Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Jak se na designérské soutěže dívají v Pilsner Urquell?

Publikováno:před 17 dnyZdroj:CzechDesign.czAutor:Veronika PařízkováPrazdroj

Jaké zkušenosti má s designérskými a uměleckými soutěžemi tradiční český pivovar Pislner Urquell? Povídali jsme si s manažerem zančky Pilsner Urquell Stanislavem Pekárkem o tom, jak taková spolupráce funguje a na úspěšné realizace.

V rámci oslav k 175. výročí jste se rozhodli oslovit umělce, designéry a návrháře, aby ztvárnili své vlastní pojetí české pivní kultury. Proč jste se rozhodli oslovit tak široké spektrum tvůrců a nesoustředili jste se jen na konkrétní obor?
Přišlo nám škoda stavět limity formátem umění. Každý vidí a vnímá českou pivní kulturu jinak a nemusí být vždy jen namalovaná na papíře nebo vymodelovaná z určitého materiálu. Limity jsou v podstatě bariéry, které nás omezují, proč je tedy nastavovat. Kdyby se před 175 lety limity řídil sládek Josef Groll, nikdy by nevzniklo plzeňské pivo, takové, jak ho známe dnes, které se svou chutí proslavilo po celém světě a stalo se inspirací celé jedné pivní kategorie.

Značka už v minulosti s mladými designéry pracovala. Jaké s nimi máte zkušenosti? Jaké výhody a nevýhody pro Vás z této spolupráce plynou?
Mně osobně se líbí synergie, která vzniká při takovéto spolupráci. Skvělé je, když obě strany předají to nejlepší ze sebe a najdou společnou cestu. To se nám krásně podařilo například v roce 2015, když jsme spolupracovali na návrhu designové charitativní aukční lahve Pilsner Urquell s vítězkou soutěže mladých absolventů vysokých uměleckých škol - Libenský Award. Tehdy lahev navrhla mladá designérka Lenka Husárková a spolupracovala na jejím zhmotnění s Bořkem Šípkem, kdy se nádherně protnuly vize a nápady různých generací. Důležité také je, že v kontextu naší značky si ty nejcennější zkušenosti navzájem předáváme - mezi generacemi, což je může uchovat na desítky i stovky let. Právě to dělá ty nejlepší věci ještě cennějšími. Ať už mluvíme o receptuře piva nebo šikovnosti umělců.

Plánujete do budoucna častěji pořádat tento typ otevřených soutěží?
Plzeňské pivo k české společnosti, umění a kultuře patří, je celospolečenským tématem i výraznou celospolečenskou a artovou inspirací. Rádi podporujeme rozvoj mladých talentů a věci, které mají smysl. Proto věřím, když se naskytne vhodná příležitost, určitě podobný projekt zopakujeme.

Plánujete s designéry do budoucna i spolupráci na redesignu etiket, obalů nebo loga?
Zajímavé spolupráci s designéry se do budoucna určitě nebráníme ani v tomto ohledu.

Vaše spolupráce s Maximem Velčovským sklízí samé pochvalné reakce. Je šance, že z podobné soutěže vzejde někdo, s kým budete pracovat dlouhodobě?
Ano, existuje taková možnost. Pokud se vzájemně nadchneme pro stejnou věc a ten dotyčný bude senzitivně vnímat hodnoty naší značky, pak může být určitě řeč i o dlouhodobé spolupráci. Dokonce před pár lety se něco podobného už stalo. Iniciovali jsme malou soutěž v rámci ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové o návrh keramického podtácku. Tehdy student Tomáš Cikán přišel s tak skvělým návrhem, že se s ním Plzeňský Prazdroj rozhodl spolupracovat na celé olympijské kolekci.

Chystáte k 175. letům nějakou speciální edici pivních lahví nebo skla?
K letošnímu výročí jsme redesignovali vzhled všech pivních etiket, které odehrávají celý příběh originálu Pilsner Urquell. Jedenáct nejdůležitějších milníků v historii plzeňského piva se zrcadlí na plechovkách i etiketách skleněných lahví. Chceme tak všem přiblížit nejdůležitější historické okamžiky, které měly na život plzeňského originálu vliv, ale chceme také ukázat, že právě plzeňské pivo je to, co se prolíná českou i světovou historií, ať už v těch pozitivních, nebo i smutnějších dobách. Právě to dělá z našeho ležáku hlavního představitele a vlastně i tvůrce tradiční české pivní kultury. K příležitosti Vánoc potom plánujeme jednu velmi speciální edici, ale více zatím neprozradím.

Jak moc je Váš běžný zákazník konzervativní? Máte konkrétní zpětnou vazbu například právě na sklenice Velčovského nebo je obecně pivní kultura velmi tradiční a mladému designu uzavřená?
Náš zákazník je konzervativní především v tom, co se obsahu obalu týče. To si dobře uvědomujeme, a proto už po 175 let naši sládci přesně dodržují varní postupy a pečlivě se starají o kvalitu výrobních surovin plzeňského piva. Určitě bych ale neřekl, že je mladému designu naše pivní kultura uzavřena. Vždy je to o dobrém nápadu, který dokáže správně a zajímavě odrážet charakter značky. Podíváme-li se do historie, plzeňské pivo vždy inspirovalo mnohé umělce, ať už se jednalo o zralé autory nebo ty začínající. Stálo třeba u vzniku pivního fejetonu Karla Čapka nebo některých děl Jana Nerudy.

