Novinky a zajímavosti ze světa piva

Server TasteAtlas zveřejnil žebříček padesáti nejlepších stylů piva na světě. Refresher ti představí hvězdnou desítku.
Podle tvůrce seznamu je jeho smyslem propagace těchto produktů, vzbuzení hrdosti na tradiční pokrmy a nápoje, nebo naopak zvědavosti k vyzkoušení těch nových.

Seznam deseti nejlepších pivních stylů?
1. Grodziskie (Polsko)
2. Tripel (Belgie)
3. Lambic (Belgie)
4. Weissbier (Německo)
5. Pilsner (Česko)
6. Imperial Stout (Anglie)
7. Dubbel (Belgie)
8. Helles (Německo)
9. Witbier (Belgie)
10. Dunkel (Německo)

České plzeňské pivo skončilo na pátém místě. TasteAtlas zmiňuje, že jde o jeden z nejmladších pivních stylů moderního pivovarnictví. Čtvrtým je německý Weissbier – klasické bavorské kvašené pivo. Je typické pěnivým a zakaleným vzhledem. Vyrábí se z minimálně padesáti procent pšeničného sladu.

Vítězná trojice
Třetí příčku obsadil typ Lambic, který má svůj původ v Belgii. Vyrábí se nejméně ze třiceti procent pšeničného sladu. Lambic má divokou „povahu“, proto se některé várky míchají. Tomu se říká gueuze.

I druhé místo obsadil belgický pivní styl, konkrétně Tripel. Patří mezi silná piva se 7 až 10 procenty alkoholu. Často mívají banánové nebo hřebíčkové aroma. Vítězem žebříčku je ale polský Grodziskie. Tento styl na počátku 90. let 20. století zanikl, ovšem díky nadšeným pivařům se vrací zpět. Komentující na sociálních sítích si postěžovali, že není tak snadno sehnatelné, objednávají si ho ale přes internet. Grodziskie se tradičně vařilo z pšeničného sladu, který se nejprve suší nad dubovým dřevem.

Není pivo jako pivo. Vedle piv na žízeň, k jídlu nebo na posezení s přáteli jsou tu ještě piva unikátní, piva pro skutečné fajnšmekry. Mezi ta se jistě rychle zařadí výjimečný dvanáctistupňový ležák PIVO PŘÍMO ZE SKLEPA, poslední novinka Pivovaru Svijany. V elegantní litrové embosované hnědé lahvi s keramickým patentním uzávěrem bude ozdobou chladicí vitríny jakékoli pivotéky, obchodu se zdravou výživou nebo restaurace. V prodeji bude časem také ve vybraných prodejnách běžné maloobchodní sítě a obchodních řetězcích.

Receptura nového světlého spodně kvašeného ležáku s extraktem původní mladiny 12,2 % (hm), obsahem alkoholu 4,9 % (obj.) a hořkostí 30 IBU vychází ze zatím posledního svijanského piva Šlik. Do designových lahví se PIVO PŘÍMO ZE SKLEPA stáčí bez filtrace, stabilizace, pasterizace nebo jakýchkoliv jiných úprav přímo z ležáckého tanku v ležáckých sklepích svijanského pivovaru. „Naším cílem je dostat naše tradiční řemeslné pivo k zákazníkům s vyššími nároky na kvalitu a přírodní charakter konzumovaných potravin, kteří ocení řemeslný a zdraví prospěšný produkt v ekologickém a důstojném obalu,“ přibližuje záměr pivovaru svijanský sládek Petr Menšík. „Je určeno pro zákazníky upřednostňující čerstvé potraviny bez jakýchkoliv úprav v maximálně ekologickém obalu.“

Při přípravě piva Šlik pivovar v roce 2021 využil všechny své zkušenosti a řemeslnou zručnost, aby tradiční český ležák vyladil do podoby „skutečného klenotu“. Také jeho následovník je vyroben tradičním řemeslným postupem z vody z hlubinných vrtů, ručně vyrobeného sladu z tradičních českých odrůd českého a moravského sladovnického ječmene z humnové sladovny a tradičního českého chmele odrůd Sládek a Žatecký poloraný červeňák z vlastních chmelnic pivovaru v Polepských blatech, v jedné ze dvou nejlepších českých chmelařských lokalit. „Šlik se setkal s tak pozitivní odezvou, že jsme se rozhodli vycházet z jeho receptury a rozvést ji novým směrem. Výsledek nyní nabízíme k posouzení pivním znalcům, věřím, že jej přijmou stejně nadšeně,“ říká Petr Menšík.

Ve jménu ekologie
Esteticky působivá hnědá lahev vychází z průmyslového vzoru Lochmund a je opatřena embosovaným svijanským emblémem ve tvaru písmene S a letopočtem založení pivovaru 1564, který upomíná na dlouhou tradici vaření piva ve Svijanech. Petr Menšík zdůrazňuje zejména její přínos pro ekologii: „Zatímco v případě klasické půllitrové lahve je vratná jen vlastní lahev, u naší lahve s keramickým patentním uzávěrem připevněným k lahvi drátkem z nerezavějící oceli a permanentním potiskem místo etikety nevzniká vůbec žádný odpad, ani ze zátky a etikety s lepidlem. Celý obal lze tak znovu využívat z plných sta procent. Výjimku tvoří jen malá papírová pečeť sloužící k indikaci neporušenosti obalu a k označení minimální trvanlivosti výrobku.“

Zvolené tmavě hnědé sklo považuje sládek obecně za jeden z nejlepších materiálů pro uchování piva. Silnější sklo spolu s větším objemem lahve zase prodlužují dobu neměnnosti vlastností piva a keramická zátka minimalizuje styk piva s těsněním a její pružné uchycení drátkem představuje u živého piva s obsahem aktivních pivních kvasinek důležitý bezpečnostní prvek, pokračuje sládek ve výčtu přínosů nového obalu.

