Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Heineken cílí na rostoucí trh s pivem z malých pivovarů. Investoval do amerického Lagunitas

Publikováno:před rokemZdroj:Zet.czAutor:ČTK

Nizozemský pivovar Heineken koupil padesátiprocentní podíl v kalifornském řemeslném, takzvaném craft pivovaru Lagunitas. Heineken tak získá napojení na rostoucí trh s pivem z malých pivovarů v USA.

Lagunitas Craft Brewing Co. je podle objemu produkce pátým největším řemeslným pivovarem v USA a patří mezi nejznámější a nejrychleji rostoucí v zemi. Mezi jeho piva paří Lagunitas IPA, Hop Stoopid a Maximus. Provozuje po jednom pivovaru v kalifornském městě Petaluma a v Chicagu a třetí pivovar staví v kalifornském městě Azusa. Kromě USA prodává své pivo v Kanadě, Švédsku a Japonsku. Dohoda s Heinekenem mu umožní expandovat na další světové trhy.

Finanční podmínky dohody nebyly zveřejněny. Transakce by měla být dokončena ve čtvrtém čtvrtletí, napsaly agentury AP a Reuters.

Akvizice v sektoru řemeslných pivovarů v poslední době rychle rostly, protože firmy se snaží co nejvíce vydělat na rozkvětu tohoto odvětví. Loni objem produkce řemeslných pivovarů podle amerického pivovarnického svazu vzrostl o 18 procent a hodnota tohoto odvětví činila 19,6 miliardy dolarů (473,2 miliardy Kč). Objem produkce Lagunitas se loni zvýšil až o 50 procent.

Rostoucí trend zájmu o malé pivovary ze strany velkých společností dokazuje i SABMiller. Druhá největší pivovarská skupina na světě, která vlastní i pivovar Pilsner Urquell, koupila v květnu malý londýnský pivovar Meantime Brewing Company.

Pitevna Pavla Sobka: Pivní hypnóza a vlasy paní sládkové

Publikováno:před rokemZdroj:Strategie.czAutor:Pavel Sobek

Že se kolem piva dá vystavět zajímavý příběh, ukazuje nejlépe Hrabalův román Postřižiny. V naší zemi snad není nikdo, kdo by nebyl schopen citovat řadu okřídlených výroků strýce Pepina, paní Sládkové a dalších nesmrtelných postav.

O sládcích je i poslední reklama Pilsner Urquell nazvaná Ten pravý originál. Dozvíme se v ní, že pivo dělá sládek a že to tak bylo i v minulosti. Správní rada pivovaru by měla vzít v úvahu, že tahle informace nebude pro nikoho ani nová, ani překvapivá.

Pilsner Urquell je ale na začátku potřeba pochválit za dlouhodobě konzistentní komunikaci. Sbírku na Národní divadlo, koně z Kladrub a několik dalších kousků mají jejich autoři jistě stále v portfoliu a po vzoru Hrabalova sládka mohou říct: „Ty reklamy, pánové, jsem psal já.“ Spoty jsou vždy vizuálně bohaté a až na logické kličky při hokejovém šampionátu jsou také jasně tematicky ukotvené v historii. Pivo je navíc unikátní svou recepturou, což pozná i nepivař, a není tedy pro značku nezbytně nutné omílat tuto pravdu explicitně dokola. Jen těžko by ji totiž někdo při slepém testu obvinil z europivařství.

To by Pepin nestrpěl
Vystavět zajímavý příběh s pointou ve třiceti vteřinách je těžké, ale jak ukazují staré kousky, jde to. Naproti tomu poslední reklamní počin je šlápnutím vedle. Fešák obklopený sličnými dívkami (asi aby bylo pití vyvážené) hypnotizuje svůj půllitr, aby se v obraze prolnul v pochod reklamních sládků. Otevřená kniha s tajnou recepturou pak posílá reklamní spot směrem ke stylu úvodní animované znělky filmu o Janu Husovi, abychom se obratem vrátili do hospody k muži, který už ví…

Takhle by to strýc Pepin určitě nenechal. Dozvěděli bychom se, jak se sládkovalo za války, jestli nějaký sládek dostal od císaře pána trafiku a jak se tajně přes frontu převáží Humulus, anóbrž chmel. Nebo by se mohlo místo sládků rovnou vsadit na paní sládkovou. Na rozdíl od Francina totiž snídala flákotu s pivem, milovala život, nebála se vylézt na komín a její vlasy byly ozdobou města. To by pivaři v testech myslím mohli poslat dál, směrem k realizaci.

