser dobré pivo, nemá takovou pitelnost, podává se nejlépe z ledového kyblíku, zatímco naše piva o teplotě kolem sedmi až deseti stupňů. Zkrátka jsou to dva úplně rozdílné světy.

LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte americký Budweiser vy sám?
BOČEK: Má čistou vůni, čistou chuť, je to pivo s nízkou plností, s vysokým obsahem kysličníku uhličitého, takže má vysoký říz, ale pro mne jako Středoevropana nevyvolává chuť k dalšími napití.

LIDOVÉ NOVINY: Oceňuji, že umíte pochválit konkurenci, je-li v čem. To není v byznysu běžné.
BOČEK: K tomu člověk potřebuje nadhled, ale je to individuální. Důležité je umět rozlišit, pro jakou příležitost se daný výrobek hodí. Když zůstanu u těch nápojů, to je hodně emotivní záležitost. Jíst a pít se bude pořád. Je jen otázka co. Když si člověk dokáže udržet nadhled, řekne si – dobře, tohle je jiné pivo. Pokud jde o nějakou IPA (india pale ale) nebo anglický ale nebo nějaké pivo v americké hospodě, je dobré se vžít do role tamního spotřebitele. Pokud mu to chutná, tak je vše v pořádku. To je takový spotřebitelský pohled.

LIDOVÉ NOVINY: Co když se na pivo podíváte spíš z odborného hlediska?
BOČEK: Pak je důležité posuzovat, zda je chuťově a na vůni čisté. Podle toho poznáte, jaký proces probíhal v pivovaru. Důležité také je, že pivo by mělo pobízet k dalšímu napití. Tahle věc funguje v podvědomí mozku a těžko se to exaktně změří.

LIDOVÉ NOVINY: Pitelnost je ale subjektivní parametr. Pivovarský výzkumný ústav na to dělá rozsáhlé studie, ale pitelnost prostě nezměříte...
BOČEK: Máte pravdu. Pitelnost změříte jedině podle toho, kolik piv vypijete. Ale vážně. Změřit to opravdu nejde. Je to reakce podvědomí.

LIDOVÉ NOVINY: Není to spíš marketingový tah ve prospěch českých piv? Tvrdí se totiž, že ta mají pitelnost největší.
BOČEK: Určitě ne. Pitelností se zabývají i jinde ve světě. Ať je to Evropská pivovarnická konvence, nebo Světová pivovarnická asociace, tak jedním z jejich klíčových úkolů je nastavit pitelnost piva. A protože pivo je také byznys, tak se střetávají dvě věci: jednak představa sládka, jak by to jeho konkrétní pivo mělo chutnat, a druhá věc jsou čísla ekonomiky a nákladů na výrobu.

LIDOVÉ NOVINY: Což leckdy nejde dohromady.
BOČEK: Jednoznačně. A jakmile někdo začne říkat, podívejte, je zbytečné dávat do výroby kvalitní, a tudíž drahé suroviny, použijeme něco lacinějšího a také zkrátíme výrobu, „oni“ to stejně vypijou a nikdo nic nepozná, tak se potom dostanete do bodu, kde se to zlomí. A spotřebitel to pozná. V tu chvíli nastane problém, způsobený ořezáváním nákladů. A začne se náhle a urychleně bádat. Kdo to odnese? Výrobáci. Ekonomové se přestanou hlásit k tomu, že oni tlačili na úspory. A celá technologická veřejnost najednou začne bádat, jak to udělat, aby se pivu vrátila pitelnost.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to spotřebitel pozná?
BOČEK: Tak, že sedí, pije, najednou mu v podvědomí zazvoní a uvědomí si, že druhé pivo už nechce. To nezměříte, ale ono to tak funguje. Když vám naopak pivo umožní přejít po prvním napití do takové pochutnávací fáze, je to ideální. Je to jako s chlebem – dobrého piva se člověk nepřepije.

LIDOVÉ NOVINY: Nenapadlo vás krátit si čas léčby a rehabilitace psaním knížky o pivu a výrobě dalších nápojů?
BOČEK: Já jsem činorodý člověk, na psaní knížky bych neměl čas.

LIDOVÉ NOVINY: Opravdu? Co děláte, když už neřídíte Budvar?
BOČEK: Můj den je jednoduchý. Nejdřív se ráno podívám do světa prostřednictvím internetu, pak si čtu knížky v němčině a angličtině, abych se udržoval jazykově v kondici, pak sportuju, pak je oběd, pak si dám šlofíka a začnu plnit domácí úkoly, které mi doporučí manželka. Ale trochu víc vážně – jsem ve fázi, kdy člověk vypadne z dlouholetého pracovního vytížení po tom čtvrtstoletí v čele podniku. Zároveň si uvědomuju, že není lehké si najít program na celých 365 dní v roce. Zvlášť když nikdo nevíme, kolik těch roků ještě máme k dispozici.

Jiří Boček (59)
●Má za sebou studium pivovarnictví na učňáku, střední a pak i vysoké škole – pražské VŠCHT.
●Hned po studiu a vojně nastoupil v roce 1983 do Budvaru.
●Vystřídal pozice od technologa k podsládkovi, což je po sládkovi v podstatě druhá nejdůležitější funkce v pivovaru. Chtěl pivo vařit, jenže to se mu splnilo jen na osm let.
●V roce 1991 byl jmenován ředitelem podniku.

