Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Prazdroj je klenot mezi prodávanými pivovary, píšou Financial Times

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:E15.czAutor:ČTKPrazdroj

Mnohamiliardové obchodní transakce nejsou ve střední a východní Evropě zrovna na denním pořádku. Proto je prodej regionálních podnikatelských aktivit pivovaru SABMiller v hodnotě pěti miliard eur (135 miliard Kč) středem mimořádného zájmu, píše list Financial Times.

Obchod, jenž je součástí převzetí SABMilleru pivovarem Anheuser-Busch InBev v ceně 71 miliard liber (2,3 bilionu Kč), má být dokončen v nadcházejících týdnech. Transakce přispěje k tomu, že hodnota akvizic ve střední a východní Evropě letos dosáhne nejvyšší úrovně za minimálně desetiletí.

Možnost získat pivní značku je vzhledem k čím dál propojenějšímu odvětví stále vzácnější, zájem vzbuzují ale ještě další faktory, píše list Financial Times.

Maďarsko a Polsko, kde se nachází část prodávaných aktivit, mají vlády prosazující myšlenku vrátit firmy a značky zpátky domů. Tyto snahy jsou důsledkem vývoje v postkomunistickém období, kdy se značná část místního hospodářství ocitla v cizích rukou.

Další společnost na prodej se nachází v České republice, která má světově největší spotřebu piva na hlavu a chlubí se velkou tradicí ve vaření piva. Plzeňský Prazdroj, jednička mezi českými pivovary a vlastník věhlasné značky Pilsner Urquell, je podle listu klenotem prodeje.

Mezi prodávanými podniky je rovněž polská pivovarnická jednička Kompania Piwowarska se značkami Tyskie a Lech a největší rumunský pivovar Ursus. Dále jsou tu slovenský Topvar a maďarský Dreher, kterým patří na domácích trzích druhá příčka.

Odvrácenou stranou nabídky je fakt, že přestože jde o velké pivní trhy, jsou již nasycené a rostou pomalu. A cenová konkurence sráží marže.

Anheuser-Busch oznámil prodej v dubnu, údajně aby urychlil souhlas s převzetím SABMilleru. Podle některých analytiků ale k rozhodnutí vedly spíše obchodní než právní důvody, protože Anheuser-Busch není na trzích střední a východní Evropy přítomen.

U značek jako Pilsner Urquell by mohl být prostor k další mezinárodní expanzi i k většímu důrazu na prvotřídní kvalitu, jenž by přesvědčil spotřebitele k akceptování vyšších cen, píší Financial Times.

Evropské pivovary jako Heineken a Carlsberg by v případě zájmu o koupi zřejmě musely čelit námitkám ze strany antimonopolního úřadu. Favoritem tak je japonský pivovar Asahi, který již od SABMilleru koupil západoevropské značky Peroni a Grolsch a britský pivovar Meantime.

Jejich soupeřem je například čínská společnost China Resources, o prodej se ale zajímají i finanční investoři. Hlásí se i nezvyklí zájemci jako největší polská pojišťovna PZU nebo maďarská energetická společnost MOL. Zájem projevují i místní magnáti Češi Petr Kellner a Ondřej Šlemr.

Čeští milovníci piva jsou v ohnisku zájmu kupců z celého světa

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:České novinyAutor:ČTK

Mnohamiliardové obchodní transakce nejsou ve střední a východní Evropě zrovna na denním pořádku. Proto je prodej regionálních podnikatelských aktivit pivovaru SABMiller v hodnotě pěti miliard eur (135 miliard Kč) středem mimořádného zájmu, píše list Financial Times.

Obchod, jenž je součástí převzetí SABMilleru pivovarem Anheuser-Busch InBev v ceně 71 miliard liber (2,3 bilionu Kč), má být dokončen v nadcházejících týdnech. Transakce přispěje k tomu, že hodnota akvizic ve střední a východní Evropě letos dosáhne nejvyšší úrovně za minimálně desetiletí.

Možnost získat pivní značku je vzhledem k čím dál propojenějšímu odvětví stále vzácnější, zájem vzbuzují ale ještě další faktory, píše list Financial Times.

Maďarsko a Polsko, kde se nachází část prodávaných aktivit, mají vlády prosazující myšlenku vrátit firmy a značky zpátky domů. Tyto snahy jsou důsledkem vývoje v postkomunistickém období, kdy se značná část místního hospodářství ocitla v cizích rukou.

Další společnost na prodej se nachází v České republice, která má světově největší spotřebu piva na hlavu a chlubí se velkou tradicí ve vaření piva. Plzeňský Prazdroj, jednička mezi českými pivovary a vlastník věhlasné značky Pilsner Urquell, je podle listu klenotem prodeje. Mezi prodávanými podniky je rovněž polská pivovarnická jednička Kompania Piwowarska se značkami Tyskie a Lech a největší rumunský pivovar Ursus. Dále jsou tu slovenský Topvar a maďarský Dreher, kterým patří na domácích trzích druhá příčka.

