Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Plzeňský Prazdroj vydal zprávu o trvale udržitelném rozvoji 2015

Publikováno:před rokemZdroj:RegioBiz.czPrazdroj

Plzeňský Prazdroj v těchto dnech vydal Zprávu o trvale udržitelném rozvoji. Informování veřejnosti o postoji k trvale udržitelnému podnikání a otevřená komunikace dosažených výsledků patří k základním principům firemní odpovědnosti. Za svou strategii trvale udržitelného rozvoje Plzeňský Prazdroj získal ocenění od platformy Byznys pro společnost včetně vítězství soutěže TOP odpovědná firma 2015.

Plzeňský Prazdroj považuje za jeden ze svých základních principů firemní odpovědnosti závazek zajistit pro odbornou a laickou veřejnost transparentnost veškerého podnikání a otevřeně komunikovat svůj postoj k trendům trvale udržitelného rozvoje a dosahovaným výsledkům. Proto od roku 2006 vydává Zprávy o společenské odpovědnosti a Zprávy o trvale udržitelném rozvoji.

Za svou strategii trvale udržitelného rozvoje nedávno ocenila Plzeňský Prazdroj platforma Byznys pro společnost v soutěži TOP odpovědná firma 2015 nejvyšším ohodnocením – zlatým certifikátem v kategorii Velká odpovědná firma. Plzeňský Prazdroj zároveň obdržel ocenění za dlouhodobý přínos na poli udržitelného podnikání.

Z aktuální Zprávy o trvale udržitelném rozvoji Plzeňského Prazdroje pak vyzdvihujeme např.:
● Díky úsporným technologiím a úsilí zaměstnanců se Plzeňskému Prazdroji daří neustále snižovat spotřebu vody na výrobu piva, od roku 2010 je to o celých 33 %.
● Od roku 2011 pivovar Radegast kompostuje odpadní etikety, díky tomu se druhotně využilo přes 1 000 tun odpadních etiket a ušetřilo se přes 700 000 Kč.
● 100 % značek Plzeňského Prazdroje podléhá pravidlům odpovědné prezentace alkoholu. 100 % etiket a spotřebitelských obalů nese odpovědnostní sdělení.
● Plzeňský Prazdroj dále rozvíjí programy na podporu komunit typu Prazdroj lidem nebo preventivní projekty jako Respektuj 18 či Promile INFO.

Pivovary Lobkowicz chtějí získat na čínském trhu další zákazníky

Publikováno:před rokemZdroj:ZET.czAutor:ČTK

Společnost Pivovary Lobkowicz doufá, že v nejbližších dnech získá v Číně další zakázky a podaří se jí na tamním trhu expandovat. Podle generálního ředitele Zdeňka Radila nebyly začátky jednoduché, před více než měsícem se ale stala významným akcionářem firmy čínská skupina CEFC, což by mohlo pomoci. „Nyní vyvážíme tisíce hektolitrů piva za řádově desítky milionů korun, doufáme ale, že by objemy mohly být několikanásobně vyšší,“ dodal Radil s tím, že jasněji by mohlo být již v závěru tohoto týdne.

Společnost vyváží na čínský trh již osm let a zpočátku prý trvalo například celý rok a půl, než uzavřela prvotní kontrakt. „Pokud ale máte v zádech silného čínského partnera, tak jde všechno mnohem snáz,“ dodal.

CEFC je šestou největší privátní společností v Číně, v září firma oznámila masivní investice v České republice. Získala například 60 procent ve fotbalovém klubu Slavia Praha, podíl v letecké společnosti Travel Service a právě se společností Pivovary Lobkowicz se dohodla, že v ní spolu s partnery převezme téměř 80 procent.

„V supermarketech zatím nejsme, jsme v restauracích, zejména těch lepších, naše pivo se tady běžně prodává v přepočtu za 200 korun za půllitr, takže je to dost exkluzivní zboží. Věříme ale, že díky našemu novému akcionáři se dostaneme i do řetězců,“ uvedl Radil. Čínské chutě se podle něj od těch českých liší, Češi preferují hořká piva, která v Číně tolik populární nejsou.

Radil řekl, že na čínský trh se firmě podařilo v konkurenci mezinárodních gigantů proniknout i díky tomu, že do Číny již dorazila obliba menších nezávislých značek. „Pomáhala nám hodně šíře našeho portfolia, máme zhruba 70 značek. Hodně nám pomáhá i to, že pocházíme z České republiky a české pivo má obecně po celém světě výborný zvuk,“ vyjmenoval důvody Radil.

Číňané prý nejsou příliš velcí pijáci piva, nicméně situace se poměrně dynamicky mění. „Čína je jeden z mála světových trhů, kde spotřeba piva v absolutních číslech roste, za posledních pět let to je zhruba o pět procent ročně,“ dodal. Zatím se dá pivo z produkce společnosti Lobkowicz koupit v největších čínských městech, šéf podniku ale doufá, že brzy to bude na mnohem více místech.

„Budeme jednat i se zástupci provincie Che-pej, kde máme předjednané nějaké kontrakty, které bychom rádi uzavřeli,“ dodal.

O Zlatý pohár Pivex bude soutěžit 45 pivních značek

Publikováno:před rokemZdroj:Týden.cz

České pivovary do tradiční soutěže Zlatý pohár Pivex letos přihlásily 45 značek. Celkem se 24. ročníku soutěže účastní 15 pivovarů. V soutěži je letos kromě velkých pivovarnických skupin také několik menších pivovarů, jako Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod nebo Pardubický pivovar.

