Novinky a zajímavosti ze světa piva

Slunce, pláže, zahrádky … a SandÁLE! Teprve teď je léto
kompletní. Lehký svrchně kvašený Ale, který v srpnu nabízí vybrané tuzemské
hospody v rámci Volby sládků, je plný chmelu a přesto osvěžující. Už v prvním
doušku zaznívají svěží tóny grapefruitu a lesního ovoce. SandÁLE vchází do
českých restaurací!
Ve více než tisícovce restaurací po celé republice se bude v srpnu čepovat pivo
s příznačným názvem SandÁLE. Svrchně kvašený letní Ale je osvěžující lehké pivo
s americkými kořeny, ideální pro horké letní dny.

„Lehký letní Ale mohli příznivci Volby sládků ochutnat už před pěti lety. Patří tak
k nejstarším recepturám, které jsou součástí Volby sládků do dnešních dní. Protože ale
každé léto přináší nové zážitky, i my pokaždé drobně pozměníme recepturu, složení
sladů a chmelů a vznikne unikátní pivo ideální na letní posezení s přáteli.“ říká manažer
Volby sládků Tomáš Drahoňovský.

Jde o světlé, svrchně kvašené, nefiltrované pivo s bohatou chmelovou vůní a chutí
s tóny grapefruitu a lesního ovoce. Pro jeho výrobu byly použity plzeňský a mnichovský
slad a americké chmely odrůd Chinook, Simcoe a Amarillo. Obsah alkoholu dosahuje
4,1 % a hořkost pak hodnoty 31 IBU.

Letní Ale SandÁLE bude k mání pouze čepovaný a fanoušci speciálních piv si mohou
najít nejbližší výčepní místo na stránkách volbasladku.cz .

Pivo je s lidstvem už velmi, velmi dlouho. Zajímá vás, jak se archeologům podařilo zjistit, že si na pivu pochutnávali již staří Egypťané? A jak se vůbec pivo v Egyptě v dávných časech vyrábělo? To vám prozradí historický článek z roku 1935.

Staří Egypťané znali pivo
Pivní kvasinky, staré nejméně 5500 let
Známý německý specialista profesor Grüss, specialista v biologické archeologii, proslovil v zasedání berlínské biologické společnosti zajímavou přednášku o svých nejnovějších objevech, které učinil během posledních let při vykopávkách v Egyptě a jiných zemích.

Od jedné americké výpravy, která pracovala v Egyptě, dostal nedávno zbytky váz, v nichž byla neznámá zčernalá tekutina. Vázy podle zjištění odborníků byly staré nejméně 550 let.

Profesor Grüss po delším zkoumání tekutiny zjistil, že to jsou pivní kvasinky, což potvrdil i mikroskopický rozbor.

Delším rozborem přišel k názoru, že staří Egypťané opalovali ječná zrna a dělali z nich placky, které dávali do vody. Po krátké době začalo kvašení a pivo bylo hotovo.

Z toho, že pivní kvasinky byly nalezeny v mnohých egyptských hrobech mezi předměty, které byly dávány zemřelému na památku, lze souditi, že ve starém Egyptě bylo pivo oblíbeným nápojem.

Italské pivo Peroni Nastro Azzurro vstupuje na český trh a stává se součástí portfolia společnosti Asahi Brands International, jehož součástí je i Plzeňský Prazdroj. K dostání je pivo již nyní ve vybraných restauracích a barech v Česku a v obchodech.

Na český trh přichází italský ležák Peroni Nastro Azzurro. Slibuje spojení pivního zážitku s typickým životním stylem La Dolce Vita a přátelskou atmosférou.

„Chceme dopřát českým milovníkům piva zážitek, který mají možnost zažívat na dovolené v Itálii. Proto jsme se stali výhradním distributorem této jedinečné italské pivní ikony. Věříme, že si najde své příznivce a vhodně doplní naše portfolio. Ocení jej všichni, kteří si potrpí na kvalitu, dobré jídlo a pití. Každý, kdo si rád užívá života naplno, ať už při rodinné večeři nebo při posezení s přáteli,“ dodává Roman Trzaskalik, marketingový ředitel Plzeňského Prazdroje.

