Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Uvařte si s námi domácí pivo (2. díl): Od sladu ke sladině

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Alkoholium.czAutor:Martin Urban

V minulém díle našeho seriálu o vaření piva pro začátečníky jsme se seznámili s tím, jaké budeme potřebovat vybavení a v kostce nastínili 7+1 kroků na cestě za naším pivem. Tím bude přibližně 20 litrů svrchně kvašeného, krásně voňavého piva stylu American Pale Ale (zkráceně APA). Dnes si popíšeme první dva kroky, které nás čekají v rámci varního dne a to rmutování a následně scezování spojené s vyslazováním. Začínat budeme se sladem a vodou a končit s tzv. sladinou. Poměrně hodně neznámých pojmů na začátek, viďte? Ale nebojte, vše si postupně vysvětlíme.

Jaké v dnešním díle využijeme suroviny?
Slad
Sladem nazýváme naklíčené obilky (nejčastěji ječmene), u kterých byl proces klíčení ve vhodný okamžik zastaven sušením. Obilky byly následně zbaveny klíčků. Sušení probíhalo různými postupy, při různých teplotách a různě dlouhou dobu, a proto rozlišujeme nepřeberné množství sladů. Tento proces proběhl však již ve sladovně mimo naši režii a proto nebudeme při jeho popisu zabíhat do detailů. Pro nás je podstatné, že při něm byly v obilkách syntetizovány enzymy – „dělníci“, kterým když nabídneme vhodné pracovní podmínky (zejména správné technologické teploty), tak odvedou při rmutování nezastupitelnou práci. Zejména vytěží ze sladu cukry, které se rozpustí do vody. A k čemu potřebujeme cukry / sladkou vodu? My přece chceme pivo ne žádnou přeslazenou limonádu! No vždyť – pivo je kvašený nápoj a cukry v další fázi výroby poslouží jako potrava pro kvasnice, které je přemění na alkohol, CO2 a další vedlejší produkty, které jsou sice méně koncentrované ale velmi důležité.

Pokud bychom slad použili tak jak odchází ze sladovny – tj. celé obilky, bylo by to stejné jako kdybychom si vařili kávu z celý kávových zrnek – extrakce látek ze sladu do vody by byla minimální. Slad je proto potřeba nadrtit, tj. našrotovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o vaše první vaření, pokládám za zbytečné ihned investovat do šrotovníku – kupte si proto slad již našrotovaný. A to tak, že ideálně co nejčerstvější – je to stejné jako s mletou kávou. Těch pár dnů před vařením ho skladujte v temnu, chladnu, suchu a s co nejmenším přístupem vzduchu.

●4.0 kg Pale Ale sladu – Jedná se o světlý ječný slad, který je často používán jako základ pro vaření velkého spektra svrchně kvašených piv.
●0.25 kg sladu CaraPils – to je světlý karamelový slad, ale karamel má spíše jen v názvu a způsobu výroby než v chuti. Přidáme ho do našeho piva zejména pro podporu pěnivosti. Tomuto sladu se též říká dextrinový slad, jelikož obsahuje větší množstvím nezkvasitelných cukrů (tzv. dextrinů) a kromě vlivu na pěnu podpoří též plnost chuti.
●0.20 kg sladu CaraMunich I – to už je skutečně v každém ohledu karamelový slad zlato-hnědé barvy. Přidáme ho zejména pro sytější barvu a komplexnější sladovou chuť našeho piva.

Voda

Voda je kapitola sama o sobě a povídání o ní by vydalo na knihu. My se však pro začátek spokojíme s obyčejnou vodou z vodovodu, kterou pouze necháme přes noc odstát.

●33 l odstáté vody

Krok 1: Rmutování
Jakožto rmut nazýváme v pivovarnictví směs vody a sladového šrotu. Rmutování je pak proces, kdy tuto směs zahříváme na určité technologické teploty. Cílem je za pomoci sladových enzymů, jejichž činnost je aktivována právě při těchto různých technologických teplotách, rozštěpit škroby tvořící značnou část endospermu na jednodušší cukry.

Při rmutování budeme postupovat formou tzv. infuze (z latiny infusum = nálev). Infuzní rmutování je nejčastějším postupem používaným právě při výrobě svrchně kvašených piv/ejlů. Rmut není při tomto postupu nikdy přiveden až k varu. A to na rozdíl od dekokce (z latiny decoctum = odvar), která se používá zejména pro rmutování klasických ležáků.

Vystírka
Do hrnce nalijeme 17 litrů vody, vložíme teploměr a ohřejeme na teplotu 55 °C. Tato voda představuje tzv. hlavní nálev nebo-li nálev na várku.

Proč 17 l? Objem hlavního nálevu vody ve vztahu k hmotnosti použitého sladu (tzv. sypání na várku) vyjadřuje hustotu rmutu. Ta je udávána v l vody / kg sladu. Hustota rmutu má mj. vliv na pH, skrze které pak spoluovlivňuje např. rychlost práce enzymů nebo barvu piva. My se však spokojíme s tvrzením, že hustota rmutu se obvykle volí v rozsahu 3-4 l vody na 1 kg sladu, přičemž u světlých piv se držíme častěji horní hranice, tj. řidšího rmutu. Není to však v žádném případě dogma, které by bylo zobecnitelné na všechny pivní styly! My máme v rozpisu surovin celkem 4,45 kg sladu, objem hlavního nálevu vody zvolíme 17 l (hustota rmutu 3,8 l/kg).

Proč 55 °C? Teplota vystírky je poplatná stupni rozluštění sladu. My pracujeme s vysoce rozluštěným Pale Ale sladem (viz poznámka výše) a proto volíme tzv. horkou vystírku, která se provádí při 55-60 °C. Do této vyšší teploty vystíráme zejména proto, že se chceme vyhnout teplotám, při kterých působí proteolytický enzym peptidasa, jejíž aktivita se významně utlumuje při cca 53 °C. Tím, že její působení na naše dílo omezíme, tak předejdeme oslabení těla piva („vodové pivo“) a též budoucím problémům se stabilitou pivní pěny.

Když dosáhneme zmíněných 55°C můžeme pro jistotu zmírnit ohřev a provedeme tzv. vystírání. To spočívá v tom, že za stálého míchání nasypeme všechen našrotovaný slad do vody (hlavního nálevu) a dobře ho rozmícháme. Právě jsme tedy vytvořili rmut. Ten od této chvíle budeme stále poklidným tempem míchat. Za prvé proto, abychom zajistili homogenitu teplot v rámci celého díla a za druhé proto, abychom předešli jeho připálení.

Během rozmíchávání sladu a vody přihřejeme dílo na tzv. nižší cukrotvornou teplotu.

Nižší cukrotvorná teplota (60-65°C)
Po dosažení nižší cukrotvorné teploty (řekněme jejího středu = 62 °C) zařadíme 30 min prodlevu. Prodleva však neznamená vypnutí zdroje tepla a odchod na svačinu. Teplotu průběžně sledujeme, dílo promícháváme, aby byla teplota v celém objemu homogenní a regulujeme (zapínáme, vypínáme) ohřev, tak abychom po celou dobu prodlevy nevybočili z uvedeného teplotního intervalu.

