Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Test výčepních piv: laikům chutnala piva, která experti odsoudili

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Hana Večerková

Dvanáct druhů výčepních piv ze sudů testovaly dvě poroty: odborná a laická. U laiků zvítězil Primátor, u expertů piva velkých značek. Běžní konzumenti celkově ocenili piva víc než profesionálové.

Piva jsme testovali mnohokrát, ale vždy jen lahvová. Tentokrát jsme se rozhodli pro pivo ze sudů. Vůbec první test tohoto druhu v ­Česku přinesl hned dvě překvapení: trochu podceňovaná výčepní piva neboli desítky nejsou vůbec špatná. A laici si je chválí víc než odborníci.

Test 12 druhů výčepních piv zorganizovala redakce MF DNES ve spolupráci s brněnskou firmou Thermotechnika Bohemia. Ta zapůjčila výčepní zařízení.

Kdybychom se spokojili jen s hodnocením odborníků, nedopadlo by to pro výčepní piva tak dobře. Slovně se sice o vzorcích vyjadřovali vesměs pozitivně, ale známky jim dávali poměrně přísné - na vysvědčení by od nich dostala čistou trojku.

My jsme ale piva dali ochutnat i ­běžným konzumentům, kteří nerozeznají diacetylovou (máslovou) vůni a chuť od dimethylsulfidové (po vařené zelenině), ale poznají, zda jim pivo chutná nebo ne. A ­vzorky, které jsme jim předložili, jim chutnaly.

Konzumenti versus odborníci
Pivům dávali vesměs lepší známky než odborníci. Hůř u nich dopadly jen dva vzorky: Gambrinus a Staropramen, dvě značky, které odborníci dali na první místa, skončily u laiků až v druhé polovině žebříčku.

A obráceně, svijanská desítka patřila u laiků k těm nejlepším, u odborníků však skončila na posledním místě.

A ještě jeden paradox, vítězem laické poroty se stal Antonín, novinka náchodského pivovaru Primátor, který získal u expertů jen podprůměrné hodnocení.

Máslo, nebo rozpouštědlo?
Na vině rozdílného hodnocení byla podle expertů diacetylová chuť, kterou někteří označili za vadu.

„Když je diacetyl v pivu v nízké koncentraci, tak je docela příjemný, lehounce máslový. Když je ho víc, tak má chuť po rozpouštědlech, a to už příjemné není. Navíc někdo je na diacetyl hodně citlivý a­ někdo ho naopak vůbec nevnímá,“ vysvětluje František Frantík z ­Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, proč se hodnocení tolik lišilo.

Lehce diacetylová vůně je přitom pro české pivo typická. Vše je tedy otázkou míry.

Změnily minipivovary chutě?
Snažili jsme se najít odpověď na otázku, proč laikům chutnala piva, která odborníci kritizovali.
„Řekl bych, že to může být částečně i vlivem minipivovarů. Ty vnesly mezi konzumenty příklon k řemeslným pivům, u kterých se tak úplně nehlídá absolutní čistota chuti, jako to dělají velké pivovary,“ vysvětluje jeden z porotců, bývalý ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

„Běžný konzument nevyhledává pivo, které bude dokonalé, ale podle něj i trochu nudné. Hledá pivo, které odpovídá jeho představě o tom, jak by mělo řemeslně poctivé pivo správně chutnat. I když to třeba nebude z moderního sládkovského pohledu úplně dobré.“

„Chuťové preference odborníků, kteří hledají v pivu vady, mohou být naprosto odlišné od chuťových preferencí pijáka piva,“ říká ředitel Primátoru Josef Hlavatý a vysvětluje, proč jejich výčepní Antonín chutná jinak: „Připravovali jsme ho ke 140. výročí pivovaru a chtěli jsme ho udělat jako takovou revokaci řemeslného piva, poctivě se vším všudy bez ohledu na náklady, protože si myslíme, že i výčepní pivo si to zaslouží. Proto se může jeho chuť lišit od běžných piv z velkých pivovarů.“

Kolik stupňů má výčepní?
Říkáme jim běžně desítky, i když to teoreticky mohou být i sedmičky. Výčepní pivo je totiž ve vyhlášce definováno jako pivo s extraktem původní mladiny 7 až 10 (hmotnostních) procent. Většinou se ale vyrábějí jako devítky nebo desítky. Tomu odpovídaly i výsledky analýz, které zpracoval Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Praze. Sedm vzorků odpovídalo devítce, pět desítce. Rozdíl mezi nimi je ale podle odborníků minimální a spotřebitel ho na chuti nepozná. Podstatné je, že všechna piva označená jako „desítka“ měla skutečně extrakt mladiny vyšší než 10 procent.

