Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Právovárečné měšťanstvo v Plzni prohrálo soud s Prazdrojem o 25 miliard korun

Publikováno:před 21 dnyZdroj:Echo24.czPrazdroj

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se soudí s Plzeňským Prazdrojem o pozemky v Plzni a v Praze a dále o ochranné známky, prohrálo jeden ze tří soudních sporů, který vede. Pražský městský soud jim podle deníku E15 minulý týden v pondělí neuznal nárok na ochranné známky Prazdroje. ČTK potvrdil informaci předseda měšťanstva Karel Svoboda, který řekl, že šlo o sedm známek včetně značek Pilsner Urquell, Prazdroj a Pilsner Bier. Spolek se odvolá, pokud neuspěje u českých soudů, obrátí se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Měšťanstvo, které v roce 1842 vybudovalo bývalý Měšťanský pivovar, dnes součást Prazdroje, vede spory o známky a o významnou část nemovitostí, které pivovar užívá. Hodnota nárokovaného majetku se pohybuje kolem jedné miliardy eur (asi 25,6 miliardy korun). Prazdroj s nároky dlouhodobě nesouhlasí. Tvrdí, že byly v minulosti uspokojeny, a aktivitu považuje za spekulativní. Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni.

Je libo mlíko, hladinku nebo šnyt?

Publikováno:před 21 dnyZdroj:Deník.cz

Znalci jistě vědí, že řeč je o pivu. Právě na tyto způsoby vám je načepují v Lokále. A dokonce na několika místech v Praze. Příjemnou vesnickou atmosférou vyniká ten v Kunraticích, který se jmenuje U Zavadilů.

První Lokál byl jako pobočka sítě Ambiente otevřen v Dlouhé ulici v roce 2009. Cílem této restaurace bylo ukázat tradiční českou hospodskou kulturu v trochu lepším světle. Soustředili se na kvalitu piva, k němuž vám nabídnou oblíbené hospodské speciality, ovšem v mnohem lepší kvalitě. Nejinak je tomu i v kunratickém Lokále U Zavadilů.

Jako ve venkovské hospodě
Lokál U Zavadilů byl jako třetí Lokál v pořadí otevřen v Kunraticích v roce 2013. Najdete jej nedaleko kruhového objezdu neboli náměstí Prezidenta Masaryka v Kunraticích. I Lokál U Zavadilů si udržuje image pravé české pivnice ze starých časů, stejně jako ostatní Lokály.

V dřevěném obložení jsou vyryté nápisy „jako do štamgastů“, válečková výmalba připomíná venkovský hostinec ze starých časů a k posezení slouží židle „tonetky“, které prý podle architekta Václava Červenky, jenž navrhl podobu Lokálů, přežijí každou hospodskou rvačku. Lokál U Zavadilů ostatně není žádnou novou restaurací, navazuje na tradici hostince, který byl v domě již od počátku 20. století. Založil jej jistý pan Zavadil a jeho vnučka dodnes do restaurace chodí na oběd.

Poctivé a domácí
Restaurace Lokál je určena milovníkům české kuchyně. Pokud si potrpíte na neobvyklá a nóbl jídla a různé delikatesy, Lokál pro vás ideální nebude. Jestliže ale hledáte kuchyni jako od babičky, jste na správném místě. Přestože Lokál nabízí typické hospodské speciality, vaří je opravdu poctivě, podomácku a z kvalitních čerstvých surovin od lokálních dodavatelů. Nenajdete tu žádná dochucovadla ani polotovary, které v mnoha hospodách používají, aby ušetřili čas i peníze.

Knedlíky i nudle do polévky jsou domácí, a vše se připravuje na másle nebo na sádle. Předností Lokálu také je, že svou nabídku obměňuje. Každý den tu tedy můžete ochutnat něco jiného. Jídlo ovšem nikdy nedojde. Jestliže se něco vyprodá, kuchař uvaří jinou „hotovku“. A když vám něco opravdu zachutná, můžete si klidně zdarma přidat knedlíček nebo omáčku. O hladu nebudou ani hosté, kteří dorazí před „zavíračkou“. Stále jsou připraveny malé dobroty k pivu, které si můžete objednat kdykoliv.

