Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Minipivovar U Vacků funguje jako rodinný podnik

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Filip SýkoraU Vacků

● Pivovar U Vacků stojí v Chlumci nad Cidlinou, loni jeho výstav dosáhl 800 hektolitrů.
● Pivovar vaří zejména pro hospodu, která stojí ve stejných prostorách.
● Pivo dodává na zahradní slavnosti i do pivoték v designových lahvích.

V Klicperově ulici v centru Chlumce nad Cidlinou kdysi stálo velké řeznictví. V udírnách, prostorách na bourání masa a dalších úsecích výroby pracovalo pro rodinu Procházkových za první republiky až 50 lidí. Maso dodávali i do Prahy.

Tam, kde kdysi vodili na porážku skot, se dnes vaří pivo. Majitelé, kteří budovu získali po roce 1989, se prostory rozhodli na začátku 90. let prodat. V nájmu je tehdy měl Roman Vacek a Světlana Věříšová, kteří tam provozovali hospodu. A rozhodli se objekt na úvěr koupit.

"Dřív jsme měli ve městě 10 let obchod s potravinami, provozovali jsme bar v sokolovně a pořádali zábavy. Ale s příchodem supermarketu jsme pro prostory obchodu našli lepší využití a zábavy si tehdejší majitel sokolovny nakonec chtěl pořádat sám," popisuje Světlana Věříšová. Ač nesezdáni, s Romanem Vackem, po němž je pojmenovaný i dnešní pivovar, jsou nejen obchodní, ale i životní partneři.

Dlouhé roky jejich podnikání stálo na provozování hospody a s ní spojeného penzionu. Na minipivovar došlo až časem. Oba nebyli úplně spokojení s pivem, které do hospody kupovali od velkého pivovaru. "I sami řidiči si občas dělali legraci, že vozí dešťovku," směje se dnes Věříšová.

S partnerem se tak rozhodli zapsat do kurzů vaření piva a objížděli malé pivovary na jihu Čech. K založení toho vlastního je nakonec zviklala až návštěva vísky Mělnické Vtelno. "Viděli jsme, že pivovary fungují i v menších městech, než je to naše. Tak proč by nemohl fungovat i u nás," vzpomíná Věříšová. I Chlumec se svými pěti tisíci obyvateli je pořád více než pětkrát větší než Mělnické Vtelno, kde se k vaření piva inspirovali.

V Želivě ožívá staletá tradice. Premonstráti na druhý pokus obnovují pivovar

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jan RichterŽeliv

● Želivský klášterní pivovar fungoval téměř tři staletí, pak ale vyhořel.
● Pivovar s restaurací má do kláštera přitáhnout více návštěvníků.
● Klášter se chce stát kulturním centrem regionu.

Ochutnávka v Želivském klášterním pivovaru je jako výprava do historie. Nejprodávanější světlý dvanáctistupňový ležák Haštal nese jméno želivského opata z konce 12. století. Opat Jeroným, po němž je pojmenován pšeničný ležák, do kláštera na počátku 18. století přivedl architekta Jana Blažeje Santiniho, který se podílel na obnově vyhořelého areálu a přestavěl místní kostel. Speciální "abbey ale" belgického typu, který v Želivě poprvé uvařili loni, se zase jmenuje po historicky prvním opatovi Gottschalkovi. "Nejraději mám Haštala, chutná podobně jako plzeňské," říká současný opat Jáchym Jaroslav Šimek, který klášter vede od roku 2013.