Peroni Nastro Azzurro se pro český trh vaří výhradně v pivovarech v Bari, Padově a Římě. Je to spodně kvašený ležák zlaté barvy s bílou pěnou. Nezaměnitelnou chuť mu dodává ječný slad obohacený o přídavek kukuřice Nostrano dell’Isola pěstované speciálně pro Peroni a vyvážený poměr aromatických a hořkých chmelů.

Jeho charakter pozitivně ovlivňuje i měkká voda s minimálním obsahem minerálů. Ve výsledku se jedná o více prokvašené řízné osvěžující pivo světlejší barvy. Ve vyvážené chuti zaznívají také aromatické tóny citrusů. Charakteristickou jemnou hořkost pivu dodává aromatický chmel.

Ležák obsahuje 5,0 % alkoholu a má stupňovitost 11,45 %. Od typického českého ležáku se liší v receptuře, základních surovinách i některých technologických postupech výroby.

Italského ležáku dostupného v 74 zemích světa se ročně prodá více než 5,5 milionů hektolitrů. Peroni Nastro Azzurro na český trh vstupuje ve skleněných 0,33l lahvích, které reprezentují světoznámou školu italského designu a dodávají pití piva Peroni šarm a styl. Italský ležák je k dostání ve 160 vybraných prémiových restauracích a barech v Česku a v obchodech Albert, Billa, Rohlík.cz, Makro, JIP a Lidl.

V preferencích značek piva v Česku letos vede poprvé značka nealkoholických piv a radlerů, Birell. Právě radlery zaznamenávají růst popularity, ukazuje výzkum Nielsen Admosphere.

Pivo aspoň někdy pijí skoro čtyři pětiny lidí, ale frekvence konzumace se od jara 2020 o něco snížila: zejména mírně poklesl podíl lidí, kteří si pivo dopřávají každý den. Čemu se ale daří více, jsou radlery, které ve srovnání s rokem 2020 pije více lidí – hlavně žen. Nejoblíbenější značkou piva se navíc poprvé stal Birell, tedy značka nealkoholických piv.

Výzkum, který se dále zaměřil na malé pivovary nebo pivní speciály, realizovala společnost Nielsen Admosphere metodou online sběru na vzorku 500 respondentů z internetové populace Českého národního panelu starších 18 let.

V české internetové populaci je podle výzkumu 79 % konzumentů piva, častých konzumentů je ale o dost méně: 13 % si například pivo dopřává každý den (nebo téměř každý den). Tento podíl je o 6 procentních bodů nižší než před dvěma lety. Alespoň jednou týdně aktuálně pije pivo 32 % lidí, což je srovnatelné se staršími výsledky. Podobný podíl (34 %) si tento nápoj dopřává méně často a nikdy pivo nepije 21 % respondentů.

Stoupající popularitě se těší ochucená piva neboli radlery. Ty sice pro Čechy stále nejsou nápojem pro každodenní pití (denně si je dají jen 2 % dotázaných), ale aspoň jednou týdně po nich sáhne už pětina lidí (o 5 procentních bodů více než před dvěma lety) a s nižší frekvencí je pije polovina vzorku. Procento těch, kteří si ovocná piva nedají nikdy, se aktuálně blíží procentu odmítačů tradičního piva: je jich 28 %. Popularita těchto piv se v porovnání s výsledky z roku 2020 zvýšila hlavně u mužů (o 19 procentních bodů), kteří už radlery pijí ve srovnatelné míře jako ženy – alespoň někdy po nich sáhne 70 % mužů a 74 % žen.

V preferencích značek piva v Česku letos vede poprvé značka nealkoholických piv a radlerů, Birell, se 17 % konzumentů. Vyšší popularitě se přitom těší mezi ženami (rozdíl 14 procentních bodů oproti mužům). Plzeň, která zvítězila ve dvou obdobných výzkumech v předchozích letech, je nyní těsně druhá s 16 % konzumentů, kteří označili Pilsner Urquell (respektive Plzeňský Prazdroj) za svoji nejoblíbenější značku. Na dalších místech jsou u českých pivařů značky Velkopopovický Kozel (10 %) a Radegast (7 %). 9 % konzumentů piva pak na značce nezáleží.