K dobrému jídlu samozřejmě patří i dobré pivo. V Lokále nabízejí to nejlepší, a sice ležák Pilsner Urquell. Pivo se čepuje z tanku, a trubky jsou co nejkratší, aby bylo pivo čerstvé. O kvalitu čepovaného piva dbá v Lokálech mistr světa v čepování piva Lukáš Svoboda, od něhož se můžete naučit čepovat pivo na jeho kurzu v Lokále U Bílé kuželky. A pokud byste se stali U Zavadilů štamgastem, můžete si vysloužit stálé místo u stolu a dokonce i vlastní půllitr, do něhož vám výčepní „natočí“ pivo.

Nejlepší smažák v Praze?
Vyhlášeným jídlem všech Lokálů je jejich smažený sýr. Jde o eidam vyzrálý šest týdnů, smažený na přepuštěném másle. Podávají ho s vlastní tatarskou omáčkou, je krásně dozlatova osmažený, a můžete si k němu objednat vařené nebo šťouchané brambory.

O „smažáku“ v Lokále se plným právem říká, že je nejlepší v Praze, i další jídla ovšem stojí za to. Mezi poledními specialitami najdete třeba gulášek, hovězí maso s koprovou či rajskou omáčkou, řízek, bramborové knedlíky plněné uzeným masem nebo pečené kuřecí stehno. Jídla jsou podávaná rovnou s přílohou a často je k hlavním jídlům i kompot.

Výborné bylo ale i vepřové maso dušené v mrkvi, které mi připomnělo dětství, nebo plněný paprikový lusk jako od babičky. Jako milovník dršťkové jsem tuto polévku nemohla vynechat a byla vynikající.

Z klasické hospodské nabídky nesmí chybět nakládaný hermelín, tlačenka s cibulí, pivní sýr nebo úžasný talián s křenem a hořčicí. Máte-li chuť na něco zdravějšího, dejte si k jídlu klasický okurkový salát nebo rajčatový s cibulkou. Milovníci sladkého pak nesmí vynechat „hvězdu Ambiente“ větrník nebo rakvičku s poctivou domácí šlehačkou.

TIP: Dostanete-li se do Kunratic 25. 11., stavte se U Zavadilů na tradiční české zabijačce. Typické zabijačkové speciality, jako jsou jitrnice, jelítka, zabijačková polévka nebo ovar se tu budou připravovat přímo před zraky hostů.

Zámek v Děčíně chystá výstavu pivních lahví

Publikováno:před 22 dnyZdroj:Kultura21.cz

Pivní národ, jakým Česká republika beze sporu je, má i bohatou historii předmětů, které se k pití piva, jeho výrobě, ale i skladování váží. Dnes již tradiční pivní láhev má za sebou historii nejenom bohatou, ale i velice bouřlivou. Čechy byly v uvedení lahví na trh oproti sousedním zemím pozadu, sládkové i majitelé výčepů je dlouho odmítali. Obávali se totiž o svůj byznys.

V poslední třetině 19. století však došlo i v českých zemích k masovému rozšíření lahví. V posledních letech se pivní lahve staly předmětem čilého sběratelského zájmu. Zatím ovšem chybí kvalitní a zejména systematické informace o jejich historii, typologii, označení či druzích uzávěrů. Tento nedostatek by měla alespoň částečně napravit připravovaná výstava pivních lahví na děčínském zámku. Návštěvníci si na ní budou moci prohlédnout základní typy lahví, dozví se, jak se lišily lahve na porter od těch na ležák, či další druhy piva. Velká pozornost bude věnována také způsobu, jakým se lahve vyráběly ve velkých průmyslových sklárnách až do nástupu Owensova stroje. Poslední místnost expozice bude věnována fenoménu stáčíren. Vystaveno bude kompletní vybavení stáčecí dílny. Výstava pivních lahví na děčínském zámku bude zahájena 16. listopadu a potrvá do 31. března 2018.