Pivovar v premonstrátském klášteře v Želivě, založeném ve 12. století na soutoku řek Želivky a Trnavy nedaleko Humpolce, letos slaví 400 let od založení a získání várečného práva. Pivo se v klášteře vařilo až do roku 1907, kdy vyhořel. O obnovení pivovarnické tradice se v Želivě pokusili už před 12 lety, ale neuspěli. "Všechno tehdy bylo špatně. Klášter měl v pivovaru jen třetinový podíl, neviděli jsme do smluv, nevěděli jsme, kolik piva se vlastně vyrobí. Pivo se vařilo ze sladových extraktů, lidé nám říkali, že to byl vařený šumák," říká správce klášterního majetku František Marek. Když se nakonec pivovar po šesti letech dostal do exekuce, klášter z podniku vycouval a v roce 2010 se do obnovy pivovarských tradic pustil podruhé. "Byla to důležitá zkušenost, pochopili jsme, že není dobré chodit do holportu," říká opat Jáchym.

Do zcela nového vybavení investovali želivští premonstráti kolem šesti milionů korun, z čehož přes polovinu zaplatili z dotace od zemědělského podpůrného fondu. Na zbytek si vzali úvěr, který už splatili. Dalšího půl milionu stály stavební úpravy. "Po pěti letech, kdy dotace skončila, jsme tak mohli začít s čistým stolem a využívat zdroje, které klášter získal v rámci majetkového vyrovnání," říká Marek.

Mikulovský Mamut zdivočel. Jako první minipivovar v Česku vaří "divoce" kvašená piva

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jan RichterMamut

● Po letech experimentů zvládli v Mikulově technologii spontánně kvašených piv.
● Do některých piv přidávají hrozny a ovoce, většinu produkce vyvážejí.
● S novinkou slaví mikulovští úspěch, ale velkou firmu budovat nechtějí.

Jihomoravský Mikulov leží uprostřed vinařské oblasti proslulé zejména Veltlínským zeleným, Vlašským ryzlinkem a dalšími bílými odrůdami. Už sedm let ale na úpatí Svatého kopečku funguje i zavedený minipivovar Mamut.

"Jsme nejstarší pivovar na okrese," říká zakladatel podniku a sládek Libor Ilčík. Spolu se svou ženou Jitkou vaří populární dvanáctistupňový ležák, polotmavou jedenáctku a světlou desítku. Loni se však Ilčíkovi jako první v Česku pustili do vaření "divoce" neboli spontánně kvašených piv. "Ochutnali jsme je v Belgii, tam se jim říká lambic. Zaujala nás jejich ovocná chuť. Spontánně kvašené pivo chutná úplně jinak než ležák," vysvětluje Ilčík.

Původní profesí vinař se k vaření piva dostal přes home brewing. Před založením pivovaru Mamut v roce 2011 řídil Ilčík výrobu jednoho z velkých vinařství, zatímco jeho žena působila jako finanční analytička u nadnárodní společnosti. "Do rozjezdu pivovaru jsme investovali jen vlastní peníze v řádech statisíců. Nové vybavení jsme si pořizovali, až když jsme začali prodávat pivo. Celkem jsme do toho dali kolem jednoho milionu," říká Ilčíková.

Klasická piva i speciály z Mamuta se točí v Mikulově, ve slavném podniku Café Fara v nedaleké Klentnici i v Brně. "Chtěli bychom dodávat i do Prahy, ale je to moc daleko. Než tam dojedeme, tak většinou všechno prodáme," usmívá se Ilčík.

Rajhradský minipivovar Duck & Dog sází na americká piva typu ale. A jde na to věděcky

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jan RichterDuck&Dog

● Pivo není jenom klasický český ležák, řekli si v Rajhradě a začali vařit svrchně kvašená piva.
● Název i logo má symbolizovat spojení neslučitelného. Oboje je výsledkem pečlivého marketingu.
● Minipivovar je v provozu dva roky, ale získal si řadu fanoušků.