V Brně začalo první kolo hodnocení. Soutěží se tradičně v pěti hlavních kategoriích: světlý ležák, světlé výčepní pivo, nealkoholické pivo, tmavé pivo a poslední kategorií jsou míchaná piva.

Druhé kolo hodnocení bude v lednu. Odborníci hodnotí piva anonymně. Hlavními kritérii jsou chuť, plnost, vůně, říz nebo hořkost. Konečný výsledek bude určen součtem bodového hodnocení z obou kol.

Vyhlášení výsledků se chystá na 16. února jako součást galavečera pivovarníků a sladovníků. Současně na něm budou vyhlášeny výsledky soutěže Zlatý soudek Pivex určené pro sudovou produkci. Do této soutěže se mohou hlásit i minipivovary, které budou hodnoceny samostatně.

"Pivovary vítají soutěž proto, že se v současné době výrazně mění poměr spotřeby sudových piv ve prospěch lahvových," uvedl Jiří Morávek z pořádající agentury Snip.

Zatím posledním šampionem soutěže Zlatý pohár Pivex je Gambrinus 10 originál. Nejlepší kolekci má pražský Staropramen. O Zlatý pohár Pivex - pivo 2015 soutěžilo 13 pivovarů z hlavních pivovarských skupin. Je to o dva méně než o rok dříve. Také počet přihlášených vzorků byl nižší.

Pivovary Lobkowicz chtějí v Číně získat další zákazníky

Publikováno:před rokemZdroj:EuroZprávy.czAutor:ČTK

Společnost Pivovary Lobkowicz by ráda ještě víc expandovala na čínský trh, uvedl dnes její generální ředitel Zdeněk Radil. Pomoci by jí v tom mohla skutečnost, že se před pár týdny jejím akcionářem stala čínská fírma CEFC.

"Nyní vyvážíme tisíce hektolitrů piva za řádově desítky milionů korun, doufáme ale, že by objemy by mohly být několikanásobně vyšší," řekl Radil s tím, že jasněji by mohlo být již v závěru tohoto týdne. Společnost vyváží na čínský strh již osm let a zpočátku prý trvalo například celý rok a půl, než uzavřela prvotní kontrakt.

CEFC je šestou největší privátní společností v Číně, v září firma oznámila masivní investice v České republice.

"V supermarketech zatím nejsme, jsme v restauracích, zejména těch lepších, naše pivo se tady běžně prodává v přepočtu za 200 korun za půllitr, takže je to dost exkluzivní zboží. Věříme ale, že díky našemu novému akcionáři se dostaneme i do řetězců," uvedl Radil. Čínské chutě se podle něj od těch českých liší, Češi preferují hořká piva, která v Číně tolik populární nejsou.

Radil řekl, že na čínský trh se firmě podařilo v konkurenci mezinárodních gigantů proniknout i díky tomu, že do Číny již dorazila obliba menších nezávislých značek.

Číňané prý nejsou příliš velcí pijáci piva, nicméně situace se poměrně dynamicky mění. "Čína je jeden z mála světových trhů, kde spotřeba piva v absolutních číslech roste, za posledních pět let to je zhruba o pět procent ročně," dodal.

Vévoda Albrecht znovu vládne severu

Publikováno:před rokemZdroj:Liberecký deníkAutor:Jana ŠvecováFrýdlant

Jméno slavného vojevůdce, politika, ale i obchodníka z Valdštejna nese i pivo oceněného Pivovaru ve Frýdlantě.

Mohla to být jen další černá díra na severu Čech. Brownfield. Ruina, s kterou by si město marně lámalo hlavu a lidé se za ni styděli před návštěvníky. Namísto toho se Zámecký pivovar ocitl v hledáčku televizní Toulavé kamery. Pořadu, který vyhledává ta nejzajímavější místa a památky Čech. A navíc díky novému majiteli, nadšenci Marku Vávrovi, získal absolutní vítězství největší tuzemské soutěže zaměřené na turistické cíle DestinaCZe 2015.

Zrození památky: Frýdlantský Fénix.
Hlasovací soutěž o nejlepší turistická místa vyhlásila agentura Czech Tourism letos už potřetí. Frýdlantský pivovar soutěžil v kategorii Fénix: Znovuzrozený projekt. Zachránilo ho právě přesvědčení Marka Vávry, že industriální památky si zaslouží naši pozornost, ochranu a péči. A nezachránil jen historickou stavbu. Dnes se tu po téměř sedmdesáti letech znovu vaří pivo. Nese název slavného majitele zdejšího zámku, vévody z Valdštejna Albrecht.

Za úsilí, které během pěti let náročných rekonstrukcí Vávra vyvinul, obdržel také cenu Toulavé kamery. Přesně před týdnem mu ji v Plzni předala moderátorka a dramaturgyně pořadu Iveta Toušlová. „Cenu jsme přebírali v plzeňském pivovaru. Takže stylově," ocenil Vávra a připomněl, že patří všem podobným nadšencům, kteří se snaží zachraňovat industriální památky. „Málokdo se o ně stará, spíš se bourají," lituje Vávra a věří, že vítězství v soutěži pomůže dalšímu rozvoji pivovaru.

Za počátky do středověku
Historie zdejšího pivovaru sahá až do 14. století. Velká přestavba proběhla v letech 18901898, 1906, 1917 a naposledy roku 1929. Tehdy získal pivovar novou spilku s ležáckými tanky. V té době už téměř půl století patřil Clam-Gallasům. Jeho nájemci se například roku 1905 smluvně zavázali k výstavu nejméně 30 000 hl ročně, což se v letech kolem přelomu století dařilo naplňovat vrchovatě. „Například v roce 1901 to bylo přes 38 tisíc hl, přičemž jeden z největších pivovarů u nás, Vratislavický, vykazoval tou dobou 128 tisíc hl," popisuje Vávra. Krize přišla s první světovou válkou, v letech 19161918 se dokonce kvůli nedostatku surovin zastavil provoz pivovaru. Brzy se ovšem znovu rozjel a před II. světovou válkou už vařil kolem 29 tisíc hektolitrů piva ročně.