„Trend posledních let je jednoznačně takový, že se obal stává téměř stejně důležitý, jako vlastní výrobek a v případě tak ušlechtilého nápoje jako je české pivo to platí dvojnásob. Jako zapřisáhlí odpůrci stáčení piva do plastu jsme proto postupně uvedli na český trh hned několik ojedinělých a důstojných pivních obalů. Nová litrová patentní embosovaná lahev, která skvěle uchovává kvalitu piva, dokáže odolávat zvýšenému tlaku živého piva a je stejně jako naše ocelové dvoulitrové plechovky nebo patentní lahev Svijanské Dvacítky uzavíratelná, je jejich rovnocenným rozšířením. Její ušlechtilý a historizující vzhled podle mého názoru skvěle podtrhuje výjimečnost našeho poctivého tradičního řemeslně vyrobeného piva,“ uvedl dále Petr Menšík.

Ze Svijan postupně do specializovaných prodejen
PIVO PŘÍMO ZE SKLEPA bude od května za doporučenou cenu 99,- Kč v prodeji jen tam, kde budou vhodné podmínky k jeho prodeji, tedy záruka uskladnění v chladu. Hned od počátku května ho bude podle obchodního ředitele Pivovaru Svijany možné zakoupit v pivovarské prodejně přímo ve Svijanech a expedicích pivovaru ve Svijanech a Vratislavicích – Liberci. Poslouží jako zajímavý suvenýr z návštěvy pivovaru nebo červencových Slavností svijanského piva, připravuje se i jeho prodej přes e-shop pivovaru. Postupně by se pak mělo rozšířit do prodejen nápojů a farmářských výrobků, sítí cash&carry, velkoobchodů a prodejních řetězců.

I když jsou nevratné, bude pivovar lahve vykupovat a znovu plnit
Nové designové lahve nebudou vratné ve smyslu legislativy řešící systém vratných obalů, takže jejich prodej nebude obchodníky zavazovat ke zpětnému výkupu. Pokud si je však zákazníci nebudou chtít ponechat, bude pivovar kompletní nepoškozené lahve zpětně vykupovat za stanovenou cenu buďto prostřednictvím vybraných obchodníků a přes spolupracující distribuční společnosti, nebo přímo v pivovaru a jeho distribučních místech, a znovu je plnit. „Záloha bude pravděpodobně stanovena na 20 až 30 Kč. Její definitivní výši upřesníme začátkem května, přičemž nevylučujeme, že ji po prvních zkušenostech s výkupem upravíme,“ uvedl Petr Menšík. „Nemůžeme obchodníky nutit vybírat další zálohované lahve, kterými jsou již dnes zahlceni. Proto jsme s ohledem na životní prostředí zvolili toto kompromisní řešení,“ dodal k tomu ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík.

Pivovar Krušovice představil nový prémiový ležák s názvem Bohém. Uvedla jej prvomájová akce na Petříně.


Pivovar Krušovice uvádí na trh novinku v podobě prémiového ležáku Bohém. Podpoří ho 360° kampaň, v níž budou vystupovat celebrity.

Bohém obsahuje 4,7 % alkoholu a dosahuje stupně hořkosti 37 IBU. Vyrábí se ze tří druhů žateckého chmelu, kterému svědčí nejen tamní klimatické podmínky i červená půda. V obchodech je pivo dostupné od dubna, nyní se rozšiřuje pokrytí v hospodách.

„Recepturu nového prémiového ležáku jsme ladili dlouhé měsíce. Na začátku byly čtyři receptury, z toho procesem testování a ochutnávek v pivovaru i v naší Krušovické Šaland vznikla jedna vítězná. U té se k dokonalosti ladila hořkost, která je pro Bohéma typická, a její doznívání na jazyku,“ přibližuje Michal Rouč, krušovický sládek a zároveň ředitel pivovaru Krušovice.

Novinkou chce pivovar Krušovice oslovit i mladší spotřebitele ve věku starších 30 let. „Název Bohém evokuje českost a moment, kdy se napijete a zapomenete na dění kolem vás. Design jsme záměrně zvolili odlišný od klasických piv. Chtěli jsme dosáhnout prémiovosti, kvality, modernosti a zároveň tradice a to se nám, myslím, povedlo. Vše v designu je zvoleno záměrně tak, abychom se co nejvíce odlišovali, ale zároveň podpořili zmíněné atributy,“ vysvětluje Jiří Coufal, Group Brand Manager společnosti Heineken.

Novinka byla veřejnosti představena 1. května na svátek zamilovaných, a to pod rozkvetlou zachmelenou třešní na Petříně, konkrétně před restaurací Nebozízek. Její koruna nebyla jen posetá typicky růžovými květy, ale i chmelem. Pod ní se mohli návštěvníci políbit, vyfotit a následně i ochutnat bohémský ležák zdarma.