Cestu k budově v průmyslové zóně na okraji Rajhradu ukazuje jen cedule s ručně psaným nápisem "pivovar". Uvnitř právě bez vážnějších závad proběhla kontrola bezpečnosti práce, což potěšilo oba spolumajitele minipivovaru Duck and Dog: sládka Pavla Macháně, vystudovaného biochemika s doktorátem z brněnské Mendelovy univerzity, i Petra Mifka. Ten jako obchodník se stavebninami (a otec Macháňovy přítelkyně) rozjezd společného podniku financoval, s nápadem vařit svrchně kvašená piva ale přišel jeho mladší kolega. "Výstupem vědeckého studia by měl být vědec, ale já jsem vždycky měl blíž k praxi. Díky pivu jsem dokončil studium, je to silný motivační prvek," říká Macháň.

V Česku méně obvyklý pivní typ ochutnal poprvé před šesti lety, když mu jej sestřenice přivezla z výletu do Spojených států. Zachutnal mu a rozhodl se, že si ho zkusí uvařit sám. "Zjistil jsem, že pivo nemusí být jen klasický český ležák. Nějaká svrchně kvašená piva už byla k dostání i u nás, ale nabídka byla velmi omezená, tak jsem se do toho pustil," vzpomíná. Z reakcí kamarádů usoudil, že pivo má úspěch a mohlo by se prodávat. Šel proto na zkušenou do vyhlášeného brněnského minipivovaru Lucky Bastard a v roce 2015 zahájil provoz vlastního minipivovaru spolu s Petrem Mifkem.

Partner v podnikání si cestu ke svrchně kvašeným pivům hledal déle. "Člověk se do toho musí vpít, není to tak, že bych se napil a hned mi to chutnalo. Když jsem dával ochutnat kamarádům, říkali, že se to nedá pít," vzpomíná.

Pivovar původně stál v Sokolnicích, tamní prostory ale nevyhovovaly a kromě toho byl hned vedle další mini­pivovar. Duck and Dog se tedy před rokem a půl přesunul do Rajhradu. "Je tady dobrá dopravní dostupnost a je to levnější," říká Mifek, podle nějž se investice do rozjezdu minipivovaru pohybovaly kolem čtyř milionů korun.

Jak se restartuje minipivovar

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jan NěmecHelf

● Pivovar Helf vznikl v prostorách někdejšího pivovaru Osečan.
● Neúspěšnou značku dostal za úkol "restartovat" sládek Richard Vetyška.
● Od ledna už v novém působišti stihl uvařit 16 druhů piva.

Začneme úplně od nuly, odstřihneme se od minulosti, zní strategie manželů Vetyškových, kteří mají od letošního ledna "na povel" minipivovar Helf v Oseku nedaleko moravského Přerova. Dříve se ve stejném domku a ve stejné varně vařilo pivo Osečan a nemělo zrovna valnou pověst. Bylo jedním z příkladů, že pivo uvařené řemeslně nemusí být nutně uvařené dobře.

Místní Osečan byl na čepu v nedalekém motorestu, další sudy se prodaly v okolí, dál než za hranice re­gionu ale nikdy nedosáhl. Značka nebyla vidět, nebyla kvalitní a neúspěch vedl také k výměně spolumajitelů. Jediný z těch původních, Pavel Zselezo, nechtěl vynaloženou investici zahodit a hledal někoho, kdo by pi­vovar "restartoval". Novým sládkem se stal Richard Vetyška, který společně s manželkou přišel do Oseka letos v lednu.

Přeměna začala důkladně. "Udělali jsme totální převrat. Jediná věc, která zůstala původní, je technologie a jeden z majitelů. Jinak odešli všichni zaměstnanci, sládek a my se od Osečanu oficiálně distancovali," vypráví Hana Ve­tyšková. V pivovaru Helf, který dostal název podle nedaleké zříceniny hradu Helfštýn, má na starosti "papírování" a obchod. Pro novou značku navíc představovalo velkou výhodu, že má Hana Vetyšková s prodejem piva nemalé zkušenosti. Ještě před dvěma lety v Uherském Hradišti provozovala ochutnávkovou pivnici a také založila firmu, která se zabývá distribucí produkce moravských minipivovarů po celé republice. K dosavadním 11 tak přibyl jeden nový: Helf.

