Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Budvar vyhrál další spor o značku Budweiser, získal ji v Portugalsku

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Aktuálně.czAutor:ČTKBudvar

Anheuser-Busch InBev definitivně nesmí používat v Portugalsku piva s označením Budweiser. Proti nejnovějšímu rozsudku podala firma dovolání, které ale podle Budějovického Budvaru nemá odkladný účinek.

Budvar vyhrál soudní spor v Portugalsku se společností Anheuser-Busch InBev (ABI). Podle rozsudku firma ABI definitivně nesmí používat v Portugalsku piva s označením Budweiser, řekl mluvčí Budvaru Petr Samec.

Soudní spor v Portugalsku začal v roce 2003, když Budvar podal žalobu na ABI. Důvodem byl fakt, že společnost ABI podle budějovického pivovaru používala známku, na kterou neměla nárok. Soud rozhodl ve sporu v Portugalsku ve prospěch Budvaru už v roce 2012. ABI se však tehdy proti verdiktu odvolal. Nyní soud pro duševní vlastnictví zakázal společnosti ABI prodávat v Portugalsku pivo s označením Budweiser, řekl mluvčí Budvaru.

Budvar vyhrál soudní spor v Portugalsku se společností Anheuser-Busch InBev (ABI). Podle rozsudku firma ABI definitivně nesmí používat v Portugalsku piva s označením Budweiser, řekl mluvčí Budvaru Petr Samec.

Soudní spor v Portugalsku začal v roce 2003, když Budvar podal žalobu na ABI. Důvodem byl fakt, že společnost ABI podle budějovického pivovaru používala známku, na kterou neměla nárok. Soud rozhodl ve sporu v Portugalsku ve prospěch Budvaru už v roce 2012. ABI se však tehdy proti verdiktu odvolal. Nyní soud pro duševní vlastnictví zakázal společnosti ABI prodávat v Portugalsku pivo s označením Budweiser, řekl mluvčí Budvaru.

Budvar zvýšil za posledních šest let výstav z 1,25 milionu na stávajících 1,6 milionu hektolitrů. Vyváží pivo do 76 zemí světa. Pivovar, který byl založen 15. dubna 1895, se od roku 1967 nazývá národní podnik Budějovický Budvar. Je posledním českým pivovarem, který vlastní stát.

Největší světový pivovar Anheuser Busch InBev vede s českobudějovickým Budvarem řadu sporů. Oba pivovary bojují o značku Budweiser a její obměny již více než sto let.

Podle Budějovického Budvaru soudní spory o značku Budweiser trvají již od roku 1907 a zhruba 70 procent z nich vyhrál právě Budějovický Budvar. V letech 2000 až 2016 bylo definitivně ukončeno 197 soudních sporů a správních řízení, z nichž Budvar vyhrál 136 případů a 10 sporů skončilo smírem nebo remízou. Nadnárodní koncern ABI nyní nemůže svou značku Budweiser používat téměř v 70 zemích.

Budvar v Portugalsku vyhrál soud o značku Budweiser

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Novinky.czAutor:Pavel OrholzBudvar

Budějovický Budvar uspěl v Portugalsku v dlouholetém sporu o značku proti společnosti Anheuser Bush InBev (ABI). Soud konkurenční ABI zakázal prodávat pivo s označením Budweiser. Právo o tom informoval mluvčí Budvaru Petr Samec. Proti nejnovějšímu rozsudku podal ABI dovolání, které ale nemá odkladný účinek.

V odvolacím řízení soud potvrdil zrušení ochranné známky americké společnosti ABI „Ice Draft Beer From Budweiser“ a navíc firmě zakázal prodávat v Portugalsku pivo s označením Budweiser nebo s označením, které je podobné platným ochranným známkám Budějovického Budvaru.

„Nejdůležitější pro nás je skutečnost, že rozsudek obsahuje pro ABI generální zákaz užívat označení Budweiser při prodeji piva. Portugalsko je již druhou zemí, která takovýto zákaz udělila. Poprvé se tak stalo v roce 2013 v Itálii,“ uvedla Helena Votřelová, právnička Budějovického Budvaru.

Soud zároveň zamítl návrh společnosti ABI na zrušení ochranných známek Budweiser, které patří Budějovickému Budvaru.

Proti nejnovějšímu rozsudku podal ABI dovolání, které však nemá odkladný účinek.

„Rozhodnutí soudu tak nabylo právní moci a je vykonatelné. Rozsudek nám a hlavně našemu importérovi po mnoha letech dává právní jistotu. Záruka exkluzivity ke značce Budweiser Budvar je hlavním předpokladem k dalšímu rozvoji našich obchodních aktivit v Portugalsku,“ doplnil Samec.

Spor trvá od roku 2003
Spor začal už v roce 2003, kdy konkurent českého pivovaru používal v Portugalsku značku obsahující slovo Budweiser.

„Budějovický Budvar již prodával své pivo pod značkou Budweiser Budvar a měl v této zemi platné ochranné známky. Pivovar musel na takové porušení svých práv reagovat žalobou. Rozsudek z roku 2014 vyhověl žalobě, ale ABI se proti němu odvolal,“ konstatoval Samec.

Soudní spory o značku Budweiser probíhají již od roku 1907. Celkově je v nich úspěšnější Budějovický Budvar, který zvítězil asi v 70 procentech případů. V letech 2000–2016 bylo definitivně ukončeno 197 soudních sporů a správních řízení.

Budějovický Budvar vyhrál 136 případů a 10 sporů skončilo smírem nebo remízou. Kvůli registracím ochranných známek „Budweiser“ nebo „Budweiser Budvar“, které patří Budějovickému Budvaru, nemůže nadnárodní koncern ABI svou klíčovou značku „Budweiser“ používat téměř v 70 zemích.

Po Prazdroji zdraží i Staropramen. Cena točeného piva poroste o 1,5 %

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:ČTK

Druhý největší výrobce v Česku Pivovary Staropramen zvýší ceny u v Česku vyráběných značek Staropramen světlý, Staropramen nealko, Stella Artois a dováženého Hoegaardenu, v průměru o 1,5 procenta. Česká pivovarnická jednička Prazdroj zdražila už před měsícem všechny své prodávané značky v průměru o 3,2 procenta.