Další otázka výzkumu se zaměřila na postoj k malým lokálním pivovarům. Obecně se přístup k nim za poslední dva roky příliš nezměnil. Přesně čtvrtina dotázaných pivařů ve výzkumu odpověděla, že piva malých pivovarů dokonce preferuje nad ostatními. 14 % má postoj opačný, tedy dává přednost spíše průmyslovým pivovarům. 46 % českých pivařů ale nezáleží na tom, zda pivo pochází od malého nebo velkého výrobce.

A co se týče pivních speciálů, tedy různých zvláštních edic piv a podobně, tak velká část Čechů o ně aspoň někdy projevuje zájem, ale není to často: 23 % ve výzkumu uvedlo, že si je kupuje nebo objednává občas, 36 % zřídka. Jen 3 % si je dopřávají často. 38 % po nich naopak nesáhne nikdy. Větší popularitě se speciály těší mezi muži než mezi ženami.

Co Čech, to pivař. Stále to platí? Pravdou je, že Češi „své“ pivo opravdu milují. Aspoň někdy ho pijí skoro čtyři pětiny lidí, ale frekvence jeho konzumace se od jara 2020 o něco snížila. Zejména klesl podíl lidí, kteří si zlatavý mok dopřávají každý den.

Ukázal to průzkum společnosti Nielsen Admosphere metodou on-line sběru na vzorku pěti set respondentů z internetové populace Českého národního panelu starších 18 let. Redakce FAEI.cz má výsledky šetření k dispozici.

V české populaci se k pití piva momentálně hlásí 79 procent osob. Těch, kteří by si dopřáli alespoň jeden půllitr denně (nebo téměř každý den, pozn. aut.), ovšem zdaleka tolik není. Je jich 13 procent, což je o šest procent méně, než před dvěma lety před propuknutím koronavirové pandemie.

Alespoň jednou týdně aktuálně pije pivo 32 procent lidí, což je srovnatelné se staršími výsledky. Podobný podíl (34 %) si tento nápoj dopřává méně často a nikdy pivo nepije 21 procent dotázaných.

Oblíbené radlery
Stoupající popularitě se těší ochucená piva neboli radlery. Ty sice pro Čechy stále nejsou nápojem pro každodenní pití (denně si je dají jen 2 procenta dotázaných), ale aspoň jednou týdně po nich sáhne už pětina lidí, což je o pět procentních bodů více než před dvěma lety. Méně často je pak pije polovina dotázaných.

Procento těch, kteří si ovocná piva nedají nikdy, se aktuálně blíží procentu odmítačů tradičního piva: Jich ke 28 procent. Popularita těchto piv se v porovnání s výsledky z roku 2020 zvýšila hlavně u mužů (o 19 procentních bodů), kteří už radlery pijí ve srovnatelné míře jako ženy – alespoň někdy po nich sáhne 70 procent mužů a 74 procent žen.

Vzrůstající oblíbenost nealko piva se odrazila na preferencích značek v Česku. Letos poprvé se na první místo dostal Birell se 17 procenty konzumentů. Vyšší popularitě se přitom těší mezi ženami – rozdíl 14 procentních bodů oproti mužům.

Plzeň, která zvítězila ve dvou obdobných výzkumech v předchozích letech, je nyní těsně druhá s 16 procenty pivařů, kteří označili Pilsner Urquell, respektive Plzeňský Prazdroj, za svoji nejoblíbenější značku. Na dalších místech jsou u českých pivařů značky Velkopopovický Kozel (10 %) a Radegast (7 %). Necelé desetina konzumentů piva pak na značce nezáleží.

Fanoušci malých pivovarů
Další otázka výzkumu se zaměřila na postoj k malým lokálním pivovarům, kterých už jsou v Česku stovky. Obecně se přístup k nim za poslední dva roky příliš nezměnil a své fanoušky mezi českými konzumenty rozhodně mají.

Přesně čtvrtina dotázaných pivařů ve výzkumu odpověděla, že piva malých pivovarů dokonce preferuje nad ostatními. Opačný postoj má 14 procent dotázaných, tito lidé dávají přednost spíše průmyslovým pivovarům. Nejvyšší podíl má ale skupina, které nezáleží na tom, jestli pivo pochází od malého, nebo velkého producenta.