Na naše první pivo se stály fronty. Museli jsme prodávat na příděl

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jan NěmecNachmelená Opice

● Minipivovar Nachmelená Opice hned v prvním roce uvařil 1700 hektolitrů piva.
● Vyplatila se sázka na marketing ještě před rozjezdem firmy: díky ní se hned na první várku stály fronty.
● Přes krátkou historii pivovar sbírá i ceny na soutěžích, například Jarní ceně sládků nebo Pivu roku.

Ominipivovaru Nachmelená Opice si znalci piva v Krnově povídali ještě předtím, než první várka piva vůbec opustila ležácké tanky. Jako o velké události pro město, kde se pivo vařilo naposledy v 50. letech, psalo o otevření společného podniku ekonoma Jiřího Valenty a sládka Michala Kuřece třeba místní vydání listu Deník už v říjnu 2015. Tedy dva měsíce před startem. Společníkům se díky promyšlenému marketingu povedla úctyhodná věc: Michal Kuřec dával rozhovor o pivu, které se ještě ani nedalo koupit.

Když přišel v prosinci téhož roku "den D", stála se před pivovarem na Nachmelenou Opici fronta. "Lidé čekali jak za komunistů na banány. Museli jsme dávat pivo na příděl, aby se dostalo na všechny," vzpomíná Jiří Valenta. V prvních týdnech provozu se potvrdilo, že sebevědomé vytváření povědomí o značce se vyplatilo. "Měli jsme neustále vyprodáno," dodává Valenta. Značka se zařadila mezi ty z horních příček žebříčku top českých minipivovarů. A to i přes fakt, že pivovar nemá vlastní hospodu.

Rozjezd podnikání krnovského minipivovaru se možná na první pohled zdá ze strany obou společníků trochu riskantní. Pokazit si jméno v tomto oboru není nic nesnadného a ztracená reputace se prakticky nedá napravit. Cejch špatného piva jen tak něco nesmyje. Pokud by první várka Nachmelené Opice nedopadla na sto procent, mohlo se snadno stát, že Valenta s Kuřecem skončí stejně rychle, jako začali. Jenže to je jen první pohled.

Sládek Michal Kuřec opíral své sebevědomí o dlouhou praxi. A také inženýrský i doktorský titul v oboru pivovarství na Vysoké škole chemicko-technologické. Po jejím absolvování působil pět let na pozici technologa v Pivovarech Lobkowicz, na starosti měl všech sedm pivovarů skupiny. "Řešil jsem všechny problémy kolem technologií, měl jsem na starosti také suroviny," vysvětluje Kuřec. Díky tomu, že nepracoval jen v jediném pivovaru, prý také viděl celý tenhle byznys v širších souvislostech.

Pivo z obchodního centra

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jan NěmecNová sladovna

● Minipivovar Nová sladovna působí v opavském obchodním centru.
● Už dříve tu však byl pivovar a výroba piva se tak vrací na původní místo.
● Pivovar 90 procent produkce spotřebuje ve vlastní restauraci.

Těžko hledat méně pravděpodobné místo pro minipivovar, než je obchodní centrum. Kdo by očekával varné nádoby, spilky nebo ležácké tanky mezi obchody s módou a parfumeriemi? A přesto právě na takovém místě vaří pivo Nová Sladovna. Je v tom ovšem jeden paradox: v budovách dnešního obchodního centra v minulosti sídlil starý opavský měšťanský pivovar. A tak se vlastně pivovarnictví vrací oklikou na původní místo.

Ostatně zvenčí si budova zachovala díky citlivé rekonstrukci industriální charakter a architekti ve svém návrhu využili i starý pivovarský komín. Ten tak dodnes stojí uprostřed obchodního centra. V útrobách budov propojených skleněnou střechou zůstala ještě jedna připomínka starého pivovaru: původní měděná varna, která tvoří dominantu restaurace Ka-Varna. Pivo se v ní dnes už nevaří, našla poněkud překvapivé využití − stal se z ní dětský koutek.