„Kvalita našich piv je pro nás na prvním místě, abychom jí dokázali zachovat, musíme reagovat na růst našich výrobních nákladů. Naposledy společnost Pivovary Staropramen cenu u sudového piva měnila na konci roku 2014,“ uvedla mluvčí Staropramenu Denisa Mylbachrová.

Ceny Pivovary Staropramen podle Lidových novin, které o růstu cen informovaly, zvýší pro odběratele, tedy distributory a hospodské. Bude na nich, jestli oni promítnou vyšší nákupní ceny do cen koncovým zákazníkům. Už v případě říjnového zdražení kompletní produkce Plzeňského Prazdroje naznačili, že vyšší náklady pocítí pivaři v plné výši, někde však ještě víc, píše deník. Někteří hospodští chtějí totiž využít nynější úpravy cen od pivovarů ke kompenzaci dalších nákladů, které jim přinese nezbytné pořízení technologie na prosincový start elektronické evidence tržeb.

Pivovary Staropramen loni prodaly 3,12 milionu hektolitrů, což je mírný meziroční pokles. Na domácím trhu prodej všech pivovarů v minulém roce klesl sice o 0,2 procenta na 16,2 milionu hektolitrů, ale celková výroba piva v Česku díky rekordnímu exportu vzrostla o 2,2 procenta na více než 20 milionů.

Za pivo si připlatíme. Po Prazdroji zdražuje také Staropramen

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:EuroZprávy.czAutor:ČTK

Podle informací Lidových novin zvýší Pivovary Staropramen od 7. listopadu cenu čtyř sudových piv v průměru o 1,5 procenta. Bude na odběratelých, zda oni zdražení promítnou do cen koncovým zákazníkům.

Pivovary Staropramen loni prodaly 3,12 milionu hektolitrů, což je mírný meziroční pokles.

Pivovarnická jednička Prazdroj zdražil před měsícem všechny své prodávané značky v průměru o 3,2 procenta. Hospodští už tehdy sdělili, vyšší náklady pocítí pivaři v plné výši, někde však ještě víc. Některé restaurace chtějí totiž využít nynější úpravy cen od pivovarů ke kompenzaci dalších nákladů, které jim přinese EET.

Uvařte si s námi domácí pivo (2. díl): Od sladu ke sladině

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Alkoholium.czAutor:Martin Urban

V minulém díle našeho seriálu o vaření piva pro začátečníky jsme se seznámili s tím, jaké budeme potřebovat vybavení a v kostce nastínili 7+1 kroků na cestě za naším pivem. Tím bude přibližně 20 litrů svrchně kvašeného, krásně voňavého piva stylu American Pale Ale (zkráceně APA). Dnes si popíšeme první dva kroky, které nás čekají v rámci varního dne a to rmutování a následně scezování spojené s vyslazováním. Začínat budeme se sladem a vodou a končit s tzv. sladinou. Poměrně hodně neznámých pojmů na začátek, viďte? Ale nebojte, vše si postupně vysvětlíme.

Jaké v dnešním díle využijeme suroviny?
Slad
Sladem nazýváme naklíčené obilky (nejčastěji ječmene), u kterých byl proces klíčení ve vhodný okamžik zastaven sušením. Obilky byly následně zbaveny klíčků. Sušení probíhalo různými postupy, při různých teplotách a různě dlouhou dobu, a proto rozlišujeme nepřeberné množství sladů. Tento proces proběhl však již ve sladovně mimo naši režii a proto nebudeme při jeho popisu zabíhat do detailů. Pro nás je podstatné, že při něm byly v obilkách syntetizovány enzymy – „dělníci“, kterým když nabídneme vhodné pracovní podmínky (zejména správné technologické teploty), tak odvedou při rmutování nezastupitelnou práci. Zejména vytěží ze sladu cukry, které se rozpustí do vody. A k čemu potřebujeme cukry / sladkou vodu? My přece chceme pivo ne žádnou přeslazenou limonádu! No vždyť – pivo je kvašený nápoj a cukry v další fázi výroby poslouží jako potrava pro kvasnice, které je přemění na alkohol, CO2 a další vedlejší produkty, které jsou sice méně koncentrované ale velmi důležité.

Pokud bychom slad použili tak jak odchází ze sladovny – tj. celé obilky, bylo by to stejné jako kdybychom si vařili kávu z celý kávových zrnek – extrakce látek ze sladu do vody by byla minimální. Slad je proto potřeba nadrtit, tj. našrotovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o vaše první vaření, pokládám za zbytečné ihned investovat do šrotovníku – kupte si proto slad již našrotovaný. A to tak, že ideálně co nejčerstvější – je to stejné jako s mletou kávou. Těch pár dnů před vařením ho skladujte v temnu, chladnu, suchu a s co nejmenším přístupem vzduchu.

●4.0 kg Pale Ale sladu – Jedná se o světlý ječný slad, který je často používán jako základ pro vaření velkého spektra svrchně kvašených piv.
●0.25 kg sladu CaraPils – to je světlý karamelový slad, ale karamel má spíše jen v názvu a způsobu výroby než v chuti. Přidáme ho do našeho piva zejména pro podporu pěnivosti. Tomuto sladu se též říká dextrinový slad, jelikož obsahuje větší množstvím nezkvasitelných cukrů (tzv. dextrinů) a kromě vlivu na pěnu podpoří též plnost chuti.
●0.20 kg sladu CaraMunich I – to už je skutečně v každém ohledu karamelový slad zlato-hnědé barvy. Přidáme ho zejména pro sytější barvu a komplexnější sladovou chuť našeho piva.

Voda

Voda je kapitola sama o sobě a povídání o ní by vydalo na knihu. My se však pro začátek spokojíme s obyčejnou vodou z vodovodu, kterou pouze necháme přes noc odstát.