Sklad zeleniny a sýrů
Po válce připadl pivovar jako konfiskát do národní správy a začala mu zvonit hrana. O rok později se zvažovalo o přesunu jeho zařízení na Slovensko, pak stát vyčíslil náklady na nutnou modernizaci a jejich výše rozhodla: staletý pivovar je neefektivní a bude zavřen. Pivo se tu přestalo vařit v roce 1949. Pro budovy se naštěstí našlo jiné využití, které jim sice „nepřidalo", nicméně nebyly zbourány. Prostory bývalého industriálního pivovaru sloužily jako sýrárna a sklad zeleniny.

Dnes se tu zatím v malém opět vaří několik druhů piv, která bodují v tuzemských soutěžích. Zdejší pivo nejen chutná, ale turisté si s ním odvážejí zajímavý suvenýr v podobě designových pivních lahví. O Frýdlantu se tak po letech přestává mluvit jen jako o městě, které zasáhla povodeň a kde je vysoká nezaměstnanost. Fénix vstává z popela.

Chmelnice v dnešním pohraničí
První panské pivo se ve Frýdlantu zřejmě vařilo přímo na hradě, a to už roku 1381. Nedlouho po založení samotného hradu v druhé polovině 13. století. Málokdo tuší, že chmel se kdysi pěstoval v celém Frýdlantském výběžku. Kromě Frýdlantu také v Habarticích, Andělce, Loučné či ve Višňové. Nejdříve se pivo vařilo přímo na frýdlantském hradu a zároveň v městských právovárečných domech, jejichž majitelé později založili svůj měšťanský pivovar.

O tom, že se měšťané a panstvo na zámku neustále hašteřili o odbytiště, není sporu. Dokládá to i pověst o domu Na panské zvůli, jak se přezdívá domu narušujícímu pravidelný půdorys frýdlantského náměstí. Traduje se, že část domu trčící do náměstí nechala na truc přistavět Kateřina z Redernu právě kvůli sporům o pivo. Co je na tom pravdy, těžko říci, každopádně do roku 1600 vrchnost vystavěla nový kamenný pivovar. Za Albrechta z Valdštejna, který nebyl jen schopným vojevůdcem, ale i podnikatelem, rozjelo vaření piva ve velkém. V roce 1630 byl roční výstav slušných 3 000 sudů! Ve stejné době byla mimochodem vystavěna vrchnostenská vinopalna, stojící naproti pivovaru. Kamenný pivovar stál pravděpodobně už na místě, kde stojí dnes.

Konečně v Malešickém mikropivovaru

Publikováno:před rokemZdroj:Brutally HonestMalešický

Plán na nedělní oběd zahrnoval: návrat do civilizace po nemoci v podobě návštěvy nějakého zařízení, kde by se dalo sehnat dobré pivo a maso. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na Malešický mikropivovar, kam jsem se chystala v podstatě od jeho otevření (takže už zhruba rok), ale došlo na něj teprve teď. Spoiler: vybrala jsem dobře :- )

Pivovar je sice trochu zašitý, ale dá se tam dostat za pár minut busem např. z Želivárny nebo ze Skalky. Trochu mě mrzí, že už jsem letos nestihla zahrádku, která na fotkách vypadala lákavě, nicméně i vnitřek je velmi příjemný. Podnik je rozdělený na několik částí, což jsem ocenila, jelikož si díky tomu člověk může v danou chvíli vybrat klidnější nebo naopak živější místnost a oddělit se od nežádoucích vedlestolujících (např. hlučná rodinka). A nekuřácké prostředí už je naštěstí pro slušnější pivovarské restaurace samozřejmostí.

Na čepu bylo 10 piv, jejichž seznam se nacházel už venku (stejně jako denní menu) a pak v podobě lístků na stěně. Pivovar nabízí dvě vlastní piva – dvanáctku ležák a jedenáctku pale ale. Obě piva se jmenují Originál. :- ) Dále byly k dispozici například Hubertus, Lobkowicz (tmavý a ale), polotmavý Kynšperský Zajíc nebo žitná IPA No Idols! z Clocku (která ale k zarmoucení mého milého došla, tak jsem mu ji koupila alespoň jako lahváče). Dala jsem si nejprve místní dvanáctku a nejprve mě u ní nepříjemně překvapil vyšší říz, který nemám ráda (bublinky...), ale nakonec se dala vypít, aniž bych se cítila jako balón. L. si dal ten pale ale, který mi přišel povedenější – byl nevtíravě hořký a hezky voněl po citrusech. Výhodou je, že mají víc ležáků, takže člověk není odkázaný na tu jejich dvanáctku, když mu úplně nesedne. Což ještě neříkám, asi jí dám ještě další šanci.

Jelikož jsem měla maso za uplynulé dva týdny jen jednou, tak jsem nejdřív pomýšlela na krkovici nebo panenku, ale nakonec jsem zvolila něco lehčího – steak z lososa s praženým sezamem a bramborovo-karotkovým pyré za 195 CZK. L. si ho po obvyklém dloouhém přemýšlení dal taky a ještě jsme si rozdělili coleslaw za 45 CZK. Maso bylo skvěle křehké a ten sezam nejen dobře vypadal, ale i chutnal, zkrátka byl to asi jeden z nejlepších lososů, co jsem měla. Pyré bylo taky super, bylo lehké a díky té karotkové části takové svěží chuti, takže by klidně mohlo být omaštěno i o něco míň. Coleslaw měl klasickou podobu, což mám ráda, a byl velmi dobře ochucený, akorát nám přišel moc majonézovitý. Celkově kuchyně udělala dost dobrý dojem, budu tu chtít určitě zkusit i další jídla.