Jak Ka-Varně, tak restauraci Nová Sladovna, pod níž se nachází samotný minipivovar, šéfuje Karel Bureš. Nápad otevřít v budově bývalého pivovaru restauraci se zrodil v roce 2012, když skončila hlavní rekonstrukce celého objektu. Vlastní pivo mělo být tahákem pro hosty, marketingový příběh se navíc nabízel sám: pivo se v těchto místech dělalo už od 19. století, pivovar skončil až v roce 2005.

Teď se vaří v mnohem menším měřítku ve sklepě obchodního centra. Původní nápad, aby celý pivovar stál přímo uprostřed restaurace Ka-Varna, na původním místě, se neukázal jako praktický. "Marketingová představa architekta, ktery projekt navrhoval, byla, že sládek bude chodit mezi lidmi v holínkách, stříkat kolem sebe vodu a bude to skvělá atrakce. To ale možná může pobavit skalního pivaře, ale ne 99 procent našich hostů," vypráví Karel Bureš na zahrádce restaurace.

Mordýř není krvelačný, ale chtěl by jednodušší daně

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Petr KorbelMordýř

● Sládek Libor Melich vařil pivo i za velkou louží, pak se ale věnoval světu financí.
● Před čtyřmi lety založil s kamarády v Dolní Ředici pivovar Mordýř.
● Název Mordýř odkazuje na nedaleký rybník, majitelé jsou mírumilovní, vadí jim však byrokracie.

Původně šlo o skupinu nadšenců. Každý měl vlastní recept, vařili v garážích a degustovali s kamarády. Při jedné z ochutnávek padl návrh, že by si mohli zřídit minipivovar. To se jim nakonec povedlo.

"Na jaře uplynuly čtyři roky od okamžiku, kdy jsme uvařili první várku," připomíná Libor Melich, jednatel, sládek a spolumajitel pivovaru Mordýř, který sídlí v obci Dolní Ředice na Pardubicku.

Spuštění předcházelo několik měsíců rekonstrukce budovy zkrachovalých jatek, kterou si firma od obce pronajala. Tři vlastníci pivovaru původně považovali za výhodu, že mohli podnikat v potravinářském provozu, neboť splňoval základní hygienické standardy, byl vykachlíkovaný a měl chladicí box. "Postupně se však ukázalo, že starý objekt vyžaduje ustavičné opravy, takže by asi bylo jednodušší začínat na zelené louce," říká Melich.

Pivovar vznikl bez dotací, na což jsou jeho majitelé hrdí. Zařízení si pořídili nákupem bazarového zboží v Německu a také lokální řemeslnou výrobou. Technologie tedy nejsou žádné nablýskané umělecké kousky, ale po vyléčení dětských nemocí slouží spolehlivě.

Faltus si chtěl dokázat, že umí vyrobit zařízení pro pivovar. Tak si jeden postavil sám

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Filip SýkoraFaltus

● Miroslav Faltus je majitelem společnosti ­Armat, která poblíž České Třebové vyrábí nerezové trubky, ventily či měřicí přístroje.
● Od té doby, co si postavil vlastní, dodává zařízení i dalším pivovarům.
● Pivovar Faltus měl loni výstav 1000 hektolitrů, vaří výčepní piva i speciály.

Miroslav Faltus vlastně není ani tak pivo­varník, jako spíš továrník. Když začátkem de­va­de­sátých let zkrachovala firma, v níž pracoval jako obchodní ředitel, roz­hodl se postavit na vlastní nohy. Dnes jeho společnost Armat nedaleko České Třebové vyrábí nerezové trubky, ventily, klapky či měřicí přístroje, specializuje se na za­kázkovou výrobu a zároveň je i obchodní firmou. Tyto výrobky dodává zejména českým podnikům, které ná­sledně obchodují se zeměmi na východ od České republiky.