Pivoloď na náplavce: Po pár Titanicích půjdete ke dnu

Publikováno:před 17 dnyZdroj:Metro.czAutor:Libor HruškaLoď

Nebyli by to Češi, aby i na vodě nezkusili to, v čem jsou nejlepší – vaření piva. Na lodi kotvící u Štefánikova mostu v Praze se letos otevřel plovoucí pivovar, na jehož palubě právě zraje i čtyřiatřicíctka Titanic. Zjistili jsme, jak pivu svědčí věčné pohupování a jak se pivoloď vůbec do Prahy dostala.

Přejmenovat loď prý nosí smůlu, podnikatel Vojtěch Ryvola to ale risknout musel, neměl na vybranou. Na lodi, kterou koupil z druhé ruky v Hamburku, chtěl vařit pivo, a jméno Classic Queen neznělo zrovna chlapácky. Rozhodl se pro minimalistické řešení a na příď nechal napsat PIVOVAR.

„Dokonce jsem se dočetl, že když loď přejmenujete, potopí se. Tahle ale už vystřídala čtyři různá jména a přežila to,“ směje se Ryvola.

Labská odysea
Dnes kotví 53 metrů dlouhý veterán u staroměstské náplavky, dřív vozil výletníky po berlínských jezerech a v Hamburku fungoval jako diskoloď. „Poslední kapitán nám tvrdil, že se na ni při akcích dokázalo vměstnat 700 lidí. Jako sardinky,“ kroutí hlavou současný majitel. Dnešní kapacita je mnohem nižší – nějakých 260 míst k sezení na třech palubách – hodně z prostoru ukously pivovarská technologie na přídi a kuchyně na zádi.

Odyseu připomínala už cesta z Hamburku proti proudu Labe do děčínských loděnic. Německý kapitán loď poslední roky jen nouzově flikoval, a tak pohromadě držela na čestné slovo. „Během plavby dokonce najednou celá zhasla a řítila se neznámo kam. Musel dorazit její německý kapitán, který ji odvezl do Děčína, nikdo jiný by toho fakt nebyl schopen,“ vzpomíná Ryvola. Původně předpokládal, že Classic Queen za půl druhého milionu jen trochu „opráší“ a převeze ji do Prahy, rekonstrukce plavidla ho ale nakonec vyšla na milionů čtrnáct. Celkem projekt spolykal už skoro padesát milionů. „Nevadí, já jsem prostě staromilec a strašně rád zachraňuju historickou techniku. Doma v ložnici mám anglickou motorku z roku 1922, tak proč si nepořídit i německou loď z roku 1962!“

No pasarani
Kuriózní problém nastal i během transportu rekonstruované lodi z Děčína do centra Prahy. Před nízkými, čtyřiapůlmetrovými mosty za Mělníkem posádka zjistila, že pod nimi nemá šanci projet. Potíže způsobila kuchyně na zádi, přesněji řečeno váha jejího vybavení. „Chtěl jsem si udělat radost, a tak jsem si na zádi nechal postavit takový Rolls-Royce mezi kuchyněmi. Bohužel jsem to trochu přehnal, takže jsme zjistili, že kvůli té váze vzadu se nám příď zvedla o šestnáct centimetrů a loď pod mostem neprojede,“ uculuje se Ryvola. Most zbourat nemohl a kuchyni zbourat nechtěl, a tak nechal ležácké tanky a kvasné kádě na přídi naplnit vodou, aby se loď vyrovnala. Propluli.

U dalšího mostu to ale nestačilo, a tak se celá posádka musela přesunout na příď a co nejvíce se vyklonit za zábradlí. „Bylo to těsné, na kormidelně dodnes máme od mostu asi třícentimetrový šrám.“ Mimochodem, plovoucí pivovar mají i na Dunaji v Bratislavě, ten pražský na rozdíl od něj může na řeku vyplout i bez asistence tlačného remorkéru.

Ryvola chce ale kotvy zvedat minimálně. „Nejhorší je, když jdete na pivo a ujíždí vám hospoda,“ vtipkoval už loni, když svůj pivovarský projekt rozjížděl. Po zážitcích od Mělníka se mu nelze divit, pivovar navíc spadá pod pražský celní sklad, takže kdyby vyrazil třeba na Labe, musela by posádka vylít, v lepším případě vypít, všechny zásoby.

Nehoupat, nehoupat
Proč se vůbec absolvent ČVUT, oboru Robotizace a automatizace technologických procesů ve slévárenství, rozhodl stát pivovarníkem? Pražská pivoloď není jeho prvním kontaktem se světem chmelu a sladu. Objevil ho, už když před pěti lety přestavoval zchátralý areál bývalého děčínského pivovaru na obchodní centrum s novým minipivovarem.

„Na začátku jsem o pivovarnictví nevěděl vůbec nic, ale začalo mě to šíleně bavit.“ Poté, co prodal svůj podíl v děčínském projektu, rozhlížel se kudy dál, a napadlo ho začít vařit pivo na Vltavě. Pivovar Ryvola koncipoval na roční výstav nějakých 1500 hektolitrů, s technologií, kterou si pořídil, by teoreticky mohl navařit i víc, nechce ale dodávat do konkurenčních hospod na souši. Původně předpokládal, že na vodě ve stínu prosklené kopule ministerstva průmyslu a obchodu budou vysedávat hlavně cizinci, příjemně ho ale překvapilo, že je pár měsíců po otevření poměr hostů 70:30 ve prospěch Čechů.