„Kdokoliv měl někdy v ruce starou pivní láhev ví, že v minulosti bývaly mnohem pestřejší než dnešní unifikované výrobky,“ uvádí Ing. Iveta Krupičková, ředitelka zámku Děčín. „Počátkem 20. století kolovaly pivní lahve v nespočetných variantách. Ty se od sebe navzájem lišily v mnoha směrech – samozřejmě podle výrobců, kterých bylo před 1. světovou válkou mnohem více než dnes, dále podle druhu piva, které se do nich stáčelo, také podle označení či způsobu uzávěru. Řada lahví nesla například působivé reliéfní označení výrobce, například ve formě šlechtických erbů. Pivní láhev ovšem není zajímavá jen sama o sobě, vypráví celou řadu příběhů. Je dokladem někdejší rozmanitosti regionálních pivovarů, do její historie se promítají také hospodářské dějiny. Průmyslový rozvoj a nové technologie ovlivnily jak samotné vaření piva, tak i výrobu lahví či jejich uzavírání,“ dodává Iveta Krupičková.

V Čechách mělo zavedení pivních lahví velké zpoždění například za Anglií, neboť zdejší pivo mnohem více pěnilo a lahve se proto trhaly. Běžným postupem, jak zpomalit proces tvorby CO₂ v lahvích bylo zakopat je do hlíny či písku. Zavedení také všemožně bránili majitelé výčepů, neboť se obávali o svůj byznys. Přesto v poslední třetině 19. století došlo i v českých zemích k masovému rozšíření lahví. Samotné pivovary ovšem přistupovaly k prodeji svých produktů do lahví jen neochotně. Zejména v průmyslových oblastech, kde bylo běžné pít pivo během pracovní doby, proto vznikla živnost stáčečů, kteří zajišťovali stáčení piva ze sudů do lahví a většinou i jejich distribuci přímo k zákazníkovi. Vzhledem k vysoké konkurenci nebylo možné vybírat zálohy, a proto stáčeči sháněli prázdné lahve doslova kde se dalo, jen aby nemuseli kupovat nové. Na několika místech dokonce vznikly i směnárny lahví, aby se zajistilo, že piva jednoho pivovaru nebudou prodávána v lahvích jiného výrobce. Od konce 19. století se ruční práce postupně nahrazovala poloautomaty. Zlom nastal s vynálezem Owensova automatu, na jehož pořízení si evropské sklárny musely založit kartel a rozdělit výrobní kvóty. V Čechách se Owensovy stroje rozjely těsně před první světovou válkou a český sklářský kartel řízený Českou bankou Union měl rozhodující podíl na výrobě pivních lahví až do druhé světové války. Kartel účelovým snižováním cen úspěšně likvidoval sklárny, které stály mimo něj (Duchcov, Radnice u Plzně). Pivní lahve pro výstavu půjčují děčínskému zámku čtyři sběratelé, část exponátů je vypůjčena také z Muzea města Ústí nad Labem. Výstava vzniká v rámci přeshraničního projektu Šlechtické poklady – sběratelské radosti v Sasku a v Čechách, který byl finančně podpořen Evropskou unií z Programu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014 – 2020.

Zámek Děčín a jeho současná podoba je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628– 1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898– 1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu. Rod Thunů, původní majitelé zámku, udržoval kontakty s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderyk Chopin. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové.

České ležáky jsou čím dál lepší, ukázal test. Výroba se však prodraží

Publikováno:před 22 dnyZdroj:iDNES.czAutor:Hana Večerková

MF DNES otestovala dvanáct světlých čepovaných ležáků z velkých a středních průmyslových pivovarů. Výsledek překvapil - dvě třetiny vzorků předběhly nejznámější českou značku Pilsner Urquell. Nesvědčí to však o­ nízké kvalitě plzeňského, ale o vysoké úrovni českých piv.

Průměrná úroveň piv se za posledních dvacet let neuvěřitelně zvýšila, říká nezávislý pivovarský expert a dlouholetý ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý, který působí v pivovarnictví čtyřicet let.

A test, který uspořádala redakce MF DNES ve spolupráci s brněnskou firmou Termotechnika Bohemia, jeho slova potvrdil. Dvanáct světlých čepovaných ležáků hodnotilo dvacet odborníků a padesát laiků. Nepropadl jediný, všechny naopak prokázaly dobrou úroveň.

Vyrovnaná kvalita
„Vzorky byly velice vyrovnané a kvalita na vysoké úrovni. U několika se objevily menší vady, ale byly to spíš drobnosti,“ řekl po degustaci jeden z hodnotitelů, Lukáš Linha z pivovaru Bernard.

