Novinky a zajímavosti ze světa piva

Historický pivovar v Předhradí stále chátrá a čeká na záchranu. Soukromý majitel jej sice zčásti zabezpečil proti vandalům, na rozsáhlé opravy ale nemá peníze. Byl by rád, kdyby se břemene, které získal v rámci vyrovnání pohledávek v minulém století, zbavil. ČTK to řekl starosta Zdeněk Mikšovský.

"To, co řešíme, je otázka vlastnictví, jestli by se vůbec nalezla cesta, jak vlastnictví očistit, aby se s nemovitostí vůbec dalo disponovat, protože je tam několik exekucí a soudních zástav," uvedl Mikšovský.

V současnosti je areál v dezolátním stavu, fatálně narušené jsou střechy, stropy i další konstrukce. Podle starosty je otázka, zda se některé budovy vůbec podaří zachránit. Před osmi lety činil odhad nákladů na opravy zhruba 100 milionů korun, dnes by to zřejmě bylo více.

"Bohužel se propásla doba, kdy bylo možné areál prodat a něco s tím dělat. Majitelé občas dostanou pokutu, odvolají se a nějakou částku zaplatí. Navíc k pivovaru přišli jako slepý k houslím," řekla ČTK Ludmila Nováková z úseku památkové péče chrudimské radnice.

Podle Mikšovského je také problém nalézt pro areál nějaké využití. "Nejsme velká obec a peníze, které by tady bylo potřeba vynaložit, jsou velké. Spíše se snažíme hledat nějakého investora nebo někoho, kdo by nalezl uplatnění a dokázal sehnat nějaké dotace nebo finanční spoluúčast," uvedl starosta.

Panský pivovar byl založen v roce 1636. Dodával pivo do všech hospod rozsáhlého rychmburského panství, později byl společně s lihovarem pronajímán. Výroba byla zastavena v roce 1925, když se nenašel zájemce o další provoz. V budovách byl zřízen sklad chrudimského piva, byty byly pronajaty, bývalé humno si najalo rolnické družstvo pro skladiště. Později sloužil podniku Zemědělské zásobování a nákup.

O Plzeňský Prazdroj a další značky piva ze skupiny Anheuser-Busch InBev se v souvislosti s převzetím konkurenta SABMiller uchází nejméně šest zájemců z řad výrobců nápojů a finančních investorů. Agentuře Reuters to řekly informované zdroje. Mezi uchazeče, kteří podali předběžné nabídky, podle nich patří také investiční skupina PPF českého miliardáře Petra Kellnera nebo japonský pivovar Asahi. "Spekulace nekomentujeme," řekla na dotaz ČTK mluvčí PPF Zuzana Migdalová.

AB InBev se v loňském roce dohodl na převzetí SABMilleru, a upevnil si tím pozici největšího výrobce piva na světě. Evropské regulační úřady však transakci podmínily tím, že skupina prodá aktivity SABMilleru v České republice, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku.

Kromě Plzeňského Prazdroje zahrnují prodávaná aktiva polské značky Tyskie a Lech, slovenský Topvar, maďarský Dreher a rumunský Ursus. Celková hodnota prodávaných značek se podle dřívějších odhadů pohybuje mezi pěti a sedmi miliardami eur (135 až 189 miliard Kč). První kolo nabídek společnost AB InBev podle zdrojů uzavřela v pondělí.

Předběžné nabídky na převzetí značek podle zdrojů Reuters podalo kromě PPF a pivovaru Asahi také několik konsorcií. Jedno z nich tvoří švýcarská investiční společnost Jacobs Holdings s kanadským penzijním fondem PSP Investments. Tato skupina má podle informací Reuters podporu české investiční společnosti R2G, kterou si letos založil miliardář Oldřich Šreml.

Maďarská energetická skupina MOL se k předložení nabídky spojila s polským výrobcem džusů Maspex Wadowice Group a polskou pojišťovnou PZU. Americký investiční fond Bain Capital spojil síly s evropským fondem Advent, na společné nabídce se dohodly rovněž fondy KKR a Mid Europa Partners.