Druhým pivem tohoto dne se stala polotmavá dvanáctka Kynšperský Zajíc. Ta mě očividně neurazila, ale ani nenadchla, protože si o ní nevybavuju nic konkrétního. No jo, už je pro nějaký nový polotmavý celkem těžký, aby mě nadchlo, protože je to jeden z mých nejoblíbenějších druhů piv. L. měl dále třináctku Fabiána chmeleného zeleným chmelem z Hostomic pod Brdy a Red IPA Twist z Clocku a oboje si pochvaloval.

Co se týče prostředí, tak bych ještě ráda pochválila hudbu. Tady se ukázalo, jak ještě nejsem úplně zvyklá na svět mobilních aplikací při mém myšlenkovém pochodu "tyjo, co to je jenom za písničku..." a po chvíli "vždyť mám vlastně Shazam". :- D Byla to mimochodem tahle. Obsluha byla taktéž fajn (hlavně naše servírka teda; pán za barem byl takový dobře nevrlý). Každopádně jsme usoudili, že se chceme do Malešic brzo vrátit. Například teď o víkendu 31. října až 1. listopadu bude Dýňový masakr a menu vypadá dost dobře. Nebo se chystá svatomartinská husa, kterou bych si letos docela dala :- )

Tak jsem se Dýňového masakru nakonec opravdu zúčastnila :- ) A dobře jsem udělala, protože na husu jsem se pak nikam nedostala :- /

Kamarád si dal dýňovou polévku (já si ji původně chtěla dát taky, ale byla se smetanou) a byl spokojen.

Já jsem měla tu čest s touto kachnou s variací knedlíků a dýňovým zelím a maso bylo sice skvělé, ale opravdovým hrdinou pokrmu bylo trochu překvapivě zelí, to bylo něco úžasného :- ) Knedlíky mě překvapily akorát tím, že jsem je musela z větší části konzumovat suché.

Z piv jsem měla kromě Hubertusu polotmavou čtrnáctku Knír (Matuška, velmi dobré) a jedenáctku amber ale Magická Karkulka z Třebíče (taktéž dost povedená).

Pro úplnost jsem při třetí návštěvě ochutnala ještě steak z vysokého roštěnce s pepřovou omáčkou a opečeným bramborem ze stálého lístku za 235 CZK (foto bohužel ztraceno v nenávratnu) a pokrm mi sice chutnal, ale pepřová omáčka byla na mě moc pepřová (no jo, to se dá čekat a vím, že zním někdy jak Trautenberk, ale pro mě to prostě bylo moc, no :- D), což mi trochu kazilo dojmy z té slušné flákoty masa. Brambory byly hodně dobré, a to se nad nimi jen tak nerozplývám :- )

Na lístku je ještě pěkných pár věcí, které chci vyzkoušet (např. burger nebo domácí nudle), a piva byla vždycky super, takže se Malešice rychle zařadily mezi mé oblíbené pražské pivovary.

Belgie znovuobjevuje pivo: Minipivovary mají žně a vysmívají se Anheuseru

Publikováno:před rokemZdroj:EuroZprávy.cz

Popularita minipivovarů v Belgii roste a věří si natolik, že se dokonce vysmívají i největšímu světovému koncernu Anheuser-Busch InBev. Belgická piva, ať už světlá, bílá, jantarová, tmavá, s ovocem, silná, lehká či trapistická, mají nekonečně mnoho chutí.

"Lidé se dnes čím dál více zajímají o to, co jedí a pijí a zaměřují se na lokální potraviny. Tato tendence se projevuje v Evropě i ve Spojených státech," říká Bernard Leboucq, jeden ze dvou sládků malého pivovaru de la Senne založeného v roce 2003 v Bruselu.

Příklad tohoto Belgičana, který začal vařit pivo ve squatu a dnes se svým společníkem Yvanem De Baetsem produkuje přes 6000 hektolitrů piva ročně, dokonale ilustruje vzestup minipivovarů v zemi, která se pyšní dávnou tradicí ve vaření piva.

Minipivovary zůstávají v klidu i vůči apetitu belgicko-brazilského pivovarnického koncernu AB InBev v Lovani, ležící asi dvacet kilometrů od Bruselu: AB InBev chce koupit druhého největšího producenta piva na světě, britsko-jihoafrický koncern SABMiller, aby si upevnil postavení na světovém trhu s pivem.

Počet pivovarů v posledních letech v Belgii vzrostl. "Před šesti nebo sedmi lety nás bylo 120, dnes už 168," poznamenává prezident svazu belgických sládků Jean-Louis van de Perre.

Úspěch minipivovarů v Belgii znamená především znovuobjevení piva a jeho rozmanitosti, říká van de Perre ve své barokní kanceláři na bruselském Grand'Place v historickém centru metropole, kde sídlily korporace sládků od 17. století.

Belgie projevuje u výroby piva více pružnosti než Německo, které je velmi přísné, pokud jde o povolené přísady, poznamenává agentura AFP. Belgie také zná čtyři různé způsoby fermentace piva: spodně kvašená (Stella Artois, svrchně kvašená (Triple de Bruges), spontánně kvašená (Vieille Kriek) a smíšená (La Vlaams Bruin).