Všechny vzorky také odpovídaly deklaraci alkoholu. Vyhláška neříká, jaké množství alkoholu musí mít výčepní pivo nebo ležák, ale existuje vztah mezi stupňovitostí a ­obsahem alkoholu, i když nejde o­ přímou úměru. Obsah alkoholu totiž závisí i na stupni prokvašení. Zjednodušeně platí, že výčepní piva mají kolem 4 a ležáky kolem 5 ­procent alkoholu.

Svijany se budou točit z tanku v dalších dvou restauracích

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Pivovar SvijanyAutor:Luboš SpálovskýSvijany

Tankové pivo je v kurzu. Stále více milovníků dobrého piva dává přednost pivu točenému v restauraci přímo z tanku, kterému přisuzují znatelně lepší říz. Tanky zaručují ideální teplotu piva a omezují jeho styk se vzdušným kyslíkem, takže se nápoj hostům na stůl dostává skutečně v prvotřídní kvalitě. Brzy se k dosavadním šesti místům, v nichž se touto technologií točí svijanské pivo, připojí další dva pražské podniky – Svijanská restaurace Na Ledárnách a Svijanská Bašta - restaurace U Milionu. Celkem si tak budou zájemci moci vychutnat svijanské pivo z tanku už v osmi restauracích.

V České republice mají tanky na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí velkou tradici. První byly – ještě na stojato - instalovány již v 70. a 80. letech minulého století, moderní tanky v současné podobě začaly být součástí některých „lepších“ restaurací od roku 1994. Pivovar Svijany se k tomuto trendu připojil v roce 2014, kdy svými žlutými tanky jako první restauraci vybavil liberecký Radniční sklípek. V současné době je tanková jedenáctka Svijanský Máz, prémiový ležák „450“ nebo dvanáctistupňový ležák Svijanský Rytíř v nabídce celkem šesti restaurací; jako zatím poslední se mezi ně nedávno zařadila jablonecká restaurace Skleněnka.

Ojedinělá žlutá barva svijanských tanků respektuje tradiční barvu ležáckých tanků v pivovaru. Pětisetlitrové tanky – zpravidla tři nebo čtyři – bývají zakomponovány přímo do interiéru restaurace, dotvářejí její prostředí a dodávají jí punc místa, kde se pracuje s kvalitním, řemeslným pivem. To dále umocňuje dojem vysoké kvality, kterou hosté v podobě tankového piva také skutečně dostávají. „Hlavní výhody spočívají v kvalitě podávaného nápoje. Pivo je v tanku ve stabilnějším prostředí a zcela chráněno před oxidací vzdušným kyslíkem. Nemusí podstupovat zbytečné přečerpávání pivními cestami po pivovaru, stáčení do sudů nebo nadbytečnou manipulaci. Úplně naposledy se s atmosférickým vzduchem setkává na otevřené spilce. Ve výsledku je tak pivo z tanku logicky čerstvější a pitelnější,“ řekl k tomu svijanský sládek Petr Menšík.

Vedle většího požitku pro hosty jsou tanky výhodné také pro výčepní, kteří nemusí často přerážet sudy a mohou brát pivo bez jakéhokoli přerušení přímo z tanků. Většímu rozšíření restaurací s tankovým pivem nicméně brání minimální výtoč, která je nutná pro efektivní využití této technologie, a také poměrně značné náklady na její zřízení. Minimální měsíční výtoč kolem 40 hektolitrů je hlavním důvodem, proč jsou všechny tankové restaurace soustředěny jen ve větších městech. „Ideální je, když restaurace zvládne vytočit celý tank v průběhu pouhých tří dní, po nichž pak může proběhnout sanitace tanku a pivního vedení a výměna pivního vaku. V praxi však tato doba bývá poněkud delší, zpravidla až jeden týden,“ uvedl dále Petr Menšík.

Cena tanku se podle materiálu pohybuje mezi 130 a 160 tisíci Kč bez DPH, ale se vším potřebným příslušenstvím (výčepním zařízením, chlazením, nápojovými cestami, mikrofiltrem atd.) je celková cena několikanásobně vyšší. Náklady na vybavení tankové restaurace se třemi tanky se pohybuje až kolem jednoho milionu, konečný účet je však velice individuální. „I přes tak vysoké náklady se nicméně bude počet tankových restaurací nepochybně dále zvyšovat. V našem případě očekáváme, že jich bude během krátké doby až dvakrát více než nyní,“ uzavřel Petr Menšík.

Kde si můžete dát Svijany z tanku?