Pomohlo, že na rozdíl od jiných restauratérů v centru nenapálil ceny, desítka stojí milosrdných 37 a dvanáctka 39 korun.

„Když jsem otevíral, udělal jsem si takovou menší analýzu a zjistil jsem, že pro Pražáka je magická hranice čtyřicet korun. Speciály jsou samozřejmě dražší, protože dražší je i chmel, který se při jejich výrobě používá,“ vysvětluje pivovarník. Základ nabídky tvoří desítka Legie, dvanáctka Republika a černá Monarchie.

Mnozí ho varovali, že na pohupujícím se plavidle nebude mladina správně kvasit. Byl to trochu risk, ale kvasinky podle Ryvoly na lodi naopak pracují „jako vzteklé“. Třistašedesátitunový kolos je navíc poměrně stabilní a hned tak něco ho nerozhoupe.

„Všimněte si, že když projede něco kolem, tak se moc nehýbe. Je ale pravda, že když parník zabere... Jezdí tu takový jeden do zoologické zahrady – a nevím proč, ale bere to asi metr od nás. Na plné koule, že mi hosti létají ze strany na stranu. Už jsem mu nechal vzkázat, že ještě jednou to udělá, vyběhnu osobně na most s pytlíkem barvy a ten mu hodím na kormidelnu.“

Ještě mám mezery
Místem nejohroženějším vlnami je spilka. Aby si byl stoprocentně jistý, že mladina nevyšplouchne ven, nechal Ryvola preventivně zvýšit okraje čtyř otevřených kvasných kádí. Zkontrolovat to hosté mohou i při exkurzích, které někdy vede sám majitel.

„Když si můj výklad, při kterém dělám chytrého, poslechl náš sládek, smál se, že mám ještě mezery. Asi budu muset začít chodit na pivovarnické kurzy,“ plánuje Ryvola. Velká smůla, že Pivovar nekotví výš proti proudu, u podskalské náplavky. Na průmyslovku do Podskalské, která vychovává budoucí sládky, by to měl podstatně blíž než od Štefánikova mostu.

Minipivovary zpestřily naší práci, říká sládek velkopivovaru Staropramen

Publikováno:před 17 dnyZdroj:iDNES.czAutor:Martin BajtlerStaropramen

Každý kraj, jiný mrav, ale také chuť na pivo. Pro Pražany je typická desítka, zatímco na Moravě pijí jedenáctky. Pro celé Česko je ale typický spodně kvašený ležák. „Sládek není jako vinař. Pivo musí vařit pořád stejně,“ říká vrchní sládek pivovaru Staropramen Zdeněk Lux.

V čem vlastně spočívá práce vrchního sládka?
Spousta lidí si myslí, že vrchní sládek jen degustuje pivo. To není úplně pravda. Degustace je sice součástí práce sládka, ale není to zdaleka vše. Velmi důležitá je kontrola výrobního procesu a surovin. Sládek musí vždy zkontrolovat, jestli slad, který se přiváží do pivovaru, je v pořádku. Stejně tak chmel nebo voda. A pak také celý varný proces nebo proces kvašení.

A ta degustace?
Pravidelně se schází tým odborníků a degustujeme vzorky toho, co jsme za posledních čtyřiadvacet hodin stočili. Senzorika je totiž u piva strašně důležitá. Analyticky si sice umíme vše změřit, v laboratoři poznáme, zda je pivo čisté a nezkazí se, ale bez degustace by to nešlo. Není to ale obyčejné popíjení piva. Musíme umět pivo popsat a označit v něm nedostatky, kterým se chceme vyvarovat.

Když bych vám dal na stůl vzorky piv, dokážete je poznat jen podle chuti?
Rozeznat se určitě dají. Naše piva bych od sebe asi měl poznat. Kdybyste mi je ale zkombinoval s něčím dalším, tak by to asi taky šlo, ale určitě ne na sto procent. U degustace jde spíš o to, umět to pivo popsat. Vyjádřit, co je cítit ve vůni a chuti. Rozlišit desítku, jedenáctku a dvanáctku by nemělo být těžké.

Liší se současná výroba piva od postupu, který se používal dříve?
Postup výroby je pořád stejný. Tradiční výrobu piva se snažíme stále dodržovat. Pivo musí být z vody, sladu a chmele. To je základ. To, co se mění, jsou ale technologie. Například původní varnu tu máme od roku 1869 a byla postavená na dvacet tisíc hektolitrů. Dnes ve stejném prostoru děláme tři miliony hektolitrů. Toho bychom bez moderních technologií nedosáhli. Když se podíváte, jak to dělal v 19. století náš nejslavnější sládek Michael Trnka, měl ve sklepě až tisíc dřevěných ležáckých tanků. Pak přišel sládek Paspa, který věděl, že dřevěné tanky nejsou dlouhodobě udržitelné, a přešel na ocelové tanky. My dnes používáme tanky nerezové. Nové technologie nám nyní pomáhají mít pivo stále pod kontrolou. A to je ten rozdíl oproti tenkrát a teď.