Samostatnou kapitolou jsou pivní speciály, což jsou například různé omezené edice. Velká část Čechů o ně aspoň někdy projevuje zájem, ale není to často: Třiadvacet procent lidí v průzkumu uvedlo, že si je kupuje nebo objednává občas a 36 procent zřídka. Jen tři procenta si je dopřávají často a 38 procent po nich nesáhne nikdy. Větší popularitě se speciály těší mezi muži než mezi ženami.

Pivo pokořilo víno
Český svaz pivovarů a sladoven loni na podzim na svém webu zveřejnil, že české pivo je nad průměrem v hodnocení žebříčku Brewers of Europe. Získalo 80,5 bodu, přičemž průměr zkoumaných evropských států byl 74,1. Předčilo tak v oblíbenosti víno, což není v Evropě obvyklé.

Žebříček vychází z oblíbenosti daného nápoje obyvateli jednotlivých států. V průzkumu, který pro evropské nápojáře připravila společnost RepTrak, odpovídalo loni v České republice více než sedm set lidí.

„K vysokému hodnocení českého piva v žebříčku Brewers of Europe pomohlo pozitivní emoční vnímání napříč celou domácí společností a také dlouhá kulturní tradice. Pivo jednoznačně bodovalo jako společník pro rozmanitou příležitost nebo jídlo. S tím, že je určeno pro dobré pro chvíle s přáteli, souhlasí více než 89 procent dotazovaných,“ uvedl pivovarský svaz.

Pavel Dušek neboli "Důša", jak mu říkají jeho nejbližší přátelé, je typickým příkladem někoho, kdo když něco chce, tak to dokáže. Ochutnávání piva byl vždy jeho koníček, a tak se jednoho dne s kamarádem rozhodl, že si uvaří vlastní. Později zůstal na vaření sám, ale jeho pivo chtělo čím dál tím více jeho kamarádů. A tak se jednoho dne rozhodl, že je na čase pokročit dál a dát své pivo ochutnat i více lidem. Je sládkem ve svém létajícím pivovaru a vaří to, na co má zrovna chuť.

Jak a kdy tě napadlo začít vařit pivo?
Pamatuji si na to, jako kdyby to bylo včera. Bylo to asi v roce 2011. Kamarád Kuba přinesl na ochutnání pivo z craftového pivovaru. Otevřeli jsme to, nalili jsme si a byli jsme najednou úplně někde jinde. Vůně, chuť. Myslím, že to bylo Apollo Galaxy od Matušky. Byli jsme z toho tak mimo, že jsme hned nato šli pěšky z Prahy do Broum, abychom tím vzdali hold tomu pivu a podívali se, kde ho vaří. Po dvou dnech chůze jsme došli do Broum a koukali, že to vaří snad v garáži. Po cestě zpátky jsme moc nemluvili a jen přemýšleli. Před rozloučením říká kamarád: Tak to také zkusíme? No, a tak to začalo.

Kde jsi sháněl recepty a potřebný materiál? Jak jsi vůbec věděl, jak vařit pivo?
To bylo docela jednoduché. Kamarád Michal, který teď mimochodem dělá vlastní pivovar Bier Fabrik v Rakousku, studoval v té době na Podskalské na sládka, tak nám poslal základní recept i se surovinami a se vším nám poradil. Na internetu jsme si našli nejbližší sladovnu, což byl pan Klusáček v Kounicích, tam jsme koupili slad. A chmel a kvasnice jsme asi také koupili od něj, to už si nejsem jistý.

Co všechno je k hobby vaření piva potřeba pořídit?
Základem je aspoň 30l hrnec, šrotovník, velká vařečka, teploměr, váha a dva velké kýble o objemu aspoň 20 l každý. Z jednoho je potřeba si vyrobit scezovačku. My to udělali nejjednodušším způsobem, a to klasickým nerezovým opletem, který je po obvodu u dna kýble a oba jeho konce jsou vyvedeny do rozdvojky jedním výpustním kohoutem skrz kýbl ven. Pak už potřebujete jen láhve, petky nebo sud – prostě něco, kam to pivo stočíte a necháte ho tam ležet.