Odvrácenou stranou nabídky je fakt, že přestože jde o velké pivní trhy, jsou již nasycené a rostou pomalu. A cenová konkurence sráží marže.

Anheuser-Busch oznámil prodej v dubnu, údajně aby urychlil souhlas s převzetím SABMilleru. Podle některých analytiků ale k rozhodnutí vedly spíše obchodní než právní důvody, protože Anheuser-Busch není na trzích střední a východní Evropy přítomen.

U značek jako Pilsner Urquell by mohl být prostor k další mezinárodní expanzi i k většímu důrazu na prvotřídní kvalitu, jenž by přesvědčil spotřebitele k akceptování vyšších cen, píší Financial Times.

Evropské pivovary jako Heineken a Carlsberg by v případě zájmu o koupi zřejmě musely čelit námitkám ze strany antimonopolního úřadu. Favoritem tak je japonský pivovar Asahi, který již od SABMilleru koupil západoevropské značky Peroni a Grolsch a britský pivovar Meantime. Jejich soupeřem je například čínská společnost China Resources, o prodej se ale zajímají i finanční investoři. Hlásí se i nezvyklí zájemci jako největší polská pojišťovna PZU nebo maďarská energetická společnost MOL. Zájem projevují i místní magnáti Češi Petr Kellner a Ondřej Šlemr.

Pivo začal vařit doma na plotně, teď má svůj pivovar

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Patalie.czAutor:Martin KavkaMoucha

Nejdříve přitom experimentoval s pivem doma na plotně, pak ho vařil v tzv. létajícím pivovaru (kočovný pivovar bez vlastní budovy – pozn. red.) a nyní už má konečně své místo v pražském Braníku. Po pár letech zkušeností říká, že nejtěžší je uvařit dobrou desítku. A protože mu nechutnají svrchně kvašená piva, dělá výhradně české ležáky plzeňského typu.

Vařit pivo napadlo mnoho z nás, ale málokdo to opravdu uskuteční. Jaká byla tvoje cesta?
Nápad udělat pivovar jsem dostal mnoho let nazpátek při návštěvě u jednoho kamaráda. Jezdíme k němu na statek, kde měl nevyužitou stodolu, ve které by mohl být. Začal jsem o tom zjišťovat více a šel jsem i do opravdového pivovaru na praxi, abych se něco naučil. Dělal jsem také první pokusy s pivem, později jsem vlastní pivka vyráběl v létajícím pivovaru a zkusil jsem je distribuovat do restaurací. A navíc jsem se přihlásil i na střední školu. Tento rok jsem maturoval.

Jaké to je, vrátit se po tolika letech do školy?
Byli jsme dálkaři ve věku od třiceti do sedmdesáti, takže to bylo v pohodě. Spolu se mnou chodili do školy lidé, kteří neměli ambici založit pivovar. Prostě o tom jen chtěli něco vědět a dnes si vaří pivo doma na plotně.

Počkej. Doma na plotně?
No jasně. Tak jsem začínal i já. A není to tak dávno, kdy si naše babičky taky vařily pivo doma. Třeba moje babička dělala za války pivo z cukru. Všechno se dá, když to zkvasí. Vyrobit pivo znamená pomíchat vodu, slad, chmel… Není to vlastně nic těžkého. Samozřejmě ale o tom člověk musí něco vědět, nebo alespoň mít okolo lidi, kteří mu jsou ochotní poradit nebo pomoct.

S pivem jsi začal před pár lety. Čím ses živil předtím?
Řadu let jsem dělal reklamu a marketing. Jenže dnešní marketing už není o kreativitě, ale o číslech v excelových tabulkách. Zažil jsem jeho zlaté časy v 90. letech, ovšem to už je pryč. Tvůrčí lidé z marketingu dávno zmizeli. Proto jsem chtěl začít dělat něco jiného – pivovar je navíc taky tvůrčí činnost, spjatá s přírodou, zemědělstvím, a vzhledem k tomu, že pocházím částečně ze zemědělské rodiny, tak k tomu mám bližší vztah. Také je mi blízké, když něco vytvoříš a lidé to ocení.

Předtím jsi měl létající pivovar, který mohl vařit pivo kdekoliv. Teď jsi přistál v Braníku v bývalém pivovaru. Jaká je to změna?
Od začátku jsem chtěl stavět pivovar, chtěl jsem mít svůj prostor. Povedlo se to, když jsem se náhodně seznámil s pár lidmi z Braníku, slovo dalo slovo, sešly se investice a pivovar opravdu vznikl. Je to samozřejmě výrazná změna – k lepšímu, ale zároveň je to samozřejmě v mnohém i obtížnější. Létající pivovar jsem mohl kdykoli zabalit, prodat zbylé sudy a byl by konec. Teď mám větší zodpovědnost. Ale benefit je, že tady můžeme dát pivu nadstavbu v podobě různých rautů, oslav, firemních oslav apod., protože máme prostory přiléhající k samotné varně.