Národní podnik Budějovický Budvar
Rok 2015
●Uvařil 1,6 milionu hektolitrů piva. Nejvíc za 120 let existence pivovaru a meziroční nárůst o deset procent.
●898 tisíc hektolitrů je objem exportu (rekord), vývoz tvoří 56 procent celkové výroby.
●Utržil 2,47 miliardy korun, meziroční nárůst 5,6 procenta.
●Vydělal 350 milionů korun hrubého, meziroční nárůst 13,8 procenta.
●Vyváží pivo do 76 zemí světa – v roce 1991, v době Bočkova jmenování ředitelem, vyvážel do 18 zemí.

Jak šel čas v Budvaru
Produkce (hektolitrů)
1896*: 35 223
1989: 437 384
2015: 1 601 938
*) první celý rok fungování pivovaru (tehdy jako Český akciový pivovar)

Tržby (miliardy korun)
2011: 2,03
2012: 2,1
2013: 2,2
2014: 2,34
2015: 2,47

Zisk před zdaněním (miliony korun)
2011: 239,7
2012: 222,6
2013: 325,8
2014: 307,4
2015: 349,8

Celková produkce piva (miliony hektolitrů)
2011: 1,32
2012: 1,34
2013: 1,42
2014: 1,46
2015: 1,6

Holiday World a pivovar na lodi s pivy s názvy lodí čs. lodní flotily

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:První zprávyLoď

Co mají společného dvě tak odlišné zprávy, jako je mezinárodní veletrh cestovního ruchu Holiday World s pivovarem a ještě k tomu na lodi? Kupodivu poměrně dost.

Návštěvníci vstupního pavilonu s regionální turistikou tu totiž mohli skutečně ochutnat pivo, které doopravdy vaří v Praze na Vltavě. Navíc mají výrobky tohoto zajímavého a v Evropě unikátního pivovaru názvy po lodích bývalé československé námořní společnosti, když ještě existovala….

"Loď jsme přivezli z Hamburku. Původně se jmenovala Classic Queen," říká majitel a realizátor, Vojtěch Ryvola.

"Je to jedna z dvanácti lodí typu Moskva, které byly postavené pro bývalé NDR a jezdily po Berlínských jezerech. Potom, kdy je chtěli prodat do šrotu, část z nich Češi odkoupili a opravili. My máme vlastně čtvrtou loď tohoto typu, která se k nám dostala. Je z roku 1962. Má dva motory o výkonu 338 koní. Před prodejem sloužila pro okružní jízdy Hamburkem a pro tzv. párty cesty. Na jednom koncertu se prý na ní sešlo téměř 600 lidí. My jsme ji zachránili před sešrotováním, a přivezli ji v lednu minulého roku. Loď jsme v Děčíně kompletně zrekonstruovali. Práce na ní trvaly až do ledna tohoto roku."

Vlastník plavidla, Vojtěch Ryvola, původně postavil Děčínské obchodní centrum s pivovarem a pivovarskou restaurací. Převzal původní receptury od pivovaru, který v Děčíně působil od 19. stol. a obnovil tradici výroby piva v tomto městě. Následně podnik prodal a finance vložil do lodi.

"V současné době máme jedinou loď minimálně ve Střední Evropě, která má na palubě vlastní pivovar," tvrdí Stanislav Dvořák, další z přítomných u originálního výčepu, vyrobeného ze staré renovované dodávky.

"Tedy můžeme vařit přímo na lodi za provozu vlastní pivo. Víme snad jen o jednom pivovaru v Bratislavě, ale ten je postavený na pontonu, takže není schopný samostatně plout, což ho v očích nás od vody, trochu hendikepuje. My jsme jediná loď s vlastními motory, která je schopná plout, přestože to znamená spoustu starostí okolo. Například s dopravou surovin, skladováním, oddělenými prostory pro motory a palivo a mnohých dalších."

Loď je na rozdíl od mnohých restaurací na pevnině kupodivu prostorná. Její plná kapacita je 260 míst, tedy 80 míst v pivnici, 90 míst v restauraci na hlavní palubě a zhruba 90 míst na tzv. terase. Mají vlastní moderní kuchyň a jen do její výbavy dali pět milionů. Vaří především české speciality samozřejmě založené na pivě a pivovarnických produktech.

"Rád bych upozornil na fakt, že jsme otevřeli před pouhými čtyřmi dny, ale před tím jsme už stačili udělat něco jako zátěžový test, kdy jsme dokázali za pomoci další menší lodi připravit raut pro 360 lidí včetně nápojů," tvrdí Stanislav Dvořák. Mimochodem, pivoloď kotví na náplavce na Dvořákově nábřeží přímo pod Štefánikovým mostem. Jinak řečeno po lodnicku, jsou na stání pro kotvení číslo 18.

Zdejší varna je schopná uvařit na jednu várku 500 litrů piva, ale protože dělají denně dvě várky, tak denní výstav vychází na tisíc litrů. Zdejší piva pojmenovali podle názvů historických lodí.

"Vaříme desítku Legii, dvanáctku ležák Republiku a třináctku černý ležák Monarchii," dodává Vojtěch Ryvola.

"S jedinou výjimkou. Máme připravený speciální ležák typu porter s názvem Titanik, kdy várka obsahovala 34 % sladu, což po 8 až 12 měsících ležení bude asi nejsilnější pivo v Čechách. Samozřejmě, pokud do té doby neuvaří někdo něco jiného. Piva jsme pojmenovali podle lodí československé lodní flotily, tedy když ještě existovala. Proto názvy jako Legie, Monarchie, Republika apod. Rádi bychom tímto počinem alespoň připomněli dobu, kdy i my, Češi, jsme s vlastní flotilou křižovali oceány, a také obohatili Prahu o další unikát."