Jak chutnalo první pivo? Dalo se hned pít? Jak se jmenovalo?
První pivo se jmenovalo Motolská Šleha. Samozřejmě jsme na její slavnostní ochutnání pozvali co nejvíce lidí a udělali takové malé pivní slavnosti u nás na zahradě. Velkolepě jsme to přinesli za zvuků hudby, otevřeli, nadšeně rozlili, no a bylo to… hutné. Hodně hutné, zakalené, kvasnicové, bez bublinek. No strašné. Lidi měli co dělat, aby dopili svoji degustační dvoudecku.

Podělíš se o nějakou veselou historku z vaření?
Tak třeba úplně první pivo, které jsme vařili, ještě před Motolskou Šlehou, tak jsme vůbec nevěděli, jak je to časově náročné. Takže jsme začínali asi až v půl sedmé večer. Najednou bylo půl jedenácté, a my se teprve blížili k varu. Do toho jsme samozřejmě pili pivko. Asi kolem půl druhé, když už jsme měli většinu práce za sebou, jsme dali scezené pivo už jen zachladit do vany. V podstatě všechno hotové. Už jen zchladit ve vaně a zakvasit. Dali jsme tedy hrnec do vany a nechali pomalu napouštět vanu studenou vodou. Šli jsme na chvilku ven si odpočinout. No a když jsme se vrátili, tak jsme zjistili, že jsme špatně vypočítali výšku odtoku vany a voda nám celá natekla do piva.

Nebo jednou, to už jsem vařil sám a dostal jsem od kamaráda zakázku uvařit višňové pivo. Všechno už probíhalo v podstatě ustálenými postupy zjištěnými formou pokus omyl. Vše v pořádku. Jenže během kvašení to doma zas tak dobře uhlídat nemůžete. Teplota kolísá – je taková jaká je v pokoji nebo ve špajzu. Jedete do práce a k pivu se třeba 10 hodin nedostanete. Takže se snadno může stát, že se vám pivo přesytí. No a v tu chvíli to jsou ideální dárky s překvapením. Na Vánoce u starého svátečního bílého ubrusu naprosto ideální. V tu dobu mi chodily zprávy typu: "Super efekt! Pivo celé vystřelilo z láhve jak raketa," nebo: "Efekt hezký, ale neochutnal jsem ani kapičku," nebo: "Dík za pivko, už vím, co budu dělat příští víkend – malovat kuchyň." No, to pivo mělo sílu.

Jak tě napadlo posunout to o úroveň výš? Bylo to riskantní?
Bylo to hlavně o tom, že jsem si myslel, že už tak nějak vím, co a jak. Že k tomu nemám jen potřebné technické zázemí a chtěl jsem zjistit, jestli to opravdu tak je. Zavolal jsem jednou kamarádovi a probíral to s ním. Jednoznačně mě přesvědčil, ať do toho jdu, nebo jdu naopak už od toho úplně. Že bych si to pak pořád jen vyčítal.

V té době jsem pracoval pro Zámecký pivovar Albrecht, kde jsem absolvoval rekvalifikační kurz vaření piva pod vedením Pavla Palouše a do pivního světa mě zasvěcoval známý pivní znalec Honza Reich. Po Praze jsem začal rozvážet pivo a objíždět hospody jako obchoďák. Tam jsem poznal hodně hospodských a lidí od piva. Takže když jsem přemýšlel, jestli do toho jít, tak jsem si samozřejmě musel vypočítat, jestli to pivo pak vůbec prodám. No a díky známým hospodským se to nakonec opravdu povedlo.

Máš létající pivovar. Co to vlastně znamená?
Lítačka je o tom, že si k uvaření piva pronajmete pivovar, se kterým se dohodnete. Vezmete svůj recept a spolu s místním sládkem to pivo uvaříte podle svých představ. Má to tu výhodu, že vám odpadají provozní starosti s pivovarem. Nevýhodu to má tu, že ne vždy, když potřebujete, tak je v pivovaru volné místo.

