Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

I velké pivovary mohou vařit dobrá piva, připouští Stanislav Bernard

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav PetrBernard

V červenci uplynulo 20 let od doby, kdy začalo platit odstupňované zdanění pivovarů, které snižuje spotřební daň úměrně tomu, jaká je jejich roční produkce. Dnes z toho těží všech skoro 300 minipivovarů a řada těch menších průmyslových.

Autor myšlenky Stanislav Bernard už mezi ně nepatří, humpolecký pivovar oproti trendu celého trhu roste a nedávno překročil limit 200 tisíc hektolitrů, do nějž lze nižší daň platit.

LN: Před 20 lety jste byl pivovarnický zelenáč, přesto jste prosadil zásadní rozpočtovou věc. Jak se to podařilo? Přijel jste do Prahy, zaklepal na dveře sněmovny a řekl: „Dobrý den, já jsem nějaký Stanislav Bernard a navrhuji, aby stát zavedl pro malé pivovary nižší daň?“
Skoro tak nějak. Ale vážně. Právě proto, že jsem žádné zkušenosti neměl, jsem si dopředu neřekl, že to nejde. Největší omezení si dáváme sami sobě ve vlastní hlavě. Když si dopředu sami řekneme, že se něco nemůže povést, tak se to pak skutečně nepovede.

LN: Asi jste do toho nešel sám.
Samozřejmě že ne. To bych neměl vůbec žádnou šanci. Založil jsem nejprve Český svaz malých nezávislých pivovarů a jako jeho představitel jsem s politiky, úřady a ministerstvy jednal. Kromě ministra financí Ivana Kočárníka jsem ale všude narazil. Ten jediný řekl, že by si to dovedl představit. Pak se ale na něj všichni vrhli, a proto nám nepomohl ani on. Nezbylo nám než se obrátit na parlament, kde se mi díky kamarádovi pár poslanců podařilo přesvědčit, že diferencovaná spotřební daň má smysl.

LN: Na pivním trhu zažíváme větší pestrost, rapidně přibývá minipivovarů, přesto spotřeba spíš klesá. Bude v Česku ještě někdy ukazovat statistika 160 vypitých litrů piva na hlavu?
Nikdo nemůže vědět dopředu, kterým směrem se bude trh ubírat. Můj odhad je, že dál neporoste, spíš bude mírně klesat. Spotřebu kolem 160 litrů na hlavu je třeba vnímat v historických souvislostech. Komunisti měli pivo jako levný nápoj pro lidi, což vedlo k tomu, že pivovary prakticky vůbec neinvestovaly do rozvoje. Tím byla vykoupená extrémně nízká cena piva.

Od devadesátých let však spotřeba pomalu klesá, zejména pak od ekonomické krize v roce 2008 a zvýšení spotřební daně o dva roky později, které mělo být dočasné, je však trvalé. Často dostávám otázku, zda nám rostoucí počet minipivovarů neškodí, jestli nám už nekonkurují.

LN: A konkurují?
Ale to je úplně jedno, jak to působí na nás. Klíčové je, co to přináší zákazníkům. Důležité je, co se povedlo v letech 1993 až 1995.

LN: Máte na mysli snížení spotřební daně podle velikosti pivovaru?
Ano. Pivovarnictví se u nás stalo jedním z výjimečných oborů. Pravda, velcí hráči jsou zprivatizovaní nadnárodními korporacemi, ale pozitivní je, že kromě nich tu vzniklo mnoho mini-, mikro- či restauračních pivovarů, které trh zásobují nepřeberným množstvím speciálů.

Pivovarnictví se z pohledu zákazníka – kvality toho, co lidé dostanou na stůl – vyvinulo neobyčejně pozitivním směrem a lidé dnes mají pestrý výběr. V to jsem ani já tehdy nedoufal, že by to mohlo takto dopadnout – k takové bohatosti druhů piva. Dnes mne to těší.

LN: Počítáte i s tím, že při takto vysokém počtu minipivovarů začnou některé ubývat, krachovat? Že i jejich pivo bude mít ke kvalitě daleko?
Samozřejmě. To je logické. Když mám 300 subjektů, je jasné, že ne všechny budou špičkové. Pozitivní ale je, že tady jsou. Kdyby nebyly a kdyby nebyla možnost diferencované spotřební daně, tak tu není ani těch 48 průmyslových pivovarů, které dnes u nás působí. Protože největší hráči by trh ovládli, „vyčistili ho“. Byly by u nás nějaké dvě tři nadnárodní skupiny třeba s 12 pivovary dohromady. A velká většina, pokud ne všechny, by vařila europiva, jen by to nad Bruselem svištělo...

LN: Bernard je výjimkou, ale většina pivovarů naříká, že klesá spotřeba v hospodách, a to ve prospěch levnějšího baleného piva z obchodů. Čím to je? Proč chodíme do hospody stále méně?
Souvisí to se změnou životního stylu, ten směřuje od kolektivních aktivit k individuálním, domácím, rodinným. A lidé si teď spíš kupují pivo domů.