V říjnu vyjádřil zájem o prodávané pivovary také polský miliardář Sebastian Kulczyk, který řekl, že by mohl využít části příjmů z prodeje svého podílu v SABMilleru k nákupu pivovarů této společnosti ve střední a východní Evropě. Zdroje uvedly, že Kulczyk jednal o spolupráci na nabídce s konsorciem vedeným americkou KKR, jednání však zatím nevedla k dohodě.

O středoevropské pivovary se podle zdrojů zajímala také čínská skupina China Resources, která už od SABMilleru odkoupila jeho podíl ve společném podniku, který s ním vytvořila v Číně. Zatím ale není jasné, zda se čínská firma tendru zúčastní.

Ke zprávě se zatím agentuře Reuters AB InBev ani žádný ze jmenovaných zahraničních uchazečů nevyjádřil. Druhé kolo nabídek se má podle zdrojů uskutečnit v prosinci.

AB InBev dokončil převzetí pivovaru SABMiller za 79 miliard liber (2,4 bilionu Kč) minulý měsíc. Nová společnost ovládá zhruba 27 procent světového trhu s pivem.

Kraj vinařů táhne statistiky vypitých piv dolů. Jihomoravané si totiž v oblíbené hospodě obvykle dají v průměru jen necelá tři velká piva. A na tom, jestli jde o jejich oblíbenou značku, jim moc nesejde.

I taková zjištění odhalil průzkum Hospodografie, který zmapoval zvyky štamgastů napříč Českem. Některé trendy jsou ale všude stejné - třeba to, že mužům v hospodě stačí kamarádi, televize a sexy obsluha. Ženy jsou náročnější.

Největší česká lež „Jdu na jedno“ platí i na jižní Moravě. Jenže lidé tu piva při jedné návštěvě hospody vypijí nejméně ze všech krajů - asi 1,4 litru. Celorepublikový průměr je o dvě desetiny vyšší a například oproti západu Čech jde o rozdíl jednoho velkého piva.

„Kromě piva tu totiž táhne i víno, které také spolehlivě uhasí žízeň, ale za podstatně horších následků,“ odhaduje majitel minipivovaru Bzenec Radomil Paták. „Trend může souviset se silnou vinařskou i pálenkářskou tradicí na jižní Moravě,“ souhlasí manažerka značky Starobrno Zdeňka Mindlová z největšího pivovaru v kraji.

A čím se ještě odlišují místní štamgasti? Partu uvádějí jako jeden z nejdůležitějších faktorů, proč do oblíbené hospody vůbec zavítají. A ještě jedno „nej“ si jižní Morava připsala - pivo se tu pije nejpomaleji, v průměru 0,7 litru za hodinu.

Je správně, že lidé neprolévají hrdlem desítky jako průtokáč
Podle Jana Grmely, sládka brněnského pivovaru Lucky Bastard, tyto trendy dobře odrážejí hlavně pivní trh v Brně.

„Existuje zde mnoho podniků, kde se střídají různá piva na čepu. Zákazníci je obvykle ochutnávají po jedné sklenici a pak si dají něco jiného. Z toho důvodu není tak silná vazba na jednu značku. Současně bývají často dražší než běžná piva z velkých pivovarů, což může mít vliv na celkovou konzumaci i její rychlost,“ míní Grmela.

Že štamgasti rádi experimentují, nahrává minipivovarům. „Raději si vychutnají poctivou sklenici třeba i vícestupňového piva, než aby prolévali hrdlem deset desítek jako průtokáč. A tak je to správně,“ podotýká majitel břeclavského pivovaru Frankies Štěpán Přikryl.

Na vesnici si hosté klidně pohovoří s kýmkoliv
Že je pivař stále náročnější, tvrdí také Petr Hauskrecht, sládek stejnojmenného pivovaru.

„Pestrost nabídky malých, regionálních a řemeslných pivovarů je v Brně jedna z největších vůbec. Město se tak stává Mekkou pivařů, jež u nás nemá obdobu. Ať už je to počtem gastro provozoven zejména v centru, či pestrým sortimentem, ale i kvalitní péčí o pivo včetně čepování. Brněnské hospody se v posledních letech umisťují na předních místech v různých hodnoceních,“ připomíná.