Když jsi začal vařit pivo, jaké byly první reakce?
Hodně lidem pivo chutnalo, ale byly i negativní komentáře. Když jsem ještě fungoval v létajícím pivovaru, někteří lidé mě vnímali dokonce jako podvodníka.

Jak jsi to snášel?
Tak to holt je. Každý, kdo chce, si může založit nějaký pivní server, začít komentovat, psát o pivech a třeba je i hanět. A vždy si získá nějaké fanoušky. Nepřikládám tomu větší váhu, než to má. Rozčilovat se nad tím, že někdo napíše něco špatného, to není k ničemu. Ať si píše. Já místo toho raději vařím pivo. Když vyrobíš pivo, můžeme diskutovat, jestli je dobré, nebo špatné. Ale základ je nad nikým se nepovyšovat, před nikým se neponižovat a stát si za svým.

Tvoje piva jsou výhradně spodně kvašená. Proč?
Zkoušel jsem všechna možná piva, ale mně svrchně kvašená piva prostě nechutnají. Rozhodli jsme proto vařit ležák plzeňského typu, protože to je naše, české pivo. Dá se vymyslet řada variant, různě stupňovitých, různě barevných, různě chutnajících spodně kvašených piv. A zbytek – ale, IPA apod. – zkrátka necháme jiným. Nechci si hrát na nějakého extra zkušeného člověka, ale mám za to, že vyrobit kvalitní, dobrý ležák je daleko složitější než udělat svrchně kvašené pivo…

V čem?
Je to složitější technologicky, ležák má nějaké parametry. Spousta aleů se nějak pomíchá, něco z toho vyleze a vždycky to můžeš vydávat za záměr. Ale když se ti něco nepovede na ležáku, není pitelný, nemá správné atributy, tak je to poznat.

A největší kumšt je co?
Udělat dobrou desítku, kde je málo extraktu. Desítka je vodovější a je těžké udělat ji tak, aby byla pitelná. Je větší výzva udělat dobrou desítku nebo jedenáctku, ke které se budou lidé vracet, než vyrobit třeba nějaký ale.

Teď máš v nabídce jedenáctku Mouchu, dvanáctku Moniak a v tancích leží ještě Branická čtrnáctka. To je konečný stav? Nebo jaká piva plánuješ dál?
Kdepak. Teď vyrobíme čtrnáctku, kterou jsme si vymysleli, ale do budoucna přichystáme zase něco dalšího. Pořád se to bude vyvíjet, pořád budou nějaké novinky. Teď se chci hodně zaměřit i na gastronomii, která s pivem hodně souvisí. Mám kamaráda, výborného kuchaře, který vedl různé restaurace, společně chceme pořádat rauty a akce s vysokou gastronomickou úrovní. To je další věc, nad kterou hodně přemýšlím.

Co byla ta největší patálie, kterou jsi musel překonat?
Asi rozhodnout se jít do rizika, přijmout tu zodpovědnost a rozjet vlastní pivovar. To byl nejtěžší krok. Kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý, že jo? Riziko buď přijmeš, nebo ne. Další věc je pak schopnost s tím rizikem pracovat – spousta lidí ho bere jako výzvu, ale pak končí krachem. To se může stát každému, ale znamená to, že nestačí jen chtít, ale musíš taky něco umět. Těší mě, že jsme akciová společnost, v níž jsou spolu se mnou další akcionáři, Češi, lidi, kteří jsou v pohodě, že nebereme žádné dotace, platíme daně, chováme se normálně. I když je to s nastupující garniturou „Burešů“ čím dál těžší. Ale s tím se musíme taky popasovat.

A nebyla patálie najít sládka? V tvém případě tedy sládkovou…
Pomohla mi náhoda, teď je jednou z akcionářek. Je to 20letá slečna, a i když zatím dělá školu, je opravdu výborná. Lidsky i pracovně ji považuju za jednu z nejlepších, co jsem kdy potkal. Nejenže dělá dobře svou práci, ale má i nadšení, ochotu, schopnost řešit problémy, což je ve výrobě extra nutné.

Podobných malých pivovarů jsou v Česku stovky. Jak těžké je prosadit se mezi nimi?
Kdybych měl roční rozpočet 100 milionů na marketing, tak je to lehčí. Ale mám nulu, když nepočítám náklady na tisk etiket apod. Je to těžké, ale tak to máme všichni. Věřím tomu, že když člověk funguje dlouhodobě, investuje peníze zpět do firmy, stará se o rozvoj, nekupuje si blbosti jako nová auta, tak časem dostane i ten rozpočet. Hezký případ je Bernard, což je pivovar, který prošlapal cestu ostatním malým pivovarům. Dodneška ho lidé vnímají jako malý a rodinný, přestože už je to velký pivovar. To vnímám jako velký úspěch – nezkazit si produkt, nedělat co nejvíc piv za každou cenu. Člověk by si měl říct – potřebuju v životě tolik peněz a tolik radosti, a když to bude vyvážené, nemusí stavět další varnu.