Odborníci sice nerozdávali jedničky a dvakrát se objevila i pětka, ale celkově si kvalitu testovaných piv spíš pochvalovali. Laikům, kterým jsme piva předložili v druhé části testu, chutnala ještě víc.

Známky tedy nevypadají na první pohled nijak oslnivě, to ale neznamená, že by piva byla špatná. Spíš to svědčí o kritickém pohledu odborníků, slovně se k pivům vyjadřovali mnohem příznivěji. Podstatné je, že mezi vzorky nejsou velké rozdíly.

Že byla úroveň testovaných ležáků vyrovnaná, dokládá i fakt, že tak vyhlášené pivo jako Pilsner Urquell neskončilo mezi prvními, ba naopak bodově se zařadilo až ke konci výsledkového žebříčku.

Jedenáctka, nebo dvanáctka?
Dobrou zprávu přinesly i laboratorní rozbory, které zpracoval Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Praze. Všechna piva odpovídala obsahem alkoholu tomu, co uvádějí výrobci (skutečná hodnota se může lišit o půl procenta od deklarované).

Stejně tak i obsahem extraktu původní mladiny (EPM) odpovídala všechna piva označení „ležák“. Ten může mít podle vyhlášky od 11 do 12 procent. Většina odpovídala jedenáctce, tři dvanáctce. Na chuti se to ale nijak neprojevilo a podle odborníků ani nemohlo, rozdíl v procentech EPM je velmi malý.

Už Cimrman to věděl...
„Je to nápoj zvláštní chuti, loknouti mě znovu nutí,“ rýmoval Jára Cimrman. Věděl, že český ležák plzeňského typu má jeden mimořádný rys, který jiné pivo nemá – vysokou pitelnost. Není to žádné prázdné slovo, v pivovarnické terminologii se tak označuje jedna důležitá vlastnost, která způsobuje, že máte po prvním napití chuť na další, i když už nemáte žízeň.

„Český ležák je pivo, které dlouho leží, je tedy uleželé, takže má vyrovnanou hořkost a plnost. Ta je vyšší než u zahraničních piv, která bývají prokvašenější,“ vysvětluje prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. „A právě tahle kombinace zajišťuje vysokou pitelnost.“ Tu ovlivňují použité suroviny i způsob výroby. Obojí je velmi nákladné.

Dlouhé a drahé vaření
U českého ležáku by se měl používat český nebo moravský slad a český chmel, který patří k nejdražším na světě. Cena chmele přispívá k tomu, že český spodně kvašený ležák patří k nejnákladnějším pivům vůbec. Ještě více než chmel pivo prodražuje způsob vaření a dozrávání. Ve srovnání se svrchně kvašenými pivy, jako jsou dnes populární portery, aly nebo stouty, je proces delší a dražší.

„U ležáku trvá hlavní kvašení týden a dokvášení od tří týdnů do tří měsíců. Navíc se odehrává při nízké teplotě, maximálně 14 stupňů Celsia. Zatímco slavný irský svrchně kvašený guiness kvasí při teplotě 29 stupňů, takže proces kvašení je kratší. Hlavní kvašení zabere tři dny a dokvášení maximálně 10 až 14 dní,“ vysvětluje Jan Veselý. „Na té samé kapacitě tedy vyrobíte dvakrát víc piva, takže nutně musí být levnější.“

Jemná hořkost
Jak by měl český ležák chutnat? „Měl by mít střední až silný říz – to je ten příjemný štiplavý pocit na jazyku, střední až silnou plnost, tedy pocit hutnosti, a alespoň střední jemnou, ne moc drsnou hořkost,“ vypočítává hlavní rysy Pavel Čejka z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. „Neměly by v něm být cizí vůně a chutě, které tam nepatří. Přípustná je pouze slabá ovocná, slabá kvasničná nebo karamelová chuť.“

„Český ležák je jeden z nejtěžších žánrů mezi těmi zhruba dvěma sty pivními styly na světě. My ho bereme jako samozřejmost, ale teprve když se vrátíte domů ze světa, kde jste ochutnali spoustu zajímavých piv, pochopíte, jak je to krásné pivo,“ říká šéfredaktor časopis Pivo, Bier & Ale Pavel Borowiecz.