Do hospody se typicky chodí na dvě až tři hodiny. Na vesnici spíše na kratší dobu a klidně i samostatně.

„Překvapivě o tom, jak často vyrážejí na pivo, nerozhodují peníze, ale spíše čas. S příchodem rodinných povinností je to méně, naopak v momentě, kdy děti odrostou, se do hospody opět vracíme,“ vysvětluje Jaroslav Cír z agentury Perfect Crowd, která pro společnost Budvar průzkum vypracovala.

A ukazují se také další zajímavosti. V městských hospodách vede pomyslná sociální dělicí hranice přímo mezi jednotlivými stoly, zato na vsi si 68 procent hostů klidně pohovoří i s kýmkoliv jiným. Lidé tu také častěji znají obsluhu a výčepního. „Vesnická hospoda je jako zasedačka, úřad práce a kavárna. Na vesnici totiž hraje i důležitou roli místa, kde lze sehnat práci,“ říká Cír.

Když přijde žena, končí zábava, říká majitel hospody
To vše dobře ví Zdeněk Mojžíšek, který si namísto hospody v centru Znojma zařídil vesnickou pivnici v Blížkovicích. „Všichni mi říkali: ‚Budou ti tam chodit tři chlapi, cucat jedno pivo a sotva si vyděláš na nájem.‘ Omyl, hostů mám dost, navíc jsou příjemnější, organizujeme turnaje ve fotbálku nebo šipkách a je plno,“ porovnává.

Z průzkumu plyne, že milovník piva má nejraději hospodu, která je maximálně půl kilometru od bydliště. A čím je blíže, tím častěji do ní chodí. Třetinu oblíbených podniků tvoří „běžné restaurace“ s poledním menu, další třetinu pivnice a výčepy. Na vesnici jsou oblíbené také hospody na sportovištích a sezonní stánky.

Co do nároků jsou muži skromnější. V hospodě chtějí kamarády, sport a koukat se na pěkné ženy. Naopak když jdou do hospody ony, zvažují 24 nejrůznějších důvodů. Více než muži dbají na čistotu - potrpí si na umyté sklo, uklizené toalety a celkově jsou náročnější na kvalitu hospody. Ocení i klimatizované a nekuřácké prostředí.

„Klasika. Vejde ženská, nemusí být žádná miss, přesto devět z deseti chlapů zastrčí pupek a bohužel končí i zábava. Proto jsem rád, že ke mně chodí jen chlapi a zvyšují ten počet vypitých piv,“ směje se Mojžíšek.

V Bruselu v pátek začal 5. ročník mezinárodní soutěže, ve které bude 75 porotců po tři dny ochutnávat více než 1200 piv z celého světa a nakonec rozhodne o nejlepších pivech za rok 2016. Mezi soutěžícími státy je i Česko. Podle webu pořadatelů jsou mezi členy odborné poroty dva Češi.

V každé z desítek soutěžních kategorií budou uděleny zlaté, stříbrné a bronzové medaile. "Máme zhruba 1250 piv ze 32 zemí z celého světa. Pro pivovar, který vyhraje medaili zde v Belgii, největší pivní zemi světa, je to velká čest," řekl jeden z pořadatelů Luc De Raedemaeker.

Akce se jmenuje po belgické metropoli Brussels Beer Challenge, ale koná se v Bruselu teprve podruhé. Poprvé to bylo při prvním ročníku v roce 2012, v dalších letech se mezinárodní pivní soutěž uskutečnila v Lutychu, Leuvenu a Antverpách.

Královský pivovar Krušovice, kde se vaří pivo bez přerušení více než čtyři stovky let, má nové pivní sklo. Vysoké štíhlé sklenice 0,3 a 0,5 l jsou univerzální, hodí se pro všechny druhy piv, a díky své lehkosti (245 a 348 gramů) i do jemných ženských rukou. Sklenice, kterou navrhl přední český designér a vynikající sklář Rony Plesl, se v restauracích začne objevovat během listopadu.