V tomto rozpětí teplot je nejaktivnější enzym β-amyláza, která štěpí škroby na zkvasitelné cukry – zejména maltózu. Doba prodlevy na nižší cukrotvorné teplotě tudíž předurčuje to, jak bude pivo prokvašené. Máme-li za cíl sladší (méně prokvašené) pivo, tak volíme kratší prodlevu (např. 20 minut), pro sušší (více prokvašené) pivo naopak delší prodlevu (např. 40 minut). Nastíněné délky prodlev neberte však v žádném případě jako dogma – prokvašenost piva je odvislá od celé řady dalších faktorů (síla piva, použité typy sladů, hustota rmutu, kmen a dávkování kvasnic, atd.).

Po uplynutí prodlevy zatopíme pod hrncem a přihřejeme dílo na tzv. vyšší cukrotvornou teplotu.

Vyšší cukrotvorná teplota (70-73 °C)
Po dosažení vyšší cukrotvorné teploty zařadíme opět prodlevu v délce 30 minut.

Při vyšší cukrotvorné teplotě hraje zásadní roli enzym α-amyláza, která rozštěpí zbytek škrobů téměř výhradně na nezkvasitelné cukry – dextriny. Dextriny jsou jedním z faktorů, které pozitivně ovlivňují plnost těla piva (představte si „chlebnatost“, opakem je „vodovost“).

Po rozštěpení všech škrobů na cukry dojde k tzv. zcukření. To nastane v případě našeho receptu pravděpodobně velice brzy – během pár minut. Proč tedy budeme držet prodlevu celých 30 minut? Důvodem je skutečnost, že při této teplotě jsou též ze sladu extrahovány glykoproteiny, na které zároveň při této teplotě neútočí prakticky žádné enzymy, které by je degradovaly. Glykoproteiny mají pozitivní vliv na stabilitu pěny a plnost chuti piva.

Před koncem prodlevy na vyšší cukrotvorné teplotě je pro jistotu vhodné ověřit, zda je dílo již doopravdy zcukřené a neobsahuje žádné zbytkové škroby. Ověření učiníme pomocí tzv. jodové zkoušky.

Jodová zkouška zcukření
Zkoušku provedeme tak, že na bílý talířek kápneme malé množství tekuté části díla a přikápneme Lugolův roztok (příp. Iodisol). Pokud jodový roztok barevně nereaguje, tak se v díle nevyskytují již žádné škroby – všechny byly převedeny na cukry – zcukření proběhlo v pořádku. V případě, že nastane barevná reakce a roztok změní barvu (na černou, modrou, tmavě hnědou – jako je tomu na obrázku v případě rozříznuté a pokapané brambory), tak zcukření ještě nenastalo a je nutné prodlevu prodloužit, po cca 10 minutách jodovou zkoušku zopakovat a takto „do kolečka“ pokračovat dokud nebude dílo zcukřené.

Po prodlevě na vyšší cukrotvorné teplotě přihřejeme dílo na tzv. odrmutovací teplotu.

Odrmutovací teplota (76-78 °C)
Po dosažení této teploty zařadíme prodlevu v délce 5 minut. Dojde zde k odrmutování, tj. ukončení činnosti většiny enzymů a složení díla se tak “zakonzervuje”.

Popsaný teplotní a časový průběh zahřívání rmutu se nazývá tzv. rmutovací schéma.

Krok 2: Scezování spojené s vyslazováním
Při rmutování jsme vytěžili cukry z vnitřku sladového zrna. Mohlo by se tedy zdát, že obal sladového zrna není k ničemu. Ale chyba lávky! Pluchy hrají svoji klíčovou roli při scezování. Zde poslouží jako kypřící složka přirozeného filtru, který je představován vrstvou mláta.

Při scezování a vyslazování oddělíme kapalnou a pevnou fázi rmutu. Jinými slovy oddělíme tzv. sladinu (tekutá složka; vodný roztok, do kterého přešel extrakt = cukry a další rozpustné látky ze sladu) od tzv. sladového mláta (pevná složka; vylouhovaný sladový šrot).

V první fázi scezování se získá nejkoncentrovanější část sladiny, tzv. předek. V návaznosti na to se provádí tzv. vyslazování, při kterém se sladové mláto prolévá teplou vyslazovací vodu a tím se z něho vymývají zbytky cukrů a dalšího extraktu. Vyslazením se získává méně koncentrovaná část sladiny, která se nazývá výstřelky. Jakmile dosáhne objem sladiny pohromadě (předek+výstřelky) požadované hodnoty, tak se jímání sladiny ukončí. Poslední výstřelky, které už odvádíme pryč – mimo nádobu se sladinou – se nazývají patoky. Tolik popis a názvosloví.

Ještě v průběhu rmutování si dejte do dalšího hrnce (/hrnců) ohřívat 16 l vody. Postup výpočtu objemu této vyslazovací vody neuvádím – najdete ho spolu s další náloží výpočtů v knize Pivařka, která vyjde na jaře 2017. Zejména začátečníkům bez zkušeností však doporučuji, aby měli vyslazovací vody po ruce vždy připraveno raději více než méně. Vyslazovat budeme do okamžiku dosažení plánovaného objemu sladiny a je lepší, když nám nějaká vyslazovací voda zbyde, než když jí bude nedostatek. Teplota vyslazovací vody by měla být cca 78 °C.

Nyní však již s chutí do práce. V tuto chvíli před sebou máme hrnec s odrmutovaným dílem a hrnec ve kterém se dohřívá vyslazovací voda. Zároveň máme připraven manifold s hadičkou a škrtidlem, ocejchovanou pomocnou nádobu s dolní výpustí a pár džbánků.