Kolik vás je?
To je docela vtipné. Protože zatím to táhneme jen já a moje manželka Tereza Dušková Dotlačilová. Já se starám o recepty, vaření, obchod, závozy a manželka o etikety, grafiku, fotky, webovky a sociální sítě. V květnu jsme teď otevřeli svojí hospodu Čep a Pec, kde se snažíme mít na čepu zejména naše piva. Díky tomu se nám hodně zvedla produkce a mě přibyla další pracovní náplň, takže aktuálně od září sháníme někoho, kdo by nám pomohl rozvážet piva po hospodách a pivotékách a případně i zvládl třeba i nějaký ten obchod, nebo práci za výčepem. Prostě co by bylo třeba.

Jak dlouho trvá vyrobit jednu várku? Jak to v pronajatém pivovaru funguje?
Jedna várka trvá od cca 14 dní do 50 dní podle stylu piva. V pivovaru se nejdřív domluvíte na termínu a dohodnete se, co se bude vařit. Jestli si suroviny zajistíte sami, nebo je pro vás zajistí pivovar. Pak pošlete recept a se sládkem jen vyjasníte detaily. Na varně spolu pivo uvaříte, dohodnete další postup a pak už jen jezdíte kontrolovat a ochutnávat. Když je pivo dle vašich představ, přivezete si vlastní sudy a necháte si pivo stočit.

Piješ jenom svoje pivo, nebo si někdy koupíš i jinou značku?
Pořád co nejvíc ochutnávám. Je to moje záliba, koníček a už i pracovní povinnost. S naším létajícím pivovarem Four Elements Brewery jezdíme hlavně teď v létě po pivních festivalech a vždy se nejvíc těším, jak si dáme navzájem ochutnat pivo a pokecáme, co jsme vařili, co máme v plánu, co se povedlo, co se nepovedlo a vyměníme si zkušenosti a tipy. Jinak kupuji a piji z 97 procent řemeslná piva. Ty tři procenta patří jiným značkám, které si musím koupit, když není na vybranou – např. v létě v kempech nebo na chatě. Samozřejmě nejvíce piva ale vypiju toho svého, a to vždycky s obrovskou radostí a chutí.

Nedlouho po začátku války na Ukrajině se známé evropské pivní značky rozhodly opustit Rusko. Přesto se to i takřka po pěti měsících v moskevských obchodech jen hemží pivy jako Heineken, Carlsberg, Amstel nebo i českým Kozlem.

Po začátku ruské agrese proti Ukrajině dopadaly na zemi Vladimira Putina sankce ze všech možných stran. Připojily se k nim i slavné společnosti vyrábějící pivo. Například značky Carlsberg a Heineken 9. března oznámily, že zastaví výrobu a prodej svých vlajkových značek v Rusku a připojí se k exodu zahraničních firem.

Přesto jsou po několika měsících plechovky Carlsbergu a Heinekenu k mání. A nejen ty. Agentura Reuters v obchodech v Moskvě pořídila 20. července fotografie plných regálů s dalšími pivními značkami, které se k Rusku otočily zády. Včetně Krušovic spadajících právě pod Heineken a Velkopopovického Kozla, který patří japonské společnosti Asahi.

Světové pivovary tedy zavřely kohoutky, ale maloobchodníci měli na skladě zřejmě velké zásoby. A k tomu ještě novináři Reuters vypátrali, že výroba některých piv pokračovala i poté, co bylo z centrály veřejně vyhlášeno embargo. Heineken dál plnil plechovky v Petrohradě, Carlsberg v Tule.

Právě Carlsberg uvedl, že stáčení po 9. březnu pokračovalo pár týdnů za použití již pořízených surovin. Jakmile došly, už žádné pivo této značky v Rusku nevzniklo. Pivovarnický gigant se sídlem v Dánsku vzkázal, že už brzy jeho výrobky z regálů zmizí, protože zásoby docházejí.

Firma AB InBev prodávající pivo Bud oznámila, že se ze země agresora stahuje 11. března. Ale ani to nadále nechybí v moskevských obchodech. Některé plechovky nesly svědectví, že byly vyrobeny ještě koncem června ve městě Uljanovsk.

Zanedlouho ale budou muset milovníci piva v Rusku sahat takřka výhradně po domácích značkách. A ty čelí vážným problémům, protože jsou zase závislé na dovozu chmele.