Už žádné levné pivo z plastu. Ruský boj s alkoholismem trápí světové pivovary

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Aktuálně.czAutor:Jana Kohoutová

Rusové omezují konzumaci piva a světoví výrobci počítají ztráty. V minulých letech výrazně klesl i český export piva do Ruska. Od ledna tam začal platit zákaz dovozu i produkce piva do plastových lahví s objemem větším než půl druhého litru. Od července Duma chystá rozšíření na veškeré pivo v plastu.

Spotřeba piva v Rusku klesá. Útlum zažívají snad všichni dovozci i domácí producenti.

Množství piva, které prodala společnost Heineken v Rusku v roce 2016, kleslo o dvoucifernou částku. "Máme za sebou pár těžkých let. Ruský trh jde dolů," okomentoval situaci generální ředitel Heinekenu Jean-Francois van Boxmeer.

Společnost proto svoji činnost v Rusku omezuje a hodlá se soustředit na více perspektivní trhy, mezi něž se řadí například Brazílie, Jihoafrická republika, Mexiko nebo třeba i Velká Británie a Vietnam.

Společnost Karlsberg odhaduje, že v následujícím roce klesne spotřeba piva na ruském trhu zhruba o pět procent. Pro Karlsberg, který generuje 16 procent ze svých zisků právě v Rusku, je to zvlášť nepříjemná situace. Generální ředitel společnosti Cees't Hart však současný vývoj sleduje s určitou nadějí. "V minulých letech se jednalo o vyšší, dvouciferná čísla," říká.

Zákaz plastů
Za poklesem konzumace piva v Rusku stojí rovnou několik faktorů. Velkou měrou přispívá hospodářská krize, díky níž ztrácí na síle rubl. Vedle toho sílí snahy vlády bojovat s nadměrnou konzumací alkoholu v zemi. Ta nejen zvýšila daně z alkoholu, ale zakázala i veškeré reklamy na něj.

Od začátku ledna navíc platí zákaz dovážet a vyrábět pivo do plastových lahví s objemem větším než jeden a půl litru. Vláda rovněž chystá rozšíření na veškeré pivo v plastu. Pokud se tak stane, dostane se pravděpodobně řada producentů do svízelné situace. Podle CNN, která se odvolává na ruskou pivovarnickou asociaci, se 42 procent spotřebovaného piva prodává právě v plastu.

Kritici opatření se ovšem domnívají, že zákaz plastů pouze Rusy přinutí ke konzumaci jiného druhu alkoholu - například levné vodky. Ruský tisk rovněž zmiňuje, že zákaz nepochybně přispěje k rozšíření ilegálního obchodu s pivem.

Český export klesá
Česká část pivovaru Heineken, která patří k největším vývozcům piva z Česka do Ruska, jde ale proti proudu. Loni export do Ruska zvýšila meziročně dvojnásobně na 40 tisíc hektolitrů. Problémy s plastovými obaly se jí netýkají.

"Do Ruska dovážíme lahve, plechovky a sudové pivo, jejichž objemy jsou velmi vyrovnané," říká Jana Austová Picardová, PR manažerka společnosti Heineken. Nejúspěšnějším českým pivem této značky v Rusku jsou Krušovice, které tam firma prodává jako prémiovou značku.

Jinak ale platí, že i český export do Ruska v posledních letech cítí tamní problémy. Podle statistiky české celní správy v roce 2008 české pivovary do Ruska vyvezly na 300 tisíc hektolitrů, ale v roce 2015 to bylo už jen 120 tisíc. Za rok 2016 ještě data nejsou, ale ke zvýšení vývozu zřejmě nedošlo.

"Celkový export podle předběžných čísel loni opět vzrostl, ale nemyslím, že se to týká i Ruska. Situace je tam, zejména z pohledu vysoké ceny dovážených piv, stále složitá," řekla Lidovým novinám výkonná ředitelka svazu Martina Ferencová.

Pivní korbel přilákal stovky lidí. Předčíme i Octoberfest, vtipkoval starosta

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Znojemský deníkAutor:Dalibor Krutiš

Piva od patnácti místních sládků ochutnali v pátek večer hosté Pivního korbelu 2017 v hodonickém kulturním domě. A přišlo jich více než pět set.


Pivní korbel přilákal stovky lidí. Předčíme i Octoberfest, vtipkoval starosta

Hodonice /VIDEO/ – Piva od patnácti místních sládků ochutnali v pátek večer hosté Pivního korbelu 2017 v hodonickém kulturním domě. A přišlo jich více než pět set.
dnes 06:36
SDÍLEJ:
Fotogalerie
17 fotografií
Na pátý roční Pivního korbelu přišlo do hodonického kulturního domu více než pět stovek lidí. Sál byl plný, pivo teklo proudem.
Na pátý roční Pivního korbelu přišlo do hodonického kulturního domu více než pět stovek lidí. Sál byl plný, pivo teklo proudem.
Na pátý roční Pivního korbelu přišlo do hodonického kulturního domu více než pět stovek lidí. Sál byl plný, pivo teklo proudem.
Na pátý roční Pivního korbelu přišlo do hodonického kulturního domu více než pět stovek lidí. Sál byl plný, pivo teklo proudem.
Na pátý roční Pivního korbelu přišlo do hodonického kulturního domu více než pět stovek lidí. Sál byl plný, pivo teklo proudem.