Takže tvůj cíl není vyrůst ve velký pivovar?
Když máš desetitisícové výstavy, velké varny, tak se ocitneš na jiném trhu. Musíš zákonitě ubrat na kvalitě, bojovat cenou… O tom jsem přesvědčený. To není moje cesta – chci si sám dohlídnout na kvalitu. Navíc práce je součástí života, a když se do ní člověk netěší, nemá smysl. Doufám, že pro mě bude mít pivovar smysl pořád. Nechci být jen akcionář, sedět na Bahamách a hrát golf.

Unikátem Štramberku je taky Ušák, silné pivo s příchutí perníkové pochoutky

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaŠtramberk

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Naší v pořadí už 25. zastávkou byl Štramberk. Malebné městečko v předhůří Beskyd proslulé krásnou památkovou rezervací, dominantou v podobě gotické věže zvané Trúba a cukrářskou pochoutkou z perníkového těsta, které se dle dávné pověsti o krutých Tatarech říká Štramberské uši.

Nejsou to však zdaleka jediné stopy historie, na které tam můžete narazit. Jako správný pivní národ často mluvíme o tradici, která sahá stovky let zpět a která nám připomíná, že vaření piva je obor existující snad od nepaměti.

Právě Štramberk a jeho Městský pivovar je toho důkazem.

Na začátku našeho dnešního příběhu se totiž musíme vrátit až k datu 4. prosince 1359, kdy moravský markrabí Jan Jindřich Lucemburský, tedy bratra Karla IV., povýšil Štramberk z podhradí na město s rozsáhlými právy, k čemuž náleželo i právo vařit zlatavý mok.

Patřilo přitom pouze přibližně dvacítce tzv. šenkovních domů, které stály převážně na štramberském náměstí, kde byl následně během 18. století vybudován městský pivovar později doplněný o sladovnu. Když došlo v roce 1868 k jeho zbourání, znamenalo to na dlouhá léta konec pivovarské tradice.

Štramberk patří mezi novodobé pivní průkopníky
Současný pivovar stojí jak jinak než také na náměstí, kde v domě popisném číslo 5, na jehož místě stával jeden z původních právovárečných měšťanských domů, byla v roce 2005 po téměř 140 letech obnovena řemeslná výroba piva.

„Při rekonstrukci objektu byly ve sklepních prostorách objeveny studny, které původně sloužily jako zásobárna vody pro pivovar. Našly se však také keramické artefakty, které potvrdily, že pivo se tady opravdu vařilo už kdysi dávno,“ říká vrchní sládek Petr Krpec, se kterým jsme se setkali už při návštěvě pivovaru v Kozlovicích. Oba podniky totiž fungují pod hlavičkou jedné společnosti.

Vzhledem k charakteru historického místa byla před jedenácti lety pro nový minipivovar zvolena objemově menší 250 litrová varna s jednoduchou technologií, která vyžaduje velké penzum ruční práce.

„Byl to jeden z prvních minipivovarů na severní Moravě, takže i výrobní technologie je jedna z nejstarších. Nemáme počítače, jediné, co máme, jsou teplotní čidla pro varnu a bojlery, ve kterých ohříváme vodu. Vše ostatní se dělá ručně,“ vysvětluje sládek s tím, že jednou ze zvláštností je transport piva, které je po kvašení posíláno samospádem do ležáckého sklepa, kde dozrává do potřebné kvality.

Od počátků se ve Štramberku mohli pivaři těšit na dvě stálice, vařil se tady světlý a tmavý ležák. První z nich se jmenuje Trubač, který s určitými obměnami vaří dosud. „Původně to byla dvanáctka, ale zhruba čtvrtým rokem jsme upravili recepturu na jedenáctku plzeňského typu,“ doplňuje náš průvodce.

Kromě Ušáka vaří i speciály
Místo tmavého ležáku se však postupně uchytila úplně jiná receptura. Vzniklo pivo s názvem Ušák, což znalcům jistě mnohé napoví. „Je to pivo vařené s kořením ze Štramberských uší. Je to čtrnáctka, místní speciál, který se vaří celoročně. Má aromatickou chuť, která vychází ze složení tajné směsi šesti druhů koření,“ pokračuje Krpec.

Jak se zdá, ideální varianta pro čas adventu a Vánoc, kdy si mnozí rádi pochutnají na silnějším pivu. Co se ale ve Štramberku uvaří a čepuje v dalších ročních obdobích?