Postup scezování pomocí manifoldu
1. Manifold funguje na principu násosky (=sifonu), která přečerpává tekutinu z výše umístěné nádoby (resp. hladiny) do níže umístěné nádoby (resp. hladiny). Proto po odrmutování umístíme hrnec s dílem na vyvýšené místo. Pokud vaříme na klasickém sporáku, tak by tato výška měla stačit. Pokud na nízké varní stoličce, tak ho přeneseme na stůl a klidně pod něj ještě dáme prázdnou basu od piva. Mně se osvědčil rozdíl hladin cca 1 m – není to však striktní pravidlo, záleží na parametrech manifoldu.
2. Usazené mláto rozmícháme ode dna a vložíme manifold, tak aby se jeho štěrbiny dotýkaly dna hrnce. Hadička manifoldu by měla být tak dlouhá, aby dosáhla „až na zem“.
3. Na zem položíme pomocnou nádobu. Nezapoměňme uzavřít dolní výpust.
4. Vyčkáme cca 20 minut na usazení mláta v hrnci.
5. Nasajeme ústy sladinu do hadičky (pozor na spálení) a začneme pomalu přepouštět kalnou sladinu z hrnce do džbánku. Džbánky máme připraveny v ideálním případě dva. Držíme je v pomocné nádobě, abychom se vyvarovali nepořádku.
6. Kalnou sladinu vracíme zpět nahoru do hrnce s odrmutovaným dílem (opatrně, bez zbytečného šplouchání a tak aby se nerozvířilo usazené mláto) a to do té doby než nezačne téct sladina čirá. Kalné bývají cca první 2-4 litry.
7. Čirou sladinu již přestaneme jímat do džbánků a spustíme ji přímo do pomocné nádoby.
8. Hadička by měla sahat až na dno, tak aby nedocházelo k jejímu rozstřikování a zbytečné oxidaci.
9. V okamžik kdy se hladina sladiny v hrnci blíží vrcholu usazeného mláta, tak začneme vyslazovat – džbánkem doléváme pomalu a opatrně do hrnce vyslazovací vodu (metoda nepřetržitého vyslazování – tzv. fly sparging).
10. Vodu doléváme ideálně takovou rychlostí, jakou odtékají výstřelky. V žádném případě nechceme dopustit, aby hladina před nalitím poslední kapky vyslazovací vody klesla pod úroveň usazeného mláta – mláto by se mohlo utáhnout, což by scezování zkomplikovalo.
11. Vyslazovací voda by neměla výřit mláto, proto je vhodné na vrch mláta položit talířek/podšálek a vodu lít na něj. Talířek můžeme využít k totožnému účelu už před tím – na samém začátku scezování při vracení kalné sladiny.
12. Průtok hadičkou po celou dobu scezování a vyslazování škrtíme/regulujeme tak, aby scezování neprobíhalo příliš rychle. Při rychlém scezování by sladina nebyla čirá (strhla by sebou částečky sladu a kaly), mohl by se ucpat náš scezovací aparát a taktéž by se z mláta vymylo méně cukrů.
13. Horní vrstvu mláta je vhodné v průběhu scezování a vyslazování občas zkypřit (např. nožem nebo vařečkou), tak abychom narušili tzv. těstíčko a usazený jemný kal na vrchu mláta a taktéž kanálky, které by omezovaly účinek vymývání cukrů z celého objemu mláta.
14. Sladinu přestaneme jímat do nádoby v okamžik, kdy získáme plánovaný objem – v našem případě 26 l. V tu chvíli je záhodné, aby nám nad vrstvou mláta nezbylo větší než malé množství vody. Proto zejména ke konci vyslazování udržujeme hladinu vody těsně nad vrcholem usazeného mláta.
15. Zbylé patoky můžeme odvést např. do džbánu a za účelem optimalizace našich dalších várek si zaznamenat jejich objem. Ideálním stavem je samozřejmě skončit vyslazování s přesně plánovaným objemem sladiny, „suchým“ mlátem a žádnými patoky.

Alternativa: Postup scezování pomocí tzv. dvoukýblové scezovačky
1. Scezovačku umístíme na stůl nebo židli a zalijeme prostor pod jejím jalovým/falešným/děrovaným dnem částí ohřáté vyslazovací vody.
2. Džbánkem přeneseme odrmutované dílo z hrnce do scezovačky a necháme ho cca 20 min usadit. Díky zalitému prostoru pod jalovým dnem, mláto netlačí velkou silou na dno a nedojde tak k jeho ucpání.
3. Na výpustní ventil scezovačky nasadíme hadičku, otevřeme výpustní ventil a do džbánku chytáme kalnou sladinu a vracíme ji opatrně, pomalu zpět do scezovačky a to do té doby než nezačne téct sladina čirá.
4. Čirou sladinu již přestaneme jímat do džbánku a spustíme ji přímo do vypláchnutého hrnce –toho, ve kterém jsme prováděli rmutování.
5. Dále pokračujeme podle bodů 8. – 15. viz scezování manifoldem.

Tak a máme sladinu
V tuto chvíli jsme od sebe oddělili 26 litrů sladiny, mokré mláto a případně nějaké patoky.

Z mláta můžeme upéct chleba, sušenky nebo použít jako krmivo hospodářských zvířat, případně ho zakompostovat. Patoky vylijeme.

Sladina bude „vstupní surovinou“ do příštího dílu našeho seriálu, ve kterém z ní uvaříme tzv. mladinu, tj. probereme si kroky 3. Chmelovar, 4. Chlazení a whirlpool a 5. Spílání. Do té doby se budu těšit na vaše případné dotazy, poznámky či připomínky v komentářích pod článkem.

Dočasný majitel Prazdroje šetří, část svého pražského týmu stěhuje do Indie

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Aleš ČernýPrazdroj

Největší světová pivovarská skupina Anheuser-Busch InBev (AB InBev) přesouvá jedno ze svých oddělení z pražského Chodova do indického Bangalore. O práci tím v Praze přijde přibližně šedesát lidí. Plzeňského Prazdroje, který nyní nadnárodní gigant dočasně vlastní, se změna nedotkne.

Přibližně šedesátka pražských zaměstnanců se nepříjemnou zprávu dozvěděla začátkem října. V následujících měsících část z nich čeká výjezd do Indie, během kterého budou školit své kolegy, kteří po nich přibližně od půlky příštího roku práci převezmou.

Jedná se o oddělení „order to cash“, tedy tým převážně vysokoškolsky vzdělaných lidí zpracovávajících příchozí platby, respektive zajišťující proces následující po doručení piva k zákazníkům.

Mluvčí Ab Inbev pro Evropu Kathleen van Boxelaerová přiznává, že krok je motivován úsporami. „Abychom byli konkurenceschopní na rychle se vyvíjejícím pivovarnickém trhu, musíme činit kroky, které podpoří společnost z dlouhodobého hlediska. K tomu patří i zefektivňování obchodního modelu tím, že redukujeme náklady,“ zdůvodnila přesun části pracovníků z Prahy do již fungující indické pobočky.

Van Boxelaerová dodává, že v Praze dál zůstávají pozice, které vyžadují znalost evropských jazyků nebo zajišťování logistiky pro západoevropský trh.

Mluvčí: S akvizicí SAB Milleru krok nesouvisí
AB InBev - firma vzniklá postupně z belgické, brazilské a americké pivovarské skupiny - začal pražskou pobočku budovat před přibližně deseti lety. Dnes v chodovských kancelářích pracuje k pěti stům lidí, přičemž asi polovina přibyla v posledních dvou letech.

Jejich hlavním úkolem je zajišťovat evropské prodeje a distribuci značek z portfolia pivovaru. Mezi ty patří hlavně americký Budweiser (tedy pivovar, který se o značku pře s českým Budějovickým Budvarem), mexická Corona nebo belgické Stella Artois či Hoegaarden.

Poslední dobou je pivovarská skupina čím dál víc spojena i s českými pivy. V létě 2014 koupila menší z českobudějovických pivovarů - Samson (psali jsme zde). Hlavně ale během loni oznámené fúze se světovou dvojkou SAB Miller získala do svého portfolia i největší českou pivovarnickou skupinu Plzeňský Prazdroj (psali jsme například zde). „S přesunem části zaměstnanců z Prahy do Indie ale nemá spojení se SAB Miller nic společného,“ říká van Boxelaerová.

Personální změny se nemůžou dotknout ani českého Prazdroje. Ten sice od půlky října oficiálně patří spolu s dalšími aktivy SAB Milleru skupině AB Inbev, ale podmínkou regulátorů byl jeho následný prodej (psali jsme například zde).