Reklamní harakiri
Jsme pivní národ a pivních reklam se u nás během roku natočí pořád poměrně dost. Víc už jich vzniká snad jen pro operátory a supermarkety. Je to tedy dost velké hřiště a každého by určitě potěšilo, pokud by čas od času někdo zaskóroval. Značce Pilsner Urquell bych to přál asi nejvíc. Ostatní brandy se – snad kromě Bernarda a menších pivovarů – rozhodly jít cestou kreativního harakiri.

Pokud sednou marketéři z Plzně na své motocykly značky Laurin & Klement a objedou republiku, určitě najdou někoho, kdo jim skvělou reklamu vystřihne. Pokud nenastane ve firmě doba zkracování, rozumějte rozpočtů, dočkáme se možná opět vizuálně silného spotu se skvělou myšlenkou a příběhem.

A když se budeme u dalšího spotu zase nudit? Nevadí, koupíme si medvídka mývala. Pivo z Plzně kvůli tomu pít nepřestaneme.

Jak uvařit pivo? Stačí učebnice, prohlašuje sládek Paroháče

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Ondřej StratilíkLuční bouda

Paroháč je nejvýše položeným pivovarem ve střední Evropě. Pokud si sem sládek Daniel Szennai před prvním sněhem nenaveze dost sladu a chmele, do dubna je na Luční boudu nedostane.

Poprvé se na Luční dostal na podzim roku 2011. Tehdy jen vypomáhal s výstavbou nových apartmánů. Daniel Szennai se během několika týdnů rozhodl, že už tady zůstane natrvalo.

„Jednou ráno jsem se probudil, byla půlka listopadu, všude za okny půl metru sněhu. To bylo krásné,“ přibližuje Szennai zlomový moment. A když po několika měsících majitelé obří boudy v 1. zóně Krkonošského národního parku řekli, že ve spodních podlažích hotelu rozjedou minipivovar Paroháč, Szennai začal pomáhat tehdejšímu sládkovi.

„Stáčel jsem sudy i lahváče. Jenže máme ruční stáčečku a ze začátku byly hodně velké ztráty – než jsem stočil první dobrou lahev, aby to nebyl podmírák, měl jsem jich sedm v sobě,“ směje se. „Mě to bavilo, ale ekonomicky to úplně výhodné nebylo,“ pokračuje ve vtipném vyprávění. Původní sládek však z Luční podle místní legendy utekl s novou láskou a na Daniela Szennaie v říjnu roku 2012 připadlo vaření piva. Což dělá dodnes.

„Vařím pivo. Ne pervitin!“

Může se zdát, že pro samouka jde o stresující výzvu. Podle Danielových vzpomínek na tom ale není nic složitého. „Když člověk není úplně hloupý a přečte si učebnici, stačí dodržovat suroviny. Proces vaření je za ta léta vymakaný,“ popisuje skromně. Kromě samostudia jej zaučoval i zkušený sládek Milan Maršálek.

Szennai ví, že čistota je základem dobrého produktu. „Ta je strašně důležitá. Stejně jako smysl pro pořádek. Všechno je třeba mít pořádně vyčištěné, než tam nalijete pivo,“ vysvětluje s tím, že neplechu nadělá i minimum zaschlých kvasnic. Jednou se mu očista vymstila. Při večerním umývání si louhem poleptal oči a kolega jej musel rychle odvézt na trutnovskou pohotovost. Sloužící lékař se s ním prý téměř nebavil. „Myslel si, že jsem vařil pervitin,“ je sládkovi zase do smíchu. „Po dvou týdnech sem přišli i s očařkou a zjistili, že nekecám,“ baví se historkou.

Že svou práci dělá správně, potvrzuje rostoucí zájem o produkty značky Paroháč. Spotřeba každý rok narůstá. I proto se musela kapacita varny navýšit z 200 na 500 litrů. Přes léto v ní sládek udělá pět várek týdně. Dalším důkazem je čerstvě natočená polotmavá dvanáctka. Daniel Szennai ji nedělá sladkou, přidává do ní „dost“ praženého sladu. Jde o osvěžující a poměrně lehké pivo, což v téhle kategorii nebývá zvykem. Na Luční je prý pijí především polští turisté a ženy.