Radniční sklípek
Liberec

Saloon U supa
Turnov

Restaurace U Rokytky
Praha

Mánes
Praha

Mostecký kahan
Most

Skleněnka (od května 2017)
Jablonec nad Nisou

Na Ledárnách * (červen)
Praha

Svijanská Bašta * (červen)
Praha


* otevření plánováno v průběhu roku 2017 (očekávaný termín v závorce)

V Česku trvá boom minipivovarů, nejstarší v Chýni oslaví 25 let

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Svět potravinAutor:ČTKChýně

Rozvoj podnikání po pádu komunistického režimu přinesl i zásadní změnu jednoho z tradičních českých průmyslových odvětví - pivovarnictví. Zatímco mnohé ze středních a velkých pivovarů nepřežily privatizaci a koncentraci výroby do rukou nadnárodních vlastníků, chopili se příležitosti pivovarští odborníci, milovníci piva, podnikatelé v cestovních ruchu a pohostinství či různí nadšenci, kteří vybudovali několik stovek minipivovarů.

Od první uvaření várky v nejstarším doposud fungujícím porevolučním minipivovaru Pivovarský dvůr v Chýni u Prahy uplyne 25. května 25 let.

Minipivovary, tedy pivovary s ročním výstavem do 10.000 hektolitrů, nemohou co do objemu konkurovat průmyslovým pivovarům. Pokrývají sice asi jen dvě procenta produkce piva v Česku, přesto mají obrovský vliv na pivní kulturu. Nabídly nové pivní styly, například do té doby v Česku takřka neznámá svrchně kvašená piva bavorského či anglosaského typu, mnohé z nich řemeslnou výrobou tradičních českých spodně kvašených ležáků donutily velké pivovary zamyslet se nad kvalitou vyráběného piva a také je inspirovaly k rozšíření sortimentu. Díky minipivovarům vznikly nebo ožily pivovarské restaurace, mnohá doposud zapadlá místa se stala turistickou destinací, začala se pořádat řada nových společenských akcí a pivních festivalů. Minipivovary také často vrátily výrobu piva do míst, kde se dříve pivo vařilo, ať již přímo do objektu zaniklého pivovaru, nebo alespoň do obce či města. Některé vznikly na netradičních místech - například nejvýše položeným minipivovarem se může chlubit krkonošská Luční bouda (1410 m n. m.), v Praze byl zase nedávno otevřen minipivovar na lodi ukotvené na Vltavě.

"Minipivovary konkurují řemeslně vyrobenými produkty. Což platí pro všechny obory, nejen pro piva. Ale nedělejme si iluze, že každý minipivovar dělá dobré pivo. Po řemeslné stránce mají i některé malé pivovary chyby," řekl před časem stavitel a odborník na minipivovary Josef Krýzl.

Podle stránek Pividky.cz je nyní v ČR 346 minipivovarů (a 44 průmyslových pivovarů), předseda Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň letos v dubnu řekl, že minipivovarů je 353. Největší koncentrace minipivovarů je podle Pividky.cz v Praze (33), v Brně (8) a v Plzni (8). Z krajů mají nejvíce minipivovarů Jihomoravský (45) a Středočeský (40). A stále se chystají nové.

Několik minipivovarů však také již zaniklo - stránky Pivovary.info eviduji 23 zaniklých minipivovarů otevřených po roce 1989. Existují i výjimky, kdy minipivovar sice nezanikl, ale díky rostoucí výrobě "přerostl" do vyšší kategorie. Tak se například mezi malé a střední pivovary zařadil původně minipivovar v Úněticích u Prahy. Opačným směrem se vydal například pivovar Herold Březnice, který kvůli obchodním problémům na čas zastavil výrobu a nyní pod novým majitelem vaří objem na úrovni minipivovarů.

Pivovar v Chýni, ve kterém již 23 let vaří vaří nefiltrovaná kvasnicová piva sládek Tomáš Mikulica, však není zdaleka nejstarším fungujícím českým minipivovarem. Tímto prvenstvím se chlubí legendární pražský pivovar U Fleků, který byl založený v roce 1499. A flekovský sládek Ivan Chramosil v roce 1992 uvařil první várku v novém minipivovaru v Chýni.

Boom minipivovarů v Česku trvá. Kde leží ten úplně první?

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Týden.czAutor:ČTK



Rozvoj podnikání po pádu komunistického režimu přinesl i zásadní změnu jednoho z tradičních českých průmyslových odvětví - pivovarnictví. Zatímco mnohé ze středních a velkých pivovarů nepřežily privatizaci a koncentraci výroby do rukou nadnárodních vlastníků, chopili se příležitosti pivovarští odborníci, milovníci piva, podnikatelé v cestovních ruchu a pohostinství či různí nadšenci, kteří vybudovali několik stovek minipivovarů. Od první uvaření várky v nejstarším doposud fungujícím porevolučním minipivovaru Pivovarský dvůr v Chýni u Prahy uplyne 25. května 25 let.