LN: Což je pro pivovary asi problém, protože na čepovaném pivu mají větší marže.
Ano, je to problém především ekonomický. A je to vidět hlavně na tom, jaké až neskutečné nabídky dnes pivovary některým hospodským dávají. Ovšem přesto, že pivovary nabízejí hospodám obrovské „investice“, odbyt točeného neroste. Není výjimka, že některý pivovar nabídne 1,5 milionu na pět let hospodě, která přitom není úplně výjimečná z hlediska velikosti.

LN: Jde o nějaké vybavení v té ceně, nebo peníze přinesou přímo „v igelitce“?
V igelitce ne, ale je to v podstatě totéž. Udělají reklamní smlouvu s hospodským, řeknou mu: „Ty nám budeš pět let čepovat naše pivo, a tím pádem dělat reklamu, a my ti za to dáme 1,5 milionu. Jsou případy, kdy tyto „investice“ jdou ještě mnohem výše.

LN: Tou sumou se možná nemyslí přímo hotové peníze, ale třeba vybavení hospody, markýzy, stoly, sklo...
Je to propojené. Ale já mluvím přímo o výplatě hotových peněz. Nedělejte si iluze. Jedna společnost, kterou nebudu jmenovat, za pětiletou exkluzivitu nabídla 1,5 milionu, druhá přišla se stejnou částkou, ale nabídla k ní ještě hospodskému postavení markýzy. A to zdaleka není všechno. Kromě toho nabízejí pivovary hospodským X sudů piva zdarma. Třeba 4+1, což znamená, že každý pátý sud je zdarma, trvale. A existují i vyšší nabídky.

LN: A přesto...
A přesto vývoj prodeje v hospodách je lehce pod nulou.

LN: Bernard také uplácí hospody?
Dnes už naštěstí ne! My už léta nedáváme hospodským peníze.

LN: Takže dřív jste také dělávali?
Ano. Jednu dobu, když hrozilo, že můžeme začít směřovat ke krachu, jsme neměli jinou možnost, ačkoliv jsem předtím proti tomu léta bojoval. Dělali to všichni rozhodující hráči, a tak jsme na trhu měli obrovskou nevýhodu. Získali jsme „bez peněz“ třeba pět malých hospod, ale velký pivovar nám přeplatil jednu velkou a my na tom byli hůře než předtím.

Ale po několika letech jsme si ověřili, že to je cesta do pekel. Za prvé se mi ten princip vůbec nelíbí, protože je korupční, a za druhé spousta hospod tu smlouvu stejně nedodržela. Naštěstí nějakých osm let to už neděláme. Přesto se nám nemalá část hospodských ozve sama, že mají zájem o naše pivo. A jsou to často pěkné lokality. Zkrátka prodáváme větší podíl piva sudového. Je vidět, že zákazníci mají zájem o kvalitní pivo, i když je třeba dražší jako v našem případě.

LN: Je české pivo podle vás výjimečnější než piva vyráběná jinde ve světě?
Objektivně, české pivo má svá pozitivní specifika. Určitě je to jeho hořkost, jeho chuťová plnost, tedy větší množství nezkvašených látek. Samozřejmě se to liší po regionech, třeba budějovické pivo je méně hořké než třeba v Plzni nebo Humpolci.

Klíčové je to, že hořkost, které je tam poměrně hodně, musí být do určité míry „zabalená“ chuťovou plností, právě těmi nezkvašenými zkvasitelnými látkami. Ty zase dělají takovou příjemnou chlebnatost. A ta trošku zabalí onu hořkost, jinak by to bylo chuťově drsné. Tohle je pro české pivo charakteristické. Také není tolik prosycené kysličníkem uhličitým, což je příjemné z pohledu pitelnosti. Když si dáte v západní Evropě čepovaný ležák, tak z něj často, když vám to donesou, trvale utíkají bublinky.

LN: Je proto dobré používat na etiketách piv u nás schválené chráněné zeměpisné označení „České pivo“, ono modré kolečko, kterým Evropská unie garantuje na celém svém území originální český původ a náš tradiční způsob vaření piva? Ostatně Bernard a řada dalších pivovarů, včetně Plzeňského Prazdroje, logo po splnění daných pravidel používá.
Určitě ano. Protože když je něco kvalitní, proč se k tomu nepřihlásit? Musí se to stát mezinárodním pojmem. Když si vezmete třeba šampaňské, tak je to sekt z určité oblasti a je to chráněný název a obrovský pojem.

LN: Jenže označení České pivo zatím nedosáhlo takové známosti jako šampaňské.
A víte proč?

LN: Třeba je to zatím malou propagací. Lidé nevědí, že logo potvrzuje, že pivo bylo vařeno výhradně u nás a zdejší technologií a z místních surovin. Možná si loga na etiketách ani nevšimnou. Poznali jste to vy na větším odbytu, že používáte značku České pivo?

Nepoznali. U některých zákazníků to možná tak funguje, ale bude jich strašně málo. Znám lidi, kteří se v obchodu rozhodují podle toho, jestli má výrobek značku Klasa nebo nemá. Ale České pivo znají mnohem méně.