Mění se preference lidí v pivu a jejich chutě?
Asi ano. Ale je to spíše díky bohatší nabídce. Když se podíváte dvacet let zpátky, tak ten trh byl takový unifikovaný. Dnes je na českém trhu obrovská škála piv včetně těch, která se tu historicky nikdy nevařila. V Čechách se tradičně vaří spodně kvašený ležák a dnes se tu běžně vyrábějí piva typu Ale, IPA nebo Weizen. To jsou všechno svrchně kvašená piva a ta tu ještě před deseti lety vůbec nebyla. Je to tím, že lidé chtějí pořád víc zkoušet nové věci. Tím, že se začalo více cestovat, ochutnali lidé různá piva a chtějí je i tady.

Jsou nějaké rozdíly v tom, která piva se pijí v Praze a mimo ni?
Praha je specifická především širokým sortimentem. Najdete si tu jakékoliv pivo. Pražané prostě chtějí zkoušet. Ale určité rozdíly je možné pozorovat i z historického hlediska. České země byly rozdělené na regiony, kde se pila jednotlivá piva. Ve středních a severních Čechách to byly vždy desítky. V západních Čechách a na Ostravsku se pily ležáky. Na Moravě zase jedenáctky. To rozdělení je trochu patrné ještě dnes. Jelikož je pro Prahu typická desítka, vyrostl na ní i smíchovský pivovar.

Jak se v Praze vařilo pivo v době, kdy vznikl Staropramen?
Historicky existoval téměř v každém městě pivovar a v Praze jich bylo několik. Než vznikly velké pivovary, vařila se v Praze široká škála různých těžkých ležáků, které každý vařil jinak. V roce 1869 přišel Staropramen a třicet let poté Braník. Ty zavedly velkou technologickou kázeň. Sládek Trnka vybral jeden kvasniční kmen a důrazně lpěl na tom, aby to pivo bylo pořád stejné. To byl obrovský počin, nikdo se tehdy kvasnicemi nezaobíral.
Co říkáte na stále větší oblibu minipivovarů, kterých i v Praze pořád přibývá?
Určitě je dobře, že vznikají, protože lidé pak mají větší přehled o pivu. Přineslo to jistou pestrost na trh. Také to donutilo nás sládky z velkých pivovarů přemýšlet nad tím, čím nabídku obohatit. A je to určité obohacení práce i pro mě osobně. Sládek má úplně jinou roli než například vinař. Ten může říct: Sezona byla špatná, nedozrálo tolik hroznů, víno bude mít víc kyselinek. Sládek tohle říct nemůže. Pivo musí být pořád stejné. Takže jsem svoji práci musel dlouhou dobu dělat pořád stejně. Poté, co přišly minipivovary, mám možnost to občas udělat i trochu jinak. Třeba ve chvíli, kdy vaříme různé speciály.

Jak jste se dostal k práci sládka?
Narodil jsem se na Moravě v Uherském Brodě, který je na pomezí všech tradičních nápojů. Je tam pivovar, měli jsme také vinici a děda měl i švestkový sad na slivovici. Bavila mě vždycky chemie. Když jsem šel studovat, tak jsem si vybral právě chemii a pragmaticky jsem chtěl zvolit něco, co se týká potravin. Pak to vykrystalizovalo v pivovarství a sladařství. Po škole jsem se dostal na praxe v pivovarech a pak jsem začal pracovat v laboratoři. Od roku 2007 dělám sládka na Smíchově. Mimochodem, jediná škola u nás, na které se dá tento obor studovat, je VŠCHT v Praze.

Jako sládek byste mi mohl pomoci vyřešit jeden problém. Říká se správně čepovat, či točit pivo?
Já myslím, že je to jedno. Slovní spojení točit pivo má svou historii. Když nebyly kompresory, tak někdo, většinou syn výčepního, musel točit kolem, aby dodal tlak a mohlo se pivo načepovat. Proto se říká i točit pivo. Já osobně používám obojí.

Proč čepované pivo chutná lépe než lahvové?
Je především důležité, jak se načepuje. Na chuti je znát, když máte vychlazenou a čistou sklenici a když pivo čepujete správně. Mezi surovým a lahvovým pivem není žádný rozdíl. Je to ten samý produkt. Jenže když si ho doma naléváte z láhve, tak nemáte vychlazenou sklenici nebo na ní mohl zůstat saponát. To všechno je pak poznat i na chuti. Kde je rozdíl znát, tak to je tankové pivo. To je nepasterizované a je dodané do hospody přímo z tanku z pivovaru, odkud putuje ve stejném stavu a teplotě jako po filtraci. Proto je to to nejčerstvější pivo, které můžete dostat. Tam ten rozdíl poznáte. Na velikosti obalu ale nezáleží. Rolí sládka je, aby to pivo stočil do jakéhokoliv obalu ve stejné kvalitě.

Na světě je historicky první probiotické pivo

Publikováno:před 18 dnyZdroj:VTM.czAutor:National University of Singapore

V současné době existuje mnoho mléčných probiotik, ale udělat pivo s probiotiky byl až donedávna velký problém. Důvodem je skutečnost, že dotyčné organismy si příliš „nerozumějí“ s tzv. chmelovými kyselinami.

Vědci z National University of Singapore se rozhodli tuto hozenou rukavici zvednout – a slavili úspěch. Podařilo se ji vyrobit kyselé pivo, které obsahuje probiotický kmen známý jako Lactobacillus paracasei L26.