●33 l odstáté vody

Krok 1: Rmutování
Jakožto rmut nazýváme v pivovarnictví směs vody a sladového šrotu. Rmutování je pak proces, kdy tuto směs zahříváme na určité technologické teploty. Cílem je za pomoci sladových enzymů, jejichž činnost je aktivována právě při těchto různých technologických teplotách, rozštěpit škroby tvořící značnou část endospermu na jednodušší cukry.

Při rmutování budeme postupovat formou tzv. infuze (z latiny infusum = nálev). Infuzní rmutování je nejčastějším postupem používaným právě při výrobě svrchně kvašených piv/ejlů. Rmut není při tomto postupu nikdy přiveden až k varu. A to na rozdíl od dekokce (z latiny decoctum = odvar), která se používá zejména pro rmutování klasických ležáků.

Vystírka
Do hrnce nalijeme 17 litrů vody, vložíme teploměr a ohřejeme na teplotu 55 °C. Tato voda představuje tzv. hlavní nálev nebo-li nálev na várku.

Proč 17 l? Objem hlavního nálevu vody ve vztahu k hmotnosti použitého sladu (tzv. sypání na várku) vyjadřuje hustotu rmutu. Ta je udávána v l vody / kg sladu. Hustota rmutu má mj. vliv na pH, skrze které pak spoluovlivňuje např. rychlost práce enzymů nebo barvu piva. My se však spokojíme s tvrzením, že hustota rmutu se obvykle volí v rozsahu 3-4 l vody na 1 kg sladu, přičemž u světlých piv se držíme častěji horní hranice, tj. řidšího rmutu. Není to však v žádném případě dogma, které by bylo zobecnitelné na všechny pivní styly! My máme v rozpisu surovin celkem 4,45 kg sladu, objem hlavního nálevu vody zvolíme 17 l (hustota rmutu 3,8 l/kg).

Proč 55 °C? Teplota vystírky je poplatná stupni rozluštění sladu. My pracujeme s vysoce rozluštěným Pale Ale sladem (viz poznámka výše) a proto volíme tzv. horkou vystírku, která se provádí při 55-60 °C. Do této vyšší teploty vystíráme zejména proto, že se chceme vyhnout teplotám, při kterých působí proteolytický enzym peptidasa, jejíž aktivita se významně utlumuje při cca 53 °C. Tím, že její působení na naše dílo omezíme, tak předejdeme oslabení těla piva („vodové pivo“) a též budoucím problémům se stabilitou pivní pěny.

Když dosáhneme zmíněných 55°C můžeme pro jistotu zmírnit ohřev a provedeme tzv. vystírání. To spočívá v tom, že za stálého míchání nasypeme všechen našrotovaný slad do vody (hlavního nálevu) a dobře ho rozmícháme. Právě jsme tedy vytvořili rmut. Ten od této chvíle budeme stále poklidným tempem míchat. Za prvé proto, abychom zajistili homogenitu teplot v rámci celého díla a za druhé proto, abychom předešli jeho připálení.

Během rozmíchávání sladu a vody přihřejeme dílo na tzv. nižší cukrotvornou teplotu.

Nižší cukrotvorná teplota (60-65°C)
Po dosažení nižší cukrotvorné teploty (řekněme jejího středu = 62 °C) zařadíme 30 min prodlevu. Prodleva však neznamená vypnutí zdroje tepla a odchod na svačinu. Teplotu průběžně sledujeme, dílo promícháváme, aby byla teplota v celém objemu homogenní a regulujeme (zapínáme, vypínáme) ohřev, tak abychom po celou dobu prodlevy nevybočili z uvedeného teplotního intervalu.

V tomto rozpětí teplot je nejaktivnější enzym β-amyláza, která štěpí škroby na zkvasitelné cukry – zejména maltózu. Doba prodlevy na nižší cukrotvorné teplotě tudíž předurčuje to, jak bude pivo prokvašené. Máme-li za cíl sladší (méně prokvašené) pivo, tak volíme kratší prodlevu (např. 20 minut), pro sušší (více prokvašené) pivo naopak delší prodlevu (např. 40 minut). Nastíněné délky prodlev neberte však v žádném případě jako dogma – prokvašenost piva je odvislá od celé řady dalších faktorů (síla piva, použité typy sladů, hustota rmutu, kmen a dávkování kvasnic, atd.).

Po uplynutí prodlevy zatopíme pod hrncem a přihřejeme dílo na tzv. vyšší cukrotvornou teplotu.

Vyšší cukrotvorná teplota (70-73 °C)
Po dosažení vyšší cukrotvorné teploty zařadíme opět prodlevu v délce 30 minut.

Při vyšší cukrotvorné teplotě hraje zásadní roli enzym α-amyláza, která rozštěpí zbytek škrobů téměř výhradně na nezkvasitelné cukry – dextriny. Dextriny jsou jedním z faktorů, které pozitivně ovlivňují plnost těla piva (představte si „chlebnatost“, opakem je „vodovost“).

Po rozštěpení všech škrobů na cukry dojde k tzv. zcukření. To nastane v případě našeho receptu pravděpodobně velice brzy – během pár minut. Proč tedy budeme držet prodlevu celých 30 minut? Důvodem je skutečnost, že při této teplotě jsou též ze sladu extrahovány glykoproteiny, na které zároveň při této teplotě neútočí prakticky žádné enzymy, které by je degradovaly. Glykoproteiny mají pozitivní vliv na stabilitu pěny a plnost chuti piva.

Před koncem prodlevy na vyšší cukrotvorné teplotě je pro jistotu vhodné ověřit, zda je dílo již doopravdy zcukřené a neobsahuje žádné zbytkové škroby. Ověření učiníme pomocí tzv. jodové zkoušky.