Na pátý roční Pivního korbelu přišlo do hodonického kulturního domu více než pět stovek lidí. Sál byl plný, pivo teklo proudem.Foto: DENÍK/Dalibor Krutiš

Sál praskal ve švech. „Jestli to takhle půjde dál, pak asi předčíme i bavorský Octoberfest," zažertoval starosta Hodonic Pavel Houšť.

Bavili se milovníci piva, ale také třeba ředitel znojemského pivovaru Miroslav Harašta či ředitel vinařského podniku Znovín Znojmo Pavel Vajčner. „Významným zpestřením byla stejně jako loni účast Znojemského městského pivovaru, který si pro návštěvníky připravil degustaci dvou speciálů," informoval předseda místního TJ Rostislav Lattner.

V Brně vyroste nové nákupní centrum, práci dostane 160 lidí. Součástí bude i pivovar

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Hospodářské novinyAutor:Adam Váchal

● Do roku 2019 by v Brně mohlo stát nové nákupní centrum Kaskády.
● Developer chce vedle centra postavit malý pivovar, který bude ročně produkovat až 20 tisíc hektolitrů piva.
● Projekt je zatím na začátku. Developer potřebuje před zahájením výstavby získat všechna potřebná povolení. Obyvatelé na místě již v minulosti proti výstavbě protestovali.

Na území městské části Brno-Ivanovice vyroste do dvou let nové obchodní centrum Kaskády. Stát bude nedaleko prodejny Bauhaus, proti jejíž výstavbě v minulosti protestovali tamní obyvatelé. Pozemky, na kterých nákupní středisko vznikne, vlastní realitní společnosti M.S. Ivanovická a Moravská stavební – Invest, která v posledních letech v moravské metropoli postavila několik developerských projektů.

Zda se developerovi podaří stavbu dokončit do roku 2019, zatím není jasné. Úřady na projekt dosud nevydaly územní rozhodnutí ani stavební povolení. Pokud by se v rámci stavebního řízení proti projektu někdo odvolal, mohlo by to výstavbu zbrzdit. Jeden z pozemků, na kterých se má stavět, navíc dosud vlastní město.

Samotné nákupní středisko bude tvořit retail park s dosud neupřesněným počtem obchodů a dalších prostor pro služby. Celkem by podle dokumentace EIA, která zkoumá vliv stavby na životní prostředí, měla nákupní část zaměstnat přibližně 135 lidí. Dalších 25 pracovních míst vznikne díky minipivovaru, který je také součástí projektu.

Podle dosavadních odhadů bude pivovar ročně produkovat až 20 tisíc hektolitrů piva. Jeho součástí bude nová restaurace s terasou pro 150 lidí. Před areálem vznikne parkoviště pro více než tři sta automobilů.

V Brně se v současné době chystá hned několik velkých developerských projektů. Další obchodní dům by mohl vzniknout do dvou let v městské části Královo Pole, kde jej chce vybudovat společnost Imos development, která za posledních deset let v Česku a na Slovensku vybudovala či zmodernizovala přibližně dvacítku nákupních středisek. Společnost nyní jedná s radnicí městské části o tom, zda projekt nepřepracovat a namísto nákupního střediska na místě nepostavit bytový projekt. Rezidenční čtvrť pro stovky lidí plánuje Imos postavit také v brněnských Černovicích.

Novou čtvrť v Brně postaví také skupina Unimex Group Jiřího Šimáněho a Jaromíra Šmejkala. Konkrétně má připravený projekt výstavby 650 bytů v Chrlicích. Developerská společnost Trikaya pravděpodobně již příští rok zahájí přestavbu bývalé továrny Ergon, kde vytvoří novou rezidenční čtvrť. Skupina CPI Radovana Vítka pro změnu plánuje proměnit v novou čtvrť bývalou brněnskou zbrojovku.

Výstavba nových projektů v Brně v současné době vázne kvůli stávajícímu územnímu plánu. Ten je již zastaralý a město je pozadu s přípravou nového plánu, který by měl do budoucna nastavit jasná pravidla pro výstavbu na území moravské metropole.

Světový unikát z Karpentné, aneb když se pivo vaří jen tak pro radost

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaKarpetná

Rozvoj malých pivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a nezadržitelně se blíží ke čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT je pravidelně mapuje prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude i v roce 2017 pro čtenáře objevnou cestou za poznáním tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Podhorské obce a vesničky v Beskydech jsou malebné už ze samé podstaty. Život si tam o něco více tyká s přírodou, a byť někdy může působit hodně ospalým dojmem, pro lidi z uspěchaných měst je kolikrát jen vidina víkendu stráveného kdekoli v horách velmi lákavá.

Jedním z takových míst je i Karpentná ležící v kopcích u Třince. Je to okrajová městská část s přibližně sedmi stovkami obyvatel, která svoji malebnost povýšila o pivní požitkářství. Uprostřed tamního „komplexu“ čtyř socialistických bytovek totiž už od roku 2008 sídlí malý pivovárek.

Situovaný je jak jinak než ve staré uhelné kotelně, která po rekonstrukci skýtala volné prostory. Nakonec v nich vznikl pivovarský unikát dost možná světového významu.

Varný kotel „jede“ na peletky
„Náš pivovárek jsme stvořili na základě kontaktů na minipivovar v Hukvaldech, který byl jeden z prvních v celém kraji. Unikát, a to možná evropský a světový, je naše varna, která má kotel na peletky. Nebyla tady totiž přípojka plynu a vaření elektřinou by vycházelo poměrně draze,“ říká náš průvodce Ondřej Husar.