Toto konkrétní probiotikum obývá lidské střevo a určité důkazy naznačují, že možná dokáže regulovat činnost imunitního systému.

Pivo, které se vařilo cca měsíc, má asi 3,5 % alkoholu. „Zmíněné probiotikum využívá cukry přítomné ve sladu k výrobě kysele chutnající kyseliny mléčné, což vytváří pivo s ostrými a trpkými příchutěmi,“ konstatovala Chan Mei Zhi Alcine.

Tento mok by teoreticky (je zapotřebí si uvědomit, že minimálně v případě zdravých jedinců jsou benefity plynoucí z konzumace probiotik předmětem častých diskusí) mohl mít blahodárný vliv na střeva a imunitu. Jeho autoři si již nechali patentovat recept a doufají, že v brzké době se jim podaří uvést svůj výtvor na trh. Je ovšem otázkou, zda o něj bude dostatečný zájem…

Jak co nejrychleji vychladit pivo? Stačí k tomu drobnost

Publikováno:před 18 dnyZdroj:Novinky.cz

Tu situaci zná asi každý. Venku jsou nesnesitelná vedra a pivo, kterým by se dala uhasit žízeň, je příliš teplé, než aby se dalo pít. Kromě ledničky nebo populárního sedmého schodu můžete použít i jednoduchý trik, který pivo zchladí během deseti minut.

Zlepšovák představil youtubový kanál Lifehacker a stačí vám k tomu opravdu málo. Jediné, co potřebujete, je led a sůl. Pivo vložíte do kbelíku s ledem a následně led zasypete solí.

Během pokusu Lifehackeru klesla teplota piva v plechovce z původních 22 stupňů Celsia na dva stupně Celsia za pouhých deset minut.

A v čem spočívá to tajemství? Směs ledu a soli má nižší teplotu tání. Z toho důvodu roztaje rychleji. Směs vody a soli má teplotu tání minus dva stupně Celsia. Běžná ledová voda by měla teplotu o dva stupně vyšší. A právě rozdíl dvou stupňů stačí k tomu, aby se pivo bleskurychle vychladilo.

Kanál Lifehacker pro srovnání zkusil metodu, kdy pivo obalil mokrou papírovou utěrkou a poté ho vložil do mrazáku. Po deseti minutách se jeho teplota skoro nezměnila.

Prestižní značka? Slaví cukrárna, dvě farmy i pivovar

Publikováno:před 19 dnyZdroj:Vyškovský deníkAutor:Jana ŠtégnerováOhrada

Polotmavý ležák Pacholek vyráběný ve Vískách na Blanensku se změní. Jako jeden z devíti vítězných výrobků v Jihomoravském kraji získal na dobu čytř let právo mít na obalu prestižní značku Regionální potravina. „Letos se o tuto značku ucházelo v kraji 167 produktů od sedmačtyřiceti výrobců. Soutěžilo se v devíti kategoriích," uvedl viceprezident Agrární komory Václav Hlaváček.

Dvanáctistupňového Pacholka vaří ve Vesnickém pivovaru Ohrada ve Vískách. „Z úspěchu Pacholka máme radost. Je to potvrzení toho, že vaříme dobré pivo,“ reagoval spokojený jednatel pivovaru Michal Kamba.

Není to první úspěch víseckého pivovaru, před čtyřmi lety ve stejné soutěži zvítězila i třináctistupňová Vísecká pšenka. A Pacholek před dvěma lety vyhrál Zlatou pivní pečeť. Letošním hitem je pak Krasák uvařený z moravského sladu, tršického chmele a vody přímo z jeskyní Moravského krasu.

Ocenění Regionální potravina získávají nejkvalitnější zemědělské nebo potravinářské výrobky z daného kraje. Přihlášené produkty hodnotila v závěru června šestnáctičlenná komise odborníků.

Mezi mléčnými výrobky vyhrálo kozí jogurtové mléko Sedlák z rodinné farmy sídlící v Šošůvce na Blanensku. Její majitelka Eva Sedláková neskrývala zadostiučinění. „Uznání vždycky potěší. Je to vzpruha do další práce,“ řekla farmářka, jejíž rodina hospodaří v Šošůvce už několik století.

Sedlákovi vyrábějí sýry, tvaroh a kefírová mléka. Na polích pěstují ječmen, oves, tritikale a vojtěškotrávu pro výrobu senáže. Sezona trvá od Velikonoc do Vánoc. „Včetně sobot a nedělí,“ doplnil její manžel.

Loni Sedlákovi uspěli s kozím mlékem a do soutěže se možná přihlásí i příští rok. Už mají kandidáta – balkánský sýr. Jejich sýry prodávají také ve vinárně v centru Blanska. „Sýry z Šošůvky kupuji už několik let. Sklenku vína si bez nich nedovedu představit,“ chválila třeba Jana Němcová.

Značkou Regionální potravina se může nově chlubit i kozí sýr pařený přírodní Michaly Zdrubecké z farmy Amálka v Karolíně na Blanensku.

Další výrobce, který svým produktem přesvědčil hodnotitelskou komisi, je z Vyškova. Cenu za nejlepší cukrářský výrobek si odnesla Zdeňka Eywo Janská, a to za novinku z rodinné cukrárny: borůvkový řez se zakysanou smetanou.