Dále novinku podpoří 360° kampaň s novým reklamním spotem, v němž budou vystupovat celebrity. Nasazen bude v televizi 15. května. Dále komunikace poběží na internetu, v outdooru, rádiu či printu. Součástí budou i eventy nebo podpora v místě prodeje.

Podle Tomáše Dvořáka, sládka a ředitele dvorského pivovaru Tambor, měl český konzument velmi dlouho klapky na očích. Ale to se dnes v mnoha ohledech mění. „Obliba svrchně kvašených piv bude dál strmě růst,“ říká.

Když před víc než deseti lety Tomáš Dvořák se zájmem ochutnával aromatická piva na Novém Zélandu, tehdy netušil, že se jednou bude živit jako sládek a bude vařit svrchně kvašená piva, které poznal u protinožců.

Pracoval v několika českých pivovarech a má zkušenosti také z Irska. „Máme nejlepší a nejlevnější pivo na světě,“ říká sládek a od začátku dubna také ředitel královédvorského pivovaru Tambor.

Americký web pivních nadšenců Good Beer Hunting loni Karolínu Chroustovskou zařadil mezi nejzajímavější pivní osobnosti na světě. Sládková řemeslného pivovaru Chroust, který vede se svým manželem Jiřím, vymýšlí piva, která svou hravostí a jinakostí baví všechny, kdo chtějí ochutnat víc než obligátní ležák. Zároveň jako žena bourá předsudek, že pivo je mužská záležitost. Ženy pivo baví – vařit i pít.¨

Pivo byla vaše srdcovka vždycky?
Když vyrůstáte v Česku, pivo vnímáte jako klasiku, kterou si lidé dávají k obědu, pije se na grilovačkách. Pivo mi chutnalo a na vysoké mě začala zajímat scéna minipivovarů. Když byly peníze, pila jsem piva od nich, přece jen pro studentku byla drahá. I manžel mě před deseti lety sbalil v pivnici, taky ho bavila řemeslná piva, bylo to fajn konverzační téma a spolu jsme zkoušeli, co trh nabízí.

Že člověku pivo chutná, je jedna věc, ale kdy se rozhodne stát se sládkovou a pivo vařit?
Mě fascinoval právě ten proces výroby, naše dlouhá pivní historie, líbily se mi měděné varny. A protože rodiče chtěli, abych měla vysokou, šla jsem na Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT), kde byl obor pivovarnictví ve vyšších ročnících. Poprvé mě ze školy vyhodili hned v prváku, nezvládla jsem těžkou matematiku a chemii. Podruhé jsem to vzdala těsně před státnicemi. V té době jsem už zároveň studovala pivovarnictví na střední škole Podskalská a brigádničila v minipivovaru Raven. Bylo toho moc najednou. Takže z Podskalské mám oficiální štempl, že jsem sládková, VŠCHT mi zase dala železnou školu drilu a světa laboratoří.

Před časem jeden z manažerů velkého pivovaru na Twitteru sdílel překvapení, že v hospodách je k vidění dost žen, které v nich pijí pivo. Proč nás udivuje, že ženám pivo chutná?
Někdo má dojem, že žena, která pije pivo, je tak trochu obhroublá. Ženy si víc spojujeme s vínem, sladkými koktejly. Je v pořádku být holka a jít do hospody na pivo, ženy nemají jiné chuťové preference než muži. Znám ženy, které mají rády pivo, a stejně tak znám muže, co ho nemusí a když, tak si dají sladký radler. Svět piva je bohatý na chutě, už to není jen hořká desítka, mění se i kultura samotných hospod. Nejsou to zaplivané čtyřky, kde máte na výběr jen ležák z oťapkané sklenice.

Z mládí si pamatuji ponoukání, ať piju pivo, že po něm rostou prsa. Spojení velkých prsou a piva se stále objevuje i v reklamách. Je pivovarnictví sexistické?
Doufám, že sexistických reklam je už mnohem méně, u pivovarů, za kterými stojí mladí lidé, se takové laciné prezentace nedočkáte. Ale Svijany každoročně dávají na plechovky nahotinky a já u toho vnitřně trpím. Viditelně to má své kupce, funguje jim to, ale překračuje se tím hranice mého vkusu. A představa, že po pivu rostou prsa? Pivo je kalorické pití, když ho pijete hodně, roste vám celé tělo. Mužům hlavně břicho, ženám zadek a prsa. Je to signál, že tloustnete a máte s pivem ubrat.

Národní poklad, ale…

Je fyzicky náročné být sládkovou? Kolik váží velký sud?
Malý sud má nějakých čtyřicet kilo, velký asi šedesát dva. Pytle sladu se dělají po pětadvaceti nebo po padesáti kilech. Je to fyzicky náročná práce, naštěstí se nové pivovary stavějí a renovují tak, aby sládci nebyli po dvaceti letech práce ztrhaní a neschopní nedělat nic. Máme ještěrky, rudlíky, ale pořád musíte dokázat zvednout ten pytel sladu a poradit si se sudem. Není to práce pro každého, člověk musí mít páru. Je to o dřině a bolavých zádech.