Jodová zkouška zcukření
Zkoušku provedeme tak, že na bílý talířek kápneme malé množství tekuté části díla a přikápneme Lugolův roztok (příp. Iodisol). Pokud jodový roztok barevně nereaguje, tak se v díle nevyskytují již žádné škroby – všechny byly převedeny na cukry – zcukření proběhlo v pořádku. V případě, že nastane barevná reakce a roztok změní barvu (na černou, modrou, tmavě hnědou – jako je tomu na obrázku v případě rozříznuté a pokapané brambory), tak zcukření ještě nenastalo a je nutné prodlevu prodloužit, po cca 10 minutách jodovou zkoušku zopakovat a takto „do kolečka“ pokračovat dokud nebude dílo zcukřené.

Po prodlevě na vyšší cukrotvorné teplotě přihřejeme dílo na tzv. odrmutovací teplotu.

Odrmutovací teplota (76-78 °C)
Po dosažení této teploty zařadíme prodlevu v délce 5 minut. Dojde zde k odrmutování, tj. ukončení činnosti většiny enzymů a složení díla se tak “zakonzervuje”.

Popsaný teplotní a časový průběh zahřívání rmutu se nazývá tzv. rmutovací schéma.

Krok 2: Scezování spojené s vyslazováním
Při rmutování jsme vytěžili cukry z vnitřku sladového zrna. Mohlo by se tedy zdát, že obal sladového zrna není k ničemu. Ale chyba lávky! Pluchy hrají svoji klíčovou roli při scezování. Zde poslouží jako kypřící složka přirozeného filtru, který je představován vrstvou mláta.

Při scezování a vyslazování oddělíme kapalnou a pevnou fázi rmutu. Jinými slovy oddělíme tzv. sladinu (tekutá složka; vodný roztok, do kterého přešel extrakt = cukry a další rozpustné látky ze sladu) od tzv. sladového mláta (pevná složka; vylouhovaný sladový šrot).

V první fázi scezování se získá nejkoncentrovanější část sladiny, tzv. předek. V návaznosti na to se provádí tzv. vyslazování, při kterém se sladové mláto prolévá teplou vyslazovací vodu a tím se z něho vymývají zbytky cukrů a dalšího extraktu. Vyslazením se získává méně koncentrovaná část sladiny, která se nazývá výstřelky. Jakmile dosáhne objem sladiny pohromadě (předek+výstřelky) požadované hodnoty, tak se jímání sladiny ukončí. Poslední výstřelky, které už odvádíme pryč – mimo nádobu se sladinou – se nazývají patoky. Tolik popis a názvosloví.

Ještě v průběhu rmutování si dejte do dalšího hrnce (/hrnců) ohřívat 16 l vody. Postup výpočtu objemu této vyslazovací vody neuvádím – najdete ho spolu s další náloží výpočtů v knize Pivařka, která vyjde na jaře 2017. Zejména začátečníkům bez zkušeností však doporučuji, aby měli vyslazovací vody po ruce vždy připraveno raději více než méně. Vyslazovat budeme do okamžiku dosažení plánovaného objemu sladiny a je lepší, když nám nějaká vyslazovací voda zbyde, než když jí bude nedostatek. Teplota vyslazovací vody by měla být cca 78 °C.

Nyní však již s chutí do práce. V tuto chvíli před sebou máme hrnec s odrmutovaným dílem a hrnec ve kterém se dohřívá vyslazovací voda. Zároveň máme připraven manifold s hadičkou a škrtidlem, ocejchovanou pomocnou nádobu s dolní výpustí a pár džbánků.

Postup scezování pomocí manifoldu
1. Manifold funguje na principu násosky (=sifonu), která přečerpává tekutinu z výše umístěné nádoby (resp. hladiny) do níže umístěné nádoby (resp. hladiny). Proto po odrmutování umístíme hrnec s dílem na vyvýšené místo. Pokud vaříme na klasickém sporáku, tak by tato výška měla stačit. Pokud na nízké varní stoličce, tak ho přeneseme na stůl a klidně pod něj ještě dáme prázdnou basu od piva. Mně se osvědčil rozdíl hladin cca 1 m – není to však striktní pravidlo, záleží na parametrech manifoldu.
2. Usazené mláto rozmícháme ode dna a vložíme manifold, tak aby se jeho štěrbiny dotýkaly dna hrnce. Hadička manifoldu by měla být tak dlouhá, aby dosáhla „až na zem“.
3. Na zem položíme pomocnou nádobu. Nezapoměňme uzavřít dolní výpust.
4. Vyčkáme cca 20 minut na usazení mláta v hrnci.
5. Nasajeme ústy sladinu do hadičky (pozor na spálení) a začneme pomalu přepouštět kalnou sladinu z hrnce do džbánku. Džbánky máme připraveny v ideálním případě dva. Držíme je v pomocné nádobě, abychom se vyvarovali nepořádku.
6. Kalnou sladinu vracíme zpět nahoru do hrnce s odrmutovaným dílem (opatrně, bez zbytečného šplouchání a tak aby se nerozvířilo usazené mláto) a to do té doby než nezačne téct sladina čirá. Kalné bývají cca první 2-4 litry.
7. Čirou sladinu již přestaneme jímat do džbánků a spustíme ji přímo do pomocné nádoby.
8. Hadička by měla sahat až na dno, tak aby nedocházelo k jejímu rozstřikování a zbytečné oxidaci.
9. V okamžik kdy se hladina sladiny v hrnci blíží vrcholu usazeného mláta, tak začneme vyslazovat – džbánkem doléváme pomalu a opatrně do hrnce vyslazovací vodu (metoda nepřetržitého vyslazování – tzv. fly sparging).
10. Vodu doléváme ideálně takovou rychlostí, jakou odtékají výstřelky. V žádném případě nechceme dopustit, aby hladina před nalitím poslední kapky vyslazovací vody klesla pod úroveň usazeného mláta – mláto by se mohlo utáhnout, což by scezování zkomplikovalo.
11. Vyslazovací voda by neměla výřit mláto, proto je vhodné na vrch mláta položit talířek/podšálek a vodu lít na něj. Talířek můžeme využít k totožnému účelu už před tím – na samém začátku scezování při vracení kalné sladiny.
12. Průtok hadičkou po celou dobu scezování a vyslazování škrtíme/regulujeme tak, aby scezování neprobíhalo příliš rychle. Při rychlém scezování by sladina nebyla čirá (strhla by sebou částečky sladu a kaly), mohl by se ucpat náš scezovací aparát a taktéž by se z mláta vymylo méně cukrů.
13. Horní vrstvu mláta je vhodné v průběhu scezování a vyslazování občas zkypřit (např. nožem nebo vařečkou), tak abychom narušili tzv. těstíčko a usazený jemný kal na vrchu mláta a taktéž kanálky, které by omezovaly účinek vymývání cukrů z celého objemu mláta.
14. Sladinu přestaneme jímat do nádoby v okamžik, kdy získáme plánovaný objem – v našem případě 26 l. V tu chvíli je záhodné, aby nám nad vrstvou mláta nezbylo větší než malé množství vody. Proto zejména ke konci vyslazování udržujeme hladinu vody těsně nad vrcholem usazeného mláta.
15. Zbylé patoky můžeme odvést např. do džbánu a za účelem optimalizace našich dalších várek si zaznamenat jejich objem. Ideálním stavem je samozřejmě skončit vyslazování s přesně plánovaným objemem sladiny, „suchým“ mlátem a žádnými patoky.