Rodina získala firmu v restituci na začátku devadesátých let. Cukrárna byla známá už na začátku dvacátého století. Bonbony si v ní objednával dokonce i prezident Masaryk. „Jsme rádi, že úspěšně pokračujeme ve slavné historii naší firmy,“ potěšil zisk prestižní značky Janskou. Už dříve podobně uspěl další z jejích řezů zvaný Mánička.

Soutěž Regionální potravina je určená na podporu malých a středních zemědělců a producentů potravin v jednotlivých krajích České republiky.

Amálka uspěla s kozím sýrem
Malé stádo koz a ovcí. Skromné hospodářství. Ale právě na rodinné farmě Amálka v Karolíně na Blanensku dělají lahodný sýr. Přesněji kozí sýr pařený přírodní. Ten se nyní může pochlubit značkou Regionální potravina. „Mám z toho obrovskou radost. Sýr jsme totiž začali oficiálně vyrábět a prodávat teprve nedávno,“ usmívá se jednadvacetiletá Michala Zdrubecká.

Ta na farmě hospodaří společně s rodiči. S chovem koz začínali v roce 2009. „První koza se jmenovala Amálka. Právě po ní jsme pojmenovali naši farmu, která se nachází v místní části Rájce-Jestřebí. Později přibyly další kozy a také ovce,“ popisuje mladá farmářka, která studovala na střední škole v Mohelnici obor zemědělec-farmář.

Ve stádu mají Zdrubečtí kozy hnědé krátkosrsté, karpatské a také ovce. Východofríské a quessantské miniovečky. „Děláme i ovčí sýr. Moc bych si přála, kdyby se nám podařilo farmu rozšířit, stejně jako sortiment našich výrobků,“ říká dívka.

Kozí i ovčí sýr vyrábí na farmě výhradně z pasterovaného mléka. Používají šetrnou pasteraci, tedy zahřátí mléka na dvaasedmdesát stupňů Celsia po dobu dvaceti sekund.

Pivo s mátou nebo malinou? Čech olízne, ale zůstane u klasiky

Publikováno:před 19 dnyZdroj:Rozhlas.czAutor:Jitka Slezáková

Češi nedají dopustit na klasická česká piva, i když minipivovary nabízejí novinky z ciziny. Například americké pivo je pořádně hořké a navíc vás překvapí vůně bylinek. Co uděláme? Ochutnáme, zhodnotíme a příště si dáme zase českou klasiku.

Minipivovary rostou jako houby po dešti. „Dnes jich je u nás kolem tří set šedesáti, ovšem jejich celková produkce dělá asi jen dvě procenta. Tyto minipivovary jsou předvojem zahraničních piv, která jsme v minulosti neměli. A to je dobře. Proč neochutnat novinky?“ Myslí si sládek Milan Rambousek a pokračuje: „Jinak ale na českém trhu stále převládají klasické české ležáky tzv. spodně kvašené. Jsou to v podstatě bývalé dvanáctky pro chuť a univerzální světlá jedenáctka na žízeň.“

Na pivní etiketě si přečtete základní údaje: množství alkoholu, druh piva – výčepní, ležák, speciál atd., trvanlivost a složení včetně alergenů, což dříve nebylo. Mnohem důležitější než název piva, je ale jeho výrobce. Poctivost při práci je prostě znát, a kdo se v pivu vyzná, sáhne vždy po kvalitní značce.

Není dvanáctka jako dvanáctka
„Množství alkoholu od 4 do 4,2 %. To byla klasická dvanáctka. Pamatujete? Vyšší alkohol měl povolený pouze Budvar. Proto se o něm říkalo, že je to pěkný bolehlav. Dnes to neplatí. Třeba u dvanáctky můžete objevit množství alkoholu až 5,8 %. Tak na to pozor, abyste nepřebrali,“ směje se sládek Milan Rambousek. Pivo je bezesporu velmi zdravé, ale samozřejmě v přiměřeném množství.

Vysočina fest nabízí první pivo za korunu

Publikováno:před 19 dnyZdroj:Horácké noviny

Vysočina Fest, do jehož začátku zbývá už opravdu jen málo času, přichází s výraznou novinkou, která podpoří komfort návštěvníků. Pokud jste majiteli chytrého telefonu, stáhněte si mobilní aplikaci Cool Ticket a užijte si Vysočina fest ještě na víc procent.
V aplikaci naleznete nabídku drinků na Vysočina festu, vyberete si a zaplatíte bezhotovostně a určitě přijde vhod i možnost nákupu prvního piva za pouhou jednu korunu. Dodavatel řešení Cool Ticketing s.r.o. získal minulý týden cenu za nejefektivnější digitální projekt roku 2016 a pořadatelé festivalu se rozhodli nabídnout návštěvníkům tuto službu jako alternativu k nákupům v hotovosti.

Nové technologie, využívající bezhotovostní platby, se stávají trendem na letních festivalech, kde je touto cestou možné řešit kompletní útratu za jídlo, pití a další věci. Výhodou jsou časové úspory na všech stranách – méně čekání a kratší fronty u barů i bankomatů – více času na hudbu a ostatní aktivity. Eliminovat hotovost je komfortnější a bezpečnější. Najednou odpadají problémy se ztracenou peněženkou, s utrženou kapsou od množství mincí a jejich ustavičným hledáním, ztrácením mincí či bankovek a zbavíte se také složitého počítání.