LN: Čím to podle vás je?
Na půdě Českého svazu pivovarů a sladoven, který o vznik tohoto chráněného označení dlouhodobě usiloval, vznikla jeden čas velká opozice. V Prazdroji měli názor, že oni to nepotřebují. Nemělo to jednotnou podporu a je jasné, že ta značka nemohla získat takové renomé.

LN: Proč ji tedy používáte?
Nám to dává smysl především z marketingového hlediska. Ani ne tak v Česku, ale spíš v zahraničí při exportu. Je to evropská značka a občas ji v Evropě někdo zná. Ale náš celkový obchod nestojí na značce chráněného označení České pivo. Nicméně je to podle mého názoru správná aktivita, ale musela by se chytit pořádně za pačesy. Komunikovat, propagovat a vysvětlovat.

LN: Trh je už opravdu silně konkurenční, pestrost nabídky stovek značek rozšiřují kromě mnoha mini- a malých pivovarů i velcí hráči, kteří nejprve v inovacích zaspali dobu, ale pod vlivem malých konkurentů teď valí na trh jednu novinku za druhou. S tím souvisí i kampaň Gambrinusu, který se několik týdnů vydával za fiktivní minipivovar Patron a dosud kritičtí pijáci náhle pivo chválili. Co jste té kampani říkal?
Nemyslím, že by ta kampaň byla ku prospěchu značky Gambrinus. A už vůbec ne zajímavá. Na mě působila neupřímným, umělým dojmem. Když největší značka v zemi má zapotřebí, aby se schovávala za fiktivní minipivovar a tím jakoby dokazovala svoji kvalitu, je to pro mě spíše hloupé. Má to zásadní vadu, že nepřiznali svou chybu a snaží se dál manipulovat s lidmi.

Každá správná komunikace musí být upřímná. Tady je ne upřímností několik. Jednak nepřiznali, že dlouhé roky to pivo vařili tak, jak ho vařili, že získalo nelichotivý přívlastek europivo. A dále tu chybu teď umocňují tím, že v podstatě lidem říkají, že jsou hloupí a nepoznají, co je dobré pivo. To už je sakra pořádná dávka arogance.

LN: Není na té kampani pozitivní třeba to, že vyvolala diskusi o tom, že lidé někdy hodnotí piva podle pověsti, a ne podle vlastní zkušenosti s chutí?
Nevím, jestli se o tom nějak hodně diskutuje, možná ano. Na té reklamě ale nevidím nic pozitivního. Jak už jsem řekl, je to manipulace. Podstata je v tom, že mnozí lidé sice neumí pojmenovat způsob vaření, jednotlivé chutě, nemají degustační zkoušky, ale v určitém časovém období poznají, jestli je pivo špatné nebo dobré.

Neříkám, že velké rovná se špatné a malé rovná se dobré. Protože i mezi velkými pivovary jsou takové, které vaří dobrá piva. A taky jsou malé pivovary, které nevaří nic dobrého a třeba zkrachují. To se nevylučuje.

Ale bavíme se především o pivech z nadnárodních, globálních společností. Tam je třeba si uvědomit, že o výsledku často nerozhoduje český sládek, ale třeba ekonom někde na druhém konci světa. A ten zavelí, že na příští rok budete mít v plánu nějakých x procent do plusu, a dělejte, jak umíte.

LN: Není tvorba zisku důležitá pro každého podnikatele v jakémkoliv oboru? Vy nejste rád, že váš pivovar roste, má zisk?
Samozřejmě že jsem. Naším primárním cílem ale není ani míra zisku, ani růst. Naším cílem je maximální možná kvalita, špičková značka, skvělé vztahy se zákazníky. To jsou zásadní věci. A to následně generuje zisk i růst. Ano, jsme rádi, že jsme v zisku, že rosteme. Ale hlavním motivem je, abychom zákazníkům na stůl přinesli něco, čeho není hanba se napít. Co život člověka příjemně obohatí.

LN: Máte nějaký dlouhodobý plán rozšíření výroby?
Plány jsou fajn věc, ale především proto, že si uspořádáte myšlenky a konkretizujete záměry. Nesmí to být náboženství, protože nikdy nevíte, co se například na trhu nebo v ekonomice stane. Netušíme, jak budeme někdy velcí nebo malí, protože nevíme, kolik kvalitního, a tedy i dražšího piva trh vůbec chce. Nikam nespěcháme. Rozhodně nebudeme dělat kompromisy.


Prazdroj ocenil Juliuse Vanyu z Kadaně za to, že čepuje pivo s úctou a láskou už 25 let

Publikováno:před rokemZdroj:Regiony24.czAutor:Kateřina KrásováPrazdroj

Plzeňský Prazdroj dekoroval titulem "výčepní legenda" Juliuse Vanyu z kadaňského Švejk restaurantu U Věžičky. Oceněný výčepní se totiž poctivému čepování plzeňského piva a srdečné péči o něj věnuje už 25 let.