Prasata mláto nechtějí. Mají svíčkovou

Díky tomu, že Luční bouda stojí pod Sněžkou ve 1340 metrech, pyšní se Paroháč neoficiálním titulem nejvýše položeného pivovaru ve střední Evropě. Jenže. Voda tu vaří už mezi 95 a 96 stupni, s čímž se sládek musí vyrovnat. A také je třeba naplánovat logistiku. Tedy jak se zásobit před dlouhou zimou.

Loni v říjnu si Daniel Szennai navezl šest tun surovin. V dubnu už byly sýpky prázdné a příjezdová cesta nefungovala – stále ji ještě nemohla projet fréza. Proto se pro slad a chmel musel vydat sám, dodavatelé se báli přijet. „Kolikrát jsme museli ze závějí vytahovat i rolbu,“ přibližuje život na krkonošském hřebenu. Přes zimu je potíž i s odvozem vyvařeného mláta. Na Luční si proto pořídili prasata, ale podle Szennaie je kuchaři naučili jíst zbytky svíčkové a vyhlášených borůvkových knedlíků. Mláto teď čuníky vůbec nezajímá.

Pšeničné nejede

Pokud u minipivovarů platí, že se nedostanou na stejnou cenu jako velké podniky, u Paroháče je tenhle rozdíl ještě markantnější. I kvůli vysokohorské přirážce tu půllitr piva stojí padesát korun. „Ta cena odpovídá kvalitním surovinám,“ reaguje Szennai. „Lidé se moc nediví. Na polské straně hor zaplatíte za teplé a nedobré pivo devadesát korun,“ srovnává.

A zatímco osvěžující „pšenici“ se na Luční příliš nedařilo, a proto přestal toto pivo vařit, velmi dobře jde na odbyt svrchně kvašený IPA (indian pale ale). Čtrnáctistupňového svrchně kvašeného speciálu se tu prý vytočí nad očekávání. „Ty hořké ale se chytly, spousta lidí se pro ně vrací. Tady na horách jsou asi drsnější chlapi,“ myslí si Daniel Szennai. I jemu chutná IPA nejvíc.

Pivu ze 77 let staré lahve zůstala chuť, vonělo ale jako archivní víno

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Martin Pjentak

S velkou zvědavostí otevřeli v Přerově nedávno nalezenou, téměř osm desítek let starou lahev piva pamatující první republiku, aby ochutnali a následně v laboratoři zjistili, co se po tak dlouhé době s chmelovým nápojem stalo. Výsledek - i po téměř století měl nápoj pivní chuť.

Chvíle před otevřením lahve provázelo mírné napětí. „Nikdo nevíme, jak bude pivo po osmdesáti letech chutnat,“ podotkl ředitel přerovského pivovaru Zubr Tomáš Pluháček. Právě z produkce tohoto pivovaru pocházela pivní relikvie v lahvi z hnědého skla se znovuzavíracím vrškem.

Identitu výrobce prozradil reliéfní znak na skleněné nádobě, stáří nálezu pak porovnání s ostatními historickými lahvemi ze sbírek pivovaru.

„Našli jsme stejnou, která navíc měla na dně vyznačené datum 1938. Tak jsme zjistili, že pivo pochází z ještě z dob první republiky, z časů působení sládka Františka Stradiota, který stál za velkým rozkvětem našeho pivovaru,“ vysvětlil Pluháček.

On a sládková Nataša Rousková se poté pustili do ochutnávky vzorku z lahve, kterou při úklidu půdy po zesnulé tetě náhodou našel Josef Hrabák z nedalekého Hulína.

„Voní to zajímavě, trochu jako stará uleželá archivní vína. Jako pivo to chutná, ale ne jako čerstvé. Ale neřekla bych mu 80 let. Čekala jsem, že to bude odlišnější, je tam taková sladší příchuť,“ hodnotila chuť i Nataša Rousková.

Zbytek obsahu „rozeberou na molekuly“ experti v laboratoři
Po ochutnávce si odebrala vzorek k analýze místní laboratoř, která bude zkoumat například stupňovitost piva, obsah alkoholu, stupeň prokvašení, barvu, čirost a pH. Lahev se zbytkem obsahu pak rychle putovala do Prahy.