Česká pivovarnická jednička se tak aktuálně nachází v jakémsi mezidobí. „Došlo k vyčlenění podniků střední a východní Evropy, evropského týmu na nadnárodní úrovni a ostatních vybraných zaměstnanců globálních úseků ze zbylé skupiny AB InBev/SABMiller, aby byla zajištěna pokračující konkurenceschopnost podniků střední a východní Evropy a jejich fungování nezávisle na zbytku skupiny AB InBev až do dokončení prodeje,“ vysvětluje aktuální stav mluvčí Prazdroje Jitka Němečková.

Oddělenou organizaci řídí generální ředitel Prazdroje Paolo Lanzarotti pod dohledem kontrolního správce - firmy Mazars, která podléhá Evropské komisi.

V Česku chybí lidi, firmy tak míří třeba na Balkán
Zajímavý je přesun i z jiného pohledu. Takzvaný outsourcing kancelářských pracovních míst je poměrně starou záležitostí. Z důvodů úspor si tím prošly americké nebo západoevropské firmy. Typické je to zejména pro zákaznickou podporu (call centra), ale obecně lze přesunout de facto jakoukoli práci, kterou lze dělat na dálku a je k ní potřeba jen angličtina. Symbolem těchto přesunů je právě osmimilionové jihoindické město Bangalore.

V Česku to je zatím spíš jinak. Odliv práce do Asie tu poznali spíše lidé zaměstnaní v průmyslu. Ať už tak, že například textilky nebo strojírenské firmy přesouvaly svou výroby do smluvních čínských či třeba bangladéšských továren. Nebo přeneseně tak, že některé podniky pod vlivem levné asijské výroby přímo krachovaly.

Během finanční krize došlo podle personalistů i k tomu, že některé v Česku působící firmy začaly využívat indický outsourcing pro kancelářské práce. V poslední dekádě ale spíš panoval opačný trend a v Česku (zejména v Praze a v Brně) vznikala takzvaná centra sdílených služeb, která poskytovala nějakou formu vzdálené podpory firmám operujícím na evropském nebo i zámořském trhu.

Protože v Praze byly pro tento druh práce příznivé podmínky - tedy bylo tu dost lidí a byli dostatečně levnější než na Západě - se sem koneckonců přesunul i AB InBev, pro který jinak Česko k významným trhům nepatřilo. Nyní se evidentně situace změnila a vyplatí se přestěhovat zaměstnance z Česka do Indie.

Dalším magnetem pro centra sdílených služeb se v poslední době stává Balkán - hlavně Albánie a Kosovo, ale i Bosna nebo Chorvatsko. Mimo jiné i proto, že je v těchto zemích nezaměstnanost mnohem vyšší než v Česku.

To je podle analytika portálu Jobs.cz Tomáše Ervína Dombrovského také důvod, proč některé firmy opouštějí Česko. „Spíš než náklady, které jsou u nás stále nízké, jde o to, že se i tyto pozice velmi špatně obsazují. Firmy tak své pobočky nemají jak rozšířit a zamíří jinam,“ vysvětluje Dombrovský.

Senzorický seminář VŠCHT

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:ČMSMPAutor:Jan Šuráň

Ústav analýzy potravin a výživy ve spolupráci s Ústavem biotechnologie si Vás dovolují pozvat
na jednodenní seminář SENZORICKÉHO HODNOCENÍ PIVA SE ZKOUŠKOU A CERTIFIKÁTEM PRO ÚSPĚŠNÉ ABSOLVENTY

Termín konání: 3.11.2016
Místo konání:
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze budova B
Technická 3, Praha 6 Dejvice
Senzorická laboratoř (okolo vrátnice, vchod ze dvora),

účastnický poplatek: 2800 Kč
pro členy Českomoravského svazu minipivovarů sleva 10% - 2500,- Kč

Přihlášky posílejte na: Pavel.Dostalek@vscht.cz

Karel Gott kreslí sváteční etikety pro Pivovar Bernard

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:MarketingSales.czBernard

Hned dvě výrazné osobnosti české kulturní scény se od října objevují v nových reklamách. Karel Gott spolupracuje s Bernardem, Jiří Menzel zase se společností Samsung. Oba přitom už dlouho v reklamě vidět nebyli.

Rodinný pivovar Bernard nechal Karla Gotta vytvořit etiketu limitované edice piva Bohemian Ale v sektových lahvích. Chce s nimi uspět na předvánočním trhu. V komunikaci k novince pak připíjí zpěvák "Na život", výrobce tu navíc připomíná úspěch nápoje v soutěži World Beer Awards.

Pro Bernard to znamená začátek dlouhodobé spolupráce s Gottem, každý rok má vzniknout nová etiketa. Před svátky tak chce pivovar oslovit i sběratele. Pivo bude k dostání vždy od prosince, a to ve značkových prodejnách, v e-shopu a v některých řetězcích supermarketů.

"Obrázek jsme si nechali namalovat, protože pan Bernard neumí tak dobře malovat," uvedl mluvčí Bernardu Zdeněk Mikulášek na otázku, proč pivovar, jehož tváří je tradičně jeho majitel Stanislav Bernard, tentokrát sáhl po celebritě.

Vedle Zlatého slavíka je v reklamě vidět po dlouhé době i režisér Jiří Menzel. "Nikdy jsem neslevil z kvality obrazu. To mi zůstalo," říká v kampani Samsungu na podporu SUHD TV. Běží v obchodních centrech, v prodejnách značky a prostřednictvím PR a sociálních sítí v ČR a SR.

"Hlavním smyslem je upoutat spotřebitele kvalitou obrazu našich prémiových televizorů Samsung SUHD TV a rozšířenou zárukou 10 let na vypálení pixelů," uvádí Ondřej Koubek, PR manažer Samsung Electronics. Podle něj se spolupráce s Menzelem přímo nabízela, protože je vyznavačem vysoké kvality zobrazovacích technologií.

Dokázal, že to jde. Pivovar Koníček ve Vojkovicích vesele „řehtá“ už deset let

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaU Koníčka

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Představě, že pokud se nic zvláštního nestane, tak bude po celý svůj profesní život chodit na tři směny do nošovického pivovaru, se před lety rozhodl vzepřít sládek Mojmír Velký. A to způsobem vskutku rázným. V nedalekých Vojkovicích totiž založil v roce 2006 vlastní minipivovar, což v té době byla pořád ještě spíše rarita. Boom malých výrobců přišel až v posledních zhruba třech letech.

„Nechtěl jsem být až do důchodu zavřený v provozu, kde člověk fakticky nemůže ovlivnit receptury a vařit pivo po svém. Dospěl jsem k tomu, že chci zkusit udělat něco pro svůj odborný i životní rozvoj v pivovarnictví,“ vrací se náš průvodce dnešním 21. dílem seriálu „Pivní mapa“ k prvotním pohnutkám, které stály za zrodem pivovaru Koníček.

Začínal jako sládek i údržbář v jednom
To, že je z něj dneska jeden z vůbec nejpopulárnějších minipivovarů na severní Moravě, se však nestalo samo sebou. Jasně, základ znalostí o pivu měl díky práci ve velkém podniku, ale jinak bylo třeba sbírat inspiraci a postupně prošlapávat svoji vlastní cestičku. „Asi jako řada dalších lidí jsem věděl, že už fungují malé pivovárky. V tu dobu byly hlavně v Čechách, ale mě motivoval třeba i ten na Hukvaldech, který vaří od roku 2003,“ zmiňuje sládek jeden z klasických vesnických pivovárků.