Julius Vanya se zařadil mezi nové výčepní legendy. Hospodský ze Švejk restaurantu U Věžičky načepoval své první pivo ve vlastní restauraci už na začátku 90. let. U poctivé práce za výčepem a péče o pivo však zůstal dodnes a stále se stará o to, aby všichni hosté z jeho podniku odcházeli s dobrým pocitem, že si vychutnali jedinečný a nejlépe načepovaný plzeňský ležák. I díky tomu získal včera od Plzeňského Prazdroje výjimečné ocenění. „Já jsem touhle cenou velmi poctěn. Určitým způsobem vyvažuje mou několikaletou snahu za výčepem a úsilí servírovat hostům jen zcela perfektní pivo. Zároveň mi dodává sílu pro další roky práce,“ říká Julius Vanya, nová výčepní legenda ze Švejk restaurantu U Věžičky v Kadani.

Švejk restaurant je ryze český řetězec. Po celé republice najdeme hned několik podniků inspirovaných hlavním hrdinou Haškova humoristického románu a atmosférou prvorepublikových hostinců. Snaží se vyzdvihnout to nejlepší z Čech, kadaňská provozovna U Věžičky má nyní dokonce jednoho z nejváženějších českých výčepních. I díky jeho osobnosti se tady načepované půllitry chlubí poctivou krémovou pěnou a pivo chutná tak, jak má skutečný plzeňský originál chutnat.

Plzeňský ležák na čepu doplňuje ve Švejk restaurantech moderní česká kuchyně. Ta zachovává tradiční recepty, vaří se však nejmodernějšími technologiemi. Celkový gastronomický zážitek je podpořen českým porcelánem, příbory i sklem předních tuzemských značek, ale také lidovou hudbou a dobovým oblečením personálu

Julius Vanya získal ocenění „výčepní legenda“ v průběhu slavnostního galavečera u příležitosti vyhlášení nejlepšího výčepního v soutěži Pilsner Urquell Master Bartender 2015.

Radegast vyzývá sběratele a pamětníky

Publikováno:před rokemZdroj:FANTOM.czAutor:Kateřina Krásová Radegast

Pivovar Radegast oslaví v prosinci 2015 letošního roku 45 let od svého založení. U této příležitosti plánuje uspořádat společně s Muzeem Beskyd velkou výstavu o pivovarnictví, pohostinství a obyčejném životě před 45 lety.

Přispět do expozice může každý, kdo má doma předmět, fotografii nebo cokoliv dalšího ze 70. let minulého století. Důležitá je aby měl zapůjčený předmět souvislost s pivem, hospodami nebo byl typický pro tehdejší dobu a region Severní Moravy. Muzeum přivítá i příběhy a zážitky lidí, kteří mají k tématu co říci. Uzávěrka zápůjček je 20. srpna. Vernisáž výstavy je v plánu na začátku září a výstava potrvá do 19.prosince.

„Výstavou chceme přiblížit atmosféru doby, ve které se začalo vařit pivo Radegast. To se rychle stalo součástí každodenního života lidí v regionu. Lidé u piva řešili radosti i hořké chvíle, které život přináší. To platí i pro současnost, i když se doba hodně změnila,“ přiblížila cíl výstavy vedoucí Návštěvnického centra Radegast Martina Sikorová.

Pivovar společně s Muzeem Beskyd ve Frýdku-Místku vyzývá ke spolupráci i veřejnost. Expozici by obohatily předměty, listiny, fotografie či záznamy související s pivovarnictvím nebo pohostinnstvím. Výstava bude odrážet i obyčejný život lidí, proto organizátoři uvítají jakýkoliv předmět typický pro tuto dobu. Velmi cenné budou i vzpomínky či tipy na zajímavé lidi, kteří mají k tématu co říci. Pět lidí, jejichž příspěvek bude pro organizátory nejcennější, získá od pivovaru pořádnou pivní odměnu.

Uzávěrka pro zapůjčení předmětů je 20. srpna. Lidé, kteří se rozhodnou obohatit výstavu svým příspěvkem, se mohou obrátit na Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, Hluboká 66, tel. 558 628 001 či e-mail: pokladna@muzeumbeskyd.com

Obliba minipivovarů v Česku neustále roste. Téměř každý týden přibude jeden

Publikováno:před rokemZdroj:Rozhlas.czAutor:Jitka Hanžlová

Česká republika zažívá pivní revoluci. Téměř každý týden přibude na trhu jeden minipivovar. Už jich je přes 330. A vypadá to, že boom malých pivovarů zdaleka nekončí.

Malé pivovary jsou ty, které mají výstav piva menší než 10 tisíc hektolitrů piva ročně. Ty jsou daňově zvýhodněné. Oproti velkým pivovarům totiž platí jen poloviční spotřební daň. Většinou jde o pivovary, které své pivo rovnou prodávají ve vlastní restauraci.

Jejich podíl na celkové výrobě je ale malý, pohybuje se kolem jednoho procenta. Nejčastěji vyrábí kolem tisícovky hektolitrů ročně. To je ve srovnání s celkovou produkcí přes 19 milionů hektolitrů nepatrné množství.