Novinka z Olivova pivovaru. Virgil - ležák za studena chmelený

Publikováno:před 22 dnyZdroj:Olivův pivovarAutor:Miroslav OlivaOlivův

Virgil je klasickým, dekokčním způsobem vařená, spodně kvašená dvanáctka o obsahu alkoholu 4,8%, většinu použitého sladu tvoří slad plzeňský a na dobarvení je použit slad karamelový. K uvaření bylo použito tří odrůd českého chmele a na následné studené chmelení neboli ,,dry hopping,, odrůda amerického chmele Amarillo. Své jméno získal Virgil po farmě Virgil Gamache v Yakima valley ve státě Washington na, které byla odrůda Amarillo vyšlechtěna.

Má plnou chuť, střední říz a díky studenému chmelení odrůdou Amarillo získal Virgil lehké ovocné aroma a jemně citrusovou chuť

Prazdroj vyhrál spor o ochranné známky

Publikováno:před 22 dnyZdroj:E15.czAutor:Barbora PánkováPrazdroj

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se už léta soudí s Plzeňským Prazdrojem o ochranné známky, má za sebou další prohru.

Právovárečníci si kromě jiného nárokují i ochranné známky Plzeňského Prazdroje jako Pilsner Urquell, Prazdroj a Urquell. U Městského soudu v Praze však neuspěli. Verdikt z minulého pondělí potvrdila deníku E15 mluvčí soudu Markéta Puci. „Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem uvedených národních ochranných známek, byla zamítnuta,” uvedla mluvčí Puci s tím, že rozsudek je zatím nepravomocný. Poražená strana se ale vzdát nehodlá. „Budeme se odvolávat. Ani jsme nepředpokládali, že by nižší soudy rozhodly jinak,” řekl pro E15 předseda správní rady Právovárečného měšťanstva v Plzni Karel Svoboda. Na to mají 15denní lhůtu od písemného doručení rozsudku.

Za svým si chce dál stát i Plzeňský Prazdroj. "Rozhodnutí soudu ve sporu o určení vlastnictví k ochranným známkám nás potěšilo,"podotkla pro E15 mluvčí podniku Jitka Němečková. "Nicméně vzhledem k tomu, že nejde o jediný soudní spor iniciovaný ze strany Právovárečného měšťanstva v Plzni, i nadále budeme důsledně hájit svá práva." Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni, mezi nimiž jsou i město a univerzita. Podnikalo pod firmou Měšťanský pivovar v Plzni, která mezi válkami vlastnila většinu akcií Plzeňského Prazdroje.

Tento pivovar byl znárodněn v roce 1945. Právovárečníci jsou přesvědčení, že proces nebyl dokončený a po roce 1989 navíc nenastalo žádné majetkové vyrovnání. „V archivu Úřadu pro průmyslové vlastnictví neexistuje jeden relevantní doklad, podle kterého by přešly známky na Plzeňské pivovary, národní podnik v Plzni, což je předchůdce dnešního Plzeňského Prazdroje,” vysvětlil Svoboda. Kromě ochranných známek se právovárečníci domáhají také budov a pozemků v areálu plzeňského pivovaru. S tím Plzeňský Prazdroj nesouhlasí. "Máme zato, že všechny nároky byly v minulosti uspokojeny a charakter této aktivity je pouze spekulativní," dodala jeho mluvčí Němečková. Snahy měšťanstva byly dosud odmítány pro jeho údajnou neexistenci. V roce 2013 ale Nejvyšší soud rozhodl, že je kontinuálně existujícím subjektem práva. Krajský soud pak zapsal Měšťanstvo do obchodního rejstříku s datem vzniku 25. února 1842. Umožnil mu tak hájit své nároky a práva soudní cestou.



Czech Craft Beers otevřela v Brně-Medlánkách nový minipivovar

Publikováno:před 22 dnyZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTKMoravia

Společnost Czech Craft Beers, a.s. otevřela v Brně-Medlánkách nový minipivovar. Náklady na nákup technologie a adaptaci areálu se pohybují v milionech korun. Firma bude v Medlánkách vyrábět spodně kvašená piva pod značkou Moravia, která se v Brně vařila naposledy v první polovině 20. století. Majitelé Czech Craft Beers chtějí v podobných projektech pokračovat a stavět další pivovary. Zástupci společnosti to dnes řekli novinářům.