Alternativa: Postup scezování pomocí tzv. dvoukýblové scezovačky
1. Scezovačku umístíme na stůl nebo židli a zalijeme prostor pod jejím jalovým/falešným/děrovaným dnem částí ohřáté vyslazovací vody.
2. Džbánkem přeneseme odrmutované dílo z hrnce do scezovačky a necháme ho cca 20 min usadit. Díky zalitému prostoru pod jalovým dnem, mláto netlačí velkou silou na dno a nedojde tak k jeho ucpání.
3. Na výpustní ventil scezovačky nasadíme hadičku, otevřeme výpustní ventil a do džbánku chytáme kalnou sladinu a vracíme ji opatrně, pomalu zpět do scezovačky a to do té doby než nezačne téct sladina čirá.
4. Čirou sladinu již přestaneme jímat do džbánku a spustíme ji přímo do vypláchnutého hrnce –toho, ve kterém jsme prováděli rmutování.
5. Dále pokračujeme podle bodů 8. – 15. viz scezování manifoldem.

Tak a máme sladinu
V tuto chvíli jsme od sebe oddělili 26 litrů sladiny, mokré mláto a případně nějaké patoky.

Z mláta můžeme upéct chleba, sušenky nebo použít jako krmivo hospodářských zvířat, případně ho zakompostovat. Patoky vylijeme.

Sladina bude „vstupní surovinou“ do příštího dílu našeho seriálu, ve kterém z ní uvaříme tzv. mladinu, tj. probereme si kroky 3. Chmelovar, 4. Chlazení a whirlpool a 5. Spílání. Do té doby se budu těšit na vaše případné dotazy, poznámky či připomínky v komentářích pod článkem.

Dočasný majitel Prazdroje šetří, část svého pražského týmu stěhuje do Indie

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Aleš ČernýPrazdroj

Největší světová pivovarská skupina Anheuser-Busch InBev (AB InBev) přesouvá jedno ze svých oddělení z pražského Chodova do indického Bangalore. O práci tím v Praze přijde přibližně šedesát lidí. Plzeňského Prazdroje, který nyní nadnárodní gigant dočasně vlastní, se změna nedotkne.

Přibližně šedesátka pražských zaměstnanců se nepříjemnou zprávu dozvěděla začátkem října. V následujících měsících část z nich čeká výjezd do Indie, během kterého budou školit své kolegy, kteří po nich přibližně od půlky příštího roku práci převezmou.

Jedná se o oddělení „order to cash“, tedy tým převážně vysokoškolsky vzdělaných lidí zpracovávajících příchozí platby, respektive zajišťující proces následující po doručení piva k zákazníkům.

Mluvčí Ab Inbev pro Evropu Kathleen van Boxelaerová přiznává, že krok je motivován úsporami. „Abychom byli konkurenceschopní na rychle se vyvíjejícím pivovarnickém trhu, musíme činit kroky, které podpoří společnost z dlouhodobého hlediska. K tomu patří i zefektivňování obchodního modelu tím, že redukujeme náklady,“ zdůvodnila přesun části pracovníků z Prahy do již fungující indické pobočky.

Van Boxelaerová dodává, že v Praze dál zůstávají pozice, které vyžadují znalost evropských jazyků nebo zajišťování logistiky pro západoevropský trh.

Mluvčí: S akvizicí SAB Milleru krok nesouvisí
AB InBev - firma vzniklá postupně z belgické, brazilské a americké pivovarské skupiny - začal pražskou pobočku budovat před přibližně deseti lety. Dnes v chodovských kancelářích pracuje k pěti stům lidí, přičemž asi polovina přibyla v posledních dvou letech.

Jejich hlavním úkolem je zajišťovat evropské prodeje a distribuci značek z portfolia pivovaru. Mezi ty patří hlavně americký Budweiser (tedy pivovar, který se o značku pře s českým Budějovickým Budvarem), mexická Corona nebo belgické Stella Artois či Hoegaarden.

Poslední dobou je pivovarská skupina čím dál víc spojena i s českými pivy. V létě 2014 koupila menší z českobudějovických pivovarů - Samson (psali jsme zde). Hlavně ale během loni oznámené fúze se světovou dvojkou SAB Miller získala do svého portfolia i největší českou pivovarnickou skupinu Plzeňský Prazdroj (psali jsme například zde). „S přesunem části zaměstnanců z Prahy do Indie ale nemá spojení se SAB Miller nic společného,“ říká van Boxelaerová.

Personální změny se nemůžou dotknout ani českého Prazdroje. Ten sice od půlky října oficiálně patří spolu s dalšími aktivy SAB Milleru skupině AB Inbev, ale podmínkou regulátorů byl jeho následný prodej (psali jsme například zde).