„Vezeme jej na Vysokou školu chemicko-technologickou, kde mají ještě lepší přístroje, které nám pivo zanalyzují. Prakticky tam pivo rozeberou na molekuly. Uvidíme, co v něm zbylo nebo nezbylo,“ uvedla sládková.

V pivovaru přitom dlouho váhali zda pivo vůbec otevřít. „Říkali jsme si, že i osmdesát let stará láhev s pivem má své kouzlo. Ale nakonec převážila zvědavost, chtěli jsme vědět, co v tom je. A zjistit, jak se to tenkrát dělalo,“ dodal Tomáš Pluháček.

V Praze se budou vzorkem zabývat přední osobnosti českého pivovarství v čele s Gabrielou Basařovou a Pavlem Dostálkem. Ti provedou analýzy vyžadující speciální přístrojové vybavení. K dispozici mají třeba i kapalinový chromatograf, který umožňuje separaci jednotlivých složek kapaliny za účelem stanovení jejich přítomnosti a koncentrace ve vzorku včetně izolace jednotlivých složek.

Pivo si i po desítkách let zachovalo svoji barvu a chuť

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:ČTK

Pivo si svoji nezaměnitelnou barvu a částečně také chuť dokáže udržet i několik desítek let poté, co je stočeno do láhve. Přesvědčili se o tom zástupci Pivovaru Zubr z Přerova, když dnes poprvé ochutnali přerovské pivo staré zhruba 80 let. Historickou pivní lahev nedávno na půdě rodinného domu v nedalekém Hulíně našel Josef Hrabák. Věnoval ji Pivovaru Zubr, ve kterém byl pěnivý mok ve 30. letech minulého století uvařen. Odborníci prozkoumají její tekutý obsah a porovnají starou recepturu s tou dnešní.

Ředitel Pivovaru Zubr Tomáš Pluháček dnes řekl, že nikdo z vedení pivovaru zatím neměl příležitost ochutnat tak staré pivo, takže na otevření lahve a degustaci jejího obsahu všichni čekali s napětím. "Pivo bylo samozřejmě bez pěny, ale barva byla zachována. Ochutnáním vzorku jsme zjistili, že i po té době je stále možné poznat, že se o pivo jedná, i přesto, že na běžné pití to určitě není. Přeci jen čerstvě natočenému pivu s bohatou pěnou a chmelovou vůní se nemůže nic rovnat," komentoval s úsměvem degustaci.

Pracovníci Pivovaru Zubr zároveň odebrali vzorky historického piva, které prozkoumají odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Díky moderním přístrojům a speciálním analýzám mohou zjistit zajímavé informace o použitých surovinách i výrobních postupech. "Doufáme, že se nám podaří o pivu zjistit některé údaje, které potvrdí podobnost receptury či používaných surovin u piva z doby první republiky a současného piva Zubr Grand," řekl Pluháček. Analýza vzorků bude dokončena v následujících týdnech.

Podle vzhledu lahve a jejího uzávěru nalezené pivo pochází ze 30. let minulého století, kdy byl sládkem přerovského pivovaru František Stradiot. "Láhev jsme našli při vyklízení domku po tetě a podle vzhledu jsme usoudili, že se bude jednat o historický kousek. Nejprve jsem zvažoval, zda lahev přes internet nenabídnout nějakému sběrateli, ale nakonec jsem se rozhodl ji věnovat pivovaru, aby z ní mohlo mít užitek a radost co nejvíce lidí," řekl Hrabák.

Zhruba sto let staré lahve s pivem našli letos v dubnu dělníci při rekonstrukci pivovaru v Záhlinicích na Kroměřížsku. Pivo po dlouhých desetiletích nepěnilo a bylo mírně zakalené. Jeho chuť účastníci degustace přirovnali k suchému vínu. Vzorky byly odeslány do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, jehož odborníci se při analýze zaměřili na kvalitu tehdy používaných surovin.

Postřižinské pivo slavilo na Dočesné. Zlato braly Něžný Barbar a Bogan

Publikováno:před rokemZdroj:Nymburský deníkAutor:Miroslav JilemnickýPostřižinský

Celkem 130 vzorků z 24 pivovarů degustovali v Žatci pivovarští odborníci i pěstitelé chmele.

Dobré jméno a kvalita současného nymburského piva dostaly další „razítko". Na prestižní žatecké Dočesné se v konkurenci kvalitních piv dokázala prosadit hned tři Postřižinská piva. Za polotmavý speciál Něžný Barbar a světlý speciál Bogan si pivovarští odvezli zlaté medaile.