Na první pohled to vypadá, že podnikání Miroslava Faltuse má k pivu daleko. Zdání však klame. Většina vybavení pivovaru Faltus pochází z materiálu, který Armat buďto sám vyrábí, nebo s nímž alespoň obchoduje.

"Chtěli jsme si prostě dokázat, že umíme vyrobit i materiál pro stavbu pivovaru," vysvětluje své rozhodnutí Faltus, pohodlně usazený v zasedací místnosti v prostorech nad pivovarem. Pod jednou střechou je tu i restaurace a penzion.

Nápad postavit pivovar původně vyšel z hlavy daňového poradce, se kterým Miroslav Faltus spolupracoval a který měl sám s prací sládka zkušenost. Myšlenka se majiteli Armatu zalíbila. Ostatně už delší dobu hledal využití pro nemovitost v centru České Třebové, kterou výhodně koupil od svých obchodních partnerů a v níž dříve byly kanceláře a byty. Prostor byl však zchátralý a potřeboval nákladnou rekonstrukci. "Nezbylo tu nic jiného než obvodové zdi," vzpomíná na tehdejší dobu dcera majitele Milota Blažková Faltusová. "Odspodu jsme se mohli dívat až na střechu."

V pivovaru U Fleků vládne tradice. Pivo se tu vaří nepřetržitě přes 500 let

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Jakub HoráčekU Fleků

● V restauraci U Fleků se pivo vaří nepřetržitě přes 500 let.
● Podnik proslul díky vyhlášenému tmavému ležáku. Ten chtějí majitelé uchovat.
● Nejstarší český minipivovar hosté navštěvují jako historickou památku.

Strop varny v minipivovaru U Fleků lemují masivní dřevěné trámy, které pamatují ještě české králov­ství. Skutečnost, že v zachovalém stavu přežily několik staletí, ukazuje, jak moc je tu historie stále přítomná. V proslulém pivovaru ležícím v centru Prahy nedaleko Novoměstské radnice se pivo vaří bez přerušení už od roku 1499. Právě na dlouholeté a pevné tradici si rodina Brtníkových, která pivovar v současnosti vlastní, zakládá především.

"Zákazníci nás vnímají jako historickou památku. Vědí, že jsme jedna z nejstarších pražských hospod, a proto nás vyhledávají," vysvětluje Ivo Brtník, jeden ze spolumajitelů.

Svou roli v tradiční atmosféře ale sehrává i fakt, že se prostor restaurace skládá z několika historicky sty­lizovaných salonků. Hned u vchodu lákají příchozí k po­sezení dvě typické pivnice s masivním dřevěným ná­bytkem, vedle nich je malý salonek zvaný Akademie, kde se scházeli čeští umělci. O kousek dál tajemně vy­padající chodba ústí do kabaretního sálu. Cesta z něj vede přes zahrádku do zdobeného Rytířského sálu, podlouhlé pivnice Jitrnice a končí v další pivnici zvané Václavka. Samotný pivovar se rozprostírá vedle komplexu restaurace.

Pivo se přitom na tradičním duchu podniku U Fleků podílí nejvíce. Od roku 1843 až dodnes místní sládci vaří výhradně tmavý 13stupňový flekovský ležák. Ten se přitom čepuje pouze v místní restauraci. V obchodech či v jiných hospodách jej majitelé neprodávají. "Na tomto modelu nic měnit nebudeme, chceme zkrátka na­vazovat na to, co tu má skoro dvousetletou tradici," vy­světluje Ivo Brtník. Stejně tak rodina přistupuje k možnosti, že by vedle tmavého ležáku vařila pivo s různými příchutěmi, jak to dělá mnoho dalších malých pivovarů. Brtníkovi chtějí zachovat originalitu podniku a vyhnout se riziku, že by se uvařené pivo neprodalo a pak by se muselo vylít.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.24.04.2018 21:206.172/6.172