Vznik nové sklenice – od prvotních návrhů přes výrobu – trval zhruba rok a zadání nebylo vůbec jednoduché. Výzvy však má jeden z nejlepších českých výtvarníků rád. „Vždy je lepší, když vzniká celý soubor sklenic najednou. Takto nebylo lehké vyhovět jiným technologickým omezením. Sklenice se vyrábí jinak než džbánek a musel jsem tudíž vypustit některé tvarové složitosti, které neumožňuje foukané sklo oproti lisovanému. To úzce souvisí právě s trendy v pivním skle. Není to ani tolik o tvarech, jako spíše o technologiích. Před deseti lety bylo v módě těžké lisované sklo, dnes se přechází k lehčímu foukanému.“

Nová sklenice, která pro Krušovice vznikla po dvou letech, doplňuje velmi úspěšnou řadu skla inspirovanou osobností Rudolfa II. Uznávaný sklář Rony Plesl, milovník hodinek TAG Heuer Monaco, navázal na design velmi ceněného lisovaného půllitru (tzv. čtyřprsťáku) Maxima Velčovského, jehož inspiračním zdrojem byly historické portréty Rudolfa II. Právě díky přízni tohoto významného českého krále a císaře římského se krušovický pivovar proslavil.

Dlouhou a bohatou historii Královského pivovaru Krušovice oceňuje i Rony Plesl: „Mám rád značky s bohatou historií, velice mne inspirují staré dekory a aristokratické propriety. Kolem Krušovic je těchto věcí hodně. Vždy se důkladně zajímám o historii značky a profil zákazníka. Pokaždé hledám něco specifického, co by bylo do budoucna ikonické“. Na otázku, zdali je možné při výrobě pivního skla vymyslet ještě něco nového, odpověděl: „Cesta vede jedině přes emoce, pokud jdete jen po tvaru, který je tzv. krásný, je to málo. Originalita je v emocích.“

Krušovice už dva a půl roku oslovují sloganem „Buď jsi král, nebo ne“ hrdiny všedních dní, kteří mají příležitost vychutnat si královské pivo nejvyšší kvality všemi smysly. Pivo, které má jemnou aromatickou hořkost, hustou pěnu a výrazný říz.

Krušovické pivo se vyváží do více než 30 zemí, letos jejich počet vzrostl zhruba o deset. Ze skupiny Heineken ČR je to nejvíce exportovaná značka. Letošní investice do krušovického pivovaru dosáhly přibližně tří milionů eur (81 milionů korun), uvedla mluvčí Heinekenu ČR Jana Austová Pikardová.

Letos směřovaly v Krušovicích investice do odvětrání oxidu uhličitého z prostoru cylindro-konických tanků a stáčecích linek. "Modernizujeme řídicí systém ve výrobě a do konce roku dokončíme rekonstrukci čističky odpadních vod tak, abychom naplňovali velmi přísné limity stanovené v integrovaném povolení," uvedla Pikardová.

Podle Pikardové jde na export téměř 40 procent z celkové výroby, čtvrtinu z toho tvoří Krušovice Černé. Významným zahraničním trhem je Velká Británie, kam společnost dodává i tankové pivo. Nejsilnějšími zahraničními trhy jsou dále Rusko, Německo, Švédsko, Slovensko a nově i Maďarsko. "Krušovice ovšem míří i na mimoevropské trhy do USA a Asie, jako je například Vietnam," doplnila mluvčí.

Heineken ČR je tuzemskou trojkou na trhu s pivem. Patří do ní značky Heineken, Desperados, Krušovice, Zlatopramen, Starobrno, Březňák a nealkoholický Zlatopramen a Hostan. Loni mezi produkty přibyla značka Strongbow, jde o nejprodávanější značku cideru na světě.

Společnost loni prodala 2,3 milionu hektolitrů piva a ciderů, nejprodávanější bylo pivo Krušovice. Předloni to bylo 2,24 milionu hektolitrů piva. Výroba ciderů začala minulý rok.