Minipivovary využívají dobré pověsti velkých značek, jako je Stella Artois od AB InBev a jejich distribučních sítí v zahraničí. Pivovar de la Senne tak vyváží svou produkci od Itálie, USA a Japonska.

Pivní válka v českých hospodách

Publikováno:před rokemZdroj:Česká poziceAutor:Miroslav Petr

V českých hospodách zuří tvrdý boj velkých pivovarů o pípu. Nabízejí nové zařízení, investice do rekonstrukce, či dokonce peníze na ruku. boom minipivovarů s pestrou nabídkou je navíc nutí přicházet s novinkami ve snaze zbavit se nálepky europivo. Vyhrává zákazník – díky tuhému boji pivovarů si může takřka neomezeně vybírat.

Pražská hospoda U Buldoka, hudební klub, vyhlášená kuchyně. Plzeňské pivo z tanku, na výlohách gravírované logo a nápis Pilsner Urquell, tácky a další vybavení z Plzeňského Prazdroje. Na jedné pípě ležák Pilsner Urquell, ale na druhé jedenáctka Zlatá labuť z Pivovarského dvora Zvíkov. Podobné soužití je na českém pivním dvorku, kde o přízeň pijáků tvrdě soupeří velcí i malí výrobci, docela vzácnost. A s tím, jak u nás klesá odbyt piva, a přitom přibývá pivovarů, roste i tlak na pivovary. I na hospodské. Bary, restaurace a hospody se staly bojištěm, kde se střetávají statisíci až miliony korun vyzbrojení obchodní zástupci největších pivních značek u nás.

Takzvaná soutoč není ojedinělá věc, hospody i leckde jinde čepují piva z více různých, často partnerských pivovarů. Dokonce se najdou i odvážnější nezávislé hospody, které nabízí současně produkty konkurenčních pivovarů. Stejně tak se potkávají na jednom výčepu i piva těch nejmenších značek.

Ale spojení v jedné hospodě není běžné u minipivovaru a velkého výrobce, který penězi a vybavením v podstatě ovládá prodej a také určuje podmínky, jaké jiné pivo a zda vůbec může hospoda prodávat. A velcí si u nás stále diktují ve velkém, jak jim jejich vysoké rozpočty dovolí. I když prostoru k tomu jim ubývá s tím, jak roste konkurence. Zejména ta minipivovarnická. Dost možná se blíží doba, která přinese k radosti konzumenta víc možností ke srovnání.

Plzeň versus Zvíkov
Spolumajitel hospody U Buldoka Pavel Jurák byl před lety jeden z prvních, kdo si dokázal soutoč minipivovaru s velkým dodavatelem prosadit. A dodnes nelituje. Plzeň je podle něj výtečné pivo, které nikdy nezklame, když je dobře ošetřováno. Zvíkovská Zlatá labuť je alternativa, jež si s Plzní v ničem nezadá, a má také svůj okruh zájemců.

V prodeji piva u Buldoka vede v poměru 3 : 1 jednoznačně lídr českého trhu. A nemůže to být zatím o moc jiné. Majitelé hospody se museli Prazdroji zavázat k určitému prodanému množství, také nesmí zvíkovské pivo prodávat levněji než Plzeň, Zvíkov se nesmí čepovat ze stejné pípy, což je logické, jelikož ji jako i jiné části vybavení hospody dodal Prazdroj.

„Plzeňáci původně nevěřili, že by Zvíkov tady v pražské hospodě mohl uspět, mysleli si, že si dělám legraci. Ale i minipivovar si našel svou klientelu, lidi, kteří chodí výhradně na zvíkovské. Je to ideální soužití,“ říká Pavel Jurák.

Bitva o český pivní trh se už příliš nevede prostřednictvím lahvového pití. V regálech obchodních řetězců nemají výrobci velké naděje na viditelný růst zisku, byť odbyt baleného piva díky PET lahvím stále narůstá. Marže, které táhnou hospodaření pivovarů, jsou totiž u piva v regálech minimální, pokud vůbec nějaké. Na rozdíl od čepovaného, ze kterého si hospodští i pivovary stále snaží udržet alespoň trochu lepší zisk. Má to ale háček. Do hospod chodí lidé stále méně a prodej sudového piva padá dolů.

Miliony za hospodu
Prakticky všechny pivovary už mají krizový plán. Jeho součástí jsou masivní investice do soukromých hospod a restaurací, které pivovarům nepatří, a ostré lokty v soupeření s konkurencí.

Ve válce o restaurace už dávno nehrají roli jen „dary“ v podobě tácků, ubrusů, sklenic, reklamních předmětů, drahých pergol, pípy a nábytku ve stylu dané značky. O hospody se pivovary perou i tak, že jim dávají peníze na rekonstrukci, na modernizaci interiéru, nové toalety. A také peníze přímo na ruku. Přesněji na účet na základě „reklamní smlouvy“. Jedná se o statisíce, ale i miliony korun.

Obchodní zástupci se ve dveřích hospod střídají a licitují jak na burze. Konkurent vám nabídl 3,5 milionu korun, když se zavážete na pět let k prodeji konkrétního množství piva? Já vám dám pět milionů. A k žádné výtoči se nemusíte zavazovat. Někdy jako motivace pro hospodského slouží i pravidelně každý pátý sud zdarma.

Trochu to připomíná smlouvy s ďáblem. Hospodský se musí zavázat, že za určité období prodá tolik a tolik piva značky, která mu poskytla štědré peníze. Neprodáváš závazné množství? Vrať peníze, vybavení, případně i zaplať penále. Nebo to vše může za hospodu zaplatit nový výhradní dodavatel. Tak vypadá bitva o český trh.