Češi mají často za to, že český ležák je to nejlepší pivo na světě. Souzníte s tím?
On je specifický, nikde jinde se tak nedělá. Je v něm lehounká linka másla, kterou máme tak trochu zvráceně rádi, vyvažuje se v něm hořkost a sladovost. Především je ale pitelný, sednete si v hospodě a sedm piv zvládnete. Tedy ti trénovanější (smích). Kdybyste to samé zkusili se stoutem, bylo by vám druhý den dost špatně, spíš byste ale pět stoutů ani nevypila, u třetího kousku byste toho rozhodnutí litovala. Ležák je náš národní poklad, buďme na něj pyšní, ale nemysleme si, že je nejlepší na světě. Pivních stylů je velké množství, všude se vaří něco jiného. Je to stejné, jako když je vaše dítě pro vás to nejhezčí a nejlepší na světě.

Souhlasíte či nesouhlasíte s tím, aby se prodal národní pivovar Budvar?
Jak tam vaří pivo, to je v rámci českého pivovarnictví unikátní. Budvar je jeden z mála velkých pivovarů, kde používají lisovaný hlávkový chmel, téměř nepoužívají ředění silnějšího piva, aby ušetřili, jak to dělá například Staropramen. Dobře propojují tradici s novými trendy. Službu českému pivu dělají i tím, že se malým pivovarům snaží pomáhat na trhu. Dělají společné projekty, své zákazníky přivádějí k tomu, že existují i jiná piva, než je ležák. To hodně kvituju. A jedna zábavná perlička. Kdyby se prodával Budvar, koupil ho americký Budweiser a nejspíš by ho zavřel. Pak by mohl prodávat svá piva i ve zbytku světa.

Svou renesanci v Česku zažilo víno, pak káva, teď ji prožívá pivo. Kdy začala?
Začalo to zhruba před patnácti lety, kdy vznikl pivovar Matuška a pivovar Strahov, ti jako první začali vařit svrchně kvašená piva typu IPA. Od té doby vlna craftových piv nabírá na síle, trochu ji zpomalil covid, ale teď už zase jede. Už jsou tu běžně dostupné suroviny nutné pro vaření svrchně kvašených piv, můžeme hned následovat trendy, ať v oblasti nových chmelů, nových kvasnic, nebo nových přístupů. Po craftových pivech je poptávka, zákazníci jsou mlsnější, rádi zkoušejí nové styly. Jsou ochotní zaplatit za pivo tolik jako za lahev vína. Ale podobně jako u kávy, kde se to až trochu zvrhlo do extrému typu „když nemáš rád kyselé kafe, tak tě nemám rád“, tak i u piva se začíná objevovat občasné pozérství a namyšlenost pivních snobů. Já nemám pořád problém užít i „obyčejné“ pivo, naopak mě baví často i víc.

Jak se propít k Belgii
Když se chci pivními styly propít, poznat je, co byste mi doporučila na začátek?
Je důležité si uvědomit, že piva nemusí být chmelená, hořká a sladová. Mohou chutnat úplně jinak, než si člověk u piva představuje. Jsou piva, která s pivem mají společný jen sladový základ a chutnají jako koktejly, nebo jsou ovocná, kořenitá, kyselá, tmavá, světlá, ta škále je široká. Nezačínala bych asi spontánně kvašenými pivy, jako jsou různé lambiky, piva většinou vyráběná v Belgii. Ta jsou hodně specifická, mají výraznou kyselou linku, a když tohle pivo ochutná někdo neznalý problematiky, už si další asi nedá. Máte pocit, že jste dostali cosi zkyslého za nekřesťanské peníze. Je těžké tohle pivo ocenit, je nutné se propít k tomu, že vám chutná. Já se přiznám, že tahle ráda otestuju, ale úplně mi nechutnají. Ale to je na pivu krásné, nemusí vám chutnat každé.

Klasický ležák někteří pijí jako vodu, za večer zvládnou několik kousků. To s pivními speciály asi nepůjde, nebo se pletu?
Je to tak. Sednout si do hospody a dát si sedm kousků, to s žádným jiným pivem než českým ležákem nejde udělat. Možná ještě s německým helles. Ani nejsem fanynka pití piva v takovém množství. Nízkostupňové pivo je skvělý ionťák, není nic příjemnějšího než dát si ho po sekání zahrady. Ale pít pivo místo vody, to bych nepovažovala za pivní kulturu. Pivo má být o vychutnání, ocenění toho, co v té skleničce máte. U speciálů si dáte v hospodě dvě piva a jdete spokojeně domů.

Mají zákazníci pochopení pro mnohem vyšší cenu řemeslných piv?
Na festivalech se nám stává, že někdo přijde zvědavě kouknout k našemu stánku, uvidí cenu a řekne: „Vy jste se zbláznili, to už nevíte, kolik si za to pivo vzít!“ Ale tím, jak je minipivovarů víc, je tu větší kupní síla, lidi chápou, že craftová piva jsou dražší. Máme dražší vstupní suroviny, sládci a pomocné síly dostávají adekvátní plat, vzrostly ceny energií, takže finální cenovka je taková, jaká je. Levnější jsou nížestupňová piva, craftový ležák v plechovce bude stát kolem padesáti korun. Chmelená zajímavá piva vyjdou na sto padesát až dvě stě korun za sedmičkovou lahev. Je to pivo za odměnu, chuťový zážitek.