Atmosféru mimořádného zážitku, kterým Dočesná 
v Žatci bezesporu je, nastínil manažer exportu nymburského pivovaru Lukáš Roza. „Během pátku a soboty se na celkem třech místech, kde slavnosti probíhaly, vystřídalo odhadem 30 tisíc lidí. 
U našeho stánku se šesti druhy piv a limonádou byly téměř neustálé fronty. Lidé chodili nejen na pivo, ale objevili se 
i sběratelé, kteří kupovali půllitry s naším logem," popisuje Roza.
Podle jeho slov má nymburské pivo za poslední léta nejen v Žatci dobrý zvuk. „Myslím, že si nás tu docela oblíbili a naše pivo jim chutná. Zároveň jsou ochotni ochutnávat i nové věci, proto šly dobře na odbyt třeba i naše kartony s čokoládovým pivem," doplnil Roza.

Kvalitu nymburského piva pak potvrdily degustace odborně – laické poroty, v níž hodnotili vzorky jak zástupci zúčastněných pivovarů, tak pěstitelé chmele. „Vzorky byly samozřejmě anonymní 
a hodnotilo přibližně 200 lidí. 
I proto jsme rádi, že jsme dokázali v takové konkurenci uspět," říká sládek nymburského pivovaru Bohumil Valenta.

Radost mohl mít o to větší, že jednu ze dvou zlatých medailí získal třináctistupňový polotmavý Něžný Barbar, který je přímo jeho „dítětem", a který nymburský pivovar začal vyrábět až v době jeho působení. Druhé zlato si odváží další, tentokrát světlý speciál, rovněž třináctistupňový Bogan. Stříbro získal ve své kategorii také Tmavý ležák.

Dočesná v Žatci je tradičním svátkem na konci léta. Letos se konal už 58. ročník. Zúčastnilo se jej celkem 24 pivovarů, které přihlásily v jednotlivých kategoriích 130 vzorků.

Pardubický pivovar očekává letos zvýšení produkce

Publikováno:před rokemZdroj:Finanční novinyPernštejn

Pardubický pivovar očekává, že letos uvaří asi 96.000 hektolitrů piva. Loni činil výstav zhruba 85.000 hektolitrů. Na lepších výsledcích se bude podílet také export. ČTK to dnes ředitel firmy Petr Nosek.

"Konzumaci piva ovlivňují i informace, že jsme za krizí a hospodářství půjde nahoru. Lidé víc utrácejí. Část nárůstu nám dělá export. Hlavním trhem je pro nás Slovensko, náš pivovar tam má povědomí. Vozíme tam nejvíc světlé pivo, speciály minimálně," řekl Nosek.

Kromě Slovenska vyváží pivovar také na Ukrajinu a do Ruska, kde se prodeje i přes nepříznivý propad rublu nezastavily. Podnik získal nová vývozní teritoria v Dánsku a Rakousku a vrátil se i do Polska. Export činí zhruba čtvrtinu produkce podniku, uvedl mluvčí pivovaru Milan Marčák.

"Do Ruska vyvážíme od roku 2013 do Moskvy, letos jsme získali zákazníky v Petrohradu a enklávě Kalinigrad," řekl Marčák.

Letos poprvé vyrobil podnik pro komerční akci asi 200 hektolitrů piva v plechovce, v příštím roce je chce začít dodávat pod vlastní značkou. O balení do plastových lahví zatím neusiluje. Novinkou letošního roku je také Čerstvé pivo z ležáckého sklepa, nepasterizované, kvasnicové pivo.

"I když se může zdát, že díky horkému létu výrazně vzrostly prodeje piva, není tomu tak. Když je nad 30 stupňů, lidé chodí do restaurací později a tolik toho nevypijí. Naopak dobře šly limonády, které vyrábíme ve čtyřech příchutích," řekl Nosek.

Pivovar letos slaví 125 let, kdy se v Pardubicích začalo vařit devatenáctistupňové černé pivo Porter. V příštím roce uplyne 145 let od vzniku pivovaru. Místní podnikatelé založili v roce 1871 novou společnost s názvem Akciový pivovar Pardubice. Tradice vaření piva sahá až do počátku 14. století.