Bezhotovostní nákupy přes mobilní aplikaci mají kromě již výše zmíněných výhod ještě další specifické benefity. Máte přehled o aktuální nabídce občerstvení na festivalu, můžete si tedy v klidu rozmyslet a objednat dopředu, zaplatit, na baru již jen počkat na přípravu a v pohodě konzumovat. Vybíráte si přímo v telefonu z hlavní nabídky drinků a občerstvení, které zaplatíte pomocí platební karty. Po zaplacení je do aplikace doručen digitální poukaz, který se následně uplatňuje na baru. Celý proces obsluhy je tak až dvakrát rychlejší než při standardní platbě v hotovosti. Provozovatel má také k dispozici on-line účet s přehledem bezhotovostních prodejů pro potřeby okamžité inventarizace a kontroly.

Další přidanou hodnotou tohoto řešení je nenáročnost na vybavení. Není potřeba vyzvedávat žádné další speciální zařízení – náramky, karty, čipy, dobíjecí kupony. Potřebujete jen svůj mobilní telefon, staženou aplikaci a její propojení s platební kartou. Zaplatíte jen to, co si objednáte. Stejně tak se vyhnete frontám při vyzvednutí a odevzdání zařízení, případně při dobíjení kreditu, pokud není možné uskutečnit ho online apod.

Vzestup technologií obecně a v tomto případě vzestup bezhotovostních plateb pokračuje a nabírá poměrně rychlé tempo. Vzhledem k pozitivním ohlasům z nejrůznějších akcí po celém světě začínají lidé rozumět a hlavně více důvěřovat těmto stále ještě novým technologiím. Nesčetné výhody jak pro organizátory, prodejce a samozřejmě i zákazníky jsou velké, než aby je bylo možné nadále ignorovat. Po Vysočina festu si budete moci této novinky užít i na už tradičním Polanka festu na konci července v Třebíči.

Češi v hospodách preferují dvanáctku. Kde jí vypijí nejvíc?

Publikováno:před 20 dnyZdroj:Týden.czAutor:ČTK

Dvanáctistupňová piva v restauracích lidé nejvíce oproti ostatním pivům pijí v Praze a na západě Čech, ale také na severní Moravě. Nejmenší je pak jejich obliba na jižní Moravě. Jedenáctistupňové pivo si lidé nejradši dopřejí v restauracích na jižní Moravě, "desítku" pak v západních Čechách. Podle absolutních objemových dat se skoro nejvíce, téměř pětina desetistupňových piv, vypije na severní Moravě a 18 procent v Praze. Dvanáctka je už nejvíce prodávaným pivem v restauracích.

U prodeje v tzv. off-trade, tedy netočeného piva například v nákupních střediscích, vede stále desetistupňové pivo v poměru 6:4 oproti silnějším mokům.

"Výčepní piva jsou u českých pivařů stále nejoblíbenější kategorií. Pokud průměrný Čech vypije 143 litrů piva za rok, připadá na desítku téměř 68,5 litru. Výčepní piva přitom ve výstavu českých pivovarů tvoří méně než polovinu," dodal pivovar.

Zajímavostí může být i oblíbenost regionálních pivovarů, které ale často jsou součástí nadnárodních společností. "Prodeje Plzeňského Prazdroje kopírují trendy v jednotlivých regionech. V některých z nich můžeme konstatovat převážnou oblíbenost jedné značky jako například na severní Moravě, kde je Radegast Ryze hořká 12 doma, a proto se jí zde vypije nejvíce z ležáků Plzeňského Prazdroje," řekla mluvčí Prazdroje Jitka Němečková.

Plzeňské pivo slaví 175 let
Dvě největší české skupiny pivovarů, tedy Plzeňský Prazdroj a Pivovary Staropramen, v letošním roce slaví půlkulatá výročí, oba se tak předhánějí s kampaněmi a marketingovými akcemi na své produkty.

Plzeňští slaví 175 let od založení první várky piva Pilsner Urquell, Staropramen pak zase zrození smíchovské desítky před 140 lety.

Výstav českých pivovarů se loni zvýšil o 1,9 procenta na rekordních 20,5 milionu hektolitrů piva a nealka. Domácí spotřeba zůstala 143 litrů piva na hlavu, uvedl již dříve Český svaz pivovarů a sladoven.

Ačkoliv spotřeba zůstala stejná, o 200 tisíc hektolitrů se zvýšilo celkové množství vypitého piva na 16,4 milionu hektolitrů. Svaz to vysvětluje rostoucím počtem obyvatel Česka. Podle Českého statistického úřadu loni přibylo v ČR zhruba 25 tisíc lidí.

Minipivovar se vejde téměř kamkoli, ale někdy musí pomoct vrtulník

Publikováno:před 20 dnyZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Jan Němec

● Minipivovary jsou trendem posledních pěti let a ještě minimálně dva až tři roky budou v Česku přibývat, myslí si generální ředitel Pacovských strojíren, které pivovarům dodávají zařízení pro výrobu piva.
● Dnes je minipivovarů přes 350, nakonec jich může být kolem 500, říká Ludvík Ješátko.
● Technologie pro minipivovary můžou stát dva, ale i 20 milionů korun.

Minipivovary v Česku přibývají tempem, které vysoce překonává někdejší odhady. Nyní tu vaří pivo 340 firem s produkcí do deseti tisíc hektolitrů, jen za poslední rok jich přibylo přes 50. Na tomto boomu vydělávají i další podniky.