Minipivovary, tedy pivovary s ročním výstavem do 10 tisíc hektolitrů, nemohou co do objemu konkurovat průmyslovým pivovarům. Pokrývají sice asi jen dvě procenta produkce piva v Česku, přesto mají obrovský vliv na pivní kulturu. Nabídly nové pivní styly, například do té doby v Česku takřka neznámá svrchně kvašená piva bavorského či anglosaského typu, mnohé z nich řemeslnou výrobou tradičních českých spodně kvašených ležáků donutily velké pivovary zamyslet se nad kvalitou vyráběného piva a také je inspirovaly k rozšíření sortimentu.

Díky minipivovarům vznikly nebo ožily pivovarské restaurace, mnohá doposud zapadlá místa se stala turistickou destinací, začala se pořádat řada nových společenských akcí a pivních festivalů. Minipivovary také často vrátily výrobu piva do míst, kde se dříve pivo vařilo, ať již přímo do objektu zaniklého pivovaru, nebo alespoň do obce či města. Některé vznikly na netradičních místech - například nejvýše položeným minipivovarem se může chlubit krkonošská Luční bouda (1410 m n. m.), v Praze byl zase nedávno otevřen minipivovar na lodi ukotvené na Vltavě.

"Minipivovary konkurují řemeslně vyrobenými produkty. Což platí pro všechny obory, nejen pro piva. Ale nedělejme si iluze, že každý minipivovar dělá dobré pivo. Po řemeslné stránce mají i některé malé pivovary chyby," řekl před časem stavitel a odborník na minipivovary Josef Krýzl.

Podle stránek Pividky.cz je nyní v ČR 346 minipivovarů (a 44 průmyslových pivovarů), předseda Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň letos v dubnu řekl, že minipivovarů je 353. Největší koncentrace minipivovarů je podle Pividky.cz v Praze (33), v Brně (8) a v Plzni (8). Z krajů mají nejvíce minipivovarů Jihomoravský (45) a Středočeský (40). A stále se chystají nové.

Několik minipivovarů však také již zaniklo - stránky Pivovary.info eviduji 23 zaniklých minipivovarů otevřených po roce 1989. Existují i výjimky, kdy minipivovar sice nezanikl, ale díky rostoucí výrobě "přerostl" do vyšší kategorie. Tak se například mezi malé a střední pivovary zařadil původně minipivovar v Úněticích u Prahy. Opačným směrem se vydal například pivovar Herold Březnice, který kvůli obchodním problémům na čas zastavil výrobu a nyní pod novým majitelem vaří objem na úrovni minipivovarů.

Pivovar v Chýni, ve kterém již 23 let vaří vaří nefiltrovaná kvasnicová piva sládek Tomáš Mikulica, však není zdaleka nejstarším fungujícím českým minipivovarem. Tímto prvenstvím se chlubí legendární pražský pivovar U Fleků, který byl založený v roce 1499. A flekovský sládek Ivan Chramosil v roce 1992 uvařil první várku v novém minipivovaru v Chýni.

Na inspekci benešovského pivovaru přijel sám arcivévoda

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Benešovský deníkAutor:Zdeněk KellnerFerdinand

Dvoudenní program měla v Pivovaru Ferdinand připomínka 120 výročí jeho založení.

Zatímco v pátek, ač k tomu počasí přímo vybízelo, zůstali lidé doma, sobota se z pohledu návštěvnosti skutečně vydařila. Už dopoledne přišly stovky lidí obdivovat staré automobily a motocykly na už třetí Veterány s Ferdinandem. „Tentokrát přijelo padesát aut a sedmdesát motorek,“ upřesnil Ondřej Chládek, organizátor veteránské akce.

Návštěvníkům hrála benešovská bigbítová kapela Ruce nohy a přímo v interiéru pivovaru se hosté bavili Havlovou Audiencí v podání divadla D21. „Hráli ji ve sladovně v autentických kulisách,“ připomněla Eva Hendrychová z obchodního oddělení pivovaru s tím, že herci podali skvělé výkony a jeden z nich dokonce špičkový. Během představení vypil asi patnáct opravdových, nikoliv divadelních piv. „Jsem spokojená, představení i oslavy se lidem líbily a líbí,“ říkala Hendrychová.