Do budování pivovaru se pustil spolu s kolegy z topenářské branže, které se řadu let profesně věnují. I proto oslovili odbornou firmu z Valašského Meziříčí, která vyrábí nejrůznější typy kotlů, s dotazem, zda by jim nepostavila prototyp do varny.

„Udělali prototyp s hořákem z klasického kotle s tím, že objem jsme spočítali na zhruba 250 litrů piva na jednu várku. Kotel byl hotový za dva měsíce, ale museli ještě objednat speciální švédskou ocel, aby to vydrželo tlak, který vzniká při vaření. Je to jediný prototyp. Nevím o nikom jiném, kdo by vařil pivo na peletkách,“ usmívá se zakladatel minipivovaru, který je jinak vybaven zcela standardně, tedy včetně scezovací, vystírací a pomocné nádoby, spilky a ležáckého sklepa.

Lokální výroba piva v Karpentné má však ještě jedno specifikum, které bylo třeba vzhledem k varnému procesu zohlednit. „Nainstalovali jsme také úpravnu vody, protože jsme zjistili, že je tady vysoký obsah chloru, což škodilo kvasnicím,“ upřesňuje pivní nadšenec.

Investice pro radost
Jelikož se při prvotních plánech nechali inspirovat pivovarníky z Hukvald, kteří patří mezi samorostlé průkopníky regionální scény, zahajovali výrobu i s ryze podnikatelskými ambicemi. O něco tvrdším oříškem než čekali, se však ukázalo být zajištění pravidelných odběratelů, které potřebuje každý pivovar bez vlastní restaurace či pivnice.

„Na rozdíl od Hukvald jsme bohužel neměli zavedenou hospodu, což hraje při návratnosti investice velkou roli. Časem jsme celou filozofii pojali tak, že máme náš pivovar jako investici pro radost. Svoje zákazníky má hlavně přes léto, kdy si lidé berou soudky na víkendové akce. My jsme zase rádi, že máme vlastní pivo, na které můžeme pozvat naše partnery a spolupracovníky,“ vysvětluje Husar.

Přesto však do pivovaru ještě jednou výrazně investovali. V kotelně zprovoznili malou pivovarskou restauraci, kterou pronajímají. Na čepované pivo si tak mohou zajít nejen místní z Karpentné, ale taky turisté, rekreanti či „pivní skauti“.

„Větší ambice nemáme. Vaříme dvanáctku světlou a čtrnáctku polotmavou, v létě pak něco pro cyklisty, tedy slabší pivo s ovocnou příchutí. Hlavně chceme, aby dobře fungovala restaurace, kde jsme investovali i do nové kuchyně,“ podotýká zástupce pivovárku, který původně vstoupil na trh se značkou „Třinecké kvasnicové pivo“.

Teď už se ale drží lokálního označení „Minipivovar Karpentná“, kterému naprosto vyhovuje stávající výroba s ročním výstavem kolem 500 hektolitrů. Dobývání hospod přenechává jiným.

„Myslím si, že jediným fenoménem je tady v kraji pivovar Koníček, kterému se podařilo dostat do hospod, aniž by dělal nějaký velký marketing. Vaří pivo, které hospody chtějí mít. My jsme to v okolí svého času také zkoušeli, ale nebylo to ono. Málokde se chtějí a umí o čerstvé pivo postarat,“ hodnotí Husar situaci v oboru.

Na závěr se nabízí otázka, zda se jejich unikátní kotel nestal inspirací pro další malé výrobce? „Tak to zatím není. Kdo tomu rozumí, uznale pokývá hlavou, ale samotného mě překvapilo, že výrobce neprodal ani jeden další kotel. Je to stále jediný prototyp,“ dodává náš průvodce dnešním 33. dílem seriálu Pivní mapa.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Minipivovar Karpentná
Místo: Karpentná 152, Třinec
Druhy piv: vaří spodně kvašená nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, celoročně je to světlý ležák 12° a polotmavý ležák 14°, přes letní sezónu je v nabídce i „cyklistické pivo“ s ovocnou příchutí
Stáčení a prodej: v pivovaru standardně plní hlavně 5 a 15 litrové sudy a také 1,5 litrové pet lahve
Výstav: přibližně 500 hektolitrů za rok

Jsme trochu ješitní patrioti

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:5 plus 2Autor:Jaroslav PešiceKytín

Sto deset let poté, co se ve vísce pod Brdy usadil jeho praděda, položil Michal Pomahač v Kytíně základní kámen vlastního minipivovaru. Čtvrtou únorovou sobotu ho slavnostně otevře veřejnosti.

Kdy ve vás uzrála myšlenka postavit vlastní pivovar?
je to asi osm let. V době, kdy mně přestala chutnat nabízená piva, protože se výrazně pozměnila. Velké pivovary začaly intenzifikovat výrobu a měnit chutě. Z piva se stal průmyslový produkt, stejně jako z průmyslově vyráběných špekáčků a dalších podobných věcí. To se mi jako pivařovi nelíbí.

Kdy se v Kytíně se stavbou začalo?
Poprvé se tady koplo 4.dubna 2014. To jsme měli slavnosti pokládání základního kamene.

Takže jste si tím splnil svůj sen?
Částečně, protože součástí projektu je přeměna části tohoto areálu na muzeum historických vozidel. Ale na tom se ještě musí pracovat. Při shánění autentických materiálů - starých cihel a trámů - jasem narazil na člověka, kterému patřila skuhrovská sladovna. A právě náš přední štít je připomínkou štítu této stavby pocházející z roku 1852. Ve Skuhrově je tak trochu odsouzená k zániku.