Je mezi českými minipivovary rivalita?
Asi už skončila doba, kdy jsme si všichni hodně pomáhali a radili si. Trh není nafukovací a místo, které si na něm každý z nás za roky vydobyl, si chce udržet. Komunita je pořád příjemná, dělá se v ní hezky, ale soudružnost je spíš v tom jádru nejstarších minipivovarů, nováčci to mají těžké. Určitě by se už neopakoval scénář z našich začátků, kdy nás Vláďa Vrtiš, majitel pivovaru Raven, kde jsem rok a půl dělala sládkovou, nechal s manželem uvařit naše první pivo. Navrch nám dal ještě mailový seznam svých odběratelů, abychom to pivo měli kam udat. Náš start před sedmi lety byl hodně opečovaný ze strany ostatních minipivovarníků, které bavilo naše nadšení.

Vylili jste někdy pivo, protože se nepovedlo?
Za ty roky si pamatuju čtyři piva, která se nepovedla. Jednou v něm zůstalo tak moc chmele, že ucpával trubky. Tenkrát jsme ho rozvezli do hospod a okamžitě jsme ho zase sváželi zpátky a vylili. Jednou jsme ustřelili hořkost, to pivo nešlo pít. Ale jinak myslím, že jsem po praxi v Ravenu, což byl tenkrát velmi mladý progresivní pivovar, měla jasnou představu, jak to udělat, aby pivo fungovalo. Mám jednoduché pravidlo. Nikdy nevařím pivo, které by mi nechutnalo. Naše pivo musí chutnat mně.

Vaření piva a dvě děti

Na začátku Chroust fungoval jako létající pivovar. Co si pod tím představit?
Využíváte volné kapacity jiných pivovarů, platíte jim za pronájem. Máte vlastní receptury, vlastní brand, vlastní suroviny a v tom pivovaru si to pivo uvaříte. Takhle jsme to dělali do předminulého roku, ale bojovali jsme s tím, že když jsme se v nějakém pivovaru zajeli, tak pro nás přestal mít místo. Pivovar Clock tehdy vybudoval velký a úžasně technologicky vybavený pivovar v Potštejně, kam jsme zainvestovali vlastními tanky a máme smlouvu na několik let.

Budete mít jednou vlastní pivovar?
Původně jsme ho chtěli dřív, ale k vaření piva jsme si s mužem pořídili dvě děti. Tím se nám ty plány oddálily. Dcery budou malé jen jednou, za pár let nás nebudou tolik potřebovat, zatímco ten pivovar nás bude potřebovat hodně. Takže teď si ověřujeme, jestli ty objemy, které jednou budeme vařit ve vlastním, jsme schopní prodat a za jakou cenu. Tipuju, že pivovaru se výhledově dočkáme za pět let. A že do té doby se staneme silnější značkou a zvládneme to sami bez investora.

Chroust je rodinná firma, podnikáte s manželem. Máte nastavená pravidla, rozdělené kompetence, abyste eliminovali hádky?
Já mám na starost technologickou stránku výroby – jaké budeme kupovat suroviny, od koho, připravuji receptury, jezdím do pivovaru, kde kontroluju, kibicuju. V momentě, když pivo opouští tank, přebírá štafetu manžel. Je vystudovaný bankéř, a tak hlídá účetnictví, obstarává distribuci, komunikaci, rozumí etiketám, focení, obstarává sociální sítě. Shodnout se vlastně musíme jen na jedné věci: co se bude vařit. Manžel mi dá rozpočet, čísla, jak se co prodávalo v posledních měsících, a já mu dodám varianty piv. Třecích ploch není moc i díky tomu, že nám se spolu dobře komunikuje. Ani jeden z nás není zabedněný, neústupný ve svých názorech. Málokdy se některý z nás šprajcne a když, tak ten druhý ho nechá, ať je po jeho.

Kdo z vás je větší nadšenec?
To se střídá. Bylo období, kdy dcery byly úplně malé a měla jsem pocit, že bych měla mít klid na mateřství a místo toho po mně pořád někdo chtěl recepty na pivo. Štvalo mě, že obě role musím tak intenzivně propojovat a ani z jedné vypadnout. To byl tahoun manžel. Pak bylo zase období, kdy krize dolehla na něj a plánování nových věcí jsem převzala já. Pořád se to mění, je to dynamické, ale zatím nás pivo ještě neomrzelo. A doufám, že ještě tak třicet let neomrzí.

Káraný u Čelákovic se stal lokalitou, do které Vinohradský pivovar přesouvá výrobu svých ležáků. Šestnáct akcionářů, mezi které patří miliardář Pavel Bouška nebo investor Matěj Turek, tam koupilo bývalou sodovkárnu napojenou na stejnou vodu jako hlavní pivovar značky v Korunní ulici v Praze 2. Nově otevřený pivovar bude mít roční výstav patnáct tisíc hektolitrů, což je dvojnásobek výstavu pivovaru na Vinohradech. Investice vyšla na sto milionů korun, což je mezi českými minipivovary ojedinělé.

„Kapacita pivovaru na Vinohradech už nestačila uspokojovat stále rostoucí poptávku po našich ležácích. Proces vaření piva urychlit nelze, otevření nového pivovaru s větším výstavem tak bylo logickým krokem,“ říká Dan Hojdar, jeden z největších akcionářů pivovaru a jeho výrobní ředitel.