Zámecký pivovar Frýdlant musel dva roky po obnovení výroby investovat zhruba 66 milionů korun do dalšího rozšíření. Kapacita varny ani ležáckých sklepů už nestačila poptávce, zákazníky museli odmítat. Pivovar začínal s kapacitou 1000 hektolitrů ročně, dnes jsou tu schopni díky nové technologii uvařit až 40.000 hektolitrů stejně jako v dobách, kdy frýdlantské panství patřilo rodu Clam-Gallasů. Letoší produkce bude ale kolem 5000 až 6000 hektolitrů.

Na původní malé technologii vařili ve Frýdlantu měsíčně 37 várek, na toto množství dnes podle Vávry stačí s novou technologií jen dva dny. Na rozšíření výroby ale nestačí je nová varna. "Museli jsme udělat celý nový pivovar, protože jsme se dostali na maximální kapacitu malého pivovaru už ve druhé polovině loňského roku," řekl majitel pivovaru Marek Vávra. Nová technologie přišla podle něj na 45 milionů korun, dalších 21 milionů stála stavební příprava a inženýrské sítě. V příštím roce je v plánu přestavba dalších částí areálu na velkou kuchyni a restauraci a také hotel se stovkou lůžek.

Historie pivovarnictví na Frýdlantsku sahá až do 14. století, zpočátku se pivo vařilo přímo v hradním areálu, kvůli zvyšování objemu vyrobeného piva se však později pivovar přestěhoval k řece Smědé do podhradí. Albrecht z Valdštejna pak v roce 1626 areál přestavěl a vybudoval kamenný barokní pivovar. Další přestavbou prošel v letech 1860 až 1926 a v této podobě se dochoval do dneška, byť se v něm výroba piva zastavila v roce 1949 po začlenění do národního podniku Severočeské pivovary. V areálu byl pak sklad zeleniny a později mlékárenský provoz zrání sýrů.

Ještě v meziválečném období vařili ve Frýdlantu až 40.000 hektolitrů piva ročně a zdejší pivovar patřil k nejvýznamnějším v zemi. Na tuto tradici chce navázat i současný majitel. Výrobu piva obnovil v roce 2014 a pivovar slouží i jako školicí středisko, kde se zájemci učí vařit pivo. "Byli jsme do konce minulého roku jedinou školou sládků v rámci rekvalifikací, proškolili jsme zatím asi stovku lidí. Díky našim studentům už vzniklo v Čechách šest minipivovarů," řekl Vávra.

Podle Českomoravského svazu minipivovarů přibývá v Česku minipivovarů s ročním výstavem do 10.000 hektolitrů raketovým tempem. Ročně jich vznikne kolem 50. Aktuálně jich je v zemi už přes 350 a Česko je tak zřejmě zemí s největším počtem minipivovarů v přepočtu na obyvatele. Unikátem je Praha s 31 funkčními minipivovary a dalšími ve výstavbě. "Ne všechny minipivovary ale vaří dobré pivo," podotkl nedávno předseda svazu Jan Šuráň. Pro letošní jedničku to však neplatí. Už popáté se minipivovarem roku stal Klášterní pivovar Strahov, vyhrál už v letech 2007, 2008, 2011 a 2012. Frýdlatský pivovar skončil třetí, za Radničním pivovarem Jihlava.

Krušovické pivo se vyváží do více než 30 zemí, letos jejich počet vzrostl zhruba o deset. Ze skupiny Heineken ČR je to nejvíce exportovaná značka. Letošní investice do krušovického pivovaru dosáhly přibližně tří milionů eur (81 milionů korun). Informovala o tom mluvčí Heinekenu ČR Jana Austová Pikardová.

Letos směřovaly v Krušovicích investice do odvětrání oxidu uhličitého z prostoru cylindro-konických tanků a stáčecích linek. "Modernizujeme řídicí systém ve výrobě a do konce roku dokončíme rekonstrukci čističky odpadních vod tak, abychom naplňovali velmi přísné limity stanovené v integrovaném povolení," uvedla Pikardová.

Podle Pikardové jde na export téměř 40 procent z celkové výroby, čtvrtinu z toho tvoří Krušovice Černé. Významným zahraničním trhem je Velká Británie, kam společnost dodává i tankové pivo. Nejsilnějšími zahraničními trhy jsou dále Rusko, Německo, Švédsko, Slovensko a nově i Maďarsko. "Krušovice ovšem míří i na mimoevropské trhy do USA a Asie, jako je například Vietnam," doplnila mluvčí.