Česká pivní válka neprobíhá v hospodě, ale v moravské garáži

Publikováno:před rokemZdroj:Aktuálně.czAutor:Barbora Roubalová

Rozhovor s režisérem dokumentu Česká pivní válka Janem Látalem o tom, proč nenatáčel v hospodách, jak meditují pivaři a co mají společného domovarníci se Stevem Jobsem.

České pivo, globální trh, návrat k tradicím i otázka národní identity. Dokument Česká pivní válka se snaží podívat na symbol Česka z trochu jiné strany. Tři hrdiny snímku, který v úterý večer uvede Česká televize, spojuje láska k pivu, ačkoliv jejich způsob „boje“ za něj se liší.

Aktuálně.cz přináší rozhovor s režisérem snímku Janem Látalem, který je kromě jiného autorem dokumentu o hipsterech či Jiřím Paroubkovi.

Proč jste se rozhodl natočit dokument o pivu? Máte ho tolik rád?
Když jsem začal točit, nepoznal jsem plzeň od braníka. Pil jsem ho málo. Jako filmové téma mi to přišlo až příliš široké. Během příprav jsem dokonce zvažoval, že to vzdám. Nevěděl jsem, odkud to uchopit. Pak jsem tam ale objevil velký příběh, který souvisí s naší identitou, jen nám tak vlastní, že jsem si ho původně nevšiml. Právě obnova českých pivovarů může souviset i s naší obrodou.

V dokumentu spíše sledujeme příběh tří postav...
Právě, skrze ně se snažíme příběh sdělit. Motiv národní identity není explicitně vyjádřený, ale věřím, že ho lze číst mezi řádky.

Co tedy vaši tři hrdinové představují?
Martin reprezentuje téma národního vlastnictví pivovarů a jejich prodeje do zahraničí, takové ztracení v globálním světě. Spousta pivařů nerozumí tomu, co se po revoluci stalo, proč jsme prodali rodinné stříbro nadnárodním korporacím. Láďa nese téma rukodělného vyrábění piva a znovuobjevování tradic. Je takovým symbolem venkovské moudrosti. Josef pak představuje expanzi do světa - úspěch českého piva za hranicemi.

Často se mluví o tom, že je česká společnost rozdělená. Myslíte, že národní symbol jako pivo dokáže lidi spojovat?
Myslím, že moc ne. I když je pravda, že po pár pivech určitě cítíme větší sounáležitost než za střízliva. (smích)

Není to trochu zvláštní, že alkohol je českým národním symbolem číslo jedna?
Ono to trochu definuje národ. Pivo je anestetikum, které jsme možná v některých chvílích potřebovali. V hospodách jsme si pak léčili vlastní komplexy a v diskusích realizovali své sny.

Překvapilo mě, že jste v hospodách vůbec nenatáčeli.
Zkoušeli jsme to. Vzniká tam však takový zajímavý efekt. Cokoliv se řekne v hospodě u piva, tak pak zní jako pivní řeči. Nad půllitrem se kamsi vytrácí důležitost slov.

Takže žádná hrabalovská poetika?
Ta je mi vlastně trochu protivná, chtěli jsme se tomu vyvarovat. Všem těm pivním klišé. Přesto se tam ono pábitelství, takové pivní tance leckde objevují. Velké pravdy do filmu přináší Láďa. Jsou to sice filozofie, které souvisí s jeho pivním opojením, ale to k tématu prostě patří. Obdivoval jsem, že dokáže mluvit přímo. Myslím, že je to vlastní spíše Moravákům. Češi mluví o důležitých věcech spíše opisem, drží si bezpečný odstup.

Kolik času byli hlavní protagonisté opilí?
Martin musí vypít šest piv denně, jinak má špatný den. Láďa jich za den vypije i deset. Josef pracuje, takže pije až po večerech. Téma alkoholismu tam bezpochyby je. A já dokonce původně chtěl udělat filmovou obžalobu alkoholu, kde pivo hraje roli vstupní brány do závislosti. Ta nemoc je však jen jednou částí celého tématu. Kdybych začal vyprávět příběh tímhle způsobem, zahodil bych ostatní hodnoty, které se s ním pojí. Nakonec jsem se rozhodl, že se filmem spíše pokusím dodat Čechům sebevědomí, než ho už po tisící znovu srážet.