„Během posledních dvou let jsme začali vařit speciály. Ke květnovému výročí pivovaru připravujeme vídeňský ležák a na léto zase Ale jedenáctku, kterou jsme tady loni zkoušeli jako vůbec první svrchně kvašené pivo,“ upřesňuje sládek s tím, že toto zpestření budou nejspíše opakovat.

Stejně jako celé městečko patří logicky i pivovar k vyhledávaným turistickým cílům, který láká domácí i přespolní zákazníky. Ti chtějí ochutnat a poznat taky něco z historie. „Jsou tady kamenné sklepy, které lidé chtějí vidět, takže jim rádi uděláme exkurze, aby zjistili, že tady historie opravdu dýchá ze všech koutů,“ konstatuje Krpec, který se o štramberský pivovar stará společně se svým bratrem.

Za hlavní atribut považují to, že jde o skutečně malý pivovárek, s jehož pivy se setkáte vyloženě lokálně. A jinak tomu nebude ani v budoucnu. Úcta k tradici i omezené možnosti rozšíření výroby velí jasně, koncept „mini“ výroby a přímé konzumace ve stylovém hostinci zůstane ve Štramberku zachován.

„Cítíme kolem sebe historii sládků, kteří tady pivo vařili dávno před námi. Je to pro nás zavazující, a tak se snažíme, aby se pořád vařilo dobře a pivo chutnalo,“ dodává s úsměvem vrchní sládek.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Městský pivovar Štramberk
Místo: Náměstí č. 5, Štramberk
Druhy piv: celoročně je v nabídce světlý ležák Trubač 11° a speciál Ušák 14°, dále jsou to během roku speciály – ležák vídeňského typu a svrchně kvašený Ale
Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále plní KEG sudy a pet lahve
Výstav: zhruba 150 hektolitrů za rok

Co bude dnes dobrého? Medové pivo v Českém ráji

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Ekonom.czAutor:Libor BudinskýMaloskalský


● V malebném prostředí Malé Skály na okraji Českého ráje vznikla před několika měsíci moderní restaurace s malým pivovarem, které sázejí na místní a regionální produkty.
● A představují velkou konkurenci slavnému, ale obvykle přeplněnému Boučkovu statku.

Maloskalský pivovar s restaurací stojí přímo pod romantickým Pantheonem, známou dominantou maloskalského údolí. Z jeho velkých oken je navíc nádherný výhled na Suché skály, tedy další přírodní klenot malebné obce, a patriotismus čiší také z kulinární nabídky.

Čeští pivaři letos pili o půl piva týdně méně

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Týden.czAutor:ČTK

Čeští pivaři letos vypili o zhruba půl piva týdně méně. Týdenní spotřeba se snížila na 7,7 velkých piv, ženy vypily 2,2 piva týdně. Vyplývá to ze zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění.

Dlouhodobě spotřeba piva u mužů klesá, ještě roce 2007 činila 9,5 piva týdně. U žen naopak mírně roste. Češi jsou podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven ve světě stále první v konzumaci piva, loni ho vypili 143 litrů na hlavu.

Pivo v ČR pije dlouhodobě devět z deseti mužů a nadpoloviční většina žen. Pro největší podíl konzumentů je při výběru piva důležitá chuť, pro více než polovinu cena. Skupina lidí, která deklaruje, že chuť je důležitější než cena, podle Vinopala roste.

Největšími konzumenty jsou muži mezi 30 a 59 lety, v posledních dvou letech se jim přiblížila skupina mužů nad 60 let. "U žen najdeme nejvíce konzumentek rovněž ve středním věku, ale již třetím rokem sledujeme patrný nárůst množství piva konzumovaného nejmladšími ženami ve ve věku 18-29 let," řekl sociolog Jiří Vinopal.

Ve chvíli, kdy si nemůžou dát Češi normální pivo, po nealkoholické variantě sáhne 48 procent mužů a pětina žen.

I když od začátku tisíciletí spotřeba piva v ČR klesá, snížení je podle Vinopala proti růstu v 50. letech minulého století minimální. Konzumace je tak podle něj přibližně stejná od roku 1970.

Hrdost na to, že Češi vypijí nejvíc piva na světě, cítila letos přibližně třetina mužů a desetina žen. Naopak stud cítí desetina mužů a čtvrtina žen. Hrdost se podle Vinopala v národě zvyšuje ve chvílích, kdy je ve společnosti odpor vůči evropské nebo světové integraci.

Pivo v české společnosti v roce 2016

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:ČSPS

Čeští muži týdně v průměru vypijí takřka osm půllitrů piva, ženy více než dva
Český svaz pivovarů a sladoven představil letošní výsledky dlouhodobého výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR týkající se vztahu Čechů k pivu. Z něj vyplývá, že pivo v České republice pije téměř devět z deseti mužů a více než polovina žen. Nejčastějším motivem Čechů a Češek k návštěvě pohostinských zařízení je setkávání se s přáteli a známými, dále pak chuť se pobavit a zlepšit si náladu.