Co na tom místě v Kytíně stálo?
Býval tu největší statek ve vsi, jenže ho za komunistů využíval Státní statek a budovy byly zralé na likvidaci. Já jsem to koupil v roce 1992, kdy tu starostoval můj táta. Nechtěl, aby na návsi byla taková ošklivost, a přesvědčil mě, abych tu začal podnikat. Bohužel už se kytínského piva nedočkal. Proto jsem měl z našeho prvního varu jen poloviční radost.

Kam až sahají kytínské kořeny vašich předků?
Můj děda se narodil roku 1879 nedaleko Kytína a přiženil se do něj v roce 1904. Byl zedník a v roce 1915 zahynul v první světové válce.

Pivovar tedy bude rodinný?
Určitě. Sládkem je můj švagr. Je vyučený pivovarský v Plzni a kdysi pracoval ve Staropramenu.

Takže v tomto směru jste bez starostí...
To úplně ne, protože technologie v malém pivovaru je jiná než ve velkém. Jsou tam trošku jiné postupy a způsoby vaření. My tady máme moderní technologii, která plně respektuje klasické způsoby vaření, kvašení a ležení piva. Umožňuje nám přesněji řídit a zaznamenávat všechny údaje, jak se pivo vyrábělo, aby byla várka reprodukovatelná.

Je tu něco, co jinde nemají?
Máme ve varně vířivou káď na to, aby si pivo po chmelovaru odpočinulo, aby se odloučily pevné částice a nedostaly se do spilky. Malé pivovary většinou používají scezovací káď. My to máme zvlášť, neboť to má lepší účinnost a je to tradičnější.

A jakou máte spilku a sklep?
Spilku a sklep máme v patře. To je rarita. Máme otevřené kvašení, pivo kvasí asi osm dnů a podle pěny dobrý sládek pozná, v jaké fázi je. Pro laika je to hrozně zajímavé, proto máme na vnitřním schodišti okno, odkud se lze na kádě podívat.

Proč je sklep umístěn v patře?
Otevřené kvašení je z bakteriálního hlediska velmi rizikové a já si nebyl jistý, že ve sklepních prostorech bychom dokázali udržet absolutní čistotu. Čtyři roky jsem jezdil po různých pivovarech a zkoumal detaily. Všechny naše nádoby - jak spilka, tak ležácký tank - mají své duplikační chlazení. Různé druhy kvašení totiž vyžadují různé teploty.

Jaká piva vaříte?
Slíbili jsme lidem v okolí, že budeme dělat dobrou světlou desítku. Dále budeme mít na čepu naši polotmavou jedenáctku a tmavou dvanáctku. Na slavnostní otevření budeme mít i svůj svrchně kvašený speciál typu ALE. To bude speciální prémiová várka.

Jaké suroviny používáte? Čím se chcete odlišit od jiných?
Chceme, aby naše piva měla chmelovou chuť a byla výrazná. Používáme české slady i chmely, jako třeba poloraný červeňák či harmonie a kvasnice, které nám umožňují kvasit v otevřených spilkách. Máme také dobrou kytínskou vodu. Je lehce zásaditá, má 7,5 pH a přirozený obsah minerálů.

Otevíráte 25.února, ale už jste tady měli první návštěvníky...
Nechtěli jsme pivovar ukazovat před dokončením a bez vlastního piva, ale lidé už tolik chtěli informace a tlačili nás, tak jsme v půlce ledna svolili a udělali den otevřených dveří. Dopoledne přišlo návštěvníků až moc - více než dvě stovky.

Jak se vaše pivo bude jmenovat?
Jsme trochu ješitní patrioti, chceme mít Kytín v názvu, takže to bude kytínské pivo.

Nebojíte se konkurence?
Proč? Lidé oceňují všechny malé pivovary, které se snaží vařit dobré pivo a podaří se jim to. Když se jim to nepovede, ocenění se nedočkají.

Zůstanete minipivovarem?
Tím budeme ze zákona vždy, protože budeme mít výstav do 10 000 hektolitrů ročně. Máme desetihektolitrovou varnu, takže by výstav mohl být okolo 1 000 hektolitrů, a pokud bude naše pivo chutnat, tak budeme moci jít trochu nahoru. V přidání tanků na ležení by také nebyl problém, místo na ně máme, ale nechceme jít cestou intenzifikace. Chceme, aby pivo dlouho leželo, tak jak má.

K pivovaru patří výčep. Vy budete mít i restauraci. Jak bude velká?
V přízemí a na zahrádce bude po 60 místech a patro, Které bude určené především oslavám, má kapacitu 80míst.

Na co chcete hosty nalákat?
Vyjma dobrého piva sázíme na přípravu jídel a nápojů z místních surovin. Máme chladící box na staření masa. Okolí Kytína bylo bramborářským krajem, takže bych chtěl oživit staré kytínské recepty na bramborové pokrmy.

Jaké to budou?
Třeba zafrcanky, což je polévka s bramborami. Je vlastně podobná kulajdě s rozklepnutým tzv. ztraceným vejcem., která se nosila na pole a jedla se teplá i studená. Dělaly se tu také bramborové placky - i ty budeme nabízet.

Kytín je vstupním místem do Brd nejen pro pěší, ale i pro cykloturisty. Nepřipravíte pro ně speciální pivo?
Zcela jistě. Budeme vařit pivo s menším obsahem alkoholu. Je to moderní a uznávám, že zcela rozumný trend. Už na něj vymýšlíme recepturu a nabízet bychom chtěli od května.