Expertka na pivovarnictví a sládková Nataša Rousková o tom, proč se místo pro francouzské parfémy rozhodla pro české pivo, jak vytrénovat degustační schopnosti a jakých zločinů se na pivu může dopustit špatný hospodský.

České pivovarnictví si ve světě vydobylo takové renomé, že by bylo rouhání se o něj připravit,“ říká Nataša Rousková, sládková přerovského pivovaru Zubr. Zeď její kanceláře pokrývají desítky diplomů a pohárů. „Musíme je průběžně prostřídávat,“ směje se. Za svou kariéru získala více než stovku domácích i mezinárodních ocenění, a je proto označována za královnu českého ležáku. Trh s pivem se pod vlivem trendu malých pivovarů proměňuje, klasika v podobě technologie i samotného produktu ale zůstává. A počet žen, které stojí v čele velkých i malých pivovarů, roste.

Lidovky.cz: Ženy a pivo nebo chcete-li pivovarnictví. Jak to jde k sobě?
Když jsem před třiceti lety vyšla ze školy, na trhu působily tak tři sládkové. V posledních deseti letech je nás v České republice stále více, v současnosti kolem třiceti. A já to vítám. Je to především díky rostoucímu počtu minipivovarů, v nichž ženy nacházejí stále častěji uplatnění. Pohlaví není pro naši profesi rozhodující, důležité je, zda má člověk technické nadání a dobré degustační schopnosti.

Sládci Pivovaru Radegast finišují s vařením piva na letošní Radegast den. Do vaření jedné z várek piva se pod odborným dohledem zapojil také Richard Kroczek, bubeník a spoluzakladatel skupiny BUTY. Správně hořké pivo a výbornou kapelu si návštěvníci vychutnají již za necelý měsíc na Radegast dni. Dlouho očekáváná akce proběhne v areálu nošovického pivovaru v sobotu 27. srpna.

"Všichni se již v pivovaru těšíme, až se konečně po dvou letech společně setkáme u nás v Nošovicích a připijeme si správně hořkým pivem Radegast. Stejně, jako je chmel "kořením" piva, tak i skupina BUTY bude nepostradatelnou hudební ingrediencí našeho festivalu," říká Ivo Kaňák, manažer Pivovaru Radegast.

Speciální várku piva pro oslavy Radegast den 2022 vařili za nošovický pivovar Ivo Kaňák, (manažer Pivovaru Radegast) a Petr Kwaczek (sládek Pivovaru Radegast). Za skupinu BUTY se do pivovarnického řemesla pustil Richard Kroczek, bubeník a spoluzakladatel legendární ostravské hudební kapely.

Založení speciální várky piva Radegast Ryze Hořké 12 zahrnovalo manuální dávkování chmele do chmelových extraktorů. "Chmel je stěžejní surovinou, která dává pivu hořkost a nezaměnitelné aroma, podílí se na plnosti piva a celkové vyváženosti chutí," doplňuje Petr Kwaczek, sládek Pivovaru Radegast.

Pro vaření světlého ležáku s charakteristickou hořkostí Radegast Ryze Hořké 12 se používají tři odrůdy chmele (Žatecký poloraný červeňák, Sládek a Žatecký pozdní), světlý slad vyrobený ve vlastní sladovně z vybraných odrůd jarního sladovnického ječmene vypěstovaného na Moravě a ve Slezsku, barevný slad a pitná voda z přehradní nádrže Morávka.

"Každé řemeslo, hudební i pivovarnické, se musí dělat pořádně. Jinak to publikum nebo zákazníci poznají. Je vidět, že nošovičtí sládci drží správný pivovarský rytmus a vaření piva mají opravdu vyladěné," říká Richard Kroczek, bubeník a spoluzakladatel skupiny BUTY, která působí na české hudební scéně již 36 let. Za tu dobu vydala osm studiových desek, získala třikrát cenu Anděl v kategorii Skupina roku a vyhrála také Českého lva za nejlepší hudbu k filmu Jízda.