"Opravdu intenzivní růst poptávky trvá zhruba pět let," říká Ludvík Ješátko, generální ředitel Pacovských strojíren, které pivovarům dodávají zařízení pro výrobu piva. Trend posledních let se podle něj udrží ještě minimálně dva až tři roky a minipivovarů může být nakonec kolem 500.

Kdy začaly Pacovské strojírny vyrábět technologie pro pivovary? Jaký byl váš první projekt v tomto oboru?
Minulý rok oslavily Pacovské strojírny 140 let od počátku původní výroby v tehdejší mědikovecké a kotlářské dílně a tak by se dalo říci, že jsme technologie pro pivovary dodávali již v 19. století. Z komplexních technologických celků to byl pak například ve 30. letech minulého století Pivovar Pelhřimov, v 60. letech jsme vyrobili zařízení pro Výzkumný ústav pivovarnictví v Braníku a v 80. letech pro Chmelařský institut v Žatci.

Téměř v každém velkém pivovaru v Česku je nějaké zařízení z Pacovských strojíren. V roce 1994 jsme dodali jeden z prvních restauračních pivovarů, kterým byl Pivovar U Bezoušků, jehož technologie se v současné době nachází v pivovaru Národní.

Jakou část vašeho byznysu tvořily technologie pro výrobu piva v začátcích a jakou dnes?
Jako v každé firmě se i naše výrobní portfolio přizpůsobuje především poptávce. Dříve jsme se více zaměřovali na zemědělství. Vyráběli se chladicí tanky na mléko i celé linky na zpracování a skladování mléka, dále technologické zařízení zemědělských lihovarů a cukrovarů a také zařízení pro větší pivovary. S ohledem na vývoj trhu jsme postupně začali nabízet a vyrábět kompletní zařízení pro minipivovary.

Podle aktuálního trendu jsou pivovary jedněmi z našich nejdůležitějších odběratelů. Tržby za zařízení pro pivovary a minipivovary se v posledních třech letech ustálily na více než 100 milionech korun ročně. Ale dodáváme i velkoobjemové nádrže, či technologické celky pro potravinářský průmysl, chemický průmysl a farmacii.

Které vaše projekty v českém pivovarnictví považujete za nejzajímavější?
Nejvýznamnější referencí je bezpochyby Rodinný pivovar Bernard, kam dodáváme zařízení, dalo by se říci každoročně. Zmínit lze určitě také kompletní výrobu a instalaci průmyslového pivovaru v Lounech pro Rodinný pivovar Zichovec a pro Pivovar Uhříněves, které získaly v loňském roce cenu za nejlepší nově otevřený pivovar ve své kategorii.

Naším tradičním umem jsou bezesporu tepané měděné varny – ty jsou k vidění např. v pivovaru Na Čtyrce v Pelhřimově nebo v pražském pivovaru Národní. Některé zakázky jsou zase zajímavé například tím, že dokážeme vtěsnat zařízení i do nejmenších prostor nebo při jejich instalaci použijeme vrtulník. To byl třeba případ minipivovaru U tří růží na Praze 1.

Odkdy se dá podle vašich zkušeností mluvit o rozmachu minipivovarů v Česku?
Větší nárůst poptávky po pivovarech začal přibližně v roce 2010, ale ten opravdu intenzivní vzestup trvá zhruba pět let.

V Česku už je přes 350 pivovarů - kam až může sektor především u minipivovarů růst?
Může jich být klidně až dvojnásobný počet, ale řekl bych, že se ve finále bude pohybovat kolem čísla 500. Očekáváme, že se tento trend v Čechách udrží ještě minimálně dva až tři roky, ale nabízejí se samozřejmě i další země a teritoria, kde je a bude trh pivovarům nakloněn.

Zařízení pro pivovary vyvážíte i do zahraničí - Ruska, Polska, Koreji. Jak takové zakázky získáváte?
Důležitá je bezesporu účast na zahraničních trzích, kde máme šanci oslovit nové obchodní partnery a zaujmout svým výrobním portfoliem. Významné jsou pro nás také reference, které hrají velkou roli pro potencionální zájemce. Zákazníci nás již sami oslovují, vyhledávají na sociálních sítích a cíleně navštěvují na veletrzích.

Jaká je vlastně v Česku ve výrobě technologií pro minipivovary konkurence?
Výrobců je samozřejmě hodně, ale kvalifikovaných firem v České republice, které technologicky a výrobně dokáží kvalitně zpracovat kompletní pivovar, zase tolik není.

O co je mezi vašimi pivovarskými zákazníky největší zájem? V jakých cenových relacích se pohybují technologie pro minipivovary?
Každý projekt je pochopitelně jiný, záleží na specifikaci zákazníka. Vyrábíme pivovary za dva, ale i za 20 milionů korun.

Když se rozhodnu, že chci minipivovar a mám vhodné prostory, jak dlouho může trvat, než mi ho dodáte a budu v něm moci začít vařit pivo?
Průměrná realizace se pohybuje od pěti do 12 měsíců od podpisu smlouvy. Důležitá je také stavební připravenost investora. V rekordním čase jsme dodali například pivovar do Jižní Koreji, kam byly části dodávky dopraveny letecky a od uzavření kupní smlouvy do doby zprovoznění pivovaru neuplynuly ani čtyři měsíce.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.07.2017 15:405.244/5.244