Medlánecký minipivovar bude jedním z nejmodernějších v České republice. Podle sládka Jana Grmely bude většinu procesů výroby možné řídit počítačem. Skupina Czech Craft Beers v Brně provozuje i minipivovar Lucky Bastard, který dělá svrchně kvašená piva. Nový minipivovar má v současné době kapacitu 6000 hektolitrů ročně s předpokládaným navýšením na 9000 hektolitrů v polovině příštího roku. Tím se medlánecký pivovar stane jedním z největších minipivovarů v regionu, přiblíží se tak hranici průmyslového pivovaru.

Na jihu Moravy je nyní kolem 50 minipivovarů a další vznikají. Nová skupina se přesto konkurence nebojí. "Pokud se podíváme na trh českého řemeslného piva, vidíme zde velký podíl restauračních pivovarů, které své pivo ven nabízejí jen minimálně a vaří zejména pro svoji pivnici. To je případ i samotného Brna, kde sice v současnosti funguje pivovarů hned několik, nicméně jen dva jsou zaměřeny čistě na výrobu piva na prodej mimo svůj podnik," uvedl k situaci na trhu obchodní ředitel Czech Craft Beers Petr Měcháček. Podle něj je stále na českém trhu velký prostor pro přesun konzumentů od velkých značek k menším pivovarům. Počet minipivovarů v tuzemsku každoročně roste. Jejich oborový svaz odhaduje, že už jich je více než 350. Na samotné jižní Moravě se vaří pivo ve zhruba 50 minipivovarech, z toho asi pětina z nich je na území Brna, tři například v Tišnově.

Minipivovary v Česku také zanikají, podle odborníků jde přibližně o jeden na 30 nově vzniklých, některé se také přesouvají dalšími investicemi do kategorie průmyslových pivovarů nad hranici 10.000 hektolitrů výstavu ročně. Skupina Czech Craft Beers do budoucna plánuje otevřít další minipivovar v blízkém okolí Brna a ještě jeden větší, než je ten medlánecký. "Konkrétnější, vzhledem k probíhajícím jednáním, prozatím být nemůžeme. Finančně se pohybujeme v řádu vyšších desítek milionů korun, které bychom rádi investovali do rozvoje pivovarnictví v Jihomoravském kraji," doplnil jeden z investorů pivovarského projektu Martin Šibal.

V Kamenici n. L. zahájil provoz pivovar obnovený po 70 letech

Publikováno:před 24 dnyZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTKKamenice nad Lipou

V Kamenici nad Lipou dnes slavnostně zahájil provoz pivovar obnovený po přestávce trvající 70 let. Nové výrobní technologie jsou umístěné v opravené budově někdejšího panského pivovaru poblíž zámku. Ve velké varně je možné za rok uvařit 10.000 hektolitrů piva. Obohacovat nabídku o pivní experimenty umožňuje sousední malý pivovar vytvořený z bývalé pivovarské lednice.

Pivovar v Kamenici nad Lipou skončil v roce 1947, budova naposled sloužila jako sklady. Společnost Pivovar Kamenice, která koupila chátrající areál loni, mu vrátila podobu po poslední přestavbě provedené Jakobem Rudolfem Geymüllerem v roce 1861. Původní klenuté stropy má varna, mohutný ležácký sklep i pivnice. "Omluvte ještě některé kosmetické vady na kráse pláště, ale vevnitř je pivovar plně funkční," řekl dnešním návštěvníkům jednatel společnosti Milan Houška, který je hlavním aktérem záchrany pivovaru. Investoval do něj peníze ze svého předchozího podnikání ve strojírenství.

Nové Kamenické pivo zachutnalo i vnuku někdejšího majitele pivovaru Rudolfu Geymüllerovi. "Musím říci, že tady vznikl opravdu klenot," řekl k obnově areálu v úvodu slavnosti. Přes nevlídné počasí s deštěm se jí zúčastnily stovky lidí. Za významnou událost považuje obnovení pivovaru také kamenický starosta Ivan Pfaur. "Naposledy tady byly sklady a bylo to žalostné, už to nefungovalo," řekl ČTK. Krátce před polednem novou varnu požehnal kněz Václav Šika.