Pak už na nádvoří vjela Tatra 12 s následníkem rakousko – uherského trůnu Františkem Ferdinandem d´Este, pána z Konopiště. Davy mu provolávaly slávu a zhusta ho zasypaly blesky fotoaparátů.
Habsburga, který zachránil benešovský pivovar před krachem a vtiskl mu podobu, jež se už 120 let téměř nezměnila, představoval skvěle Benešák Lukáš Pavlík. Scénky, kdy Ferdinand „péroval“ vojáky rakousko – uherské armády nebo když správci pivovaru předával povolávací rozkaz podepsaný císařem, se návštěvníkům slavnosti skutečně velmi líbily.

Na závěr oslavy zahrály rockově Rozjetý veverky.

Nádvoří kutnohorského pivovaru zažilo pivní i kulturní mejdan

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Kutnohorský deníkAutor:Hana KratochvílováMěšťan. Kutná Hora

Přes 1 300 návštěvníků a 6 000 vytočených piv, takové byly první Slavnosti piva Kutná Hora v areálu místního pivovaru, který teprve letos v únoru obnovil výrobu. Vedle pivní kultury si návštěvníci Slavností piva mohli dosyta užít také kulturu hudební.

Tu obstaral třeba místní písničkář Pekař s kapelou, brněnští We On The Moon, lokální Vesper, balkánská disco úderka Circus Brothers a hlavní hvězdy večera, Horkýže Slíže, které dostaly přítomné publikum doslova do varu.

V rámci pivních soutěží byl na pódiu také stanoven rekord Slavností v pití piva z tupláku na čas – 6,99 vteřin. Což pokládá slušný základ pro vyzyvatele v dalších ročnících. „Jsme rádi, že si cestu do pivovaru našel takový počet lidí, kterým navíc očividně chutnalo nové kutnohorské pivo. Těšíme se na další setkání třeba na nejedné letní akci, kde pivo Kutná Hora nebude chybět,“ řekl brand manager pivovaru, Petr Podlešák.

V nabídce byla piva všech tří stupňovitostí, nejen v klasické filtrované variantě, ale také jako nefiltrované nebo nepasterované. Podle výtočí u návštěvníků jednoznačně vedla Stříbrná 11, což jen dokazuje, že její receptura, inspirovaná původním pivem vařeným v Lorci, má u Kutnohořanů úspěch. „Byl jsem odchovaný na klasickém Dáčovi. Z toho, jak bude nové pivo Kutná Hora chutnat, jsem měl trochu obavy. Ale Stříbrná 11 předčila mé očekávání, je skvělá a navíc i za příjemnou cenu,“ uvedl jeden z milovníků piva Josef Svoboda.

V Česku trvá boom minipivovarů, nejstarší v Chýni oslaví 25 let

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:ČTK

Rozvoj podnikání po pádu komunistického režimu přinesl i zásadní změnu jednoho z tradičních českých průmyslových odvětví - pivovarnictví. Zatímco mnohé ze středních a velkých pivovarů nepřežily privatizaci a koncentraci výroby do rukou nadnárodních vlastníků, chopili se příležitosti pivovarští odborníci, milovníci piva, podnikatelé v cestovních ruchu a pohostinství či různí nadšenci, kteří vybudovali několik stovek minipivovarů.

Od první uvaření várky v nejstarším doposud fungujícím porevolučním minipivovaru Pivovarský dvůr v Chýni u Prahy uplyne 25. května 25 let.

Minipivovary, tedy pivovary s ročním výstavem do 10 000 hektolitrů, nemohou co do objemu konkurovat průmyslovým pivovarům. Pokrývají sice asi jen dvě procenta produkce piva v Česku, přesto mají obrovský vliv na pivní kulturu. Nabídly nové pivní styly, například do té doby v Česku takřka neznámá svrchně kvašená piva bavorského či anglosaského typu, mnohé z nich řemeslnou výrobou tradičních českých spodně kvašených ležáků donutily velké pivovary zamyslet se nad kvalitou vyráběného piva a také je inspirovaly k rozšíření sortimentu.

Díky minipivovarům vznikly nebo ožily pivovarské restaurace, mnohá doposud zapadlá místa se stala turistickou destinací, začala se pořádat řada nových společenských akcí a pivních festivalů. Minipivovary také často vrátily výrobu piva do míst, kde se dříve pivo vařilo, ať již přímo do objektu zaniklého pivovaru, nebo alespoň do obce či města. Některé vznikly na netradičních místech - například nejvýše položeným minipivovarem se může chlubit krkonošská Luční bouda (1410 m n. m.), v Praze byl zase nedávno otevřen minipivovar na lodi ukotvené na Vltavě.