Popularita malých pivovarů ale rychle roste. Podle Michala Mišuna, partnera společnosti Redbaenk, je to i díky rostoucí kupní síle obyvatel a jejich touze po kulinářských zážitcích.

„Je potřeba si uvědomit, že v Německu je kolem 1250 pivovarů a polovička z tohoto obrovského počtu je v sousedním Bavorsku. Takže byla v podstatě jenom otázka času, kdy kupní síla v České republice vzroste a kdy začnou i Češi objevovat různé druhy piva a jejich příchutí,“ vysvětluje Mišun.

Nepřekvapí, že rozjezd minipivovaru se ale neobejde bez řady povolení. „V první řadě je potřeba klasické stavební povolení, protože většinou měníte charakter provozovny nebo objektu. Čili s tím samozřejmě souvisí celá řada dalších povolení týkající se hygieny, požární ochrany, ochrany životního prostředí,“ vypočítává Václav Potěšil z Českomoravského svazu minipivovarů.

„Druhá věc je, že potřebujete samozřejmě povolení daňového skladu, protože vyrábíte alkohol.“

Zákazníky lákají speciální piva
Kvalitu piva kontroluje Česká zemědělská a potravinářská inspekce, hygienici pak kontrolují kvalitu provozu pivovaru. Investice do zařízení nemusí být velká. Zákazníky pak lákají hlavně speciální piva.

„Důvodů obliby minipivovarů může být několik. Jednak určitá uniformita piv z těch větších pivovarů, která ovšem v současné době už není tak uniformní, jako bývala třeba před pěti lety. A je to samozřejmě široká nabídka piv, s kterými se běžně nesetkáte. Jsou to hlavně svrchně kvašená piva typu Ale nebo Stout,“ popisuje Václav Potěšil.

A právě v různorodosti nabídky se podle Tomáše Slabého z Pivní mozaiky snaží malým hráčům na trhu přiblížit i zavedené značky.

„Velké pivovary se snaží s minipivovary ztotožňovat, jak teď vidíme v jejich kampaních, kde říkají, že právě to jejich pivo chutná jako to z minipivovarů. Snaží se ukazovat na svou různou produkci a tak podobně,“ říká Tomáš Slabý.

Dá se předpokládat, že malé pivovary budou ještě přibývat. Ostatně za první republiky jich bylo v Čechách více než tisíc. Jediné, co může jejich boom zabrzdit, je nedostatek kvalitních sládků.

Festival Litovelský otvírák ovládnul pivovar

Publikováno:před rokemZdroj:Olomoucký deníkAutor:Kristýna KovaříkováLitovel

Dobrou hudbu a nové druhy piv si v sobotu vychutnali návštěvníci jedenáctého ročníku festivalu Litovelský otvírák. Do areálu místního pivovaru zavítal i Jan Nezbeda, který se do Litovle přijel pobavit s přáteli.

„Je to příjemná akce. Jezdíme sem pravidelně. Místní pivo nám chutná a hudební program je také celkem dobrý," řekl pravidelný účastník Litovelského otvíráku Jan Nezbeda.

Během celého dne byl pro návštěvníky připravený bohatý hudební program, během něhož zahrály například kapely Turbo, revivaly Lucie, Red Hot Chilly Peppers či Kabát a vrcholem akce byl koncert Petera Nagyho. Děti se bavily při představení Divadla Tramtarie a dospělí mohli ochutnat dvě nová ochucená piva, a to Višňový ležák a Černý zázvor. Na čepu byl k dostání také oblíbený zelený ležák Patrik či patnáctistupňový speciál.

Litoměřické pivní slavnosti jsou za rohem. Přijede 32 pivovarů

Publikováno:před rokemZdroj:Litoměřický deník

Na programu 6. litoměřických pivních slavností jsou nejen ochutnávky desítek druhů piva a skvělý hudební doprovod, ale také řada soutěží.

Soutěžit se bude například „O stánek pivovaru, kde nám nejvíc chutná" (bez ohledu na druh piva). Zde má obsluha stánku možnost ovlivnit hlasující jakýmkoliv způsobem a přesvědčit ho k odevzdání hlasu.

Do soutěže o FAVORITA pivovary nominovaly vždy jeden druh svého piva a návštěvníci na základě chuti rozhodnou, komu bude tento titul nakonec přidělen. V obou případech se jedná o laickou hlasovací soutěž a vítězí stánek či pivo s nejvyšším počtem hlasů – čárek. Hlasovací kupóny jsou navíc slosovatelné a vylosovaný soutěžící získá odměnu od vítězného pivovaru.

Cílem další soutěže určené kolektivům je nasbírat největší počet žetonů za 1 hodinu. Žeton obdrží u každého stánku za každé ochutnané pivo. Lidé se rovněž mohou utkat v soutěži o nejvyšší „pivní komín" z plastových kelímků.