Pivní velmoc? Česká firma musí vysvětlovat, že Plzeň není z Německa

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:BussinesInfo.czAutor:Dalibor Dostál

Společnost B.G.M. Export vyváží do zemí třetího světa technologie pro nápojářský a potravinářský průmysl včetně pivovarů. Pustila se i do sektoru zemědělských strojů, kde mají čeští výrobci co nabídnout.

Jen málokterá jistota je pro obyvatele České republiky tak neotřesitelná, jako to, že svět vnímá naši zemi jako pivní velmoc. Jenže realita je trochu jiná. Své o tom ví pražská společnost B.G.M. Export, která do celého světa vyváží i technologie pro pivovary a minipivovary.

Představení Česka jako tradiční bašty piva vývozu pomáhá méně, než by většina tuzemských štamgastů očekávala. „Navíc trochu paradoxně většinou až poté, co klientovi vysvětlíme, že plzeňský typ piva dali světu čeští sládkové a začali ho vařit v českém městě Plzeň. V zemích, kam směřujeme své exportní úsilí, všichni plzeňský typ piva dobře znají, ale až na nepatrné výjimky jeho vznik připisují Němcům,“ vysvětluje Dagmar Červinková, obchodní ředitelka B.G.M. Export.

Také stát, kde Češi postavili už třetí velký pivovar, by většina místních znalců zlatavého moku asi tipovala jen výjimečně. Jde o africkou Etiopii. „Je to dáno rostoucím počtem obyvatel, který se blíží 100 milionům, i faktem, že i přesto, že Etiopie stále patří k nejchudším zemím světa, kupní síla obyvatelstva přece jen roste. A stále více lidí si může dovolit koupit na trhu průmyslově vyrobené pivo,“ popisuje Dagmar Červinková.

Etiopie dohání Keňu
A pivovarům se tam zřejmě bude dobře dařit i do budoucna. „Bezprostředním cílem Etiopanů je dosáhnout v průměrné spotřebě piva na hlavu úrovně Keni. Zatímco v Etiopii je to momentálně kolem 7 litrů na hlavu, v Keni se uvádí 12 litrů. A to je reálně v Etiopii dosažitelné, pokud bude stačit výrobní kapacita,“ porovnává Dagmar Červinková.

V roce 2015 statistiky portálu Statista uváděly celkovou výrobu piva v Etiopii 6,8 milionů hektolitrů. Při dosažení spotřeby 12 litrů na hlavu by bylo potřeba vystavit 12 milionů hektolitrů, tedy téměř dvojnásobek kapacity roku 2015.

„V současné době je zvyšování výroby piva zajišťováno ponejvíce zahraničními investicemi nadnárodních pivovarnických skupin jako je například Heineken, Diagio, BGI nebo Bavaria. A to buď akvizicí pivovarů, které byly ve vlastnictví státu, nebo výstavbou nových pivovarů na zelené louce. Námi postavený pivovar Raya, za kterým jsou soukromí etiopští investoři, je spíše výjimkou,“ upozorňuje Dagmar Červinková.

Tento pivovar má výstav 600.000 hektolitrů za rok a v současnosti se jedná o zdvojnásobení kapacity. Pro českou společnost jde o velký úspěch. Vznikla totiž v roce 2010, což je pro kontraktaci a implementaci investičních celků relativně krátká doba. Za tento poměrně krátký čas se jí podařilo iniciovat a zajistit kontrakty již na dva pivovary s technologií na klíč.

Exotické země chuť piva neřeší
V exotických zemích přitom mají zákazníci na pivo jiné nároky, než v tuzemsku. „Zcela prozaicky se klienti v zemích, kde máme určitou zkušenost, spíše orientují na ekonomickou stránku výroby piva, takže chuťově jsou to průmyslová neutrální piva, pokud je možno je takto charakterizovat. Je nutno vidět, že země třetího světa, kam především vyvážíme, většinou nejsou vyloženě pivními znalci,“ připomíná Dagmar Červinková.

I na těchto trzích však existují výjimky. „Oba jmenovaní klienti si vyžádali opci výroby ležáku českého typu a očekávají, že si klientelu pro takové pivo, které bude sice dražší, ale chuťově lepší, najdou,“ zmiňuje Dagmar Červinková.

Prodat technologii pro pivovar do zahraničí přitom není otázka jedné schůzky. „Konkrétně na Raye B.G.M. a DIO Hradec Králové pracovalo od prvního kontaktu a nabídky tři roky, než byl podepsán kontrakt, další necelé dva roky pak trvala jeho implementace do spuštění výroby. Určitě nikdy nejde o měsíce, ale vždy o léta,“ popisuje obchodní ředitelka B.G.M. Export.

Samotná dodávka technologie je přitom zpravidla jen prvním krokem. Exportér pak pomáhá i s jejím spuštěním. „V naprosté většině případů, a to nejen u dodávek kompletních technologií, ale i investičních uzlů, technologických linek a i u jednotlivých strojů je nedílnou součástí kontraktů minimálně šéfmontáž, technická pomoc při uvedení do provozu, zaškolení obsluhy a údržby. Ale velmi často i poskytování know-how a případně zajištění technologické podpory v počátečních měsících provozu. Naše asistence při montáži a uvedení do provozu je ostatně nutnou podmínkou pro držení záruk,“ vysvětluje Dagmar Červinková.