„Minipivovary konkurují řemeslně vyrobenými produkty. Což platí pro všechny obory, nejen pro piva. Ale nedělejme si iluze, že každý minipivovar dělá dobré pivo. Po řemeslné stránce mají i některé malé pivovary chyby,“ řekl před časem stavitel a odborník na minipivovary Josef Krýzl.

Podle stránek Pividky.cz je nyní v ČR 346 minipivovarů (a 44 průmyslových pivovarů), předseda Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň letos v dubnu řekl, že minipivovarů je 353. Největší koncentrace minipivovarů je podle Pividky.cz v Praze (33), v Brně (8) a v Plzni (8). Z krajů mají nejvíce minipivovarů Jihomoravský (45) a Středočeský (40). A stále se chystají nové.

Několik minipivovarů však také již zaniklo - stránky Pivovary.info eviduji 23 zaniklých minipivovarů otevřených po roce 1989. Existují i výjimky, kdy minipivovar sice nezanikl, ale díky rostoucí výrobě „přerostl“ do vyšší kategorie. Tak se například mezi malé a střední pivovary zařadil původně minipivovar v Úněticích u Prahy. Opačným směrem se vydal například pivovar Herold Březnice, který kvůli obchodním problémům na čas zastavil výrobu a nyní pod novým majitelem vaří objem na úrovni minipivovarů.

Pivovar v Chýni, ve kterém již 23 let vaří vaří nefiltrovaná kvasnicová piva sládek Tomáš Mikulica, však není zdaleka nejstarším fungujícím českým minipivovarem. Tímto prvenstvím se chlubí legendární pražský pivovar U Fleků, který byl založený v roce 1499. A flekovský sládek Ivan Chramosil v roce 1992 uvařil první várku v novém minipivovaru v Chýni.

Na devatenáctém Hrabalově Kersku teklo Postřižinské pivo

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Novinky.czAutor:Jan ŘehounekPostřižinský

Ve znamení padesáti let od natočení filmu Ostře sledované vlaky a dvacátého výročí úmrtí autora jeho předlohy Bohumila Hrabala se uskutečnilo v sobotu 20. května již 19. Hrabalovo Kersko.

Jeho hlavními pořadateli jsou Klub čtenářů Bohumila Hrabala, Městská knihovna v Nymburce a Lesní ateliér Kuba v Kersku, za přispění města Nymburk, Středočeského kraje, Pivovaru Nymburk, obce Hradištko, NKC Nymburk a Vlastivědného muzea v Nymburce.

I přes varování meteorologů o možném dešti, a dokonce i krupobití přicházejícím z Bavorska, se o desáté hodině sešla velká skupina nadšenců u Svatojosefského pramene k procházce Kerskem, po místech, která měl Bohumil Hrabal rád. Ve stejnou dobu odjížděl z Nymburka po Hrabalově cyklostezce osmdesátičlenný peleton cyklojízdy do Kerska a z přístavu pod nymburskými hradbami vyplula loď Blanice s dalším houfem lidí.

Všichni se pak sešli spolu s dalšími stovkami lidí z celé republiky, mezi nimiž byli i hosté z Polska a Slovenska, o 13. hodině na zahradě Lesního ateliéru Kuba v Kersku, kde už vyhrávala kapela Tojo Band a bylo roztočené Postřižinské pivo.

Divadelní spolek Hálek sehrál epizodu s erotickými hrátkami pana výpravčího Hubičky, dokonce i s razítkováním, z Ostře sledovaných vlaků.

Mezi hosty, kteří se vystřídali na jevišti se vzpomínkami na natáčení „Vlaků“ a na jejich autora byli kameraman Menzelových filmů Jaromír Šofr, představitel Miloše Hrmy Václav Neckář, herci Petr Brukner (Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále…) a Pavel Nový (Obsluhoval jsem anglického krále…) a sochař Aleš Hnízdil, autor výtvarné podoby pomníku na hrobě rodiny Hrabalovy v Hradištku.

Došlo i na křest knihy vzpomínek přátel Bohumila Hrabala a putování po místních pozoruhodnostech Kerskem ve stopách Bohumila Hrabala, jejímž kmotrem se stal prof. Pavel Pafko, a knihy slovenského spisovatele Petera Pačaje Na haličskom moste sa netancuje (s hrabalovskou tematikou).

Vyvrcholením programu bylo bezesporu několik písniček Václava Neckáře a jeho bratra Jana.

Po celý den si zájemci mohli prohlédnout výstavu koláží Petra Bruknera Blízká setkání třetího druhu aneb Prznění klasiků v galerii Lesního ateliéru Kuba. Tři z jeho obrázků byly vydraženy. Při vyvolávací ceně 1000 korun za jeden vynesla dražba rovných 10 000 Kč, které se staly základem pro pořízení kerského Poetikomatu (zvukové zařízení k přehrávání textů z hrabalovských audioknih).