„Soutěží se vždy o velmi zajímavé ceny," dodává ředitelka pořádajících MKZ Věra Kmoníčková

Pivovar v Poličce patří mezi nejstarší podniky světa. Za komunismu málem zanikl

Publikováno:před rokemZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Petr KorbelPolička

● Pivovar v Poličce byl odsouzen k likvidaci, dnes sbírá ocenění.
● Jde zároveň o jeden z nejstarších podniků na světě, vznikl v roce 1517 jako společnost 113 právovárečných domů.
● Za jeho obnovou stojí bývalý hudebník Karel Witz, který pivovar restituoval.

Podle týdeníku Ekonom, který v aktuálním přináší příběhy malých pivovarů, které stojí za to navštívit, existují nejméně tři pádné důvody, proč je pivovar v Poličce zajímavý: především vystavuje pivo jen podle požadavků smluvních odběratelů a přitom sbírá prestižní ceny. Dále jde o jeden z nejstarších podniků na světě, vznikl totiž už v 16. století. A řídí ho 68letý muzikant Karel Witz, který na kytaru doprovázel například Mariku Gombitovou či Miroslava Žbirku.

Město Polička leží těsně u historické hranice Čech s Moravou. Zdejší pivovar vznikl roku 1517 rozhodnutím Svatováclavského sněmu v Praze. Původní název zněl "Pivovar právovárečného měšťanstva v Poličce" a šlo o společnost 113 právovárečných domů. Na současném místě v Pivovarské ulici se pivo vaří od roku 1865.

Ke znárodnění pivovaru došlo v roce 1950. V 70. letech minulého století hrozil historickému provozu zánik. Městský národní výbor chtěl jeho areál využít k jiným účelům. Nedošlo k tomu jen proto, že plánovaná modernizace velkokapacitního pivovaru ve Svitavách byla neustále odsouvána a bez piva z Poličky by Východočeskému kraji hrozila žízeň.

Potomci původních majitelů zahájili v roce 1991 se státním podnikem Pivovary Hradec Králové řízení o vydání nemovitostí pivovaru podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Ve sporu uspěli a v roce 1994 podnik převzali. Byl mezi nimi i Karel Witz. Umělec, jehož otec přežil druhou světovou válku v koncentračním táboře Terezín, kde jako právník pracoval v krematoriu. Dědeček Dr. Rudolf Witz, který v Poličce míval likérku a dva měšťanské domy, takové štěstí neměl. V nacistickém koncentráku ho ubili.

Otec se po osvobození marně domáhal vrácení arizovaných a později úředně zabavených rodinných nemovitostí. Stal se docentem na Právnické univerzitě Karlově; v Praze přitom mohl používat byt v domě, který rodině za první republiky také patřil. Zemřel v roce 1984.

Jeho syn zdědil po předcích vztah k hudbě. Místo klasické ho ovšem lákala bluesová. Studoval Vysokou školu ekonomickou. Na prázdninové jahodové brigádě v Anglii se seznámil se svou budoucí ženou. Vzali se v roce 1969 v Košicích. Na východním Slovensku získali byt a Karel Witz tam zahájil svou profesionální dráhu jako zaměstnanec statistického úřadu. Pak hledal zajímavější místo, až zůstal u muziky. Působil v kapelách Profily, Modus, Collegium Musicum, byl vedoucím skupiny Indigo. Doprovázel hvězdy tehdejší slovenské populární hudby, například Mariku Gombitovou, Jána Lehotského, Petera Nagye a "Mekkyho" Žbirku.

Tato část Witzova života skončila v roce 1991, kdy se začaly objevovat tendence k rozdělení federace a také se naskytla příležitost k navrácení části původního rodinného majetku v Čechách. "Z hudební kariéry jsem si do pivovaru přinesl například prémiový řád," líčí Witz a vzpomíná, že kolega Miro Žbirka připodobňoval skupinu ke kapitalistické buňce v socialismu, o jejíž rozvoj se může zasloužit jen ten, kdo není nemocný, nevybírá si dovolenou a nepřišel o řidičský průkaz. Pracovník navíc může dostat prémie jen v případě, že na něj neexistuje nejmenší stížnost ze strany nadřízeného.

Začátky ovšem nebyly jednoduché, protože pivovar byl mimořádně zanedbaný. Dokonce ani neměl účet v místní bance. "Zpočátku jsme na každou korunu čekali a i malé částky spláceli postupně. Ovšem v termínu, včetně závazků vůči státnímu podniku Pivovary Hradec Králové. Pokud bylo třeba hradit daně, přispěl jsem osobně do pokladny firmy. Vážil jsem si toho, že jsme dostali příležitost, která se nikdy opakovat nebude," říká Witz s tím, že nejprve pracoval v podstatě tak, jak hned v roce 1995 nařídil zařizovat prodej: nonstop 24 hodin denně a pro začátek minimálně sedm dní v týdnu. "Odbory jsme pro jistotu hned zrušili," dodává.