Společnost B.G.M. Export se zaměřuje především na ty země, kde má dlouhodobě spolehlivé kontakty, dobrou znalost místního prostředí, ale které jsou zároveň z nějakého důvodu pro české výrobce komplikované nebo na nich tuzemské firmy nemají obchodní spojení. „Konkrétně jde o subsaharskou Afriku a Blízký a Střední Východ, ale například i Mongolsko,“ vypočítává Dagmar Červinková.

Jako exportní firma tak má dva okruhy zákazníků. Prvním jsou partneři v zahraničí a druhým tuzemští výrobci. „I pro ně musíme být atraktivní a umět jim nabídnout přidanou hodnotu. Ta je nejen v kontaktech a znalostech trhu, ale i v logistické podpoře, vystavování nabídkových kaucí u tendrů a eliminaci platebních rizik. Nakonec je pro každou obchodní transakci, a to obzvláště na exotičtějších trzích, nejdůležitější, lidově řečeno, ‚dostat peníze domů‘,“ konstatuje Dagmar Červinková.

Zemědělství a sklo
Kromě pivovarů společnost B.G.M. Export vyváží především technologie pro nápojářský a potravinářský průmysl a v poslední době se zaměřuje i na technologie pro zemědělskou výrobu. „V České republice jsou výrobci, kteří nabízí výrobky světové úrovně, a jsme přesvědčeni, že i za konkurenceschopnou cenu, jen se o nich neví,“ zdůrazňuje Dagmar Červinková.

I proto se firma rozhodla prosadit na trh v africké Keni posklizňové stroje JK-Machinery a rozhodla se pro dosažení tohoto cíle investovat i vlastní prostředky. Tento sortiment prodává také do asijských států.

„Na našich tradičních trzích, kde působíme opravdu velmi intenzivně, sledujeme poptávky i z jiných oborů. Pokud máme indikace serióznosti poptávky na jedné straně a najdeme spolehlivého českého výrobce, ochotného ke spolupráci, na straně druhé, pouštíme se i do netradičních komodit. V poslední době jsou to například zakázkově vyráběné elektrické motory českou firmou Exmont, které se podařilo začít prodávat do Etiopie,“ popisuje Dagmar Červinková.

V souvislosti s dodávkami technologií pro výrobu nápojů firma často zaznamenává také poptávky na sklárny. Ty se staly další komoditou, jíž se společnost v poslední době velmi intenzivně věnuje.

V zemích, na které se firma zaměřuje, musí vždy velmi pečlivě sledovat možná obchodní rizika. „Komerční a platební rizika v Africe i na Blízkém a Středním Východě a obecně v zemích třetího světa jsou větší a někdy podstatná a je nutné jim v co největší míře předcházet. Byť obchodní transakce s absolutně nulovým rizikem asi neexistuje nikde na světě,“ podotýká Dagmar Červinková.

O překvapení není nouze
„V případě Etiopie, kde jsou mé zkušenosti největší a sbírám je už téměř 30 let v oboru investičních celků, ale i jednotlivých strojů, mohu konstatovat, že když už si myslím, že mne nic nepřekvapí, tak opak je pravdou. Zatím se však podařilo vždy najít řešení bez finančních ztrát,“ popisuje obchodní ředitelka. „Na druhé straně je Etiopie pro mne jedním z nejbezpečnějších teritorií z hlediska osobní bezpečnosti,“ zdůrazňuje Dagmar Červinková.

Pro českou firmu přitom není jednoduché na mezinárodních trzích konkurovat společnostem z velkých zemí. „Firmy z Číny, Turecka, Indie, Brazílie například zcela určitě mají větší exportní podporu od svých vlád a finančních institucí, těžko se můžeme srovnávat se státní podporou velkých evropských ekonomik, které disponují podstatně většími rozpočty na podporu exportu,“ zmiňuje Dagmar Červinková. „Ale s velkým potěšením a uznáním zaznamenáváme rostoucí podporu v ekonomické diplomacii,“ uzavírá obchodní ředitelka.

Návštěvníci pražského veletrhu si pochutnávají na benešovském pivu

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:České nápojeFerdinand

Benešovský pivovar Ferdinand se prezentuje na veletrhu TOP GASTRO & HOTEL 2017. Jedenáctý ročník veletrhu gastronomie a zařízení pro hotely a restaurace probíhá ve dnech 16. až 19. února na Výstavišti v Praze - Holešovicích.

Tento gastronomický veletrh je v České republice jednou z nejvýznamnějších akcí ve svém oboru. Za poslední roky zaznamenal nárůst zájmu. Loni se ho účastnilo téměř 190 vystavovatelů z devatenácti států a výstavu navštívilo téměř 40 tisíc lidí. Pivovar Ferdinand se na veletrhu představuje po páté a najdete ho v levém křídle Průmyslového paláce v sekci DRINK & DELICACIES ZÓNA. „Na veletrhu nabízíme návštěvníkům čepovaný světlý ležák Max jedenáct a oblíbený třináctistupňový speciál Sedm kulí. Dále bude možné zakoupit dárkové balení lahvových piv,“ říká výrobní ředitel pivovaru Jaroslav Lebeda.

Otevírací doba veletrhu je od 9.30 do 18 hodin a na každý den je připraven doprovodný program od mistrů kávy po ukázky profesionálních barmanů. Zajímavostí je i malá škola carvingu, tedy vyřezávání z ovoce a zeleniny, kterou vede vítěz světové kuchařské olympiády Luděk a lektor Procházka z Benešova.

Pivovar Ferdinand Benešov se během roku účastní několika veletrhů převážně v Praze, například zářijový FOR GASTRO & HOTEL, ale i v Českých Budějovicích.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.07.2017 15:405.244/5.244