Část hospodských si na tento styl už zvykla. Někteří pivovarníci otevřeně přiznávají, že pokud se snaží výčepu s konkurenčním pivem nabídnout to své, padne často otázka – a kolik peněz mi dáte na ruku, když přejdu k vašemu pivu?

Velké peníze, velké pivovary
Velké „investice“ do hospod jsou doménou především velkých pivovarů. Čím větší pivovar, tím větší síla peněz. Ti malí na platby hostinským nemají. Hospodským ale před lety platil i Stanislav Bernard, šéf a spolumajitel humpoleckého pivovaru, který dříve patřil svým ročním výstavem k menším, dnes ročně uvařenými 260 tisíci hektolitry k těm středně velkým.

„Po několika letech jsme si ale ověřili, že to je cesta do pekel. Zaprvé se mi ten princip vůbec nelíbí, protože je korupční, a zadruhé spousta hospod tu smlouvu stejně nedodržela,“ říká z billboardů známá tvář. Bernardu se prý teď daří rozšiřovat prodeje v hospodách i bez uplácení hospodských.

Je otázka, jak moc se potřebují dostávat do cizích hospod minipivovarníci. Naprostá většina z nich vaří pro vlastní restauraci, prodává „kolem komína“. Tam si můžou sami určovat ceny a podmínky prodeje. Náklady na výrobu jednoho piva jsou totiž u minipivovarů větší než u velkých firem, které vaří v mnohonásobně větších objemech. Pivo v pražské nebo jiné hospodě, prodávané za limitovanou cenu, znamená reklamu a částečné vylepšení odbytu, ale z finančního hlediska jde spíš o ztrátu.

Spolumajitel Pivovarského dvora Zvíkov Michal Voldřich není zastáncem toho, když minipivovar prodává někde daleko v cizí hospodě v rámci soutoče s velkým pivovarem. Sám to přitom ale v Praze dělá. „Jen ve vlastní restauraci si můžete nasadit takovou cenu, aby se vám uvaření kvalitního piva rentovalo. Všude jinde jste v zajetí podmínek někoho jiného a tlak na co nejnižší cenu je všude strašný,“ říká Michal Voldřich.

Zvíkovský minipivovar byl jeden z prvních v Česku, v podstatě Čechy na začátku 90. let učil pít po staročesku svrchně kvašené pšeničné pivo, které se u nás vařilo několik staletí předtím, než bavorský sládek Groll uvařil v Plzni první spodně kvašený lager, dnešní věhlasný český ležák.

Dnes ve foyer zvíkovského minipivovaru visí na zdech nespočetně diplomů a ocenění z degustačních soutěží a přehlídek. Ve vyhodnocení udělených medailí z účasti na degustačních soutěžích vyšel Zvíkov v žebříčku redakce Pivovarského kalendáře jako nejlepší ze všech loni soutěžících minipivovarů. Na druhém místě se umístila Modrá Hvězda z Dobřan u Plzně.

Svět velkých i malých
Michal Voldřich má jednu výhodu – roky souběžně se svým minipivovarem pracuje i u velkých výrobců. Zpočátku ve smíchovském Staropramenu a v posledních letech v Pivovaru Protivín, který je největším ze sedmi regionálních pivovarů na burze kotované skupiny Lobkowicz.

Málokdo u nás dokáže fundovaně srovnávat svět velkých a nejmenších producentů tak jako on. Rivalita mezi pivovary a možná ještě víc mezi jejich fanoušky je podle něj leckdy zbytečná. „To, že mi nějaké pivo nechutná, ještě neznamená, že je špatné, že nemůže chutnat někomu jinému.“

I Voldřich používá slovo „europivo“, přestože se už leckde po Česku stalo téměř nadávkou. Podle něj je to zkrátka pivo, které je nudné, prázdné, vždy a všude stejné, bez charakteru, takové, které neurazí, ale ani vyloženě nenadchne, nikoho.

„Ale i takové pivo může mít své zákazníky,“ říká. I minipivovar by podle něj měl být schopný udržet ve svém repertoáru různých speciálů a netradičních i tradičních piv jistou „opakovatelnost“. Aby se pivař mohl spolehnout, že třeba jeho oblíbený svrchně kvašený india pale ale bude v konkrétním minipivovaru chutnat stejně dobře i zítra jako za měsíc nebo za rok.

Jenže je otázka, zda je požadavek takové „opakovatelnosti“ zrovna u minipivovarů nezbytná věc. Řemeslné pivo vyráběné v malých várkách může někdy zaujmout, někdy ne. Někdy se povede tak, jindy jinak. Právě v tom je kouzlo těch nejmenších výrobců.

Voldřich přitom není mezi lidmi z branže jediný, kdo se odmítá zapojit do rétorické války malých s velkými. „Osobně si myslím, že dělení pivovarů na malé a velké je dnes už zavádějící,“ reaguje Pavel Borowiec, znalec českého a zahraničního pivního trhu a vydavatel magazínu Pivo, Bier & Ale. „U nás tradiční rmutování oproti úsporné infuzi představuje základní rozlišovací znak pitelného českého ležáku oproti europivu. Infuzí se ležák dá vařit v malém i velkém pivovaru. Záleží na tom, jak se ctí pivovarské řemeslo,“ dodává.

Přesto mezi oběma tábory zeje velký příkop. I když velcí oficiálně volí kulantní slova, neváhají si rýpnout, že v záplavě stále nových a nových minipivovarů, jejichž počet u nás se blíží třem stům, vaří pivo i nedoučení kuchaři a přeškolení lidé mnoha jiných profesí, protože zkrátka české školství není schopno produkovat stejně rychle dostatečný počet vystudovaných sládků.