Fungování „v malém“ se tedy nezdálo až tak nedostižnou metou a jak Mojmír Velký přiznává, větší ambice v počátcích ani neměl. „Nikdy nevíte, jak to půjde. Máte v hlavě myšlenku, ať vás to uživí a dokážete bývalým kolegům, že jste se nemýlil. I kdybych vytvořil jen jedno pracovní místo, byl by to úspěch, protože jsem si mohl dělat pivo po svém a nebýt na nikom závislý,“ říká majitel nyní už zavedeného pivovaru.

Začátky však byly krušné stejně jako u všeho, co se člověk musí teprve naučit. „Nebylo to tak, že bych uvařil pivo a byl z toho nadšený. Ani zařízení nefungovalo tak, jak mělo, takže jsem byl nejen sládkem, ale i údržbářem pivovaru. Moje pomůcky byly šroubovák, kleště a kombinačky. Tak jsem vařil pivo v počátcích,“ usmívá se nad časy, kdy pro něj byla profesionální technologie jen vysněnou vidinou, k níž se musel propracovat.

Prvními várkami začal vojkovický hostinec U Koníčka ze svého stejnojmenného pivovaru zásobovat od června roku 2006. Navázal tak na rodinnou tradici, kterou na tomtéž místě představoval dřívější grunt pradědy Koníčka. „První várky byly 250 litrové, což byla kapacita, která nás omezovala ve větším vaření. Týdně jsme vařili dvě tři várky, které, i když nebyly podle mých představ, se vypily. Člověk se to učil. Bylo to bojové, ale během zhruba třiceti várek se všechno vychytalo,“ pokračuje Mojmír Velký.

Bez cizího piva tak za 5 let? Kdepak, stačilo půlroku!
Díky „zaučení“ na světlé jedenáctce se pak už nastartovalo tempo, které, s nadsázkou řečeno, nelze dodnes zastavit. Ještě do konce roku si mohli dovolit uvařit tmavé pivo a pak i polotmavé na Vánoce. „Do půlroku jsme byli schopni odstavit z naší restaurace cizí pivo z velkého pivovaru. Původně jsem si přitom myslel, že to zvládneme tak za pět let. Bylo to hodně odvážné, ale povedlo se,“ vzpomíná sládek na jeden z prvních zlomových momentů.

Jeden z dalších vidí v tom, že zůstali věrni „koňskému“ názvu, který umožňoval hrát si se jmény jednotlivých značek piv. Ve Vojkovicích se tak vaří nejen suverénně nejoblíbenější Ryzák, ale taky Grošák, Vraník nebo Klusáček, které později podle hojně vyhledávaného medového piva doplnil Čmelák, Sršeň či Vosa. O všech těchto „zvířatech“ se občas píše v pivovarských novinách, které se jmenují jak jinak než „Koniny“ tu a tam propagující třeba přidruženou stavební divizi „Koňostav“.

Jak je vidět, smysl pro recesi a humor patří ve Vojkovicích k nezbytným součástem všedních dnů, což se promítá i do vztahu k pivu a zákazníkům. „Pokud máte pivo rád, děláte ho tak, aby chutnalo a aby se lidem podalo pozitivně. Zkrátka kvalitní výrobek bez reklamy. Myslím si, že není třeba tlačit na pilu, ale taky není možné některé věci podceňovat,“ podotýká Mojmír Velký, který sice už pivo nevaří sám, ale v provozu se každodenně pohybuje.

„Majitel nemůže být někde zalezlý v kanceláři. Musí běhat po pivovaru. Lidé pak vidí, že to člověk nedělá kvůli penězům, ale hlavně proto, že ho to baví. Nakonec máme i takové heslo, že naše práce je naším koníčkem,“ navazuje zakladatel pivovaru, který letos oslavil deset let existence.

Zvýšili kapacitu a už jsou (zase) na hraně…
S tím, jak každý rok o něco navyšovali výrobní kapacitu, rostl i počet hospod, ve kterých se piva od „Koníčka“ čepují. Aktuálně je jich osmdesát, přičemž centrum odbytu tvoří Havířov a Frýdek-Místek. Domovský hostinec ve Vojkovicích je pak doslova okupován hlavně přes léto, kdy je v provozu zahrádka, na které rádi degustují (nejen) žízniví cyklisté. Pivovar se stal v širokém okolí pojmem, což se přece jenom nečekalo.

„Nemysleli jsme si, že to půjde tak dobře. Za těch deset let se však udělalo hodně práce. Na hosty jsme nemohli čekat, ale šli jim naproti kvalitou piva, což souvisí s modernizací zařízení. Bylo to u nás o permanentních investicích a taky o dobré shodě náhod, kdy jsem potkal lidi, kteří mi pomohli,“ hodnotí vrchní sládek dekádu, pro jejíž pozitivní završení byla mimořádně důležitá modernizace pivovaru v roce 2013.

Prostory, které v areálu U Koníčka měli, se hodily pro postavení pivovarského zázemí s větší kapacitou. Na novém místě a s novou technologií mohli začít vařit tak, aby stačili stále rostoucí poptávce. Varna o objemu 2 000 litrů se tenkrát zdála tak akorát.

„Po třech letech můžu říct, že kapacitně je nový pivovar opět na hraně. Je to prostě málo pro naši potřebu. Pokud budeme mít sílu a chuť do dalšího rozvoje, asi nás nemine další rozšíření,“ naznačuje Mojmír Velký s tím, že už by šlo o stěhování výroby do většího objektu.

Jak ukazuje kapacita varny, pivovar Koníček se brzy přehoupne z kategorie minipivovarů o stupeň výše. Předpoklad je takový, že už letošní výrobní čísla překročí hranici 10 000 hektolitrů a od příštího roku tedy „poskočí“ mezi tzv. malé průmyslové pivovary. Přinese to mimo jiné větší zátěž daňovou i byrokratickou, ale na to jsou připraveni.

Nebojí se inovací, příkladem budiž filtrované pivo
Když si dáme dohromady fakta, pivovar Koníček je aktuálně největším mezi minipivovary v našem kraji, a to díky síti hospod, která sahá i na Slovensko a do Polska. Stabilně dává práci dvanácti lidem a dalším během letní sezóny. Aby se stále držel na špici oboru, bude chtít dál investovat a přicházet na trh s novinkami, jako jsou třeba svrchně kvašená piva z aromatických chmelů.

Velkou letošní inovací je ovšem filtrované pivo, které sice zůstává podobně jako u dalších malých výrobců nepasterizované, ale přece jen je odbočkou od původního principu „poctivě“ zakaleného moku. Jaké jsou ohlasy?

„Zatím očekávání nesplnilo, protože lidé k nám tradičně chodí na pivo nefiltrované. Tak to někdy v životě je, že to nejde, jak si myslíte. Ale hospody, kde filtrovanou desítku a dvanáctku čepují, už máme. Teď je třeba pracovat na tom, aby se lidé nebáli ochutnat. Všechno chce svůj čas,“ zůstává Mojmír Velký věrný svému stylu „netlačit na pilu“.