Mimo BUTY vystoupí na slavnostech Radegast den kapely Nazareth (UK), Škwor, Mig 21 nebo zpěvačka Kaczi. Pivovarský program nabídne školu čepování pod odborným dohledem výčepních mistrů nebo čepované pivo do skla ve speciálním stanu. Na čepu bude Radegast Ryze Hořká 12, výčepní pivo Radegast Rázná 10 či nejvíce hořké pivo v historii pivovaru Radegast Ratar.

Vedle skvělé hudby a výborného piva se návštěvníci mohou těšit na pálivé pochoutky z kotlů i z grilu, dřevorubeckou show, zónu pro opravdové chlapy nebo Radegast ZIPLINE. Tento sjezd na ocelovém laně s délkou přes 100 metrů bude mimořádný adrenalinový zážitek.

Radegast den se uskuteční v soboru 27. srpna v areálu pivovaru Radegast v Nošovicích. Program startuje od 11. hodin. Vstupenky jsou k dostání na webu www.radegastden.cz.

Na tradici poutních cest odkazuje nové pivo z Kláštera Hejnice. Etiketu zdobí obrázek babky, která i přes svůj věk svižně vykračuje směrem k hejnickému poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie. Zlatavý mok nese název Hejnická putovnice.

„Postavu téhle babky jsem kdysi viděl na jedné pohlednici. Byla to karikatura poutníků mířících do hejnického kostela někdy z let 1920-1930. Tedy z doby, kdy se Hejnice nazývaly Haindorf, měly svůj specifický dialekt, stál tu ještě hotel Kaiserhof a nespočet hospod. A po poutních stezkách mířily do Hejnic mraky věřících,“ líčí ředitel Kláštera Hejnice Jan Heinzl.

„Je pravda, že slovo putovnice v českém slovníku nenajdete. Ale vytvořili jsme ho ze slova putovat, kterému každý rozumí. Hejnice jsou vyhlášeným poutním místem už od 14. století. Za tu dobu k němu po poutních cestách došly miliony lidí,“ vysvětluje Heinzl inspiraci pro název nového piva.

Hejnickou putovnici vaří pro klášter jablonecký pivovar Volt, vždyť i z Jablonce vedla do Hejnic poutní cesta.

„Putovnice je světlý ležák, desítka. Ale desítka v podání malého pivovaru je něco úplně jiného než desítka z Plzně. To má úplně jiné grády. Jako byste pili minimálně dvanáctku,“ usmívá se Heinzl.

Ten doufá, že nové klášterní pivo zaujme nejen návštěvníky areálu nebo místní obyvatele, ale stane se také regionální značkou, kterou si lidé budou kupovat jako suvenýr z Hejnic.

„Před válkou si poutníci v Hejnicích kupovali na památku zdejší vypalované dřevěné krabičky, dřevěné nádobí, talíře, šachy, byla tu i porcelánka, která měla velký odbyt, ale to všechno je teď pryč. Proto se snažíme nabízet něco, co lidi zaujme a zachutná jim. Kromě piva nabízíme od letoška premiérově i Hejnický klášterní med od našich včel,“ říká Heinzl.

Genderově vyvážené názvy
Hejnická putovnice přitom není prvním pivem, které si klášter nechává vařit. Před čtyřmi lety začal frýdlantský pivovar dělat pro klášter jedenáctistupňový svrchně kvašený ležák jménem Anastas, po význačném představiteli hejnických františkánů Anastasi Peerovi.

Peer byl jedním z posledních představených kláštera v předválečné době. V Hejnicích byl velice oblíbený. Věnoval se mládeži, miloval Jizerské hory a byl i nadšeným horolezcem.

„Chtěli jsme to trochu genderově vyvážit a tak jsme pro nové klášterní pivo zvolili k Anastasovi právě ženské jméno. Proto Hejnická putovnice. Je to svým způsobem i symbolické, protože Anastas Peer později kněžskou službu opustil, aby se mohl oženit,“ říká s trochou nadsázky současný hejnický farář Pavel Andrš.

Na tom, že si klášter nechává vařit pivo, nevidí nic špatného. „Nakonec pivo bylo dlouhá staletí považováno za postní nápoj. Hejnickým mnichům františkánům jej frýdlantský pivovar dodával od nepaměti. Až po válce se vazby mezi pivovarem a klášterem zpřetrhaly,“ dodal Andrš.