Pivovar Kamenice se roční výrobní kapacitou zařadí mezi větší pivovary, jichž je na Vysočině zatím pět. Nové pivovary se v posledních letech v Česku rodí takřka nepřetržitě a je jich už více než 400. Například stránky Pividky.cz nyní registrují 408 pivovarů, z toho 43 průmyslových a 365 minipivovarů. Za hranici mezi minipivovary a velkými pivovary se obecně považuje výstav 10.000 hektolitrů piva ročně. Minipivovary také platí nejnižší spotřební daň, různě sníženou sazbu však mají i pivovary až do ročního výstavu 200.000 hektolitrů, které jsou označovány za malé nezávislé pivovary.

Jako nové pivovary vznikají takřka výhradně minipivovary. Po roce 1989 bylo založeno i několik větších pivovarů - v Chotěboři, v Břeclavi, v Koutě na Šumavě a letos obnovený v Kutné Hoře. Z kategorie minipivovarů "vyrostly" například pivovary v Úněticích u Prahy a v Kácově na Benešovsku.

Domácí pivo je stále oblíbenější. Uvařit si ho, není nic složitého

Publikováno:před 24 dnyZdroj:inStory.czAutor:Marie Popelková

Přibývá lidí, kteří si doma vaří vlastní pivo. I díky tomuto koníčku tak na českém trhu existují desítky rozmanitých pivních chutí. Pivních druhů je mnoho a jsou chuťově velice rozmanité. Zajímavé také je jejich párování s jídlem.

Pestrý svět plný chuti a vůní stojí za vzrůstající zálibou domácího vaření piva. Instrumenty potřebné k vaření piva se dají sehnat během několika dní za pár tisíc korun. Vstupní investice tedy není nijak vysoká. Skvělé pivo si může vyrobit prakticky každý. Jakmile už to ale berete s vařením piva vážně, tak je dobré počítat s investicí přibližně deset tisíc korun. S takovým vybavením se dá jednou až dvakrát týdně uvařit kolem 20ti litrů piva.

Náčiní
Pivo vznikne tak, že ze sladu vyluhované cukry se povaří s chmelem, kvasnice z těchto cukrů vytvoří alkohol a vykvašený nápoj pak ještě několik týdnů zraje. Tedy žádná velká věda. Potřebujete k tomu hrnec o objemu cca 15 litrů (při použití menšího hrnce lze mladinu vařit i nadvakrát), nádobu na kvašení o objemu cca 15 litrů (kbelík), vařečku, gumovou hadičku, pet lahve. Jakmile již máte potřebné náčiní, můžete vařit.

Příprava mladiny (sladina s chmelem)
Tekutý sladový výtažek přelejte do hrnce a přidejte 9 – 11 litrů pitné vody. Za stálého míchání přiveďte k mírnému varu, přidejte chmel a vařte 90 minut a stále míchejte. Tzv. mladinu nechte vychladnout a následně ji opatrně slijte do kvasné nádoby tak, aby kal zůstal na dně hrnce. Nejlépe je použít gumovou hadičku. Usazený kal se nesmí dostat do kvasné nádoby.

Proces kvašení
Obsah sáčku s pivovarskými kvasnicemi rozmíchejte ve 2 dcl vychlazené mladiny. Teplota mladiny by měla být do 20 °C. Takto rozmíchané kvasnice přelejte do mladiny v kvasné nádobě a velmi dobře rozmíchejte. Kvasnou nádobu přikryjte prodyšnou tkaninou, aby mladina mohla dýchat. Následně začne silné kvašení, při kterém se vytváří hustá pěna. Třetí den kvašení pěnu seberte čistou vařečkou. Obsah nemíchejte!
Asi potýdnu kvašení (teplota by po celou dobu měla být stálá a nejlépe v rozmezí 15 až 20 °C) se již nová pěna nevytváří, mladé pivo nechutná sladce a začíná se vyčeřovat. Po ukončení hlavního kvašení seberte zbylou pěnu čistou vařečkou.