Zdánlivě volný průběh proto nechává i tomu, zda bude Koníčka za nějaký čas čepovat sto nebo dvě stě hospod. „Chceme se soustředit hlavně na to, abychom byli schopni dál kvalitně pokrývat, co je třeba. Koníček nám zatím stačí, pak už by to byl velký kůň,“ komentuje na závěr náš průvodce, jehož řehtající se Koníček bude chtít dál cválat směrem vpřed s rozvahou a vírou v to, že vydělané peníze je vždy nejlepší investovat zpět.

Milovníci piva to jistě ocení, a o to jde především, ne? Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Pivovar Koníček
Místo: Vojkovice 10, Dobrá
Druhy piv: celoročně je v nabídce Ryzák 11° světlý ležák, Vraník 12° tmavý ležák a Grošák 14° polotmavý speciál a také filtrovaná piva Poník 10° světlé výčepní a Vojkovjan 12° světlý ležák, podle sezóny jsou to pak jednotlivé speciály, aktuálně to je americký Ale Pony Pejl 13°, do konce roku to bude např. polotmavý speciál Sametová 17° nebo extra silný vánoční speciál Štědrok 24°
Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále stabilně plní KEG sudy o objemu 15, 30 a 50 litrů a také pet lahve o objemu 1,5 litru a skleněné lahve 0,5 litru
Výstav: zhruba 10 000 hektolitrů za rok

Pivovar zkrachovalého hokejisty Čechmánka se vydražil za 7,7 milionu

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:iDNES.czČechmánek

Budova minipivovaru a restaurace zkrachovalého hokejového brankáře Romana Čechmánka získala nového majitele. V rámci insolvenčního řízení byly zlínské nemovitosti v úterý vydraženy na internetu. Identita vlastníka zatím známá není.

Aukce trvala hodinu, jediný příhoz přišel hned 55 vteřin po jejím startu.

„Bylo učiněno jediné podání a tomuto zájemci byla budova přidělena. Jde o fyzickou osobu z České republiky,“ nastínil Petr Bartoš z realitní společnosti Gaute.

Konkrétnější nebyl s tím, že majitel musí do 45 dnů zaplatit cenu, pak na něj bude nemovitost přepsaná.

Vydražená byla za 7 777 777 milionu korun, přičemž vyvolávací cena byla jen o něco málo nižší, a to 7 715 053 korun. Minimální příhoz byl 10 tisíc korun.

Součástí budovy je nekompletní technologie pivovaru, nábytek i pozemky, na kterých stojí.

Vybavení ale dávno není takové jako po uzavření podniku. Opakovaně se do objektu vloupali zloději, kteří si odsud postupně odnesli myčky, sporáky, mikrovlnné trouby, nerezové stoly, stoly, židle, lavice.

Insolvenční správce zpeněžuje Čechmánkův majetek, aby alespoň částečně uhradil dluh zhruba sto milionů korun, který po neúspěšném podnikání kdysi slavného hokejisty zbyl.

Část majetku už koupila společnost Synot, například rozestavěný bytový dům v centru Holešova či vilu a byt na Jižních Svazích ve Zlíně.

Ve středu šla do dražby i stavba v Prostějově, kde kromě restaurace měly fungovat i zdravotní služby. Vyvolávací cena byla něco přes 6 milionů korun, do dražby se však během hodiny nikdo nepřihlásil.

Mezi Čechmánkovými věřiteli jsou například bývalý známý hokejista Petr Čajánek nebo někdejší šéf vsetínského hokeje a současný sportovní manažer Slovanu Bratislava Oldřich Štefl.

Česká hospodská matematika: jít „na jedno“ = 3 velká piva

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Budvar HospodografieAutor:Lukáš JungbauerBudvar

Průměrný Čech chodí do hospody jednou týdně. Posedí v ní 2 až 3 hodiny a vypije 3 piva. S přáteli se v hospodě nejčastěji baví o životě a řeší drby. Do své oblíbené hospody to má půl kilometru. Na jukebox, obsluhu „nahoře bez“ a živou hudbu si příliš nepotrpí. Dobré pivo je základ, ale není nejdůležitější. Do hospody chodí za lidmi. Ty totiž ani pivo nenahradí.

Toto jsou některá ze zjištění exkluzivního průzkumu Budvar Hospodografie (www.hospodografie.cz). Budějovický Budvar si jako specialista na české hospody nechal nezávislý výzkum zpracovat ve chvíli, kdy tato tradiční česká společenská místa nezažívají zrovna ideální období. Hospodografie mapuje českou hospodu z pohledu hosta a odpovídá na otázku, proč my Češi do hospody vůbec chodíme.

Mužům stačí kamarádi, televize a sexy obsluha. Ženy jsou náročnější
Budvar Hospodografie ukázala, že si obecně spíše hledáme hospodu, kde se potkáme s lidmi sobě podobnými. Ve vesnických hospodách jsou sociální aspekty menší překážkou. Zatímco na vesnici si 68 % hostů často během pobytu v hospodě pohovoří s každým dalším hostem, ve městě se to stává jen zřídka. V městských hospodách totiž vede pomyslná sociální dělící hranice přímo mezi jednotlivými stoly.

Nejvíce navštěvujeme a nejraději máme hospodu, která je 0,5 km od našeho bydliště. Třetinou oblíbených hospod jsou „běžné restaurace“ s poledním menu, druhou třetinu tvoří pivnice a výčepy. Na vesnici jsou oblíbené také hospody při místním sportovišti a sezónní stánky, velmi často nesoucí název „Na hřišti“. Jak je patrné, mladí lidé a muži jsou ochotni jít za svým oblíbeným pivem dál. A čím je hospoda blíže, tím častěji do ní chodíme.

Mužští štamgasti jsou obecně skromnější. Z hlavních důvodů návštěvy pouze více dbají na svou oblíbenou značku piva. Ve své hospodě také chtějí kamarády, sport a koukat se na pěkné ženy.

Ženy jsou náročnější, do své oblíbené hospody chodí kvůli 24 nejrůznějším důvodům. Více než muži dbají na čistotu, je pro ně důležitější čisté sklo, čisté toalety a celkově jsou náročnější co do kvality hospodského prostředí. Více například ocení prostředí klimatizované a nekuřácké.

Největší českou lží je „jít na jedno“
Češi ve své oblíbené hospodě vypijí v průměru 3 piva (1,62 l) bez ohledu na to, zda jsou místními štamgasty nebo ne, zda jsou na vesnici nebo ve městě či zda jsou mladí nebo starší. Ovšem mužské „na jedno“ je spíše necelých 5 piv, zatímco ženské „na jedno“ je něco málo přes 3 velká piva. Zajímavé je zjištění, že štamgast ve své oblíbené hospodě obvykle vypije stejný počet piv jako každý jiný host.

Do hospody se typicky chodí na dvě až tři hodiny. Vesnice se liší v tom, že se do oblíbené hospody chodí spíše na kratší dobu a klidně i samostatně. Lidé se zde vídají častěji, a tak si rychleji poví, co je nového. Zatímco ve městech pobývá v hospodě 4 a více hodin 31 % respondentů, na vesnicích je to jen 24 %.