Nemyslíte si, že film legitimizuje alkohol? Netvrdí, že je to něco naprosto běžného, hojně se mu oddávat?
Doufám, že ne. Film navíc není ani tak o pití, jako spíše o znovuobjevování tradice jeho vaření, která k nám chtě nechtě patří. Když máte před sebou skleničku s alkoholem, je v ní démon, který vás může zničit. Myslím, že démon může být odemknutý v momentě, kdy nemáte vůbec žádnou úctu k tomu, co pijete. Pokud to pivo musíte uvařit a přemýšlet nad všemi ingrediencemi a recepturou, démon se uzamyká a tolik neškodí.

Režíroval jste dva díly Kmenů, seriálu o českých subkulturách. Jsou pivaři také subkulturou?
Myslím, že by mohli být. Jejich vnější podoba, tedy hlavně břicha, je pivem často určená. (smích) Určitě mají společný rituál - sezení v hospodě. Vždy mě fascinovali pijáci, co na vesnici sedí u stolu, před sebou mají pivo a tři hodiny jen koukají a vůbec nemluví. Taková pivní zenová meditace. To bohužel mizí díky všudypřítomným televizím. Dalším rituálem, který je spojuje, jsou pivní slavnosti, které jsou někdy lehce oplzlé.

V čem?
Kypré selky s velkými výstřihy roznášející tupláky… Taková německá pivní kulturní tradice, která nás také zčásti ovlivňuje. Pivní nálada s sebou nese určitou chlípnost.

V dokumentu se vůbec neobjevují ženy. Je skutečně pivo „chlapskou“ záležitostí?
Martin říká, že do hospody chodí jen dva typy žen: alkoholičky a ženy, které chtějí sbalit chlapa. Ve své knížce pro ně nenajde dobrého slova. Přitom jsou ženy lepší v rozeznávání chutí, ale sládkových najdeme jen málo.

Jak se v posledních letech vyvíjel vztah Čechů k pivu?
Za minulého režimu ztratili vztah k procesu vaření. Pivovary byly státní, vařil se prakticky jen ležák. Začali jsme závodit v množství vypitých půllitrů na hlavu. Po revoluci přišla doba pivního ztracení, pivovary byly prodány. Pivaři naříkali, že už české pivo vlastně neexistuje. Z této pivní pouště ale začaly vyrůstat první pivní ratolesti v podobě malých pivovarů. A teď zažíváme pivní národní obrození. Vzniká spousta malých pivovarů, lidé se učí vařit pivo doma. Jako Steve Jobs objevil Apple v garáži, tak my v ní znovu objevujeme pivo. Tohle se kupodivu děje spíše na Moravě. Ta je s vlastní výrobou alkoholu více spojena. Pivní obroda přichází ve smyslu domovarnictví spíše odtamtud.

Změnil se nějak váš vztah k pivu?
Nestal se ze mě piják piva, ale začal jsem více rozlišovat chutě a vybírat si piva malých pivovarů. Když jsem poprvé ochutnal pivo vyráběné doma, byl jsem v šoku. Chuť je diametrálně odlišná. Je v tom skrytý velký vesmír. To je jako porovnávat marmeládu ze supermarketu s domácí, od babičky.

Na čem nyní pracujete?
Dost času mi zabírá práce ve studiu Družina. Tam děláme veřejně prospěšné kampaně. Ale chtěl bych zase točit film. Jeden bude možná znovu o alkoholu tentokrát ve spojení s Milošem Zemanem. Uvidíme.

Pivní festival Brno představí speciality dvacítky pivovarů

Publikováno:před rokemZdroj:Listy Jižní Moravy

Milovníci piva se v září mohou těšit na dlouho očekávaný čtyřdenní pivní festival v Brně, který se koná 10. až 13. září. Na jednom místě se sejde více než 20 pivovarů. Návštěvníci budou mít možnost ochutnat různé značky piva od větších výrobců až po rodinné pivovárky.

Zajištěn je také bohatý doprovodný program včetně dobrého jídla. Festival se odehraje v areálu Malá Amerika za cenu celodenního vstupného 70 Kč.

Na Pivním festivalu Brno se představí známé pivovary jako Heineken, Zámecký pivovar Břeclav, Kroměříž, Nová Paka nebo Dobruška, ale i ty méně známé. Mezi ně patří např. Přátelský pivovar z Malešova s jeho pivním speciálem Waizen Hefe.