Česká pivovarnická jednička se tak aktuálně nachází v jakémsi mezidobí. „Došlo k vyčlenění podniků střední a východní Evropy, evropského týmu na nadnárodní úrovni a ostatních vybraných zaměstnanců globálních úseků ze zbylé skupiny AB InBev/SABMiller, aby byla zajištěna pokračující konkurenceschopnost podniků střední a východní Evropy a jejich fungování nezávisle na zbytku skupiny AB InBev až do dokončení prodeje,“ vysvětluje aktuální stav mluvčí Prazdroje Jitka Němečková.

Oddělenou organizaci řídí generální ředitel Prazdroje Paolo Lanzarotti pod dohledem kontrolního správce - firmy Mazars, která podléhá Evropské komisi.

V Česku chybí lidi, firmy tak míří třeba na Balkán
Zajímavý je přesun i z jiného pohledu. Takzvaný outsourcing kancelářských pracovních míst je poměrně starou záležitostí. Z důvodů úspor si tím prošly americké nebo západoevropské firmy. Typické je to zejména pro zákaznickou podporu (call centra), ale obecně lze přesunout de facto jakoukoli práci, kterou lze dělat na dálku a je k ní potřeba jen angličtina. Symbolem těchto přesunů je právě osmimilionové jihoindické město Bangalore.

V Česku to je zatím spíš jinak. Odliv práce do Asie tu poznali spíše lidé zaměstnaní v průmyslu. Ať už tak, že například textilky nebo strojírenské firmy přesouvaly svou výroby do smluvních čínských či třeba bangladéšských továren. Nebo přeneseně tak, že některé podniky pod vlivem levné asijské výroby přímo krachovaly.

Během finanční krize došlo podle personalistů i k tomu, že některé v Česku působící firmy začaly využívat indický outsourcing pro kancelářské práce. V poslední dekádě ale spíš panoval opačný trend a v Česku (zejména v Praze a v Brně) vznikala takzvaná centra sdílených služeb, která poskytovala nějakou formu vzdálené podpory firmám operujícím na evropském nebo i zámořském trhu.

Protože v Praze byly pro tento druh práce příznivé podmínky - tedy bylo tu dost lidí a byli dostatečně levnější než na Západě - se sem koneckonců přesunul i AB InBev, pro který jinak Česko k významným trhům nepatřilo. Nyní se evidentně situace změnila a vyplatí se přestěhovat zaměstnance z Česka do Indie.

Dalším magnetem pro centra sdílených služeb se v poslední době stává Balkán - hlavně Albánie a Kosovo, ale i Bosna nebo Chorvatsko. Mimo jiné i proto, že je v těchto zemích nezaměstnanost mnohem vyšší než v Česku.

To je podle analytika portálu Jobs.cz Tomáše Ervína Dombrovského také důvod, proč některé firmy opouštějí Česko. „Spíš než náklady, které jsou u nás stále nízké, jde o to, že se i tyto pozice velmi špatně obsazují. Firmy tak své pobočky nemají jak rozšířit a zamíří jinam,“ vysvětluje Dombrovský.

Senzorický seminář VŠCHT

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:ČMSMPAutor:Jan Šuráň

Ústav analýzy potravin a výživy ve spolupráci s Ústavem biotechnologie si Vás dovolují pozvat
na jednodenní seminář SENZORICKÉHO HODNOCENÍ PIVA SE ZKOUŠKOU A CERTIFIKÁTEM PRO ÚSPĚŠNÉ ABSOLVENTY

Termín konání: 3.11.2016
Místo konání:
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze budova B
Technická 3, Praha 6 Dejvice
Senzorická laboratoř (okolo vrátnice, vchod ze dvora),

účastnický poplatek: 2800 Kč
pro členy Českomoravského svazu minipivovarů sleva 10% - 2500,- Kč

Přihlášky posílejte na: Pavel.Dostalek@vscht.cz

Karel Gott kreslí sváteční etikety pro Pivovar Bernard

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:MarketingSales.czBernard

Hned dvě výrazné osobnosti české kulturní scény se od října objevují v nových reklamách. Karel Gott spolupracuje s Bernardem, Jiří Menzel zase se společností Samsung. Oba přitom už dlouho v reklamě vidět nebyli.

Rodinný pivovar Bernard nechal Karla Gotta vytvořit etiketu limitované edice piva Bohemian Ale v sektových lahvích. Chce s nimi uspět na předvánočním trhu. V komunikaci k novince pak připíjí zpěvák "Na život", výrobce tu navíc připomíná úspěch nápoje v soutěži World Beer Awards.

Pro Bernard to znamená začátek dlouhodobé spolupráce s Gottem, každý rok má vzniknout nová etiketa. Před svátky tak chce pivovar oslovit i sběratele. Pivo bude k dostání vždy od prosince, a to ve značkových prodejnách, v e-shopu a v některých řetězcích supermarketů.

"Obrázek jsme si nechali namalovat, protože pan Bernard neumí tak dobře malovat," uvedl mluvčí Bernardu Zdeněk Mikulášek na otázku, proč pivovar, jehož tváří je tradičně jeho majitel Stanislav Bernard, tentokrát sáhl po celebritě.

Vedle Zlatého slavíka je v reklamě vidět po dlouhé době i režisér Jiří Menzel. "Nikdy jsem neslevil z kvality obrazu. To mi zůstalo," říká v kampani Samsungu na podporu SUHD TV. Běží v obchodních centrech, v prodejnách značky a prostřednictvím PR a sociálních sítí v ČR a SR.

"Hlavním smyslem je upoutat spotřebitele kvalitou obrazu našich prémiových televizorů Samsung SUHD TV a rozšířenou zárukou 10 let na vypálení pixelů," uvádí Ondřej Koubek, PR manažer Samsung Electronics. Podle něj se spolupráce s Menzelem přímo nabízela, protože je vyznavačem vysoké kvality zobrazovacích technologií.