„Káraný jsme nevybrali náhodou. Výroba nápojů tam má tradici. Současně jsou k dispozici kvalitní zdroje vody, což je jeden z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o kvalitě piva,“ dodává Hojdar, který dříve působil jako bankéř v londýnské části investiční banky Bear Stearns.

Na stomilionovou investici si z větší části akcionáři vzali úvěr u České spořitelny a z třetiny ji někteří akcionáři financovali ekvitou. „Nový pivovar v Káraném bude vařit ležáky plzeňského typu, které tvoří hlavní část sortimentu firmy, stávající pivovar v Korunní ulici se soustředí na pivní speciály,“ upřesňuje šéfka provozu Vinohradského pivovaru Jitka Froydová.

Pro nový pivovar v Káraném je klíčová také technologie. Většinu dodal špičkový německý výrobce pivovarů Kaspar Schulz, rodinná firma, která na trhu působí od roku 1677. „Je to Rolls-Royce mezi pivovarskými tanky,“ říká další z akcionářů pivovaru Jan Lopatka. Pivo v Káraném bude vyrábět stejný tým jako na Vinohradech, včetně vrchního sládka Jiřího Fišera.

Pivovar chystá několik novinek. V Káraném se nově připravuje světlé spodně kvašené pivo Káranská 9, jehož receptura sází na osvědčenou klasiku: české chmely Žatecký poloraný červeňák a Sládek, kombinaci plzeňského a mnichovského sladu a rmutovací varní postup. Pivo má bohatou chuť s vyladěnou hořkostí, světle zlatou barvu a příjemný říz. Nižší extrakt sladiny mu dodává osvěžující pitelnost, lehčí tělo a zaručuje snížený obsah alkoholu. Součástí nového pivovaru je i výčep.

„V Káraném jsme měli stejně jako na Vinohradech možnost navázat na tradici a obnovit výrobu v již nevyužívané továrně. Proto jsme ve spolupráci s architekty vytvořili promyšlený koncept, kde využíváme již existující části staveb v kombinaci s novými prvky,“ uvedl Václav Hrabák, který rekonstrukci vedl.

Tržby Vinohradského pivovaru bez daně z přidané hodnoty loni činily kolem šedesáti milionů korun. Letos cílí až na osmdesát milionů.

Kdo má rád speciály z malých pivovarů, ten dostane v Olomouci nové lákadlo. Od neděle 30. dubna otevírá nový řemeslný pivovar Twinberg s útulnou pivnicí a letní zahrádkou. Hostům nabídne šest druhů piva z vlastní produkce a domácí kuchyni.

Pivovar si vybudoval zázemí i s posezením pro hosty v olomoucké čtvrti Řepčín, nedaleko od cyklostezky od Moravských železáren na koupaliště Poděbrady.

První pivní speciály pod značkou Twinberg měli lidé možnost ochutnat už v loňském roce.

„Fungovali jsme jako takzvaný létající pivovar. Podle naší receptury pro nás pivo vyráběl jiný pivovar a my jsme je dodávali několika zdejším podnikům. První várku jsme v nových prostorách v Řepčíně uvařili koncem letošního února,“ vzpomněl sládek Vlastislav Kubíček.

Moderní trendy a chutě
Nový řemeslný pivovar zákazníkům nabízí tradiční desítku a dvanáctku ležák a spoustu speciálů, které chce během roku obměňovat.

„V nabídce je například jedenáctka Mandarín, což je ležák chmelený aromatickými chmely a chuťově se blíží pivům typu Ale. Pak máme základní řadu svrchně kvašených piv s názvy Frida, Sherlock a Amelie. Ta jsou pojatá podle posledních trendů tuzemských minipivovarů,“ popsal Vlastislav Kubíček.

Velmi rád zkouší různé pivní novinky a speciály, naprosto zásadní je pro něj vysoká kvalita vstupních surovin.

„Všechno máme ve špičkové kvalitě. Mým cílem je dělat výborné, čisté pivo a držet se v kategorii piv, která opravdu stojí za to ochutnat. Mám za sebou několik let zkušeností s vařením piva doma, v létajícím pivovaru i minipivovarech. Jsme moderní podnik, děláme věci, které teď opravdu ´frčí´. Na léto nabídneme ovocné ´kyseláče´, hosté se rozhodně mají na co těšit,“ dodal sládek.

Otvíračka a plány na letní akce
Řemeslný pivovar se v Řepčíně otevře v neděli 30. dubna a návštěvníci kromě pivních speciálů ochutnají také dobroty z kuchyně.

„Budeme mít domácí paštiku, sele na rožni nebo žebra. Na čepu máme minimálně šest druhů piva. Klademe důraz na lokální suroviny a místo limonád nabídneme mošty z Mezic nebo nápoje připravené z regionálních sirupů. Na rozjezd podniku se moc těšíme, všichni to děláme srdcem a věříme, že u nás lidé budou spokojeni a podpoří nás,“ uvedla manažerka Jana Joukalová s tím, že v areálu budou během léta probíhat koncerty a kulturní akce.

Počítá se také s úpravami venkovních ploch, postupně tam vznikne ohniště, pergola a dětské hřiště.