Zrání
Mladé pivo stáhněte z kvasné nádoby do dokvašovacích lahví - nejlépe stažením hadičkou – tak, aby se do lahví nedostala vrstva usazených kvasnic z kvasné nádoby. Nad hladinou v lahvi ponechejte minimálně 5 cm volného prostoru, protože při zrání se vytváří oxid uhličitý. Do každé lahve přidejte kávovou lžičku krystalového cukru. Lahve dobře uzavřete a protřepáním cukr rozpusťte. Dokvašování v lahvích má probíhat při maximální teplotě 20 °C. Zhruba po dvou týdnech se pivo vyčeří. Kvasinky se usadí na dně a v lahvích vznikne tlak oxidu uhličitého. Proto musíte použít lahve s těsnými šroubovými uzávěry, aby se pivo mohlo oxidem uhličitým dobře nasytit. Před konzumací ochlaďte láhev v chladničce a před naléváním opatrným pootočením šroubového uzávěru snižte tlak v lahvi, aby pivo nevypěnilo. Jak si uvařit své vlastní pivo jsme psali také zde.

Legislativa
Zákonem povolená hranice pro domovarníky je dvě stě litrů ročně na jednoho dospělého. Doma uvařené pivo se nesmí prodávat, ale může se rozdávat. Hygiena to nějak nehlídá, ale nejsou známy žádné dramatické případy, kdy by se někdo přiotrávil z domácího piva, nebo měl závažné potíže po jeho konzumaci. Větší dávky nefiltrovaného piva ale mohou pijákům řádně pročistit střeva. Domácí pivo je totiž nefiltrované a nepasterizované, tedy je živé a obsahuje spoustu vitamínu B.

Pivní institut
V roce 2014 byl založen Český pivní institut, který se zaměřuje na vzdělávání profesionálů v gastru. Podobné organizace jsou ve světě běžné. Institut pořádá kurzy, na kterých se odborná i laická veřejnost může naučit více o pivu. Student získá po absolvování kurzu a složení zkoušky potvrzení na úrovni rekvalifikace. V praxi to znamená, že se bude orientovat v pivních druzích, identifikovat vady piva, umět párovat pivo s jídlem, znát pivní styly a druhy atd…

Ředitelem Královského pivovaru Krušovice je Michal Rouč

Publikováno:před 25 dnyZdroj:ZaPKrušovice

Michal Rouč, dosavadní ředitel a vrchní sládek pivovaru ve Velkém Březně, uspěl ve výběrovém řízení a stal se ředitelem Královského pivovaru Krušovice. Jeho předchůdcem ve funkci byl Igor Mandryš, který se vrátil na rodné Slovensko a rozhodl se pracovat mimo pivovarnictví.

„Krušovice jsou velký krásný pivovar, který vaří výborné pivo. Těším se na celý tým a na nové výzvy, které mě čekají. Nejdůležitější na začátku pro mě bude celý pivovar pořádně poznat a nastavit ten správný směr, kterým se bude vývoj pivovaru dále ubírat,“ uvedl Michal Rouč.

Michal Rouč v pivovarnictví pracuje celý svůj profesní život. Už v době vysokoškolských studií zpracovával diplomovou práci, týkající se značky Zlatopramen. Po ukončení vysoké školy v roce 2008 pak nastoupil jako specialista výroby do Drinks Union. Od roku 2009 působil jako sládek pivovarů Krásné a Velké Březno a postupně převzal zodpovědnost za kvalitu a technologie v obou pivovarech.

V roce 2014 se stal ředitelem a vrchním sládkem pivovaru Velké Březno, kde se úspěšně podílel na optimalizaci výroby a s tím souvisejícím navýšením kapacity pivovaru. V posledních letech stál v pivovaru Velké Březno u většiny investičních projektů. Tím posledním a současně jedním z nejvýznamnějších je stavba distribučního centra přímo v areálu pivovaru, které se otevřelo v tomto období.

Královský pivovar Krušovice patří společnosti Heineken Česká republika, která kromě Krušovic v České republice vlastní pivovary Velké Březno v severních Čechách a Starobrno na jižní Moravě. Do té doby, než bude známý nový ředitel velkobřezeňského pivovaru, jej dočasně povede výrobní ředitel Heinekenu Milan

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.21.11.2017 11:125.760/5.760