Pivo v české společnosti 2016 - kompletní infografiku naleznete ZDE

Češi i nadále zůstávají národem pivařů. Jak vyplývá z aktuálního průzkumu*, podíl lidí, kteří pijí pivo, se v České republice dlouhodobě výrazně nemění, pije jej 88 procent mužů a 57 procent žen. Největšími konzumenty zůstávají muži mezi 30 – 59 lety, přičemž v posledních dvou letech se jim přiblížila i skupina mužů nad 60 let. „U žen najdeme nejvíce konzumentek rovněž ve středním věku, ale již třetím rokem sledujeme patrný nárůst množství piva konzumovaného nejmladšími ženami ve věku 18 – 29 let,“ upřesňuje autor průzkumu Jiří Vinopal z Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

Frekvence a množství piva: Výzkum ukázal, že zásadně se nemění ani frekvence a množství konzumovaného piva. Muži si zlatavý mok dopřávají přibližně třikrát týdně, ženy pak dvakrát. Za týden muži vypijí zhruba osm půllitrů, u žen se toto množství pohybuje kolem dvou půllitrů. Letošní rok také ukazuje, že i nadále ubývá náruživých pijáků piva, tedy těch, kteří vypijí více než čtrnáct půllitrů za týden.

Výběr piva: Při výběru piva muži i ženy zmiňují jako nejčastější kritérium chuť. Z dlouhodobého pohledu je důležitá i stupňovitost, zvyk a preference značky. Cena, kterou zohledňuje nadpoloviční většina mužů a žen, za uvedenými faktory mírně zaostává, ale rovněž hraje významnou roli. Dle vlastních vyjádření si konzumenti zcela minimálně připouštějí účinek reklamy.

Velká část českých konzumentů dokáže jmenovat svou oblíbenou značku piva, konkrétně devět z deseti mužů a tři čtvrtiny žen. „Mezi deseti českými konzumenty bychom našli přibližně jen jednoho, který se většinou nezajímá o značku a typ piva, které si kupuje, a téměř žádného, který by se o to nezajímal vůbec,“ shrnuje Jiří Vinopal.

Tradiční hospoda: Muži chodí do svého oblíbeného podniku v průměru šestkrát za měsíc, ženy zhruba třikrát měsíčně. Muži tak navštěvují své oblíbené podniky přibližně dvakrát častěji než ženy.

„Mužům, kteří mají hospody za své nejoblíbenější podniky, se frekvence jejich návštěv pomalu, ale jistě snižuje. Z 9,6 návštěv za měsíc v roce 2004 na 7,3 návštěv letos. U žen žádná takováto systematická a déletrvající změna patrná není,“ komentuje Jiří Vinopal.

Průzkum tak znovu potvrdil klesající trend v četnosti návštěv hospod. „Již několik let prodeje piva v restauracích klesají, v současnosti se zde vypijí pouze čtyři z deseti piv. Situace se v tomto směru prudce zhoršila před šesti lety v době ekonomické krize, kdy navíc byla zvýšena spotřební daň na pivo. Od té doby se lidé do hospod zatím nevrátili,“ dodává předseda Českého svazu pivovarů a sladoven František Šámal.

Zatímco tradiční hospody a pivnice jsou výrazně preferovány především muži (39 %), ženy za svůj nejoblíbenější podnik nejčastěji uvádějí restaurace (21 %). „Letošní nejvýraznější změnou za posledních dvanáct let je úbytek žen, které nechodí vůbec nikam. Je to pokles z 32 procent na 22 procent. Týká se to zejména žen nad 45 let,“ říká Jiří Vinopal.

Když si jdou lidé posedět s přáteli, přes tři čtvrtiny mužů si nejraději objednává pivo. U žen je skladba oblíbených nápojů rozmanitější, což odpovídá i jejich pestřejším preferencím podniků.

Průzkum se zabýval i důvody, proč se hosté do podniků vracejí. Nejčastějším motivem k návštěvě pohostinských zařízení je setkávání se s přáteli a známými, druhým je pak chuť pobavit se, zlepšit si náladu.

České prvenství: Hrdost na české dlouhodobé prvenství na špičce celosvětového žebříčku konzumace piva vyjadřuje třetina mužů a jen jedna z deseti žen. Naopak, tímto prvenstvím by se raději vůbec nechlubila čtvrtina něžného pohlaví a pouze zhruba jeden z deseti mužů. Třetině mužů a dvěma z pěti žen je to pak jedno. Zbytek zažívá při zmínkách o spotřebě piva v České republice smíšené pocity. Pro muže i ženy platí, že s množstvím konzumovaného piva u nich narůstají pocity hrdosti a ubývá pocitů studu.