„Překvapivě o tom, zda chodíme do hospody více nebo méně, nerozhodují peníze, ale druhá životní veličina – čas. S příchodem rodinných povinností ochota trávit čas v hospodě klesá. Naopak v momentě, kdy děti odrostou, se do hospody opět vracíme,“ vysvětluje Jaroslav Cír z výzkumné agentury Perfect Crowd.

Pijeme rychlostí jedno a půl piva za hodinu
Obecně je během návštěvy oblíbené hospody průměrná česká výtoč jeden a půl piva za hodinu (0,84 litrů) na osobu. Bez překvapení je vyšší mezi muži, kteří pijí rychlostí téměř dvě piva za hodinu (0,96 litrů), zatímco ženy jedno a půl piva za hodinu (0,81 litrů). Na vesnici je průměrná průtočnost hosta skoro dvě piva za hodinu (0,98 litrů), ve městě je nižší – jeden a půl piva za hodinu (0,80 litrů). Důvodem může být právě fakt, že lidé z měst tráví v hospodách více času, a proto v druhé polovině večera může jejich výkon klesat.

V oblíbené hospodě probíráme sport a běžný život spíše než politiku
Vesnická hospoda musí mít atmosféru domácího pohodlí. Na rozdíl od města lidé na vesnici obsluhu a výčepního často znají (83 % si s nimi tyká!) „Vesnická hospoda je jako zasedačka, úřad práce a kavárna. Na vesnici totiž hraje hospoda i důležitou roli místa, kde lze sehnat práci. 58 % respondentů z vesnic uvádí, že se v hospodě dozvídá o nabídce práce, a dokonce 45 % uvádí, že jdou do hospody hledat pomocnou sílu,“ dodává Jaroslav Cír. Na vesnici je hospoda mnohem více zároveň informačním médiem, až 3/4 štamgastů tvrdí, že se tam dozví vše potřebné.

Hospodské konverzaci vévodí obecně téma života. U piva probíráme sousedy, řešíme známé a hodně se u toho nasmějeme. Spíše než třeba o politice (53 %), se témata točí kolem sportu (65 %) nebo dokonce kultury (63 %).

A s kým chodíme do hospody? Lidé z měst častěji se svými kamarády, protože jinak hrozí, že kromě nich tam nebudou nikoho znát, zatímco na vesnici chodí lidé častěji sami. V hospodě se pere zanedbatelných 7 % Čechů.

Hospody se nevzdáme!
Jakmile je hospoda jednou oblíbená, těžko nás od její návštěvy něco odradí, a tak by
pro 65 % štamgastů nebyl překážkou ani zákaz kouření. Ten by na vesnici vadil ještě méně než ve městě. Zajímavostí je, že každý 10. host vesnické hospody je ochoten na její provoz přispět v případě, že by byl ohrožen.

Konce české hospody se tedy není třeba obávat. Její tradice se zejména na venkově zdá být stále ještě velmi silná a jen tak nezmizí, i když se životní styl Čechů mění. Sociální funkce hospod je nenahraditelná a Budějovickému Budvaru není osud našich oblíbených hostinců, knajp a putyk lhostejný. Proto – se 700letou tradicí výroby budějovického piva v zádech – podporuje české hostinské.

***

Exkluzivní průzkum Budvar Hospodografie realizovala pro Budějovický Budvar agentura Perfect Crowd. Online sběr dat proběhl ve dnech 2. až 4. září 2016 na vzorku 1 151 respondentů, kteří deklarovali, že chodí do hospody alespoň jednou za 14 dní a pijí pivo alespoň jednou za měsíc. Vzorek je reprezentativní podle věku, vzdělání, velikosti místa bydliště a regionu.

Jarošovský pivovar otevře do Vánoc, ve sklepech už zraje Šohaj

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Dobrý denAutor:Petr ČechJarošovský

Jarošovský pivovar povstává z „trosek“ bývalé dřevovýroby v Uherském Hradišti, výroba piva se na adrese Pivovarská 303 rozjede ještě letos. Role hlavního sládka se chopí Jan Vasil, který má za sebou třicetiletou praxi v oboru. Aktuálně už v ležáckých sklepech zraje čtrnáctistupňové světlé speciální pivo Šohaj, vánoční dárek pro pivní znalce.

„Pivo jsme navařili ve Znojmě na velmi podobné technologii, kterou chystáme pro Jarošov. Název Šohaj je dán historií výroby piva v Jarošově. Pivo je to silné, „bytelná“ čtrnáctka bude opravdu jen pro pořádné šohaje z Hradišťska,“ potvrdil s úsměvem horkou novinku Miroslav Harašta, ředitel Jarošovského pivovaru. Receptura Šohaje? Plzeňský a mnichovský slad, čtveré chmelení (třikrát v průběhu várky a počtvrté za studena přímo v ležáckém tanku - pozn. autora) a český chmel. „Pivo má plné tělo, vyšší hořkost a aromatičtější chmelovou vůni,“ prozradil ještě Harašta. Ochutnávku Šohaje pivovar připravuje na slavnostní otevření v prosinci, přesný termín zatím tají. Tradice vaření piva tak v Jarošově ožije po dlouhých 19 letech, jen o 600 metrů dál od areálu proslaveného rockovou kapelou Argema.

Stavební firma už dokončila demoliční práce a rozjela rekonstrukci zadní části objektu, kde vyroste výrobní „jádro“ pivovaru. „Už jsme položili vnitřní kanalizace, betonujeme a opravujeme podlahy, pracujeme na obkladech výrobních provozů a upravujeme prostor pro instalaci pivovarských technologií. A ještě jsme zahájili přístavbu chladicí komory pro uskladnění piva v sudech,“ komentoval stavební ruch Harašta. I když s kolaudací pivovaru počítá začátkem prosince, stavební práce se ještě zdaleka nezastaví. Skončí jen jedna etapa. „Hned se pustíme do rekonstrukce boční části areálu, kde zřídíme reprezentační prostory pivovaru, včetně místnosti pro pohodlnou degustaci našich piv a sociálního zázemí pro návštěvníky. Třetí fází je už vyprojektovaná rekonstrukce firemní prodejny,“ dodal ředitel. Využití přední části budovy, situované do ulice Pivovarská, je zatím ve hvězdách. „Hledáme a vymýšlíme možnosti, nabízí se kanceláře nebo skladové prostory jiných firem,“ zamyslel se Harašta.

O vaření Jarošovského piva se postarají hned tři sládci. Vedle emeritního sládka Josefa Braunera, bývalého sládka pivovaru v Jarošově, ponese hlavní odpovědnost Jan Vasil, který se pyšní třicetiletou praxí v oboru. „Pochází z Uherského Brodu a k nám přichází z pivovaru Rebel v Havlíčkově Brodě. Jeho role? Hlavní tahoun fungování Jarošovského pivovaru,“ má jasno Harašta. Třetím do party sládků je Milan Esender z Uherského Hradiště, který sbíral zkušenosti v pivovaru Chotěboř. „Věřím, že ještě letos vyrobíme první várku Jarošovského piva v novém pivovaru. Děláme pro to maximum,“ zdůraznil ředitel s tím, že už jedná s několika restauracemi, které mají zájem Jarošovské pivo čepovat.