Pivovarská čtvrtka přilákala i letos do krajiny Jeseníků tisíce turistů

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Novinky.czAutor:Miloslav HradilHolba

Devět turistických tras různé obtížnosti vedoucích z Hanušovic, Šumperka, Velkých Losin i východočeských Králík nabídla v sobotu turistům Pivovarská čtvrtka, nejrozsáhlejší akce svého druhu na Moravě.

Na trasu se letos vydalo 4227 účastníků pochodu, cílem byl tradičně pivovar Holba v Hanušovicích. Ten akci organizuje už od roku 1973.

Zatímco při prvním ročníku nabídla akce jen jednu trasu, postupně jich přibývalo. Z těch letošních devíti si mohl vybrat každý, sportovci i ti línější. Nejdelší měřila 21 kilometrů, nejkratší pak 10 kilometrů.

Trasy tradičně vedou malebnou přírodou Jeseníků a ani letos na nich nechyběly občerstvovací stanice. „Je to takové příjemné zastavení, člověk tu na chvíli spočine, a navíc nemusí nést v batohu láhev k zažehnání žízně či hledat po cestě nějakou hospodu,“ poznamenala na jedné ze stanic třiapadesátiletá paní Marie.

„Trasy chystáme ve spolupráci s Klubem českých turistů tak, aby byly bezpečně schůdné a dobře značené. Že by někdo sešel z trasy, se obávat nemusí. Pro všechny případy navíc spolupracujeme také s Horskou službou,“ uvedla Alexandra Lašáková z hanušovického pivovaru.

Pivovarská čtvrtka láká turisty nejen z Hanušovic a jejich okolí, ale prakticky z celé České republiky. A přijíždějí i lidé z Polska či Slovenska.

„Vyrazili jsme dnes s přáteli již posedmé a musím říci, že pokaždé to je super. V terénu i pak v pivovaru, kde je tradičně nachystán skvělý hudební program,“ svěřil se Právu asi čtyřicetiletý muž ze Šumperka.

Sběratel má už 418 tisíc pivních etiket, nevejdou se mu do bytu

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Martin Jiroušek

Jiří Kozel z Ostravy má jednu ze tří největších sbírek pivních nálepek na světě. Se svým koníčkem začal před padesáti lety.

Jednou ze tří největších sbírek pivních etiket na světě se může pochlubit ostravský sběratel Jiří Kozel. Nevejde se mu do jednoho bytu. Se svým koníčkem začal už ve svých 14 letech. Na sbírání není sám, společně s kamarády se pravidelně scházejí dvakrát do měsíce v rámci klubu Sběratelů pivních suvenýrů, kde jako jeho předseda sestavuje a vydává katalogy.

Kdy jste získal první pivní etiketu?
Někdy ve čtrnácti, to je to období, kdy každý člověk má v povaze, že začne něco sbírat. Bylo to někdy kolem roku 1967, v době, kdy byla tehdejší Československá republika díky politickým událostem hodně světově populární.

Pomohla vám tato popularita?
Když jsme někam psali, protože etikety jsme získávali ze zahraničí díky korespondenci, tak dopisy měly velkou návratnost.

Tušil jste tehdy, že začnete budovat tak rozsáhlou sbírku?
Nelze to předpokládat dopředu, to netušíte. Člověk sbíral spoustu věcí, posléze ale vyhodnotil, že právě tento obor jej nejvíce zajímá. Možná to bylo dáno také okolnostmi doby, že právě pivní etikety pro něj byly tehdy lehčeji dostupné. S tím také souvisely kontakty na sběratelský klub pivních artefaktů a vše se najednou stalo snazší.

Kam až jste se dostal? Začal jste skutečně od té první etikety? Pamatujete si na ni?
To už si nevzpomenu, ale vím, že mi někdo do začátku donesl pár amerických etiket, pak k tomu přibyl dánský pivovar, který měl krásné obrázkové etikety. Tím se velmi lišily od těch našich socialistických, kde se vyjímalo jenom číslo, třeba 12, a jinak to byla fádní záležitost. Ve sbírání mi pomáhal brácha. Jenže od 16 do 20 let jsme se věnovali jiným věcem, oba jsme sportovali. Pak jsme se ale ke sbírání etiket vrátili. V roce 1980 jsem skončil vysokou školu a nastoupil na vojnu. Pár měsíců před nastoupením do služby jsem se poprvé v životě dostal na sběratelskou burzu v Domě kultury Nové huti v Zábřehu. Už tehdy v něm fungoval Sběratelský klub pivních suvenýrů a já se mohl seznámit s jeho členy. Dnes se sbírá jiným stylem, všechno si vygooglujete.