Ačkoliv jsou místní lidé podle Witze tím nejcennějším, co pivovar v Poličce má, se všemi zaměstnanci spokojen nebyl. Hned v druhém roce vyhodil "na hodinu" tehdejšího sládka, který mu nedokázal vysvětlit chybějící pivo v ležáckých tancích. Sládků se postupně vystřídalo sedm. Z těch bývalých si oblíbil jen Jiřího Vášu, dnes emeritního sládka, kterému je 81 let. "Na jeho úspěchy navazuje náš současný mladý sládek, který se v mezinárodní soutěži piv v Táboře o Zlatou pivní pečeť také již mnohokrát zapsal v kategorii vítězů, například s tmavým speciálem Eliška," vyzdvihuje Witz.

Společnost patří do kategorie malých nezávislých pivovarů. Vaří nepasterované pivo, kterého vystavila v roce 2014 celkem 109 tisíc hektolitrů. Dodává do míst v okruhu 200 km od Poličky: od Ostravy po Prahu, Olomouc, Brno, Hradec Králové i okolo vlastního komína. Loni si do pivovaru přijelo pro pivo více než 80 procent smluvních odběratelů po vlastní ose.

"V roce 1995 jsme si vzali půjčku na nákup Hotelu Pivovar v Poličce," konstatuje ředitel. Byla to půjčka poslední a firma ji předčasně splatila v roce 2001. Od stejného roku nevyužívá ani leasing. "Do bank si už jen ukládáme utržené peníze. Nemáme žádné pohledávky ani závazky po lhůtě splatnosti," zdůrazňuje statutární ředitel.

Na sudové pivo připadá 85 procent výstavu (hospodští si mohou objednat také sudy s nefiltrovaným pivem), na lahvové 15 procent. Drtivou většinu produkce tvoří ležáky; jedenáctistupňový nese název Otakar, dvanáctka se jmenuje Záviš. Třikrát do roka, a to na Velikonoce, svatého Václava a na Vánoce, nabízí pivovar také speciální piva. Jde o třináctistupňovou tmavou Elišku a třináctistupňový světlý mok František Bittner.

"Na četnější zastoupení speciálů nemáme kapacitu," vysvětluje Witz. "Nemáme bohužel ani kapacitu na další navyšování výstavu. Proto jsme v první polovině roku 2015 zvýšili produkci meziročně jen o procento," dodává s tím, že dodnes používaná měděná varna pochází z roku 1930, kdy ji vyrobila pražská firma Novák & Jahn.

Tradice bude přitom pokračovat i v další generaci. "Máme s manželkou tři dospělé děti," vysvětluje ředitel Witz. "Jedna dcera sice pracuje jako učitelka a má vysokoškolské vzdělání, ale vedle toho si udělala pivovarskou průmyslovku. Druhá dcera pracuje desátým rokem v našem pivovaře. Dcery jsou ve správní radě. Syn, kytarista a zpěvák, je tady také zaměstnaný, a to jako obchodní ředitel, přičemž se navíc zabývá informačními technologiemi," doplňuje.

A plány do budoucna jsou smělé. Během deseti let má vzniknout například nová varna, nový ležácký sklep, nová spilka či nová expedice. Výstav by potom mohl vzrůst o polovinu.

Litoměřické pivní slavnosti potěší a žízeň uhasí

Publikováno:před rokemZdroj:Regiony24.czAutor:Ing. Eva Břeňová

V Litoměřicích mít žízeň nebudete. Šestý ročník litoměřických Pivních slavností se uskuteční v sobotu 15. srpna opět na Mírovém náměstí.

K omezení průjezdnosti aut přitom nedojde, ubude však počet parkovacích míst ve středové části prostoru. "V pátek pozdě večer uzavřeme s ohledem na přípravu akce střed náměstí, včetně míst určených pro parkování. Prosíme, aby z bezpečnostních důvodů lidé nevstupovali do vyhrazeného místa, a umožnili tak bezproblémovou instalaci stánků, pódia a techniky," žádá Věra Kmoníčková, ředitelka Městských kulturních zařízení Litoměřice, které jsou organizátorem již 6. ročníku akce, jejíž návštěvnost rok od roku stoupá. Proto musely být slavnosti přesunuty z Tyršova na prostornější Mírové náměstí.

Na návštěvníky přitom letos čeká vskutku náročný úkol. Své produkty hodlají prezentovat více než tři desítky pivovarů. Nabídka piv a pivních speciálů tak bude zřejmě rekordní. Zájem mini a malých pivovarů o účast na litoměřických pivních slavnostech totiž roste. Zejména proto, že právě jim byly slavnosti od prvopočátku určeny. "Nízkou cenou za umístění stánku a osobním přístupem se snažíme vytvořit účastníkům příjemné prostředí a poskytnout vhodné podmínky nejen pro prodej samotného piva, ale především pro zajímavou propagaci jednotlivých značek," dodala ředitelka Kmoníčková. Loga všech pivovarů budou letos umístěna přímo na pódiu a jejich zástupci dostanou příležitost je za pomoci moderátora osobně na podiu představit.