Pivovar Bernard uvařil do září o 7,9 procenta víc piva než loni

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Deník.czAutor:ČTKBernard

Rodinný pivovar Bernard v Humpolci uvařil od ledna do konce září 244.488 hektolitrů piva. V porovnání se stejným loňským obdobím produkce stoupla o 7,9 procenta, sdělil mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek. Kvůli rostoucí výrobě pivovar upravuje kapacity na lahvování piva, do příštího léta bude rozšířena varna.

"Investujeme hlavně proto, abychom při růstu prodeje zachovali kvalitu piva Bernard," uvedl Mikulášek. V pivovaru teď dělníci pracují na přístavbě provozu na lahvování piva, v němž bude instalován nový plnič s dopravníky. Jde o akci zhruba za 20 milionů korun. "V nejbližší době bude zahájena realizace rozšíření varny," doplnil mluvčí. Tato investice umožní pivovaru od léta 2017 uvařit více várek piva za směnu.

Výstav Rodinného pivovaru Bernard stoupá v posledních letech pravidelně, za minulý rok činil rekordních 302.200 hektolitrů. Podnik zároveň modernizuje výrobní zázemí. Zjara skončily práce na rozšíření ležáckého sklepa o pětinu. Osazeno do něj bylo 14 nových tanků, tedy velkých nerezových nádob na zrání piva.

Pivovar prodává 61 procent produkce piva v sudech, zatímco celorepublikově se podle Mikuláška sudové pivo podílí na prodeji přibližně 40 procenty. Bernard zásobuje restaurace v Česku i na Slovensku. Nejprodávanějším pivem Bernard je jedenáctistupňový světlý ležák, jehož výroba od ledna do konce září převýšila 72.600 hektolitrů.

Pivovar zaměstnává 192 lidí. Jeho celkové tržby za letošní tři čtvrtletí meziročně stouply o 6,9 procenta na 496 milionů korun.

Zchátralý pivovar v Broumově je na prodej, u kláštera může vyrůst Billa

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Štěpánka Tůmová

Za posledních patnáct let už měl být opuštěný pivovar v Broumově kulturním centrem i víceúčelovým sportovištěm s bazénem. Před čtyřmi lety se uvažovalo o přestavbě pro uměleckou školu a knihovnu, ale nyní je možné, že přímo v sousedství benediktinského kláštera vznikne supermarket.

Zastupitelé Broumova mají znovu nabídku na prodej zchátralého měšťanského pivovaru pro supermarket Billa. S podobným záměrem už přitom jiná firma neuspěla před devíti lety.

V září společnost Probus Real vyslovila zájem o parcely pivovaru o rozloze téměř 5 200 metrů čtverečných a kvůli uvažované demolici za ně nabídla částku 6 milionů korun. V minulosti tu přitom jiný developer usiloval za sedm milionů o stavbu typového supermarketu Billa, ale tehdy to zastupitelstvem o jediný hlas neprošlo hlavně kvůli argumentům, že jde o významný městský pozemek .

„Firma hledá v našem městě pozemek pro výstavbu supermarketu Billa a tento pozemek jim padl do oka. Nabídka je stručná, o podmínkách případného prodeje se teprve jedná,“ říká starosta Broumova Jaroslav Bitnar (Volba pro Broumov).

Osobně by si prý dovedl představit úplnou demolici, propojení prostoru s parkem a rozšíření možnosti parkování ve městě. Přestavba pivovaru by podle něj město jen zruinovala a pochybná je i památková ochrana nefunkčního pivovaru.

Prodat, či neprodat nemovitosti pro Billu?
Firma přišla s plánem postavit jednu rozlehlejší a další menší budovu a k tomu parkoviště pro 63 aut, k němuž by se daly připojit parkovací plochy u městského úřadu se 47 místy. Do Pivovarské ulice, kudy se jde ke klášteru, mají mít budovy atypický členěný tvar s dřevěným obkladem, štukovou fasádou a rustikálním zdivem. V Broumově už přitom fungují dva supermarkety.

Zastupitelé si už vyslechli zástupce firmy na pracovním i veřejném jednání. Starosta ustanovil pracovní skupinu, do které přizval pouze zastupitele, i když někteří by v ní rádi viděli i odborníky. Zdůvodňuje to tím, že nyní se hledá odpověď, zda prodat, či neprodat nemovitosti pro Billu, nikoli nějaké jiné využití pivovaru. A za případný prodej budou odpovědní zastupitelé, ne veřejnost.

Pivovar dosud chátrá a nemá žádné využití. „Jsem proti prodeji. V pracovní skupině jsme mluvili, zda by šlo prostor dlouhodobě pronajmout a udělit právo stavby, ale jak přesně to bude vypadat, záleží na jednáních s památkáři, stavebním odborem a dalšími. Původně firma požadovala všechna parkovací místa i komunikace v okolí pivovaru, ale tím bychom si uzavřeli přístup do klášterní zahrady. Nyní z tohoto rozsahu developer ustoupil pouze na pozemek pod budovou a řeší se, co dál,“ přibližuje opoziční zastupitel Lukáš Plachta (Stěnava a Východočeši), který by v případě pronájmu parcel pro Billu trval na parkovacích místech i pro veřejnost.

Proti prodeji se ozval občanský aktivista Petr Bergmann. Jiní míní, že zastupitelé neměli bránit dřívějším záměrům.

„Ten objekt měl být už dávno opravený z dotací, bylo několik návrhů. Teď je to akorát pro smích. Podívejte se na Centrum Walzel v Meziměstí, má parádní marketing, jezdí tam lidé z širokého okolí,“ poukazuje jeden z debatérů na webu.

Ponechá si město vliv na výslednou podobu místa?
Zastupitel z radniční koalice Jiří Veselý nechce u kláštera typický supermarket, ale debatu o nedořešeném prostoru vítá. Jde o cenné území a jeho cena stoupla po částečné opravě kláštera (více čtěte zde). Proto žádá koncepční řešení.

„V tomto prostoru je nutné zabezpečit i parkovací místa pro návštěvníky kláštera, proto by plánované aktivity kolem Billy neměly tuto možnost omezovat. Před rozhodnutím by měli mít zastupitelé jasno, kde si představují v dalších desetiletích fungování základní umělecké školy. Dovedu si představit, že z budovy pivovaru se k obchodním aktivitám využije jen část, a to za podmínek, které městu umožní mít na výslednou podobu místa zásadní vliv,“ míní Veselý (KDU-ČSL).

Kritikem bazénu i dřívějšího prodeje pro Billu byl tehdejší zastupitel a historik umění Petr Staněk. Neprodával by ani teď.

„Ne kvůli samotné stavbě, s níž si momentálně nevíme rady a je tedy horkým bramborem, ale kvůli daleko podstatnější otázce: Máme prodat luxusní veřejný prostor v centru města? Zdá se mi, že každý vidí nevyužívanou a pomalu chátrající stavbu, ale fakt, že rozlehlý pivovarský komplex stojí na krásném, nadmíru strategickém místě s obrovským potenciálem, a tudíž neprodejném, jako by zastáncům prodeje tak trochu unikal,“ tvrdí Staněk

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.23.06.2017 15:555.135/5.135