Jaké je vaše postavení mezi sběrateli pivních etiket?
U nás jsem největší, ve světě třetí. Je to na základě přehledů sbírek, vždy na jaře obešlu sběratele celého světa, kteří mi pošlou stav své sbírky. Jeden kolega z Ústí měl více etiket, ale zemřel a nevím, co se s jeho sbírkou stalo. Umístění se stanovuje podle počtu kusů, nejprve absolutní pořadí a pak top ten podle jednotlivých států. Záleží na poctivosti jednotlivců, co uvedou. My sbíráme napůl s bráchou, protože do jednoho bytu by se nám vše nevešlo. Naše sbírka je řazena podle katalogů a podle zemí. Třeba české etikety se řadí i podle různých odstínů. Ale na ty se už nezaměřujeme. Aktuální stav je kolem 418 tisíc kusů. Není to jen o typu piva. Jedná se o tiskové změny značek, různé přetisky, změny cen, změny právní subjektivity pivovarů. Třeba dvanáctka stála 1,70 pak 4,70. Pak se neuváděly ceny vůbec, měnily se národní podniky na koncernové, akciové, teď jsou soukromé.

Pivní tácky vás nezajímají?
Ne, ty ani nevím, kam bychom dali. Etikety mají velkou výhodu v tom, že jsou dobře skladné.

Kam až se vyvinulo sbírání od doby 60. let?
Sběratelství je dnes na rozdíl od minulosti hodně o penězích. Soukromých pivovarů už bude téměř pět set. Objevili se lidé, i na burzách, kteří pochopili, že se na tom dá dobře vydělat. Takže nesbírají, ale prodávají, dělají si proto i známosti v oboru. Mám kamaráda z Litvy, který mi cestuje po světě, a když něco zajímavého získá, tak mi napíše třeba: „Byl jsem v Nepálu, jedna etiketa stojí 2 eura, napiš, co chceš.“ Pamatuju, jak jsme odlepovali etikety z lahví. Byla doba, když jste zašel do pivovaru a dostal jste balík etiket, dnes už se to nestane. Jsou i takoví, kteří zneužívají poptávky mezi sběrateli.

Jste také členem klubu Sběratelů pivních suvenýrů, co tam děláte?
Jako předseda klubu píšu a vydávám i katalogy pivních etiket. Teď o víkendu bude v polských Tychách celosvětové setkání sběratelů, kam se chystám. Už to zdaleka není jen o sbírání. Setkám se s kamarády a bavíme se o tom, co dělají vnučky. Za těch čtyřicet let, co se v tomto oboru pohybuju, se jedná i o osobní přátelství.

Jaké jsou nejzajímavější exponáty?
Je to různé, já si například cením etiket z Monaka. První etikety jsou z počátku 20. století, kdy nahradily pivní lahve s litými reliéfy. Pak vznikly univerzální láhve, zvýšila se spotřeba, a tak se hledala jiná cesta, jak ušetřit. Z 95 % mám etikety, které na láhvích ještě nebyly umístěny. Ty, které byly odlepeny z lahví, se snažím nahradit lepšími exempláři.

A jaký je současný stav sběratelů pivních etiket?
Situace se výrazně změnila. Díky papírkům jsme kdysi cestovali po světě, dnes jsou mladí vybaveni internetem, co jsme zažívali prstem na mapě, si mohou vyzkoušet na vlastní kůži. Obávám se, že náš obor vymře po přeslici, chybí nám mladí. Třeba na Slovensku jsou, sbírají pivní tácky, u nás ne. Takže aby nakonec sbírka neskončila v popelnici, i toho se obávám. V klubu nás je kolem tří desítek členů.

Jak jste na tom s vášní pro pivo?
Kdyby to mělo být podle mě, tak je v republice jeden soukromý pivovar a vaří jeden den v roce. To říkám z legrace, pivo si dám, ale ne mnoho.

Pomohlo vám sbírání etiket i v praktickém životě?
Díky etiketám jsem uspěl v soutěžích zeměpisného charakteru. Člověk je umí zařadit, ví, kam která patří. Jako sběratel mohu říct, že máme nadstandardní vztah s pivovarem Ostravar. Když něco potřebujeme, tak si navzájem vycházíme vstříc. Například potřebovali pomoct s historií pivních etiket Baník na čtrnáctistupňové pivo, na které chtěli navázat. Tak jsem jim je přivezl ukázat. Nakonec z toho vznikla edice fandovských etiket.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.18.10.2017 08:385.613/5.613