Bavič a moderátor programu NASTY (Petr Cerha) má připravenou řadu soutěží nejen o pivní ceny. Soutěžit se bude v mnoha netradičních pivních disciplínách. Připravena je i hlasovací soutěž o nejlepší pivovar, v níž rozhodnou hlasy spokojených pivařů a pivařek.

O zajímavou hudební nabídku se od 13 hodin do půlnoci postupně postarají LUCIE revival, Wono sito sedne, Rybičky 48, Prowizorium, Michal Hrůza, 100 Legs a Markýz John. Dorazí i promo autobus Tullamore Dew s ochutnávkou irské whisky. Organizátoři nezapomínají ani na dětské návštěvníky v doprovodu rodičů - i pro ně jsou nachystány speciální atrakce.

Hasit žízeň návštěvníků budou více než tři desítky pivovarů: Bakalář/Rakovník, Rampušák/Voděrady, Mordýř/Dolní Ředlice, Slepý krtek/Ujkovice, Blahovar, Monopol/Teplice, Žatec, Nymburk, Nová Paka, Klášter, Krčín/Sedlčany, Černá Hora/Brno, Rohozec, Mostecký kahan, Bernard, Padochov/Oslavany, Starokladno, Minipivovar Lounský žejdlík, Zámecký pivovar Břeclav, Chýně, Lužiny, Lobkowicz, Konrád/Vratislavice n. N., U tří růží/ Praha, Labuť / Litoměřice, Podřipský rodinný pivovar/Roudnice n. L., Antoš-Golem/Slaný, Zlatopramen, Gambrinus, Budvar, Plzeň a Svijany.

Pro vstup jsou určeny tři pokladny: naproti České spořitelně, v ulici Novobranská a u domu U Pěti panen v horní části náměstí. Vstupné na celodenní program je 80 korun, důchodci a děti do 15 let zaplatí 60 korun, děti do 110 cm, pejsci a kočárky mají vstup zdarma.

Když se stane práce milovaným koníčkem

Publikováno:před rokemZdroj:První zprávy

Plzeňský Prazdroj dekoroval titulem "výčepní legenda" Juliuse Vanyu z kadaňského Švejk restaurantu U Věžičky. Oceněný výčepní se totiž poctivému čepování plzeňského piva a srdečné péči o něj věnuje už 25 let.

Julius Vanya se zařadil mezi nové výčepní legendy. Hospodský ze Švejk restaurantu U Věžičky načepoval své první pivo ve vlastní restauraci už na začátku 90. let. U poctivé práce za výčepem a péče o pivo však zůstal dodnes a stále se stará o to, aby všichni hosté z jeho podniku odcházeli s dobrým pocitem, že si vychutnali jedinečný a nejlépe načepovaný plzeňský ležák. I díky tomu získal včera od Plzeňského Prazdroje výjimečné ocenění.

„Já jsem touhle cenou velmi poctěn. Určitým způsobem vyvažuje mou několikaletou snahu za výčepem a úsilí servírovat hostům jen zcela perfektní pivo. Zároveň mi dodává sílu pro další roky práce,“ říká Julius Vanya, nová výčepní legenda ze Švejk restaurantu U Věžičky v Kadani.

Švejk restaurant je ryze český řetězec. Po celé republice najdeme hned několik podniků inspirovaných hlavním hrdinou Haškova humoristického románu a atmosférou prvorepublikových hostinců. Snaží se vyzdvihnout to nejlepší z Čech, kadaňská provozovna U Věžičky má nyní dokonce jednoho z nejváženějších českých výčepních. I díky jeho osobnosti se tady načepované půllitry chlubí poctivou krémovou pěnou a pivo chutná tak, jak má skutečný plzeňský originál chutnat.

Plzeňský ležák na čepu doplňuje ve Švejk restaurantech moderní česká kuchyně. Ta zachovává tradiční recepty, vaří se však nejmodernějšími technologiemi. Celkový gastronomický zážitek je podpořen českým porcelánem, příbory i sklem předních tuzemských značek, ale také lidovou hudbou a dobovým oblečením personálu.

Julius Vanya získal ocenění „výčepní legenda“ v průběhu slavnostního galavečera u příležitosti vyhlášení nejlepšího výčepního v soutěži Pilsner Urquell Master Bartender 2015.

Plzenskenovinky.cz informovala tisková mluvčí Plzeňského Prazdroje Kateřina Krásová.

V Hladově se nově vaří Novoříšské Klášterní pivo

Publikováno:před rokemZdroj:Občasník.euHladov

Mapu české pivozemě obohatil další pivovar. Vyrostl na okraji obce Hladov u Stonařova. Bude se zde vařit Novoříšské klášterní pivo podle receptu mnichů z kláštera v Nové Říši. Za vznikem pivovaru stojí podnikatel Ladislav Pospíchal, pivo vaří sládek Aleš Poul.

První srpnový pátek byl pro pivovar v Hladově svátečním dnem. Ochutnávala se první várka piva ze zdejšího pivovaru. Pivo bude směřovat hlavně na export do Rakouska, část produkce půjde i do hospod a restaurací na Vysočině.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.26.07.2017 15:535.251/5.251