„Snažíme se přijímat zájemce také z řad minipivovarů, abychom návštěvníkům přichystali co nejpestřejší nabídku. Bohužel kapacita prostor Malé Ameriky je omezena, proto nemůžeme přijmout všechny zájemce, kteří se nám přihlásili,“ popisuje Markéta Štěrbová ze společnosti Break Point Communications, která tuto událost pořádá. K nováčkům se připojí například zastoupení Vesnického pivovaru Ohrada nebo Koliba a pivovar U Tří králů.

Doprovodný program se ponese v duchu pivního festivalu. Po celé čtyři dny budou festival doprovázet hudebníci, například Morčata na útěku, Prasklá struna nebo také kapela Aivn‘s Naked Trio. Zajištěno bude také pestré občerstvení a o zábavu se postarají nejrůznější soutěže jak pro dospělé, tak pro děti. Vstupenky budou k dispozici na místě. „Návštěvníci, kteří se festivalu chtějí zúčastnit po celé 4 dny, si mohou zakoupit zvýhodněnou vstupenku za 190 Kč. Vstupné na jeden den pak vyjde na 70 Kč,“ říká Markéta Štěrbová. Celý festival bude probíhat ve venkovních prostorách Malé Ameriky na adrese Hybešova 1, pouze páteční after party se uskuteční v hale Malé Ameriky s venkovním občerstvením.

Den českého piva se rozšíří na týdenní akci, zájem pivovarů a hospod roste

Publikováno:před rokemZdroj:Aktuálně.czAutor:David Kořínek

Dosud jednodenní akce pořádaná svazem pivovarů se letos poprvé rozšíří na více dnů. Pivovary a restaurace či hospody nabídnou speciální pivní menu a neobvyklá piva. Na závěr akce – sobotu 3. října – je naplánován Den otevřených pivovarů. Projekt míří hlavně na propagaci čepovaného piva.

Na šest tisíc restaurací a hospod se zapojí do třetího ročníku akce Dny českého piva, jejíž začátek opět připadne na předvečer svátku svatého Václava. Dosud jednodenní akce se letos poprvé rozšíří na více dnů.

Účast přislíbilo kolem stovky pivovarů od největších až po mikropivovary – je to o polovinu více než loni. Konkrétně půjde o zhruba dvacítku větších výrobců a kolem osmdesáti malých pivovarů. Společně tvoří více než 90 procent tuzemského trhu.

„Ze Dne českého piva se již za dva roky vytvořila tradice, která zajímá nejen konzumenty, ale i pivovary a restaurace,“ tvrdí František Šámal, předseda pořádajícího Českého svazu pivovarů a sladoven.

Pivovary a restaurace či hospody také letos nabídnou speciální pivní menu a neobvyklá piva. Konkrétní program týdenních oslav je plně v režii konkrétních hospod, restaurací a pivovarů. Ústředním společným bodem bude slavnostní narážení sudů, které je plánováno na nedělní šestou hodinu odpoledne. „Nepředpokládáme ale, že ve všech podnicích se s naražením bude čekat až do pozdního odpoledne,“ říká výkonný ředitel svazu Vladimír Balach.

Některé restaurace v rámci oslav nabídnou k jídlu malé pivo zdarma, jiné pro hosty připravují besedy se sládky. „Věřím, že během pár let se z události může stát skutečný celonárodní svátek pro všechny, co mají rádi české pivo a chtějí ho s námi oslavit,“ dodává Šámal.

Na závěr akce – sobotu 3. října – je naplánován Den otevřených pivovarů. Organizátoři zatím nejsou schopni přesně říci, které pivovary se ho zúčastní, ale podle Balacha jich bude více než polovina. Některé pivovary by mohly své brány nechat otevřené i v průběhu noci. Prohlídky má oživit netradiční program.

Svatý Václav je už od dob vlády Karla IV. patronem českého piva. Akce podle Balacha vznikla především proto, aby se lidem připomněla dlouhá historie a tradice pivovarnictví. Projekt míří hlavně na propagaci čepovaného piva. Češi sice loni vypili 144 litrů piva, ale nadpoloviční část mimo výčepy a restaurace.

„Český trh stále patří mezi největší. Ve světě spotřeba piva postupně klesá. U nás zatím klesá jen jeho konzumace v podnicích. A tomu chceme zabránit. Chceme dostat lidi zpátky do hospod,“ říká Balach.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.26.07.2017 15:535.251/5.251