Dokázal, že to jde. Pivovar Koníček ve Vojkovicích vesele „řehtá“ už deset let

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaU Koníčka

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Představě, že pokud se nic zvláštního nestane, tak bude po celý svůj profesní život chodit na tři směny do nošovického pivovaru, se před lety rozhodl vzepřít sládek Mojmír Velký. A to způsobem vskutku rázným. V nedalekých Vojkovicích totiž založil v roce 2006 vlastní minipivovar, což v té době byla pořád ještě spíše rarita. Boom malých výrobců přišel až v posledních zhruba třech letech.

„Nechtěl jsem být až do důchodu zavřený v provozu, kde člověk fakticky nemůže ovlivnit receptury a vařit pivo po svém. Dospěl jsem k tomu, že chci zkusit udělat něco pro svůj odborný i životní rozvoj v pivovarnictví,“ vrací se náš průvodce dnešním 21. dílem seriálu „Pivní mapa“ k prvotním pohnutkám, které stály za zrodem pivovaru Koníček.

Začínal jako sládek i údržbář v jednom
To, že je z něj dneska jeden z vůbec nejpopulárnějších minipivovarů na severní Moravě, se však nestalo samo sebou. Jasně, základ znalostí o pivu měl díky práci ve velkém podniku, ale jinak bylo třeba sbírat inspiraci a postupně prošlapávat svoji vlastní cestičku. „Asi jako řada dalších lidí jsem věděl, že už fungují malé pivovárky. V tu dobu byly hlavně v Čechách, ale mě motivoval třeba i ten na Hukvaldech, který vaří od roku 2003,“ zmiňuje sládek jeden z klasických vesnických pivovárků.

Fungování „v malém“ se tedy nezdálo až tak nedostižnou metou a jak Mojmír Velký přiznává, větší ambice v počátcích ani neměl. „Nikdy nevíte, jak to půjde. Máte v hlavě myšlenku, ať vás to uživí a dokážete bývalým kolegům, že jste se nemýlil. I kdybych vytvořil jen jedno pracovní místo, byl by to úspěch, protože jsem si mohl dělat pivo po svém a nebýt na nikom závislý,“ říká majitel nyní už zavedeného pivovaru.

Začátky však byly krušné stejně jako u všeho, co se člověk musí teprve naučit. „Nebylo to tak, že bych uvařil pivo a byl z toho nadšený. Ani zařízení nefungovalo tak, jak mělo, takže jsem byl nejen sládkem, ale i údržbářem pivovaru. Moje pomůcky byly šroubovák, kleště a kombinačky. Tak jsem vařil pivo v počátcích,“ usmívá se nad časy, kdy pro něj byla profesionální technologie jen vysněnou vidinou, k níž se musel propracovat.

Prvními várkami začal vojkovický hostinec U Koníčka ze svého stejnojmenného pivovaru zásobovat od června roku 2006. Navázal tak na rodinnou tradici, kterou na tomtéž místě představoval dřívější grunt pradědy Koníčka. „První várky byly 250 litrové, což byla kapacita, která nás omezovala ve větším vaření. Týdně jsme vařili dvě tři várky, které, i když nebyly podle mých představ, se vypily. Člověk se to učil. Bylo to bojové, ale během zhruba třiceti várek se všechno vychytalo,“ pokračuje Mojmír Velký.

Bez cizího piva tak za 5 let? Kdepak, stačilo půlroku!
Díky „zaučení“ na světlé jedenáctce se pak už nastartovalo tempo, které, s nadsázkou řečeno, nelze dodnes zastavit. Ještě do konce roku si mohli dovolit uvařit tmavé pivo a pak i polotmavé na Vánoce. „Do půlroku jsme byli schopni odstavit z naší restaurace cizí pivo z velkého pivovaru. Původně jsem si přitom myslel, že to zvládneme tak za pět let. Bylo to hodně odvážné, ale povedlo se,“ vzpomíná sládek na jeden z prvních zlomových momentů.

Jeden z dalších vidí v tom, že zůstali věrni „koňskému“ názvu, který umožňoval hrát si se jmény jednotlivých značek piv. Ve Vojkovicích se tak vaří nejen suverénně nejoblíbenější Ryzák, ale taky Grošák, Vraník nebo Klusáček, které později podle hojně vyhledávaného medového piva doplnil Čmelák, Sršeň či Vosa. O všech těchto „zvířatech“ se občas píše v pivovarských novinách, které se jmenují jak jinak než „Koniny“ tu a tam propagující třeba přidruženou stavební divizi „Koňostav“.

Jak je vidět, smysl pro recesi a humor patří ve Vojkovicích k nezbytným součástem všedních dnů, což se promítá i do vztahu k pivu a zákazníkům. „Pokud máte pivo rád, děláte ho tak, aby chutnalo a aby se lidem podalo pozitivně. Zkrátka kvalitní výrobek bez reklamy. Myslím si, že není třeba tlačit na pilu, ale taky není možné některé věci podceňovat,“ podotýká Mojmír Velký, který sice už pivo nevaří sám, ale v provozu se každodenně pohybuje.

„Majitel nemůže být někde zalezlý v kanceláři. Musí běhat po pivovaru. Lidé pak vidí, že to člověk nedělá kvůli penězům, ale hlavně proto, že ho to baví. Nakonec máme i takové heslo, že naše práce je naším koníčkem,“ navazuje zakladatel pivovaru, který letos oslavil deset let existence.

Zvýšili kapacitu a už jsou (zase) na hraně…
S tím, jak každý rok o něco navyšovali výrobní kapacitu, rostl i počet hospod, ve kterých se piva od „Koníčka“ čepují. Aktuálně je jich osmdesát, přičemž centrum odbytu tvoří Havířov a Frýdek-Místek. Domovský hostinec ve Vojkovicích je pak doslova okupován hlavně přes léto, kdy je v provozu zahrádka, na které rádi degustují (nejen) žízniví cyklisté. Pivovar se stal v širokém okolí pojmem, což se přece jenom nečekalo.

„Nemysleli jsme si, že to půjde tak dobře. Za těch deset let se však udělalo hodně práce. Na hosty jsme nemohli čekat, ale šli jim naproti kvalitou piva, což souvisí s modernizací zařízení. Bylo to u nás o permanentních investicích a taky o dobré shodě náhod, kdy jsem potkal lidi, kteří mi pomohli,“ hodnotí vrchní sládek dekádu, pro jejíž pozitivní završení byla mimořádně důležitá modernizace pivovaru v roce 2013.