Heineken ČR je tuzemskou trojkou na trhu s pivem. Patří do ní značky Heineken, Desperados, Krušovice, Zlatopramen, Starobrno, Březňák a nealkoholický Zlatopramen a Hostan. Loni mezi produkty přibyla značka Strongbow, jde o nejprodávanější značku cideru na světě.

Společnost loni prodala 2,3 milionu hektolitrů piva a ciderů, nejprodávanější bylo pivo Krušovice. Předloni to bylo 2,24 milionu hektolitrů piva. Výroba ciderů začala minulý rok.

Velké pivovary dojednaly pro hospody, které prodávají jejich pivo, výhodnější podmínky pro řešení elektronické evidence tržeb (EET). EET bude naostro spuštěná pro hotely a restaurace od 1. prosince, nyní běží v testovacím režimu.

"Pro hospody, které prodávají naše pivo, jsme vyjednali u dodavatelů zařízení pro elektronickou evidenci tržeb výhodnější podmínky. Velmi to uvítali, ušetřilo jim to čas a peníze," sdělila mluvčí největšího tuzemského pivovaru Plzeňského Prazdroje Jitka Němečková. Podle ní nyní vyjádřilo zájem asi tisíc hostinských. "Podle reakcí očekáváme, že se tento počet ještě zdvojnásobí. Pomáháme jim ale i poradenstvím v oblasti rozvoje jejich podnikání a proškolováním jejich zaměstnanců," dodala mluvčí.

Dvojka na trhu se spíše soustředí na poradenství. Ale i tak restauracím, které nabízejí Staropramen, doporučují dva dodavatele, které pivovar otestoval výběrovým řízením. "Pokud si náš zákazník jedno z nich zvolí, získá jej za zvýhodněnou cenu. Naší nabídky za poměrně krátkou dobu využily již stovky našich zákazníků a očekáváme, že v následujících týdnech toto číslo ještě výrazně poroste," vysvětlila za pivovar Denisa Mylbachrová. Lepší podmínky pro své zákazníky vyjednal i Heineken.

Například Pivovar Pardubice nebude restauracím plošně poskytovat systémy a správu elektronické evidence tržeb. Odběratelé si musejí technické vybavení pořídit sami. "Nabízíme ale podporu zavedení softwaru a celého zařízení naším IT technikem," řekl obchodní ředitel Martin Jeszik. Měšťanský pivovar v Poličce se v EET odběratelů nebude podle předsedy představenstva Karla Witze angažovat vůbec.

Po hotelech a restauracích se budou muset od března příštího roku zapojit do elektronické evidence tržeb i maloobchodní a velkoobchodní firmy. Stánkový prodej občerstvení bez zázemí pro hosty ve formě stolů a židlí, například na festivalech, se do evidence zapojí až od března 2018, stejně jako prodej na farmářských trzích nebo služby účetních, advokátů i lékařů. Od června 2018 se pak do systému zapojí například kadeřnice, vybraní řemeslníci, opraváři domácích spotřebičů nebo dokonce i astrologové.

Lidé se na ně často dívali skrz prsty a povídali, že jim jde jen o pití. Stolní společnosti, které se na přelomu 19. a 20. století sdružovaly kolem plzeňských hospod, se však věnovaly i sportu nebo dobročinnosti. Jejich členy byl úředníci, umělci i novináři.

Když v roce 1932 zemřel plzeňský nevidomý skladatel Stanislav Suda, noviny v nekrolozích rozebíraly jen jeho tvorbu a neradostný osud. Ovšem nikde nepadla ani zmínka, že každý den chodil s kamarády na pivo do restaurace, kde hrál na piano.

„To se nikde nepsalo. Byl totiž členem jedné z plzeňských stolních společností. Lidé se na ně ale často dívali spíše skrz prsty, a tak o nich nikde moc zmínek nebylo,“ říká Tomáš Bernhardt ze Západočeského muzea v Plzni, který je autorem výstavy v Pivovarském muzeu.