Pivovary po celém světě si každoročně připravují limitovanou edici zlatého moku na oslavu žen v pivovarství. V Česku se jich zapojil rekordní počet.
V roce 2007 vznikla ve Spojených státech mezinárodní nezisková organizace Pink Boots Society. Založila ji průkopnice řemeslného piva Teri Fahrendorfová, která dlouho putovala po celé zemi a potkávala se s ostatními ženami v pivovarském průmyslu. Zjistila totiž, že jednotlivé ženy mnohdy ani nevědí, kolik dalších pivních souputnic vlastně mají. Vzájemným poznáním a inspirací je tak chtěla podpořit v profesním růstu a vzdělávání. Poslední dva roky je součástí Pink Boots také Česko. A letos se pod značkou růžových holínek uvařilo 13 speciálních piv v rámci celosvětové akce Pink Boots Collaboration Brew Day.

V Česku se iniciativy chopila spolumajitelka a hlavní sládková pivovaru Chroust, Karolína Chroustovská. Společně s Lenkou Strakovou, vrchní sládkovou pivovaru Proud, a Barborou Pudivítrovou, která působí jako vedoucí laborantka v pivovaru Zichovec, se jim podařilo přivést Pink Boots do Česka. A to nejen jako značku s růžovými holínkami na pivech, ale jako organizaci, která chce především spojovat další ženy v tomto oboru.

„Proč jsme se rozhodly spojit se s Pink Boots Society a nezaložily si vlastní spolek, který bychom nazvaly třeba Růžová sandála? Protože americká organizace existuje už přes 15 let a za dobu své existence úspěšně sdružuje ženy v pivovarském průmyslu, zároveň jim ale také poskytuje stipendijní programy, workshopy a celý obor táhne vpřed,“ vysvětluje Karolína Chroustovská.

Aktivity spolku jsou patrné především napříč pivovarskou obcí, ale právě prostřednictvím Pink Boots Collaboration Brew Day se dostávají do povědomí široké veřejnosti. Akce spočívá v tom, že pivovary po celém světě, které se rozhodnou myšlenku Pink Boots podpořit, uvaří libovolný styl piva ze směsi chmele nazvané Pink Boots Hop Blend. Její složení je každý rok jiné, ale vždy pochází od partnera iniciativy, americké společnosti Yakima Chief Hops.

„Je tak vidět, že má tato struktura věhlas. Yakima Chief Hops je totiž jeden z největších producentů a dodavatelů chmelu amerického typu a speciální blend vydává pátým rokem,“ přibližuje Chroustovská. Část výtěžku z prodeje chmele putuje prostřednictvím organizace Pink Boots Society na vzdělávací programy určené ženám v pivovarském oboru.

„Letošní ročník byl opět voňavý s výrazným aroma citrusů, tropického ovoce i podílem dřevitých vůní a obsahem hořkých látek 12,5 procenta. Ve směsi se nacházejí již známé chmelové odrůdy Loral a Ekuanot, které jsou doplněny jedním novošlechtěncem,“ doplňuje k použité chmelové směsi Lenka Straková, vrchní sládková pivovaru Proud. Rozhodla se z něj uvařit American Pale Ale, za studena chmelené světlé svrchně kvašené pivo.

K vaření piva pod symbolem růžových holínek se letos přidaly pivovary Chroust, Zlatá kráva, Trilobit, Antoš, Červený vlk, Madcat, Transformátor, Kos, Zichovec, Nová Sladovna a také několik domovarníků. Tak velký zájem o zapojení je přitom v evropském kontextu naprosto unikátní. Chroustovská říká, že ze zbytku Evropy se k akci přihlásilo asi jen šest pivovarů. Část výtěžku z prodeje chmele poputuje skrze organizaci Pink Boots Society na vzdělávací programy určené ženám v pivovarství.

Každý pivovar přitom zvolil trochu jiný přístup, v letošní růžové várce jsou tak piva typu APA, IPA, NEIPA i méně známý IPL, tedy India Pale Lager. Piva navíc letos nebudou k dostání jen na e-shopech pivovarů, v pivotékách a vybraných hospodách, ale dostanou se také do vlaků Českých drah, které se rozhodly iniciativu růžových holínek podpořit.

„Projekty jako Pink Boots Collaboration Brew Day mě baví, protože spojují lidi, kteří pivo prostě milují. Vnímám jej jako velmi přínosný i proto, že obrací pozornost k ženám v pivovarství. Tento obor už totiž dávno není doménou mužů. Přestože to mnohé lidi stále překvapuje, žen profesně spojených s pivovarstvím přibývá, například jenom v Plzni jsme minimálně tři sládkové – ženy,“ uzavírá Lenka Straková.

Čtyřikrát chmelený extra hořký ležák Starobrno BITR si skvěle vedl na degustační soutěži Zlatý pohár PIVEX v Brně. V prestižní kategorii světlých ležáků obsadil výborné třetí místo. Do této kategorie bylo přihlášeno celkem osmnáct světlých ležáků. Ceny se předávaly v úterý večer na slavnostním večeru za účasti pivovarníků, odborné veřejnosti i představitelů Brna.

Světlý extra hořký ležák BITR starobrněnští sládci vaří tradičním způsobem na dva rmuty z nejkvalitnějších surovin. Za příjemné chmelové aroma BITR vděčí kombinaci tří typicky českých odrůd chmele včetně Žateckého poloraného červeňáku. Pivo dozrává v tancích ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století v historickém sklepě z roku 1872, který zaručuje optimální teplotu. Ve sklepě se BITR také ručně dochmeluje. „Pro naše pivaře jsme uvařili hořký, středně prokvašený a velmi dobře pitelný ležák s jemnou chmelovou vůní. Vyznačuje se plností v chuti, příjemným řízem a lahodným dozvukem hořkosti. Ležák má hořkost 35 jednotek IBU,“ řekl vrchní sládek pivovaru Starobrno Jiří Brňovják.