Nealkoholické pivo: Pravidelně od roku 2007 je rovněž zjišťováno, do jaké míry je, či není nealkoholické pivo samozřejmou alternativou piva běžného. Podle průzkumu v situaci, kdy si normální pivo dát nemůže (například před jízdou autem), automaticky zvolí nealkoholické pivo přibližně polovina mužů a zhruba dvacet procent žen. Zbytek v těchto okamžicích preferuje jiný nealkoholický nápoj, zejména pak lidé, kteří jsou méně pravidelnými konzumenty piva.


* Autorem výzkumného projektu s názvem „Pivo v české společnosti v roce 2016“ je Jiří Vinopal, termín terénního šetření 5. – 19. 9. 2016 na 999 respondentech starších 15 let. Analýzy týkající se piva a pohostinských zařízení jsou prováděny na respondentech ve věku 18 let a více (N = 959).

Češky holdují pivu víc než dřív, do hospody chodí třikrát měsíčně

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

V Česku v posledních letech opět přibývá žen, které se rády napijí piva. Občas jej konzumuje 57 procent Češek. Ženy častěji než dříve zavítají do hospody, zatímco u mužů frekvence návštěv klesá. Za růstem stojí kultivace hospod i fakt, že pivo ztrácí pověst „chlapáckého“ nápoje.

Sledovat vývoj pití piva mezi muži není příliš zábavné. Češi mají pivo dlouhodobě rádi, jeho spotřeba je stabilní a rozdíly mezi jednotlivými lety jsou jen zanedbatelné.

Jinak je tomu u Češek. Z průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd vyplývá, že sice hořký mok vychutnávají ve výrazně menší míře než muži, jeho obliba se ovšem u žen v posledních letech zvýšila.

„Někdy kolem roku 2010, 2011 začal narůstat podíl žen, které pivo konzumují. Stojí za tím skupiny žen ve věku od 30 do 44 let následované ženami 45 až 59 let. U mladších žen tedy začal nástup o něco dříve, u starších až později,“ uvedl autor průzkumu Jiří Vinopal.

Zatímco u nejmladší generace žen obliba piva spíš kolísá, u starších lze vypozorovat i mírný, ovšem plynulý nárůst počtu vypitých piv. V průměru vypijí ženy 2,2 půllitru piva týdně, zatímco muži 7,7. Trend se týká i nealkoholických piv, které konzumuje pětina žen.

Mezi občasné pivařky se dnes řadí zhruba 57 procent žen, před osmi lety to byla jen polovina populace. Je však třeba dodat, že spíše než nárůst je to návrat na původní úroveň. V letech 2001 až 2005 byl podíl pivařek i šedesátiprocentní.

Ženy vyrazí do hospody třikrát do měsíce, muži šestkrát
Devatenáct procent respondentek uvedlo, že si při návštěvě gastronomického zařízení nejčastěji objednají pivo. U téměř třetiny žen sice převládá víno, podíl odpovědí preferujících pivo však v posledních letech znatelně narostl.

Vinopal také upozorňuje, že lze vysledovat i růst spotřeby piva mezi nejvzdělanějšími pivařkami. To je opačný trend než u vzdělaných mužů, u nichž obliba piva naopak poklesla.

S tím souvisí i příčina, proč podíl pivařek roste. Podle Vinopala je za tím postupná kultivace hospodského prostředí. Zatímco do zakouřené pivnice chodily ženy většinou nerady, stylové restaurace či pivní bary je lákají. „Zvýšila se psychologická přístupnost piva ženám a zároveň se zvýšila jeho prestiž,“ míní Vinopal.

Frekvence návštěv hospod ženami loni narostla na tři v měsíci. Muži sice vyrazí na pivo dvakrát častěji, na rozdíl od žen ale toto číslo klesá. Lze také vysledovat postupný pokles žen, které uvádí, že nikam do společnosti nechodí.

Trend posílila i skutečnost, že se zhruba před pěti lety začaly pivovary na ženy více zaměřovat. Podle výkonné ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven Martiny Ferencové pivovary už necílí na nejsilnější pijáky, což vede ke zlepšení pověsti piva ve společnosti.

„Pivo bylo dlouho mužskou, chlapáckou doménou. Pivovary se ale zaměřily jinam a je vidět, že masivní pijáci už dnes nejsou podporováni reklamní kampaní. Pivovary chtějí, aby jejich konzument chodil dvakrát týdně do hospody a aby byl dlouho živ a zdráv tak, aby peníze z konzumace přinášel co nejdéle. Pivovary nestojí o to, aby se někdo pravidelně opíjel,“ říká Ferencová.

Jak Češi pijí pivo? V hospodách utrácejí rekordně málo peněz, ukazují nová čísla

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Aktuálně.czAutor:Kateřina Adamcová

Spotřeba piva v Česku zůstává stabilní – člověk vypije v průměru 143 litrů za rok. Na rekordně nízkou úroveň ale klesl podíl připadající na restaurace a hospody. Lidé pijí čím dál více doma. Průzkum také ukázal, že pro dvě třetiny Čechů je chuť důležitější než cena.