Prostory, které v areálu U Koníčka měli, se hodily pro postavení pivovarského zázemí s větší kapacitou. Na novém místě a s novou technologií mohli začít vařit tak, aby stačili stále rostoucí poptávce. Varna o objemu 2 000 litrů se tenkrát zdála tak akorát.

„Po třech letech můžu říct, že kapacitně je nový pivovar opět na hraně. Je to prostě málo pro naši potřebu. Pokud budeme mít sílu a chuť do dalšího rozvoje, asi nás nemine další rozšíření,“ naznačuje Mojmír Velký s tím, že už by šlo o stěhování výroby do většího objektu.

Jak ukazuje kapacita varny, pivovar Koníček se brzy přehoupne z kategorie minipivovarů o stupeň výše. Předpoklad je takový, že už letošní výrobní čísla překročí hranici 10 000 hektolitrů a od příštího roku tedy „poskočí“ mezi tzv. malé průmyslové pivovary. Přinese to mimo jiné větší zátěž daňovou i byrokratickou, ale na to jsou připraveni.

Nebojí se inovací, příkladem budiž filtrované pivo
Když si dáme dohromady fakta, pivovar Koníček je aktuálně největším mezi minipivovary v našem kraji, a to díky síti hospod, která sahá i na Slovensko a do Polska. Stabilně dává práci dvanácti lidem a dalším během letní sezóny. Aby se stále držel na špici oboru, bude chtít dál investovat a přicházet na trh s novinkami, jako jsou třeba svrchně kvašená piva z aromatických chmelů.

Velkou letošní inovací je ovšem filtrované pivo, které sice zůstává podobně jako u dalších malých výrobců nepasterizované, ale přece jen je odbočkou od původního principu „poctivě“ zakaleného moku. Jaké jsou ohlasy?

„Zatím očekávání nesplnilo, protože lidé k nám tradičně chodí na pivo nefiltrované. Tak to někdy v životě je, že to nejde, jak si myslíte. Ale hospody, kde filtrovanou desítku a dvanáctku čepují, už máme. Teď je třeba pracovat na tom, aby se lidé nebáli ochutnat. Všechno chce svůj čas,“ zůstává Mojmír Velký věrný svému stylu „netlačit na pilu“.

Zdánlivě volný průběh proto nechává i tomu, zda bude Koníčka za nějaký čas čepovat sto nebo dvě stě hospod. „Chceme se soustředit hlavně na to, abychom byli schopni dál kvalitně pokrývat, co je třeba. Koníček nám zatím stačí, pak už by to byl velký kůň,“ komentuje na závěr náš průvodce, jehož řehtající se Koníček bude chtít dál cválat směrem vpřed s rozvahou a vírou v to, že vydělané peníze je vždy nejlepší investovat zpět.

Milovníci piva to jistě ocení, a o to jde především, ne? Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Pivovar Koníček
Místo: Vojkovice 10, Dobrá
Druhy piv: celoročně je v nabídce Ryzák 11° světlý ležák, Vraník 12° tmavý ležák a Grošák 14° polotmavý speciál a také filtrovaná piva Poník 10° světlé výčepní a Vojkovjan 12° světlý ležák, podle sezóny jsou to pak jednotlivé speciály, aktuálně to je americký Ale Pony Pejl 13°, do konce roku to bude např. polotmavý speciál Sametová 17° nebo extra silný vánoční speciál Štědrok 24°
Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále stabilně plní KEG sudy o objemu 15, 30 a 50 litrů a také pet lahve o objemu 1,5 litru a skleněné lahve 0,5 litru
Výstav: zhruba 10 000 hektolitrů za rok

Pivovar zkrachovalého hokejisty Čechmánka se vydražil za 7,7 milionu

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:iDNES.czČechmánek

Budova minipivovaru a restaurace zkrachovalého hokejového brankáře Romana Čechmánka získala nového majitele. V rámci insolvenčního řízení byly zlínské nemovitosti v úterý vydraženy na internetu. Identita vlastníka zatím známá není.

Aukce trvala hodinu, jediný příhoz přišel hned 55 vteřin po jejím startu.

„Bylo učiněno jediné podání a tomuto zájemci byla budova přidělena. Jde o fyzickou osobu z České republiky,“ nastínil Petr Bartoš z realitní společnosti Gaute.

Konkrétnější nebyl s tím, že majitel musí do 45 dnů zaplatit cenu, pak na něj bude nemovitost přepsaná.

Vydražená byla za 7 777 777 milionu korun, přičemž vyvolávací cena byla jen o něco málo nižší, a to 7 715 053 korun. Minimální příhoz byl 10 tisíc korun.

Součástí budovy je nekompletní technologie pivovaru, nábytek i pozemky, na kterých stojí.

Vybavení ale dávno není takové jako po uzavření podniku. Opakovaně se do objektu vloupali zloději, kteří si odsud postupně odnesli myčky, sporáky, mikrovlnné trouby, nerezové stoly, stoly, židle, lavice.

Insolvenční správce zpeněžuje Čechmánkův majetek, aby alespoň částečně uhradil dluh zhruba sto milionů korun, který po neúspěšném podnikání kdysi slavného hokejisty zbyl.

Část majetku už koupila společnost Synot, například rozestavěný bytový dům v centru Holešova či vilu a byt na Jižních Svazích ve Zlíně.

Ve středu šla do dražby i stavba v Prostějově, kde kromě restaurace měly fungovat i zdravotní služby. Vyvolávací cena byla něco přes 6 milionů korun, do dražby se však během hodiny nikdo nepřihlásil.

Mezi Čechmánkovými věřiteli jsou například bývalý známý hokejista Petr Čajánek nebo někdejší šéf vsetínského hokeje a současný sportovní manažer Slovanu Bratislava Oldřich Štefl.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.26.07.2017 15:535.251/5.251