Prestižní degustační soutěž PIVEX 2023 se konala už po jedenatřicáté, přičemž letos do ní bylo přihlášeno celkem 44 vzorků. Piva soutěží v celkem pěti kategoriích: světlý ležák, světlé výčepní pivo, tmavé pivo, nealkoholické pivo a míchané pivo. Odborní degustátoři piva hodnotili ve dvou kolech, v listopadu a únoru.

Baron von Degenberg neměl syna a vévoda Maxmilián I. Bavorský nedokázal udržet čistotu ve svém pivovaře. Tyto dvě zdánlivě nesouvisející věci stály u zrodu jednoho z nejoblíbenějších piv světa: ležáku. Historikům a genetikům se zřejmě podařilo vystopovat přesný okamžik, kdy vznikly pivní kvasinky, které jsou pro uvaření ležáku nutně potřeba, a spolu s ním i chvíli, kdy se v mnichovském pivovaru Hofbräuhaus změnila budoucnost pivovarnictví, napsal deník The Times.

Pivní kvasinky se od sebe jak známo liší - některé zůstávají na povrchu, jiné klesají ke dnu, jedny potřebují teplo, jiné pracují i v chladném prostředí. Kvasinky, které se používají pro výrobu ležáku, vznikly zkřížením dvou druhů těchto houbových mikroorganismů - Saccharomyces cerevisiae, které pracují na povrchu a Saccharomyces eubayanus, které klesají ke dnu a dobře snášejí chlad. Po jejich zkřížení se dalo začít vařit řízné a nesladké pivo, které dobylo svět.

Jak k tomu ale došlo? To se podařilo rozlousknout mikrobiologovi Johnu Morrisseymu z univerzity v irském Corku a jeho německým kolegům. Ti vyšli z předpokladu, že možnost pro křížení kvasinek byla v 16. století - kdy podle genetiků vznikly ležákové kvasinky - velmi malá, protože pivo se vařilo lokálně a příliš se s ním neobchodovalo.

"Vzdálenost, kterou tehdy mohl vůz překonat, aby doručil pivo a vrátil se nazpátek, byla asi 20 kilometrů," napsal Morrissey ve svém odborném článku pro časopis FEMS Yeast Research. "Na delší vzdálenosti se obchodovalo jen s výjimečnými pivy... Piva, která se dovážela, byla senzací a ani tehdy až na výjimky neputovala dál než 200 kilometrů. Proto byly pro zkřížení dvou druhů kvasinek potřeba zvláštní podmínky," dodal.

Vypátrat, kde podmínky pro křížení v daném období byly, se podařilo díky příslovečnému německému důrazu na přesnost a pořádek. Tehdy totiž platila přísná pravidla ohledně povolených ingrediencí pro vaření piva a také se pečlivě zaznamenávala jakákoli změna těchto pravidel. A Morrissey je toho názoru, že díky tomu našel místo a čas zrození ležáku.

V Bavorsku byla v 16. století zakázaná výroba piva svrchním kvašením, což mělo ochránit místní tradičně vyráběná spodně kvašená piva. Problematické ale bylo to, že svrchně kvašená pšeničná piva byla velmi oblíbená.

Aby se předešlo dovážení ve velkém, udělovala se pro vaření pšeničného piva licence, kterou v roce 1548 získala rodina von Degenbergů. Vévoda Maxmilián I. půl století jen žárlivě pozoroval, jak baron na stále populárnějším pivu vydělává, a teprve když von Degenberg zemřel bez mužského dědice, dostal příležitost licenci koupit. Udělal to - a pak se začala poprvé pod jednou střechou vařit piva, pro která se používaly různé druhy kvasnic.

"Záznamy pivovaru Hofbräuhaus ukazují, že pět let se v kotlích střídaly várky spodně a svrchně kvašeného piva. To nevyhnutelně vedlo ke kontaminaci a někdy v té době se kvasinky zkřížily. Pivo vzniklé ze zkřížených kvasnic bylo kvalitnější, a tak se pak začalo vařit dál," tvrdí Morrissey.

Z historických záznamů vyplývá, že z pivovaru Hofbräuhaus se ležák dostal do pivovaru Spatenbräu, kde fungovala i škola pro sládky. Tak se povědomí o ležáku šířilo a pivo dostalo své jméno - v němčině Lagerbier, což v překladu znamená pivo vhodné ke skladování. Sláva ležáku se postupně šířila a nádobu s kvasnicemi si do svého dánského pivovaru Carlsberg odvezl i J. C. Jacobsen.

Podle Morrisseyho je celý příběh demonstrací toho, jak zvláštními cestami se ubírá historie. "Šlechta potřebovala syny, aby měla pokračování rodu a aby měl kdo převzít majetek," říká vědec. Baron Degenberg ale mužského potomka neměl. "Protože neuspěl, vznikly díky jeho kvasinkám jedny úplně nové. Takže pokud jde o dědictví, je odkaz v podobě ležákových kvasnic mnohem důležitější než to, čeho mohl dosáhnout jeden syn," dodal výzkumník.