Ta mapuje historii svérázných společenství, která kdysi zaplňovala večer co večer plzeňské restaurace. Veřejnost však jejich členy považovala spíše za pijany, kteří nemají žádný jiný zájem, což potvrzuje i dochovaný proslov velmistra nejznámější plzeňské stolní společnosti Mha - Adolfa Kopeckého.

„Je tam odstavec, kde mluví o tom, že jim lidé předhazují, že jim jde jenom o pití. Podle něj ale jejich cíle byly vyšší,“ konstatuje Bernhardt.

Ve společnostech se sdružovali lidé nejrůznějších profesí. „Bylo tam hodně umělců, novinářů či úředníků. Většinou šlo o lidi aktivní, kteří se věnovali umění, sportu nebo dobročinnosti. Kromě posedávání v hospodách společně podnikali třeba dlouhé výlety nebo přispívali penězi na Ústřední matici školskou,“ podotýká Bernhardt.

Do spolků docházely i významné osobnosti, jako byli třeba pozdější herci Národního divadla v Praze Eduard Kohout nebo Václav Vydra starší, kteří v Plzni začínali.

„Občas se tu objevovali i spisovatelé Alois Jirásek, Karel Klostermann nebo Jaroslav Hašek. Členové Mhy často oslovili slavné lidi, kteří z nějakého důvodu pobývali v Plzni, a večer je vzali do některé z plzeňských hospod. To byl třeba případ slavného francouzského básníka Paula Claudela nebo slovenského kněze a politika Andreje Hlinky,“ konstatuje Bernhardt.

Vrchlický napsal pro spolek Mha písně pijácké
Se členy spolků se často setkával také Jaroslav Vrchlický. „Ten pro Mhu dokonce napsal cyklus třinácti písní pijáckých, který zhudebnil skladatel Pospíšil a ilustroval malíř Mikoláš Aleš,“ prozrazuje Tomáš Bernhardt.

Středem veškerého dění ale byla legrace a snaha vzdorovat konvencím života v tehdejším Rakousku. Uskupení mnohdy vyznávala parodické rituály. Členové si nechávali zhotovit speciální řády a vyznamenání, prapory nebo čepičky.

„Hodně propracovaný systém měla v tomto směru německá společnost Schlaraffia. Dochovalo se nám několik žertovných řádů s plzeňskými motivy. Měli také svůj zvláštní projev souhlasu, kterým byl výraz Lulu. Čeští Kosáci zase používali slovo Klap. Členové společnosti Šlechta pak na některá setkání chodili vymóděni jako diplomatický sbor,“ popisuje Bernhardt některá specifika hospodských sdružení.

Při svých setkáních používali také svérázná přízviska. Ta často parodovala šlechtická jména. A tak byl třeba inženýr Elektrických podniků města Plzně Vilém Rösch překřtěn na Rytíře Williamse z Mansfeldova. Bydlel totiž v tehdejší Mansfeldově ulici.

Budoucí soudce Jan Sieger, který pocházel z Třemošné, zase používal titul Grad-pair Jochanán de Tremonches.

Kolik společností v Plzni fungovalo, se přesně odhadnout nedá. Některé měly žertovné názvy jako Hacašprnda či Čamburini. „Ve městě Plzni tehdy bylo kolem tří set hospod. Dá se říci, že společností mohlo být tak přes stovku. Třeba U Zlaté hvězdy byly hned dvě, Pijaristé a Šlechta,“ doplňuje Bernhardt.
Zdálo by se, že společnosti byly pouze výsadou mužů. Opak je ale pravdou. Patřily do nich i ženy.

„Často se jednalo o partnerky. Samozřejmě, že převládali muži, ale ženy nebyly v tomto směru nijak omezovány. Zvláštní případ byla Marie Pavelková, hospodská ze Zlaté hvězdy. Místní štamgasti ji měli rádi a říkali jí Matka Šlechty,“ informuje.

Sláva těchto sdružení začala upadat za první republiky a jejich úplný soumrak nastal v době okupace, kdy byla spolková činnost nacisty potlačována.