„Malé pivovary a minipivovary vnímám jako zpestření pivního trhu a doplnění dosavadní nabídky. Rád je navštívím, seznámím se se sládkem, technologií a ochutnám jejich piva, mnohdy i zajímavé speciály,“ říká vrchní sládek pivovaru Staropramen Zdeněk Lux.

Začalo ale přibývat takových minipivovarů, kde si Lux prý už pivo nikdy nedá. „Zatímco kvalitní technologii si může pořídit každý minipivovar, dobrých sládků je v Česku přirozeně omezené množství a do budoucna bude tento faktor pro rozvoj malých a minipivovarů i pro jejich dobré jméno limitující,“ dodává.

Velkým pivovarům logicky také vadí, že jejich malí konkurenti jim „kradou“ nemalé peníze – používají pivní sudy od velkých hráčů, čímž sice přijdou o tisícikorunovou zálohu, ale velký pivovar pořídil sud za víc než dvojnásobek.

Jednu věc však velké pivovary přiznávají nerady. Roky nikdo pivní giganty nenutil inovovat, vymýšlet novinky, investovat do starých i nových značek. Do doby, než se začaly masivně otevírat minipivovary s pestrou nabídkou. Dlouhé roky český pivař znal jen desítku, dvanáctku, a když si chtěl dát něco speciálního, bylo tu černé pivo. Ty časy s příchodem nejmenších pivovárků skončily a Češi začali objevovat piva s ovocnou příchutí, silně chmelená, svrchně kvašená po vzoru piv z Anglie, Belgie, Ameriky či Německa, černé stouty po vzoru irského Guinnessu, piva nepasterizovaná nebo kvasnicová, nefiltrovaná.

A byly to právě zas hospody, ve kterých tradiční Gambrinusy, Staroprameny, Krušovice začaly nejvíc ztrácet. Přišlo slovo europivo. A přestože velcí stále tvrdili, že minipivovary, které i dnes mají dohromady maximálně dvouprocentní podíl na veškeré české spotřebě piva, pro ně nepředstavují konkurenci, vypukla u nadnárodních firem panika.

S propadem spotřeby v hospodách začaly totiž klesat i zisky. Ještě v roce 2008 činil podíl čepovaného piva prodaného u nás v restauracích a hospodách 51 procent veškeré domácí spotřeby. Loni už klesl ke 41 procentům z celkem 16 milionů hektolitrů všech piv prodaných u nás. Nemůže za to jen menší koupěschopnost lidí a rostoucí trend pití doma, tedy nákupu v obchodech. Může za to i nuda a letité „chátrání“ největších pivních značek.

Gambrinus, nebo Patron?
O to větší je v posledních letech snaha to vše napravit. Takovou záplavu různých speciálních piv, nefiltrovaných, nepasterizovaných, z čerstvého chmele i různých bylin a koření vařených český pivař nikdy v novodobé historii pivovarnictví od velkých koncernů nezažil. A velká část směřuje výhradně a právě do hospod.

S tím souvisí i ročně vynaložené mnohamilionové částky na reklamu a propagaci. Největší ohlas vyvolal Gambrinus, který se pokouší vymanit z nálepky europiva a na jaře skoro měsíc vydával své pivo za produkt minipivovaru pod fiktivním názvem Patron. Lidé chválili – a pak jim výrobce odhalil pravdu. Ukázal tím sice, že lidé často posuzují pivo jen podle pověsti a řečí, nikoliv podle vlastní chuti, ale zároveň vyvolal ostrou polemiku. I smršť kritiky.

Podvedl zákazníky? Zesměšnil ty, kteří v reklamním spotu chválili fiktivního Patrona, který je prý o poznání lepší než „ta europiva typu G“? A nenabízel Gambrinus pro tento účel jen speciální vypiplanou várku, zatímco ty ostatní jsou dál nic moc? Anebo trefně přistihl pivaře, že odsuzují Gambrinus jen na základě dřívější pověsti, ale dnes by ho třeba v anonymním chuťovém testu nerozeznali od jiných piv stejné kategorie?

Pravda může být někde mezi těmito názory. Tahle rozsáhlá kampaň však zcela jednoznačně ukázala něco jiného a podstatnějšího – totiž to, že velcí už berou i ty nejmenší výrobce za vážnou konkurenci, ačkoliv to otevřeně nepřiznají. Proč by se jinak Gambrinus porovnával zrovna s minipivovarem?

Aby toho nebylo málo, začínají v hospodách i v obchodní síti konkurovat koncernovým značkám i přibývající nové malé průmyslové pivovary, jako je třeba ten v Chotěboři, Břeclavi, Dvoře Králové nebo v Praze na Vinohradech.

Další lámání chleba
To vše dohromady má jediného a toho nejdůležitějšího vítěze – zákazníka. Díky bitvě o hospody má zákazník výběr, za jaký se tradičně pivní Česko nemusí stydět ani v konkurenci takových pivovarnických velmocí, jako je Bavorsko nebo Belgie.

Brzo však dojde na nové lámání chleba. Další revoluci do hospod, které se pivovary tak usilovně snaží oživit, totiž přinese elektronická evidence tržeb, pokud se ji podaří prosadit. A také chystaný zákaz kouření ve stravovacích zařízeních, všech hospodách a barech. To může mít na hospody a následně pak na pivovary velký dopad.

Mluví se o 10 miliardách korun, které se odvedou na daních navíc oproti dnešku, jakmile začne povinná evidence účtenek. Mnozí hospodští totiž nyní evidentně nelegálně šetří náklady a daně díky neplacení za číšníky a personál a na různých nezdaněných příjmech. Nezbude jim tak než peníze hledat jinde a nejpravděpodobnější cestou bude zdražení piva.