Podíl piva, které Češi pijí hospodách či restauracích, klesl na rekordně nízkou úroveň 38 procent. Ukazují to údaje z letošního průzkumu Českého svazu pivovarů s sladoven, který každoročně připravuje společně s Centrem pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

Zatímco loni a předloni připadalo na spotřebu mimo hospody či restaurace téměř 60 procent, letos už se podíl piva vypitého doma zvýšil na 62 procent.

“Mužům, kteří mají hospody za své nejoblíbenější podniky, se frekvence jejich návštěv pomalu, ale jistě snižuje. V roce 2004 uskutečnili v průměru 9,6 návštěvy za měsíc, letos už jen 7,3 návštěvy. U žen žádná takováto systematická a déletrvající změna není vidět,” říká Jiří Vinopal z Centra pro průzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

I v rámci této kategorie jsou ovšem výjimky: Zatímco návštěva běžných pivnic klesá, mírně roste popularita pivních barů a restaurací – v roce 2004 do nich lidé zašli třikrát měsíčně, letos více než čtyřikrát.

Průzkum, jehož se zúčastnil vzorek téměř tisíce lidí, také ukázal, že pro dvě třetiny Čechů je chuť piva důležitější než cena. Zůstávají také věrní oblíbené značce.

Celková spotřeba zůstává podle průzkumu stabilní – v průměru 143 litrů na hlavu. "Stále se u nás pije nejvíce piva v Evropě. Přestože v poslední době spotřeba mírně klesla, tak pokud se na ni podíváme v delším horizontu, je tomu jinak. Od 50. let minulého století došlo k dramatickému nárůstu konzumace piva," říká Vinopal.

Hrdost na to, že Češi vypijí nejvíc piva na světě, cítila letos podle průzkumu přibližně třetina mužů a desetina žen. Naopak stud cítí desetina mužů a čtvrtina žen.

Poslední dobou však klesá počet „náruživých pijáků“, kteří si dají více než čtrnáct piv týdně. Muži vypijí 7,7 půllitru týdně (minulý rok to bylo 8,3 půllitru) a ženy 2,2 půllitru (o 0,3 půllitru méně než loni).

Spotřeba piva u žen začala pomalu růst od roku 2008, kdy na ně začaly pivovary více cílit. “Pivo přestalo být pouze mužskou doménou a začaly se objevovat podniky zaměřené i na ženy,” vysvětluje Martina Ferencová, pověřená výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven.

Nealkoholické pivo před jinými nealkoholickými nápoji preferuje 48 procent mužů a 20 procent žen.

Čeští muži pijí méně piva, naopak u žen spotřeba roste

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:E15.czAutor:ČTK

Čeští pivaři letos vypili o zhruba půl piva týdně méně. Týdenní spotřeba se snížila na 7,7 velkých piv, ženy vypily 2,2 piva týdně. Vyplývá to ze zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění.

Dlouhodobě spotřeba piva u mužů klesá, ještě roce 2007 činila 9,5 piva týdně. U žen naopak mírně roste. Češi jsou podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven ve světě stále první v konzumaci piva, loni ho vypili 143 litrů na hlavu.

Pivo v Česku pije dlouhodobě devět z deseti mužů a nadpoloviční většina žen. Pro největší podíl konzumentů je při výběru piva důležitá chuť, pro více než polovinu cena. Skupina lidí, která deklaruje, že chuť je důležitější než cena, podle sociologa Jiřího Vinopala roste.

Mladé ženy začínají pít pivo
Největšími konzumenty jsou muži mezi 30 a 59 lety, v posledních dvou letech se jim přiblížila skupina mužů nad 60 let. "U žen najdeme nejvíce konzumentek rovněž ve středním věku, ale již třetím rokem sledujeme patrný nárůst množství piva konzumovaného nejmladšími ženami ve ve věku 18-29 let," řekl Vinopal.

Ve chvíli, kdy si nemůžou dát Češi normální pivo, po nealkoholické variantě sáhne 48 procent mužů a pětina žen.

Od roku 1970 přibližně se konzumace příliš nemění
I když od začátku tisíciletí spotřeba piva v Česku klesá, snížení je podle Vinopala proti růstu v 50. letech minulého století minimální. Konzumace je tak podle něj přibližně stejná od roku 1970.

Hrdost na to, že Češi vypijí nejvíc piva na světě, cítila letos přibližně třetina mužů a desetina žen. Naopak stud cítí desetina mužů a čtvrtina žen. Hrdost se podle Vinopala v národě zvyšuje ve chvílích, kdy je ve společnosti odpor vůči evropské nebo světové integraci.

V průzkumu odpovídalo 959 lidí starších 18 let.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.26.07.2017 15:535.251/5.251