To by byla špatná zpráva i pro pivovary, kterým zvýšená cena v hospodě nic nepřinese. Jejich pracně budovaný záchranný plán na oživení prodeje v hospodách může dostat vážné trhliny. Je tu spousta otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Především jestli si budou Češi ochotni připlatit za pivo pět nebo i deset korun, o kolik přijdou hospody na tržbách poté, co z nich stát vyžene kuřáky, a kolik z nich v důsledku zkrachuje.

Plzeňské pivo vítězí ve světě

Publikováno:před rokemZdroj:Webmagazín RozhlednaPrazdroj

Tři značky Plzeňského Prazdroje – Pilsner Urquell, Kozel a cider Kingswood - porazily dalších 200 brandů mateřské skupiny SABMiller v mezinárodní marketingové soutěži Mercatus Awards.

Mercatus Awards je prestižní ocenění, které se organizuje napříč skupinou SABMiller, světové pivovarnické dvojky. Roku 2003 jej založili Graham Mackay, tehdejší generální ředitel a Mark Sherrington, tehdejší marketingový ředitel, jako způsob jak ocenit a vyzdvihnout ty nejlepší příklady marketingových úspěchů ze všech zemí, kde SABMiller působí. Během let se toto ocenění rozrostlo na globální program sdílení inspirujících úspěchů, a představuje tak nejvyšší ocenění skupiny SABMiller.

Soutěž začíná regionálními koly v Evropě, Asii, Africe, Latinské Americe a Severní Americe. Z 86 regionálních vítězů pak vzejde po hodnocení mezinárodní komisí 16 globálních vítězů.


Letos na ocenění globální úrovně dosáhly hned tři značky Plzeňského Prazdroje, a to v konkurenci přes 200 značek z více než 80 zemí na světě, v nichž SABMiller působí.
Plzeňský Prazdroj tak ukázal, že nejen jeho pivo, ale i marketing se ve světě těší respektu. „Jsem opravdu hrdý na náš tým, který potvrdil své renomé v celosvětovém měřítku. Tento mezinárodní úspěch je zaslouženým poděkováním všem, kteří se na něm podíleli - tedy nejen marketingovým týmům, ale i všem z výroby a komerční části naší společnosti", těší se z vítězství Grant McKenzie, marketingový ředitel Plzeňského Prazdroje.

Za „Rozšiřování kategorie“ získal zlato cider Kingswood jako příklad silného rozvoje nové kategorie na trhu, kterému tradičně dominuje pivo a produkty s pivem souvisejícím.



Ležák Pilsner Urquell vyhrál kategorii „Úspěšné implementace strategie globálních značek“ za svůj úspěch na jihokorejském trhu, který je pro značku Pilsner Urquell jedním z nejrychleji rostoucích na celém světě. Za úspěchem stojí především využití silného příběhu této značky jako legendy, která inspirovala vznik celé světové kategorie piv plzeňského typu.

V sekci „Zlepšování prémiových produktů“ zvítězila tradiční pivní značka Kozel, která ukázala úspěšný model regionálního růstu cenově přívětivé prémiové značky.

Budějovický Budvar získal dvě ceny od Sdružení přátel piva

Publikováno:před rokemZdroj:Regionální novinyBudvar

Tmavý ležák Budweiser Budvar B:Dark zvítězil v letošním ročníku tradiční ankety Sdružení přátel piva o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti roku. V kategorii "Pivovar roku" obsadil Budějovický Budvar, n. p., třetí místo.

Výsledky nejstarší novodobé pivní soutěže v České republice byly včera zveřejněny v minipivovaru LINDR ve Mžanech nedaleko Hradce Králové. Sdružení přátel piva (dále jen SPP) zveřejnilo výsledky ankety o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti roku 2015 v celkem 11 kategoriích. Hodnocení je dvoukolové. V prvním kole může každý člen SPP v každé kategorii udělit až tři hlasy. Piva, která se umístí v anketě na prvním až třetím místě, hodnotí ve druhém kole členové Pivního sněmu a předsednictva SPP formou anonymní odborné degustace. Veškeré vzorky zakupuje SPP v obchodní síti.

"Tato soutěž jako jediná v České republice zohledňuje ve dvou kolech jak popularitu jednotlivých piv, tak i jejich kvalitu. Výsledky ankety vyjadřují názory velmi kvalifikovaných spotřebitelů - lidí, kteří o pivu hodně vědí a řada z nich ho i sama vaří. Velmi si vážíme toho, že náš tmavý ležák chutná členům Sdružení dlouhodobě," říká Adam Brož, sládek Budějovického Budvaru.

SPP totiž udělilo tmavému ležáku Budweiser Budvar od roku 2006 celkem 10 medailí. Na kontě má tento ležák také řadu mezinárodních ocenění, z nichž nejvýznamnější jsou dvě zlaté medaile v soutěži Monde Selection (roky 2010 a 2011) a především titul "World Best Lager" udělený britským magazínem "Beers of the World" v roce 2007.

Tmavý ležák Budweiser Budvar se vaří ze čtyř druhů ječných sladů (českého, mnichovského, karamelového a praženého) a hlávkového žateckého chmele. Charakterizuje jej velmi tmavá barva, suchá, jemně hořká karamelová chuť bez dominance sladkosti a delikátní vůně po praženém sladu a kávě. Obsah alkoholu má 4,7% obj. Na trh byl poprvé uveden v roce 2004. Kromě České republiky se prodává i v dalších zemích, například v Německu, Rusku, Spojeném království nebo ve Finsku.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.26.07.2017 15:535.251/5.251